ADVAITA.cz

4. Když se tělo „vše“ stane „mnohými“ těly, pak se neomezené a věčné Já dívá skrze tělesné oči. Jak tu potom může být přesvědčení o Átman?
5. Ale v očích je to Átman, které vidí; v uších je to Átman, které slyší; na jazyce je to Átman, které přijímá chuť. Smyslové vjemy jsou tedy ve skutečnosti saguna „zkušeností“ (smyslové vnímání je popravdě zúžením vědění, tj. vaše poznání se stalo specifické a omezené).
6. V nose je to Átman, které přijímá vůni, a je to Átman skrývající se v těle „vše“, které cítí dotek. Ve čtyřech řečech je to Átman, které „mluví“ a zná pouze toto „slovo“.
7. Jedno jediné je bdělé, pohyblivé a velmi činné ve všech směrech. Jedno jediné aktivuje „vše“, a pět smyslových a pět funkčních orgánů jsou Jeho zástupci.
8. Jedno jediné pohybuje chodily a hýbe rukama. Jedno jediné svraští obočí a mrká očima. Jedno jediné „mluví“ touto „řečí“, a tímto způsobem poukazuje na Své...

Maharadž: Všechny životní zkušenosti jsou dočasné. Žádná z každodenních zkušeností nemůže poskytnout přímou zkušenost věčného. Ten, kdo to pozná, používá skutečnou vivéku. Je schopen rozlišovat mezi tím, co je věčné, a tím, co je dočasné. Skutečná vajragja neboli zřeknutí znamená umět rozlišovat mezi falešným a pravým. Bdělý stav, ve kterém vzniká individualita a její svět, a hluboký spánek, v němž je pocit bytí nepřítomný a je zakoušena pouze nedvojná existence, jsou důkazem pomíjivosti života. Prováděním vivéky neboli rozlišování ztrácíme víru v to, co je dočasné.

Maharadž: Musíme mít neochvějné přesvědčení, že nejsme tělo, ale To, co je nedotčeno vším, co se kolem nás děje. Naše mentální sklony vytvářejí různé ideje. Jsme prokleti tímto poznáním bytí. Než jsme nabyli poznání o své existenci, nic jsme nepotřebovali. Zrození znamená vnímání vnějšího světa, a smrt značí nepřítomnost tohoto vnímání. Jako by došlo k iluzornímu probuzení, a stejně jako ve snu, tyto zkušenosti nemají žádnou realitu. Jakmile sen skončí, objekt zakoušení zanikne v tomtéž okamžiku. Najde se někdo, kdo nestřídal stavy bdění a spánku?

Maharadž: Bůh není nic jiného než vědění o naší existenci. Uctívejte pouze takovéhoto Boha. Nevěřte v pomíjivé představy mysli. Buďte Átman tím, že budete ignorovat mentální tlachání, a žijte jako Átman. Nenásledujte své mentální trendy, říká Paramátman odhalující nám svou pravou podstatu. Mysl mne definuje pouze jako mé tělo a vede mně k přesvědčení, že zrození a smrt se týkají mne. Skutečnost je však jiná. Kdybych měl zrození a smrt, měl bych jejich osobní zkušenost. Protože tuto zkušenost nemám, nevěřím ve zrození ani smrt. Ten, kdo toto pochopí, je osvobozen od darebáctví mysli. Co je to mysl? Je to pouhý shluk myšlenek. Tyto myšlenky neustále plýtvají naším drahocenným životním časem. Nejlepší je myšlenky odvrátit, aniž bychom je vítali nebo přijímali.

Maharadž: Láska není náklonnost mezi jednou a druhou osobou, protože v absolutnu žádní druzí nejsou. Tato láska je tudíž důkazem Boží existence. Nemá tvar ani formu a je vše-prostupující.Cítíme se ztraceni a zničeni, protože tuto lásku omezujeme na svou individualitu a stavíme ji na úroveň své falešné existence. Ale tento důkaz Boží existence je mimo zničení. Tyto mylné představy jsou hrou mysli. Voda z řeky patří všem, ale my si přesto naplníme džbán a považujeme ji za svou. Omezením pocitu bytí na svou individuální existenci ho vystavujeme bídnému uvěznění v těle a spolu s ním i utrpení ve formě zásluh, nedostatků a strachu, že vše nakonec skončí smrtí. Toto se stává Damoklovým mečem po celý život. Dualita „já“ a „zbytek vesmíru“ nás pronásleduje navždy.