Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub Malý velký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      

24.9. 

Klub Malý velký strom

 

     
1.10. 
Klub Malý velký strom
     
15.10. 
Klub Malý velký strom
     
       
       
       
       

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Ramana Maharši a Bhagavadgíta

Bhagaván (Ramana Maháriši) jednou hovořil s učeným panditem, který ho navštívil, o velkém významu Bhagavadgíty, když v tom si oddaný postěžoval, že je pro něho obtížné pamatovat si všech sedm set veršů gíty a požádal Ramanu, jestli by nevybral jeden verš, který by byl vzpomínán jako stěžejní jádro Bhagavadgíty. Bhagavan nato uvedl verš 20, z kapitoly 10: ´Jsem věčné Já, ó Gudakéšo (Ardžuno), přebývám v Srdci všech bytostí; jsem počátek, prostředek, a také ukončení všech bytostí.´ Později Ramana vybral 42 veršů, které zde jsou uvedeny, a vhodně je uspořádal, aby sloužily jako poučení k praxi.

  1. Ke sklíčenému Ardžunovi, přemoženému smutkem, a s utrápenýma očima, plnýma slz, promluvil Krišna, zabiják z Madhu.
  2. Krišna řekl: ´Toto tělo, ó synu z Kunti (Ardžuno), je známé jako pole, a ten, kdo toto pole (tělo) zná, je moudrými nazván jako Znalec pole (těla).
  3. Krišna dále pokračoval: ´Ó Ardžuno, Já jsem Znalec Ducha (Átman) ve všech polích (tělech). Pochopení této dvojí podstaty bytí – (poznání těla a znalec poznání těl) je dle Mého mínění Opravdovým Poznáním (Džňána).
  4. Já jsem věčné Já, ó Ardžuno, přebývám v Srdci všech bytostí; jsem počátek (zrození), prostředek (žití), a také ukončení (úmrtí) všech bytostí.
  5. Pro vše zrozené je smrt zaručená, a to, co zemře, se zajisté znova narodí. Proto bys Ardžuno neměl truchlit nad tím, co je nevyhnutelné.
  6. Duch (Átman) není narozen, ani nikdy nezemře; nikdy nepřestal být. Nezrozené, věčné, stálé, autentické Bytí nebude nikdy usmrceno, kdežto tělo je smrtelné.
  7. Duch (Átman) je nezranitelný, není možné ho spálit, zmáčet či usušit. On je věčný, všeprostupující, neměnný, nehybný a trvalý.
  8. To, co prostupuje vším, je nezničitelné. Toto neměnné zahubit nikdo nedokáže.
  9. Neskutečné nemůže nikdy existovat a Skutečné nemůže nikdy neexistovat. Znalci pravdy si uvědomují tyto dvě pravdy.
  10. Jako je všeprostupující a velice jemný éter nedotčený či neznečištěný, stejně tak je Já, pronikající celým tělem, bez poskvrny.
  11. Kdo dosáhl místa, prostého záře slunce či svitu měsíce, a kde ani oheň neplane, ten již nikdy se nevrátí. Tím místem je Mé nejzazší obydlí.
  12. Tento Nejvyšší stav se nazývá Neprojevená Věčnost (Avjakto akšara). To je Mé nejvyšší obydlí. Pro ty, kdo ho dosáhnou, návratu již není.
  13. Ti, kdo se oprostili od (sebe)klamu, pýchy a nevědomosti, překonali zhoubnost připoutanosti, odvrátili se od žádostí a zcela se dostali za prožívání pocitů radosti a strasti, a jsou neustále oddáni pravému Já – ti dosahují věčnosti.
  14. Kdo nedbá příkazů písem a jedná na podnět svých žádostí, nedocílí ani dokonalosti, ani štěstí a ani nejvyššího stavu spásy.
  15. Kdo vidí věčného Nejvyššího Ducha (Átman) stejnou měrou v každém pomíjivém objektu, je vskutku Věčný Jasnovidec mezi hynoucími slepci.
  16. Ó Ardžuno, trýzniteli nepřátel, jen díky neochvějné oddanosti mohu být rozlišen, poznán, opravdu spatřen a zcela ti odhalen.
  17. Víra každého závisí na jeho povaze (nasbíraných dojmech), ó Ardžuno. Každý je v podstatě obdařen vírou. Bytost je ve skutečnosti taková, jaká je její víra.
  18. Ten, kdo má víru a soustředěnost, a podmanil si své smysly, dosahuje konečného poznání. Po jeho získání okamžitě prožívá Nejvyšší Klid.
  19. Těm, kdo se Mi s nezlomnou láskou neustále oddávají a meditují na Mne, uděluji jógu pochopení, jíž Mne dosáhnou.
  20. Ze soucitu s nimi rozptyluji zářivým světlem Poznání (Džňána) temnotu nevědomosti, jež prodlévá v jejich srdcích.
  21. Těm, kdo rozptýlí nevědomost (adžňána) Poznáním Átman, vzešlého zevnitř, toto Poznání odkryje Nejzazší pravdu (Parabrahman) jako sluneční zář, jež rozhání temnotu.
  22. Jemnější než tělo* jsou smysly, ještě jemnější než smysly je mysl, a než mysl je jemnější intelekt (buddhi), avšak Duch (Átman) je přesto nejjemnější.
  23. Ardžuno, když jsi si s plným přesvědčením vědom toho, že Átman je daleko jemnější než intelekt (je před ním), pak kontroluj mysl pomocí Já (Átman), a zabij touhy - nepřítele, kterého není snadné přemoci.
  24. Jako planoucí oheň pohltí a spálí dřevo, ó Ardžuno, tak i oheň poznání zničí všechny důsledky dřívějších činů na popel.
  25. Ten, jehož konání je prosté žádostí, ziskuchtivosti, a rozvíjení představ, a jehož činy prošly ohněm poznání, je moudrými označen za světce.
  26. Ti, kdo se oprostili od žádostí, hněvu, a podmanili si mysl, poznávají své Já. Stále pak kdekoliv prožívají Brahman Nirvanu (Skutečnou volnost a přirozenost).
  27. Měli byste pozvolna a vytrvale získat pomocí intelektu (buddhi) klid a zanechat myšlení na cokoliv jiného než Átman (Já), a mysl tak rozpustit v Já.
  28. Ať už se vaše roztěkaná a upovídaná mysl potuluje kdekoliv, je třeba ji zarazit a vrátit zpět pod kontrolu Já.
  29. Světec poté, co si podmanil smysly, mysl, intelekt, a oddaně bez žádosti, strachu či záště prahne po vysvobození, vskutku nakonec opět získá spásu věčného osvobození.
  30. Ten, kdo je takto sjednocen s Nejvyšším universálním vědomím, nazírá na vše stejně, vidí Já přítomné ve všech bytostech a všechny bytosti v Já.
  31. S důkladnou péčí chráním a zásobuji vším potřebným ty, kdo na Mne s plnou pozorností neustále myslí.
  32. Nade všemi je tím nejlepším džňánin, jenž sjednocen se Mnou, plně se tak oddává své pravé přirozenosti, Já. Tak jako jsem drahý Jemu, On je drahý Mně.
  33. Po mnoha zrodech dojde moudrá bytost k poznání, že Já je vše. Tato velká duše se objeví opravdu zřídka.
  34. Ó Ardžuno, když člověk vypudí všechny touhy mysli, a spočine spokojeně ve svém Bytí, dojde k pevnému usazení v Poznání (moudrosti).
  35. Kdo opustil všechny žádosti, jednaje bez připoutanosti, oproštěn od nepravého ´já´ a ´moje´, dojde nakonec naprostého klidu.
  36. Kdo nerozruší okolí a ani se nedá okolním prostředím vyrušit, kdo je prost potěšení, hněvu, strachu a úzkosti – ten je Mi velice drahý.
  37. Kdo je stejný při vyznamenání a ponížení, k přátelům a nepřátelům, a zanechal lpění na vlastním prospěchu a pocitu konatelství ve všech činnostech, ten se povznesl nad všechny kvality (gunatita).
  38. Povinnost vykonat nějaké činy nevyvstane u toho, kdo se spokojeně raduje v Já (Átman), nevidí nic než Já, a nemá touhu po ničem než přebývat v Já.
  39. Ať už tato bytost něco dělá či nikoliv, nemá to žádné následky, neboť necítí závislost na věcech a lidech ve světě.
  40. Kdo je spokojen s tím, co mu spontánně přichází, a je prost závisti, nedotčen protiklady dobra a zla, a klidný při úspěchu a neúspěchu, ten není spoután svými činy.
  41. Bůh, Ó Ardžuno, přebývá v srdci všech a v podstatě všeho. Klamnou silou (prakriti) s nimi krouží jako na koloběhu.
  42. Celým svým srdcem se proto, Ó Ardžuno, odevzdej Jemu jedinému. Jeho milostí dojdeš Nejvyššího klidu a Věčného obydlí.

" * (zformované z pěti elementů – od nejhrubějšího k nejjemnějšímu je to země, voda, oheň, vzduch a éter)

Poznámka k verši 22
Jemnější než tělo (utvořené z pěti elementů) a smyslové orgány (oči, uši, nos, jazyk a pokožka, které jsou také utvořeny z pěti elementů) jsou smysly (zrak, sluch, čich, chuť a dotyk), které jsou přítomné v příslušných smyslových orgánech. To, že smysly jsou jemnější než smyslové orgány a tělo, je patrné na tomto příkladě. Slepý člověk má oči, ale nevidí, takže postrádá zrak. Tudíž smysly jsou jemnější než tělo a jeho fyzické orgány.

Mysl je ze všech orgánů nejjemnější a nejrychlejší, je neustále velmi aktivní, je sídlem zmatku, nerozhodnosti a povrchnosti. Funguje jako paměť či sklad informací pro pozdější využití, které ihned poskytuje, je-li to zapotřebí.

Intelekt, jenž je rozumovou částí mysli, je jakýsi zpracovatel informací, takže na rozdíl od mysli dokáže zpracovat získané informace, prošetří je a vydá potřebná rozhodnutí. Intelekt je tedy obdařen schopností úvahy, logiky, posouzení a vydávání příkazů. Informace, sesbírané pěti smyslovými orgány, jsou doručeny prostřednictvím mysli k intelektu, kde probíhá jejich vnímání a zpracování. Má-li pak dojít k nějaké činnosti, nejprve dojde v intelektu k úvaze, poté k logickému rozhodnutí, a na základě toho je vydán příkaz orgánům (jazyk, ruce, nohy, pohlavní a vylučovací orgány) vykonat danou činnost.

Nejjemnější ze všeho je Átman. Je jemnější než všech pět hrubých elementů (země, voda, oheň, vzduch a éter), smysly, mysl, intelekt a životní síla. Hrubé nemůže kontrolovat to jemné, takže mysl nemůže kontrolovat intelekt, zatímco intelekt může kontrolovat mysl.

Poznámka k verši 23
Smyslové orgány jsou zaujaty a okouzleny nějakým objektem a tak vznikají touhy. Potom se smysly, mysl i intelekt ubírají rozdílnými směry. Nevědomý vozataj požene nemilosrdně koně (smysly) a kočár (mysl) odlišnými směry, jen tak pro zábavu, a nestará se tak ani o bezpečí koní, ani o kočár, a ani tak nedosáhne konkrétního cíle. Ale pravý vozataj bude velmi pozorný, nebude trápit koně, spíše bude řídit kočár tak, aby s ním dojel do cíle. Touhy, které se zmocňují smyslových orgánů a mysli, je ženou šíleně sem a tam jen pro své maximální potěšení. Ardžuna je v této bitvě tím šťastlivcem, neboť jeho vozatajem není nikdo jiný než Krišna, Ten Nejvyšší. Krišna Sám kontroluje koně, a když Ardžuna podlehne touze a klamu intelektu, dá mu patřičné instrukce a osvobodí ho od čarovné moci tužeb a dovede ho k poznání (džňána).

Boj mezi dvěma navzájem příbuznými rody, zlými Kuruovci a ctnostnými Pánduovci, o vládu v království, je popsán v Mahábháratě, velkém eposu, kde je v 6. knize obsažena Bhagavadgíta. V této gítě neboli ´Zpěvu Vznešeného´ přijímá princ Ardžuna od svého božského učitele Krišny poučení (dharmu) jak splynout s nejvyšší skutečností (Parabrahman). Válečník Ardžuna měl Satgurua Krišnu jako svého vozataje. Ostatní v této bitvě, zejména Kuruovci, měli za vozataje pouze touhu, která je samozřejmě dovedla k pohromě. Ti, kdo se odevzdají Satguruovi, jsou šťastní, oni již nemají strach z toho, co by si počali, kdyby je přepadly touhy. Pro ně stačí, když zvolají ´Džaj Guru, džaj Guru´, nebo si potichu řeknou mantru od Gurua či vzpomenou jeho jméno, a jsou pod Jeho ochranou.

Ardžuna, který zpočátku před bojem dovolil, aby ho ovládly touhy, tím sice umožnil, aby se touhy zmocnily smyslových orgánů a mysli, a způsobily zmatek, ale naštěstí jim nepodlehl, neboť spočinul u nohou Satgurua, resp. uposlechl instrukce, které mu dal Krišna, což byla jeho záchrana. Začal využívat svou rozlišovací schopnost, načež získal kontrolu nad smysly, a stal se jejich pánem a ne otrokem, a ony spolu s myslí přestaly způsobovat zmatek. Bitevní pole je zde symbolem boje mezi individualitou (egem), tedy iluzí, a skutečnou přirozeností v každé individualitě (Brahman).

Dokud tedy Ardžuna nezklidnil mysl, jeho smysly nebyly rovněž klidné. Proto mu Krišna vysvětlil, že je zapotřebí mít mysl pevnou a klidnou, čímž se oddělí od smyslových orgánů a touhy jsou tím pádem automaticky zneškodněny, neboť touhy nemají žádné opodstatnění kromě situace, kdy se z nich mysl napájí. To lze dokázat na příkladu, kdy spíme. Ve spánku jsou objekty smyslů a smyslové orgány přítomny, ale mysl s nimi není spojena, mysl je od nich stažena a člověk tak spí zcela v klidu, i kdyby okolo něho probíhaly objekty touhy. Nebude si je totiž uvědomovat. Ale jakmile skončí dočasný spánek, mysl je opět v pozoru a dovádí se smysly znovu, načež objekty touhy ihned oklamou dotyčnou osobu. Problém tedy nastává během bdělého stavu. Takže je třeba se naučit kontrolovat mysl v bdělém stavu a zlikvidovat tak touhy. Jakmile to je uskutečněno, mysl se obrátí dovnitř, směrem k intelektu. Zde dojde k rozhodnutí, že je třeba intenzívně meditovat, přičemž toto rozhodnutí vychází z hlouby vědomí, které je daleko jemnější než intelekt. Adept proto pravidelně medituje již za sférou intelektu, pročišťuje tak svou vitální sílu a dostává se na úroveň vědomí (Átman), kde jak radí Šrí Nisargadatta Maharadž, je nutné spočinout, stabilizovat se, a spřátelit se s vědomím natolik, že vědomí samo odkryje naší pravou přirozenost (swarupa), a my se stáváme zajedno se Satguruem a tomu se říká konečná realizace Já, čili Parabrahman.

Poznámka k verši 25:
Upřímný adept nedovolí své mysli rozvíjet sobecké představy před zahájením a během činnosti, a i kdyby se tyto představy do jeho mysli vkradly, ihned je zneškodní ohněm poznání. Poznání je vskutku ohněm, neboť je schopné okamžitě spálit mentální představy a spekulace, zrozené z nevědomosti. Činnosti a myšlenky nemohou narušit klid a pohodu těm adeptům, kteří toto poznání mají.

Poznámka k verši 26:
Když nosíme brýle s barevnými skly, vidíme vše zabarveně; podobně máme-li smysly (zrak, sluch, chuť, apod.) zakryté žádostivostí a zlostí, vidíme všechny objekty buď jako přitažlivé či jako odpudivé. Myslíme si, že objekty, které nám přinášejí potěšení, jsou dobré a přívětivé, a objekty, které nám přinášejí bolest, jsou špatné a nepříjemné. Stejné objekty, které takto někdo vnímá, budou zase jinému přinášet zcela opačné dojmy. Tyto dojmy nejsou vlastnostmi objektů, ale jsou to vásány (chybné koncepty či názory) v mysli jednotlivých individualit. Toto chybné zabarvení překrývá naší pravou přirozenost a předkládá nám místo toho zdánlivý projev plný objektů.

Poznámka k verši 27:
Měli bychom si přát ovládnout pomocí intelektu mysl. Ryzí intelekt, který není okupován myslí, nedělá chybná rozhodnutí. Pak je to ten nejspolehlivější nástroj našeho pravého Já (Átman). Takže intelekt by neměl dovolit mysli, aby se potulovala sem a tam, a měl by ji vést k rozpuštění v Já. Je třeba to provádět pozvolna a postupně, avšak ustavičně. Je dobré si meditace, kde sedíme sami se sebou v čistém prostředí, plném čerstvého ovzduší, s obrázkem svého mistra, postupně prodlužovat. Meditace by neměla být zaměřena na nějaký objekt, ale mělo by se jednat o bezmyšlenkovité vnímání přítomnosti – prostého bytí ´já jsem´. Nebuďte ukvapení, neočekávejte proto rychlé výsledky. Odstranění chybného zvyku ve formě odtotožnění se od těla, mysli, intelektu, životní síly a nahrazení tohoto chybného zvyku zvykem správným, tedy stabilizováním se v čirém vědomí, plném klidu a spokojenosti – to je dlouhý a náročný proces, při kterém je úsilí na překážku, neboť se jedná se o bezusilovné přebývání ve své přirozenosti, která tu byla, je a bude bez ohledu na jakékoliv praxe a činnosti, námi vykonané. Proto je spíše třeba ze sebe shodit falešnou pseudo-entitu a všechny koncepty, které jsme si nasbírali, a začít se vnímat v prosté bezforemnosti a neznalosti. Potom nejsme ničím konkrétním, ale vším – to je naše pravé Já.

Poznámka k verši 28 a 29:
Mysl je ta nejneklidnější věc na světě. Vrhá se z objektu na objekt, z jednoho konceptu na druhý. Není omezena časem ani vzdálenostmi. Nyní je zde a ve mžiku sekundy je na tisíce kilometrů vzdáleném místě, v jiné zemi, na jiné planetě. Lze si ji však podmanit, k tomu je nutné vážné odhodlání. Když opravdu chceme dojít k Sebe-poznání, náš zpočátku vnější a poté v hlouby duše vnitřní Guru nás navede. Po zasvěcení od Mistra dostaneme mantru, pomocí níž se nám podaří si mysl podmanit. Uctíváním Mistra se nám podaří mysl, intelekt a životní sílu pročistit a meditace a prošetření nám odkryje vnitřní podstatu sebe sama. Poté nastane přesvědčení, které je nakonec skálopevné a prosté pochybností. Tím je celý proces Sebe-poznání ukončen. Nicméně je to proces, který může trvat léta, než se podaří mysl zcela zkrotit. Šrí Nisargadatta Maharadž nás varuje, když říká, že mnoho adeptů se po delším vytracení mysli domnívá, že je jejich mysl zcela vyhlazena, ale ona čeká na svou příležitost, aby opět spadla na úroveň tělesného ztotožnění a převzala velení nad jejich životem. Proto je třeba mít tuto zbloudilou poživatelku stále v patrnosti a vytrvalou praxí ji přivádět znova a znova ke zdroji (Já), až do jejího celkového rozpuštění. Když mysl a ego umře, není tu ani smrt ani zrození, a to je věčné vysvobození.

Poznámka k verši 30:
Splynutí s Univerzálním vědomím je vlastně sjednocení dvou konců v józe (jóga juktátma), neboli dojde k poznání ´Já jsem Brahman´, kdy Já (ne však ego čili individuální já, ale pravá přirozenost, Átman) splyne s Brahman, a to, co zůstává, je Jednota, neboli Absolutno. Ten, kdo realizuje svou pravou přirozenost, spočívá neochvějně ve Skutečnosti (nezrozeném stavu). Tento Satguru je nedotčen radostí či strastí, je mimo kvality (Nirguna), to znamená, že je mu jedno, zda-li ho někdo uctívá bhadžány a klade na něho věnce, či ho někdo haní a uráží. Dá se to přirovnat k hrobce, kde jsou ukryty ostatky Satgurua. Tato hrobka je vytvořena z kamene, a kamenu je jedno, zda-li se mu klaníte a položíte na něho květiny, sladkosti a vonné tyčinky, či ho ignorujete nebo ho ponižujete. Když vidíte Sebe ve všem a vše jako Sebe, nemáte k někomu náklonnost či odpor. To se děje pouze když tu je dualita, když vidíme někoho druhého, slyšíme někoho druhého, mluvíme s někým druhým. Ale když vše, co je viděno, slyšeno a kontaktováno, není nic než Já, na koho bychom měli mít vztek či ke komu cítit odpor?

Poznámka k verši 31:
Podle Šrí Siddharaméšvara Maharadže bude těm, kdo nemají žádné žádosti a jsou plně oddáni své pravé přirozenosti, pravému Já, splněno vše, co si přejí, takže si nemusejí dělat starosti o to, co tíží ostatní. Tukarám netouží ve svých básních (abhangách) po majetku, penězích, prosperitě, ani osvobození, ale jen si přeje společenství světců. Říká Bohu, že se nebojí, a klidně se bude rodit znovu a znovu, jen když bude v blízkosti světců. Když adept transcenduje své individuální já, stává se univerzálním vědomím, které se objevuje stále v nových formách, tudíž, pro každou formu je rozhodující, zda se dostane do kontaktu s Nejvyšší pravdou, která z omezeného jedince učiní Neomezené Absolutno. Jak potom takový džňánin, který si uvědomil své pravé Já, a realizoval Absolutno, nadále funguje ve světě, když nemá žádnou formu, motivaci, přání či záměr? Šrí Nisargadatta Maharadž to přirovnává k narozenému dítěti, které také nemá (ještě) ego, a o které se plně starají rodiče. Stejně tak o džňánina, resp. o potřeby pro tělo jako např. jídlo, oblečení, ubytování, apod. se stará Bůh.

Poznámka k verši 32:
Kdo jsou ti adepti, kteří jsou zde uvedeni? Nejprve mezi ně patří ti nejméně produchovnělí jedinci, kteří se modlí k Bohu, aby získali (nebo poznali) světské objekty, ve kterých hledají uspokojení; potom jsou to ti, co trpí fyzicky či duševně, a takto sklíčeni chtějí od Boha, aby z nich sejmul jejich břímě; dále jsou to již duchovně hledající, kteří se vzdali či vzdávají připoutanosti k světským objektům a touží po osvobození pomocí různých praktik a cest (karma jóga, bhakti jóga, dhjána jóga, apod.). Nejlepší však jsou džňáninové – uctívatelé, kteří neuctívají se záměrem něco od toho získat; ale tím, že poznali svou přirozenost, neboli Já, zůstávají zcela bez žádosti po světských objektech, a spočívají v klidu ponořeni ve své přirozenosti, tzn. pohrouženi v Já. Takže všude, v každé věci či činnosti vidí Já (Brahman). To znamená, že již nevidí jednotlivé individuality, ale v každém vidí neomezené universální vědomí, prosté rozlišení na ´já´ a ´ty´, ´muž´ a ´žena´, apod.

Poznámka k verši 33:
Po životech v tamasu (tuposti a nehybnosti) a radžasu (sobeckosti a aktivitě) dojde člověk k zjištění, že uspokojovat smysly nikam nevede, a zmožen utrpením se rozhodne hledat smysl života. Navštíví světce a začne žít satvicky, takže očišťuje tělo i mysl, což může podle písem trvat i několik životů. Nakonec se setká s konečným učitelem (Satguru), který mu předá milost v podobě instrukcí konečného poznání (džňána). Po vlastní zkušenosti a realizaci si adept konečně uvědomí, že vše je Já (Brahman), a že To, co pořád hledal, byl On. Zjistí, že z něho vzešla iluze, a ze špetky vědomí ´já jsem´, která se v něm objevila, vzešel celý vesmír včetně slunce, měsíce, apod. Takže ví, že to je On, kdo pozoruje vznik a zánik vesmíru v makrokosmu, a že to je On, kdo je tu před vyvstáním vjemu ´já jsem´ a po jeho rozpuštění v mikrokosmu, tudíž že On je tu stále bez ohledu na cokoliv.

Poznámka k verši 34 a 35:
Aby byla meditace účinná, je třeba přestat dychtit po požitcích z vnějšího světa a po prožitcích z vnitřního světa. Zřeknutí se těchto požitků a prožitků nevede nikam, nechceme-li se vzdát hlavního viníka, pocitu ´já jsem´, což je zdroj veškerého utrpení. Pokud poznáme i tuto falešnou představu, nastane její transcendence a Já je konečně v klidu usazeno v nedvojném Já (Brahman), kde není prožíván pocit ´Já jsem Brahman´.

Poznámka k verši 36:
Profesionální zabiják nažene strach každému, ale on sám se bojí, když po něm jde policie. Nepřátelí se s dobrými lidmi a je izolován, aby ukryl svou totožnost. Duchovně hledající adept také žije v ústraní a nevystavuje se nikde na obdiv a ani se nedruží moc s lidmi, ale na rozdíl od vraha se nikoho nebojí a ani nikoho nevyděsí. Naopak, pokud dojde k poznání své přirozenosti, je neosobní, tudíž dělá vše pro ostatní a dává tak klid a radost všem už jen tím, že je, tedy svou přítomností. Jeho prožívání je pak bez kvalit. Někomu sice může připadat takto realizovaná bytost podivně, ale jak se říká - ´Chyba není na straně podivína (džňánina), ale na vašem přijímači´ neboli je třeba pročistit pocit ´já jsem´, aby v něm nezbyla jediná stopa po tělesné totožnosti, intelektu či poznání, a pak není mezi nikým rozdíl, nejsou tu totiž žádné individuality.

Poznámka k verši 37:
Jen džňánin není znepokojen jakoukoliv situací, neboť spočívá ve stavu Nirguna, neomezen kvalitami tamasu (nevědomost neboli pocit ´já tu činnost udělal´), radžas (touha a angažovanost neboli pocit ´já se chopím činnosti´) a satvě (čistotě neboli pocitu ´já jsem´).

Poznámka k verši 38:
Ten, kdo spočívá ve své přirozenosti, Já, již není nutkán k osobním (sobeckým) činům, a může si vybrat, jestli má to či ono udělat, ale není již svazován povinností.

Poznámka k verši 39:
Pozorujete-li let ptáka na obloze, pak také vidíte, že jeho let nemá žádné následky, stopy, které by za s sebou zanechal. Džňánin vždy přebývá v klidu Já, a nevnímá prostřednictvím smyslových orgánů objektivní vesmír., takže jim není dotčen. Nevnímá se jako tělo a mysl, jak se vnímají normálně lidé, tudíž není na ničem závislý.

Poznámka k verši 40:
Spoutanost a následná svoboda se týkají pouze mysli, která se drží představ ´já´, ´moje´, apod. a pocit ´já jsem´, který tuto mysl drží v nevědomosti, je zdrojem veškerého utrpení ve světě. Ani tělo, ani Já (Átman) nepotřebují osvobození, neboť tělo je necítící během nepřítomnosti mysli (během spánku) a Já je věčně svobodné.

Poznámka k verši 41:
Hezké přirovnání je loutkové divadlo, kde jsou loutky (zde lidé a všechny bytosti a věci) pohybovány rukou Někoho, kdo si je vodí kam On chce.

Poznámka k verši 42:
Když se Ardžuna odevzdá Jemu a ne svých touhám, bude Bůh provádět všechny činy prostřednictvím Ardžunova těla a tím je dosaženo usídlení v Absolutnu.

Přeložil: Aleš Adámek
Zdroj: "The Collected Works of Sri Ramana Maharshi" a "Science of Bhagavadgita" (Šrí Hamsa)