Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub MalýVelký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      

19.11. Klub MalýVelký strom

     

3.12.  Klub MalýVelký strom

     

17.12. Klub MalýVelký strom

     

31.12. Klub MalýVelký strom

     

 

     

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

85. "Já jsem" - základ veškeré zkušenosti (z knihy Já Jsem To)

28. 12. 2015 - Martin

Tazatel: Slyším vás, jak o sobě říkáte: „Jsem věčný, neměnný, za všemi atributy“ atd. Jak tyto věci víte? A co vás nutí, abyste to říkal?
Maharádž: Já se jenom pokouším popsat stav před vznikem „já jsem“, ale tento stav je za myslí, a proto je nepopsatelný.
T: „Já jsem“ je základem každé zkušenosti. To, co se snažíte popsat, musí být také zkušenost, která je omezená a pomíjivá. Mluvíte o sobě jako o neměnném. Já slyším zvuk tohoto slova, znám jeho slovníkový význam, ale vlastní zkušenost neměnnosti nemám. Jak mohu prorazit tu bariéru a poznat osobně, důvěrně, co to je být neměnný?

M: To slovo je samo o sobě mostem. Připomínejte si je, myslete na ně, choďte kolem něj a dívejte se na ně ze všech možných směrů, ponořte se do něj s opravdovou vytrvalostí; přečkejte všechna zdržení a zklamání, až se najednou mysl obrátí od tohoto slova směrem ke skutečnosti, která je za ním. Je to jako když zkoušíte najít nějakého člověka, ale znáte jenom jeho jméno. Jednoho dne vás k němu vaše hledání dovede a jeho jméno se stane skutečností. Slova jsou cenná, protože mezi slovem a jeho význa­ mem je spojení, a pokud člověk vytrvale toto slovo zkoumá, podaří se mu překročit koncept a dostat se ke zkušenosti, která je jeho základem. Takovéhle opakované pokusy překročit slova jsou vlastně tím, čemu se říká meditace. Sádhana je jenom neustálá snaha přejít od verbálního k neverbálnímu. Cíl se zdá nedosažitelný, ale najednou se vše vyjasní, zjednoduší a stane se úžasně snadným. Ale dokud vás bude přitahovat váš současný způsob života, budete se snažit konečnému skoku do neznáma vyhnout.
T: Proč by mne neznámé mělo zajímat? K čemu by mi bylo?
M: Vůbec k ničemu. Ale je užitečné vědět, co vás drží v úzkých mezích poznaného. K neznámému vás dovede úplné a správné pochopení známého. Nemůžete o tom přemýšlet v pojmech užitečnosti a výhodnosti; být tichý a odpoutaný, mimo dosah sobeckých zájmů a uvažování, je nevyhnutelnou podmínkou osvobození. Můžete tomu říkat smrt; pro mne je to živé v tom nejvyšším slova smyslu, protože jsem v jednotě se životem v jeho celistvosti a plnosti. Intenzita, smysluplnost, harmonie – co víc můžete chtít?
T: Nic víc není samozřejmě potřeba. Ale vy mluvíte o poznatelném.
M: O nepoznatelném může mluvit jen ticho. Mysl může mluvit jen o tom, co zná. Když budete poznatelné pilně zkoumat, rozplyne se a zůstane jen nepoznatelné. Ale při prvním záblesku představivosti a zájmu je nepoznatelné zakryto a do popředí vystoupí poznatelné. Poznané, proměnlivé, je to, s čím žijete – nepoznatelné vám vůbec k ničemu není. Teprve až budete přesycen proměnlivým a začnete toužit po neměnném, budete připraven se otočit a vstoupit do toho, co lze z pohledu mysli popsat jako prázdnotu a temnotu. Protože mysl prahne po nějakém obsahu a rozmanitosti, kdežto skutečnost je pro mysl bezobsažná a stojatá voda.
T: Připadá mi to jako smrt.
M: Je to smrt. Nepoznatelné je také vším prostupující, nad vším vítězící, mohutné, za slovy. Žádný obyčejný mozek to nemůže vydržet, aniž by byl zničen. Proto je tak naprosto nezbytná sádhana. Čistota těla a jasná mysl, nenásilný a nesobecký život, jsou zásadní pro přežití každé inteligentní a spirituální entity.
T: Jsou nějaké entity ve Skutečnosti?
M: Identita je Skutečnost, Skutečnost je identita. Skutečnost není beztvará masa, naprostý chaos. Je mocná, vědomá, plná blaženosti. Váš život je proti ní jako svíčka proti slunci.
T: Díky milosti Boží a milosti svého Gurua jste ztratil všechny touhy a strach a dosáhl neměnného stavu. Má otázka je jednoduchá – jak víte, že je váš stav neměnný?
M: Přemýšlet a mluvit se dá jenom o proměnlivém. Ale neměnné může být pochopeno pouze v tichu. Jakmile je neměnné plně pochopeno, hluboce zapůsobí na proměnlivé, ale samo zůstane nedotčeno.
T: Jak víte, že jste svědek?
M: Já to nevím, já to jsem. Jsem to, protože být znamená být svědkem všeho.
T: Existence může být také přijata z druhé ruky, z doslechu.
M: Ale nakonec budete stejně potřebovat přímou zkušenost svědka. A pokud není tato přímá zkušenost v danou chvíli osobní a aktuální, musí být alespoň možná a uskutečnitelná. Přímá zkušenost je konečným důkazem.
T: Zkušenost může být chybná a zavádějící.
M: Přesně tak, ale nikoli samotný fakt zkušenosti. Ať je zkušenost jakákoli, pravdivá nebo nepravdivá, samotný fakt, že se zkušenost odehrála, nemůže být popřen. Tento fakt dokazuje sám sebe. Pozorujte se pečlivě a uvědomíte si, že ať je obsahem vašeho vědomí cokoli, samo pozorování není tímto obsahem nijak ovlivněno. Uvědomění je samostatné a nemění se spolu s uvědomovanou událostí. Událost může být příjemná či nepříjemná, nepodstatná či důležitá, ale uvědomění je stále stejné. Všimněte si té zvláštní povahy čirého uvědomění, jeho přirozené totožnosti s Já, bez sebemenší stopy ztotožnění s pocitem „já jsem“, a jděte k jeho základům. Brzy pochopíte, že uvědomění je vaší pravou přirozeností a že nic z toho, co je obsahem vašeho uvědomění, nemůže být vaše.
T: Copak není vědomí a jeho obsah jedno a totéž?
M: Vědomí je jako mrak na obloze a kapky vody jsou jeho obsahem. Aby byl mrak vidět, potřebuje slunce. Podobně vědomí potřebuje být zaostřeno v uvědomění.
T: Copak není uvědomění formou vědomí?
M: Je-li obsah pozorován nezaujatě a odpoutaně, potom je vědomí uvědoměním. Ale přesto je rozdíl mezi uvědoměním, které se odráží ve vědomí, a čirým uvědoměním, které je za vědomím. Odrážené uvědomění, pocit „jsem si vědom“, to je svědek, zatímco čiré uvědomění je podstatou skutečnosti. Odraz slunce v kapce vody je nepochybně odrazem slunce, ale není to slunce samotné. Mezi uvědoměním, které se odráží ve vědomí jakožto svědek, a čirým uvědoměním je mezera, kterou mysl nemůže překročit.
T: Není to závislé jenom na úhlu pohledu? Mysl říká, že tu je rozdíl, ale srdce říká, že ne.
M: Samozřejmě, že tu není žádný rozdíl. Skutečné vidí skutečnost v nesku­tečném. Je to mysl, kdo vytvořil neskutečné, a je to opět mysl, kdo vidí neskutečné jako neskutečné.
T: Chápu, že zážitek skutečného je následován pochopením nesku­ tečného jako neskutečného.
M: Nic takového jako zážitek skutečného neexistuje. Skutečné je za zkušeností. Každá zkušenost je pouze v mysli. Znát skutečné můžete jen tak, že jste skutečným.
T: Je-li skutečné za slovy a myslí, proč o něm tolik mluvíme?
M: Pro radost, samozřejmě. Skutečné je nejvyšší blažeností. I pouhý rozhovor o skutečném je štěstím.
T: Slyším vás mluvit o neotřesitelném a blaženém. Co máte na mysli, když používáte tato slova?
M: V mé mysli nic není. Stejně jako slyšíte ta slova vy, tak je slyším i já. Síla, která vše umožňuje, vyvolává i tato slova.
T: Ale mluvíte vy, ne já.
M: Tak se to jeví vám. Já to vidím tak, že si jen dvě těla a mysli vyměňují symbolické zvuky. Ve skutečnosti se nic neděje.
T: Poslechněte pane, přišel jsem za vámi proto, že mám trápení. Jsem ubohá duše, ztracená ve světě, kterému nerozumí. Bojím se Matky Přírody, která chce, abych rostl, rozmnožoval se a zemřel. Když se Jí zeptám na účel a smysl toho všeho, neodpovídá. Přišel jsem za vámi proto, že jsem slyšel, že jste laskavý a moudrý. Mluvíte o proměnlivém jako o faleš­ném a pomíjivém, což dokážu pochopit. Ale když mluvíte o nehybném, ztrácím půdu pod nohama. „Ne tohle, ne tamto, za poznáním, bez užitku“ – proč o tom všem mluvit? Existuje skutečně nehybné, nebo je to jenom koncept, slovní opak proměnlivého?
M: Neměnné existuje, ono jediné je. Ale ve vašem současném stavu vám k ničemu není. Tak jako vám není k ničemu sklenice vody u vaší postele, když máte sen, že umíráte na poušti žízní. Já se vás snažím probudit, ať je váš sen jakýkoli.
T: Prosím vás, neříkejte mi, že sním a že se brzy vzbudím. Přál bych si, aby to tak opravdu bylo. Ale já jsem vzhůru a trpím. Vy mluvíte o bezbolestném stavu, ale dodáváte, že jej nemohu za svých současných podmínek dosáhnout. Cítím se ztracený.
M: Nemusíte se cítit ztracený. Já jenom říkám, že abyste našel neměnné a blažené, musíte se vzdát své připoutanosti k proměnlivému a bolestnému. Vy se staráte jen o své vlastní štěstí a já vám říkám, že nic takového neexistuje. Štěstí není nikdy vaše vlastní, je tam, kde „vy“ nejste. Neříkám, že je to pro vás nedosažitelné; musíte překročit sám sebe a naleznete to.
T: Mám-li překročit sám sebe, proč se mám nejprve zabývat myšlenkou „já jsem“?
M: Mysl potřebuje střed, aby mohla nakreslit kruh. Kruh může narůstat a při každém zvětšení se pocit „já jsem“ trochu změní. Člověk, který vzal svůj osud do vlastních rukou, jógin, bude opisovat spirálu, ale střed bude zůstávat na místě, ať bude spirála sebevětší. Jednoho dne přijde okamžik, kdy pochopí, že celý ten podnik je falešný a vzdá se ho. Střed zmizí a je nahrazen celým vesmírem.
T: Ano, je to možné. Ale co mám dělat teď?
M: Pilně sledujte svůj věčně se měnící život, zkoumejte hluboce motivy svých činů, a brzy propíchnete tu bublinu, ve které jste uzavřen. Kuře potřebuje skořápku, aby mohlo růst, ale jednou přijde den, kdy je nutné skořápku rozbít. Pokud k tomu nedojde, bude tu utrpení a smrt.
T: Myslíte to tak, že když se nedám na cestu Jógy, tak jsem odsouzen k zániku?
M: Je tu ještě Guru, který vás přijde zachránit. Zatím se spokojte s pozorováním proudu svého života. Bude-li vaše pozorování hluboké a pevné, stále obrácené ke zdroji, postupně vás povede proti proudu, až vás dovede ke zdroji. Nechte pracovat své uvědomění, nikoliv svou mysl. Mysl není pro tenhle úkol vhodným nástrojem. Věčného lze dosáhnout pouze pomocí toho, co je věčné. Vaše tělo i mysl jsou závislé na čase; pouze uvědomění je věčné, dokonce i v přítomnosti. V uvědomění jste vystaven faktům a Skutečnost má fakta ráda.
T: Vy zcela spoléháte na mé uvědomění, které mne má dovést za mysl, a nemluvíte vůbec o Bohu či Guruovi.
M: Bůh vám dává tělo a mysl, Guru ukazuje způsob, jak je používat. Ale návrat ke zdroji je vaším vlastním úkolem.
T: Bůh mne stvořil, tak se o mne i postará.
M: Existuje nesčetně bohů, každý ve svém vlastním vesmíru. Tito bozi věčně tvoří, ničí a znovu tvoří. Chcete čekat, až vás zachrání? To, co potřebujete ke svému spasení, máte už k dispozici. Použijte to. Prokoumejte to, co jste dosud poznal, co nejhlouběji, až k samotným hranicím poznatelného, a dosáhnete nepoznaných hladin svého bytí. Jděte stále dál a exploduje ve vás něco neočekávaného, co zničí vše.
T: Znamená to smrt?
M: Znamená to život – konečně skutečný život.


překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"