Zpívání bhadžanů v Praze v klubu "Malý velký strom" - od října 2018 do dubna 2019

Úterý: 18.12. 2018 od 18.30 do 20.30 (sraz před budovou, poté jsme uvnitř klubu, v případě pozdního příchodu volejte)
Adresa: Dobrovskeho 16, Praha 7, (zast. tramvaje Letenské naměstí)

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2018    2019
2.10.      8.1. 
16.10.      22.1. 
13.11.      5.2. 
27.11.      19.2 
18.12.      5.3. 
31.12.      19.3. 
      2.4.
      16.4. 
      30.4. 

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech


 

Šrí Nisargadatta Maharádž:

V nakladatelství Dybbuk právě vychází nová kniha rozhovorů se Šrí Nisargadatta Maharadžem „Nic je vše“. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: https://www.kosmas.cz/knihy/222738/nic-je-vse/. (Brzy bude možné zakoupit i elektronickou verzi.)

Více informací v sekci Tištěné knihy.


Šrí Siddharaméšvar Maharádž:

V nakladatelství Argo vyšel nový překlad knihy Šrí Siddharáméšvara Mahárádže: Klíč k poznání Já. Součástí tohoto vydání je také překlad kratšího díla s názvem Zlatý den. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: http://www.kosmas.cz/knihy/214128/klic-k-poznani-ja/

"Jestliže chceme vyšroubovat šroub, musíme s ním točit na opačnou stranu. Jestliže mysl vedenou intelektem nasměrujeme k Já, bude pohlcena Já."

Více informací v sekci Tištěné knihy

Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - V.034

10. 10. 2018 - Lenka

Zdravím toto Já, jež je svým vlastním světlem, bez duality poznávajícího a poznaného, subjektu a objektu. V něm vznikají a existují všechny věci vesmíru. Na co vnitřní Já pomyslí, to se někde přihodí jako zdánlivá vnější skutečnost. Věci, na něž je tímto Vědomím pomyšleno, vstupují do existence a je-li tu pomyšlení na neexistování, pak věci směřují ke svému konci. Tak se v neomezeném prostoru Vědomí projeví bezpočet objektů, které se zdají vzniknout, rozvíjet se a zase zaniknout, podobně jako vzniká a zase zaniká stín ve světle Slunce.

V.34

PÁN VIŠNU řekl:

Ó Prahládo, jsi oceánem dobrých vlastností a klenotem mezi démony. Žádej ode mě cokoli, co pomůže ukončit utrpení ze zrození.

PRAHLÁDA řekl:

Ó Pane, přebýváš ve všech bytostech a skýtáš nám plody všech našich přání. Dej mi prosím takový dar, který považuješ za neomezený a nekonečný.

PÁN VIŠNU řekl:

Ó Prahládo, nechť do té doby, než spočineš v neomezeném Brahman, jsi obdařen duchem dotazování a hledání, tak aby zmizely všechny tvé iluze a abys dosáhl nejvyššího cíle a požehnání.

VASIŠTHA pokračoval:

Jak to Višnu řekl, zmizel. Prahláda dokončil svůj obřad, dozpíval oslavné písně a začal uvažovat.

PRAHLÁDA rozjímal:

Pán Višnu káže neustále se zabývat dotazováním a hledáním. Proto budu pátrat po tom, kdo jsem já, kdo mluví, chodí, stojí a pohybuje se na pódiu zvaném svět. To zjistím na začátku.

Jistě nejsem nic z vnějšího světa, který je netečný a obsahuje hory, stromy a keře. Nejsem ani tělo, netečné a nevědomé, jež se zrodilo pohybem životního dechu a zdá se žít velmi krátkou dobu. Nejsem slovo ani jméno, žádný zvukový výraz, který je vnímán netečnou hmotou zvanou ucho a je jen momentálním pohybem vzduchu, bez tvaru a skutečné existence. Nejsem hmatový smysl, který je též dočasný a schopný funkce jen díky neomezenému Vědomí. Nejsem chuťový smysl, jehož základem je neklidný a proměnlivý jazyk, neustále se věnující svým objektům. Nejsem zrakový smysl vnímající tvar, jenž je též záležitostí okamžiku a není ničím jiným než překrouceným pochopením pozorovatele. A nejsem ani čichový smysl, neboť čichový vjem je zase neurčitým a smyšleným výtvorem čichového orgánu, nosu.

Jsem bez všech těchto smyšlených kvalit a nejsem žádný z pěti vnějších smyslů ani jejich příslušných funkcí. Jsem čiré Vědomí, jsem klid za myšlenkami.

PRAHLÁDA pokračoval v rozjímání:

Jsem všeprostupující Skutečnost, prostá vytváření představ, bez pojmů a vjemů. Jsem čiré Vědomí. Všechny věci, od nepatrné nádoby až po obrovské Slunce, jsou vnímány jen díky tomuto Vědomí. Nyní se mi připomenula pravda, že jsem Já, jež je všudypřítomné, bez vytváření pojmů a představ. Existenci smyslů a smyslových zkušeností umožňuje právě Já, jakožto vnitřní světlo. A díky tomuto vnitřnímu světlu získávají objekty svoji zdánlivou podstatu.

Vnitřní světlo Vědomí je prosté jakýchkoli proměn a právě díky němu je Slunce horké, Měsíc chladný, hory pevné a voda tekutá. Třebaže samo bez příčiny, je příčinou všech důsledků, které se projevují jako stvoření, a díky němu vzniká příslušná povaha rozličných objektů. Protože vnitřní světlo Vědomí nemá tvar a je příčinou všech následků, vzniká v něm vesmír se svojí různorodostí. Třebaže samo bez příčiny, je příčinou projevení trojice Brahma Stvořitel, Višnu Udržovatel a Šiva Ničitel.

Zdravím toto Já, jež je svým vlastním světlem, bez duality poznávajícího a poznaného, subjektu a objektu. V něm vznikají a existují všechny věci vesmíru. Na co vnitřní Já pomyslí, to se někde přihodí jako zdánlivá vnější skutečnost. Věci, na něž je tímto Vědomím pomyšleno, vstupují do existence a je-li tu pomyšlení na neexistování, pak věci směřují ke svému konci. Tak se v neomezeném prostoru Vědomí projeví bezpočet objektů, které se zdají vzniknout, rozvíjet se a zase zaniknout, podobně jako vzniká a zase zaniká stín ve světle Slunce.

Vnitřní světlo Vědomí neboli Já není vidět a není poznat. K němu se dostanou pouze ti, co očistili své srdce. Světci a mudrci jej nahlížejí v čirém kosmickém prostoru Vědomí.

Toto Já existuje ve třech světech, od Stvořitele Brahmy až po stéblo trávy, v nerozděleném stavu coby neomezené a sebeozařující Vědomí. Je Jedno jediné, bez začátku a konce, existuje jakožto vše, jakožto vnitřní zkušenost všech bytostí pohybu schopných i neschopných.

PRAHLÁDA dále rozjímal:

Jediné Já, jež je prožíváním a zakoušením, je také tím, kdo zakouší. Proto bývá popisováno s tisícero rukama a tisícero očima. Toto Já putuje prostorem jakožto já v krásném slunečním nebo vzdušném těle. Totéž Já je vtěleno a ve světě uctíváno jako božstvo s lasturou, diskem a palicí (Višnu – pozn. L.V.), stejné Já se zrodilo jako Stvořitel Brahma sedící na lotosu a opět je to Já, jež na konci vesmírného cyklu svět zbaví projevení a stvořený svět zničí (jakožto Šiva – pozn. L.V.)

Toto Já jakožto já vtělené do Indry chrání svět. Jsem žena i muž, jsem mladý i starý, v důsledku svého vtělení jsem tu zdánlivě zrozen. Jsem však všudypřítomný. Z hlediska neomezeného Vědomí to Já sadím stromy a květiny a jsem v nich přítomen jako jejich samotný základ. Tak jako si dítě hraje s hlínou a zanořuje do ní své prsty a ruce, tak Já ke své potěše prostupuji tento projevený svět. Svět svoji skutečnost získává ze Mne, funguje ve Mně a skrze Mě, a když ho odmítnu nebo přestanu vnímat, ztrácí svoji skutečnost. Ve Mně neboli v Já, v neomezeném Vědomí, existuje svět stejně, jako se zdá existovat obraz v zrcadle.

Jsem vůně v květině, jsem záře v květech a listech, jsem světlo v oné záři a v tomto světle jsem i prožitek. Pro všechny bytosti pohybu schopné i neschopné, které v tomto vesmíru existují, jsem nejvyšší Pravda, Vědomí osvobozené od myšlenek a představ. Jsem samotný základ všech věcí ve vesmíru. Jako je v mléce přítomna smetana či jako je vodě vlastní tekutost, tak Já jsem ve všem, co existuje, jakožto síla Vědomí. V neomezeném Vědomí bez rozlišení subjektu a objektu existuje projevený svět minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Všudypřítomné, všemohoucí kosmické Bytí je Já a k němu poukazuje já jedince. Vesmírné království zvané svět přichází ke Mně samo od sebe a je Mnou prostoupeno. Jakožto Já, neomezené Vědomí, prostupuji celý vesmír, podobně jako poté, co stvoření dojde svého konce, prostoupí vše jediný kosmický oceán. Tak jako sladkovodní živočich shledává vesmírný oceán nedozírným a neomezeným, tak já nevidím konce Sebe, tohoto Já, jež je neomezené. Projevený svět je v neomezeném Vědomí jako smítko prachu. Nemůže Mě uspokojit, stejně jako kousek ovoce nenasytí hladového slona. Proto forma, která začala růst v domě Stvořitele Brahmy, dále roste bez omezení.

PRAHLÁDA pokračoval v rozjímání:

Vskutku neexistuje nic jiného než neomezené Vědomí. Jak jen v něm mohl bez opodstatnění a bezdůvodně vzniknout omezený, konečný pocit ega? Co dalo vzniknout iluzi, která prohlašuje „to jsi ty“ a „to jsem já“? Co je toto tělo a co je to, co tělo nemá? Kdo žije a kdo je tím, kdo umírá? Mí předkové měli malé pochopení, když se zřekli neomezeného Vědomí a zvolili putování po této ubohé hroudě. Lze snad srovnávat vizi Nekonečna s opovážlivou domýšlivostí zvanou světská sláva, která je plná tužeb a žádostí? Vize neomezeného Vědomí je čistá, plná klidu a míru a je to jistě ta nejlepší vize, jaká je v tomto světě možná.

Zdravím své Já, které sídlí ve všech bytostech, je Vědomím osvobozeným od vytváření pojmů a představ a je Inteligencí skrytou ve všech bytostech. Jsem Nezrozený, jsem ten, v němž ustal projevený svět. Dosáhl jsem toho, co je hodno dosažení. Zvítězil jsem a žiji jako vítěz. Nenalézám potěšení ve světské moci a vládě. Hanba nevědomým démonům, libujícím si ve špíně světského života.

Běda, jak ubohé a hloupé bylo od mého otce, spokojit se s touto fyzickou existencí a vyžívat se v ní! Co získal tím, že žil dlouhý život a vládl této hroudě hlíny zvané země? Potěšení i z bezpočtu takových světů nelze srovnat s blažeností Já. Ten, kdo nemá nic jiného než poznání Já, má všechno. Kdo se však právě toho vzdá a hledá něco jiného, není muž poznání. Cožpak lze srovnat smrtelnou fyzickou existenci s blažeností osvícení? Je to jako srovnávat vyprahlou poušť s kvetoucí zahradou. Svět a všechny věci ve třech světech existují ve Vědomí. Proč bytosti nezakoušejí pochopení, že mimo Vědomí nic neexistuje?

Všechno, vždy a všude je snadno dosažitelné skrze Vědomí, jež je všudypřítomné a nerozdělené. Světlo Slunce i Měsíce, energie, která oživuje bohy, vnitřní povaha mysli a základních prvků, vlastnosti a zákonitosti existující v přírodě a nekonečná různorodost projevené energie a inteligence jsou projevem a činností jediného kosmického Vědomí, jež je samo o sobě nerozdělené a neměnné. Stejně jako svítí Slunce bez rozdílu na všechny věci, tak kosmické Vědomí ozařuje všechny věci bez rozdílu, okamžitě a spontánně jakožto skutečné Já všeho ve vesmíru.

PRAHLÁDA dále rozjímal:

Neomezené Vědomí prostupuje zároveň tři doby času a zakouší zároveň bezpočet světů. Všechno obsahuje, všechno vidí. Protože je neměnné a ničím nedotčené, setrvává po všechny časy. Toto Vědomí zakouší hořké i sladké zároveň a setrvává v klidu a míru. Protože je jemné, prosté všech proměn (představ a vjemů) a všechny věci zakouší současně, zůstává stále stejné, v klidu a míru, i když zdánlivě prožívá různost různorodých jevů.

Pokud se to, co se zdánlivě mění, uchýlí k onomu Bytí, jež je beze změn, osvobodí se od utrpení. A jestliže je to, co je, nahlédnuto tím, co není (tedy myslí, v níž ustal pohyb myšlenek), pak se to, co je, vzdá své nevědomosti, svého pochybení.

Jakmile vědomí (jedince – pozn. L.V.) zanechá vnímání tří módů času a osvobodí se od vytváření představ, spočívá v naprostém klidu. Je to, jakoby nebylo skutečné, neboť je mimo všechny popisy. Proto někteří tvrdí, že Já neexistuje. Je jedno, zda Já neboli Brahman je či není. V každém případě to, co nepodléhá zániku, znamená nejvyšší osvobození.

Neomezené Vědomí je zdánlivě zahaleno a zůstává nepoznáno v důsledku proměn, tedy pohybu myšlenek. Ti, kdo se utápějí v bažině toho, po čem touží nebo co odmítají, nejsou schopni nejvyššího poznání dosáhnout. Jsou chyceni v síti myšlenek. Takoví byli i mí předci. V důsledku svých tužeb, nenávisti a pochybenému vnímání duality vedli život ubohých červů.

Skutečně žije jen ten, v němž ustaly tužby i pocity nepřátelství a v němž díky opravdovému vnitřnímu probuzení zmizel přelud pokřiveného myšlení. Jak by v neomezeném Vědomí, jež jediné existuje, mohly vzniknout představy a pojmy?

Zdravím Já! Zdravím Sebe, nerozdělené Vědomí, klenot všech viděných i neviděných světů! Bylo jsi dosaženo opravdu brzy! Bylo jsi dosaženo, uskutečněno, pozvednuto nad všechna zmatení a pokroucení a jsi To, co jsi. Zdravím Tebe, zdravím Sebe, Šivu, Boha bohů, nejvyšší Já.

Zdravím Já, radující se ve vlastním těle, zatímco je ustáleno v Sobě a zcela osvobozeno od závoje nevědomosti, který si samo způsobilo, od myšlenek a představ.


překlad Lenka Vinklerová

další části knihy