Nová kniha:


Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980.  Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


proste_budte_n.jpgJóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.


proste_budte_n.jpgÁtma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI



Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Šrí Nisargadatta Maharádž (1897 - 1981)

Tento seberealizovaný mistr, který žil v chudinské čtvrti v Bombaji, se stal proslulý svými brilantními, vtipnými a spontánními promluvami, ve kterých vyučoval prostou a úspornou džňána jógu, založenou na vlastní zkušenosti. Mnohé z těchto promluv byly publikovány knižně. První z knih, Já jsem To, si jakožto dílo moderní klasiky velmi cení všichni, kteří praktikují Advaitu.

Šrí Nisargadatta Maharadž se narodil v Bombaji v dubnu 1897. Jeho rodiče, kteří mu dali jméno Maruti, měli malý statek ve vesnici Kandalgaon, v okrese Ratnagiri ve státě Mahrastra. Jeho otec Šivrampant byl chudý člověk, který byl před tím, než se stal zemědělcem, sluhou v Bombaji.

Maruti pracoval jako chlapec na otcově statku. Přestože vyrostl téměř bez jakéhokoli formálního vzdělání, byl ovlivněn náboženskými představami otcova přítele Višnu Haribhau Gora, který byl zbožným brahmínem.

Marutiho otec zemřel, když bylo chlapci osmnáct let, a zanechal po sobě svou ženu a šest dětí. Maruti a jeho starší bratr odešli ze statku do Bombaje hledat práci. Poté, co krátce pracoval jako úředník, otevřel si Maruti obchod, kde prodával dětské oblečení, tabák a v Indii populární cigarety ubalené z tabákových listů, kterým se říká beedies. Obchod byl poměrně úspěšný a Maruti se v roce 1924 oženil. Brzy následoval syn a tři dcery.

Když bylo Marutimu 34 let, přivedl ho jeho přítel Yashwantrao Baagkar ke svému guruovi, Šrí Siddharamešvaru Maharadžovi. Guru dal Marutimu mantru a určité pokyny a nedlouho poté zemřel. Šrí Nisargadatta na to později vzpomínal takto:

"Můj guru mi uložil, abych si hleděl pocitu "Já jsem" a nevěnoval pozornost ničemu jinému. Tak jsem ho poslechl. Neprováděl jsem žádná konkrétní dechová ani meditační cvičení, ani jsem nestudoval duchovní texty. Ať se stalo cokoli, obrátil jsem od toho svou pozornost, a setrvával v pocitu "Já jsem". Může se to zdát příliš snadné, nebo dokonce primitivní. Jediný důvod, proč jsem to dělal byl, že mi to řekl můj guru. A přece to fungovalo!"

Během tří let Maruti realizoval své Já a přijal nové jméno Nisargadatta. Stal se sádhuem a pěšky putoval do Himálaje, ale nakonec se vrátil do Bombaje, kde žil až do konce svého života, pracoval jako prodavač cigaret a ve svém domě předával lidem duchovní moudrost.

Díky úspěchu knihy Já jsem To, která vyšla poprvé v anglickém překladu v roce 1973, se stal mezinárodně slavným a mnoho západních žáků ho navštěvovalo v jeho bytě, kde poskytoval satsangy.

Šrí Nisargadatta Maharadž zemřel v roce 1981, ve věku 84 let.

16. 2. 2015

Tazatel: Všiml jsem si, že ve mně začíná vyvstávat nové já, nezávislé na tom starém. Staré i nové já spolu jaksi koexistují. Staré já pokračuje v navyklých způsobech. Nové já nechává to staré být, ale neztotožňuje se s ním.

Maharádž: V čem je hlavní rozdíl mezi starým a novým já?

T: Staré já chce mít všechno vysvětlené a definované. Chce, aby do sebe věci slovně zapadaly. Nové já se nestará o slovní vysvětlování. Přijímá věci takové, jaké jsou a nesnaží se je porovnávat s věcmi, které si pamatuje.

M: Uvědomujete si plně a neustále rozdíl mezi tím, co je založeno na zvyku, a tím, co je duchovní? Jaký je postoj nového já ke starému?


9. 2. 2015 - Martin

Tazatel: Jaký je každodenní stav mysli realizovaného člověka? Jakým způsobem vidí, slyší, jí, pije, bdí a sní, pracuje a odpočívá? Existuje nějaký důkaz, že by jeho stav byl odlišný od našeho stavu? Neexistuje kromě slovních svědectví takzvaných realizovaných lidí nějaký jiný způsob, jak ověřit jejich stav objektivně? Neexistují v jejich psychických a nervových reakcích, v jejich metabolismu, mozkových vlnách, či v jejich psychoso­matické struktuře nějaké pozorovatelné odlišnosti?
Maharádž: Rozdíly nalézt můžete a nemusíte. Vše závisí na vaší po­zorovací schopnosti. Nicméně objektivní rozdíly nejsou příliš důležité. To, na čem záleží, je jejich postoj úplné nestrannosti, rezervovanosti a nezúčastněnosti.


2. 2. 2015 - Martin

Maharádž: Svět je jenom divadlo, falešné a prázdné. Je, a přece není. Je tu tak dlouho, dokud ho chci vidět a účastnit se ho. Přestanu-li se o něj starat, rozplyne se. Nemá žádnou příčinu a neslouží žádnému účelu. Prostě se jen děje, jsme-li nepozorní. Zdá se být přesně takový, jaký vypadá, ale nemá žádnou hloubku ani význam. Skutečné je pouze to, co ho pozoruje, ať už to nazvete Já či Átman. Pro Já je Svět jen barevné di­vadlo, kterého si užívá jen tak dlouho, dokud divadlo trvá, ale zapomene na ně, jakmile skončí. Já se může třást hrůzou nebo válet smíchy z toho, co se na scéně odehrává, a přesto si celou dobu uvědomuje, že to je jen divadlo. Bez touhy či strachu si užívá jeho děj.