ADVAITA.cz

Protože byl Šrí Bhausahéb z bráhmanské kasty Dešastha, a jeho mistr Šrí Gurulingadžangam Maharadž byl ze sekty lingájatů (což jsou vyznavači Šivy, neuznávající autoritu védů a popírají nadřazené postavení bráhmanské kasty, odmítají obětní rituály, náboženské putování a uctívání idolů s výjimkou lingamu, protože při zasvěcování nedostávají adepti lingájatů bráhmanksou šňůru, nýbrž amulet ve tvaru lingamu), Bhausahébova rodina a ostatní vyjádřili odpor s tím, že si Bhauséb vybral za mistra někoho z lingájatů.

On se tím však nenechal zastrašit a dál nadšeně prováděl praxi na základě instrukcí, které získal od svého mistra, který ho ovlivnil nejvíce, až nakonec došel ke konečné realizaci. Poté byl svým mistrem Šrí Gurulingadžangamem Maharadžem pověřen, aby dál předával učení linie mistrů Navnath Sampradája. Šrí Bhausahéb Maharadž kladl velký důraz na vnitřní odpoutanost a nestranění se života ve světě, což byl jeho přístup k duchovní praxi.

Šrí Bhausahéb Maharadž říkal: "Zavrhnout a vzdát se zbytečných věcí je odříkání (vairagja). Abychom získali to podstatné, musíme se vystříhat toho nepodstatného." Takže jeho odříkání bylo stejně jako u dalších mistrů tradice Navnath Sampradája vnitřní a ne vnější. Šrí Bhausahéb podobně jako světec Vasišta upřednostňoval mentální odříkání (Antastjága). Radil svým žákům, aby si pilně vykonávali světské povinnosti. Avšak upozorňoval je, že by měli pokládat duchovní disciplínu za jediný smysl života (alfa a omega), neboť si zaslouží jejich nejvyšší oddanost. Neměli by proto přestat meditovat na Jméno svého Guru ani když jsou zabráni prací.

Šrí Bhausahéb byl ženatý a měl syny. Založil ve vesnici Hinčgiri (jihovýchodně od Bombaje) klášter (math). Šrí Bhausaheb Maharadž psal dopisy svým synům a žákům, kde popisoval různé aspekty duchovního života a praxe. Na své oddané každý den intenzivně dvě hodiny v noci meditoval. Jeho dopisy a učení vyšlo v knize pod názvem Náma Jóga. Překladatelé a sestavovatelé této knihy si termín Náma Jóga vytvořili. Chtěli tím označit duchovní filosofii a disciplínu Šrí Bhausahéba Maharadže. On sám své učení nazýval cesta džňány (poznání) k Seberealizaci, neboli praxe dotazování se po své podstatě. Slova Náma a Jóga mají dvojí význam. Náma značí 1) meditaci na jméno boží (Gurua) a 2) božskou podstatu. Pro Šrí Bhausahéba Maharadže byla slova Náma (jméno) a Rúpa (forma) Boha totožná. Jméno samotné byl Bůh. Jóga značí duchovní spojení neboli realizaci Boha. Tudíž první význam názvu Náma Jóga označuje Stezku (Cestu), zatímco ten druhý význam reprezentuje Cíl. Podle Šrí Bhausaheba provádění meditace na jméno boží, pokud je správně praktikováno, vede k realizaci Boha a s tím spojené blaženosti. Mantra od Mistra je v tradici Navnáth Sampradája součástí přenosu učení. Není zde však kladen důraz na zvuk (slova) mantry, ale podle Šrí Bhausahéba Maharadže se mantra samotná stává Bohem.

Šrí Bhausahéb Maharadž tudíž kladl velký důraz na jednobodovou meditaci na Boha, přičemž připomíná, že by se adepti neměli zříkat života ve světě, ale měli by žít život s touto meditací jakožto jediným smyslem. Šrí Bhausahéb Maharadž říká: "Na lidech se chce, aby také uctívali Boha, chtějí-li být úspěšní ve světském životě. To vytváří jejich světské náboženství, užitečné pro život ve světě. To však není dostačující. To nepřináší uspokojení v životě. Lidé by měli naopak přijmout stezku duchovního náboženství a snažit se ztotožnit se s Bohem prostřednictvím správného uctívání. Měli by se naučit zvykat si na nepřijemné okolnosti a místa, chce-li to na nich vůle Boží, aby tam žili, a nikdy by se neměli vzdát meditace na boží jméno z jakéhokoliv důvodu."

Dále Šrí Bhausahéb Maharadž říká: "Světský život a duchovní život, dualita a identita, kritika a chvála, jsou protiklady, ve kterých bez pomoci jednoho, nelze pochopit to druhé. Identitu nelze pochopit bez duality. Hodnota chvály by nebyla uvědoměna za neúčasti kritiky. Podobně bez pomoci světského života nemůže být ten duchovní patřičně realizován. Světský život je hodný pokárání, o tom není pochyb. Avšak jeho podpora je zcela nutná k získání zasluhujícího duchovního života. To vše si musíme uvědomit a prostřednictvím správné praxe meditace získáme lásku, klid a blaho duchovního života."

Šrí Bhausahéb Maharadž, také známý jako světec z Umadi, měl žáky, kteří patřili mezi lingájaty, a také muslimy a brahmíny. Mezi jeho žáky byli také nedotknutelní (haridžan), neboli ta nejchudší třída v Indii, a kněží. Linie Navnáth Sampradája se v této době stala velmi ekumenickou a díky tomu se mnoho žáků stalo součástí tohoto společenství.

V roce 1885 v malé vesnici Hinčgiri v indickém státě Karnataka založil Šrí Bhausaheb Maharadž klášter. Nedaleko odtud měl ve městě Bidžapur přednášky, kde se s ním poprvé setkal díky svému příteli jeho nejznámější žák, Šrí Siddharaméšwar Maharadž. Ten se narodil v roce 1888 ve vesnici Patri, blízko města Šolapur, ve státě Maharaštra. Ve městě Bidžapur pracoval jako úředník. Tam také získal zasvěcení od svého mistra, Šrí Bhausaheba Maharadže. Ten předpověděl, že Šrí Siddharaméšhwar Maharadž dosáhne jednou velmi vysoké duchovní úrovně a že rozeseje učení nedvojné filozofie (advaita védanta) v hojné míře. To se také stalo.

Knihy:

• E-knihy ke stažení v pdf

Články o Bhausahébovi publikované v aktualitách: