ADVAITA.cz

Tazatel: Jsem Francouz a posledních asi deset let se zabývám Jógou.

Maharadž: Přiblížil jste se po těch deseti letech práce nějak blíž ke svému cíli?

T: Možná trochu. Je to těžká práce, však víte.

M: Já je blízko a cesta k němu je lehká. Jediné, co potřebujete dělat, je nedělat nic.

T: Přesto je moje sádhana velice těžká.

M: Vaší sádhanou je být. Konání se děje. Stačí, budete-li pozorný. Co je těžkého na tom, připomínat si, že jste? Vy jste neustále.

T: Pocit bytí tu je bezpochyby pořád. Ale oblast pozornosti je často zaplavována rozličnými mentálními událostmi – emocemi, obrazy a představami. Čirý pocit bytí je jimi obvykle vytěsněn.

M: Jak postupujete, chcete-li zbavit mysl zbytečností? Jaké máte nástroje a prostředky na pročištění mysli?

T: Člověk se v podstatě bojí. Nejvíce se bojí sebe. Cítím se jako člověk držící bombu, která má za chvíli vybouchnout. Nemůže ji zneškodnit ani odhodit. Strašně se bojí a zoufale hledá řešení, ale nemůže ho najít. Osvobození pro mne znamená zbavit se té bomby. Moc toho o ní nevím, jen to, že pochází z raného dětství. Cítím se jako vystrašené dítě, které vášnivě protestuje proti tomu, že není milováno. To dítě touží po lásce a protože nepřichází, tak je naštvané a bojí se. Občas bych nejradši někoho zabil, nebo zabil sám sebe. Ta touha je tak silná, že mám neustále strach. A nevím, jak se od strachu osvobodit.

Víte, mezi evropskou a hinduistickou myslí je rozdíl. Hinduistická mysl je poměrně jednodušší. Evropan je mnohem složitější bytost. Hinduista je v podstatě satvický. Nechápe Evropanův neklid, jeho neúnavnou honbu za tím, co si myslí, že by se mělo udělat, jeho větší všeobecné znalosti.

M: Jeho rozumové schopnosti jsou tak velké, že je schopen svým rozumováním úplně ztratit rozum! Jeho sebeprosazování je způsobeno tím, že se spoléhá na logiku.

T: Ale myšlení, usuzování, je normální stav mysli. Mysl zkrátka nemůže přestat pracovat.

M: Může to být stav, na který jste si zvykl, ale to ještě neznamená, že je to normální stav. Normální stav nemůže být bolestný, zatímco špatné zvyky často vedou k chronické bolesti.

T: Jestliže to není přirozený, normální stav mysli, tak jak to zastavit? Musí existovat způsob,jak ztišit mysl. Jak často si jen říkám: už dost, to stačí, ať už konečně skončí ten nekonečný kolotoč vět opakovaných stále dokola! Ale moje mysl se nezastaví. Domnívám se, že člověk to dokáže na chvilku zastavit, ale ne na dlouho. Dokonce i takzvaní 'duchovní' lidé používají různé triky, aby udrželi mysl tichou. Opakují mantry, zpívají, modlí se, zhluboka či jemně dýchají, třesou se, rychle se točí dokola, koncentrují se, meditují, snaží se dostat do transu, rozvíjejí svoje síly - prostě pořád usilují, místo aby přestali usilovat, neustále se za něčím honit a věčně být v pohybu. Kdyby to nebylo tak tragické, bylo by to k smíchu.

M: Mysl existuje ve dvou stavech: jako voda a jako med. Voda se při sebemenším vzruchu rozkmitá, kdežto med se rychle vrací do klidu, ze kterého byl vyrušen.

T: Mysl je přirozeně neklidná. Může být možná zklidněna, ale není tichá sama od sebe.

M: Můžete mít neustále chronickou horečku a zimnici. Mysl je neklidná kvůli touhám a strachu. Je-li zbavena všech negativních emocí, je tichá.

T: Dítě nemůžete ochránit před negativními emocemi. Už od narození se učí bolesti a strachu. Dítě miluje svou matku, protože je krmí, a zároveň ji nenávidí, když se s jídlem zpozdí. Naše nevědomá mysl je plná konfliktů, které přecházejí i do vědomí. Žijeme na vrcholu sopky, jsme neustále v nebezpečí. Souhlasím s tím, že společnost lidí, kteří mají klidnou mysl, má velice uklidňující účinek. Ale jakmile s nimi nejsem, začne mé staré trápení nanovo. Proto jezdím opakovaně do Indie, abych mohl být v přítomnosti svého Gurua.

M: Vy si myslíte, že přijíždíte a odjíždíte, že procházíte různými stavy a náladami. Já vidím věci takové, jaké jsou - jako chvilkové události, které se mi ukazují v rychlém sledu a které získávají své bytí ode mne, ale rozhodně nejsou mnou, ani nejsou mé. Nejsem nic z toho, co se jeví, ani nejsem subjektem nějakého jevu. Jsem nezávislý tak jednoduše a totálně, že to vaše mysl, navyklá na kladení odporu a popírání, nedokáže vůbec pochopit. To, co tu říkám, myslím doslova: nepotřebuji klást odpor něčemu nebo popírat něco, neboť je mi jasné, že nemohu být k ničemu protikladem ani popřením něčeho. Já jsem prostě úplně za vším, v naprosto odlišné dimenzi. Nehledejte mne v žádné identifikaci s něčím nebo v protikladu k něčemu: já jsem tam, kde nejsou touhy ani strach. Takže, jaká je vaše zkušenost? Cítíte, že také stojíte úplně stranou všeho pomíjivého?

T: Ano - občas. Jakmile se však objeví pocit nebezpečí, cítím se izolovaný, bez jakéhokoli vztahu k ostatním. Víte, v tom je rozdíl mezi našimi mentalitami. U hinduisty následuje po myšlence emoce. Dejte hinduistovi nějakou myšlenku a hned to v něm vyvolá emoce. U člověka ze Západu je to naopak: dáte mu emoci a on začne vytvářet myšlenky. Vaše myšlenky jsou velmi přitažlivé - intelektuálně. Ale emocionální odezva ve mně nevzniká.

M: Nechte intelekt stranou. U těchto věcí ho nepoužívejte.

T: K čemu je mi rada, kterou nemohu uposlechnout? Toto všechno jsou myšlenky a vy po mně chcete, abych na ně reagoval emocionálně, protože bez emocí nemůže proběhnout žádná činnost.

M: Proč mluvíte o činnosti? Jste vůbec konatelem? Konatelem je neznámá síla, ale vy si představujete, že činnost provádíte sám. Ve skutečnosti jen pozorujete to, co se děje, aniž byste byl schopen to jakkoli ovlivnit.

T: Proč mám v sobě tak obrovský odpor přijmout to, že prostě nemůžu udělat vůbec nic?

M: Ale co můžete dělat? Jste jako pacient v narkóze, kterého operuje lékař. Až se proberete, bude po operaci. Můžete říci, že jste něco udělal?

T: Ale jsem to já, kdo si zvolil, že půjde na operaci.

M: Určitě nejste. To, co vás přimělo k vašemu rozhodnutí, je za prvé vaše nemoc a za druhé tlak ze strany lékaře a vaší rodiny. Nemáte žádnou volbu, je to jenom vaše iluze.

T: Přesto mám pocit, že nejsem tak bezmocný, jakým mne děláte. Cítím, že můžu udělat cokoli, na co pomyslím, jenomže nevím, jak na to. Nechybí mi síly, ale znalosti.

M: Neznat prostředky je nepochybně stejně špatné jako nemít síly! Ale necháme už tohle téma být. Konec konců není podstatné, proč se cítíme bezmocní, pokud jasně chápeme, že prozatím bezmocní jsme.

Je mi 74 let. A přece cítím, že jsem dítě. Jasně cítím, že navzdory všem změnám jsem dítě. Můj Guru mi řekl: "To dítě, kterým jsi i teď, je tvoje pravé já (svarúpa). Vrať se do tohoto stavu čirého bytí, ve kterém je "já jsem" nehybné ve své čistotě, dosud nezkalené žádným "já jsem tohle" či "já jsem tamto". Vzdej se všech svých falešných ztotožnění, která jsou tvým břemenem." Dále mi můj Guru řekl: "Věř mi. Říkám ti, že tvoje podstata je božská. Ber to jako absolutní pravdu. Tvá radost je božská, stejně jako tvoje utrpení. Všechno to pochází od Boha. Měj to pořád na paměti. Ty jsi Bůh a jedině tvá vůle se děje." Věřil jsem mu a brzy jsem poznal, jak nádherně pravdivá a přesná byla jeho slova. Nesnažil jsem se formovat svou mysl tak, že bych si opakoval 'Já jsem Bůh, já jsem úžasný, já jsem za vším'. Jednoduše jsem se řídil jeho pokynem, abych zaměřil svou mysl na čiré bytí "já jsem" a setrvával v něm. Sedával jsem čtyři hodiny bez přestávky s myslí upřenou pouze na "já jsem" a brzy se mým normálním stavem stal klid, radost a všeobjímající láska. V tomto stavu všechno zmizelo - já, můj Guru, můj život, svět kolem mne. Zůstal jen klid a neproniknutelné ticho.

Přeložil: Martin Vinkler