Zpívání bhadžanů v Praze - do srpna 2020

  • od srpna 2020 do prosince 2020 zpívání od 18h - 20h.
  • Místo konání: Klub MalýVelký strom - Dobrovskeho 16, Praha 7, zast. tramvaje Letenské naměstí

    Datum akce: Nejbližší zpívání v Praze - bude upřesněno od 18.00 do 20.00 h.

    Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Samradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

  • Sraz:  v 17:55 .h
2020      

bude upřesněno -

MalýVelký strom, Praha

     

Info: Aleš 777050958 a Martin 725219468

Další informace o bhadžanech


Nová kniha:

proste_budte_n.jpgKniha Jsem nezrozen přeložená z anglického originálu I am Unborn vznikla z poznámek prof. Damodara Lunda během jeho návštěv Šrí Nisargadatta Maharadže v letech 1979–1980. Manželka Kamala Lund (rovněž oddaná Šrí Maharadžovi) svolila, aby je do knižní podoby upravil Vidžaj Deshpande, a to pod podmínkou, že bude kniha na internetu zdarma dostupná.


proste_budte_n.jpgKniha Prostě buďte! se skládá ze tří částí (Sebepoznání a Seberealizace; Zápisky Jean Dunn; Vědomí a Absolutno) a každá předkládá učení Šrí Nisargadatta Maharadže, které nám zprostředkovala Jeho oddaná žačka Jean Dunn. Maharadže navštívila po letech meditací strávených v Ramanášramu a účastnila se Jeho každodenních promluv až do roku 1981, kdy Maharadž opustil tělo. Vztah Jean Dunn s Maharadžem je dokonalým příkladem opravdového vztahu Gurua a žáka, který se zakládá na naprosté víře ve slova Sadgurua a touze po Pravdě. Třetí část této knihy obsahuje vrcholné promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže, které Jean Dunn s Maharadžovym požehnáním přepsala z magnetofonových pásků a vydala knižně.
Tištěný titul je možné si objednat na e-mailech: gabinastefanikov@yahoo.com (Gabriela Adámková), alesadamek@centrum.cz (Aleš Adámek). Cena 240 Kč + poštovné.



Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

I.9 - Chvála paramárthy (nejvyššího smyslu/nejzazšího dovršení) (z knihy Dásbódh)

15. 9. 2017 - Matěj

Když je člověk v paramárthě, pak je Králem (átma) a když je člověk zbaven paramárthy, je žebrákem. Tato „řeč“ se stane onou paramárthou (Nejzazším Dovršením, tedy ne-poznáním), je-li toto poznání obětováno (tedy když je toto poznání opuštěno).

Kvůli své nevědomosti se ono nekonečné Já znovu narodí. Ovšem v tomto zrození, díky zásluhám získaným v mnoha zrozeních, člověk skrze poznání dovrší paramárthu a dosáhne onoho Nejvyššího paramátma.

|| Šrí Rám ||

  1. Bytí v „teď“ je chválou oné bez-myšlenkovité paramárthy a toto pozorování je nejvlastnějším bohatstvím sádhaky. Později se ono nedvojné Já spojí s oním bez-myšlenkovitým Já. (Tedy konečně se setká se svým vlastním Já.)

  2. Je-li tu toto poznání, tak snadné k porozumění, pak ono bez-myšlenkovité Nejvyšší může být pochopeno. Ale lidé to velice těžko chápou. (1) Ale proč se vzdávat tohoto „já jsem“ múla-máji a oné podstaty „já neexistuji“, které je dosaženo ve společnosti Pravdy/Světce?

(1) Siddharaméšvar Maharádž řekl: Tukárám řekl o světském životě: „Štěstí, které člověk nabude z této dřiny, je jako zrnko ječmene, zatímco smutek je jako velká hora.“ Ovšem toto Nejzazší Dovršení je získáno bez sebemenší námahy. „I když je tak snadné jej dosáhnout, pro lidi se stává velice obtížným jej dosáhnout. Proč zanedbávat tuto podstatu, která se nalézá ve společenství Pravdy?“ – Dásbódh. Ale místo pátrání po štěstí skrze pobývání ve společnosti Světce jdou za mnohými výmysly a tvoří tuto hroznou a otřesnou máju. Kvůli tomu je jejich pravá podstata ztracena; a když je stvořeno toto podivné a nevlastní štěstí, pak se Nejzazší Dovršení, tak jednoduché, stane převelice obtížným.

  1. Je tu „mnoho“ myšlenek a jejich příslibů o výsledcích („Když udělám tohle, získám tamto“; „a když zemřeš, dosáhneš tamtoho“) a je tu vždy přítomné bez-myšlenkovité brahman. Ve védách i šástrách je zkušenost „já jsem“ i ona podstata „já neexistuji“ (písma mohou naučit poznání; néti, néti).

  2. On je všude, ale ani atom z Něj nemůže být spatřen. Je nezaujatý a odpoutaný, takže ono porozumění, že je vlastnictvím Jediného, nemůže být spatřeno tvýma očima. (SiddharaméšvarMaharádž řekl: Když se procházíš a koukáš na měsíc, nevidíš to, co se nachází mezi tvým okem a měsícem. A když se pokusíš to vidět, potom učiníš sebe sama objektem pozorování a spatříš prostor. Jsi-li všude, nemůžeš být objektem svého pozorování.)

  3. On je tajnou stezkou napříč prostorem (nic tu není) a je poznán jóginem, jenž má nedvojné porozumění. Netrpělivost ostatních nemůže pochopit ono bez-myšlenkovité bohatství/smysl.

  4. On je podstatou vlastní podstaty člověka. Je neporušený, stálý a neomezený. Není touto stvořenou věcí jménem poznání, které může být ukradeno zlodějem. (Maharážd řekl: Mysl je zloděj, tedy mysl si bere to, co jí nepatří.)

  5. Skutečnost nemá sebemenší strach z krále a nemá sebemenší strach z ohně a ani strach z této bestie zvané mája by neměl být „vysloven“.

  6. Parabrahman nemůže být přemístěno ani zašantročeno. Je tam, kde je, a ani pád do času s ním nehne.

  7. Parabrahman je náš nejvlastnější poklad, jenž nezná změnu, ani se nestává větším nebo menším kvůli tomuto „času vše“. (Není omezeno hranicemi času a prostoru, tedy „já jsem“).

  8. Skutečnost nemůže být vyčerpána, ani nemůže být tímto neviditelným „vše“. Nicméně bez tohoto poznání gurua nemůže být pochopena. (Není tímto poznáním, ale nemůže být realizována bez tohoto poznání.)

  9. Před tímto poznáním je tu nedvojnost jógina a pouze ta je tvým pravým bohatstvím. Proto by mělo být „vysloveno“ nejprve toto „já jsem“, a poté může být realizována paramártha, ono skryté Nejvyšší.

  10. Když byla vypátrána múla-mája, potom může být pochopen její nejvnitřnější význam. Ostatní, ačkoli jsou oním Já, považují Jej za nedosažitelné, rodíce se znovu a znovu a znovu.

  11. Když se tato „řeč“ stane onou paramárthou, pak tu není ani zvěsti o zrození či smrti a čest Konečného Osvobození je na dosah ruky.

  12. Díky rozlišování/vivéka mája zmizí. Neboť když je tu rozlišování mezi *podstatou a bez-podstatným, pak je Skutečnost pochopena. Pak je tvé nejdražší a přemilé parabrahma zjeveno. *(Viz 13.2; rozlišování mezi podstatou, tedy pochopením „já neexistuji“ a bez-podstatným, tedy touto „řečí“ „já jsem“.)

  13. Brahman je ono široširé neomezené paramátma a projevilo se jako toto hrubé stvoření/brahmánda a rozlišováním je toto stvoření utopeno v brahman. Pak těchto pět velikých elementů není ničím než fikcí, nehodnou zájmu.

  14. Pak je prapanča (2) pocítěna jako falešná a mája se jeví jako výmysl. Je-li tu vivéka, ono čiré átma uvnitř vnitřního prostoru může být pochopeno.

(2) Siddharaméšvar Maharádž řekl: Tomuto projevenému světu se říká prapanča kvůli pěti (panča) elementům zjevujícím se a viděným jako cosi od tebe odděleného (para).

  1. Když si ve svém vnitřním prostoru osvojíš ono vždy klidné brahman, pak pomine tělesné vědomí a člověk se dostane za stvoření/brahmándu. Pak tento starý cár viditelného světa zvetší a odejde.

  2. Taková je ona bez-myšlenkovitá paramártha. Pak onen puruša porozumí sám sobě a dosáhne svého vlastního bohatství. Nyní, když se tato „řeč“ stala oním bez-myšlenkovitým Já, může být „mnoho“ myšlenek nazváno nedvojností. (Pak můžeš bez problémů myslet, protože teď je všechno Skutečnost. Maharádž řekl: Neznáš svou mysl. Nejprve by měla být mysl vypařena, a když pochopíš sám sebe, pak ať všechny myšlenky přijdou, protože ty víš, že nejsi myšlenkami...mysl je tou Skutečností.)

  3. Díky této „řeči“ *pán brahma, stvořitel tohoto hrubého světa, i ostatní bohové (tři guny) odejdou na odpočinek a jógin je pohlcen oním parabrahma. *(Pokud se intelekt/buddhi rozhodne, že bude hrnkem, pak ona beztvará Skutečnost nabude formy hrnku.)

  4. Paramártha přináší odpočinek tomuto „vše“; je to siddha, je to sádhu a je to ten, jenž má onu velikou zkušenost. Proto by nejprve měl být nevědomý a pyšný džíva učiněn satvickým skrze společnost Světce/Pravdy. (Nejdřív opusť všechny myšlenky a pak tu bude čiré poznání.)

  5. Paramártha je naplněním života; paramártha je spasitelem člověka, chyceného v této světské existenci a paramártha zjevuje tento svět za těm, kdo následují její dharmu. (Tvou vlastní přirozeností je být a znát. Maharádž řekl: Je to tvoje přirozené právo.)

  6. Paramártha je útulkem askety a paramártha je podporou toho, kdo vyvíjí maximální úsilí k dosažení osvobození (sádhaka). Vezme tě na druhý břeh za tento oceán světského života.

  7. Když je člověk v paramárthě, pak je Králem (átma) a když je člověk zbaven paramárthy, je žebrákem. Tato „řeč“ se stane onou paramárthou (Nejzazším Dovršením, tedy ne-poznáním), je-li toto poznání obětováno (tedy když je toto poznání opuštěno).

  8. Kvůli své nevědomosti se ono nekonečné Já znovu narodí. Ovšem v tomto zrození, díky zásluhám získaným v mnoha zrozeních, člověk skrze poznání dovrší paramárthu a dosáhne onoho Nejvyššího paramátma.

  9. Když je múla-mája rozeznána jakožto paramártha, pak je tento život naplněn. Bohužel pro ostatní se ono átma znovu narodí jakožto hříšník s hříšnou pozorností (kvůli gunám je tu objektivizace a hrubý svět je považován za skutečný.) (Maharádž řekl: Jediný hřích je považovat se za tělo.)

  10. Buď tím! Bez dosažení Boha se člověk tvrdě plahočí v tomto světském životě. Ale ono paramátma by se nikdy nemělo dívat do tváře blázna („já jsem tělo“).

  11. Moudrý vejde do nitra paramárthy (Nejvyššího Smyslu) a dosáhne smyslu života (rozpoznat ono paramátma). Poté by měl být skrze oddanost Višnuovi (znát bez úsilí) pozvednut ze své rodové linie (konceptu „já jsem tělo“; „narodil jsem se, jsem syn, jsem hříšník“ a tak dále).

Tímto končí 9. kapitola 1. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Chvála Paramárthy (Nejvyššího Smyslu/Nejzazšího Dovršení)“

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Matěj Čihák


Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)