Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub MalýVelký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      
       

17.12. Klub MalýVelký strom

     

31.12. Klub MalýVelký strom

     

14.1. Klub MalýVelký strom

     

28.1. Klub MalýVelký strom 

     

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

Jóga Vasištha - 4. kapitola - ´Příběh o Damovi, Vjalovi a Katovi´

7. 3. 2015 - Aleš

joga vasisthaVasištha řekl Rámovi: „Rámo, stejně jako démoni Dama a další byli neskuteční, a v podstatě se jednalo o výtvory magie, tak i my, a všichni bozi a další jsme takoví. Všechny ty představy typu ´já´ a ´ty´ Rámo, jsou neskutečné. To, že ty a já jsou viděny jako skutečné entity, nemění nic na pravdě; i kdyby se před tebou nyní objevila mrtvá osoba, byla by pořád mrtvá! Nicméně není moudré deklarovat pravdu nevědomé bytosti ve smyslu ´Brahman jediné je skutečné´. Neboť ´skutečnost´ zdání světa, která byla hluboce zakořeněna v srdci nevědomého, nebude rozptýlena, pokud nepodstoupí intenzivní zkoumání a pátrání po významu písma (a slov Gurua). Ten, kdo deklaruje nevědomým lidem: „Tento svět je neskutečný; Brahman samotné je skutečné“, je těmto lidem akorát pro smích. Pravdu mohou zakoušet pouze moudré bytosti. Ó Rámo, ani my, ani tito démoni nejsou skuteční. Skutečností je jednotné nekonečné vědomí, které nepodstupuje žádnou změnu. V tomto nekonečném vědomí vyvstávají představy sebe, mne, tebe, těchto démonů, atd.; a tyto představy jsou obdařeny skutečností, protože ....................“

Příběh o Damovi, Vjalovi a Katovi

 

Vasištha pokračoval:
„Ó Rámo, ve velké říši známé jako úděsné peklo těkaly zlé činy jako mohutní sloni v říji. Smysly, které jsou zodpovědné za tyto činy, jsou vybaveny ohromným skladištěm tužeb. Proto je velmi těžké si tyto smysly podrobit. Tyto nevděčné smysly ničí tělo, které je vlastně jejich příbytkem a oporou.

Nicméně ten, kdo je vybaven moudrostí, je schopen touhy zkrotit, aniž by se zranil, podobně jako je držen na uzdě slon bez toho, aby se tím poranil. Blaho, ze kterého se raduje moudrý muž, který má své smysly pod kontrolou, je nesrovnatelně hodnotnější než potěšení krále, který vládne svému království obehnaného zdí a minomety. Inteligence mudrce je čím dál víc zářnější, protože jeho touha po smyslových objektech je vyčerpaná a zcela zničená. Nicméně žádostivost zmizí úplně jen tehdy, když dojde k uzření nejvyšší pravdy.

Pro mudrce je mysl poslušným sluhou, dobrým rádcem, schopným ovládat smysly, potěšit ženu, ochránit otce a důvěryhodného přítele. Jeho mysl ho vede k dobrým činům.

Rámo, buď usazen v pravdě a žij ve svobodě ve stavu bez mysli. Nechovej se jako démoni Dama, Vjala a Kata. Příběh o nich ti nyní budu vyprávět.

V podsvětí žil ohromný démon zvaný Sambara. Byl mistrem v umění magie. Vytvořil kouzelné město se stovkami sluncí na horizontu. Lidé ze zlata se zde procházeli a mluvili mezi sebou, labutě tu byly vyryté z drahých kamenů, plál tu ledový oheň a v něm nebeská těla. Byl děsem pro bohy v nebi.

Když usnul nebo zmizel z města, bohové této situace využili, a pozabíjeli jeho armádu. Rozzuřený démon poté přepadnul nebe. Bohové se obávali jeho magických sil, a tak se rychle ukryli. Nemohl je nalézt. V příhodný okamžik se chystali zničit jeho síly, ale on je ochránil tím, že stvořil tři další démony. Jmenovali se Dama, Vjala a Kata.

Nikdo z nich neměl předchozí vtělení, a proto byl každý prost jakékoliv mentální podmíněnosti. Nikdo z nich netrpěl strachem, pochybností či dalšími sklony. Neměli strach ze smrti a nikdy neutíkali před nepřítelem. Význam boje či války neznali, a ani nevěděli, co je to vítězství či porážka. Ve skutečnosti nebyli nezávislými džívy, spíše byli něco jako roboti, uskutečňující představy démona Sambary. Jejich jednání bylo podobné chování toho, kdo odstranil všechny latentní tendence či podmíněnosti, avšak dosud nezískal osvícení. Démon Sambara byl potěšen, že má jeho armáda tyto nepřemožitelné ochránce.

Vasištha pokračoval:
Démon Sambara vyslal svou silnou armádu, aby pod ochranou těchto tří nových démonů bojovala s bohy. Armáda bohů byla též připravena k boji. Démoni nebyli nějak ozbrojeni a tak se zapojili do boje s bohy ručně. Následovala divoká bitka. Potom začali pálit ničivými střelami a zničili města, vesnice, jeskyně, zvířata a vše ostatní. Každá ze stran se střídavě radovala či trpěla z vítězství a porážky.

Tři hlavní démoni hledali tři ústřední bohy, ale nemohli je nalézt. Démoni se vrátili nazpět k Sambarovi, aby mu podali zprávu z boje. Bohové se začali modlit k stvořiteli Brahmovi, který se jim náhle zjevil, a prosili ho, aby jim pomohl najít způsob, jak zničit tři démony.“

Brahma řekl:
„Sambaru nelze nyní zabít. Bude jednou zabit pánem Višnuem, ale to se odehraje až zadlouho. Bude moudré, když se nyní stáhnete z boje, ve kterém byste jinak utrpěli porážku od třech démonů. Po nějaké době se v nich objeví ego a pocit konatelství kvůli jejich angažovanosti v této válce. Tím pádem budou nutně svázáni psychologickým podmíněním a rozvinou se v nich latentní sklony. Právě nyní jsou tito tři démoni zcela prosti pocitu ega a jeho podmínění a sklonů.

Ti, v nichž neexistuje pocit ega (´já´ a ´moje´) spolu s jeho doplňky (sklony), neznají ani touhu, ani zlost. Jsou neporazitelní. Ten, kdo je spoután pocitem ega a podmíněnosti mysli, je porazitelný a přemoci ho může dokonce i dítě, a to i kdyby byl pokládán za významnou osobnost či velkého učence.

Ve skutečnosti pojmy jako ´já´ a ´moje´ jsou jako nádoby nedočkavě prahnoucí obdržet lítost a utrpení. Ten, kdo ztotožňuje tělo se sebou (Já), se utápí v zoufalství; ten, kdo si představuje sebe (Já) jako všude přítomné bytí, překonává lítost. Pro něho již přestalo existovat vše, co není ve třech světech Já, a není potřeba po tom tedy prahnout.

Toho, jehož mysl je podmíněna, lze porazit. V nepřítomnosti takového podmínění se i moskyti stanou nesmrtelní. Podmíněná mysl zakouší utrpení; jakmile se zbaví této podmíněnosti, prožívá radost. Podmíněnost či žádostivost adepta akorát oslabují. Proto není třeba se obávat boje s těmito (oslabenými) démony. Učiňte vše pro to, aby v nich vyvstaly pocity ´já´ a ´moje´. Protože jsou to nevědomé stvůry démona Sambary, snadno na to skočí. Potom je můžete snadno porazit.“

Vasištha pokračoval:
„Jakmile to Brahma dořekl, zmizel. Bohové si tedy na chvíli odpočinuli ve svých příbytcích, aby se připravili na nastávající útok proti démonům. Armády bohů potom pokračovala v boji proti armádě démonů. Nastávající boj však byl daleko urputnější než ten předchozí. Děsivá zkáza následovala.

Pokračující angažovanost třech démonů (vojevůdců v boji) v nich vyvinula základní pocit ´já jsem´. Stejně jako zrcadlo zrcadlí objekt, který se blízko před ním nachází, vaše chování je vyjádřením pocitu ega ve vědomí. Avšak pokud je toto chování drženo stranou (mimo) od vědomí, a není tu žádné ztotožnění s jakýmkoliv chováním, pocit ega nevyvstane.

Jakmile v nich tento pocit ega vyvstal, ihned na to následovala touha po životě (jeho zachování) v těle a přání pevného zdraví, získání majetku, jmění, potěšení, atd. Tyto touhy velmi oslabily jejich osobnosti. Tím nastal v jejich mysli zmatek, který dal následně vzniknout pocitům typu ´toto je moje´ a ´toto je moje tělo´. Vše nevyhnutelně vyústilo v neschopnost vykonávat si svou práci. Byli velmi připoutáni k potřebě plnit si své žaludky jídlem a pitím. Objekty jim přinášely pocity potěšení a tím jim sebraly jejich svobodu. Se ztrátou svobody odešla i jejich odvaha a najednou začali zakoušet strach. Hrozně se báli při pomyšlení: „My v této válce zemřeme.“

Bozi této situace využili a chystali se podniknout útok na démony. Všichni tři hlavní démoni se nechali zcela ovládnout strachem ze smrti a z boje uprchli.

Když armáda démonů spatřila, jak z boje prchají jejich tři vojevůdci a ochránci (předtím neporazitelní démoni) ještě před útokem armády bohů, byla zcela demoralizována; v boji pak padlo na tisíce démonů.

Když démon Sambara uslyšel zprávy z boje o tom, že jeho armádu rozdrtili bozi, byl zlostí bez sebe. Ptal se ihned na své tři neporazitelné démony a chtěl vědět, kam zmizeli? Ti vzali roha obávajíce se jeho hněvu, a schovali se v nejhlubším podsvětí.

Zde jim služebníci boha smrti (Jámy) poskytli příbytky a také jim našli tři dívky, se kterými se oženili. Zde v podsvětí žili předlouho. Jednoho dne je navštívil samotný Jáma bez své výzbroje. Oni ho však nerozpoznali a nevzdali mu tudíž náležitou poctu. Rozzlobený Jáma je poslal do těch nejúděsnějších pekel. Když si to zde vytrpěli, podstoupili ještě několik zrodů v nelidských tělech, a nyní žijí jako jezerní ryba v Kašmíru.

Vasištha pokračoval:
Tak nyní znáš katastrofální následky, které pramení z nevědomosti (nemoudrosti). Vidíš, jak utrpěli neporazitelní démoni kvůli svému pocitu ega, který přivodil strach v jejich srdcích, naprostou porážku a zostuzení. Smrtelná liána světskosti vyraší ze semene pocitu ega. Proto se Rámo vzdej tohoto pocitu ega s veškerou sílou, která leží uvnitř; a usazením se v přesvědčení ´Já je nic´, žij šťastně. Jednotné nekonečné vědomí, které je ve své podstatě ryzím blahem, je překryto stínem v podobě pocitu ega.

Třebaže byli tři démoni Dama, Vjala a Kata ve skutečnosti osvobozeni z cyklu zrození a smrti, kvůli svému pocitu ega museli podstoupit zrody a smrti. Ti, z nichž měli i bozi strach, jsou nyní bídnou rybou v jezeře v Kašmíru.“

Ráma se zeptal:
„Světče, vždyť démoni Dama, Vjala a Kala byli neskuteční; byli to výtvory magie samotného Sambary. Jak je možné, že se stali skutečnými entitami, jako jsme my?“

Vasištha odpověděl:
„Rámo, stejně jako démoni Dama a další byli neskuteční, a v podstatě se jednalo o výtvory magie, tak i my, a všichni bozi a další jsme takoví. Všechny ty představy typu ´já´ a ´ty´ Rámo, jsou neskutečné. To, že ty a já jsou viděny jako skutečné entity, nemění nic na pravdě; i kdyby se před tebou nyní objevila mrtvá osoba, byla by pořád mrtvá!

Nicméně není moudré deklarovat pravdu nevědomé bytosti ve smyslu ´Brahman jediné je skutečné´. Neboť ´skutečnost´ zdání světa, která byla hluboce zakořeněna v srdci nevědomého, nebude rozptýlena, pokud nepodstoupí intenzivní zkoumání a pátrání po významu písma (a slov Gurua). Ten, kdo deklaruje nevědomým lidem: „Tento svět je neskutečný; Brahman samotné je skutečné“, je těmto lidem akorát pro smích. Ať už nevědomým bytostem vysvětlíš tuto pravdu, že ´Vše toto je Brahman´ jakkoliv dobře, oni to stejně nemohou pochopit o nic víc, než mrtvola, která (ne)může chodit. Pravdu mohou zakoušet pouze moudré bytosti.

Ó Rámo, ani my, ani tito démoni nejsou skuteční. Skutečností je jednotné nekonečné vědomí, které nepodstupuje žádnou změnu. V tomto nekonečném vědomí vyvstávají představy sebe, mne, tebe, těchto démonů, atd.; a tyto představy jsou obdařeny skutečností, protože vnímající vědomí je skutečné. Tam, kde je toto vědomí ´probuzené´ jak se říká, tam tyto představy vyvstanou; a tam, kde je ´spící´, tam jsou takové představy rozpuštěny. Přesto v nekonečném vědomí neexistují stavy jako ´probuzení´ a ´usnutí´. Je to čistě ryzí vědomí. Uvědom si to a buď prost lítosti a strachu, způsobeného oddělením.“

Ráma se zeptal:
„Světče, prosím, řekni mi, kdy a jak získají tři démoni osvobození?“

Vasištha odpověděl:
Rámo, když si vyslechnou vyprávění svého příběhu a budou si připomínat svou esenciální přirozenost jakožto ryzí vědomí, budou osvobozeni.

Po čase zde vyroste město zvané Adhisthana, které se bude nacházet uprostřed území známého jako Kašmír. Ve středu tohoto města bude kopec s názvem Pradjumna. Na vrcholu tohoto kopce bude obrovský palác. V rohu této budovy dojde k narození démona Vjaly v těle vrabce.

V tomto paláci bude bydlet král jménem Jasaskar. Démon Dama se zde narodí jako moskyt a usídlí se v díře jednoho ze sloupů v paláci.

Jinde v tomto městě bude palác známý jako Ratnavalivihara, který bude obývat ministr Narasimha. Démon Kata se narodí jako pták (myna) a bude žít v tomto paláci.

Jednoho dne bude tento ministr číst příběh o třech démonech (Dama, Vjala a Kata). Pták (Kata) si to vyslechne a dojde k osvícení. Vzpomene si, že jeho původní osobnost nebyla nic než magické stvoření démona Sambary; toto rozpomenutí ho vysvobodí z magické moci Sambary. Démon Kata tím získá nirvánu (osvobození).

Ostatní lidé si budou mezi sebou vyprávět tento příběh a vrabec také získá osvobození poté, kdy si to vyslechne. Tím získá démon Vjala osvobození.

Stejným způsobem si démon Dama (moskyt) též vyslechne tento příběh a také získá osvobození.

Rámo, takový je příběh o třech démonech (Dama, Vjala a Kata), kteří kvůli svému egu a touhám skončili v pekle. Toto vše není nic než hra nevědomosti a klamu.

Ve skutečnosti to je ryzí vědomí, které přijímá nečistou představu ´já jsem´, hravě jakoby, a aniž by se vzdalo své esenciální přirozenosti jakožto vědomí, zakouší překroucený obraz sebe uvnitř sebe. I když je tento překroucený obraz vskutku neskutečný, pocit ega (´já jsem´) věří, že je skutečný, a je oklamán.

Vasištha pokračoval:
Ó Rámo, ti, kdo jsou usazeni ve stavu osvobození, jak je zdůrazněno v písmu, zajisté překročí oceán zdání světa, protože jejich vědomí proudí směrem k Já. Ale ti, kdo jsou chyceni v síti polemik (pření), které pouze vytváří lítost a zmatek, přijdou o své nejvyšší dobro. I v případě stezky, popsané v písmu, pouze vlastní přímá zkušenost dovede adepta po nejbezpečnější cestě k nejvyššímu cíli.

Co jiné kromě hrsti plné popela zůstane po chtivém člověku? Ale ten, kdo pokládá svět za něco, co ani nedosahuje hodnoty stébla trávy, nikdy neskončí žalostně. Ten, kdo plně realizoval nekonečno, je chráněn vesmírným božstvem. Proto by adept neměl nikdy sejít z cesty a kráčet po špatné stezce, a to ani v časech velkých potíží. Ten, kdo si vysloužil velké renomé svým ctnostným životem, získá cokoliv, co nebylo zajištěno, a je zbaven neštěstí. Pouze ten, kdo si nelibuje ve svých kladech, uvádí vyslechnuté (či vyčtené) učení do života a snaží se jít po stezce pravdy, může být považován za lidskou bytost. Ostatní jsou zvířata v lidském převleku. Ten, kdo je naplněn mlékem lidské laskavosti, je zajisté příbytkem pána Hariho (o kterém se říká, že prodlévá v oceánu mléka).

Vše, z čeho je třeba se těšit, si již mudrc užil; vše, co je třeba spatřit, již viděl; co jiného je v tomto světě, co by měl hledat? Proto by si měl adept vykonávat své povinnosti, jak nařizují písma, přičemž se vzdá veškeré touhy po potěšení. Uctívejte světce, to vás ochrání od smrti.

Adept by měl dodržovat příkazy písma a trpělivě čekat na příchod dokonalosti, která přijde ve svůj čas. Zastavte klesající trend (upadání do tělesné totožnosti) studiem tohoto svatého písma pro (realizaci) osvobození. Neustále pátrejte po přirozenosti pravdy uvědomujíce si, že ´Toto (projev) není nic než odraz´. Nenechte se svést (na scestí) druhými; pouze zvířata jsou vedeni (sváděni) druhými. Probuďte se z podřimování v nevědomosti. Vzbuďte se a usilujte o ukončení stáří (vlivu času) a smrti.

Bohatství je matka zla. Smyslové potěšení je zdroj bolesti. Smůla je největší štěstí. Zavrhnutí všemi je vítězství. Hodnotný život, uznání a vznešené kvality kvetou a uskuteční se tomu, jehož chování a jednání je dobré a přívětivé, a kdo dává přednost ústraní, a netouží po požitcích světa, jež vedou akorát k utrpení.

Vasištha pokračoval:
Ó Rámo, každé nadšené úsilí je vždy ověnčeno realizací (uspokojením). Proto nepřestaň správně usilovat. Zajisté je nutné zvážit hodnotu konečného výsledku předtím, než se vrhneš do horlivého úsilí jakéhokoliv druhu. Jestliže to pečlivě prošetříš tímto způsobem, zajisté odhalíš, že sebe-poznání samotné je schopné zničit veškeré utrpení a potěšení od kořene; proto horlivé úsilí by mělo být směrováno jen a jen k (dosažení) sebe-poznání. Vzdej se ve svém nitru všech představ objektivity vytvořených žádostivostí po potěšení. Je tu nějaké štěstí, které není poskvrněné neštěstím?

Obojí, jak nepřítomnost ukázněnosti (zdrženlivosti), tak praktikování ukázněnosti jsou vskutku jedním v absolutním Brahman a skutečně mezi nimi není žádný rozdíl; přesto praxe ukázněnosti ti uděluje velkou radost a příznivost. Proto se rozhodni pro sebe-ukázněnost a zřekni se pocitu ega. Pátrej po přirozenosti pravdy a hledej společnost moudrých. Ti, kdo žijí podle duchovních příkazů, a v nichž se den po dni umenšují falešné představy, chtivosti a zlosti, jsou vskutku dobří a moudří lidé.

Ve společnosti moudrých vyvstane sebe-poznání; a ve stejnou dobu slábne představa o skutečnosti objektů vnímání, až nakonec zcela zmizí. Jakmile se svět jako objekt vnímání takto vytratí, nadále existuje pouze nejvyšší pravda a džíva (neboli individuální osobnost - ego) je jí zcela pohlcen, protože nenalézá žádný objekt, ke kterému má cenu se připoutat. Svět jako objet nebyl nikdy vytvořen, a jako takový ani neexistuje, a nikdy nebude existovat. Je to pouze jedno jediné nejvyšší bytí, které neustále existuje jako jediná skutečnost.

Tímto jsem ti vysvětlil tisíci způsoby základní neskutečnost světa jako objektu vnímání. Není to nic než ryzí prostor vědomí. V něm neexistuje žádný rozdíl mezi tím, co by se označovalo jako ´To je pravda´ a ´To není skutečné´. Za svět je pokládán tento samotný úžasný projev nekonečného vědomí, nic jiné. V něm rozdíly jako subjekt a objekt a podstata (hmota) a stín jsou neoprávněné náladové domněnky, jako je dělení vytvořené mezi slunečními paprsky a slunečním světlem; ve skutečnosti existuje pouze nedělitelné a nepozměněné vědomí. Když ve shodě s vlastní přirozeností zavře a otevře své oči, jako kdyby, je tu něco, co je známé jako rozpuštění a stvoření vesmíru.

Vasištha pokračoval:
Když to není pochopeno, ´já´ se jeví jako nečistá představa nekonečného vědomí, ale když je ´já´ správně pochopeno, jeho význam je viděn jako nekonečné vědomí. Když je spatřena jeho pravá podstata, přestane se navždy jevit jako pocit ega, ale jako jedna jediná nekonečná skutečnost. V podstatě neexistuje entita ´já´ (ego) odlišná od skutečnosti.

Jakmile je tato pravda odkryta adeptovi s čirou myslí, jeho nevědomost je bezprostředně rozptýlena, avšak druzí lpějí ke své vlastní falešné představě podobně, jako dítě lpící na představě žijícího strašidla.

Když je takto ´já´ jakožto oddělená entita poznáno jako falešné, jak by pak někdo mohl věřit ostatním představám (nebe, pekla, apod.), které se k tomuto falešnému ´já´ vztahují? Touha po nebi a po osvobození vyvstane v srdci jedince pouze, když je ´já´ viděno jako entita. V jeho životě je do té doby, dokud toto (oddělené) ´já´ přetrvává, jen samé neštěstí. A tuto (falešnou) představu ´já´ nelze vymýtit jinak než prostřednictvím Sebe-poznání. Jakmile je někdo posedlý tímto strašidlem ´jáství´, nezbaví se ho ani načtenými vědomostmi z písma, ani mantrami, ani ničím jiným.

Jedině neustálým připomínám si pravdy, že já je ryzí odraz v nekonečném vědomí, přestane (přízrak) ´jáství´ růst. Zdání světa je kouzelníkův (podvodníkův) trik. Veškerý vztah subjekt-objekt mezi mnou a tím (světem) je směšný; jakmile se toto pochopení uchytí, (pocit) ´jáství´ je vytrženo i s kořeny. Když je poznáno, že to je klamný pocit ´já´, jenž dává vzniknout představě ´světa´, obojí (svět i ´já´) ustanou v klidu.

Nicméně vyšší forma ´jáství´, která vyvolá pocit ´já jsem zajedno s celým vesmírem, není tu nic ode mne oddělené´, je pochopením osvícené osoby. Další typ ´jáství´ je ten, kdy adept cítí, že ´já´ je v podstatě extrémně jemné a atomické, a proto odlišné od všeho a na ničem v tomto vesmíru nezávislé; tento ´postoj´ je rovněž nezávadný a dovede adepta k osvobození. Avšak ´jáství´, které bylo dříve popsáno, je falešný pocit, který ztotožňuje já s tělem. Tento pocit musí adept rezolutně opustit. Díky vytrvalému rozvíjení vyšší formy ´já´ se nižší forma vyhladí.

Jakmile bude adept držet nižší ´jáství´ v šachu a bude ho mít plně pod kontrolou, měl by se odebrat k vyšší formě ´já´, a neustále v sobě vytvářet pocit ´Já jsem Vše´ nebo ´Já jsem extrémně jemný a (na ničem) nezávislý´. V pravý čas by měla i vyšší forma ´jáství´ zcela ustat. Potom je jedno, zda se věnuje činnostem či zůstává v ústraní. Nevzniká u něho strach z pádu."

konec

 

Příště : Kapitola čtvrtá - Příběh o (démonech) Bhimovi, Bhasovi a Drdhovi

 

 

Předchozí kapitoly naleznete zde:

Kapitoly Jógy Vasišthy (1-6)

 

1. kapitola - O odpoutanosti

2. kapitola - O chování adepta

3. kapitola - O stvoření

4. kapitola - O existenci

 

|| Šrí Rám ||

přeložil Aleš Adámek