Zpívání bhadžanů
v klubu "Malý velký strom":

Zpívání v říjnu 2017:

  • 16.10. pondělí 18,30 - 20,30 hod. — oslava punjatithi (odchod z těla ) Šrí Siddharaméšvara Maharadže
  • 18.10. středa 20,00 - 22,00 hod. — oslava punjatithi (odchod z těla) Šrí Siddharaméšvara Maharadže
  • 30.10. pondělí 18,30 - 20,30 hod. 

Šrí Nisargadatta Maharádž:

V nakladatelství Dybbuk právě vychází nová kniha rozhovorů se Šrí Nisargadatta Maharadžem „Nic je vše“. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: https://www.kosmas.cz/knihy/222738/nic-je-vse/. (Brzy bude možné zakoupit i elektronickou verzi.)

Více informací v sekci Tištěné knihy.


Šrí Siddharaméšvar Maharádž:

V nakladatelství Argo vyšel nový překlad knihy Šrí Siddharáméšvara Mahárádže: Klíč k poznání Já. Součástí tohoto vydání je také překlad kratšího díla s názvem Zlatý den. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: http://www.kosmas.cz/knihy/214128/klic-k-poznani-ja/

"Jestliže chceme vyšroubovat šroub, musíme s ním točit na opačnou stranu. Jestliže mysl vedenou intelektem nasměrujeme k Já, bude pohlcena Já."

Více informací v sekci Tištěné knihy

Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

Samartha Rámdás - Manačé šlók: verše 106-126

10. 10. 2017 - David

Mnoho moudrých učenců (panditů) na tomto světě žilo a zemřelo.
Pýcha na jejich učenost z nich učinila duchy toužící posednout jiné a zavést je na špatnpu cestu.
Kdo by mohl být učenější než On?
Mysli, vzdej se představy, že máš znalosti či poznání.

K čemu jsou zbytečné řeči a výmysly?
Den za dnem jen přikládají do ohně pýchy.
Bez odpovídajících činů jsou všechny řeči jen prázdná slova.
Přemýšlej, hledej uvnitř a poznej sebe sama.

 106.
Uctívej ráno i večer se soustředěním na Jedno.
Pomocí rozlišování, mysli, ustal svou nestálost.
Měj soucit se všemi lidmi a všemi bytostmi („já jsem vše“).
Neutuchající láskou a oddaností Mistrovi dosáhneš klidu.

107.
Mysli, nechovej hněv a nedávej vinu.
Mysli, odpočívej ve společnosti světců (Já).
Mysli, opusť ničivou a zkaženou společnost.
Mysli, opusť ztotožnění s tělem a buď hodna osvobození.

108.
Všemi způsoby neustále vyhledávej společnost světců (Já).
Všechny činy se promění v hlubokou oddanost.
Zanech řeči, která není podepřena řádnými činy.
Přestaň s hádkami a veď rozhovor s Ním (sanváda), který skýtá nejvyšší dobro.

109.
Neveď zbytečné diskuse (konfrontace argumentů).
Vyhledávej radostnou konverzaci s Ním, neboť jen ta přináší radost.
Jen ta na tomto světě poráží smutek a zlost.
Nevěnuj se diskusím a mluv jen s Ním (sanváda) – to je jediným dobrem.

110.
Rozhovor s Ním (sanváda) začíná tam, kde debata končí.
Rozlišování (vivéka) zničí pocity „já“ a „moje“.
Ego je tím, kdo přitahuje hádky a způsobuje zmatek, který narušuje přirozený stav.
Proto zanech hádek a mluv pouze s Ním (sanváda) – to je prospěšné.

111.
Pro tvé vlastní dobro mluv Pravdu.
Pro tvé vlastní dobro hledej a nalézej Pravdu ve všem.
Pro tvé vlastní dobro přestaň s pokryteckým myšlením a pochybováním.
Zanech klepů a naslouchej Jeho řeči (sanváda). Vše ostatní je k ničemu.

112.
Celý život, od narození až po smrt, mluvíme a nasloucháme,
přesto stále spolu soupeří různé názory jako na začátku.
Tak jen hlouběji zakořeňují pochybnosti a spory.
Mysli, zanech všech hádek a veď rozhovor s Ním – jen to je prospěšné.

113.
Mnoho moudrých učenců (panditů) na tomto světě žilo a zemřelo.
Pýcha na jejich učenost z nich učinila duchy toužící posednout jiné a zavést je na špatnpu cestu.
Kdo by mohl být učenější než On?
Mysli, vzdej se představy, že máš znalosti či poznání.

114.
K čemu jsou zbytečné řeči a výmysly?
Den za dnem jen přikládají do ohně pýchy.
Bez odpovídajících činů jsou všechny řeči jen prázdná slova.
Přemýšlej, hledej uvnitř a poznej sebe sama.

115.
Souladný rozhovor (mezi Mistrem a žákem) učiní konec debatám.
Pomocí rozlišování se ego změní.
Ať jsou tvé činy v souladu s tvými slovy (při každé činnosti pamatuj na svou pravou přirozenost).
S takto změněnými činy kráčej po cestě oddanosti.

116.
Durvásova kletba trápila krále Ambaríšu.1
Sám Pán se narodil, aby ho osvobodil.
Upamanju toužil po trošce mléka a Pán mu dal mléka oceán.2
Pán nikdy nezapomíná na ty, kdo Ho milují.

117.
Viděl neštěstí odmítnutého dítěte, kterým byl Dhruva3,
Zaposlouchal se do jeho modliteb a nakonec mu Pán dal svůj daršan (pochopení).
Na znamení své lásky z něj Pán udělal Polárku na věčném nebi.
Pán nikdy nezapomíná na ty, kdo Ho skutečně milují.

118.
Ve velkém nebezpečí čekal Gadžéndra4 na záchranu.
Rychle za ním přispěchal sám Bůh.
Vší silou přiskočil, aby ho vysvobodil ze sevření smrti.
Pán nikdy nezapomíná na ty, kdo Ho skutečně milují.

119.
Hříšník Adžáméla5 ve chvíli své smrti
získal ze soucitu osvobození.
On (Čakrapáni) je oporou opuštěných.
Pán nikdy nezapomíná na ty, kdo Ho skutečně milují.

120.
Aby pomohl Brahmovi, stal se hned rybou (matsja).
Jako želva Karma držel svět na svých zádech.
Aby ochránil svět, zrodil se i v nízkých podobách (jako kanec Varah).
Pán nikdy nezapomíná na ty, kdo Ho skutečně milují.

121.
Velký oddaný Prahlád trpěl v moci svého otce.
Pro něj přijal Pán podobu Narasimhy.6
Okolo něj vířily plameny; nikdo si netroufl se přiblížit.
Pán nikdy nezapomíná na ty, kdo Ho skutečně milují.

122.
Když ho snažně prosil Indra,
přijal pro něj podobu Vámany.7
Aby ochránil bráhmany, stal se Parašurámou (Ráma se sekyrou).8
Pán nikdy nezapomíná na ty, kdo Ho skutečně milují.

123.
Když procházel lesem, vysvobodil z nespravedlivé kletby Ahalju.
Osvobodil uvězněné bohy
a mocně zabušil na bubny (jeho sláva proniká celým stvořením).
Pán nikdy nezapomíná na ty, kdo Ho skutečně milují.

124.
Když byla Draupadí9 v ohrožení,
nechal všeho a okamžitě přispěchal
V Kali juze (ztotožnění s tělem) se narodil jako Buddha (pochopení).
Pán nikdy nezapomíná na ty, kdo Ho skutečně milují.

125.
On se narodil, aby pomohl opuštěným a ubohým.
I v budoucnu se narodí jako Kalki.10
Všechna písma se unavila při jeho popisování a říkají jen néti, néti (ani toto, ani tamto).
Pán nikdy nezapomíná na ty, kdo Ho skutečně milují.

126.
Aby přinesl radost, hraje Pán inkarnace v tomto světě.
Pro všechny bytosti na sebe s láskou bere tyto převleky.
Ti, kdo to nevědí, ho urážejí a tvrdí: „Já jsem tělo.“
Tak „upadnou“, mnoho ztratí a jsou daleko od Já, Mistra.

1V Bhágavata Purána byl Durvásá známý světec, který navštívil krále Ambaríšu zrovna, když měl skončit svůj třídenní půst. Durvásá mu řekl, aby na něj počkal, než se vykoupe. Ale světec se nevracel a přišel příznivý okamžik, kdy měl Ambaríša půst přerušit. Nevěděl, jestli má dál čekat na Durvásu, čímž by minul příznivý čas. Nakonec přerušil půst tím, že se napil vody. Když se Durvásá vrátil, velice se rozzlobil a krále proklel. Ale díky silné králově oddanosti Bohu se kletba obrátila na světce a on se jí nemohl zbavit. Šel i za samotným bohem Nárájánou, ale ten mu řekl, že s tím nemůže nic udělat, že musí požádat Ambaríšu o odpuštění (pozn. DD).

2Upamanju byl védský světec. John Norwell uvádí ve svém překladu jinou verzi příběhu: Durvásá proklel Ambaríšu, který pak trpěl chudobou. Neměl ani mléko pro svého syna Upamaniho. Ale díky jeho pevné oddanosti mu Višnu dal celý oceán mléka (oceán mléka je Višnuovým sídlem) (pozn. DD).

3Podle Bhágavata Purány byl Dhruva synem krále Uttánapády a Suniti. Král měl ale ještě druhou ženu – Suruči - která Dhruvu neměla ráda, protože byl prvorozený a měl se tedy stát králem, zatímco její syn Uttama ne. Jako malý seděl Dhruva svému otci na klíně, ale Suruči ho sundala a řekla mu, že tohle mu může dovolit pouze Bůh. Dhruva se rozhodl, že se musí s Bohem setkat a vydal se do lesa, kde ho světec Nárada i přes jeho raný věk zasvětil do duchovní praxe. Dhruvovi se nakonec podařilo dosáhnout toho, že se mu Višnu zjevil (daršana) (pozn. DD).

4Gandžéndra byl světec, který ale musel přijmout zrození v podobě slona. Když byl v řece, uchvátil ho krokodýl (podle Dásbódhu 3.10.3 je krokodýl ego) a stáhl ho pod vodu. Gadžéndra v té chvíli myslel na Višnua a Višnu přiběhl a zachránil ho (pozn. JN).

5Viz pozn. 12.

6Asura Hiranjakašipu vykonával přísnou askezi. Nakonec se mu zjevil bůh Brahma a Hiran‍jakašipu požádal o dar, aby ho nemohl zabít žádný člověk ani zvíře, aby ho nikdy nemohl zabít ve vzduchu ani na zemi a aby nemohl zemřít ve dne ani v noci. Brahma mu dal tento dar. Hiranjakašipu měl syna Prahláda, který byl velkým oddaným Višnua. Hiranjakašipu to těžce nesl a všelijak se snažil zlomit synovu oddanost. To se mu nepodařilo a tak se nakonec natolik rozzlobil, že se rozhodl svého syna zabít. V té chvíli zasáhl Višnu a objevil se v podobě Narasimhy (člověko-lva), kdy byl z poloviny člověk a z poloviny muž (to je jeho čtvrtý avatár). Zabil Hiranjakašipu zrovna když zapadalo slunce (nebyl ani den ani noc) tak, že si ho zvedl na klín (takže nebyl ani na zemi ani ve vzduchu). Příběh je opět z Bhágavata Purány (pozn. DD).

7Vámana (trpaslík) je pátým avatárem Višnua. Ausra Mahábalí (pravnuk Prahláda) získal velkou moc a stal se vládcem nad všemi třemi světy. I když byl oddaný a spravedlivý, stouplo mu to do hlavy a nadmul se pýchou. Věřil, že je útočištěm všech a každému může pomoci. Vámana za ním přišel, jestli by mu dal tolik území, kolik vyměří svými třemi kroky. Mahábalí viděl, že Vámana je maličký, a tak klidně souhlasil. V tu chvíli se Vámana změnil do své božské podoby. Prvním krokem překročil z nebes až na zemi a dalším krokem ze země do podsvětí (tj. úplně veškerou existenci). Protože nebylo už nic, kam by Vámana mohl udělat třetí krok, Mahábalí si uvědomil svou pýchu a nabídl mu svou hlavu, jako odplatu za nesplnění slibu. Vámana položil svou nohu na královu hlavu a za jeho pokoru mu daroval nesmrtelnost. Tento příběh symbolicky ukazuje, že nejdříve je třeba se stát univerzálním vědomím či poznáním („já jsem“). Dásbódh o tom mluví jako o probuzení z prvního snu. I když si mnoho lidí myslí, že je to realizace, ještě to skutečná realizace není. Je potřeba se vzdát i vědomí (poznání), protože i to je egem (pozn. DD).

8Parašuráma je šestým avatárem Višnua. Král Kártavírja Ardžuna byl velmi mocným a ovládl velké území. V té době panovalo nepřátelství mezi kšatriji (válečníky) a bráhmany. Kártavírja při svých výpravách došel i do poustevny Džamadagniho. I když měl král obrovský apetit, Džamadagni byl schopen ho skvěle pohostit. Kártavírja tomu nerozuměl a ptal se světce, jak to je možné. Ten mu ukázal, že má Kámadhénu, krávu plnící přání. Kártavírja po ní zatoužil a když mu ji světec nechtěl dát, ukradl mu ji. Džamadagni měl syna, kterým byl právě Parašuráma. Když se Parašuráma dověděl, že král ukradl Kámadhénu, vyrazil za ním do paláce. Král na něj poslal celou svou armádu, ale Parašuráma všechny pobil a nakonec zabil i krále a odvedl Kámadhénu zpátky domů. Džamadagni z toho měl radost, ale trápilo ho, aby Parašurámu příliš neovládla agrese, a proto mu řekl, aby se vydal na očistnou pouť po svatých místech. Ten souhlasil a okamžitě vyrazil. Mezitím se do paláce vrátil Kártavírjův syn. Když našel otce mrtvého, věděl, že to mohl udělat pouze Parašuráma a vydal se proto k Džamadagniho poustevně. Parašuráma byl pryč, a proto zabil alespoň Džamadagniho a usekl mu hlavu. Když se Parašuráma vrátil, přísahal pomstu všem kšatrijům. Procházel pak celým světem a zabíjel všechny kšatrije. Když všechny pobil, věnoval dobyté území bráhmanům a vykonal velkou oběť (ašvamédha). Tento příběh pochází z Mahábháraty, ale Parašuráma vystupuje i v Rámájaně (byl nesmrtelný, a proto se potkal i s Rámou a Kršnou) (pozn. DD).

9Draupadí byla ženou pěti Pánduovců (Šrí Randižt Mahárádž: „Pět Pánduovců znamená pět smyslů a ti všichni pracují díky síle, která je jedna“). Kuruovci pozvali Pánduovce na hru v kostky. Za Pánduovce hrál Judhišthir, protože byl nejstarší. Ovšem Kuruovci podváděli a brzo Judhišthir prohrál všechen svůj majetek. Pak vsadil i svoje bratry. Ty také prohrál. Vsadil tedy sebe sama a také prohrál. Kuruovci Judhišthira vyzvou, ať ještě vsadí Draupadí. Ten v zápalu hry souhlasí a také ji prohraje. Draupadí potom nechají přivést, ale ona se sázkou nesouhlasí, protože jak by ji mohl Judhišthir mít právo ji vsadit, když nejdřív prohrál sebe sama. Kuruovci se na to neohlížejí a po hádce rozkážou, aby Draupadí byla svlečena, čímž chtějí ponížit Pánduovce. Draupadí vidí, že její manželé jí nepomohou, začne se modlit ke Kršnovi (sedmý avatár Višnua). Když ji pak Duhšásana (jeden z Kuruovců) začne rozmotávat sárí, učiní Kršna zázrak: ať odmotá sárí sebe víc, pořád ho přibývá a není možné ho odmotat celé. Nakonec se Duhšásana unaví a musí to vzdát. Pánduovci pak přísahají pomstu Kuruovcům a vlastně tak začíná válka, kterou popisuje epos Mahábhárata (pozn. DD).

10Kalki je desátým avatárem Višnua. Má se narodit na konci tohoto věku. Nejspíš symbolizuje dosažení vlastní Seberealizace (pozn. DD). 

 


 

Další části Manačé Šlóku