Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub MalýVelký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      

19.11. Klub MalýVelký strom

     

3.12.  Klub MalýVelký strom

     

17.12. Klub MalýVelký strom

     

31.12. Klub MalýVelký strom

     

 

     

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

92. Překročte představu "já jsem tělo" (z knihy Já Jsem To)

15. 2. 2016 - Martin

Tazatel: Jsme jako zvířata, která se ženou za marnými touhami, a zdá se, že tomu není konce. Můžeme se z toho nějak dostat?
Maharádž: Nabízí se mnoho cest, které vás ale jen povodí kolem a přivedou vás zase zpátky do počátečního bodu. Nejprve si musíte uvědomit, že váš problém existuje jenom v bdělém stavu. Jakkoli je bolestný, jste schopen na něj zcela zapomenout, když jdete spát. Jste-li vzhůru, jste vědomý; když spíte, jste jenom živý. Vědomí a život – obojímu můžete říkat Bůh, ale vy jste za Bohem, za bytím i nebytím. To, co vám brání, abyste poznal, že jste vším a za vším, je vaše mysl, založená na paměti. Dokud jí věříte, tak vás ovládá. Nebojujte s ní, jenom ji ignorujte. Když jí nebudete věnovat pozornost, zpomalí a odhalí mechanismus svého fungování. Jakmile budete znát její podstatu a účel, nedovolíte jí, aby vytvářela imaginární problémy.

T: Všechny problémy nejsou přece imaginární. Existují i skutečné problémy.

M: Existuje snad nějaký problém, který by nevytvořila mysl? Život a smrt nevytvářejí problémy; bolesti a radosti přicházejí a odcházejí, jsou prožity a zapomenuty. Je to mysl a očekávání, co vytváří problémy spojené se snahou něčeho dosáhnout nebo se něčemu vyhnout, zabarvené hodnocením „to mám rád“ a „to mám nerad“. Pravda a láska jsou skutečnou podstatou člověka a mysl a srdce jsou prostředky vyjádření této ­podstaty.

T: Jak získat kontrolu nad myslí? A nad srdcem, které neví, co chce?

M: Nemohou pracovat v temnotě. Aby mohly řádně fungovat, potřebují světlo čirého uvědomění. Jakékoli úsilí o jejich ovládnutí vede pouze k tomu, že se dostanou do područí paměti. Paměť je dobrý sluha, ale špatný pán. Dokáže účinně bránit vašemu objevování. Skutečnost v sobě nemá žádný prostor pro nějaké úsilí. Hlavní příčinou všech problémů je sobectví způsobené tím, že se člověk ztotožňuje s tělem. A sobectví nemůže být odstraněno úsilím, jenom jasným pochopením jeho příčin a důsledků. Úsilí je známkou konfliktu mezi neslučitelnými touhami. Měly by být nahlíženy takové, jaké jsou – jedině potom se mohou rozplynout.

T: A co zůstane?

M: Zůstane to, co se nemůže změnit. Zůstane veliký klid, hluboké ticho, skrytá krása skutečnosti. Nemůže to být vyjádřeno slovy, ale čeká to na vás, abyste to sám zakusil.

T: Nemusí snad být člověk nejprve připravený a způsobilý k realizaci? Naše přirozenost je v jádru zvířecí. Dokud není ovládnuta, jak můžeme doufat, že se skutečnost odhalí?

M: Nechte zvířata zvířaty. Nestarejte se o ně. Jenom si připomínejte to, co jste. Využijte každou událost v průběhu dne, abyste si připomněl, že bez vás jako svědka by tu nebylo ani zvíře, ani Bůh. Pochopte, že jste obojím, esencí i substancí všeho, co je, a pevně se tohoto pochopení držte.

T: Je pochopení dostačující? Nepotřebuji snad hmatatelnější důkazy?

M: O platnosti vašich důkazů rozhoduje vaše porozumění. Ale jaký hmatatelnější důkaz, než je vaše existence, byste chtěl? Kamkoli jdete, tam najdete sám sebe. Jakkoli daleko se dostanete v čase, jste tam vy.

T: Je přece jasné, že nejsem všudypřítomný ani věčný. Jsem jenom tady a teď.

M: To naprosto stačí. „Tady“ je všude a „teď“ je pořád. Překročte myšlenku „já jsem tělo“ a zjistíte, že čas a prostor jsou ve vás, a ne vy v nich. Jakmile tohle pochopíte, bude hlavní překážka k vaší realizaci odstraněna.

T: Co je to za realizaci, která je za porozuměním?

M: Představte si hustý les plný tygrů a sebe v silné železné kleci. Protože víte, že jste klecí dobře chráněn, pozorujete tygry beze strachu. Příště zjistíte, že tygři jsou v kleci a vy sám se procházíte džunglí. Nakonec klec zmizí a vy budete jezdit na tygrech!

T: Zúčastnil jsem se jedné skupinové meditace, která se nedávno konala v Bombaji, a pozoroval jsem zanícenost a sebeobětování zúčastněných. Co ty lidi na takových věcech přitahuje?

M: To vše jsou jen vynálezy neklidné mysli, která ponouká lidi, aby vyhledávali takovéhle senzace. Někdy to může trochu pomoci, když z podvědomí vyplavou na povrch potlačené myšlenky a touhy, což přinese určitou úlevu. Ale celkově je na tom člověk po podobné akci stejně, ne-li hůř.

T: Právě jsem dočetl knihu od jednoho jógina o jeho zkušenostech s meditací. Mluví tam hodně o vizích, zvucích, barvách a melodiích, jeho meditace bylo hotové zábavné představení! Nakonec prý všechny ty vzruchy utichly a zůstal jen pocit naprosté absence strachu. Není divu – člověk, který prošel všemi těmito zkušenostmi bez zranění se nemusí bát ničeho! Ale stejně jsem si říkal, k čemu mi taková kniha je?

M: Nejspíš k ničemu, protože vás nezaujala. Někoho jiného možná nadchla. Lidé jsou různí. Ale všichni jsou vystaveni faktu své vlastní existence. „Já jsem“ je základní fakt. „Kdo jsem já“ je základní otázka, na kterou každý musí najít odpověď.

T: Stejnou odpověď?

M: Stejnou v podstatě, rozdílnou v projevu. Každý hledající přijme nebo si vytvoří metodu, která mu vyhovuje, začne ji s větším či menším úsilím a opravdovostí používat, získá výsledky podle svého temperamentu a očekávání, odlije je do formičky ze slov, vytvoří z toho systém, založí tradici a začne přijímat ostatní do své „školy jógy“. Ale to vše je vybudováno na základě paměti a představivosti. Taková škola nemá žádnou hodnotu a ani není nutná. V každé z nich může člověk dělat pokroky jenom do bodu, ve kterém musí být každá touha po pokroku rozpuštěna, aby byl další pokrok možný. Potom jsou všechny školy opuštěny, jakékoli úsilí ustane. V samotě a temnotě je potřeba udělat poslední krok, který navždy ukončí nevědomost a strach. Skutečný učitel nicméně neuvězní svého žáka do svěrací kazajky předem daných idejí, pocitů a činů – naopak, bude mu trpělivě ukazovat potřebu osvobodit se od všech idejí a stanovených vzorců chování, být pozorný a opravdový a následovat život, kamkoli jej zavede, nikoliv trpět a užívat si, ale chápat a učit se. Pod vedením pravého učitele se žák učí se učit, nikoliv něco memorovat a slepě poslouchat. Satsang, společnost vznešených, žáka netvaruje, ale osvobozuje. Uvědomujte si vše, co vás dělá závislým. Většina takzvaných „odevzdání se Guruovi“ končí zklamáním, ne-li tragédií. Opravdový hledající se z toho naštěstí včas vymotá a je zas o zkušenost moudřejší.

T: Sebeodevzdání má ale určitě svou hodnotu.

M: Sebeodevzdání znamená odevzdání všeho sobeckého. Nemůžete to udělat vy, musí se to stát samo, když pochopíte svou pravou přirozenost. Slovní sebeodevzdání, i když je doprovázeno opravdovými city, moc velkou hodnotu nemá a snadno se při prvním stresu zhroutí. Je to nanejvýš výraz vašich aspirací, ale nikoli skutečného faktu opravdového sebeodevzdání.

T: V Rigvédu je zmínka o adhi józe, Prvotní Józe, která spočívá ve svatbě pradžni s pránou, což, pokud tomu dobře rozumím, znamená spojení moudrosti a života. Řekl byste také, že to znamená spojení dharmy s karmou, poctivosti s konáním?

M: Ano, pokud poctivostí myslíte harmonii se svou pravou přirozeností a konáním pouze nesobecké konání bez touhy. V adhi józe je Guruem sám život a mysl je žákem. Mysl slouží životu, neporoučí mu. Život plyne přirozeně a bez úsilí a mysl odstraňuje překážky, které brání v plynulosti proudu.

T: Není život ze své přirozenosti opakováním? Nepovede následující život ke stagnaci?

M: Život je sám o sobě nesmírně kreativní. Semínko se postupem času stane lesem. Mysl je jako lesník – chrání a reguluje nezměrnou vitální touhu existence.

T: Díváme-li se na Adhi jógu jako na službu mysli životu, je to dokonalá demokracie: Každý je zapojen tak, aby žil život jak nejlépe umí, každý je žákem téhož Gurua.

M: Dá se to tak říci. Může to tak být – potenciálně. Ale dokud člověk život nemiluje a nedůvěřuje mu, neprožívá jej s nadšením a radostí, je nemyslitelné mluvit o Józe, která je pohybem ve vědomí, uvědoměním v činnosti.

T: Jednou jsem pozoroval horský potok, který tekl mezi balvany. Voda se pěnila a u každého balvanu tvořila jiné víry, podle jeho tvaru a velikosti. Není podobně každý jedinec jenom čeřením v těle, zatímco život je jen jeden a je věčný?

M: Čeření a voda nejsou oddělené. Vodu si uvědomujete právě jen kvůli tomu rozruchu. Vědomí je vždy v pohybu, ve změně. Nic takového jako neměnné vědomí není. Neměnnost by vědomí okamžitě vymazala. Člověk, který je zbaven vnějších či vnitřních vjemů, je vymazán, nebo se dostane za vědomí a nevědomí, do stavu mimo zrození a smrt. Vědomí se objeví teprve tehdy, když se spojí duch s hmotou.

T: Jsou dva nebo jeden?

M: To záleží na slovech, která použijete: jsou jeden, nebo dva, nebo tři. Při zkoumání se tři stanou dvěma a dva jedním. Je to něco jako tvář – zrcadlo – obraz. Každé dva z těchto tří prvků předpokládají prvek třetí, který je sjednocuje. V sádhaně vidíte ty tři jako dva, až si nakonec uvědomíte, že jsou jedním. Dokud jste ponořen ve světě, nejste schopen poznat sám sebe: abyste poznal sebe sama, musíte odvrátit svou pozornost od světa a přesunout ji dovnitř.

T: Já nemohu zničit svět.

M: To ani není potřeba. Stačí, abyste pochopil, že to, co vidíte, není to, co je. Zdánlivé se rozplyne, jakmile je začnete zkoumat, a na povrch vystoupí skutečnost, která je podkladem. Abyste se dostal z domu, nemu­ síte ho přece spálit. Prostě jen vyjdete ven. Dům se stane vězením teprve tehdy, když nemůžete svobodně chodit dovnitř a ven. Já chodím dovnitř a ven z vědomí snadno a přirozeně, takže pro mne je svět domovem, nikoliv vězením.

T: Existuje tedy svět nebo ne?

M: Cokoli, co vidíte, není nic jiného než vy sám. Říkejte tomu jak chcete, to na věci nic nemění. Vaše vlastní světlo promítá skrze film osudu obrázky na plátno. Vy jste tvůrcem obrazu, světlem, obrazem i plátnem. Dokonce i ten film osudu (prarabdha) je k promítání vybrán a zařazen vámi. Duch je jako sportovec – rád překonává překážky. Čím těžší je úkol, tím hlubší a rozsáhlejší je sebe-realizace.


překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"