Zpívání bhadžanů v Praze v Divoké Šárce - od května 2019 do září 2019

  • v červnu, červenci a srpnu 2 x měsičně v pondělí od 18,30 - 21h.
    Někdy zde bude i po zpívání posezení u ohně.

Od 3. června do srpna v pondělí od 18,30 - 21,00
Adresa: Praha, louka v Divoké Šárce - v případě deště se schováme v altánu. 
Sraz:  v 18:15 na konečné tramvají 20, 26 "Divoká Šárka"

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      

26.8. 

     
    9.9.  
     
23.9.      
       
       
       
       

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - V.085-V.086

22. 5. 2019 - Lenka

Ó mé chtění! Dovol mi odejít. Zůstáváš osamoceno, abys uvadlo a odešlo, neboť já jsem dosáhl stavu nejvyššího klidu a míru. Ó touho! Tím, že jsem si tě podmanil, spřátelil jsem se s tvým sokem - nezaujatostí. Odpusť, směřoval jsem ke svobodě. Přej mi to. Ó mé zásluhy! Děkuji vám, neboť jste mě uchránily před peklem a vedly do nebe. Děkuji vám, mé chyby a nedostatky, příčino mých bolestí a trestů. Děkuji i mylné představě, v níž jsem dlouhý čas žil a jednal, a které nerozumím ani teď.

V.85

RÁMA se zeptal:

Pane, řekni mi prosím, jak Vítahavja oživil své tělo?

VASIŠTHA pokračoval:

Mudrc Vítahavja došel Poznání o neomezeném Vědomí a pochopil, že mysl zvaná Vítahavja je jen klam neomezeného Vědomí. Během doby, kdy byl služebníkem Pána Šivy, vzpomněl si, že by chtěl uvidět tělo Vítahavji. A jakmile si to pomyslel, uzřel ve svém vědomí všechna vtělení, kterými prošel. Některá již skončila a jinými ještě procházel. Uviděl tělo zvané Vítahavja, které se válelo v blátě jako nějaký červ.

VÍTAHAVJA rozmýšlel:

Toto tělo je bez životní síly a proto neschopné fungování. Nyní vstoupím na sluneční dráhu a za pomoci sluneční síly zvané pingala vejdu do těla. Nebo se toho mám vzdát? Vždyť co mám co dělat s tělem zvaným Vítahavja? Ale na druhé straně si toto tělo nezaslouží být ani oživeno ani opuštěno. Ať už ho oživím, nebo nechám být, pro mě je to totéž. Poněvadž se tělo ještě nerozložilo na pět prvků, vejdu do něho a chvíli v něm pobudu.

Jemnohmotné tělo mudrce poté vstoupilo na dráhu Slunce. Když Slunce zvážilo záměr mudrce a jeho jednání přiměřené záměru vstoupit na sluneční dráhu, vedlo svoji energii k vykonání úkolu. Jemnohmotné tělo mudrce pak vzápětí vyjádřilo Slunci své poděkování.

Sluneční energie Sluncem řízená sledovala svoji cestu a po sestupu ze sluneční dráhy vešla do oblasti pohoří Vindhja. Sestoupila přímo tam, kde v bahně leželo tělo mudrce, aby ho přivedla k životu. Jemnohmotné tělo následovalo tuto energii a též vstoupilo do těla. Tělo bylo v okamžiku oživeno a Vítahavja se poklonil sluneční energii, pingale, jež jeho poděkování přijala.

Pingala se vrátila na sluneční dráhu a mudrc se vydal k jezeru, aby vykonal koupel a očistu. Po koupeli a uctění Slunce pokračoval mudrc ve způsobu života, jaký vedl dřív. Žil osvíceným životem, s vyrovnanou myslí, klidem, přívětivostí, soucítěním a radostí.

V.86

VASIŠTHA pokračoval:

Po dlouhé době se večer vydal do jemu známého lesa, aby spočinul v hluboké meditaci. Pomyslel si, že již poznal falešnost smyslů a další zkoumání by tudíž bylo popřením toho, co již poznal. Zanechal planých představ jako „toto je“ či „toto není“, usedl do lotosové pozice a vzešlo v něm poznání: „Jsem ustálen v uvědomování si naprostého klidu. Jsem probuzený a přitom jako bych byl ve stavu hlubokého spánku. I nadále, dokud tělo neodpadne, zůstanu ustálen ve vše překračujícím stavu Vědomí.“

Tak se rozhodl, v meditaci setrval celých šest dní, které však uběhly jako okamžik, a pak žil jako osvícený mudrc, oproštěn od nadšení i smutku. Čas od času se obrátil ke své mysli a smyslům.

VÍTAHAVJA promlouval k mysli a smyslům:

Ó mysli! Pohleď, jak jsi blažená, když se nyní nacházíš ve stavu klidu a vyrovnanosti! Setrvej tak po všechny časy.

Ó smysly! Vědomí neboli Já nepatří vám a ani vy nepatříte Jemu. Klidně můžete zmizet. Vaše chtění ustalo a nejste už schopny mě ovládat. Chybná představa o vaší existenci vznikla z neznalosti Já, podobně jako z neznalosti považujeme provaz ležící na zemi za hada. Všechny takové klamy existují v temnotě nevědomosti a ve světle poznání zaniknou.

Ó smysly! Jste odlišné od Já, neboť kdo činy koná a kdo je zakouší, to nejste vy. A rovněž tak neomezené Vědomí je odlišné od vás. Co je čí klam a jak vznikl? Je to takto:

Stromy vyrostou v lese, provazy, pomocí nichž se pokácené stromy svazují, jsou utkány z vláken, kovář vyrobí sekeru atd. S tím postaví tesař dům, a to proto, aby zajistil své živobytí, nikoli proto, že chce stavět dům! Ve světě se všechny věci dějí nezávisle na sobě a jejich návaznost je jen náhodná, tak jako když z palmy spadne zralý kokos přesně ve chvíli, kdy na strom usedne vrána. Nevědomý člověk se však bude domnívat, že vrána kokos shodila. Kdo je tím vším vinen? Je-li poznána pravda, klam zůstane klamem, poznání se stane jasným poznáním, skutečné je skutečné, neskutečné je neskutečné, co má být zničeno, je zničeno, a co má zůstat, zůstává.

Mudrc takto rozjímal, ustálený v Poznání. Na tomto světě žil ještě dlouhý čas, ustálen ve stavu oproštěném od nevědomosti a iluze, ve stavu, po němž již nepřichází nové zrození. Pokud se dostal do kontaktu s objekty svých smyslů, uchýlil se do klidu rozjímání a prožíval blaženost Já. Samy od sebe k němu přicházely nejrůznější zážitky, avšak jeho srdce zůstalo oproštěno od chtění i odmítání.

VASIŠTHA pokračoval:

Jednou mudrc Vítahavja pocítil, že by už rád odložil tělo a postaral se o to, aby již nepřišlo nové zrození. Odešel do jeskyně v pohoří Sahja, posadil se do lotosové pozice a rozjímal.

VÍTAHAVJA hovořil sám k sobě:

Ó sílo přitažlivosti, vzdej se svého chtění. Ó nenávisti, vzdej se zášti. Dost už jste si se mnou pohrály. Ó veškeré potěšení, chvála tobě, neboť jsi mi dlouhá léta pomáhalo, podporovalo a dokonce mě i nechalo zapomenout na Já. Ó smutku, chvála tobě, neboť jsi mě podněcoval k hledání Sebepoznání a díky tvé milosti jsem toto Poznání získal. Právě ty jsi mě vlastně obdařil radostí.

Ó tělo, můj příteli, dovol mi odejít k mému věčnému příbytku, k poznání Já. Běh života je takový, že se každý dříve či později musí těla vzdát. Ó tělo, dlouhý čas jsi mi bylo přítelem i rodinou. Nyní se tě vzdávám. Ty samo jsi k tomuto odloučení přispělo tím, jak ušlechtile jsi mě vedlo k poznání Já. Jak velkolepé! Tím, že jsi mě přivedlo k Sebepoznání, jsi zničilo samo sebe.

Ó mé chtění! Dovol mi odejít. Zůstáváš osamoceno, abys uvadlo a odešlo, neboť já jsem dosáhl stavu nejvyššího klidu a míru. Ó touho! Tím, že jsem si tě podmanil, spřátelil jsem se s tvým sokem - nezaujatostí. Odpusť, směřoval jsem ke svobodě. Přej mi to. Ó mé zásluhy! Děkuji vám, neboť jste mě uchránily před peklem a vedly do nebe. Děkuji vám, mé chyby a nedostatky, příčino mých bolestí a trestů. Děkuji i mylné představě, v níž jsem dlouhý čas žil a jednal, a které nerozumím ani teď.

Ó jeskyně, družko v meditaci, v samádhi, děkuji ti. Poskytla jsi mi útočiště, když jsem byl mučen strastmi světské existence. Ó holi, byla jsi mi přítelem a chránila mne před hady i pády, děkuji ti.

Ó tělo, vrať se k prvkům, z nichž jsi složeno. Děkuji všem činnostem, děkuji koupelím. Děkuji životní síle, práně, že byla moji družkou. Ó práno, co jsem dělal, dělal jsem jen s tebou, díky tobě a pomocí tvé energie. Prosím, vrať se ke svému zdroji, teď se chystám splynout s neomezeným Vědomím, s Brahman. Všechno, co se na světě spojí, se dříve či později zase rozpojí. Ó smysly, vraťte se tam, z čeho jste vzešly, vraťte se k pěti prvkům.

Nyní vstoupím do Já skrze Já, jež se završí zvukem Óm, tak jako zhasne lampa, v níž dojde olej. Jsem oproštěn od činností tohoto světa, od jakýchkoli představ a zážitků. Mé srdce je ustáleno v klidu a míru rezonancí zvuku Óm. Pryč je iluze a klam.


Překlad Lenka Vinklerová

další části knihy