ADVAITA.cz

Pět let před zrozením

23. prosinec 1980

Tazatel: Když pozorujete problém, jakýkoliv problém v lidské mysli, pokud jej pozorujete velmi intenzivně a ničím nerušeně, problém zmizí a zbude pouhé pozorování. Co je to, to pozorování, kdo je ten pozorovatel a co je to ta esence pozorování? Jak pokračovat dál?

Maharadž: To je tradiční cesta pochopení, běžný způsob pozorování světa. Pouhý zvyk, nic víc. Kdy však tento proces pozorování začíná? Přichází spolu s vyvstáním bdělého stavu, stavu hlubokého spánku a uvědomění si sebe sama (Já jsem), což je vše shrnuto do jednoho principu Já jsem. Tomu se říká zrození. S tímto takzvaným zrozením, přišla celá tato trojice stavů, a s jejím příchodem zároveň vyvstal proces pozorování. Odehrává se den co den. Ve chvíli, co se objeví toto Jáství (uvědomění si sebe sama), dochází k prožívání, pozorování atd.
Před tím, než došlo ke zrození, kde bylo toto Jáství? Nebylo tam.

Tazatel: Pokud tedy pokračujeme dále, někdo je vtažen do pozorování, někdo pouze pozoruje, je tu ještě něco dalšího? Jaká by pak měla následovat otázka?

Maharaj: Ptejte se, kdy toto pozorování vyvstalo a pozorování čeho to bylo? Nasbíral jste si nesmírnou zásobu slov, ale poznání sebe sama u vás ještě nevyvstalo.

Tazatel: Víte, to je to, co jsem pozoroval. Jak do toho můžu proniknout?

Maharadž: Víte, že jste. Protože víte, že jste, děje se toto vše. Poznejte toto Já jsem. Když pochopíte, co je to Jáství, pak bude oříšek záhad rozlousknut.

Tazatel: Jak k tomu lze dojít?

Maharadž: Jděte ke zdroji, z kterého tato otázka vychází. Zdroj tuto otázku vyřeší.

Tazatel: Dochází tu ještě k nějakému dotazování?

Maharadž: Ó, ano. Pokud někdo, či jakýkoliv princip, chce položit otázku, neměl by za sebe považovat tělo. Pokládejte otázku z úrovně, v níž jste pouhým poznáním Já jsem.

Tazatel: Otázka je kladena v případě, že člověk neví.

Maharadž: Ano, ale prvotní nevědomost se týká našeho Jáství. My jej považujeme za to konečné, ale je to nevědomost. Pokládáme toto vědomí za věčné, konečné, a to je chyba. Tento princip Já jsem zajišťuje přítomnost bdělého stavu a stavu hlubokého spánku. Já nejsem tímto bdělým stavem ani stavem hlubokého spánku - tudíž Já, Absolutno, nejsem tímto Já jsem. Ustupte stranou z této trojice stavů. Čím pak jste?

Tazatel: Vše se opět vrací k otázce "Kdo jsem já"?

Maharadž: Pochopte to jasně. Pokud držíte stranou každý nástroj, pomocí něhož se dotazujete, kde je pak jaká otázka?

Tazatel: Pokud se ale netážete...

Maharadž: Kdo by se tázal? Vy už jste přece to "já", které by se tázalo, odstranil.

Tazatel: Já nevím. Jak můžete odpovědět?

Maharadž: Jakou otázku můžete mít bez přítomnosti této trojice? (stavu bdění, hlubokého spánku a poznání Já jsem)
Dejme tomu, že vám je padesát let. Pojíte se s touto trojicí stavů už padesát let.
Nyní ji překročte, jděte se za ni. Co jste zakoušel pět let před vaším narozením? Jaký jste byl?

Tazatel: Já nevím.

Maharadž: Tak je to správně. Byl to stav nevědění. V tomto stavu nevědění se zcela náhle objevilo vědomí a vytvořilo celý tento nesmysl. Od kdy a do kdy tu budete existovat?

Tazatel: Dobře, řekl bych, že jsem tu od chvíle, co něco zakouším, a budu tu do té doby, dokud budu něco zakoušet.

Maharadž: Správně. Nyní, řekněte mi o tom něco, bez zakoušení sama sebe (Jáství).

Tazatel: To nedokážu.

Maharadž: Kvůli spojení s touto trojicí, touto hromadou nesmyslů, kvůli čemu?
Vezměme si příklad. Mějme hořící budovu, jejíž vzplanutí zřejmě způsobil elektrický zkrat. Díky jakému zkratu se zde objevila tato trojice stavů? Bylo tu nějaké tření.
Když zmáčknete zapalovač, objeví se plamen. Ať už z důvodu tření anebo elektrického zkratu, všechny tři stavy jsou zažehnuty.

Tazatel: A ten plamen je čím?
Maharadž: Tím samotným Já jsem.

Tazatel: Do něj jsem se již narodil.

Maharadž: Na základě této trojice stavů zakoušíte život a také děláte duchovno.

Tazatel: Na konci už pak tedy není vůbec žádná otázka, žádné "kdo nebo co jsem"?. Pokud dám stranou všechny tyto tři stavy, tak jediné co zbude, je klid.

Maharadž: Klid a mír se vztahují k chaosu nebo neklidu.

Tazatel: To nemá nic co do činění s klidem a neklidem. Míním tím, pokud člověk zůstane sedět tiše v sám sobě, pustí stranou všechny tři stavy, s vědomím, že nezná sám sebe, tak jediné co může dělat, je zůstat v tichosti.

Maharadž: To co říkáte je nemožné. Bdělý stav stejně jako stav hlubokého spánku tu budou do té doby, dokud tu bude vědomí si sebe sama. Pokud by tyto stavy nebyly dostupné, tak byste tu nebyl v této formě.
Pokud byste měl schopnost uvědomit si, že se narodíte, před vaším zrozením, neobtěžoval byste se seskočit do této propasti zrození.


Překlad: gabi