Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub Malý velký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      

24.9. 

Klub Malý velký strom

 

     
1.10. 
Klub Malý velký strom
     
15.10. 
Klub Malý velký strom
     
       
       
       
       

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - V.068-V.070

27. 3. 2019 - Lenka

Ó Rámo, pohlédni na toto záhadné stvoření, jež bylo kdo ví kým započato jako odpověď na myšlenkové představy bytostí. Vesmír byl v prázdném prostoru vytvořen pouze myšlenkovou podmíněností, není to skutečnost. A v tomto vesmíru užírá touha po potěšení životní sílu každé bytosti, připoutané ke světu a k tělu. Nelze určit počet těchto bytostí, tak jako nelze určit počet zrníček písku na písečné pláži. Stvořitel stvořil vesmír jen jako odpověď na sklony a podmíněnosti všech bytostí a tyto bytosti jsou výborným palivem pro zdejší ohně pekelné. Jen pro ně je připraveno všechno utrpení, které lze ve světě najít.

V.68

RÁMA se zeptal:

Co jsou sklony a podmíněnosti a jak způsobují omezení? Co je osvobození a jak ho lze dosáhnout?

VASIŠTHA pokračoval:

Podmíněností se rozumí přesvědčení člověka, který nerozlišuje tělo a Já, o skutečnosti těla. Kdo věří, že neomezené Vědomí má svůj konec, a proto touží po potěšení, ten se stává omezeným. Kdo chápe, že „všechno je Já, tedy není po čem toužit a co odmítat“, ten je osvobozen a ustálen ve stavu bez podmíněností. Kdo si uvědomuje: „Neexistuji já ani nikdo jiný“, ten je osvobozený. Nevyhledává potěšení, neboť si myslí: „Je mi jedno, zda potěšení přijde nebo ne“. Neoddává se nečinnosti ani nelpí na výsledcích činnosti. Nepřemůže ho nadšení ani sklíčenost. Zříká se plodů svých činů, a to v mysli, nikoli navenek. Zmizením sklonů a podmíněností je pryč omezení a je dosaženo nejvyššího Dobra. Příčinou všeho utrpení je podmíněnost mysli.

Podmíněnosti lze ukázat na následujících příkladech: Opice uvázaná na provaze a nesoucí těžké břemeno. Strom zakořeněný v zemi a snášející teplo i chlad, vítr i déšť. Červ čekající v díře v zemi, až přijde jeho čas. Hladový pták sedící na větvi stromu a třesoucí se strachy před nepřáteli. Krotká zvěř v poklidu se procházející po pastvině a končící jako kořist lovce. Spousta lidí nově se rodících jako červi a hmyz. Bezpočet bytostí vznikajících a zanikajících v tomto stvoření jako vlny na hladině oceánu. Lidské bytosti umírající jedna za druhou, slabé a neschopné pohybu. Křoví a popínavé rostliny beroucí ze země svou potravu a k zemi přirostlé. A samotná iluze světa jako řeka unášející ve svém proudu samé bolesti a utrpení. To všechno jsou výsledky podmíněností.

Podmíněnosti neboli psychická spojení, lpění a omezení, jsou dvojího druhu: ty, které jsou užitečné, plodné a ty, které jsou neužitečné, neplodné. Neplodné a neužitečné sklony lze nalézt u nevědomých lidí. Užitečné sklony nalézáme u těch, kteří znají pravdu. Neplodné sklony, které sídlí v mysli lidí nevědomých, nemajících Sebepoznání, pramení z těla a věcí a vedou k opakovanému zrození a smrti. Užitečné sklony, jenž lze najít u lidí vznešených, majících Sebepoznání, vycházejí z pravého pochopení a umožňují člověku překročit oceán zrození a smrti.

(Užitečné sklony a podmíněnosti počítají s přirozeným omezením, jako například s tím, že oči a uši mají své hranice vnímání. Hlupák si podmíněnosti a sklony na sebe uvaluje sám tím, že neomezené Já ztotožňuje s fyzickým tělem. Slovo samsaktti, užívané v textu, se běžně překládá jako náklonnost či vztah. Vztah však předpokládá rozdělení a dualitu a to znamená omezit To, co je neomezené, a podmínit To, co je ničím nepodmíněné. – pozn. S.V.)

VASIŠTHA pokračoval:

Díky užitečné podmíněnosti může bůh Višnu, držící v rukou ulitu, disk, hůl a meč, chránit tři světy. Kvůli užitečné podmíněnosti svítí Slunce, vesmírné tělo Stvořitele zodpovídá za své rozsáhlé stvoření a Pán Šiva září jako bůh. Bozi, kteří pomáhají udržet tento svět a projevují se v něm různými způsoby, jsou svými vlastnostmi obdařeni právě díky užitečné podmíněnosti neboli omezení sebe sama.

Pod vlivem neplodných sklonů naopak mysl podléhá touze po smyslových potěšeních v nevědomém přesvědčení o tom, jak jsou tyto zkušenosti nádherné.

I základní prvky vděčí za svoji činnost podmíněnosti. Bozi v nebi, lidé na zemi a démoni v podsvětí v důsledku podmíněnosti vznikají a zanikají jako vlny na moři. Stejně jako v oceánu se velká ryba živí malými, tak se v důsledku svých sklonů nesčetné bytosti světem bezmocně toulají a navzájem požírají. Hvězdy v prostoru putují po svých drahách též kvůli podmíněnosti. A díky ní Měsíc se svými tmavými skvrnami vychází a zapadá, jasně září nebo zůstává temný a krouží kolem Země, aniž by ji mohl opustit.

Ó Rámo, pohlédni na toto záhadné stvoření, jež bylo kdo ví kým započato jako odpověď na myšlenkové představy bytostí. Vesmír byl v prázdném prostoru vytvořen pouze myšlenkovou podmíněností, není to skutečnost. A v tomto vesmíru užírá touha po potěšení životní sílu každé bytosti, připoutané ke světu a k tělu. Nelze určit počet těchto bytostí, tak jako nelze určit počet zrníček písku na písečné pláži. Stvořitel stvořil vesmír jen jako odpověď na sklony a podmíněnosti všech bytostí a tyto bytosti jsou výborným palivem pro zdejší ohně pekelné. Jen pro ně je připraveno všechno utrpení, které lze ve světě najít. Tak jako řeka směřuje k moři, tak trápení směřuje k tomu, kdo má podmíněnou mysl. Celé stvoření je prostoupeno nevědomostí. Když se však člověk zbaví touhy po potěšení, pak jeho omezení sklony a podmíněnostmi vystřídá velká expanze. Podmíněnost mysli, tedy připoutanost ke konečnému a pomíjivému, je jako palčivá bolest těla. A zázračným lékem na tuto bolest je neomezená expanze neboli oddanost Neomezenému. K ničemu nepřipoutaná mysl, ustálená v klidu a míru neomezené expanze, vede k radosti. Kdo je pevně zakořeněn v Sebepoznání, je teď a tady osvobozen.

(V této kapitole se odhaluje opravdový význam slova „podmíněnost“. Opakovaně používaný výraz samsangam, který lze překládat jako „souvislost“ nebo „spojení“, v sobě zahrnuje „ztotožnění“ či „podmínění“. - pozn. S.V.)

V.69, 70

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, kdyby člověk udělal vždy to, co je vhodné, nepoutala by se mysl k činům, myšlenkám či věcem. Nepoutala by se ani k nebi nahoře, ani k tomu, co je dole nebo v jiných směrech. Nebyla by omezena vnějšími vztahy, přirozenou činností smyslů ani životní silou. Nesídlila by v hlavě, na patře, mezi obočím, na špičce nosu, v ústech ani v očích. Nebyla by ve tmě ani ve světle a ani by nespočívala v jeskyni srdce. Nebyla by ovládána stavy bdění, snění či hlubokého spánku. Jejím domovem by nebyl ani širý čirý prostor. Nezávislá na barvě, pohybu či klidu, na začátku, prostředku, konci či něčem dalším, nepřebývala by daleko ani blízko, před objekty, v objektech ani v Já. Nebylo by možné ji ovládnout smyslovými zkušenostmi, iluzorními stavy štěstí, vjemy nebo představami.

Mysl by jakožto čiré Vědomí spočívala v čirém Vědomí, navenek s nepatrným pohybem myšlenek, vědoma si iluzornosti objektů tohoto světa. A pokud je pryč veškerá připoutanost, stane se z džívy ne-džíva a cokoli se děje, tak se děje, činnost nebo nečinnost. Ve stavu nepřipoutanosti není džíva ovlivněn plody svých činů. Je-li pak opuštěn i stav jemného vnímání objektů, spočine džíva v nejvyšším klidu a míru.

Osvobozený člověk, ať už se druhým zdá činný či nikoli, je navždy osvobozen od trápení a strachu. Všichni ho milují a uctívají. Třebaže se druhým zdá, že je zaměstnán činností, uvnitř zůstává pevně zakořeněn v Poznání. Jeho vědomí není zabarveno štěstím ani neštěstím. Nenechá se okouzlit půvabem světa. Dosáhl Poznání Já a žije, jakoby neustále rozjímal. Proto se ho nic ve vesmíru nedotýká. Překročil dvojice protikladů a zdá se, jakoby spal hlubokým spánkem, přestože bdí.

Stavu, v němž existuje pouze zakoušení klidu a míru a v němž je mysl osvobozena od pohybu myšlenek, se říká „hluboký spánek v bdělém stavu“. Kdo se v něm nachází, žije život bez záměrů a motivací, oproštěn od jakéhokoli psychického rozrušení a trápení, a nezajímá ho, zda jeho život bude krátký nebo dlouhý. Když tento „stav hlubokého spánku v bdělém stavu“ dozraje, říká se mu turíja neboli čtvrtý stav. Mudrc, jenž je v něm pevně ustálen, vnímá svět jako místo na hraní a život v něm jako kosmický tanec. Kdo je ustálen ve stavu turíja, oproštěn od utrpení, strachu a iluze projeveného světa, ten už více nepodlehne omylu a nevědomosti. Je navždy ponořen v blaženosti, překračuje ji a dostává se do nevyjádřitelného stavu nejvyššího klidu, o němž se říká, že je i za stavem turíja. Tento stav je naprosto nepochopitelný a nepopsatelný.


Překlad Lenka Vinklerová

další části knihy