Zpívání bhadžanů v Praze v Divoké Šárce - od května 2019 do září 2019

  • v červnu, červenci a srpnu 2 x měsičně v pondělí od 18,30 - 21h.
    Někdy zde bude i po zpívání posezení u ohně.

Od 3. června do srpna v pondělí od 18,30 - 21,00
Adresa: Praha, louka v Divoké Šárce - v případě deště se schováme v altánu. 
Sraz:  v 18:15 na konečné tramvají 20, 26 "Divoká Šárka"

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      

26.8. 

     
    9.9.  
     
23.9.      
       
       
       
       

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - V.047-V.048

26. 12. 2018 - Lenka

Mimo Já neexistuje nic. Tak jako je v semínku ukrytý strom, tak je všechno ukryto v mysli, a mysl to vnímá, jakoby to bylo vně. Je to právě mysl, která všechno vidí v přítomném okamžiku, všechno si představuje jakoby v budoucnu a na všechno vzpomíná jakoby v minulosti. Je to mysl, která je zakoušena jako sen, představa, nemoc či něco jiného. Kolik je květů na kvetoucím stromě, tolik je událostí v neklidné mysli. A stejně jako nevykvete strom vytržený z kořenů, tak se mysl oproštěná od pojmů a představ neúčastní dalšího zrození.

V.47

VASIŠTHA pokračoval:

Tak se Gádhi zbavil fantazií, jež prožíval v mysli, a vrátil se k vědomí, že je Gádhi. Dokončil svůj obřad a vystoupil z vody. Nevycházel z údivu: „Kdo vlastně jsem? Co jsem to viděl? Jak je to všechno možné?“ Pomyslil si, že ho zřejmě mysl obelstila v důsledku únavy. I poté, co se od řeky vzdálil, stále o své vizi rozjímal. Přemýšlel o rodičích, přátelích i dalších lidech, které ve svých představách viděl, a došel k závěru, že to vše bylo vymyšlené, neboť už to tak více neprožívá.

Pár dní poté navštívil Gádhiho jiný bráhmana a Gádhi vzácnou návštěvu náležitě hostil. Bavili se o všem možném.

GÁDHI se zeptal:

Pane, co se stalo, že vypadáš tak znaven a vyčerpán?

HOST odvětil:

Povím ti pravdu, svatý muži. Na severu je město Kira neboli Kirapura. Strávil jsem tam měsíc a tamní obyvatelé mě bohatě hostili. Od nich jsem vyslechl neobvyklý příběh. Tvrdili, že v jejich království vládl osm let divoch z horského kmene. Jakmile byla jeho totožnost odhalena, mnoho bráhmanů si kvůli tomu vzalo život. I já se cítil v tu chvíli pošpiněn a vyhledal jsem proto svaté místo zvané Prajága a oddal se přísnému odříkání a dlouhému půstu. Půst jsem dokončil až dnes.

Host strávil s Gádhim noc a následujícího dne odešel.

GÁDHI rozjímal:

Můj host popsal to, co jsem viděl ve své vizi, jako skutečnou událost! Měl bych si to ověřit.

A tak se Gádhi nejprve vydal na místo zvané Bhútamandala. Člověk na vyšším stupni vědomí může příslušným úsilím dosáhnout toho, co si mentálně představoval. Tak Gádhi, když došel na ta místa, uviděl vše, co bylo v jeho vizi.

Uviděl vesnici, jejíž obraz měl hluboce vrytý do paměti. Spatřil i dům a různé předměty, které patřily muži, divochu, jímž sám byl. Dům vypadal hrozně, všude se válely kosti zvířat, jejichž masem se rodina živila. Gádhi na tom hrůzném místě, jež vypadalo jako hřbitov, chvíli pobyl a pak se vydal do blízké vesnice a ptal se vesničanů, zda o muži, který v oné chatrči přebýval, něco vědí.

VESNIČANÉ odpověděli:

Jistěže víme, svatý muži. V chatrči žil až do vysokého věku nelítostný a hrůzu budící divoch. Ten pak opustil své příbuzné a odešel pryč. Stal se králem ve městě Kira a osm let zde vládl. Když byl odhalen, vzalo si kvůli němu mnoho lidí život a i on sám se vrhl do ohně. Proč se na něj ptáš? Byl snad tvůj příbuzný, nebo s ním jsi nějak spřízněn?

Když to Gádhi vyslechl, byl zmaten.

V.48

VASIŠTHA pokračoval:

Gádhi poznal předměty a místa, spojená s životem ve vesnici. Poznal oděvy, jež nosil, místa, kde spal, jedl či lehával opilý. Gádhí se pak vydal do království Kira. Jakmile vstoupil do města, ptal se obyvatel, zda tu před pár lety nevládl divoch z divokého horského kmene. Obyvatelé města horlivě přisvědčili: „Jistě, vládl zde osm let, neboť byl vybrán královským slonem! Když byla odhalena jeho totožnost, spáchal sebevraždu. Stalo se to před dvanácti lety.“

Chvíli nato uviděl Gádhi, jak z paláce vychází se svým průvodem král. A králem nebyl nikdo jiný než převlečený bůh Višnu! Když to Gádhi spatřil, zůstal stát v údivu.

GÁDHI přemýšlel:

Opravdu se jedná o království Kira, kde jsem před nedávnem vládl. Nyní se mi zdá, jakoby se to vše odehrálo v minulém životě!

Bylo to jako sen, a přece se to nyní objevilo v mém bdělém stavu! Běda, jistě jsem chycen v síti přeludů a halucinací. Teď si vzpomínám! Bůh Višnu mi udělil požehnání, že budu moci poznat jeho Máju. To je ono!

Ihned poté Gádhi opustil město a vydal se do hor, kde se v nedaleké jeskyni oddal přísnému odříkání.

Brzy se před ním objevil bůh Višnu a ptal se ho, co si přeje.

GÁDHI se otázal:

Jak je možné, že přelud, který jsem viděl ve snu, se pak objevil i v bdělém stavu?

VIŠNU pravil:

Ó Gádhi! Iluze je to, co vidíš nyní. Ve skutečnosti neexistuje nic jiného než Já, ale je to vnímáno skrze mysl, která je nečistá a nechápe Pravdu. Mimo Já neexistuje nic. Tak jako je v semínku ukrytý strom, tak je všechno ukryto v mysli, a mysl to vnímá, jakoby to bylo vně. Je to právě mysl, která všechno vidí v přítomném okamžiku, všechno si představuje jakoby v budoucnu a na všechno vzpomíná jakoby v minulosti. Je to mysl, která je zakoušena jako sen, představa, nemoc či něco jiného. Kolik je květů na kvetoucím stromě, tolik je událostí v neklidné mysli. A stejně jako nevykvete strom vytržený z kořenů, tak se mysl oproštěná od pojmů a představ neúčastní dalšího zrození.

Proč se divit, že mysl obsahující nesčetně myšlenkových forem je schopna projevu myšlenky „jsem divoch z horského kmene“! V téže mysli se podobně objeví představy o hostu, který mně vypráví příběh, o cestě do země Bhútamandala nebo o tom, že jsem v království Kira. To všechno jsou jen přeludy! Svatý muži, viděl jsi nyní oba typy iluzí – iluzi, o níž jsi přesvědčen, že je iluzí, a iluzi, o níž si myslíš, že je skutečností. Obě jsou to však v pravdě iluze. Neměl jsi hosta ani jsi nikam nešel, to všechno byly jen přeludy! Nebyl jsi v kraji Bhútamandala ani v království Kira, i to byly halucinace. Vstaň, mudrci, a dělej, co je třeba, neboť bez činnosti člověk v tomto životě nedosáhne toho, co stojí za dosažení.


Překlad Lenka Vinklerová

další části knihy