Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Jóga Vasištha - Kniha IV. - O existenci - IV.058 - IV.061
13. 6. 2018 - Lenka
Člověk by se měl všemi prostředky bránit před utonutím v oceánu utrpení a zkoumat podstatu sebe sama otázkou: „Kdo jsem a jak vznikla mylná představa světa?“ Člověk by se měl vzdát sobectví těla a lpění ke světu. Pak pochopí, že ať už tu nějaké objekty jsou nebo nejsou, rozdělení v prostoru neexistuje. Totéž Vědomí, které září ve Slunci, přebývá i v malém červu zalezlém do díry v zemi.
Kapitola 6 - Píseň Kači
IV.58
VASIŠTHA pokračoval:
V této souvislosti si vzpomínám na píseň, kterou zpíval syn učitele bohů, Kača. Kača byl ustálen v Sebepoznání a žil v jeskyni na hoře Méru. Jeho mysl byla prosycena nejvyšším Poznáním, takže ji nepřitahoval žádný objekt tohoto světa složený z pěti prvků. A Kača horoucně zpíval svoji píseň, jež má hluboký smysl.
Co mám dělat?
Kam mám jít?
Čeho se mám držet?
Čeho se mám vzdát?
Celý vesmír je prostoupen jediným Já.
Neštěstí a zármutek je Já.
Štěstí je rovněž Já.
Proto jsou všechny touhy pouhá nicota.
Protože vím, že všechno je Já, jsem osvobozen od veškerého usilování.
V tomto těle, uvnitř i vně, nahoře i dole, tam i tady, všude je pouze Já, samotné Já, a neexistuje žádné ne-Já.
Toto Já je všude a vše existuje jakožto Já.
Všechno je Já.
Existuji v Já jakožto Já.
Existuji všude a ve všem jako toto vše, jako skutečnost.
Jsem plnost.
Jsem blaženost Já.
Jako kosmický oceán naplňuji celý vesmír.
Takto Kača zpíval. Vyslovil posvátnou slabiku Óm a ta se rozezněla jako zvuk zvonu. Celé své bytí Kača spojil s tímto posvátným zvukem, takže nebyl uvnitř ani vně ničeho. Mudrc na místě zcela splynul s Já.
IV.59
VASIŠTHA pokračoval:
Co jiného je zde na světě, Rámo, kromě jídla, pití a sexu? Co na tomto světě má pro moudrého člověka smysl hledat? Svět složený z pěti prvků a tělo sestávající z masa, krve a chlupů považuje za skutečné jen nevědomý člověk a pro něj je to vše k jeho pobavení a obveselení. Moudrý člověk v tom vidí dočasný a neskutečný, nicméně nebezpečný jed.
RÁMA se zeptal:
Když zničením všech představ mysl znovu dosáhne stavu samotného Stvořitele, jak se v ní objeví představa světa?
VASIŠTHA pokračoval:
Rámo, prvorozený Stvořitel při svém zrození z dělohy neomezeného Vědomí vyřkl zvuk „Brahma“, proto se nazývá Brahma Stvořitel. Tento Stvořitel nejprve zakusil představu světla a bylo tu světlo. Ve světle si představil své kosmické tělo a už bylo tady, i se zářivým Sluncem a dalšími rozličnými objekty, které zaplnily prostor. Rozjímal o tomtéž světle jako o bezpočtu jisker a z každé jiskry vznikla jiná bytost. Samotná kosmická Mysl se stala Brahmou i všemi dalšími bytostmi. A cokoli Brahma stvořil na začátku, lze vidět dodnes.
Tento neskutečný svět díky trvalé představě o své existenci získal důležitost a všechny bytosti ve vesmíru jej svými vlastními představami a myšlenkami udržují.
Poté, co Stvořitel silou vlastní myšlenky stvořil vesmír, uvažoval takto: „Toto vše jsem stvořil silou malého rozruchu v kosmické Mysli. Udělal jsem dost. Nechť to nyní pokračuje samo a já budu odpočívat.“ A Stvořitel spočinul ve svém Já v hluboké meditaci.
Stvořitel potom ze soucitu se stvořenými bytostmi odhalil texty pojednávající o Sebepoznání, aby spočinul opět ve svém Já, jež je mimo všechny popisy a představy. To je nejvyšší stav, Brahma sthiti, stav Stvořitele.
Od té chvíle stvořené bytosti přejímají charakter toho, s čím se spojují. Jsou-li spojeny s dobrem, stávají se dobrými, a přiklánějí-li se ke světským hodnotám, jsou světem omezeni. Takto se člověk k projevenému světu připoutává a tak se taky osvobozuje.
IV.60, 61
VASIŠTHA pokračoval:
Po stvoření se tento projevený svět stal studnou, do níž se živé bytosti ponořují a zase se z ní vynořují, pevně k ní poutány svou touhou žít. Živé bytosti, které se jako vlnky zrodily z oceánu neomezeného Vědomí, vstoupily do fyzického prostoru, když vznikly prvky vzduch, oheň, voda a země, s nimiž se spojily. Tím se roztočilo kolo života a smrti.
Džívové sestupují na zem po paprscích Měsíce nejprve do rostlin a stromů. Postupně přinášejí své plody, zrající v paprscích Slunce, až jsou připraveny k lidskému vtělení. I v nenarozených bytostech jsou skryté jemné představy a podmíněnosti mysli a při jejich narození se závoj, který je zakrýval, odhrne.
Některé z bytostí se rodí čisté a osvícené (sáttvika), neboť se již v předchozích životech odvrátily od lákadla smyslového potěšení. Jiné bytosti se zrodily, jen aby pokračovaly v koloběhu života a smrti, a jsou směsicí čistého, nečistého a temného. Některé se rodí čisté se slabou dávkou nečistoty, jsou ušlechtilých kvalit a oddané pravdě. Takových, které jsou oproštěny od temnoty nevědomosti, je vskutku málo. Zato jiné bytosti jsou pohlceny temnotou nevědomosti a hlouposti, těch je jako kamenů a skal!
Lidé, kteří jsou naplněni čistotou a je v nich jen trocha nečistoty (rádžasa sáttvika), jsou stále šťastní, osvícení, netruchlí ani si nezoufají. Jsou nesobečtí jako stromy, a jako ony zakoušejí plody svých minulých činů, aniž by způsobovali vznik nových. Žijí bez tužeb, v klidu a míru sami se sebou a tento klid neopouštějí ani v nejhorších neštěstích. Na všechny lidi pohlížejí stejně a všechny milují. Neutápí se v oceánu utrpení.
Člověk by se měl všemi prostředky bránit před utonutím v oceánu utrpení a zkoumat podstatu sebe sama otázkou: „Kdo jsem a jak vznikla mylná představa světa?“ Člověk by se měl vzdát sobectví těla a lpění ke světu. Pak pochopí, že ať už tu nějaké objekty jsou nebo nejsou, rozdělení v prostoru neexistuje. Totéž Vědomí, které září ve Slunci, přebývá i v malém červu zalezlém do díry v zemi.
překlad Lenka Vinklerová