Zpívání bhadžanů v Praze v klubu "Malý velký strom" - od října 2018 do dubna 2019

Úterý: 22.1. 2019 od 18.30 do 20.30 (sraz před budovou, poté jsme uvnitř klubu, v případě pozdního příchodu volejte)
Adresa: Dobrovskeho 16, Praha 7, (zast. tramvaje Letenské naměstí)

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2018    2019
2.10.      8.1. 
16.10.      22.1. 
13.11.      5.2. 
27.11.      18.2 
18.12.      5.3. 
31.12.      19.3. 
      2.4.
      16.4. 
      30.4. 

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech


 

Šrí Nisargadatta Maharádž:

V nakladatelství Dybbuk právě vychází nová kniha rozhovorů se Šrí Nisargadatta Maharadžem „Nic je vše“. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: https://www.kosmas.cz/knihy/222738/nic-je-vse/. (Brzy bude možné zakoupit i elektronickou verzi.)

Více informací v sekci Tištěné knihy.


Šrí Siddharaméšvar Maharádž:

V nakladatelství Argo vyšel nový překlad knihy Šrí Siddharáméšvara Mahárádže: Klíč k poznání Já. Součástí tohoto vydání je také překlad kratšího díla s názvem Zlatý den. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: http://www.kosmas.cz/knihy/214128/klic-k-poznani-ja/

"Jestliže chceme vyšroubovat šroub, musíme s ním točit na opačnou stranu. Jestliže mysl vedenou intelektem nasměrujeme k Já, bude pohlcena Já."

Více informací v sekci Tištěné knihy

Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

15. Džňánin (z knihy Já Jsem To)

28. 7. 2014 - Martin

Tazatel: Nic nemůže být uděláno bez Boha. Ani vy byste tu bez Něho neseděl a nemluvil s námi.

Maharádž: Všechno je bezpochyby Jeho dílo. Co to však pro mě zna­mená, jestliže nic nechci? Co mi Bůh může dát nebo vzít? Co je mé, je mé, a bylo to mé i tehdy, kdy Bůh nebyl. Je to samozřejmě velice nepatrná a malinká věc, pouhé smítko – pocit „Já jsem“, samotný fakt bytí. To je můj vlastní prostor a nikdo mi ho nedal. Půda patří mně; vše, co na ní vyroste, patří Bohu.

T: Bůh si od vás půdu pronajal?

M: Bůh je mi oddán a toto vše udělal pro mě.

T: Není tu tedy žádný Bůh, jenž by byl od vás oddělen?

M: Jak by mohl? „Já jsem“ je kořen a Bůh je strom. Koho bych měl uctívat a proč?

T: Jste tím, kdo je oddán, nebo jste objektem oddanosti?

M: Nejsem ani jedním, ani druhým, jsem oddanost samotná.

T: Na světě není dost oddanosti.

M: Vy byste chtěl pořád svět vylepšovat. Opravdu věříte tomu, že svět čeká na vás, abyste jej spasil?

T: Já jen nevím, kolik toho mohu pro svět udělat. Jediné, co mohu dělat, je snažit se. Je tu snad něco dalšího, co bych měl podle vás dělat?

M: Existuje svět bez vás? O světě víte všechno, ale sám o sobě nevíte nic. Vy sám jste nástrojem pro svou činnost, žádné jiné nástroje nemáte. Proč se dříve, než začnete přemýšlet o tom, co dělat, nepostaráte o svůj nástroj?

T: Já mohu počkat, ale svět čekat nemůže.

M: Jelikož nezkoumáte sama sebe, necháváte svět čekat.

T: Čekat na co?

M: Na někoho, kdo ho může spasit.

T: Bůh hýbe světem a Bůh svět také spasí.

M: Ale neříkejte! Přišel snad Bůh za vámi a řekl vám, že svět je Jeho výtvorem a jeho záležitostí, a nikoliv vaší?

T: Proč by to měla být výhradně moje záležitost?

M: Uvažujte. Kdo jiný, kromě vás, zná svět, ve kterém žijete?

T: Vy ho znáte. Každý ho zná.

M: Přišel snad do vašeho světa někdo zvnějšku, kdo vám to řekl? Já a všichni ostatní se ve vašem světě zjevujeme a zase mizíme. Jsme vám vydáni na milost a nemilost.

T: Tak hrozné to snad není! Já existuji ve vašem světě, stejně jako vy existujete v mém.

M: O mém světě nemáte žádný očividný důkaz. Jste úplně pohlcen svě­tem, který jste si sám vytvořil.

T: To chápu. Jsem jím pohlcen úplně, ale znamená to snad, že i zcela beznadějně?

M: Ve vězení vašeho světa se objevil člověk, který vám říká, že svět bolestných protikladů, který jste vytvořil, není ani nepřetržitý, ani trvalý, a je založen na nepochopení. Naléhá na vás, abyste se stejným způsobem, jakým jste se ocitl uvnitř, dostal i ven. Dostal jste se do něj proto, že jste zapomněl, co jste a ven se dostanete tak, že poznáte sebe sama takového, jakým skutečně jste.

T: Jak to ovlivní svět?

M: Jste-li od světa osvobozen, můžete pro něj něco udělat. Dokud jste jeho vězněm, nemáte možnost ho změnit. Právě naopak, ať uděláte cokoli, pouze to zhorší jeho situaci.

T: Poctivost mě osvobodí.

M: Poctivost nepochybně učiní váš svět příjemným, ba dokonce šťastným místem. Ale k čemu to bude? Není to skutečné. Nemůže to být trvalé.

T: Bůh mi pomůže.

M: Aby vám Bůh pomohl, musí nejprve znát vaši existenci. Ale vy a váš svět, to jsou snové stavy. Ve snu můžete prožívat muka. Nikdo je ale nezná a nikdo vám nemůže ani pomoci.

T: Takže všechno mé dotazování, hledání a studium je k ničemu?

M: Jsou to pouze záchvěvy v člověku, který už je přesycen spánkem. Nejsou to příčiny, ale pouze první příznaky probuzení. Nedávejte mi ale povrchní, zbytečné otázky, na které už znáte odpověď.

T: Jak mám získat správnou odpověď?

M: Tak, že položíte správnou otázku – neverbálně, ale s odvahou žít podle svých nejlepších schopností. Správnou odpověď získá jen ten, kdo je pro pravdu ochoten třeba i zemřít.

T: Mám další otázku. Je tu jedinec. Je tu i ten, kdo tohoto jedince po­znává. Dále je tu svědek, nezúčastněný pozorovatel. Je stav poznávajícího totožný se stavem svědka, nebo jsou tyto stavy oddělené?

M: Jsou poznávající a svědek dva, nebo jsou jedním? Je-li poznávající viděn odděleně od toho, co je poznáváno, zůstává svědek osamocen. Jsou-li však poznávající a poznávané viděni jako jedno, stává se s nimi jednotný i svědek.

T: Kdo je džňánin? Svědek nebo Nejvyšší Skutečnost?

M: Džňánin je Nejvyšší Skutečností a zároveň i svědkem. Je jak bytím, tak uvědoměním. Ve vztahu k vědomí je uvědoměním. Ve vztahu k vesmíru je čirým bytím.

T: A co jedinec? Kdo přichází první, jedinec nebo poznávající?

M: Jedinec je velmi malá věc. Je to ve skutečnosti něco složeného a nelze říci , že existuje sám o sobě. Není-li vnímán, prostě tu není. Je pouze stí­nem vrženým myslí, souhrnem vzpomínek. Čiré bytí se odráží v zrcadle mysli jakožto to, co je poznáno. Poznané na sebe bere formu jedince, který je založen na vzpomínkách a zvycích. Jedinec je pouhým stínem či projekcí poznávajícího na plátně mysli.

T: Je tu zrcadlo a je tu i odraz v zrcadle. Ale kde je slunce?

M: Sluncem je Nejvyšší Skutečnost.

T: Nejvyšší Skutečnost musí být vědomá.

M: Není ani vědomá, ani nevědomá. Neuvažujte o ní v pojmech vědomí nebo nevědomí. Je životem, který oba tyto pojmy obsahuje, ale zároveň i překračuje.

T: Život je přece inteligentní. Jak by mohl být nevědomý?

M: Vy mluvíte o nevědomí v případě, kdy vznikne mezera v paměti. Ve skutečnosti však existuje pouze vědomí. Veškerý život je vědomý, veš­keré vědomí je živé.

T: I kameny?

M: I kameny jsou vědomé a živé.

T: Můj problém je v tom, že mám sklon popírat existenci toho, co si neumím představit.

M: Bylo by moudřejší, kdybyste popřel existenci toho, co si představujete. Právě vaše představy jsou tím, co je neskutečné.

T: Je tedy vše, co si lze představit, neskutečné?

M: Neskutečné jsou představy založené na vzpomínkách. Budoucnost ale zcela neskutečná není.

T: Jaká část budoucnosti je skutečná a jaká část skutečná není?

M: Skutečné je to, co je neočekávané a nepředvídatelné.

překlad Martin Vinkler

další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"