Zpívání bhadžanů
v klubu "Malý velký strom":

Zpívání v listopadu 2017:

  • 27.11. pondělí 18,30 - 20,30 hod.

Zpívání v prosinci 2017:

  • 11.12. pondělí 18,30 - 20,30 hod.
  • 31.12. neděle  18,30 - 20,30 hod. 

Místo konání: klub "Malý velký strom
Dobrovskeho 16, Praha 7,
zast. tramvaje Letenské naměstí

Šrí Nisargadatta Maharádž:

V nakladatelství Dybbuk právě vychází nová kniha rozhovorů se Šrí Nisargadatta Maharadžem „Nic je vše“. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: https://www.kosmas.cz/knihy/222738/nic-je-vse/. (Brzy bude možné zakoupit i elektronickou verzi.)

Více informací v sekci Tištěné knihy.


Šrí Siddharaméšvar Maharádž:

V nakladatelství Argo vyšel nový překlad knihy Šrí Siddharáméšvara Mahárádže: Klíč k poznání Já. Součástí tohoto vydání je také překlad kratšího díla s názvem Zlatý den. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: http://www.kosmas.cz/knihy/214128/klic-k-poznani-ja/

"Jestliže chceme vyšroubovat šroub, musíme s ním točit na opačnou stranu. Jestliže mysl vedenou intelektem nasměrujeme k Já, bude pohlcena Já."

Více informací v sekci Tištěné knihy

Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

II.6 - Kvalita/guna tamas (z knihy Dásbódh)

3. 11. 2017 - Martin

Pokud ve vnitřním prostoru člověka sídlí klam a faleš, potom je tu mysl a důsledkem je džívův úpadek; když je ono Věčné pyšné a surové, potom se toto átma stalo gunou tamas.

Když má člověk sklony k hádkám a má v úmyslu druhé hrubě ovládat, když v tomto vnitřním prostoru vyvstává nenávist a zloba, potom je toto átma gunou tamas.

Když člověk touží po tom, aby slyšel a viděl hádky, když má chuť se sám hádek a bojů účastnit, když si myslí, že by měl někdo vraždit nebo být zavražděn, potom je toto átma gunou tamas.

|| Šrí Rám ||

  1. Přede všemi činnostmi a před pozorností/lakšana guny radžas se nachází tato „řeč“. Nyní naslouchej (zapomeň na vše a buď tím, co potom zůstane, tedy „řečí“) a guna tamas se rovněž stane oním úplným a dokonalým átma (gunatamas bude absorbována v této saguna „řeči“ a stane se nigunou; poznání se stane ne-poznáním).

  2. Když přijde utrpení samsáry a vyvstanou výčitky, žal a soužení, a když je toto úžasné „vše“ zasaženo strachem, potom je toto átma gunou tamas.

  3. Když v těle tohoto „vše“ vzkypí hněv, potom člověk nepoznává svou pravou matku ani svého pravého otce (mulamája/puruša) a bratr, sestra i manželka jsou vymyšlení (postoj toto je „má“ rodina a podobně), potom je toto átma gunou tamas.

  4. Jakmile přijmeš, že prána patří tomuto „vše“, potom se přirozeně setkáš sám se sebou (tedy jakmile opustíš myšlenky, tak pochopíš to, že prána uvnitř a vítr vně jsou jedno a totéž a že je nelze od sebe oddělit; díky tomu přijde poznání „já jsem všude, uvnitř i vně“). Ale když na to zapomeneš, zaujmeš postoj džívy („já dýchám“) a potom je toto átma gunou tamas.

  5. Potom je člověk naplněn šílenstvím hněvu a potlouká se sem a tam jako posedlý ďáblem (tedy je v egu); nejsou-li „mnohé“ myšlenky ovládány lékem tohoto „vše“/poznání, potom je toto átma gunou tamas. (Tři guny se smísí a vytvoří „mnoho“ myšlenek; lékem je sattvaguna, zapomeň na vše a to, co zůstane, je poznání.)

  6. Potom zabijete sebe sama svou vlastní zbraní nebo zabijete někoho druhého a v tu chvíli ono átma existuje jako guna tamas.

  7. Když tyto „oči pochopení“ chtějí vidět jenom boj a nesváry a když ono „tam“ (brahman) chodí na místa, kde jsou konflikty (tedy tam, kde je mysl), když džíva akceptuje takovéto tendence, potom se toto átma stalo gunou tamas.

  8. Potom ono nezlomné brahman upadne do zmatku a víra tohoto nezlomného je zlomena; potom si člověk libuje ve spánku nevědomosti a ono átma se stalo gunou tamas.

  9. Když je hlad mula máji tak obrovský, že nevidí rozdíl mezi hořkým a sladkým (svět je hořký, kdežto svět „za“ je sladký. Ale kvůli žravosti svého břicha se stanete džívou.); nebo když je onen puruša nadmíru tupý, potom se toto átma stalo gunou tamas.

  10. Když bijete toho, koho nejvíce ze všech milujete, když z této Skutečnosti děláte džívu; když děláte z toho, co je tak opravdové a přirozené, vraha tohoto átma (považovat se za džívu znamená být vrahem átma), potom se toto átma stalo gunou tamas.

  11. Jsou-li tu „mnozí“ mravenci, hmyz a drobná stvoření (tím, že se považujete za tělo, máte tendenci vytvářet objekty a vidět mnohé jednotlivé formy a jména) a člověk si v takové objektivizaci libuje, potom jste vrahem tohoto „já jsem“ („já jsem“ pouze ví, ale když se stanete džívou, potom vidíte mnoho dalších stvoření, protože jim přisuzujete různé formy a dáváte jim rozličná jména; původně tu však bylo pochopení onoho „vše“, které je za všemi jmény a formami); když se tento pozorující puruša stane přespříliš přecitlivělým a nezůstává nad věcí, potom se toto átma stalo gunou tamas.

  12. Guna tamas je vrahem této ženy (prakrti/„vše“) a vrahem svého dítěte (dítětem je svět – když spíte, je tu gunatamas a svět zmizí). Když guna tamas kvůli objektivizaci zabije brahmína (tedy Znalce brahman) a když s chutí zabije tuto krávu (tedy to, co naplňuje všechny vaše touhy, čili poznání), potom se toto átma stalo gunou tamas.

  13. Když má člověk kvůli své soutěživosti („musím za každou cenu vyhrát“) (1) pocit, že by měl polknout jed této světské existence; když myslí na cizí manželku (a ne na prakrti), potom se toto átma stalo gunou tamas.

(1) Siddharaméšvar Maharádž: Člověk oddaný Bohu vítězí tím, že ztrácí. Ale džíva má tendenci si myslet „Musím vždycky vyhrávat. Nikdy za žádnou cenu nesmím být pokořen. Vše, co řeknu, se musí stát a v žádné oblasti svého života nesmím zakusit něco jako je ústup či porážka.“ Kvůli takové sveřepé tvrdohlavosti člověk ztratí svou Dokonalou Spokojenost. Pokud se však džíva naopak naučí přijímat porážky a vzdá se své zatvrzelosti a přesvědčení „všechno se musí dít podle toho, jak já řeknu“, potom k žádnému narušení oné Dokonalé Spokojenosti nedojde. Ten, kdo odmítá prohrávat, si myslí, že je vítěz, nicméně ve skutečnosti to znamená, že až do konce zůstává džívou. Jedině ten, kdo má to štěstí, že se naučil přijímat porážky, je obdařen milostí stát se šivou, a jedině on je skutečným oddaným višnua.

  1. Pokud ve vnitřním prostoru člověka sídlí klam a faleš, potom je tu mysl a důsledkem je džívův úpadek; když je ono Věčné pyšné a surové, potom se toto átma stalo gunou tamas.

  2. Když má člověk sklony k hádkám a má v úmyslu druhé hrubě ovládat, když v tomto vnitřním prostoru vyvstává nenávist a zloba, potom je toto átma gunou tamas.

  3. Když člověk touží po tom, aby slyšel a viděl hádky, když má chuť se sám hádek a bojů účastnit, když si myslí, že by měl někdo vraždit nebo být zavražděn, potom je toto átma gunou tamas.

  4. Když pýcha zničí oddanost, potom se „chrám Boží“ (tj. poznání) zřítí; když je tu snaha podetnout onen „plody dávající strom“ (strom poznání), potom je toto átma gunou tamas.

  5. Když takový člověk nemá rád ryzí činnost tohoto „vše“, ale libuje si v neřestech „mnoha“ činností, když nemá *strach z hříchů mysli, potom je toto átma gunou tamas (Člověk přijal koncept, že toto tělo je jeho tělem a že život tohoto těla je jeho životem). *(RandžitMaharádž: Člověk by měl dostat veliký strach z tohoto světa… „Nechci mít s tímto světem nic společného“)

  6. Když je poznávající vritti tohoto brahman zcela zničeno a je tu jen utrpení džívy; když si člověk libuje v nepozornosti a nedbalosti, potom je toto átma gunou tamas.

  7. Když přijde ničivý oheň (bezúsilné poznání tohoto „vše“ je zapomenuto, jakmile se v nás spustí proces objektivizace; potom vzniká pocit, že tu je nějaký vnější svět, který je od nás oddělený); když přijde zkáza, kterou si způsobujeme vlastní silou (v momentě, kdy v nás vyvstane pocit vlastní síly – v procesu učení se, při kontaktu s něčím krásným, v procesu umělecké tvorby atd.); když přijde zkáza vyvolaná elementy (v procesu čím dál tím rozsáhlejší objektivizace) a konečně když přijde destrukce způsobená jedem tohoto hrubého světa (hrubá objektivizace přináší „mnohé“ touhy), potom je toto átma gunou tamas.

  8. Když je tu uspokojení, které vychází ve skutečnosti z džívových problémů (uspokojení a nespokojenost jsou neoddělitelně spojeny, podobně jako radost a bolest; a stejně tak jako jsou problémy ve skutečnosti vymyšlené, je i uspokojení pouhou myšlenkou); je-li tu touha po násilí a krutostech; když si člověk myslí, že samsára není utrpením, potom je toto átma gunou tamas.

  9. Když si člověk připustí, že je hádavý, potom zcela přirozeně pochopí úžasnost tohoto „vše“; ale když džíva přijímá tento falešný intelekt, který je přesvědčením „já jsem takový a takový“, potom se toto átma stalo gunou tamas.

  10. Aby člověk získal bohatství, musí kvůli tomu mnoho ostatních džívů *trpět. A když je mu to jedno, potom se toto átma stalo gunou tamas. *(RandžitMaharádž: Jeden boháč udělá z tisíců chudáky.)

  11. Když člověk nemá rád oddanost a nemá rád víru; když člověk nemá rád poutní místa ani nemá rád Boha; když má pocit, že védy a šástry ani toto „vše“ nejsou důležité, potom se toto átma stalo gunou tamas.

  12. Když člověk ničí modlitbu/sandhja (znát prostor mezi dvěma myšlenkami) a posvátnou koupel v řece poznání; když ve svadharmě (ve své vlastní přirozenosti) vidí jen zmatek a chaos, když jedná tak, že to není v souladu s jeho svadharmou, potom se toto átma stalo gunou tamas.

  13. Člověk neuznává svého staršího bratra (sattvagunu) a svého otce a matku (puruša/prakrti), ani toto božské „slovo“ átma. Potom se snadno náhle rozhněvá a jeho pozornost se zaměří navenek a koncentrace je ztracena (tedy přijme tělesné vědomí), potom se toto átma stalo gunou tamas.

  14. Je-li tato tichá a klidná nirguna nucena jíst a je-li toto tiché a klidné Já puzeno k tomu, aby existovalo, potom i když je tiché a klidné, upadne do tělesných požitků a ono spontánní „vše“ zapomene na poznání (poznání svého vlastního Já), potom se toto átma stalo gunou tamas.

  15. Provozuje-li člověk čarodějnictví (tedy představivost); touží-li po získání poznání, které ho naplňuje silou (jako při učení se, v umění atd.); když tento puruša prahne po poznání fyzických cviků, potom se toto átma stalo gunou tamas.

  16. Když člověk skládá okázalé přísahy Bohu, když se s vynaložením obrovského úsilí připoutává k bažině tohoto světa; když tento „dřevěný mechanismus“ (tedy toto tělo je jako kus dřeva bez jakékoli síly) hasí onen životní plamen („já jsem“), potom se toto átma stalo gunou tamas.

  17. Když si člověk vloží do hlavy spalující nádobu, potom je toto tělo „vše“ sežehnuto falešným bohatstvím. Když ono spontánní a přirozené vítá utrpení způsobené svými vlastními silami („já jsem úžasný, krásný atd.“), potom se toto átma stalo gunou tamas.

  18. Měli byste nabídnout svou hlavu (tedy myšlení) Bohu, nebo byste měli nabídnout toto tělo „vše“ Skutečnosti (tedy vzdát se poznání); ale jakmile Boha a Skutečnost vyjmete z jejich pravého místa a odhodíte, potom se toto átma stalo gunou tamas.

  19. Když se člověk zatvrzele drží omezení mysli; nebo když ona Skutečnost přijme svou „popravu na šibenici“ (SiddharaméšvarMaharádž: džíva stojí na popravišti se smyčkou kolem krku); nebo když si člověk vezme život, přestože se nachází v posvátném místě „já jsem“, potom se toto átma stalo gunou tamas.

  20. Když se člověk postí a sedí v „pěti ohních“ a visí hlavou dolů a vdechuje kouř (různé formy přísné sádhany); když kvůli cvičení dopustí, aby bylo jeho Já spáleno, potom se toto átma stalo gunou tamas.

  21. Nebo když tato múla mája podstupuje přísné pokání s touhou něčeho dosáhnout, nebo když se tato Skutečnost snaží *ovládnout dech; nebo když člověk jen líně leží, potom se toto átma stalo gunou tamas. *(Člověk by neměl opouštět to, co je přirozené.)

  22. Když si člověk nechává narůst dlouhé vlasy a nehty; nebo se snaží držet ruce neustále nad hlavou; nebo když přestane úplně mluvit, potom se toto átma stalo gunou tamas.

  23. Když člověk trpí ústrky „mnohého“ a je zmítán tělesnými bolestmi (když si myslí, že se to utrpení děje jemu); když ze zlosti ničí Boha, potom se toto átma stalo gunou tamas.

  24. Když tento puruša obviňuje Boha (vy sami jste purušou, tedy Bohem), potom je toto átma spoutáno touhami a dopouští se „mnoha“ strašných činů; když se tento puruša nezdržuje ve společnosti Pravdy, potom se átma stalo gunou tamas.

  25. Tímto způsobem se toto bez-myšlenkovité pochopení puruši stalo gunou tamas. Ale když dojde k opravdovému pochopení podstaty toho, co je to *odevzdání se/vzdání se, potom uvnitř tohoto „vše“ zůstane pouze ono Jediné (puruša spolu se svou prakrti). *(SiddharaméšvarMaharádž: Skutečné odevzdání spočívá v tom, že se vzdáte představy, že tu jsou nějaké smyslové objekty; bez toho je pouhé vnějškové odevzdání velice obtížné.)

  26. Když toto átma přebývá ve stavu guny tamas, potom upadá toto bez-myšlenkovité Já do pekla té nejnižší kasty a pokud tu není toto bez-myšlenkovité pochopení, jak by tu mohlo být osvobození? (Tímto bez-myšlenkovitým pochopením je poznání „já neexistuji“.)

  27. Ale i když získáte ovoce svých činů v podobě tohoto „vše“, stejně ještě není příčina utrpení, kterou je lidské zrození, vykořeněna. (Vždyť i poznání tohoto „vše“ odejde a člověk musí podstoupit další zrození.)

  28. Přesto však, pokud se chce toto átma vyhnout dalšímu zrodu, musí nejprve získat tuto sattva gunu. Pozorně naslouchej, neboť v této kompozici slov bude nyní následovat nirupana/rozprava o saguně.

Tímto končí 6. kapitola 2. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Kvalita/guna tamas“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler


Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)