Nová kniha:

Jóga Vásištha jako audiokniha. Vynikající dílo Jóga Vásištha je nově k dispozici jako audiokniha. Přesněji řečeno na níže uvedených odkazech se před pár dny začalo se zveřejňováním audionahrávek. Cílem je postupně namluvit celou knihu.

www.samhita.cz --- youtube --- spotify --- podcasts apple


Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980.  Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


proste_budte_n.jpgJóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.


proste_budte_n.jpgÁtma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI



Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

Studium písem je bezvýsledné, pokud nepochopíte, že nejste tělo, ale výhradně Já

Dnes - advaita

Siddharaméšvar Maharadž: Písma praví, že je třeba odstranit nebo ovládnout vrittis, tedy tok mysli. To vyvolalo v myslích jogínů určité zmatení. Vedlo to k praktikám, jako je půst, zacpávání všech devíti tělesných otvorů, dechová cvičení atd., přičemž cíl – sjednocení s Já – byl zcela odsunut do pozadí. Aby bylo možné tohoto cíle dosáhnout, je třeba nejprve pochopit, co je to mysl. V důsledku nevědomosti vznikají v Átman koncepty. Átman se tak nyní nazývá mysl. Stejně jako se vlny rozprostírají po hladině oceánu, tak se i koncepty rozprostírají po těle Átman. Ten, kdo pozoruje vlny, se do této činnosti noří natolik, že zapomíná na oceán. Koncepty vznikají tehdy, když člověk nedokáže rozlišit mezi myslí a Átman, a tudíž nevidí skutečné Já. Mysl je ve své podstatě součástí Átman. Neustále pozorujete koncepty a mysl, ale pokud se začnete soustředit výhradně na Átman, splynete s ním.Podívejme se nyní, co vlastně znamená odstranění mysli. Když se začnete soustředit na Átman, splynete s ním. Koncepty přestanou samovolně vyvstávat, a tím jsou utišeny, mysl je tak odstraněna. Už neexistuje a vy se sjednotíte s Já. Cíl je dosažen. Pak budete v harmonii s Brahman a vrittis neboli myšlenky nebudou vyvstávat. Myšlenkám by se nemělo aktivně bránit. To je virodha, odpor. Když zaujímáte postoj odporu neboli virodhy, máte sklon se na tyto myšlenky soustředit o to více. A když je pak pustíte, výsledkem je, že vrittis jsou ještě silnější a bouřlivější. Buďte proto pasivním pozorovatelem a soustřeďte se na Já. Myšlenky pak postupně utichnou. Uklidníte se, aniž by vás zaplavovaly vlny konceptů. To je Nirodha, skutečné odstranění. Koncepty ustupují a zcela přestávají vznikat teprve tehdy, když je pochopena souvislost mezi podřízenou myslí a Átman.

Přednáška 7

29. listopadu 1928

Vše, co je vnímáno pomocí mysli a intelektu, je nutné překročit, je třeba jít za to. Celý tento hmotný svět, jenž je výplodem našich vlastních představ, musí být překonán neboli zcela vyhlazen. To, co pak zůstane, je čisté vědomí. Toto vědomí se zrodilo neboli je důsledkem nevědomosti. Právě díky nevědomosti jsme vůbec schopni vnímat svou existenci. Vidjamája, spontánní vnuknutí, dává vzniknout jakémukoliv konceptu. Koncepty mají zpočátku jemnou formu. Když však nabydou nehybné či hrubé formy, obecně známé jako objektivní forma, označuje se vidjamája pojmem avidjamája. Tato avidjamája je zdrojem objektivního poznání.

Čistota je stav, v němž neexistuje ani stopa po pocitu „já jsem tělo“. Potřeba ztotožňovat se s tělem by nikdy nevznikla, kdyby se intelekt nespojil s hrubým tělem. Právě toto ztotožnění Já s hrubým tělem vede k nevědomosti o vaší skutečné podstatě. Teprve když toto ztotožnění s tělem odpadne, lze plně pozorovat zářivé, velkolepé a ryzí poznání Já. Sakši, svědek (sa znamená „s“ a aakhši znamená „oko“) doslova označuje toho, kdo má oko pro pravé poznání ohledně Já.

I když prochází vaše tělo různými stavy (bděním, sněním a spánkem), Já zůstává neměnné. Ve stavu bdění se Átman smrtelníka označuje jako Višvábhimání Átman, Já, které se pyšní hmotným světem. Ve stavu snění je Átman ztotožňováno s Tedžas Átman, tedy Já ve svém světle. I ve čtvrtém stavu, turíja, objektivní poznání stále přetrvává. Proto ani poznání v tomto stavu není skutečné. Nelze jej označit za pravé poznání.

Když se probudíte z hlubokého spánku, uvědomíte si sami sebe jako „já jsem“. Toto vědomí je přirozené a jeho intenzita se může u jednotlivých lidí lišit. Právě proto někdy hned po probuzení nedokážete pochopit, kde se nacházíte. V tu chvíli si uvědomujete sami sebe jakožto sebe sama a toto vědomí se nazývá „specifické poznání“. Probuzení též znamená, že jste v tu chvíli zapomněli Paramátman, to, co je před Átman. To je okamžik, kdy sestupujete z nejvyššího stavu vědomí na nižší úroveň Sat-čit-ánanda, tedy úroveň vědomí, existence a blaženosti. Tento sestup je přirozený, nevyhnutelný a odehrává se u každého džívy.

Vědomí, které je omezeno tělem, se nazývá Átman. V okamžiku, kdy se přestanete ztotožňovat s tělem, se povznesete k Paramátman. Jste v přirozeném nejvyšším stavu, který je za Brahman. Stručně řečeno, Átman, které je omezené tělem, se promění v Paramátman, jakmile se přestanete ztotožňovat s tělem.

Vše, co vidíme, cítíme a zakoušíme, je prostoupeno strastmi a pomíjivé. Vše, co je vnímáno deseti smysly, myslí a intelektem, je od vás oddělené a není to skutečné. Já je svědkem všeho, co vnímá mysl a intelekt. Stav, v němž pociťujeme: „Já jsem Pozorovatel, Svědek“, se nazývá turíja, čtvrtý stav.

V tomto stavu existuje dualita, neboť pozorovatel je tím, kdo vidí viděné. Pozorovatel i viděné jsou v tomto stavu přítomni, a představují dualitu. Pozorovatel je rovněž pouze myšlenkou. Jelikož je dualita tomuto stavu vlastní, nemůže se jednat o skutečné poznání. Teprve když je dosaženo jednotného stavu neboli stavu bez stavu, který nezahrnuje nic jiného, je realizováno pravé poznání. Vědomí je specifické poznání, zatímco Paramátman je nespecifické a není ničím dotčeno.

Původně jste Paramátman, ale s pomocí vědomí se proměňujete v Aum neboli specifické Já, které je v konečném důsledku reprezentováno egem („já“). Pokud nepochopíte, že celý hmotný a projevený svět je neskutečný, pak ego přetrvává a vy se rodíte znovu a znovu. Za vaše zrození je zodpovědné ego. Je to právě toto „já“, které se rodí, a prostřednictvím těla pak cyklus tužeb a strachů, spolu s představami „já“ a „moje“ ovládají jednotlivce neboli džívu.

I když je tělo pomíjivé a nečisté, přebývá v něm Pán Ráma. Je všudypřítomný a nachází se ve všem. Abyste našli klid a nabyli poznání, musíte se zbavit všech tužeb a strachů spojených s tělem. V dávných dobách se lidé na sklonku života stahovali z aktivního světského života a žili v lesích, aby nalezli klid. Musíte vstoupit do této závěrečné fáze života, než bude příliš pozdě, než se poznání uvnitř vás definitivně ztratí! Aspirant musí mít jiskru zájmu, která stačí k tomu, aby zapálila oheň poznání. Poznání „Já jsem Brahman“ lze dosáhnout. Ale jak? Zamyslete se nad tím, jak by člověk mohl být Brahman! Když o tom budete neustále rozjímat, najdete své Já. Z tohoto praktikování nesmírně získáváte. Překážkou je to, že jste na sebe zapomněli. Tu je třeba překonat rozjímáním. Poznání pak přichází automaticky a vy se měníte. Tato změna je trvalá a vy jste navždy sjednoceni s pravým Já.

Když vystopujete kořen všeho živého i neživého, dosahujete poznání. Je tomu tak proto, že kořeny všech živých i neživých bytostí spočívají v samotném Poznání. Samo Poznání je původem tohoto světa. K tomu, aby se projevilo, nepotřebuje pomoc žádného vnějšího činitele. Je Samozřejmé. Dosáhnete ho pouze tehdy, když jste ponoření do přirozeného stavu.

Přirozený stav je nejlepší,

meditace a praxe přicházejí až poté.

Pak následuje uctívání idolů, což je pouhá ztráta času,

a pouť je ještě nižší než to nejnižší.

Když je dosaženo Poznání, dostáváte se za prostor. Stejně tak, jelikož jste pochopili původ živého i neživého, překročili jste hranice prostoru. Již nebudete prostorem omezeni. Chápete podstatu svého Já a nyní jste ve formě poznání Já. To, díky čemu jste poznali a dokážete rozlišovat mezi živým a neživým, je Átman, Já. Bůh vděčí za svou božskost mně, Já. Božskost Boha je tedy mým vlastním vyjádřením. I déšť čerpá svou přirozenou vlastnost z Já. To, díky čemu je noha plná síly, je rovněž Já. Já dodává noze sílu. Já je Všemohoucí. Já je Bůh. Vidoucí je obdařen absolutní mocí přisuzovat vlastnosti všemu, co spatřuje. Zda bude vše, co vnímá, považovat za skutečné či neskutečné, je zcela na jeho uvážení. Soustředí-li se na to, co je nepravdivé, je tím hluboce ovlivněn a falešný svět na sebe nasadí masku reality. Soustředí-li se na to, co je pravdivé, automaticky se soustředí na Všemohoucího, aniž by si toho byl vědom. Všemohoucí je nejvyšší pravda. Proto se nevyhnutelně setká s Všemohoucím.

Všemohoucí přebývá uvnitř,

hledáš-li jej kdekoli jinde,

zbloudil si z cesty a necháváš se jen svést na scestí,

říká Dnyanadéva.

Sídlí v každém srdci a přebývá s každým. Uctívání model přináší útěchu pouze nevědomým. Průměrný hledající se uchyluje k meditaci, zatímco ti pokročilejší se noří do svého nitra. Ponoření do přirozeného stavu, do stavu ryzího „Já jsem“, zůstávají vždy blažení!

Pouť přináší útěchu pouze těm nejchudším z chudých, zatímco uctívání modly lze popsat jako „utržení živé květiny a její obětování neživému idolu!“

Uctíváte modlu Pána Satjanarajány (satja, pravda), ale nechápete, že jako modla je neskutečný a časem zanikne. Osud poutníka je podobný osudu řeky, která se vzdaluje od svého pramene a navždy se ztrácí. Řeka teče dál a dál, a nakonec se vlévá do moře, kde beze stopy zmizí. Pokud se v této metafoře řeky odchýlíte od svého původního stavu a zůstanete pohrouženi do uspokojování svých tužeb, i vy budete odplaveni a čeká vás zkáza. Poznání nabyté při hledání svého původu je pravé poznání, poznání Brahman. Chcete-li toto poznání Brahman, nejprve se zbavte všech svých špatných vlastností tím, že je složíte k chodidlům Pána. Nyní vidíte, jak mizí. Nikdy se nezaměřujeme na sebe a nesledujeme sami sebe. Místo toho plýtváme časem na svět lákadel (džagat).

Džagat je odvozenina slova džegat, které doslovně znamená „dže“ (to) a „gata“ (minulost, to, co je dokončeno, co už skončilo). Když se ponoříte do minulosti a prožíváte ji znovu a znovu, zapomínáte na přítomnost. Jediné, na čem záleží, je „Přítomnost“. Nevzpomínejte na minulost ani nepředvídejte budoucnost. Minulost je již pryč a budoucnost nemůžete ovlivnit. A kdo může říci, co vám budoucnost přinese? Věštkyně? Sám Bůh. A kdo je Bůh? Člověk s mimořádným pochopením nebo schopnostmi je ostatními považován za Boha.

Sahadéva, jeden z Pandavů, byl moudřejší než jeho bratři. Ti si ho velmi vážili, považovali ho za Boha. Obraceli se na něj s prosbou o radu. Slovo „shah“ znamená „vedle“ a/nebo „s“, zatímco déva odkazuje na Boha. V jeho společnosti se cítili v bezpečí, jako by byli v Boží společnosti. Ve skutečnosti mu byl přiznán status Boha (viz epos Mahábhárata).

Podle eposu Mahábhárata byli Pandavové a Kauravové bratranci a silní uchazeči o trůn v Hastinapuru. Mezi oběma rody panovala hluboce zakořeněná nevraživost. Kvůli zákeřnému plánu Kauravů byli Pandavové lstí nalákáni do Lakšagrihy, domu z šelaku, kde následně uvízli v pasti. Kauravové Lakšagrihu zapálili, aby se Pándavů zbavili. Jeden z Pandavů, Bhimasena, syn Boha větru Vájú, však Pandavy dovedl do bezpečí. I vy, podobně jako Pandavové, jste byli vtaženi do tohoto iluzorního světa a uvězněni v jeho labyrintech. Pronásledováni minulostí nebo strachem z budoucnosti zůstáváte zapleteni v této iluzi. Únik je nemožný; jste odsouzeni k zániku. Pomoc nyní může přijít pouze v podobě Mistra, který je vaším Zachráncem. Pouze jeho rada vás může dovést do bezpečí.

Když pochopíme sami sebe, staneme se vševědoucími a věčnými. Teprve tehdy nám může být vyjeveno poznání o stvoření, zachování a zániku vesmíru. Díky tomuto pochopení můžeme poznat vše, neboť nyní jsme ve formě Poznání. Jsme v podstatě ztělesněním samotného Poznání. Celá naše bytost, naše samotná existence, září Poznáním. Naše domýšlivost se rozpadla na kusy. Náš nafouklý pocit vlastní důležitosti splaskl a my jsme se vrátili do správných mezí. V chrámu obcházíme sochu Pána Šivy, abychom potěšili božstvo, které socha představuje. Činíme tak se záměrem pozvednout se do stavu Šivy. Za tímto účelem obejdeme polovinu okruhu kolem sochy ve směru hodinových ručiček. Poté se otočíme, vrátíme se do výchozího bodu a následně obejdeme druhou polovinu trasy v opačném směru. Opět se otočíme a vrátíme se na původní místo.

Toto symbolické gesto, kdy se obchází polovina kruhu ve směru hodinových ručiček, představuje naše úsilí o dosažení Poznání. Toto Poznání však musí být nakonec také vyhlazeno, aby se zamezilo vlivu ega. Právě to symbolizuje překonání zbývající poloviny cesty. Celý okruh kolem sochy tak vyjadřuje povznesení smrtelného džívy do stavu nesmrtelného Šivy.

V promluvách Mistr vše vysvětluje. Musíte se Mistru podvolit. Řiďte se tím, co říká, a pak dosáhnete poznání ohledně Já. Bohužel toto poznání v sobě nese naše stopy ega, a proto je třeba je zcela vymýtit. Teprve poté budete povýšeni na úroveň Šivy, Nesmrtelného.

Slunce neví, kolik je hodin, ani neví jaký je den! Neví, zda je ráno, odpoledne, večer nebo noc. To jsme určili my, když jsme vzali v úvahu polohu samotného slunce vzhledem k lidské hlavě. Poledne je okamžik dne, kdy je slunce přímo nad hlavou. Slunce není omezeno časem. Ani Brahman není omezeno časem a ani prostorem. Brahman nelze definovat z hlediska prostoru, ani jej nelze omezit na konkrétní místo. Je všudypřítomné. Je menší než ta nejmenší a větší než ta největší známá věc. Je úplné a soběstačné. Avšak nejvyšší Já je prvotní a daleko převyšuje Brahman.

Smrtelný džíva náleží do tohoto hmotného světa, ale ve skutečnosti je stále věčnou součástí mě, Já – jak praví Bhagavadgíta. Džíva existuje jen díky mé existenci. Za své síly vděčí mně, Já. Omezená síla smrtelníka je podnícena neomezenou silou Já. Jak jinak by mango mohlo chutnat sladce? Odkud čerpá svou sladkost? Je to díky Já. Jakmile zakusíte, že jste Já, pocit „jsem ten a ten“ prostě zmizí.

Nejvyšší Já se ponížilo tím, že se proměnilo v džívu. Základy duchovního života začínají Náma mantrou, kterou nám dal Mistr. Naam znamená záporná částice; aham doslova znamená „já, ego, nejsem“. Mistr nám udělil Náma mantru, skrz niž objasnil, že „já neexistuji“. To je zdroj, z něhož vyvěrá Nejvyšší Pravda, Paramartha.

Védy, posvátné texty, nejsou lidským dílem. Byly přímo zjeveny Nejvyšší bytostí, Brahman. Nazývají se Šruti, což znamená „to, co je slyšeno“. Sarasvatí, bohyně vědění, je matkou Véd. Proto byste na začátku svého duchovního studia měli vzdát úctu bohyni Sarasvati. Měli byste jí projevit svou úctu tím, že ji budete uctívat. Teprve pak je studium zahájeno správně. Pamatujte: „Dobrý začátek je polovina úspěchu.“

Uctívejte tak, že se proměníte v toho, koho uctíváte. A jaký lepší způsob uctívání matky Véd by mohl existovat než naslouchání? Naslouchejte proto učení Mistra. Sarasvatí, bohyně poznání, je uctívána tehdy, když žák po dosažení Seberealizace sám začne předávat poznání. K tomu musí naslouchat učení Mistra a převádět je do praxe. Poté se dozví o jediném exitujícím „objektu“, který prostupuje celý vesmír.

Jaký by měl být ideální uctívající bohyně Sarasvatí? Měl by naslouchat s plnou pozorností. Měl by být zcela pohroužen do promluvy. A pak by měl to, co si vyslechl, co nejdříve uvést do praxe. Mistr je oslavován pouze tehdy, když převedete do praxe vše, co vám vysvětlil.

Mistr má čtyři těla: Prvním tělem je Mistrova vnější podoba. Druhým tělem je plod, který sklízíte jako výsledek meditace nad mantrou, kterou vám dal Mistr. Třetím tělem je schopnost sami posoudit, zda se znaky, které jste získali v průběhu toho, jak na vás působilo Mistrovo učení, shodují se znaky samotného Mistra, když je porovnáte. Stáváte se čím dál více podobní Mistrovi? Čtvrtým tělem Mistra je Poznání, které vám předává a které nakonec získáte.

Mistr je jediný, kdo vám pomáhá jak v hmotné, světské stránce života, tak i v té duchovní. Pomáhá vám ve světských záležitostech i v duchovním úsilí. Vaše jediné útočiště, vaše základna, se nachází u chodidel Mistra. Mantra a jeho učení představují Mistrova chodidla. Vy dva, Mistr a žák, jste hlavními postavami tohoto učení. Mistr disponuje poznáním a je jeho živým ztělesněním, zatímco žák, který je nevědomý a otupělý, musí toto učení přijímat, jak nejlépe umí. Mistr vás povznáší na svou úroveň tím, že vám pomáhá vstřebat poznání, které vám předává. Díky tomu, že nasloucháte to, co Mistr říká, tj. jeho duchovní promluvy, že meditujete a uvědomujete si jednotu se svým vlastním Já, povznáší Mistr džívu na úroveň pravého žáka.

Je nesprávné říkat: „Já jsem tělo.“ Raději říkejte: „Žiji v těle.“ Účelem Mistrova učení je pomoci džívovi, který prohlašuje „já jsem tělo“, dosáhnout spásy. Navzdory tomu, že jste Já, jste po celou dobu věřili, že jste nevědomý džíva. Právě tělesné vědomí je pak výsledkem této nevědomosti. Toto poznání vám je předáváno proto, aby vás přesvědčilo, že nejste tělem. Poté, co jsem realizoval Já, cítím nutkání přednášet tuto promluvu. Kdyby Já nebylo osvíceno, zůstal bych stále džívou.

Jakmile se učení začne poprvé ujímat, vnitřní vědomí nejprve nabývá konkrétní tvar. Později dochází k zakoušení jemné řeči, tzv. „para“. Toto vnitřní vědomí je zdrojem projevu poznání. Tato „para“ řeč proudí z pupku a teprve mnohem později se promění ve slovní projevy. Právě odtud vychází zvuk a „para“ začíná nabývat méně jemnou podobu. Poté stoupá k srdci a téměř se stává pulzující a zakusitelná, ale pozor, zatím není slyšitelná. V této fázi se stále nazývá „pašjanti“. Odtud se stává konceptem či prohlášením a řeč stoupá do hrdla, kde je nyní slyšet jako zřetelné, avšak neartikulované mumlání. Nazývá se „madjama“ neboli jemná artikulace představy. Jakmile toto přesvědčení nabývá zjevné podoby, rodí se iluzorní svět. Řeč nyní stoupá k našim rtům, nabývá hrubé formy a je zřetelně slyšitelná. Nazývá se „vaikhari“.

Ten, kdo splyne s Bohem, je pravým oddaným. Rozdíl mezi „já a ty“ zmizí a je vnímán jako iluze. Kdybyste potkali někoho, kdo by vám poukázal na pomíjivou povahu světských věcí, došli byste k závěru, že je marné toužit po světských věcech, a tím spíše po světské existenci. Pak byste byli odpoutaní. Co je to odpoutanost? Pocit, že vše – od té nejbezvýznamnější věci až po Boha, Pána Brahmu, Stvořitele – je nepravdivé.

Átman je božskou obdobou manžela oddané manželky, přičemž tělo představuje tuto oddanou manželku. Uctívejte tedy Átman tak, jak by oddaná manželka uctívala svého manžela. Neuctívejte nikoho jiného, neboť pokud tak učiníte, znamenalo by to nevěru, takové uctívání by bylo považováno za nevěrné. Skeptik si vždy klade otázku, jak by někdo tak božský jako Brahman, mohl být považován za pouhého džívu, smrtelníka. Nevědomý džíva je pronásledován touto otázkou, která se mu honí hlavou: jak by mohl být Brahman?

S pomocí Mistra tento zmatek ustupuje. Zaprvé, je nemožné, aby se Brahman ponížilo kvůli nevědomosti džívy. Zadruhé, abyste se zbavili představy, že jste ubohý džíva, musíte naslouchat duchovním promluvám, neustále o nich rozjímat, pilně praktikovat a být zcela pohlceni tím, co Mistr říká. Teprve poté přichází zkušenost. Mistr přináší neuvěřitelnou změnu, na jejímž základě se předchozí bolestivý stav promění a džíva zahájí svou proměnu. Nakonec Mistr džívovi odhalí jeho pravou podobu, podobu Šivy, a džíva je automaticky povznesen do vyššího stavu.

Jelikož jste zapomněli na pravou podstatu Já, postihla vás nemoc – nemoc světské existence. Ve vašem duchovním pokroku vám stojí v cestě dvě hlavní překážky.

Pojem nemožnosti: Je nemožné, abych byl někým jiným. Jak bych mohl být Bohem, Všemohoucím? To, že jsem „Já“, je také neuvěřitelné.

Zkreslená představa: Dosud jsem tělem, tak jak bych mohl najednou přestat být tělem?

Mistr pro vás vypracoval třídílný hlavní plán. Plán Pramata-Praméja-Pramana je navržen tak, aby vám pomohl ponořit se do „studny blaženosti“.

Pramata označuje hledajícího, toho, kdo hledá důkaz.

Praméja označuje skutečnost, že vy jste Parabrahman, což však musí být hledajícímu dokázáno.

Pramana označuje myšlenku, že je třeba přijmout skutečnost, že jste Parabrahman, a zbavit se falešné totožnosti s tělem. K tomu je zapotřebí učení Mistra a hluboké ponoření aspiranta do tohoto učení. Musíte neustále rozjímat nad tím, co Mistr říká, a soustředit se na Já s intenzivní touhou prožít Konečnou skutečnost.

Opakujte stokrát: „Nejsem tělo.“ Když to opakujete, stává se to zvykem, a pokud tento zvyk udržujete, stane se pro vás přirozeným a následně druhou přirozeností. Poté vás zaplaví intenzivní touha po přímé, vlastní zkušenosti Já. S takovou posedlostí pro Já zajisté přijde i samotná zkušenost. Poté vám bude uděleno přímé vnímání.

Potýkáte se s obavami a úzkostmi, které vás pronásledují, a to jen kvůli tomu, že jste se ztotožnili s tělem. Pět elementů, z nichž se tělo skládá, vám znemožnilo rozpoznat vaše pravé Já. Proto je třeba těchto pět elementů utišit. Nechte v sobě růst pocit: „Já nejsem tělo.“ Když jíte ovoce, oloupete vnější slupku a sníte vnitřní jádro, ale pokud jde o „lidské ovoce“, přehlížíte vnitřní jádro, Já, a pyšníte se vnějším obalem, hrubým tělem. Zbavte se té pýchy! S odhodláním a vytrvalostí zkoumejte, kým jste, a vyžeňte to, čím nejste. Vaše mysl a touhy jsou v tomto vytrvalém zkoumání vaší vlastní formy a podstaty překážkami. Mysl není nic jiného než soubor vzpomínek na to, co jste dosud prožili, a vy si je připomínáte s nadějí a záměrem znovu si je vychutnat. To je podstata touhy. Chcete-li se osvobodit od mysli, musíte se znovu nasměřovat k Já. Musíte se odpoutat od mysli a jejích tužeb a přesunout svou pozornost k Já. Když je mysl zaměřena na ryzí objekt, stává se ryzí. To je jediný lék, jak dosáhnout Osvobození od tyranie mysli.

Odpoutanost lze dosáhnout pouze tehdy, když zaujmete kritický postoj vůči touhám a přesunete svou pozornost od tužeb k Já. Skutečnost, že se Pán Ráma zrodil v lůně své matky Kaushalji (jméno Kaushalja odkazuje na dovednost), jednoduše znamená, že Pán Ráma, Já, se rodí těm, kteří pozorně naslouchají radám Mistra a poté se dovedně a obratně věnují realizaci Já. Jelikož předměty vzbuzují smysly, Átman má pocit, že s sebou přinášejí potěšení. Poté, co na sebe Átman zapomene, usiluje o tyto předměty s touhou je vlastnit. Átman, které je jinak ryzí, si vytváří určitá přesvědčení a koncepty a stává se nečisté. Poté nabývá podoby mysli a ztotožňuje se s ní. Tyto tendence a touhy jsou pouhými koncepty a Átman je vnímá jako mysl. Mysl tedy není nic jiného než Átman spolu s myšlenkami, které vytváří. Poté, co Átman tyto myšlenky vytvoří, žene se za nimi.

Když nevyvstávají žádné koncepty, Átman se označuje jako Ryzí Átman, ale v okamžiku, kdy se nějaká představa vytvoří, se Átman nazývá „myslí“. Jelikož je za tuto odchylku a zkaženost Átman zodpovědných deset smyslů, je třeba je zničit. Proto byste měli být Pánem Rámou, ničitelem desetihlavého Rávany, tedy deseti smyslů. Pán Ráma, Všemohoucí, je všudypřítomný a prostupuje vesmírem. Je všemocný a je zdrojem všech sil. Je nejvýznamnějším z Bohů. Je Átmarám, ten, kdo se raduje ze svého Átman, Já. Z něj vytryskne nepatrná představivost, fantazie. Tato síla spontánně vyvolá několik konceptů a džíva se jimi nechá rozptýlit. Poté přesouvá svou pozornost od sebe samého k těmto konceptům. V okamžiku, kdy přesuneme svou pozornost, začnou proudit koncepty a on se nyní stává Átman a zcela se ponoří do jejich pozorování. Koncepty se množí a Átman je jimi obklopeno. Nyní se tomu říká „mysl“ a představy nabývají konkrétní podoby. Tak vzniká iluzorní svět. Svět, který vnímá nevědomý člověk a v němž žije, je tedy pouhým rozšířením fantazie promítané tímto Átman. Iluze je jen bloudění konceptů v podání Átman, nic víc.

V tomto okamžiku začíná Átman podléhat svodům smyslů a tyto představy časem tuhnou v pevná přesvědčení. Teď už jen mohutný otřes může přivést Já k rozumu a zastavit jeho blouznění. Tomuto otřesu se říká Probuzení. Probuzení znamená vzpomenout si na vlastní Já. Ten, kdo tedy odmítá tento svět jako pouhou iluzi, je tím, kdo svět přemohl. Je Vítězem, Bohem Všemohoucím nebo jakkoli ho chcete nazvat.

V Puránách je mysl ztělesněna postavou Nárady. Nárada byl velký mudrc, oddaný Pána Višnua. Důmyslně vytvářel nejrůznější situace, aby přilákal lidi a přesvědčil je, aby se vydali cestou oddanosti, a tak je vedl k Seberealizaci. Je to jen kvůli naprostému nedostatku vhledu, že se Átman proměňuje v sídlo konceptů. V Átman vznikají vlny představ. Tak vznikají touhy. Zatímco se soustředíme na uspokojování tužeb, vyvstává vlna za vlnou myšlenkových představ a my se v této iluzi topíme. To, co je klidné a jasné, je Átman; když je však Átman rozrušeno a zastřeno vlnami představ, nazývá se myslí. Rozrušené Átman je tedy mysl.

Proč je modla považována za Boha a uctívána jako Bůh? Modla v sobě nemá nic zajímavého. Všechny končetiny, oči, nos atd., které vidíme, existují pouze na povrchu. Uvnitř je buď plná nebo dutá – podle toho o jakou jde. Podobně i vy v sobě nemáte nic, když jste v klidu, tj. když ve vás nevznikají žádné koncepty. Když zůstáváte v klidu, jste Bohem. Nenechte si svůj vnitřní klid narušit. Rozbitou, odštípnutou nebo prasklou modlu nelze uctívat. Je to proto, že v jejím přirozeném stavu došlo k „narušení“ a již není způsobilá k uctívání. Jinými slovy, ztratila svou božskost, neboť předmět uctívání přišel o svůj přirozený stav, jímž je klid.

Když se soustředíte na Já, které je vaším cílem, a když je mysl upřena na Náma mantru, kterou vám udělil Mistr, stanete se Lakšmanou. Lakšman je ten, kdo je drahý Pánu Rámovi, Já. Lakšman se skládá ze slov „lakša“, což znamená cíl a „mana“, což značí mysl. Zůstaňte tedy takoví, jací jste, ve svém přirozeném stavu nerušení myšlenkami. To je samádhi.

„Odložte všechny své povinnosti a odevzdejte se výhradně mně,“ říká Pán Krišna v Bhagavadgítě, (kapitola 18, verš 66) Zanechte vše, všechny své myšlenky a rozjímejte o mně. Setrvejte v tom. Teprve pak budete plnit všechny správné povinnosti. Nyní, když se vám dostalo poznání Já, a Světci vám zaručili Seberealizaci, záleží již jen na vás, zda budete praktikovat či nikoli. Aby poznání Já zapustilo kořeny, musíte praktikovat. Proto si nejprve vypěstujte zálibu v těchto promluvách, buďte během nich pozorní a oddaní. Musíte se do nich zcela pohroužit. Když se ztratíte v učení a vaše mysl je plně soustředěná, stáváte se tím, na co se zaměřujete – Brahman. Studium písem je bezvýsledné, pokud nepochopíte, že nejste tělo, ale výhradně Já. Být v přítomnosti Mistra a následovat jeho učení celým svým srdcem a myslí je jedinou cestou k Osvobození. Když tedy Mistr vykládá filosofii Védanty, měli byste tomu rozumět a uvádět do praxe. Teprve pak toto učení zakusíte.

1. Běžný smrtelník je Brahman. 2. Celé toto stvoření je Brahman. 3. Existuje pouze Brahman. Až se vaše vlastní zkušenost shodne s těmito třemi naukami, které předává Mistr, je váš cíl – Osvobození– na dosah. Všechna posvátná písma docházejí k závěru, že je hříchem ztotožňovat se s tělem. Vy nejste tělo! Písma tak pomáhají zbořit představu duality. Tato dualita vynáší na povrch to, co je jiné než Já. To, co je odlišné od Já, přináší džívovi utrpení a bolest v nekonečném cyklu zrození a znovuzrození, který je toho důsledkem.

Poznání Já bylo již dávno zapomenuto; bylo opomíjeno. Toto poznání je třeba hledat, získávat a následně v sobě pevně ukotvit prostřednictvím hlubokého rozjímání. Každou špatnou vlastnost je nutné pečlivě vytřídit a zbavit se jí, zatímco cnosti je třeba rozvíjet. Naslouchání duchovním promluvám a rozjímání o poskytnutých radách povede k přímému vnímání, k božskému prožitku. To, co nelze vnímat, by mělo být stanoveno jako cíl a mělo by se na to meditovat. To je dhjána; představovat si, že jste Brahman bez vlastností a formy. Neustále o tom přemýšlejte, obracejte to v mysli dokola, dokud se to nestane přesvědčením. Zůstaňte v tom ponořeni. To je pravý význam meditace. Teprve tehdy lze realizovat to, co leží za hranicemi řeči, neboť řeč to nikdy nedokáže popsat. Mysl, intelekt atd. jsou překážky na cestě k „Božské zkušenosti“ neboli k vašemu původnímu Já. Já se nachází za hranicemi mysli a intelektu, ale zároveň v jejich bezprostřední blízkosti.

Átmarám, u jehož chodidel leží všechna svatá místa,

je neustále přítomen v tlukotu tvého srdce,

Avšak běda, vydáš-li se modlit jinam,

ať se snažíš sebevíc,

jistě sejdeš z pravé cesty.“

Dnyanadéva

Átmarám, Pán poznání, přebývá ve vašem srdci. Ti, kdo putují na posvátná místa a přitom Ho ignorují, jsou těmito místy prokleti. Zkrátka nikdy nedosáhnou osvícení. Jedinou pravdou na tomto světě je Konečná skutečnost. Pravdu vyslovujete pouze tehdy, když hovoříte o Věčné pravdě, o Já. Písma praví, že pravda neznamená pouhé uvádění holých faktů, ale že Pravda je to, co leží mimo mysl a intelekt. Ať už řeknete jakoukoli pravdu, je vždy nepravdivá a odsouzena k zániku. Je tomu tak proto, že je vyslovena ve společnosti pěti elementů. Tělo, které je výsledkem pěti elementů, je rovněž nepravdivé a poskvrněné touhami. Stručně řečeno, pokud se nevzdáte připoutanosti k hrubému tělu, nikdy nemůžete dosáhnout Pravdy.

Touha po Pravdě je považována za příznivou a představuje první krok k Seberealizaci. Díky mocné kombinaci lidského těla, této příznivé touhy a učení pravého Mistra vzniká fenomén zvaný Pán tří světů. Pokud budete pokorně dodržovat pravidla stanovená Mistrem, či spíše pokud se budete plně nořit do jeho rad a odložíte veškeré smyslové požitky, můžete vstoupit do nebes.

Písma praví, že je třeba odstranit nebo ovládnout vrittis, tedy tok mysli. To vyvolalo v myslích jogínů určité zmatení. Vedlo to k praktikám, jako je půst, zacpávání všech devíti tělesných otvorů, dechová cvičení atd., přičemž cíl – sjednocení s Já – byl zcela odsunut do pozadí. Aby bylo možné tohoto cíle dosáhnout, je třeba nejprve pochopit, co je to mysl. V důsledku nevědomosti vznikají v Átman koncepty. Átman se tak nyní nazývá mysl. Stejně jako se vlny rozprostírají po hladině oceánu, tak se i koncepty rozprostírají po těle Átman. Ten, kdo pozoruje vlny, se do této činnosti noří natolik, že zapomíná na oceán. Koncepty vznikají tehdy, když člověk nedokáže rozlišit mezi myslí a Átman, a tudíž nevidí skutečné Já. Mysl je ve své podstatě součástí Átman. Neustále pozorujete koncepty a mysl, ale pokud se začnete soustředit výhradně na Átman, splynete s ním.

Podívejme se nyní, co vlastně znamená odstranění mysli. Když se začnete soustředit na Átman, splynete s ním. Koncepty přestanou samovolně vyvstávat, a tím jsou utišeny, mysl je tak odstraněna. Už neexistuje a vy se sjednotíte s Já. Cíl je dosažen. Pak budete v harmonii s Brahman a vrittis neboli myšlenky nebudou vyvstávat. Myšlenkám by se nemělo aktivně bránit. To je virodha, odpor. Když zaujímáte postoj odporu neboli virodhy, máte sklon se na tyto myšlenky soustředit o to více. A když je pak pustíte, výsledkem je, že vrittis jsou ještě silnější a bouřlivější. Buďte proto pasivním pozorovatelem a soustřeďte se na Já. Myšlenky pak postupně utichnou. Uklidníte se, aniž by vás zaplavovaly vlny konceptů. To je Nirodha, skutečné odstranění. Koncepty ustupují a zcela přestávají vznikat teprve tehdy, když je pochopena souvislost mezi podřízenou myslí a Átman.

Mysl oklame nejednu impozantní osobnost.

Je však služebníkem Mistra,

který dosáhl Skutečnosti.

Přednáška Šrí Siddharaméšvara Maharadže

GA

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.