Jóga Vasištha - Kniha III. - O stvoření - III.103 - III.106

1. 11. 2017 - Lenka

Kapitola 8: Příběh krále Lavany

III.103, 104

VASIŠTHA pokračoval:

Když se mysl projeví v neomezeném Vědomí, pak se ze své vlastní přirozenosti rozrůstá, klidně učiní z dlouhého krátké či naopak a způsobí, že se mysl jedince jeví jako oddělená. Sebemenší věc, s níž se dostane do styku, mysl zveličí a přivlastní si ji. V mžiku oka vytvoří bezpočet vesmírů a v mžiku oka je zase zničí. Tak jako schopný herec hraje jednu roli za druhou, tak má mysl spoustu tváří a jednu po druhé je vyměňuje. Udělá ze skutečného neskutečné či naopak a zdá se, jakoby se kvůli tomu buď radovala, nebo trpěla. I toho, co se jí dostalo samo od sebe, se drží všema deseti a v důsledku iluzorního pocitu, že něco vlastní, pak trpí.

Čas v podobě měnících se ročních období je schopen v rostlinách a stromech vyvolávat určité změny. Podobně způsobuje mysl silou svých myšlenek a představ to, že se jedna věc zdá být jinou. Proto čas, prostor i všechny věci jsou pod kontrolou mysli. V závislosti na tom, jak je mysl schopná či neschopná, a na tom, jak velké jsou objekty, které mysl vytváří či ovlivňuje, vykoná mysl s větším či menším zpožděním, co má být vykonáno. Mysl je schopná dosáhnout čehokoli na světě.

Poslechni si, Rámo, další zajímavý příběh, který ti to osvětlí.

V zemi Uttarapándava, kde byly krásné a prosperující vesnice a v jejíž lesích přebývali mudrci, vládl král Lavana, potomek legendárního krále Hariščandry. Byl spravedlivý, šlechetný, dvorný, laskavý, v každém ohledu dobrý král. Všichni jeho nepřátelé byli poraženi a jejich stoupenci byli přemoženi strachem i jen při pouhém pomyšlení na krále.

Jednoho dne přišel král Lavana ke dvoru, usedl na trůn a jakmile mu ministři a dvořané vzdali poctu, objevil se před ním kejklíř, poklonil se a řekl: „Ukážu ti králi něco úžasného.“ Mávl chomáčem pavích per a nato vstoupil jeho společník a vedl za sebou překrásného koně. Nabídl ho králi darem a kejklíř vyzval krále, aby vsedl na koně a vydal se do světa.

Král se na koně podíval, pak zavřel oči a zůstal nehnutě sedět. Když to shromáždění dvořané uviděli, rázem utichli. Rozhostil se naprostý klid, neboť nikdo si netroufl krále rušit.

III.105, 106

VASIŠTHA pokračoval:

Po nějakém čase otevřel král oči a začal se třást jako v horečce. Už by byl málem spadl na zem, ale ministři ho zachytili a král, jak je uviděl, se celý zmatený zeptal: „Kdo jste a co to se mnou děláte?“ Ministři, plni obav, mu řekli: „Pane, jsi mocný král, máš velké poznání, a přece ses nechal přemoci tímto přeludem. Co se stalo s tvou myslí? Jen ten, kdo je připoután k světským věcem a lpí na vztazích s ženou, dětmi či příbuznými, podléhá takovému vybočení mysli, nikoli člověk jako ty, jenž je oddán Nejvyššímu. Jen ten, kdo nepěstoval poznání, může být omámen kouzly či omamnými látkami, nikoli člověk s plně rozvinutou myslí.“

Jak to král uslyšel, téměř se mu vrátila jeho rozvaha. Avšak jakmile pohlédl na kejklíře, znovu se roztřásl a řekl: „Cos to se mnou prováděl, kouzelníku? Utkal jsi kolem mne sítě iluzí. I moudří podlehnou iluzi Máji. Třebaže jsem byl stále v tomto těle, zažil jsem během krátké chvíle úžasný přelud.“

Obrátil se k dvořanům a vylíčil jim, co prožil během minulé hodiny.

KRÁL vyprávěl:

Ve chvíli, kdy kejklíř mávl pavími pery, byly mé smysly omámeny. Vyskočil jsem na koně stojícího přede mnou a vydal se na loveckou výpravu. Kůň mě zavedl do pusté pouště, kde nebylo ani živáčka a nic nerostlo, nebyla tu voda a bylo zde velmi chladno. Dolehl na mne smutek. Strávil jsem tak celý den, až jsem konečně znovu sedl na koně a z pouště se dostal pryč. Přijel jsem k jiné poušti, která však nebyla tak hrozná a zde jsem pod stromem ulehl k odpočinku. Kůň mi utekl pryč a já ležel až do západu slunce. Pak jsem se celý vystrašený schoval do křoví. Noc trvala věky.

Přišel úsvit, slunce vyšlo nad obzor a o chvíli později jsem spatřil černou dívku v černých šatech, nesoucí tác plný jídla. Přistoupil jsem k ní a poprosil o jídlo, neboť jsem byl velmi vyhládlý. Ona si mě nevšímala, ale já ji sledoval, až mi řekla: „Dám ti jídlo, pokud se se mnou oženíš.“ Souhlasil jsem, neboť přežití teď bylo na prvním místě. Dala mi najíst a zavedla mě k otci, který vypadal hrozivě. Brzy jsme všichni tři dorazili do vesnice, v níž bylo plno masa a krve. Byl jsem všem představen jako nastávající manžel oné dívky a všichni z vesnice se ke mně chovali s velkou úctou. Vyprávěli mně strašidelné příběhy, které ve mně vyvolávaly utrpení a bolest. Pak jsme byli v příšerném obřadu s dívkou oddáni.

překlad Lenka Vinklerová

další části knihy