Zpívání bhadžanů v Praze v klubu "Malý velký strom" - od října 2018 do dubna 2019

Úterý: 16.4. 2019 od 18.30 do 20.30 (sraz před budovou, poté jsme uvnitř klubu, v případě pozdního příchodu volejte)
Adresa: Dobrovskeho 16, Praha 7, (zast. tramvaje Letenské naměstí)

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2018    2019
2.10.      8.1. 
16.10.      22.1. 
13.11.      5.2. 
27.11.      18.2 
18.12.      5.3. 
31.12.      19.3. 
      2.4.
      16.4. 
      30.4. 

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech


 

Šrí Nisargadatta Maharádž:

V nakladatelství Dybbuk právě vychází nová kniha rozhovorů se Šrí Nisargadatta Maharadžem „Nic je vše“. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: https://www.kosmas.cz/knihy/222738/nic-je-vse/. (Brzy bude možné zakoupit i elektronickou verzi.)

Více informací v sekci Tištěné knihy.


Šrí Siddharaméšvar Maharádž:

V nakladatelství Argo vyšel nový překlad knihy Šrí Siddharáméšvara Mahárádže: Klíč k poznání Já. Součástí tohoto vydání je také překlad kratšího díla s názvem Zlatý den. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: http://www.kosmas.cz/knihy/214128/klic-k-poznani-ja/

"Jestliže chceme vyšroubovat šroub, musíme s ním točit na opačnou stranu. Jestliže mysl vedenou intelektem nasměrujeme k Já, bude pohlcena Já."

Více informací v sekci Tištěné knihy

Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

Návštěva u Maharadže a rozhovor s Jean Dunn – dnes slavíme 120 let od "nezrození" Šrí Nisargadatta Maharadže

11. 4. 2017 - Gabriela

jean_dunn.jpgV knize rozhovorů, které pořídil Angličan Malcolm Tillis s 54 nejrůznějšími hledajícími ze Západu během svého pobytu v Indii, vzpomíná také na návštěvu u Šrí Nisargadatta Maharadže v roce 1981. Maharadž mu tehdy doporučil, aby udělal rozhovor s Jean Dunn, jeho dlouholetou oddanou žákyní, která později připravila a vydala knihy promluv - Semena vědomí, Před vědomím a Vědomí a Absolutno. Toto vyprávění je zcela autentické a naplněné Maharadžovou přítomností, rozhovor s Jean Dunn nevyjímaje ... První den, co jsem přišla, Maharadž řekl: "Mé bytí je potravinový produkt... a stejné vědomí, které je v oslu, je též v Šrí Krišnovi." Šla jsem si hned koupit jízdenku domů, ale žádnou neměli, a protože něco uvnitř mě vědělo, že to byla pravda, vrátila jsem se. Podtrhával koberec pod mými chodidly a pokračoval v tom do té doby, než jsem ztratila veškeré místo, kam bych nohy položila. Tlačí vás k zanechání všech konceptů.

Návštěva u Maharadže a rozhovor s Jean Dunn z 19. února 1981

... Vydávám se zpět do Dillí, má práce v Indii zdá se být u konce. V případě, že by někdo na poslední chvíli zrušil svou rezervaci, je v Bombaji na nádraží nepatrná šance, že bych stihl Radžhani express do Dillí. Dorazil jsem tam v předstihu, vypadalo to však beznadějně. Čekal jsem dvě hodiny, než vlak odjel, abych pak zjistil, že rezervace na všechny noční vlaky jsou již zadané a jedinou možností je opět čekat, zdali někdo nezruší svou rezervaci. Výpravčí mi doporučil, abych si počkal další tři hodiny. Nechal jsem si zavazadla v úschovně a vzal si jen malý přehrávač a kameru.

Nádraží všude na světě jsou hektická. Sháněl jsem knihkupectví, kde bych si mohl koupit knihu Já jsem To od Šrí Nisargadatta Maharadže. Měl jsem v plánu udělat v Bombaji s Nisargadattou rozhovor, ale každý mi říkal, že už je příliš nemocný. Zeptal jsem se taxikáře na nejbližší knihkupectví. Doporučil mi jedno na ulici Grand Road, vzdálené pět minut. Grand Road? Podíval jsem se do svého diáře s adresami – Ano – to je kousek od Maharadžova bytu! Co mohu ztratit, když mám tolik času?

Když jsem dorazil, někdo zrovna běžel dolů po zchátralých schodech – není to zrovna jedna z lepších čtvrtí v Bombaji.

Ano, ano – Maharadž je nahoře, říká mi. Jdi nahoru.

Vidím zde skupinku lidí sedící u chodidel prostě oděného a velmi nemocně vypadajícího muže kolem 80 let. Místnost je malá, ale nacházím si své místo na zemi. Nisargadatta Maharadž je advaitový Mistr, který má málo žáků, ale zato zcela oddaných a opravdových. Intenzivně na mě hledí, ale je patrné, že mu bolest nedovoluje mluvit. Muž, kterého jsem potkal před barákem, pospíchá zpět a říká: "Moje žena tvrdí, že bude dobře, když si Maharadž vezme extra dávku (léku). Tady je." Za pár minut zdá se bolest ustoupila.

Nisargadatta na mě dál hledí a prostřednictvím překladatele (nemluví anglicky) se ptá, proč jsem přišel.

Proč jsem přišel? Odpověděl jsem: "Pro Váš daršan."

Po delším tichu se ptá: "Proč?"

Vysvětluji, že jsem chtěl udělat rozhovor s jedním z jeho žáků ze Západu, ale že jsem již na cestě do Dillí.

Maharadž říká: "Jean Dunn s tebou udělá rozhovor."

Vyvstanou rozpaky. Jean Dunn tu není a bude až zítra. Začínám chápat, proč se nemohu dostat z Bombaje. Musím zde zůstat – musím tu počkat kvůli rozhovoru.

Maharadž je čilejší a říká: "Klaď otázky!"

Odpovídám: "Jediné, co může člověk před Světcem žádat, je Milost.

Toto na něj ale nedělá dojem. Nechává to bez povšimnutí. Pak už není žádná promluva. Pokloníme se mu a rozejdeme se.

Muž, kterého jsem před tím potkal u schodů, se ke mně přidá a říká: "Pokud nemáš kde zůstat přes noc, jsi vítán v mém domě.

V taxíku mi vysvětluje, že to byla jeho první návštěva u Maharadže, ale jeho žena je Maharadžova oddaná. Jsem tak dojat; je o mě postaráno nějakým cizincem. V momentu, kdy přijíždíme k jeho domu, zjišťuji, že je bratrancem mého pronajímatele v Rajpuru, kde jsem šest let žil, a jeho manželka je doktorka, a byla to ona, která po telefonu doporučila, aby byla dána Maharadžovi extra dávka léku na utišení bolesti.

A co je ještě zvláštnější, říká mi, že pracuje jako vedoucí inženýr na železnici v Bombaji, což znamená, jak mně ujistil, že mi může zajistit rezervaci na jakýkoliv vlak do Dillí!

Rozmlouváme spolu o duchovním životě do ranních hodin. Chce slyšet o mých cestách, o guruech, které jsem navštívil, o mém vlastním Guruovi. Je skvělým příkladem oddaného žáka žijícího ve světě, zabezpečujícího rodinu, ale s pevnou vnitřní ukotveností. V Indii jsem potkal mnoho takových lidí. Na Západě máme koníčky, kterým se s vášní věnujeme, zde jsou ale nadšenci, kteří věnují veškerý volný čas k prohlubování svého duchovního života.

Pan Malik mne ráno veze do Nisargadattova bytu. Zajistil mi též rezervaci na noční spoj. Nahoře už je skupina oddaných a mezi nimi i Jean Dunn.

Zdá se, že zdravotní stav Nisargadatty je lepší, dokonce natolik, že si mne začal dobírat.

"Proč píšeš tu knihu?"

Snažím se to vysvětlit.

"Myslíš si – křičí na mně – že uspěješ tam, kde jiní selhali?"

Říkám, že výsledek není v mých rukách.

Maharadž rozpřaženýma rukama ukazuje dramatická odmítavá gesta. Chce po mně, abych kladl otázky.

Opakuji, co jsem řekl včera ... člověk může žádat jen Milost.

To způsobí více křiku. Jeho žáci se smějí. Jsem zticha, ale nesmírně překvapen, necítím se pohodlně.

Nisargadatta nahlas vykřikne: "Řekni něco!"

Odpovídám: "Zdá se, že Síla, která mě sem včera dovedla, mne dnes ráno odsud posílá pryč."

Nisargadatta se mi nyní směje.

Někdo další pak Maharadžovi klade dotaz.

On na něj odpovídá a já doufám, že provokační scéna je za námi a jsem tak ušetřen dalších rozpaků.

Nastane krátká odmlka, ale pak se ke mně Nisargadatta opět vrací.

"Co jsi provedl s odpovědí?"

Byl jsem hozen do zcela nečekané situace. Co mohu nyní vymyslet (říct)?

Odpovídám: "Můj intelekt mi říká, že to, co jste řekl, musí být správné, ale jelikož jsem nedosáhl osvícení, je to pořád koncept."

Ještě více křičí: "ZBAV SE VŠECH KONCEPTů!"

Jsem zcela nesvůj. Snažím se tiše odpovědět: "Začínám si myslet, že je možná daleko lepší, když na mě osvícená bytost křičí, než kdybych jí měl být ignorován."

Pousmál se, mávl rukou, všichni jsme vstali, poklonili se a vydali se úzkými schody dolů.

Zoufale se snažím co nejrychleji zmizet, vypařit se odsud. Jsem fyzicky velmi, velmi unavený… toto není správná doba na to, abych se vypořádal se Sufi-Zenovou situací.

Ale Jean Dunn stojí za mnou a k mému úžasu dodává: "Hned za rohem je tichá restaurace, kde můžeme udělat rozhovor." (Říkal jsem si, že si snad musí dělat srandu!).

Ne, ne, Maharadž chce, abychom rozhovor udělali, jen pojďte se mnou!

Pořád nemohu uvěřit tomu, co se děje. Potřebuji čas, abych popřemýšlel o tom, co se právě odehrálo, co má pravděpodobně daleko větší význam, než jsem v tuto chvíli vůbec schopen pochopit.

Vzápětí se ale ocitáme v tiché restauraci, kde, zdá se, dojde k rozhovoru. Jean Dunn si objednala kávu, vyzařuje z ní klid a je připravena.

Ztěžka dýchám poznamenán černou skvrnou, kterou si držím od včerejška, jako nemaskovaný rohatý spiklenec očekávající ránu z milosti.

Rozhovor s Jean Dunn

Jean Dunn je obyčejná 59-letá žena, která po celý život hledala, než se před deseti lety doslechla o Ramana Maharišim. Navštívila jeho ašrám, vrátila se zpět do Spojených států a poté opět přijela do Indie, kde žije poslední čtyři roky. Před dvěma lety potkala Nisargadattu Maharadže a ten se stal jejím Guruem.

Dal vám Nisargadatta nějakou formu zasvěcení?


Udělil mi mantru a zasvětil mě (do ní).

Jak jste se o něm poprvé doslechla?

Lidé z Ramanašrámu ho navštěvovali – muselo zde být nějaké pojítko.

Kvůli podobnosti se sebe-dotazováním?

Tak tomu již déle není. Maharadž má poslední roky rakovinu hrtanu, jeho učení je vytříbeno (vyleštěno), nyní říká, že už není vědomím, ale pozoruje vědomí – je Absolutno. Jeho učení je teď na této úrovni.

Řekla byste mi něco o knize Já jsem To?

Je napsaná formou otázek a odpovědí. Právě vychází její páté vydání. Sestavil a zeditoval ji Maurice Frydman, který se stal ve stáří Maharadžovým žákem. Žádná další kniha už není. Protože jsem ale nahrávala všechny jeho promluvy, otázky a odpovědi, minulý rok jsem se Maharadže zeptala, zdali chce, abych je dala dohromady a knižně vydala. Řekl, že ano. A tak vyjdou tento rok Semena vědomí. Další díl bude následovat – kniha Za vědomím (poznámka: Maharadž tehdy knihu přejmenoval na Před Vědomím).

I přes svou nemoc dává Nisargadatta daršan každý den?

V tuto dobu má mnohem větší bolesti, ale dává promluvy dvakrát denně. Patří mezi ty skryté světce, proto přilákal velmi málo lidí. Jeho učení není pro davy – jsme požehnáni, že mu můžeme naslouchat.

On sám včera navrhl, abych s vámi udělal rozhovor. Můžete mi říci, proč byl dnes na mě tak drsný?


Ne, nemohu. Nikdo nemůže udat důvod pro to, co dělá.

Jak obvykle učí?

Dokud nezačala jeho nemoc, bylo to formou otázek a odpovědí. Teď už ale nerozebírá věci z mateřské školky – nemá již fyzickou sílu – říká nám, jaká je naše pozice, pak už je to na nás.

Přišlo mi, že trval na tom, abych kladl otázky.

Chce, aby otázky vyšly na povrch, pak bude ticho, aby byly zbývající otázky zodpovězeny uvnitř každého.

Jak jsem viděl, jeho žáci jsou převážně ze Západu.

Zápaďani převažují. Viděly ho tisíce; někteří zůstali pár dní, jiní měsíce. Některé přiměl hned odejít. Řekl, že neví, proč posílá lidi pryč, třebaže chtějí zůstat.

Žijete v Indii trvale?

Ano, mám povolení k pobytu. Skončila jsem s prací na druhé knize: práce je završena…vše, co měl říci, bylo řečeno.

Chybí vám někdy západní společnost, váš domovský život?

Nikdy.

Řekla byste něco o svém osobním vztahu ke Guruovi?

Neexistují slova, která by to popsala…

Máte v životě nějaký cíl? Například stát se s ním (Nisargadattou) zajedno?

Mým cílem v životě je ztratit cíl v životě – to je jeho učení: pro tento život neexistuje žádný účel (smysl), je to pouhé pobavení. To je vše.

To zní spíš Krišnamurtiovsky.

Chodí sem mnoho následovníků Krišnamurtiho – v současné době deset.

Jak dosáhl Maharadž osvícení?

Najdete to v první části knihy Já jsem To. Mohu vám říct toto: Poprvé, co potkal svého Gurua (jeho kamarád ho přesvědčil, aby šli spolu koupit Guruovi věnec), už nikdy nechtěl odejít.

Byl tedy hodně mladý?

Bylo mu kolem třiceti. Obchůdek s cigaretami bidí na rohu ulice patří jemu: teď v něm prodává jeho syn. Měl osm obchodů, ale když jeho Guru opustil tělo, zanechal vše – rodinu i obchod. Měsíce se toulal po celé Indii, než potkal svého spolužáka, který ho přesvědčil, že je lepší žít ve světě. Vrátil se do Bombaje, ale všechny obchody skončily, kromě jediného. Nechtěl nic; veškeré světské ambice zmizely. Když k němu začali chodit lidé, nechal upravit horní patro, kde se nyní konají promluvy.

Místnost je maličká, kolik vůbec měří?

Óh, asi 12 metrů čtverečných. Viděla jsem tu místnost zcela zaplněnou, převážně Zápaďany. Říká, že Indové nejsou pro jeho učení připraveni.

Myslíte si, že se jevil být na mě nazlobený proto, že nechce žádnou osobní popularitu?

Správně. Jsem si jista, že to byla ta idea. Nechce žáky – když přijdou, je to fajn; pokud ne, je to také dobře. Nezískává nic. Dosáhl vrcholu, protože není okouzlen ničím z toho, co mu může svět nabídnout.

Mluví někdy o Guruech a jejich způsobu učení?

Mluví o těch, co se označují za guruy, kteří propagují své koncepty.

Obdivuje některé žijící učitele?

Co vím, Krišnamurtiho. V minulosti i Ramanu Maharišiho. Jednoho dne řekl: "Krišnamurti, Ramana a já jsme jedno."

Je obhájcem vegetariánské stravy?

To náleží tělu; neučí nic s tím souvisejícího. Vše, co po nás chce, je to, abychom zjistili, kdo jsme.

Jeho žáci mohou pít a dopřávat si volné vztahy?

Cokoliv k vám přichází přirozeně, měl byste udělat.

Nedával žádná mravní poučení?

Ne. Dokud si myslíte, že jste osoba a tento svět je skutečný, tak žijete podle určitých pravidel. Jakmile celou záležitost pochopíte, váš život žije sám o sobě…nejsou zde žádná pravidla, žádné dobré, žádné zlé, měl bych udělat toto, neměl bych udělat ono. Pokud se nad tím zamyslíte, vše se děje v tomto intervalu života, v intervalu vědomí a když vědomí odejde, jaký to činí rozdíl?

Nedoporučuje odpoutanost od světských aktivit?

To přichází přirozeně. Hlavní a jedinou věcí, kterou učí, je zjištění, kdo jsme. Čím blíže k tomu přicházíte, tím více jste odpoután od světa; to se přihodí zcela přirozeně. Nemůžete udělat nic, aby se to událo. Tato představa konání něčeho je představou ega – "já to mohu vykonat". Maharadž říká, že vědomí vás do "Já" vtáhne prostřednictvím sluchu, protože ono chce o sobě vědět, o svém přirozeném stavu.

Co říká o opuštění těla v momentu fyzické smrti?

Pro něj to bude velká oslava – těší se na to. Pro ty, co si myslí, že jsou tělem, to bude traumatická zkušenost. Pro realizovanou bytost je to radostný okamžik.

Když s ním meditujete, ptá se vás, co vidíte uvnitř?

K tomu, abyste něco viděl, tu musí někdo být (smích)… Ne, neptá. Vize a zážitky se dějí ve vědomí, nemají naprosto žádný význam. Před tím, než jste se narodil, věděl jste něco o tomto světě? Když umřete, budete něco vědět o tomto světě? Nevěděl jste, že jste existoval – existoval jste jako Absolutno, ale nejste si této existence vědom. Když přijde toto vědomí, spontánně víte "já jsem". Chopíte se těla a ztotožníte se s ním. Maharadž po vás chce, abyste se vrátil, šel zpět do svého přirozeného stavu. Právě teď je to vědomí: čím déle přebýváme pouze ve vědomí a pozorujeme ho, chápeme, že vše, co vidíme, není námi – jste tu "vy" spatřující to.

Co ale učí o Bohu?

Beze "mne" tu není žádný Bůh.

Opravdu?

Ano.

A to učí?

Ano. Byl zde Bůh před tím, než jste byl vy? Je tu Bůh bez vás?

Co mne vrací zpět do těla?

Pamatujete si na předchozí tělo?

Mnoho lidí má takovou vzpomínku. A vy říkáte, že jsme se nikdy předtím nenarodili?


Není žádné "my", není tu žádná entita. Je zde univerzální vědomí, které nepřetržitě projevuje sebe samo skrze tato těla.

Maharadž nevěřil v karmu a znovuzrození?

Správně.

Ramana Mahariši toto bezpochyby učil.

Budou o tom hovořit na této úrovni, pokud je to vaše úroveň. Když ale pochopíte to, co říkám, že je tu nic než univerzální vědomí vyjadřující sebe sama a není tu tudíž žádná individualita, pak vás tam dovede. O těchto věcech už mluvit nebude. Jestliže umřete s koncepty, tyto koncepty převezmou další formu, ale nebudou vámi – vy nevíte, jaká ta forma bude. Koncepty budou přicházet znova a znova, dokud nebudou vyčerpány.

Co říká Maharadž o nesobecké službě, pomáhání ostatním?

Na jejich úrovni je to dobré. Ale jeho učení je o tom, že zde nejsou žádní další, žádné individuální entity; vše se děje spontánně, není tu žádný konatel. Maharadž učí: "Ponechte tento život žít sebe sama a pochopte, že vy tím nejste."

Pokud nejsme "toto", tak jsme "To". Co je tedy "To"?

"To" je právě teď vědomí.

Právě teď? Čím to bude, když opustíme tělo?

Absolutno.

Tak co se vrací?

Vědomí nepřetržitě obnovuje sebe samo. Zahodíte kus jídla do rohu, během pár dnů se objeví červi – život, vědomí. Stejné vědomí, které je v červu, je uvnitř vás. Není to "mé" vědomí, "vaše" vědomí; je to jedno univerzální vědomí, a toto univerzální vědomí jste vy.

Nejsou toto vše na našem stupni pochopení koncepty? Neshledala jste tyto teorie zpočátku jako matoucí?

První den, co jsem přišla, Maharadž řekl: "Mé bytí je potravinový produkt… a stejné vědomí, které je v oslu, je též v Šrí Krišnovi. Šla jsem si hned koupit jízdenku domů, ale žádnou neměli, a protože něco uvnitř mě vědělo, že to byla pravda, vrátila jsem se. Podtrhával koberec pod mými chodidly a pokračoval v tom do té doby, než jsem ztratila veškeré místo, kam bych nohy položila. Tlačí vás k zanechání všech konceptů.

Posílal často pryč lidi, kteří za ním přišli?

Často. Nikdy nevěděl proč, domnívám se. Každá chvíle hledíce na něj je jako velkolepý film. O každou potřebu kohokoliv je postaráno – Viděla jsem, jak se to dělo. Můžete sedět tiše, ale otázky, které máte uvnitř, budou zodpovězeny. Vše se děje podle vaší potřeby. Není žádný "on", nemá žádnou pózu jako "on"… to je důvod, proč se toto může dít. Není tu žádné ego, do kterého narazit.

Zůstávat tak blízko s realizovanou bytostí nemůže být snadné.

Není to snadné, pokud máte nějaké zbylé ego.

Můžete říci něco o těch pozitivních stránkách?

Pro to neexistují slova. O vše je postaráno automaticky. Není tu více žádné "vy", které by za něco děkovalo Bohu. Necháte odejít vše. Není tu žádné "vy", oddělená entita, vše se děje spontánně. Je to jakoby tu byl tichý prostor, kde jste, přesto se kolem vás vše děje.

Jakou práci jste měla v Americe?

Pracovala jsem v novinách.

Je zde důvod, proč se lidé nechají zaplést s nesprávnými učiteli?

My jakožto lidské bytosti si myslíme, že pro vše existuje nějaký důvod. Není tu žádný důvod, žádná příčina – je to bezdůvodné dění. Dokud jsme na této lidské úrovni a domníváme se, že je tu příčina, budeme schopni někoho dostihnout. Pokud se někteří lidé vydají cestou vedenou falešnými guruy, můžete říci, že se to děje proto, aby se něčeho zbavili – vše, co se děje, je dokonalé. Je na nás pochopit, že tu není žádné osobní vědomí, vše je neosobní.

Ale když potkáme dokonalého učitele, je to určitě naše vědomí, které to rozpozná?

Ano.

Poté se náš život změní.

Ano.

Je to nový život?

Správně.

Je to součást božského plánu nevyžadovat úsilí?

Žádné úsilí.

Mohla byste na závěr říci, jaké jsou přínosy vycházející z kontaktu s vaším Guruem?

Zbavila jsem se představy, že je tu někdo, kdo získá z něčeho přínos….(hluboký smích). Ale dáme si ještě kávu, ne?

-konec-

Džaj Guru Maharadž!

Překlad: Gabriela Adámková