Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub Malý velký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      

24.9. 

Klub Malý velký strom

 

     
1.10. 
Klub Malý velký strom
     
15.10. 
Klub Malý velký strom
     
       
       
       
       

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Prožitek "Já" při návštěvě Šrí Ramany Maharišiho

Ramana Mahariši často říká, že pokud je prováděno sebedotazování úspěšně, bude prožito "Já-Já".

Co tento zvláštní pojem znamená? Jak je "Já-Já" pociťováno?

Odpověď na tuto otázku jsme našli ve sbírce vzpomínek Maharišimu oddaných žáků, která byla publikována v roce 1949 k oslavě jeho padesátých narozenin. V poslední kapitole popisuje stav "Já-Já" jeden z Maharišiho oddaných uctívatelů, jež prožil během své sedmidenní návštěvy Ramanášramu v roce 1939.

Následující výňatek z kapitoly začíná dva dny před prožitím stavu "Já-Já". Začali jsme zde, aby bylo jasné, že samotný autor trpěl pocitem zoufalství, beznaděje a ponížení, než přišlo čiré "Já-Já". Tyto pocity však autorovi zprostředkovaly ztrátu vazeb k egu a připoutanosti k činnostem.

Výňatek začíná položenou otázkou Maharišimu.

 

Mahariši přečetl moji otázku a obrátil se ke mně s úsměvem. Seděl jsem tam se založenýma rukama a očima plnýma slz. V momentě, kdy se na mě Mahariši zahleděl, emoce mě naprosto odrovnaly a nebyl jsem schopen ovládat své chvějící se tělo. To přivodilo Ramanovi úsměv na tváři. Ještě chvilku se usmíval a následně tiše založil papír s otázkou na polici u vedlejšího stolu. Nemluvil se mnou a ani se nezdálo, že by mi chtěl věnovat další pozornost.


Moje mysl nemohla dlouho setrvat ve stavu naprostého napětí a pomalu se vyčerpanost vytrácela. Po čase se zklidnila. Následně zazvonil zvonek svolávající lidi k obědu, a tak jsme Maharišiho následovali do jídelny.

Předložil jsem Maharišimu otázku, ale on se mnou vůbec nemluvil a ještě se mi smál! To je vše. Budu se muset vrátit domů a stanu se terčem posměchu pro mé kamarády i rodiče. Co se dá dělat? Mahariši přece nemůže být donucen dávat Milost. Mysl naplněná podobnými myšlenkami začala postupně rezignovat...

K večeru se obvykle hodinu a půl meditovalo v hale v Maharišiho přítomnosti. Automaticky jsem šel do haly. Uplynulo pár minut. Najednou mě celého zaplavilo příjemné mrazení. Jakoby vyzařovala každá část mého těla. Způsobila tuto rezonanci Maharišiho přítomnost? Mohlo to být cokoliv, ale já neměl pochyb, že to bylo jeho vlivem.

Toto se odehrálo v noci, třetí den mého pobytu v Ramanášramu. Příštího dne jsme seděl opět v Maharišiho přítomnosti a pocítil jsem silný tlak v okolí srdce. Jak jsem byl naprosto ohromený a ve snaze ho udržet, tak pominul. Žádný podobný zážitek z předchozího dne se už neopakoval. Zbývající dny ubíhaly, ale přes moje horlivé očekávání se nic nedělo. Dokonce ani v průběhu večerních meditací. Očekávání znemožnilo projev čehokoliv.

Ráno pátý den mého pobytu v ášramu jsem se doslechl o těžkých bombových útocích na východním pobřeží Japonska. Zmocnil se mně strach o mou rodinu. Navíc jsem v posledních dnech neprožíval nic nového, a tak mě napadlo, že jsem dostal tolik, co mi příslušelo a není důvod zůstávat v ášramu déle. Proto jsem se rozhodl vrátit domů. Odpoledne jsem napsal na papír o svém úmyslu odejít a položil jsem lístek před Maharišiho. Přečetl si ho a tiše založil mezi ostatní lístky. Neřekl nic, dokonce se na mě ani nepodíval. Další odbytí.

Začal jsem se připravovat na odjezd, sbalil si svých pár věcí a po večeři jsem laskavě požádal o odvoz. Bylo mi však řečeno, že v tuto pozdní hodinu už odvoz není možný a je potřebné informovat o něm mnohem dřív, aby byl zajištěn ve městě. Byl jsem tak donucen zůstat v ášramu ještě další den.


Příští ráno jsem se jako obvykle účastnil modlitby. Během meditace jsem nepociťoval nic zvláštního. Po snídani byla vedena diskuse v hale, kde se všichni scházeli. Mahariši odpovídal na dotazy svých blízkých žáků. To ráno byla diskuse v plném proudu. Rozhovory byly vedeny v tamilštině, takže jsem samozřejmě ničemu nerozuměl a nevěnoval jim ani žádnou pozornost. Bylo tomu tak ale do chvíle, kdy jsem si všimnul směrem ke mně tváří obrácených a hlasitý smích. Po chvíli jsem se dopátral, že předmětem diskuze je můj prví dopis Maharišimu. Mahariši evidentně řekl něco týkajícího se mého dopisu. Přesto, že jsem byl terčem posměchu, byl jsem šťastný, že si mě Mahariši konečně všimnul. Poté jsem se zúčastnil diskuze. Seděl jsem daleko od všech, v poslední řadě, a tak mně požádali, abych si k nim přisedl. Bylo mi přiděleno místo přímo naproti Maharišimu. Naše diskuse končila a poté jsem zaslechl jak Mahariši říká: "Soustředí se na odraz a stěžuje si, že nemůže vidět zdroj." Prudce mě to zasáhlo. Co měl Mahariši na mysli pod pojmem odraz a co mínil pod pojmem zdroj? Zavřel jsem oči a snažil se najít význam jeho slov. Okamžitě jsem pocítil opět tlak poblíž srdce, jako dva dny před tím, ale mnohem silnější. Moje mysl byla zcela uvězněna - tichá, ale přesto byla zachována bdělost. Náhle, bez jakékoliv změny ve vědomí, "Já" vše prozářilo. Bylo to sebeuvědomění, průzračné a tak samozřejmé, stálé, nepřemožitelné a intenzivně jasné, zářivější než běžné vědomí, svit slunečního světla srovnaný s ubohým světlem žárovky. V běžném vědomí se vjem "Já" projevuje v pozadí - formou úsudků nebo intuice. Vědomí je plně zastíněno objekty. Nyní "Já" přišlo do popředí, stalo se celým vědomím a intenzivně přetrvávalo jako čisté vědomí bez všech objektů. Byl jsem a zároveň jsem nebyl ani subjektem ani objektem vědomí. Stal jsem se samotným vědomím. Nebyly zde žádné objekty. Svět neexistoval, neexistovalo ani tělo, ani mysl - žádné myšlenky, žádné pocity, čas se ztratil. Já samotné existovalo a bylo samotným vědomím. Náhle a opět bez jakýchkoliv změn ve vědomí jsem byl hozen zpět, do běžného vědomého stavu.

Obrovský zázrak se odehrál za denního světla a v přítomnosti mnoha lidí, bez naprostého povšimnutí. Žádné argumenty největších filozofů a vědců na světě by mně nevyvrátily prožitek čirého "Já", čistého vědomí bez vztahu objekt - subjekt. Ještě před vteřinou bych ani při nejmenším nevěřil, že k tomu dojde.

Já, bezvýznamná bytost, brodící se bahnem lidské existence, bez jakékoliv sádhany, jsem byl obdařen touto nejvyšší zkušeností! - zkušeností, která je zřídkakdy dosahována dokonce i největšími jogíny usilovně praktikujícími nepřetržitou duchovní praxi po dlouhá léta.

To je zázračná síla Jeho Milosti! - nezměrná a bezmezná Milost!

Přeložila: Gabriela Adámková