Zpívání bhadžanů v Praze v klubu "Malý velký strom" - od října 2018 do dubna 2019

Úterý: 5.3. 2019 od 18.30 do 20.30 (sraz před budovou, poté jsme uvnitř klubu, v případě pozdního příchodu volejte)
Adresa: Dobrovskeho 16, Praha 7, (zast. tramvaje Letenské naměstí)

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2018    2019
2.10.      8.1. 
16.10.      22.1. 
13.11.      5.2. 
27.11.      18.2 
18.12.      5.3. 
31.12.      19.3. 
      2.4.
      16.4. 
      30.4. 

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech


 

Šrí Nisargadatta Maharádž:

V nakladatelství Dybbuk právě vychází nová kniha rozhovorů se Šrí Nisargadatta Maharadžem „Nic je vše“. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: https://www.kosmas.cz/knihy/222738/nic-je-vse/. (Brzy bude možné zakoupit i elektronickou verzi.)

Více informací v sekci Tištěné knihy.


Šrí Siddharaméšvar Maharádž:

V nakladatelství Argo vyšel nový překlad knihy Šrí Siddharáméšvara Mahárádže: Klíč k poznání Já. Součástí tohoto vydání je také překlad kratšího díla s názvem Zlatý den. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: http://www.kosmas.cz/knihy/214128/klic-k-poznani-ja/

"Jestliže chceme vyšroubovat šroub, musíme s ním točit na opačnou stranu. Jestliže mysl vedenou intelektem nasměrujeme k Já, bude pohlcena Já."

Více informací v sekci Tištěné knihy

Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

Jóga Vasištha - Kniha první - O odtažitosti - I.19 - I.31

28. 12. 2016 - Lenka

Proto prosím řekni mi, jaký je to stav, v němž člověk nezakouší zármutek? Jak může člověk, jenž je zapojený do světských činností, tak jako jsem já, dosáhnout nejvyššího stavu klidu a blaženosti? Jaký je to postoj, který člověku umožní nenechat se ovlivnit nejrůznějšími činnostmi a zážitky? Řekni mi prosím, jak vy, osvícené bytosti, v tomto světě žijete? Jak může mysl osvobozená od žádostivosti pohlížet na svět dvojím způsobem - jako na sebe sama a jako na něco, co nemá větší cenu než stéblo trávy? Životopis jakého velikána máme studovat, abychom se naučili cestě poznání? Jak má člověk v tomto světě žít? Svatý muži, dej mi takové poznání, abych byl schopen učinit svou neklidnou mysl pevnou jako skála. Jsi osvícená bytost. Pouč mne, abych se už nikdy nemusel utápět v žalu.

Tento svět je očividně pln bolesti a smrti. Jak se může stát studnicí radosti, aniž by se otupilo srdce člověka? Mysl je zjevně plna nečistot. Jak ji lze očistit a jakými prostředky? Co doporučují velcí mistři? Jak má člověk žít, aniž by se stal obětí střídání lásky a nenávisti? Podobně jako zůstane rtuť nedotčena, hodíme-li ji do ohně, tak jistě musí existovat tajemství, které člověku v tomto světě umožní zůstávat nedotčený smutkem a utrpením. Co je to za tajemství? Jaké tajemství dokáže zmařit způsob myšlení, jenž se rozvinul do formy tohoto vesmíru?

I.19

RÁMA řekl:

Ó moudrý, i dětství, což je část života, kterou lidé hloupě považují za radostnou a šťastnou, je plné trápení. Bezradnost, nešťastné události, toužení, neschopnost vyjádřit sebe sama, naprostá hloupost, rozpustilost, nestálost, slabost, to vše jsou charakteristiky dětství. Dítě je snadno napadnutelné, snadno vybuchne v hněvu, snadno propadne slzám. Můžeme směle říci, že dětské trápení je o mnoho horší než trápení umírajícího, přestárlého, nemocného či jiného dospělého. Proto stav člověka v dětství lze přirovnat ke stavu zvířete, které je druhým vydáno na milost.

Dítě je vystaveno mnoha událostem, které ho matou a vyvolávají v něm různé představy a strachy. Dítě je citlivé a snadno ovlivnitelné špatnými lidmi. V důsledku toho je kontrolováno a trestáno rodiči. Zdá se, že dětství není ničím jiným než obdobím podřízenosti.

Ačkoli se dítě může jevit nevinně, pravdou je, že různé nedostatky, špatné sklony a neurotické chování v něm skrytě dřímají, podobně jako sýček, schovaný během dne v tmavé díře. Ó moudrý, škoda těch, kteří dětství hloupě považují za šťastné období.

Co může být za větší utrpení, než je neklidná mysl? A dětská mysl je velice neklidná. Pokud dítě nedostane během dne něco nového, je nešťastné. Křik a pláč se zdají být hlavní činností dětí. Pokud dítě nezíská, co chce, je zcela zdrceno a vypadá, jakoby mu to zlomilo srdce.

Jakmile začne dítě chodit do školy, je trestáno učiteli, a tak jeho utrpení ještě vzroste.

Když dítě pláče, slíbí mu rodiče hory a doly, slíbí mu celý svět, jen aby ho utišili. Od té doby začne dítě vnímat hodnotu světa a začne toužit po světských objektech. Rodiče řeknou: „Dáme ti na hraní Měsíc.“ Dítě jejich slovům věří a myslí si, že může Měsíc vlastnit. A už tu jsou semínka klamu, zasetá do srdce a mysli dítěte.

I když dítě pocítí horko nebo chlad, neumí si s tím poradit. Oč je pak na tom lépe nežli strom? Bezvýsledně se snaží získat, co chce, podobně jako zvířata či ptáci, a bojí se každého staršího člověka, kterého v domě potká.

I.20

RÁMA pokračoval:

Člověk za sebou nechá období dětství a vstoupí do stádia mládí, ale nechat za sebou neštěstí schopen není! Nyní je vystaven spoustě psychických proměn a postupuje od utrpení k ještě většímu utrpení, neboť odmítá poznání a vrhá se do náruče strašlivému skřetu jménem žádostivost, jenž sídlí v jeho srdci. Život se mu zaplňuje touhami a strachy. Ten, kdo se v mládí nenechal připravit o poznání, umí odolat jakémukoli náporu.

Nezamiloval jsem si toto pomíjivé mládí, ve kterém je krátce trvající potěšení rychle vystřídáno dlouhodobým utrpením, a nenechal se oklamat tím, co je lidmi považováno za stálé, ale ve skutečnosti je proměnlivé. Ještě horší je však to, že během mládí se člověk dopustí činů, které způsobí trápení druhým.

Jako jsou stromy ničeny lesním požárem, tak je srdce mladíka ničeno ohněm vášně, opustí-li ho jeho milovaná. Jakkoli se člověk snaží rozvíjet čistotu srdce, srdce mladého člověka čisté není. I když není jeho milá s ním, vyrušují ho myšlenky na její krásu. Člověk, který je pln žádostivosti, se přirozeně nemůže těšit velké vážnosti moudrých lidí.

Mládí je příbytkem nemocí a psychického utrpení. Lze to přirovnat k ptáku, jehož křídla jsou z dobrých a špatných skutků. Mladost je jako písečná bouře, která rozptýlí a zničí dobré vlastnosti člověka. Objeví v srdci všechny možné špatnosti a potlačí dobré vlastnosti, které by se tu našly. Je tudíž pomocníkem zla. Dává vzniknout klamu a připoutanosti. Ačkoli se mládí zdá být žádoucí pro tělo, je zhoubné pro duši. Člověk je v mládí sveden přízrakem štěstí a v honbě za ním upadá do strastí. Proto jsem si mládí nezamiloval.

Ach běda. Vášně a touhy, které mládí vybudilo, jsou poté, co mladost začíná tělo opouštět, ještě palčivější a přinášejí člověku rychlou zkázu. Kdo v mladosti nachází potěšení, není člověk, ale zvíře v lidské podobě.

Jen ten může být považován za velkou duší, člověka hodného uctívání či člověkem vůbec, kdo není přemožen špatnostmi mládí a přežívá toto období života, aniž by podlehl pokušení. Neboť snadné je přeplout oceán, ale dosáhnout druhého břehu mladosti, aniž by člověk podlehnul tomu, co má či nemá rád, vskutku snadné není.

I.21, 22

RÁMA pokračoval:

V mládí je člověk otrokem sexuální touhy. Na tělo, které je souborem masa, krve, kostí, vlasů a kůže, pohlíží jako na něco krásného a půvabného. Kdyby tato krása byla trvalá, pak by měla tato představa jisté opodstatnění, ale běda, krása dlouho nevydrží, ba naopak velmi brzy totéž maso, které přispívalo k přitažlivosti, půvabu a kráse milovaného člověka, je přeměněno nejprve do vrásčité škaredosti stáří a poté stráveno ohněm, červy nebo supy. A přece dokud tato sexuální přitažlivost trvá, stravuje srdce a moudrost člověka. S její pomocí se udržuje stvoření. Jakmile tato přitažlivost odejde, samsára (cyklus zrození a smrti) odejde též.

Dítě není spokojeno se svým dětstvím a nastoupí mládí. Mládí je sužováno nespokojeností a pocitem marnosti a přemůže ho stáří. Jak krutý je život! Jako vítr vysuší kapku vody listu, tak stáří zničí tělo člověka. Vnikne-li kapka jedu do organismu, brzy se rozšíří do všech jeho částí. Podobně senilita proniká do celého těla, způsobuje jeho rozpad a dělá z něho terč posměchu druhých lidí.

Třebaže starý člověk není schopen své touhy uspokojit fyzicky, jeho touhy rostou a rozvíjejí se. Člověk se začne sám sebe ptát: „Kdo jsem?“, „Co mám dělat?“ atd., ale je již příliš pozdě na to, změnit životní běh, upravit životní styl či udělat život smysluplnější. S nástupem senility se projeví všechny ty znepokojivé znaky stáří jako bílé vlasy, pokašlávání, těžké dýchání, zažívací potíže a vychrtlost.

Božstvo vládnoucí nad smrtí považuje zřejmě bílou hlavu starce za zralý patison a spěchá si ho utrhnout. Tak jako velká voda podemele kořeny stromů stojících na břehu řeky, tak senilita razantně utne kořeny života. Následuje smrt, která vše odnese. Senilita je králův sluha, který kráčí před králem, jímž je smrt.

Jak je to záhadné a šokující! Ti, které neporazil žádný nepřítel a jejichž příbytkem jsou nedostupné vrcholky hor, i tací jsou přemoženi démonem senility a rozkladu.

I.23, 24

RÁMA pokračoval

Veškeré potěšení tohoto světa je klam, stejně jako potěšení blázna, který si vychutnává ovoce, jež vidí v zrcadle. Všechny naděje člověka na tomto světě jsou neustále ničeny Časem. Ó mudrci, právě Čas všechno na světě odnáší pryč. Nic, co bylo stvořeno, není mimo jeho dosah. Sám Čas vytváří bezpočet světů a v krátké době je zase všechny zničí.

Čas dovolí na sebe pohlédnout jen letmo skrze své dílčí projevy, jakými jsou rok, věk či epocha. Jeho skutečná podstata ale zůstává skrytá. Čas je neúprosný, nelítostný, krutý, lačný a nenasytný. Čas je ten největší kouzelník se spoustou ošidných triků. Čas nelze podrobit rozboru, neboť ať je jak chce rozdělen, nelze ho zničit a stále přežívá. Má nenasytnou chuť na vše. Pozře nejmenší hmyz i největší hory, a dokonce i krále nebes! Stejně jako si malý chlapec ve volné chvilce hraje s míčem, používá Čas na hraní dva míče, Slunce a Měsíc. Sám Čas je ničitelem vesmíru neboli bohem Rudrou, Stvořitelem světa Brahmou, králem nebes Indrou, pánem bohatství Kubérou i nicotou vesmírného konce. Právě Čas postupně tvoří a zase ničí vesmír, stále znovu a znovu. Tak jako velká a mocná hora má své kořeny v zemi, tento mocný Čas je pevně usazen v absolutním bytí neboli v Brahman.

Přestože Čas tvoří nekonečné vesmíry, není unaven ani se neraduje, nepřichází ani neodchází, nevzniká ani neupadá.

Čas, ten labužník, dobře ví, že všechna projevení tohoto světa dozrávají žárem Slunce, a jakmile dozrají, tak je pozře. Každá epocha je ku potěše Času přikrášlena klenoty pestrých bytostí, které pak Čas zase všechny s lehkostí zničí.

Pro květ mladosti je Čas soumrakem, pro slona doby života je nebezpečným lvem. V tomto světě neexistuje nic, vysoko ani nízko, co by Čas nezničil. A třebaže je všechno ničeno, Čas zůstává nezničen. Stejně jako člověk po denní činnosti odpočívá nevědomý ve spánku, tak Čas poté, co je vesmír zničen, spí či odpočívá a ukrývá v sobě možnost nového stvoření. Nikdo neví, co je Čas ve skutečnosti zač.

I 25, 26

RÁMA pokračoval:

Vedle Času, který jsem právě popsal, existuje jiný Čas, jenž je zodpovědný za zrození a smrt. Lidé ho popisují jako božstvo vládnoucí nad smrtí.

A ještě je tu další aspekt Času zvaný krtánta (konec neboli ukončení činů a jejich následků a plodů). Krtánta je jako tanečník se svojí ženou nijati (zákon přírody). Oba společně nadělují všem bytostem plody jejich činů. Během trvání vesmíru jsou neúnavní ve své práci, ostražití ve své bdělosti a neutuchající ve svém nadšení.

Když Čas v tomto vesmíru tančí, všechno vytváří a zase ničí, jaká naděje nám zbývá? Krtánta má moc i nad těmi, jejichž víra je pevná, a nedopřeje jim pokoje a klidu. Kvůli němu je vše v tomto světě v neustálém pohybu a změně a není tu žádná stálost.

Všechny bytosti ve světě jsou poznamenané špatností. Každý vztah je omezením, každé potěšení je velkým utrpením a touha po štěstí je jen přeludem. Smysly člověka jsou jeho nepřáteli, skutečnost se stala neskutečnou, neb je nepoznaná, mysl člověka se stala jeho nejhorším nepřítelem. Egoismus je hlavní příčinou zla, poznání je chabé, všechny činy vedou k nepříjemnostem a potěšení je zaměřeno sexuálně. Rozum je ovládnut sobectvím místo toho, aby to bylo naopak. Proto v mysli člověka není klid ani štěstí. Mládí mizí, společnost moudrých je vzácností a není cesty z tohoto utrpení. Není k vidění nikdo, kdy by pochopil pravdu, kdo by byl šťastný z úspěchu a štěstí druhých, v jehož srdci bychom našli soucit. Lidé den za dnem klesají níž, slabost překonává sílu, zbabělost odvahu. Špatná společnost se najde lehce, na dobrou se tak snadno nenarazí. Jsem zvědav, kam Čas lidstvo zavede.

Ó moudrý, tajemná síla, která vládne tomuto stvoření, ničí i mocné démony, bere vše, co bylo považováno za stálé a věčné, a zabíjí i nesmrtelné. Je pak nějaká naděje pro obyčejného člověka, jako jsem já? Zdá se, že toto tajemné bytí dlí ve všem, v podobě jedince je známé jako egoismus a není nic, co by nezničilo. Má pod kontrolou celý vesmír a vládne zde jen jeho vůle.

I.27

RÁMA pokračoval:

Ó moudrý, štěstí člověk neprožívá v dětství, v mládí ani ve stáří. Žádný objekt tohoto světa nikomu dát štěstí nemůže. Mysl marně hledá štěstí v projeveném světě. Šťastný je jen ten, kdo je osvobozen od egoismu a kdo se nenechá ovládat touhou po smyslovém potěšení. Ale takových je v tomto světě málo. Nepovažuji za hrdinu toho, kdo je schopen v bitvě porazit mocné vojsko. Za hrdinu považuji pouze toho, kdo je schopen překonat oceán známý jako mysl a smysly.

Nepovažuji za zisk to, co je brzy zase pryč. Pro mě je ziskem jen to, co není ztraceno. A takový zisk není možno v tomto světě získat, ať se člověk snaží sebevíc. Na druhou stranu pomíjivé zisky i dočasné ztráty přicházejí k člověku, aniž by o ně usiloval. Ó svatý muži, jsem zmatený z toho, že člověk přes den chodí sem a tam zdánlivě zaměstnán, celou dobu se věnuje jen sobeckým činnostem a třebaže za celý den nevykoná žádný dobrý skutek, přece je schopen v noci spát!

Člověk, který je neustále v jednom kole, může přemoci všechny své světské nepřátele, obklopit se bohatstvím a přepychem a pyšnit se svým štěstím, ale smrt se k němu stejně přikrade. Jak si ho najde, ví jen Bůh.

Člověk se z nevědomosti připoutá k ženě, synovi a přátelům a neví, že tento svět je jako velké poutní místo, kde se náhodně sejde bezpočet lidí, a mezi nimi jsou ti, jež považuje za svou ženu, svého syna a své přátele.

Tento svět je jako hrnčířský kruh. Vypadá, jakoby se nehýbal, ačkoli se obrovskou rychlostí otáčí. Stejně tak se nevědomému jedinci zdá, že svět je stálý, třebaže se ve skutečnosti neustále mění. Svět je jako jedovatý strom. Kdo se ho dotkne, rázem je omámen a stává se nevědomým. V tomto světě je každý úhel pohledu špatný, každý člověk podléhá smrti a veškeré konání je falešné.

Celé věky přijdou a zase odejdou. Jsou jen okamžikem v čase. Neboť ve své podstatě není rozdíl mezi epochou a okamžikem, obojí je jen míra času. Z hlediska bohů je i epocha okamžikem. Stejně tak je celá Země jen obměnou základního prvku země! Jak marné je upínat k ní svoji víru a vkládat do ní své naděje!

I.28, 29

RÁMA pokračoval:

Ó svatý muži! Ať se v tomto světě zdá cokoli stálé či pomíjivé, stejně je všechno jako sen. Co je dnes dírou v zemi, bylo dříve horou, a co je dnes horou, bude za okamžik kráterem. Co je dnes hlubokým lesem, brzy se změní v město. Co je nyní úrodnou půdou, bude vyprahlou pouští. Stejné je to se změnami těla, způsobem života a štěstím člověka.

Tento koloběh života a smrti je jako obratná tanečnice, jejíž sukně je ušita z lidských duší. Tanečními gesty vyzvedává duše do nebe, vrhá je do pekla nebo je vrací zpátky na zem. Všechny významné skutky i velké náboženské obřady, které jsou lidmi prováděny, skončí brzy jen v paměti jedince. Lidské bytosti se rodí jako zvířata a vice versa. I bohové přicházejí o svoji božskost. Co tady zůstává beze změny? Vidím, že i Stvořitel Brahma, udržovatel Višnu, ničitel Rudra a další nevyhnutelně spějí k zániku. Smyslové objekty tohoto světa přinášejí potěšení jen do té doby, než si člověk uvědomí jejich nevyhnutelný zánik. Tak jako si dítě hraje s hlínou a vytváří z ní různé tvary, tak vládce vesmíru neustále vytváří nové věci, aby je vzápětí zase zničil.

Nazření nedostatků světa zničilo v mé mysli nechtěné sklony. Proto stejně jako nevznikne na vodní hladině fata morgána, neobjeví se v mé mysli touha po smyslových potěšeních. Tento svět i s jeho radostmi se mi zdá hořkým. Nerad se toulám v zahradách potěšení, nevyhledávám společnost dívek, nenacházím smysl v získávání bohatství. Přeji si zůstávat v klidu a míru uvnitř sebe. Neustále se táži: „Jak mohu zbavit své srdce myšlenek na tento stále se měnící přelud zvaný svět?“ Netoužím po smrti a netoužím ani žít. Zůstávám tak, jak jsem, osvobozen od posedlosti žádostivostí. Co mám dělat s královstvím, potěšením či bohatstvím, těmito hříčkami egoismu, který ve mně není?

Pokud se neustálím v poznání teď, kdy budu mít další příležitost? Oddávání se smyslovým potěšením otráví mysl takovým způsobem, že následky toho přetrvají několik životů. Jen člověk poznání je od toho osvobozen. Proto prosím svatý muži, pouč mě tak, abych mohl být navždy osvobozen od bolesti, strachu a trápení. Světlem svého poučení znič temnotu nevědomosti v mém srdci a mé mysli.

I.30, 31

RÁMA pokračoval:

Uvědomil jsem si ubohý osud lidských bytostí a skončil v propasti žalu. Jsem pln zármutku a má mysl je zmatena. Chvěji se strachem při každém kroku. Vzdal jsem se všeho, ale nejsem ustálen v poznání, proto jsem částečně chycen a částečně osvobozen. Jsem jako strom, který byl poražen, ale není zbaven svých kořenů. Přeji si ovládnout svoji mysl, ale nemám takové poznání, abych to uměl udělat.

Proto prosím řekni mi, jaký je to stav, v němž člověk nezakouší zármutek? Jak může člověk, jenž je zapojený do světských činností, tak jako jsem já, dosáhnout nejvyššího stavu klidu a blaženosti? Jaký je to postoj, který člověku umožní nenechat se ovlivnit nejrůznějšími činnostmi a zážitky? Řekni mi prosím, jak vy, osvícené bytosti, v tomto světě žijete? Jak může mysl osvobozená od žádostivosti pohlížet na svět dvojím způsobem - jako na sebe sama a jako na něco, co nemá větší cenu než stéblo trávy? Životopis jakého velikána máme studovat, abychom se naučili cestě poznání? Jak má člověk v tomto světě žít? Svatý muži, dej mi takové poznání, abych byl schopen učinit svou neklidnou mysl pevnou jako skála. Jsi osvícená bytost. Pouč mne, abych se už nikdy nemusel utápět v žalu.

Tento svět je očividně pln bolesti a smrti. Jak se může stát studnicí radosti, aniž by se otupilo srdce člověka? Mysl je zjevně plna nečistot. Jak ji lze očistit a jakými prostředky? Co doporučují velcí mistři? Jak má člověk žít, aniž by se stal obětí střídání lásky a nenávisti? Podobně jako zůstane rtuť nedotčena, hodíme-li ji do ohně, tak jistě musí existovat tajemství, které člověku v tomto světě umožní zůstávat nedotčený smutkem a utrpením. Co je to za tajemství? Jaké tajemství dokáže zmařit způsob myšlení, jenž se rozvinul do formy tohoto vesmíru?

Kdo jsou ti hrdinové, kteří se osvobodili z klamu a iluze? A jaké metody zvolili k tomu, aby se osvobodili? Pokud uvážíš, že nejsem způsobilý či schopný pochopení, budu se postit až do své smrti.


překlad Lenka Vinklerová

další části knihy