ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - V.092-V.093

12. 6. 2019 - Lenka

V.92

RÁMA se zeptal:

Svatý muži, řekni mi prosím, jak může člověk rychle zničit všechna semínka zániku a tohoto nejvyššího stavu dosáhnout?

VASIŠTHA řekl:

Ó Rámo, semínka utrpení lze ničit jedno po druhém. Pokud se však dokážeš zbavit všech sklonů a podmíněností najednou a skrze velké vlastní úsilí dokážeš spočinout ve stavu čirého Bytí třebas jen na okamžik, pak v téže chvíli budeš v tomto nejvyšším stavu ustálen. I rozjímáním o neomezeném Vědomí spočineš v nejvyšším stavu, ale vyžaduje to větší úsilí.

O objektech zakoušení nelze hluboce rozjímat, neboť existují pouze ve Vědomí, v Já (nemají skutečnou existenci, skutečný základ – pozn. L.V.). Ale budeš-li usilovat o to, aby ses zbavil sklonů a podmíněností, tedy myšlenek, představ a zvyků, pak v jediném okamžiku zmizí všechny tvé omyly a slabosti. Nicméně je to obtížnější než to, co jsem popsal dříve. Dokud není mysl osvobozena od pohybu myšlenek, je obtížné zbavit se podmíněností, a platí to i naopak. Dokud neustanou podmíněnosti, nemůže být pochopena nepodmíněná Skutečnost, a toto též platí i naopak. A dokud není pochopena Skutečnost, mysl nepřestane fungovat, a také toto platí i naopak. Pochopení Skutečnosti, utišení mysli a ukončení podmíněností jsou věci velmi úzce propojené, a je proto nesmírně obtížné poradit si s nimi jednotlivě a odděleně.

Ó Rámo, všemi prostředky a veškerou svou silou usiluj o to, aby ses zbavil touhy po potěšení, a všechny tři metody přitom použij naráz. Budeš-li tyto tři způsoby praktikovat současně, přinesou po určité době své ovoce, jinak nikoli. Ó Rámo, velmi dlouho byl projevený svět zakoušen jako skutečnost. K překonání toho je proto zapotřebí vytrvale praktikovat všechny tři metody najednou.

Mudrci prohlašují, že zbavit se sklonů a podmíněností nebo ovládnout pohyb prány, to obojí má stejný výsledek. Proto má člověk obojí vykonávat současně. Pránu lze ovládnout cvičením pranájámy a jógových ásán pod vedením gurua nebo pomocí návodů ve svatých textech. Pokud v mysli člověka nevyvstanou touhy, chtění a nechtění, přestože má člověk příslušné objekty chtění či nechtění přímo před sebou, lze z toho usoudit, že psychické podmíněnosti začaly slábnout. A čím více narůstá poznání, tím více slábnou podmíněnosti. Pak se mysl zcela utiší.

Vyhasnutí mysli není možné bez vhodných metod. Poznání Já, společnost mudrců a světců, oproštění se od sklonů a podmíněností a dále ovládnutí prány, to vše jsou prostředky k překonání mysli. Opominout tyto metody a místo toho se věnovat násilným cvičením hatha jógy, odříkání, poutím, obřadům a ceremoniím, je ztráta času. Samo poznání Já tě naplní radostí. Pouze člověk Sebepoznání doopravdy žije. Ó Rámo, dosáhni proto Sebepoznání, dosáhni poznání Já.

V.93

VASIŠTHA pokračoval:

Dosáhne-li člověk skrze zkoumání Já alespoň malé kontroly nad svou myslí, pak se dostal k plodu svého života. Pátrání po Já se rozšířilo v jeho nitru. Je-li zkoumání Já následováno nezaujatostí a je-li neustálým cvičením dosaženo stálosti, přirozeně se k tomu přidají i všechny dobré vlastnosti. Toho, kdo je plně ustálen v poznání Já a vidí to, co je, bez pokroucení, nebude trápit nevědomost ani její důsledky. Pokud takový člověk nalezl na duchovním poli svůj opěrný bod, pak smyslová potěšení, tito lupiči, nad ním ztratí veškerou moc.

Toho, kdo takto ustálen není, však touha po potěšení smyslů přemůže. Na toho, kdo se nevěnuje vytrvalému zkoumání Já a není si tedy Já vědom, se lze dívat jako na mrtvého člověka. Ó Rámo, v pátrání Já proto neustávej ani na okamžik. Zkoumání Já rozežene temnotu nevědomosti a odhalí Skutečnost. Skutečné Poznání zase odežene veškeré utrpení. Spolu s pochopením přijde i zakoušení tohoto pochopení. Pokud vnitřní světlo zapálené studiem svatých textů a pátráním po pravdě osvítí jak poznání, tak jeho zakoušení, je tu pochopení, že poznání i jeho zakoušení je totéž. Vnitřní světlo samo o sobě je mudrci považováno za poznání Já a jeho zakoušení není od Sebepoznání odděleno, ale je jeho součástí. Kdo má Sebepoznání, ten je už navždy prožívá a zakouší. Je osvobozen za života a žije jako vládce světa.

Takový mudrc se nenechá rozptylovat zážitky, jimž je zdánlivě vystaven, ať už je druzí považují za příjemné nebo nepříjemné. Není ovládán potěšením ani v něm nevzniká touha po potěšení. Je zcela spokojen ve svém vlastním Já. Nelpí na nikom a na ničem a v jeho srdci není zloba ani nenávist. Nevystraší ho pokřik nepřátel ani řev lva. Nejásá, navštíví-li překrásnou zahradu, a netrápí se, má-li cestovat pouští. Vnitřně je naprosto volný, ale přesto se neustále věnuje tomu, co je v daném okamžiku třeba. Jeho postoj k vrahovi i filantropovi je stejný. V jeho kosmickém zření se všechny věci, malé i velké, zdají stejné, neboť ví, že celý vesmír není nic jiného než čiré Vědomí.

Kdo jedná za pomoci funkčních orgánů, ale zcela bez připoutanosti a lpění, toho se nic nedotýká, ani radost či smutek. Jeho činy jsou bez záměru. Takový člověk nic nevidí, třebaže jeho oči vidí, nic neslyší, ačkoli jeho uši slyší, ničeho se nedotýká, ačkoli jeho tělo se dotýká. Připoutanost, spojení či vztah jsou příčinou iluzorního světa. Právě připoutanost vytváří objekty, způsobuje omezení a nekonečné utrpení. Proto mudrci prohlašují, že zanechat připoutanosti je samo o sobě osvobozením. Ó Rámo, zanechej připoutanosti a buď osvobozeným mudrcem.

RÁMA se zeptal:

Pane, řekni mi prosím, co je touto připoutaností?

VASIŠTHA odvětil:

Připoutaností je to, co posiluje podmíněnost mysli tím, že opakovaně vyvolává zážitky radosti a bolesti podle toho, zda je objekt potěšení přítomen či nepřítomen. Takto se upevňuje nevyhnutelnost spojení objektu potěšení se zážitkem radosti a způsobuje to silnou připoutanost k objektům potěšení. V případě osvobozeného mudrce je jeho mysl oproštěna od zážitků radosti a bolesti, a tím tedy očištěna, a jeho sklony a podmíněnosti jsou oslabeny nebo zcela zničeny. A třebaže sklony ve velmi jemném stavu existují až do smrti těla, tak činy, jež z takto oslabených a pročištěných sklonů plynou, nevedou ke znovuzrození.

Silná podmíněnost, jež naopak existuje u nevědomých lidí, je sama o sobě připoutaností. Jsi-li zbaven připoutanosti, která by v tobě vytvářela špatné myšlenky, pak tě tvá spontánní činnost nijak neovlivňuje. Pozvedl-li ses nad radost i smutek, není-li tvé jednání na nich závislé a jsi-li oproštěn od chtění, nechtění a strachu, pak jsi bez připoutanosti. Neteskníš-li v zármutku, nejásáš-li ve štěstí a jsi-li odpoután od svých tužeb a nadějí, pak jsi bez připoutanosti. Třebaže dále vykonáváš své činnosti, tak nepřestáváš-li si přitom uvědomovat jednotu Skutečnosti, pak jsi bez připoutanosti. Jestliže jsi dosáhl Sebepoznání a obdařen nezaujatostí vykonáváš tady a teď vše, co je třeba, pak jsi bez připoutanosti.

Setrvávej bez úsilí ustálen ve stavu nepřipoutanosti a žij jako osvobozený mudrc, aniž by tě cokoli poutalo. Osvobozený mudrc žije ve vnitřním tichu, bez pýchy, domýšlivosti a žárlivosti, s plně ovládnutými smysly. I když se před jeho zrakem objeví všechna potěšení světa, osvobozeného mudrce oproštěného od chtění to nezláká a dál se věnuje pouze přirozeným činnostem. Dělá to, co je nevyhnutelné a co je třeba. Svou radost a své potěšení čerpá ze sebe sama. Je tak osvobozen od projeveného světa. A jako mléko neztratí bílou barvu, je-li přivedeno k varu, tak ani on neztratí své poznání, je-li vystaven těžké zkoušce. Ať podstupuje silnou bolest nebo je prohlášen za vládce nebes, setrvává ve stavu rovnováhy.

Ó Rámo, vytrvale se věnuj zkoumání Já a zůstávej pevně ustálen v Sebepoznání. Tak už nikdy nepodlehneš zrození a omezení.

(V celém předchozím textu byly použity výrazy „zkoumání Já“ či „pátrání po Já“ jako překlady slova vičára. Toto slovo ve skutečnosti znamená „pohyb vnitřního vidění, pohyb vnitřního poznání“, neboť základem slova je „čar“, což znamená „hýbat se“. Nelze si pod tím tedy představovat rozumový rozbor, ale spíš pohled dovnitř či přímé pozorování. – pozn. S.V.)

Překlad Lenka Vinklerová

další části knihy