Zpívání bhadžanů
oslava džajanti Siddharaméšvara Maharadže v Divoké Šárce:

Datum akce: Pondělí 20.8. 2018 od 18.30 do cca 20.30

Místo konání: Praha, louka v Divoké Šárce - v případě deště se schováme v altánu.

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

Sraz: V 18:15 na konečné tramvají 20, 26 "Divoká Šárka"

Vstup zdarma

Info: Aleš 777050958, Martin 725 219 468

Všichni jste srdečně zváni!

Šrí Nisargadatta Maharádž:

V nakladatelství Dybbuk právě vychází nová kniha rozhovorů se Šrí Nisargadatta Maharadžem „Nic je vše“. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: https://www.kosmas.cz/knihy/222738/nic-je-vse/. (Brzy bude možné zakoupit i elektronickou verzi.)

Více informací v sekci Tištěné knihy.


Šrí Siddharaméšvar Maharádž:

V nakladatelství Argo vyšel nový překlad knihy Šrí Siddharáméšvara Mahárádže: Klíč k poznání Já. Součástí tohoto vydání je také překlad kratšího díla s názvem Zlatý den. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: http://www.kosmas.cz/knihy/214128/klic-k-poznani-ja/

"Jestliže chceme vyšroubovat šroub, musíme s ním točit na opačnou stranu. Jestliže mysl vedenou intelektem nasměrujeme k Já, bude pohlcena Já."

Více informací v sekci Tištěné knihy

Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

V.10 - Pozornost siddhy/dokonalého (z knihy Dásbódh)

10. 8. 2018 - Martin

Uvnitř svarúpy siddhy není žádné tělo, a proto jak by toto bez-myšlenkovité „tam“ mohlo mít jakékoli pochybnosti? Pomocí tohoto poznání „já jsem“ pochopte siddhu a buďte oním bez-pochybným Jedním Jediným.

Připoutanost k tělu přináší guny, které přivolají objektivizaci (proces vytváření objektů) a tím, že upnete svou pozornost na tyto objekty, se stanete velice malými. A proto upněte svou pozornost na toto „vše“ a poté buďte onou svarúpou, která je bez pozornosti (za pozorností) a náleží tomu, kdo je „za tělem“.

|| Šrí Rám ||

  1. Před touto „řečí“ je tu svět samsáry (samsára překrývá svět tohoto „vše“). A proto se člověk nemůže stát sádhakou, aniž by se nejprve zbavil samsáry. Naslouchejte, protože takové naslouchání je vivéka.

  2. Když se átma v džívovi drží pevně pravé cesty a opustí cestu nepravou, potom může člověk opustit cesty samsáry.

  3. Ale pokud neodhodí nečisté přesvědčení, že je tělem, potom není možné, aby se v něm usadilo ryzí přesvědčení, že je „vším“. Zazněla otázka: „Může se člověk stát sádhakou, aniž by se vzdal samsáry?“ Odpověď zní, že dokud člověk neopustí samsáru, tak nemůže toto poznání „vše“ pochopit. (Ten, kdo je v samsáře, může získat poznání jedině tím, že opustí své koncepty a myšlenky; Maharádž řekl – do jedné pochvy se nevejdou dva meče.)

  4. Vaše mysl opustí smyslové objekty teprve tehdy, až se začnete stydět za to, že dlíte v této prapanče (světské existenci); teprve potom začnete pečovat o cestu paramárthy.

  5. Potom zcela přirozeně dojde k odevzdání nedostatku víry, odevzdání pochybností a odevzdání nevědomosti.

  6. Pokud vnitřně opustíte nedostatek víry, pochybnosti a nevědomost, potom můžete dokonale provádět prapanču i paramárthu***. Potom opustí tento bezžádostivý sádhaka čirou sattva gunu a odevzdá vše vnější. (Jste-li sádhakou, potom je tím, co je pro vás vnější, toto „vše“. A jakmile odhodíte i toto „vše“, protože ani ono není pravdivé, potom tu nezůstane žádná dualita.)

*** Viz 12.1.1; Jedině když je náležitě prováděna tvá prapanča ve zdroji (v „já jsem“), tak můžeš přijmout vivékuparamárthy. Můj drahý vivéki, nesmíš zlenivět a upadnout do tělesného vědomí.

  1. A pro toho, kdo je v samsáře, pokud na jakémkoli místě opustí to vnější (vnějším jsou pro něj smyslové objekty), je tu toto „vše“. Protože bez takového odevzdání tu nemůže být neustálá šravana. (Takže člověk v samsáře opustí smyslové objekty a získá ono „vše“ a bezžádostivý sádhaka opustí toto „vše“ a získá Svou bez-myšlenkovitou svarúpu.)

  2. A tak bude následně zcela přirozeně odstraněna tato původní pochybnost „já jsem“. Ale pochop, že bez opuštění myšlenek na smyslové objekty tu nemůže být žádný sádhaka. A proto naslouchej pozorně tomuto „příběhu“, který bude následovat (zapomenout na vše znamená opustit myšlenky ).

  3. Předtím tu byla tato saguna nirúpana/rozprava a poznali jsme, kdo je to sádhaka. Nyní budeme mluvit o nirguna pochopení, neboť ono je pozorností siddhy.

  4. Sádhu zajistí, že Nejvyšší Já i toto „já jsem“ zmizí spolu s celým vytvořeným vesmírem/brahmándou; pokud je takové přesvědčení neochvějné, potom se toto „vše“ stalo siddhou.

  5. Objektivizace (vytváření objektů), která je běžná pro baddhu, je cizí mumukšovi. A pozornost mumukši není pozorností sádhaky.

  6. Sádhaka může zpočátku stále chovat myšlenku, že je tu tělo (tedy tělo tohoto „já jsem“ či „vše“), ale později se stane bez-myšlenkovitým. V dobrém posluchači díky tomuto „já jsem“ dojde k rozpoznání stavu bez pochybností (já neexistuji) sádhua.

  7. Potom se *pozornost onoho sádhua stane čirým poznáním, které je oproštěno od pochybnosti „já jsem“. Protože jak by bylo možné, aby taková pochybnost mohla zůstat v těle siddhy? (Siddha používá toto poznání, ale chápe, že není odlišné od Mne Samého – tedy je tu ne-jinakost) *(Toto poznání je prapůvodní pochybností; ale Jeho pozornost je „bez pozornosti“, Jeho tělo je „za tělem“/vidéhi.)

  8. Cesta činů/karma je plná pochybností, protože tam, kde je sádhana, tam jsou zákonitě i pochybnosti. Dokonce i toto „vše“ přetéká pochybnostmi, ale tento sádhu je bez pochybností. (V tomto „vše“ je nepatrná pochybnost – „jsem nebo nejsem?“ Ale vy přece nikdy nemůžete nebýt.)

  9. Poznání/džňána s pochybnostmi je falešné, vajrágja/zřeknutí se s pochybností je nicotné a bhadžan s pochybností je obtížný a neplodný.

  10. Pokud někdo pochybuje, že je tu Bůh, potom je vše zbytečné. Pokud je něčí víra naplněna pochybnostmi, potom je toto vše zbytečné. Pokud někdo pochybuje o své pravé přirozenosti, potom je tu jen ono prázdné „vše“.

  11. Jakékoli sliby či duchovní cvičení, to vše je zbytečné, pokud jsou tu pochybnosti, stejně jako duchovní poutě jsou zbytečné, pokud tu jsou pochybnosti. Podobně, pokud přetrvávají pochybnosti, je i paramártha zbytečná, protože chybí přesvědčení.

  12. Oddanost s pochybnostmi je zbytečná; láska s pochybnostmi je zbytečná a společenství s těmi, kdo pochybují, pochybnosti jen zvětšuje.

  13. Žít s pochybnostmi je zbytečné, vrhnout se s pochybnostmi na poznání a držet se ho je zbytečné a činnosti tohoto „vše“ konané s pochybností jsou zbytečné.

  14. Zbytečná je duchovní kniha, pokud máte pochybnosti; je-li tu pochybnost, je zbytečné pochopení posvátných spisů a zbytečný je jakýkoli pokrok, kterého je dosaženo s pochybností, protože tu není víra.

  15. Pochybování o vašich předpokladech je zbytečné, pochybování o vašich názorech je také zbytečné. Pochybování o osvobození je zbytečné, protože osvobození potom nikdy nepřijde.

  16. Je zbytečné, pokud člověk pochybuje o Světci, stejně tak jako je zbytečné, když pochybuje o učenci. Je dokonce i zbytečné, když člověk pochybuje o samsáře, protože potom tu není žádné přesvědčení.

  17. Zbytečná je velikost s pochybnostmi; zbytečný je i ten, kdo umí výmluvně vysvětlovat posvátné texty, pokud má pochybnosti; zbytečný je džňánin, má-li pochybnosti, protože potom tu není žádné přesvědčení.

  18. Bez přesvědčení o tomto „vše“ není možné nastolit ani tu nejmenší část oné Skutečnosti. Potom člověk padá dolů a je smeten pochybnostmi, že má tělo.

  19. Jakmile nemá tato „řeč“ žádné přesvědčení, potom se ona Skutečnost stane otravnou a línou myslí. A proto by měla tato rozpustilá a zhýralá mysl mluvit touto „řečí“, neboť jinak je tu jen prázdné tlachání.

  20. Budiž! Bez přesvědčení se toto „já jsem“ stane myslí a začne se chvástat; bez přesvědčení je ona Skutečnost, která je ve všem, potupena. Kvůli pochybnostem nepřetrvává toto „vše“ ani spokojenost/samádhan.

  21. A proto jedině to poznání, které je osvobozeno od jakéhokoli tělesného vědomí, je přesvědčením, které přináší naprostou spokojenost/samádhan. Toto je jediným opravdovým znakem siddhy.

  22. V tomto okamžiku naslouchání ten, kdo naslouchá tomuto „já jsem“, vznese otázku (má tedy pochybnost; přesvědčení znamená zůstávat neustále v tomto pochopení bez pochybností; protože pokud má naslouchající nějakou otázku, potom je jeho přesvědčení nalomené). Řekne: „Přednášej ‚mi‘ o znacích Nejvyššího přesvědčení!“

  23. Nejprve naslouchejte a mějte důvěru v toto „vše“, a pak pochopíte, kdo je oním Nejvyšším Bohem. Člověk by neměl chodit sem a tam a dovolávat se „mnoha“ bohů. (Bůh není něco, co je možné si představit, není to někdo s dlouhým bílým vousem nebo čtyřma rukama a podobně.)

  24. Díky naslouchání jsou stvořena všechna živá i neživá stvoření (je stvořeno toto „vše“). Potom by mělo přijít ono bez-myšlenkovité pochopení puruši. Pomocí takovéto vivéky by měl být rozpoznán Paraméšvara (Nejvyšší Bůh).

  25. „Kdo je tento Nejvyšší Bůh a jaké jsou znaky oddanosti k Němu?“ (Posluchač stále nenaslouchá a klade další otázky.) Oddanost je stav, kdy nepravdivé je opuštěno a pravdivé je pevně nastoleno. Potom bude onen Nejvyšší Bůh rozpoznán.

  26. Nejprve byste měli poznat svého Boha a poté, co pochopíte toto *„já“, bude dosaženo oné bez-myšlenkovité svarúpy. Poté, co jste se vzdali připoutanosti k formě, by tu mělo zůstat bezforemné Já. *(Toto „já jsem“ je prapůvodní inspirací i prapůvodní pochybností. Máte pocit, že je to Bůh, ale pak tu zůstanete vy a toto „já jsem“ se stane vaším Bohem.)

  27. Vyřízněte a zahoďte pocit, že jste uvěznění a buďte pevně přesvědčeni, že jste osvobození. Člověk by měl pochopit to, jak došlo ke spojení velkých elementů a zformování stvořeného, a potom by to vše měl rozpustit pomocí negace (tedy vivéky).

  28. Měli byste pochopit onu Nejvyšší Pravdu (siddhánt – ne-dualita) na konci této prakruti díky tomu, že nejprve pochopíte tuto původní domněnku (toto „já jsem“ je můj Bůh; prakruti). Pak byste měli mít přesvědčení o tomto pochybností zbaveném a tichém Bohu.

  29. Spojení s tělem „já jsem“ přináší pochybnosti (tedy něco tu je) a kvůli tomu je zničena spokojenost/samádhan. A proto byste se neměli odchýlit od přesvědčení, že jste átma.

  30. Siddha je pochybností zbavené poznání Já (átmadžňán) a pochybnosti přinášejí pýchu na tělo. A proto byste pomocí této „řeči“ měli chránit své přesvědčení, že jste átma a získat jeho spokojenost/samádhan.

  31. Vracíte-li se k tělesnému vědomí, potom je síla vivéky zcela jistě zničena. A proto by pomocí této „řeči“ mělo být nastoleno ono átma přesvědčení.

  32. Je-li tu přesvědčení „já jsem átma“, potom se ona Skutečnost stala stavem osvobození (tedy osvobozením od hrubého tělesného vědomí). Ale přesto by toto bez-myšlenkovité Já nemělo nikdy zapomenout na toto „já jsem átma“. (I když je to pozornost Já, které je za pozorností, přesto by se jí toto Já nemělo nikdy vzdát.)

  33. Přebývání v „já jsem“ je známkou přesvědčení, ale ona bez-myšlenkovitá svarúpa nemůže být nikdy pochopena bez společnosti Pravdy/Světce (tedy pochopte bez-myšlenkovitost tím, že budete bez myšlenek.) Tato pochybnost „já jsem“ je zničena v okamžiku, kdy vyhledáte ochranu Pravdy/Světce.

  34. Takže onou bez-myšlenkovitou svarúpou je tato „řeč“, a proto naslouchejte této „řeči“, protože je to pozornost siddhy. A pokud se touto „řečí“ „mluví“ bez pochybností (doslova bez jakéhokoli těla), potom je tu onen Nejvyšší Bůh a to je siddha.

  35. Uvnitř svarúpy siddhy není žádné tělo, a proto jak by toto bez-myšlenkovité „tam“ mohlo mít jakékoli pochybnosti? Pomocí tohoto poznání „já jsem“ pochopte siddhu a buďte oním bez-pochybným Jedním Jediným.

  36. Připoutanost k tělu přináší guny, které přivolají objektivizaci (proces vytváření objektů) a tím, že upnete svou pozornost na tyto objekty, se stanete velice malými. A proto upněte svou pozornost na toto „vše“ a poté buďte onou svarúpou, která je bez pozornosti (za pozorností) a náleží tomu, kdo je „za tělem“.

  37. Nemohou-li se oči zaměřit na múla máju, jak by se potom mohly zaměřit na onoho purušu (skrytého v múla máje)? Je-li tu ono ryzí Já a siddha, jaká pozornost by tu mohla být?

  38. Díky pozornosti ryzí sattva guny je tu ono ryzí poznání (tedy poznání se stává ne-poznáním). To je ono Nejvyšší Já za gunami (tedy guny se stávají nirgunou). Potom je tato pozornost oním siddhou, jenž je bez pozornosti (za pozorností), oním Já ve Své pravé formě. (Tedy poznání je vstřebáno oním Já a přestože je poznání používáno kvůli přebývání ve světě, tak v Já nikdy nevznikne žádná oddělenost.)

  39. Uvnitř poznání deseti smyslových orgánů je tato „řeč“, a proto jakékoli další mluvení by mělo ustat. A potom by ono dokonalé i nedokonalé uvnitř posluchače mělo být prominuto. (Dualita by měla být opuštěna; neměly by vznikat žádné otázky a následně by toto poznání mělo samo od sebe odejít a to je Skutečnost.)

Tímto končí 10. kapitola 5. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Pozornost siddhy/dokonalého“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler


Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)