Nová kniha:


Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980.  Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


proste_budte_n.jpgJóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.


proste_budte_n.jpgÁtma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI



Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

8.3 Jemné Brahman a pochybnost „já jsem“ (z knihy Dasboadh)

9. 12. 2022 - advaita

31. Měli byste pochopit, že múla mája je jako vítr. Jeví se, ale Skutečnost se popravdě nestala touto formou Skutečnosti (tj. zdání je pouze zdání, nemůže být věčnou Pravdou).
32. Můžeme říci, že vítr je skutečný, přesto na něj nelze ukázat. To, že existuje, můžeme pochopit pouze při pohledu na prach poletující po obloze (Maharadž – celý svět je pouze prach).
33. Múla mája se objevila stejným způsobem. Ona je zdánlivým jevem, ale pak tu tato Skutečnost a vidění „mnoha“ věcí nejsou (je jako most mezi Skutečností a touto hrubou existencí. Z ní, pokud pohlédnete dovnitř, lze realizovat věčnou Skutečnost, a pokud hledíte ven, je příčinou světa.) Když se poté rozšíří, je tu avidja mája a „mnoho“ forem. (Mája nevědomosti; „já jsem tělo“. Mája poznání je příčinou a všechno, co vnímáme skrze naše smysly, jsou její následky. To vše je kvůli májiguny a objektivizace).

8.3 Jemné Brahman a pochybnost „já jsem“

//Šrí Rám//

1.No tak! Múla mája se nestala. Proč se stále ptáš na tento *výmysl? (toto Maharadž často citoval v jazyce marátí) Nicméně, dovolte mi, abych vám pověděl, co je toto „vše“, pak vaše pochybnosti nezůstanou. *(Zahoďte myšlenky na ni a ona nezůstane.)

2. V důsledku existence provazu tu je představa hada. Kvůli vodě je tu bublina. Kvůli slunci je zde krásný plující přelud. (viz 8.1.2; mája je falešná pozornost; tím, že jednoduše zaměříte někam svou pozornost, vznikne něco konkrétního).

3. Na základě představivosti se objeví sen. Díky lastuře se objeví stříbro. A kvůli vodě je tu krupobití. (V máji neboli dualitě se objevuje příčina a následek; v brahman neboli Jednotě nemůže existovat příčina a následek.)

4. Kvůli hlíně je tu zeď. Kvůli moři vzniká vlna. Díky zornici oka lze spatřit obraz.

5. Díky zlatu je zde ozdoba. Díky vláknu je tu oblečení. A kvůli želvě je tu rozpínání jejích končetin.

6. Kvůli ghí je zde jeho tekuté a pevné skupenství. Díky zátoce (mělčině) je tu sůl. A kvůli objektu je vytvořen odraz objektu.

7. Díky elementu země (tj. objektivizace) vyroste strom (strom máji roste shora dolů a postupně se stává stále hrubším). Kvůli stromu je zde odražený obraz tohoto nekonečného Já. A kvůli dhatům (tj. primární složky stvoření) dochází k expanzi rozsáhlého a nepřetržitého paramátma do mnoha druhů a barev (tj. taková je mája. Přiměje Jedno jediné Já jevit se jako „mnohé“ věci).

8. Pokud tedy nyní existují tyto příklady, jak se může dualita vůbec stát nedvojným Já? Pokud však tuto „řeč“ o dualitě nevytvoříte, pak tu nikdy nemůže být tato nedualita. (Pochopte podstatu této příčiny a následku duality. Ve skutečnosti jste oním bezmyšlenkovitým Já bez pozornosti. Mája je vyvstáním tohoto původního záměru neboli přání, být. Je to vznik pozornosti a to je vědění. Toto vědění/poznání se sebou nese pocit vás a něčeho dalšího, co je třeba poznat. Takováto pozornost ale není omezena ještě omezenějším konceptem „jsem tělo“. Chce prostě vědět a být. To je „řeč“ tohoto „vše“ neboli poznání, a to je příčinou hrubohmotného světa, který vidíme prostřednictvím smyslů a mysli. Když na základě této „řeči“ vzniknou a pak zůstanou jiné myšlenky, vytvoří se hrubé tělesné vědomí a kvůli tomuto poznání je „představováno“ „mnoho“ věcí a toto jsou následky.)

9. Kvůli zdánlivému jevu se jeví zdání. Kvůli tomuto viditelnému „vše“ se objevuje a je vnímáno ono neviditelné Já. Neexistuje však nic, co by se dalo s tímto nevnímatelným Já srovnat, a proto se nazývá nesrovnatelné.

10. Jak může existovat tento původní *záměr, když tu není žádné představování si? Jak tu můžou být tyto příklady, když zde není nic viditelného? A jak se může objevit dualita, když tu žádná dualita neexistuje? *(být a vědět)

11. Tak úžasná je tato Božská hra, že ani had šéša ji nedokáže popsat se svými tisíci *hlavami (tj. jen mlčí a pozoruje). Pochopte tedy, jak se toto nekonečné paramátma proměnilo v tuto sktrukturu, které říkáme vesmír. *(Na jedné z Jeho tisíci hlav sedí hrubý svět, tj. tímto způsobem se Jedno jediné stává purušou a prakrti, a pak je představeno „mnohé“; Maharadž – každá mysl je svět)

12. Paramátma je *paraméšvarou a také íšvarou (tj. purušou), konatelem tohoto „vše“. Takto se z této Skutečnosti objevilo toto „vše“ a pak se rozšířilo (tj. Jedno jediné se stalo dvěma a pak „mnoha“). *(za/před íšvarou; paramátma, paraméšvara a parabrahman jsou Jedno. Když se objeví mája, pak mluvíme o átma, íšvarovi a brahmanu. Všechna tato jména označují toto ryzí Já, které zůstává skryto za tímto zdánlivým jevem máji. Lze Ho popsat jako svědka, jehož světlem je osvětlena forma. On je věčný, mája je jen dočasným zdánlivým jevem).

13. Když si toto nekonečné paramátma drží toto „já jsem“, stává se tvůrcem tohoto stvoření a Své síly/šakti (tj. stává se íšvarou, šivou Své šakti). Proto by měl být múla puruša uvnitř čtyř těl (suprakauzální, kauzální, jemné a hrubé) poznán.

14. Když je tu „já jsem“ tohoto múla puruši, pak se Skutečnost sama stala touto múla májou. Když tu je „věc vše“, pak je přivedeno do tohoto brahman „tam“ konatelství (tj. kde je konatel v Jednotě? Myšlenku stvoření, tvůrce a konatele, činnosti atd přináší mája).

Šlóka z bhagavatgíty – V této prakrti se nachází příčinný činitel jakékoli činnosti, prostředky a schopnost jednat.

15. Bezmyšlenkovitou Pravdu nelze „vyslovit“. Je-li „vyslovena“, pak se toto bezmyšlenkovité pochopení přeruší a je potřeba tohoto léku „já jsem“ (tj. lék na „mnohé“/nespokojenou mysl). Jinak, když pochopíte tuto bezmyšlenkovitou svarúpu, kde je pravda a co je falešné?

16. Když se z Boha/puruši objeví toto „vše“, je to ono bezmyšlenkovité Já, které bere ohled na toto „vše“ (tj. tato bezmyšlenkovitá nepřipoutaná svarúpa přijde do kontaktu s „něčím“ – přijme dotek – a je tu pozorování nebo poznání/vědění a objeví se mája). Ale jak pak lze poznat tohoto Boha? (Když Bůh považuje Sebe sama za Svůj odraz, jak může být nedvojností? Maharadž – Jak sebe políbit?)

17. Proto vězte, že pochopení siddhi, které přichází k sádhakovi, není v jeho mysli. Jeho *antah-karana není schopna pochopit Já. *(To je schopnost poznání/vědění; je to jemná forma pozornosti v onom Já „bez pozornosti“ a z ní pochází mysl, intelekt, a ego individuálního já)

18. Kvůli smíšeným gunám *avidja máji *(mája nevědomosti, „já jsem tělo“) je tu džíva; kvůli sattva guně guna máji je tu šiva (tj. díky poznání něčeho mimo sebe s tím člověk přijde do kontaktu – dotek; Maharadž – šiva znamená přijmout dotek) a kvůli čiré sattva guně múla máji je zde Bůh/puruša (v čiré sattva guně člověk poznává, že toto bezusilovné poznání „já jsem“ musí mít Znalce. Je pociťována oddělenost neboli odpoutanost od poznání.)

19. Proto když existuje příčina (tj. je tu toto „vše“), pak je tu múla mája a pak si musí nekonečné paramátma držet tuto sílu/šakti. Abychom však poznali význam paramátmy, je zapotřebí „zakoušejícího“. (Nejprve je třeba pochopit tuto zkušenost „já jsem“ a příčinu světa. To byl prvotní hřích; toto paramátma vystoupilo se Sebe sama a začalo za Sebe považovat Svůj odraz. A tak vzdáním se tohoto „já jsem“ neboli poznání je pochopeno ono Já, které je bez příčiny a za poznáním).

20. Když je múla mája tímto múla purušou, stává se Pánem „všeho“. A když je Pán světa/puruša uvnitř tohoto „já jsem“/múla mája, pak se stává „mnoha“ formami, a proto by tu měla být tato „řeč“. (Když múla mája na sebe samu zapomene, stává se svým Pánem a když její Pán tohoto světa na Sebe zapomene, stává se touto múla májou a následuje hrubé tělo a svět.)

21. Když se totiž mája rozšíří do „mnoha“ věcí, pak je toto bezmyšlenkovité Já zcela zničeno (tj. není tu žádné pochopení, je tu nevědomost džívy). Kvůli tomuto hrubohmotnému stvoření jen málokdo pozná hloubku této božské „řeči“ (mysl „mnohých“ tuto „řeč“ skrývá a člověka ani nenapadne se ptát „Kdo jsem? a „Kdo je Bůh?“ a „Proč jsem tady?“ atd.).

22. Proto by toto nevyjádřitelné Já mělo nejprve „vyřknout“ toto „já jsem“ a pak by mělo být pochopeno prostřednictvím Sebe-zkušenosti. Bez společnosti Pravdy/Světce však tato stvořená „věc“/múla mája nemůže toto nevyjádřitelné Já pochopit (jedině Sadguru vás může dostat z tohoto „já“ máji. Nemůžete zabít sebe sama).

23. Mája je sama o sobě múla purušou a když sádhaka nepoužívá svou mysl (tj. žádná mysl/ne-mysl), pak je tu tato úplná, kompletní a bezmyšlenkovitá svarúpa. Když je však nekonečné paramátma uvnitř tohoto „já jsem“, jak Ho lze nazývat bezmyšlenkovitým? (Tehdy toto nepřipoutané paramátma „hledí ven“, tj. má pozornost a chybně zaměňuje Svůj odraz za Sebe sama.)

24. Neboť pak toto „jméno“ a „forma“ (toto jméno je „já jsem“/existence a tato forma je „veškeré“ poznání; viz V. 28) byly májou ustanoveny a toto bezmyšlenkovité Já se jeví jako tato „řeč“. Jestliže je tu toto „já jsem“ neboli „řeč“, proč by však v posluchači měla být nějaká domněnka? (Nechť je tu tedy toto „já jsem“. Teprve pak lze toto bezmyšlenkovité Já pochopit. Nač se nyní ptát: „Jak se mája objevila v brahman?“ atd. Zanechte nyní všechny své myšlenky, protože nic kromě bezmyšlenkovitosti neboli ne-mysli vás nemůže učinit Já.)

25. Když je toto bezmyšlenkovité Já touto „řečí“, zůstává pochybnost. „Jak se v tomto bezforemném Já objevila tato múla mája?“

26. Toto falešné „já jsem“ je omezené vidění. Je to jako hypnóza. Přesto musíte pochopit, jak je možné že se paramátma objevilo jako Svá „hra“. Nyní vám ukážu, jak se tato ryzí bezmyšlenkovitá nirguna stala touto sagunou a „mnoha“ věcmi.

27. Stejně jako se v nehybném prostoru/akáši objevil pohybující se vítr, tak se v tomto ryzím poznání objevilo toto vědění/poznání múla máji.

28. Když se ale objevila tato forma větru, rozdělil se snad prostor? Byla tato bezmyšlenkovitá Pravda vyrušena? Jak se to vůbec mohlo stát?

29. Takto se objevila múla mája, ale nirguna ji stále zcela prostupuje. Pochopením přirovnání prostoru a větru lze tuto původní pochybnost zničit.

30. Vítr není starý, prostě se objevil. Stejným způsobem nahlížejte múla máju. Můžete ji nazývat skutečnou, ale ona je v mžiku pozřena (tj. když se ráno probudíte, probudí se poznání a pak se kvůli světskému myšlení objeví tento svět. Když jdete spát, poznání zmizí a Skutečnost zůstává. Proto se říká, že poznání nezůstává ani na den. Ale To je věčné a nepoznatelné, mimo dualitu máji).

31. Měli byste pochopit, že múla mája je jako vítr. Jeví se, ale Skutečnost se popravdě nestala touto formou Skutečnosti (tj. zdání je pouze zdání, nemůže být věčnou Pravdou).

32. Můžeme říci, že vítr je skutečný, přesto na něj nelze ukázat. To, že existuje, můžeme pochopit pouze při pohledu na prach poletující po obloze (Maharadž – celý svět je pouze prach).

33. Múla mája se objevila stejným způsobem. Ona je zdánlivým jevem, ale pak tu tato Skutečnost a vidění „mnoha“ věcí nejsou (je jako most mezi Skutečností a touto hrubou existencí. Z ní, pokud pohlédnete dovnitř, lze realizovat věčnou Skutečnost, a pokud hledíte ven, je příčinou světa.) Když se poté rozšíří, je tu avidja mája a „mnoho“ forem. (Mája nevědomosti; „já jsem tělo“. Mája poznání je příčinou a všechno, co vnímáme skrze naše smysly, jsou její následky. To vše je kvůli májiguny a objektivizace).

34. Podobně jako viditelný předmět díky kontaktu s větrem začne plachtit v prostoru/na nebi, stejně tak díky kontaktu s mula májou tu je projev světa.

35. Na nebi nebyly žádné mraky, a náhle se vytvořily. Stejně tak se díky gunám máji (tj. objektivizace) náhle objevil tento svět (jdete spát a máte sen nebo „se probudíte“ a máte tento sen).

36. Toto neexistující nebe tu ani nebylo a náhle se objevilo „tam“ v brahman. Stejným způsobem se toto viditelné „vše“ objevilo „zde“ v máji. (Brahman je nepostřehnutelné, ale když se Ho snažíte vnímat, pak vy Brahman Ho učiníte předmětem svého vnímání a toto „vše“ se objeví podobně jako se objeví mrak s prostorem/nebem jako jeho pozadím.)

37. Kvůli mraku se zdá, že nebe ztrácí svou nehybnost; ale nebe je skutečně takové, jaké vždy je.

38. Stejně tak se zdá, že kvůli máji se nirguna jeví, že se stala sagunou. Ale tato Skutečnost, jak člověk chápe, je zcela úplná, dokonalá a je vždy taková, jaká je. (Maharadž – „Když je tu prostor, musí zde být i poznání.“: jsou neoddělitelné; víte, že „tu něco je“).

39. Mraky přicházejí a odcházejí, a přesto všude prostupuje obloha. Stejně tak se objevila tato sattva guna, ale ona není nirguna brahman.

40. Zdá se, že se nebe dotýká *hlavy, ale tak tomu vůbec není; je takové, jaké vždy je. Stejně tak by mělo být toto stvoření poznáno jako zdánlivý jev, ale toto nirguna brahman je takové, jaké je. *(Když se za někoho považujete a napřímíte svou pozornost na někoho jiného, pak se z tohoto poznání „vše“ objeví někdo a toto „vše“ zmizí. Pak se ono nepostřehnutelné nebe jeví jako něco prostupujícího. Ale v Jednotě to tak vůbec není. Když se však objeví nějaký zdánlivý jev, pak uvnitř bezusilovného uvědomění bylo něco vytvořeno.)

41. Když pohlédnete nahoru, vytvoří se prostor a v něm je spatřena modř (když vy, kteří jste nevnímatelní a všude, pohlédnete ven, vnímáte prostor. Prostor však není barva; říkáme, že jsou tu prostor a modrá barva). Ale toto paramátma (pouze vy) by mělo vědět, že je to falešné zdání, které se na Něm objevilo (Maharadž – cokoli je viděno či vnímáno neexistuje, a přesto On je tam).

42. Zdá se, že se prostor rozprostírá a zakřivuje kolem dokola a obepíná tuto zemi. Ale to je představivost, prostor je zcela otevřený a neohraničený (tj. proto zůstávejte otevření a neohraničení).

43. Při pohledu na hory z dálky je vidět modrá barva. Přesto Skutečnost není dotčena touto modří. Stejně tak byste měli vědět, že toto nirguna brahman je nedotčeno (imaginárním) saguna brahman.

44. Když jedete v závodním voze, zdá se, že se země pohybuje, ale je nehybná (tj. jste v tomto závodním voze zvaném tělo a pak se zdá, že se celý svět pohybuje. Rozšiřte proto své uvědomění, a až pak nebude nic než vy, kde je dále pohybující se svět?). Tato nirguna by měla být poznána stejným způsobem, pak tu je ono ryzí poznání (tj. žádné poznání) a to je parabrahman.

45. Kvůli mrakům se zdá, že se měsíc neustále pohybuje. Ale toto vše je iluze, jsou to mraky, které se pohybují (protože se považujeme za něco, spatřujeme „mnoho“ pohybujících se věcí). **

** Šrí Siddharaméšvar Maharadž – Tato jediná forma živoucího principu prostupuje celou živou i neživou přírodou/stvořením. Tento živoucí princip je díky schopnosti poznávání příčinou vnímavosti v člověku, ale u ostatních objektů, u kterých tato schopnost poznávání není, je přítomna nevnímavost/nepřítomnost vnímání. Vnímavost i nevnímavost objektů jsou navzájem související vlastnosti. Pohyb buvola je vzhledem k pohybu koně pomalý. Pohyb koně ve srovnání s pohybem jelena je pomalý. Pohyb jelena je v porovnání s pohybem větru pomalý. Ve skutečnosti žádný z tvorů není nevnímavý a všichni jsou v podstatě živoucím principem, ale ve vzájemném porovnání je jeden pomalý a druhý velmi aktivní. Z toho lze vyvodit, že pět elementů jsou ve vztahu k sobě navzájem nehybné nebo pohyblivé. Příčina se však neliší od následku, a v souladu s tím se z tohoto živoucího principu zrodilo hrubé a jemné tělo a pět elementů a jejich jemné protějšky jsou ve své podstatě tímto živoucím principem.

46. Když se objeví horký vzduch nebo plameny ohně, zdá se jako by se tento meziprostor pohyboval, ale je nehybný a takový, jaký je.

47. Stejně tak je tato bezmyšlenkovitá svarúpa zcela jednotná, jenže se zdá, jako by přišla tato sattva guna. Když je to takto pociťováno, pak se tato Skutečnost jeví v důsledku představivosti jako falešná mája.

48. Je to stejné jako trik *hypnózy. Pak se toto bezmyšlenkovité Já jeví jako pohyblivá mája. Ale toto Já je věčné a nehybné a je takové, jaké vždy je. *(Doslova přeloženo jako omezení vidění.)

49. Takové je Já „bez částí“. Mája vyjevuje části. „Mnoho“ částí máji se přirozeně objevuje, když ono bezmyšlenkovité Já není (je zapomenuto).

50. Pokud pochopíte máju u kořene, pak neexistuje. Pokud se však objeví, je pociťována jako ono bezmyšlenkovité Já. Byla však vytvořena a bude zničena, stejně jako mraky.

51. I když je tu stvoření této máji, stále je všude přítomno Já nirguna. Když se však objeví tato inspirace „já jsem“, jeví se tato Skutečnost jako mája. (Siddharaméšvar Maharadž – když jdete v noci a díváte se na měsíc, nevidíte to, co je mezi vaším okem a měsícem. Když tam napřímíte pozornost, pak se objeví prostor. Všude jste tímto brahman; nemůžete se vidět; když se snažíte vidět sebe, objeví se prostor.)

52. Kvůli expanzi guna máji do máji nevědomosti (tj. tělesného vědomí) se v rámci bezmyšlenkovité nirguny neobjevuje ani toto „vše“. Přesto vše, co bylo zformováno, bude uvnitř pravé svarúpy zničeno. (Poznámka: když je tu múla mája, toto „vše“ se zformuje a pak přichází guna mája, tj. začnou se projevovat guny. Nejprve je tu prostě vědění/poznání něčeho, tj. sattva guna. K tomu však neodmyslitelně patří nevědění o svém Já, tj. tamo guna. Tehdy se z této tamo guny objevují elementy – prostor, vítr, oheň voda a země. Těchto pět elementů vysvětluje proces objektivizace/zpředmětnění, tj. objevení se věcí z ničeho neboli prostoru. Každý velký element má své vlastnosti, které se projevují stále víc, až se nakonec objeví velký element země. V tomto okamžiku se projeví „mnoho“ jmen, a tedy i „mnoho“ forem. A když na těchto jménech a formách dojde k další konceptualizaci, např. toto je dobré nebo toto je špatné, pak je to vše považováno za Pravdu a vzniká „mnoho“ myšlenek. Tato objektivizace není pomalý proces. Probíhá každé ráno, když se probudíte. Proto je to známo jako exploze gun.)

53. Je to stejné jako halucinace vyvolané horečkou. Pak se tato Skutečnost jeví jako armáda Krále (tj. toto „vše“ s guny a elementy neúnavně čekajícími, až explodují do světa jmen a forem). Když však pochopíte, že celé toto stvoření je zdáním v prostoru, stává se falešným (tj. celé toto stvoření se objevilo z ničeho. Je tu tato Skutečnost; je taková, jaká vždy je. A když udělá jeden krok mimo Sebe, objeví se jako prostor. To je poznání, ale zatím nebylo nic stvořeno. Pak se v důsledku vašeho myšlení, tj. omezeného vidění objeví před vašima očima hrubé tělo a svět).

54. Tato hra máji je falešná; je to zrod tohoto „já jsem“/existence a „všeho“/poznání/vědění. Proto je třeba ponechat tento *dlouhý klikatý příběh hrubých elementů stranou *(tzv. objektivizace/zpředmětnění „mnoha“).

55. Hrubé elementy jsou přítomny v kořeni a tímto kořenem je aum. Je to pohyb větru. A ten, kdo poznává tuto podstatu „tam“, je pozorný džňánin. (Hrubé elementy se objevují poté, co expanduje toto aum; jsou potenciálně přítomny uvnitř tohoto „já jsem“ neboli aum. Když se objeví guny, tj. je tu něco jiného než já, pak se z tamo guny začalo projevovat pět elementů. Ten, kdo opustí myšlenky tohoto světa a existuje jako poznání, a pak nechá vyprchat i toto poznání, realizuje Jedno jediné.)

56. Když dochází k pohybu máji, tato Skutečnost se stává podobnou pozornosti neboli poznání větru. Vězte, že pak se brahman stává podobné těmto hrubým elementům a jeví se jako tvrdé a hrubé (nejprve je tu tato pohyblivá forma neboli „vše“ a pak se kvůli dalším omezujícím konceptům jeví před vašima očima toto Jedno Já jako „mnohé“).

57. Tato objektivizace je způsobena pěti velkými elementy. Dříve byly neprojevené jako múla mája a poté se projevily, aby vytvořily hrubý svět.

58. Nejprve je tu tato pozornost/poznání múla máji a pak se tato Skutečnost stává podobnou pěti velkým elementům. Ten, kdo toto vše pochopí, získá jemné vidění.

59. Kdyby tu byl prostor bez větru, jak by mohl existovat tvůrce tohoto „slova“ (aum) neboli „přání“ být? A když se pak objeví síla tohoto „přání“, je to element ohně spolu s touto svarúpou (bez poznání by nemohl být prostor. Kde je prostor, tam musí být vítr poznání. To je prostě bezusilovné vědění/poznání a když se potom objeví pocit nebo poznání něčeho jiného než sebe sama, je tu element ohně a člověk se stal trochu víc objektivní/zhmotnělý. Přesto pochopte, že s projevem každého z těchto elementů je stále přítomna i tato svarupa.)

60. Pak se objevuje měkkost (stává se více objektivní/zhmotnělá; objevují se „jemné“ formy) a tato Skutečnost se jeví jako element vody (myšlenky). A když se toto čiré poznání stane tvrdým, pak se objeví element země (a je jasně vidět konkrétní hrubý „tvrdý“ objekt. „Toto je hrnek,“ řeknete si.) Člověk by měl vědět, jak se toto „vše“ múla máji skládá z těchto pěti velkých elementů.

61. V lůně každého elementu jsou přítomny ostatní elementy. Takto se to má s pěti velkými elementy (tj. z jednoho elementu se objevuje a také mizí další). Toto „vše“ lze pochopit, když získáte jemné vidění (tyto elementy lze vysledovat zpět k tomuto „vše“, jakmile vaše mysl přestane myslet na „mnoho“ myšlenek).

62. Ale pokud se tyto elementy smíchají dohromady, pak se Jedno jediné stane hrubé a tvrdé. Takto je tato expanze máji zcela vytvořena pěti velkými elementy (tj. objektivizací/zhmotněním).

63. Buď je u kořene toto pochopení múla máji, nebo je zde avidja mája (tj. „já jsem tělo“) a pak se těchto pět elementů stává nebem, tímto světem smrti a peklem (tj. jsou tu tři stavy – sen, bdění a hluboký spánek).

Šlóka – V nebi, v tomto světě i v posvětí, ať už existuje cokoli živého či neživého, vše se skládá z pěti elementů. Není tu žádný viditelný šestý element.

64. Od začátku až do konce je tu stále tato pravá svarúpa a mezi tím je zde fungování těchto pěti velkých elementů. Dobrý posluchač by měl znát těchto pět elementů jako múla máju (tj. dobrý posluchač je ten, kdo na všechno zapomíná. Pak objektivizace ustane a tyto velké elementy se vrátí tam, odkud přišly, tj. k této inspiraci „já jsem“. Přesto to není čiré poznání, a i toto poznání musí být odhozeno. Pak To, co zůstává, je To, co je věčně.)

65. Tato původní pochybnost „zde“ vyvstala z „tam“, a proto byste měli být ve střehu a jen naslouchat. V opačném případě se Jedno jediné objeví jako pět velkých elementů v rámci této tamo guny.

66. Pokud se tato tamo gunamúla máji neobjeví, jak se pak mohou objevit tyto velké elementy? A před touto pochybností („já jsem“ múla máji) kterou posluchač přijal, existuje tato bezmyšlenkovitá svarupa (pouhým nasloucháním, tj. pouhým věděním, se tamo guna neprojeví. Nyní obraťte svou pozornost a sledujte ji zpět ke zdroji, odkud tato dualita poznání, tj existence něčeho druhého, vznikla. Pak posluchač a jeho původní pochybnost nezůstane).

67. Dobrý posluchač byl rozptýlen a objevila se tato pochybnost. Proto je třeba v následujících slovech (kapitole) vždy uvést „odpověď“ („já jsem On“).

Tímto končí třetí kapitola osmé dášaky knihy Dasbodh s názvem Jemné Brahman a pochybnost „já jsem“.

 Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková