ADVAITA.cz

Pochodeň poznání je vaší vstupenkou ven z temnoty

Dnes - advaita

14. června 1929

Nevědomého džívu lze považovat za pokrytce v tom smyslu, že si vypěstoval zvyk, postoj, který se navenek jeví jako příjemný, avšak zároveň v sobě skrývá dobré i špatné pocity. Zvyk se získává praxí a je zcela v moci každého člověka, aby se rozhodl, které zvyky si osvojí. Sklon k nejcennějšímu pokladu, k Já, je nejlepší vlastností, a pokud k němu člověk netíhne, může to pro něj znamenat tragédii. Touha poznat, kdo jsem a jaký je smysl mé existence, je tou nejlepší vlastností, zatímco prahnout po hmotném světě a všem, co s ním souvisí, je špatnou vlastností.

Stav, v němž jste si neustále vědomi „Já jsem Átman“, je „stavem povznesení“, zatímco stav, ve kterém nadále existujete jako pouhý nevědomý smrtelník, se nazývá „stavem sestupu neboli úpadku.“ Kdybyste se naučili rozlišovat mezi Já a hmotným světem a kdybyste na Átman mysleli dnem i nocí, byli byste jako labuť, která má neobyčejný dar rozlišovat mezi mlékem a vodou. Den za dnem byste měli myslet na pravé Já. Smrtelník, který stráví celý svůj život sháněním denního chleba, jídlem, pitím, veselením se, klevetím a pomlouváním, se nachází na samém dně duchovního žebříčku. Vše, co dělá, je klouzání, plazení a chrlení jedu, podobně jako had. K tomu, aby se povznesl do stavu blaženosti, by byla zapotřebí radikální změna. Kdyby však začal štědře přispívat (na duchovní účely), modlit se, a dokonce s jistou upřímností uctívat Všemohoucího, posunul by se na duchovním žebříčku o kousek výš. Jeho nohy sice bezpochyby stále stojí na zemi, ale aspoň mu začínají rašit křídla.

Pokud se upínáte k něčemu jinému než k Já, které je jedinou inspirací pro poznání, dá se říci, že pouze dýcháte. To znamená, že žijete bezcenný život. Pokud máte náklonnost k Já, opak je pravdou. Pak ve vašem životě převládá mír a spokojenost. Neklid je stavem džívy, zatímco pro toho, kdo je pohroužen do Já, platí právě opak. Ego pak ustoupí a všechny připoutanosti zmizí, a zůstane jen mír. Inspirace ve vnitřním vědomí nás neustále táhne ven, k objektům, k věcem jiným než k Já. Když ale řeknete, že všechno je neskutečné, přirozeně následuje mír. Pak můžete být stejně klidní jako ve spánku. Ve spánku odkládáte viditelný svět a na všechno zapomínáte. To samé byste měli dělat i v bdělém stavu. Teprve pak můžete dosáhnout poznání.

Vidžňána je pravá, je to Absolutní poznání. Stejně jako vylezete na strom a pak z něho slezete, stoupáte do stavu poznání a v další fázi ho překročíte tím, že ho odhodíte. Poznání v tomto bodě musí být odhozeno. Teprve pak je vaše cesta poznání završena a vy jste nabyli Vidžňánu. Naslouchání náboženským rozpravám vám zpočátku pomáhá orientovat váš intelekt směrem k Bohu, a jak se vám odhaluje vnitřní Já, získáváte pravé poznání, které vás pak vede k naprostému odpoutání.

Benefitem duchovních rozprav je to, že pomáhají zničit pýchu. Pýchu na tělo, pýchu na společenské postavení, je třeba zlikvidovat. Kvůli pýše jste uvízli v egu. Ego je pokřivené a je třeba ho narovnat. Kvůli egu se pachtíte za vším, o čem si myslíte, že je pro vás dobré, a vyhýbáte se všemu, co považujete pro sebe za špatné. Stáváte se vybíravými a chcete si ponechat to dobré a zbavit se špatného. Máte strach, že vám „to dobré“ unikne a že přijdete o hmotné výhody. Právě strach je příčinou všech vašich připoutaností a svazuje vás jako v kleštích. K této zvláštní a matoucí situaci dochází proto, že jste začali přijímat za pravdu vše, co je nepravdivé. V důsledku toho se ve vašich myšlenkách objevuje šest nepřátel, jako je např. kama neboli touha. Strach přináší utrpení, a proto je zdrojem všech vašich problémů. Tyto obavy se nahromadily a vedou k duševní nestabilitě. Protože nejste schopni nést odpovědnost za své činy, za své vědomé či nevědomé prohřešky, začnete obviňovat ostatní.

Kdybyste byli ve svém přirozeném stavu, ve spojení se svým vnitřním Já, chovali byste se přesně naopak a jednali beze strachu. Právě vaše obavy vytvářejí toto šílenství a vyvolávají potřebu lpět na věcech.

Existuje příběh o ženě, která žila ve stejné vesničce jako Světec Tukaram. Byla svobodná, ale těhotná, proto ji vesničané zavrhli. Měla strach a aby unikla trestu, svalila vinu za svůj stav na světce Tukarama, ačkoli dobře věděla, že ho všichni bez výjimky uctívají. Když se Tukarama zeptali, zda se zapletl s touto ženou, řekl: „Za všechno je zodpovědný pán Vittal, udělal to Pán Vittal.“ Jen se podívejme na kontrast mezi ženiným vyděšeným stavem a vyrovnaností Světce Tukarama. Nenadával jí, ani se nebránil. Na její obvinění reagoval nebojácně.

Přestože Indra, král Bohů, dosáhl díky obrovskému úsilí moudrosti, pronásledoval ho strach, že své postavení ztratí. Je třeba dosáhnout stavu bez strachu, v němž neexistuje ani stopa strachu. Celý hmotný svět se svíjí a kroutí ve spárech strachu. Když jste ve svém přirozeném stavu, strach vůbec neexistuje.

Obvykle máme přirozený sklon užívat si dočasných zážitků. I posvátná písma nás lákají příslibem pozemských radostí v příštím životě. Kůň v podobě obrovského ega z toho, kdo tímto sklonem trpí, jistě udělá hlupáka. Zbavte se svého ega. Cesta, po níž kráčejí Džňáninové, je cestou bez sklonů, cestou odstranění myšlenek v mysli. Pokud touhy přetrvávají, není nikdy blaženosti. Ale mějte na paměti, že být blažený je též vlastností myšlení. Touto blažeností míním uspokojení. Jakmile dosáhnete uspokojení díky poznání Já, stáváte se Átmanandi. Splněné touhy přinášejí světské radosti. V tomto světě existují tři druhy blaženosti: Brahmananda, Vidnyananda a Átmananda.

Studium Písma, studium praktických věd a shromažďování poznání o nejvyšší Pravdě představuje radost z učení neboli Vidnyanandu. Pouze tehdy, když člověk něčemu porozumí, prožívá radost z učení. To je Vidnyananda. Blaho vycházející pouze z pravého Já je Átmananda, blaženost Já. Radost z učení, Vidnyananda, a radost z nabytí poznání Já, Átmananda, jsou obě omezené. Obě vám pomáhají dosáhnout poznání, ale nevedou vás ke stavu „Já jsem Brahman“ neboli Brahmánanada.

Porozumění tajemství Písem je Vidnyananda. Získání tohoto poznání je jako lezení na strom. Váš vzestup do stavu poznání je podobný lezení na strom. Pokračujete v postupu, ale poté je toto poznání odloženo, což v této analogii znamená slézt ze stromu. Když slezete ze stromu, je to Brahmananda, přirozený a spontánní stav. Všechny tyto tři stavy blaženosti jsou však stále jen koncepty. Až když se všech těchto tří stavů zbavíte, dospějete do „Bezmyšlenkovité Skutečnosti“. Jak toho lze dosáhnout? Až se odpoutáte od světských záležitostí a až budou vaše myšlenky odstraněny, tehdy dosáhnete konečného cíle. Lpění na nejvyšším poznání, bez ohledu na to, jak vznešené je, je stále špatnou vlastností. Připomínali byste krále, který byl sesazen z trůnu nebo svržen. V tomto pozemském světě nemá cenu zastávat jakoukoli vysokou funkci.

Ti, kdo myslí pouze na světský, pomíjivý život, jsou jako bezvýznamné červy, které se rodí a umírají v tomto bezcenném světě. Je pravda, že mohou stoupat vzhůru, možná uvidí i měsíc. Jinými slovy, mohou dokonce hledat a dosáhnout poznání, ale i přesto, pokud nejsou osvobozeni od tohoto hmotného světa, jsou jako holubi, kteří létají po obloze, a přesto mají oči upřené k zemi.

Místo toho, aby se smrtelník snažil zakusit „Já je Brahman“, touží po úctě a slávě. Ilustrovat to může příběh o labuti a holubici. Labuti i holubici byla položena otázka: „Co vidíš?“ Holubice viděla pouze své hnízdo, a proto si nikdy nemohla stanovit vyšší cíle. Nikdy se nesnažte být jako holub. Labuť odvětila: „Poutavé modré nebe.“ Stanovovat si vyšší cíle a vzlétnout do výšin je vlastností labutě. Buďte jako labuť, klaďte si vyšší cíle a rozvíjejte v sobě touhu po Skutečnosti. A to natolik, aby se snaha o dosažení Nejvyšší Pravdy stala součástí vašeho každodenního života. Vaše pozornost se pak přesune od světských povinností a závazků k Já. Seberealizace by měla mít přednost před plněním světských povinností. Čtrnáct věd a šedesát čtyři umění pomáhají zajistit obživu, ale věda o Brahman je z nich všech nejvýznamnější. Stav světského vzestupu vás nakonec uvrhne do úpadku.

Pouhé studium Písma z vás statečného člověka neučiní. Když dosáhnete poznání Já, vše, co není pravdivé, zmizí v říši vědy o statečnosti. Stanete se nebojácnými. Vymaníte se z koloběhu zrození a smrti. Budete v bezpečí. Ve světském smyslu znamená statečnost odvahu, ale skutečný význam slova statečnost spočívá v bezstarostnosti.

Žák se nemůže stát Džňáninem tím, že bude slepě napodobovat svého Mistra. Měli byste pečlivě následovat jeho pokyny s plným srdcem a rozumem. Z tohoto důvodu Mistr říká: Dělejte, co říkám, ne to, co dělám.“ Mistr žije podle toho, co hlásá. Vezměte si například Světce Tukarama. Jeden chlapec si vypěstoval zvyk jíst jaggery (cukr). Aby ho tohoto zvyku zbavili, vzali ho ke Světci Tukaramovi. Tukaram trval na tom, že chce chlapce vidět po patnácti dnech. Když ho po patnácti dnech přivedli zpět, Tukaram ho požádal, aby se posadil, a řekl mu, ať nejí třtinový cukr. Na otázku, proč mu trvalo patnáct dní, než chlapci jen řekl, ať nejí třtinový cukr, Tukaram odpověděl, že ho sám rád jí, a proto nemá morální právo žádat dítě, aby se ho vzdalo. On sám se patnáct dní zdržoval konzumace hnědého cukru a teprve poté dítěti poradil, aby to nedělalo. Tukaram řekl: „Kdybych se toho zvyku nedokázal zbavit sám, jak bych mohl žádat, aby se ho vzdalo toto dítě?“ Když to chlapec uslyšel, souhlasil, že hnědý cukr jíst nebude. Než budete poučovat, nejprve to sami praktikujte. Stejně tak, když dosáhnete pochopení, najdete vnitřní klid, což bude mít pozitivní vliv na ostatní. Už jen tím, že budete klidní a tiší, ukotveni ve svém Já, budete pro ostatní příkladem. Pamatujte, že vy jste vládcem.

Konečným cílem je nalézt tento neocenitelný mír, a poté pomoci i ostatním, aby jej nalezli. Existuje slovo Paropkar, což znamená altruismus. Para+upa+aakar dohromady znamenají výrazné přiblížení se k Já. A to natolik, že nakonec poznáte, že vy sami jste tímto Já. Dosud jste tápali ve tmě, která se táhne přes nekonečný koloběh zrození. Pochodeň poznání je vaší vstupenkou ven z této temnoty. Pokud prožijete zkušenost Sebe/Já, jak ji vysvětluje Mistr a jak je popsána v Písmech, pak jste si poznání Já správně osvojili. Poté budete schopni komukoli velmi srozumitelně vysvětlit, kam směřujete a kým jste. Pokud však přímou zkušenost Já nemáte, květnatý a obrazový jazyk nebude schopen na výše uvedené otázky uspokojivě odpovědět.

Přednáška Šrí Siddharaméšvara Maharadže

GA