ADVAITA.cz

Cestu k cíli dláždí promyšlené rozlišování

14. 4. 2026 - advaita

17. července 1929

„Džňáninové se za svého života osvobodili, a jejich síla je patrná i po odchodu jejich těla, není však pravda, že se vracejí kvůli přetrvávajícím touhám.“

(Dasboadh 10. dášaka, 7. kapitola, 3. verš)

Realizovaná bytost, ačkoli je mezi námi a navenek dělá věci jako my, se od nás liší, protože je mimo čtyři těla. Abyste realizovali Já, i vy se musíte od čtyř těl oddělit; pozorovat svět, a přesto být od něho stranou. Následující příběh vám to pomůže pochopit.

Říká se, že Všemohoucí, Já, nevrhá ani odraz v zrcadle, ani stín, protože je ve formě poznání. Jednou se Mistr rozhodl podrobit své žáky zkoušce, protože tvrdili, že dosáhli seberealizaci. Prohlásil, že Džňánin nikdy nevrhá odraz v zrcadle, a postavil před ně zrcadlo. Několik z nich přiznalo, že jsou stále nevědomí, a své předchozí tvrzení odvolali. Pár žáků, těch sebevědomých, však ve zkoušce pokračovalo, předstoupili před zrcadlo, ale jejich odraz jim hleděl do tváře. Jejich sebedůvěra byla otřesena. Museli přiznat, že jsou stále nevědomí, a navíc je z jejich strany zapotřebí více praxe. Jeden žák však stále trval na tom, že je Džňánin. Ostatní se na něj rozhněvali a obvinili ho, že lže; jak může něco takového tvrdit, když je jeho odraz v zrcadle každému jasně patrný. Jak mohl být Džňánin? Všichni se obrátili na Mistra, aby jim dal za pravdu. Mistr se však zdál být touto situací potěšen. Požádal pak žáka, aby své tvrzení vysvětlil. Žák vypadal sebejistě a řekl, že odraz vrhá jeho tělo, a on není tělem, on je Já. A odraz v zrcadle tudíž není on. Jeho Já je ve formě poznání, a protože poznání nikdy nemůže vrhat odraz, nemohl být jeho odraz v zrcadle nikdy vidět. Mistr souhlasně přikývl. Žák byl vskutku Džňánin!

Abyste se stali Džňáninem, musíte se naučit rozlišovat. Podívejte se na to takto: tady přichází Krišna, ale kde že je Krišna? To, co je zde před námi, jsou oči, uši, maso, kosti, kůže atd. Kdybyste měli správný vhled, bylo by vám jasné, že nazývat svazek masa a kostí Krišnou je holý nesmysl. Proto byste měli mít vnitřní zrak neboli jasné rozlišování, abyste viděli, co tam skutečně je. To, co je pro oko smrtelníka snadno viditelné, nemusí být nutně skutečné. Je toho víc, než se na první pohled zdá. Ten, kdo je obdařen poznáním, se snaží vysledovat všechno až ke zdroji. Pak dojde k závěru, že vše, včetně fyzického světa, je vlastně neskutečné. Proč tedy jen my (Džňáninové) považujeme vše ve viditelném světě za neskutečné? Je to proto, že neskutečné se při pohledu „neskutečným“ okem jeví jako skutečné. Vše se zdá existovat kvůli našim vlastním myšlenkám a představám. Nezapomeňte, že koncepty jsou iluzorní. Když nabydete poznání a následně zakusíte, že vše pochází z Životní síly, iluze se rozptýlí. Pak poznáte, že Brahman, Nejvyšší Duch, je všeprostupující a tudíž vše, co existuje, není nic než Brahman. To by nevědomá osoba bez pomoci Mistra nikdy nepochopila. Proto lidé v prožitku toho selhávají.

Brahman je zcela nahé a leží před vámi obnažené. Obyčejný smrtelník ho však nikdy nemůže vnímat. Vy jste Brahman. Vaše superkauzální tělo je ve formě poznání. Na cestě k Seberealizaci musíte nejprve získat toto poznání Já. Poznání musí být později také odbouráno ponořením se do Já, protože v esenci Já neexistuje ani poznání, ani nevědomost. Teprve pak můžete nabýt Absolutní poznání a zakusit své původní Já.

Každý má poznání ve formě vědomí. Nevědomého smrtelníka, který si je vědom obecného poznání, přepadá pýcha. To proto, že pýcha je neoddělitelně spjata s poznáním. Dláždí cestu egu. Nyní se obyčejný smrtelník jen díky tomuto poznání považuje za nadřazeného ostatním. Myslí si, že je výjimečný, zcela jiný než ostatní, a že vyniká v davu průměrnosti. Dualita je nyní jeho způsobem pohledu na svět a výsledkem je pýcha na poznání. Jak může jedinec, který lpí na poznání, pochopit Pána Brahmu, Višnua nebo Šivu?

Pán Šiva vyprávěl Hansa Gítu, posvátný text, v němž Sanaka a další mudrci požádali pána Brahmu, aby jim poradil, jak dosáhnout Seberealizaci. Pán Brahma se modlil k Pánu Krišnovi, který se před ním v odpovědi na jeho modlitby objevil v podobě labutě. Když se Sanaka zeptal Pána Krišny a požádal ho, aby mu odhalil svou totožnost, Pán Krišna to odmítl s tím, že Sanaka nemá právo ho o to žádat. Sanaka pak požádal Pána Brahmu, aby je obdařil poznáním. Zároveň mudrci přiznali, že se nedokáží vymanit z tužeb. Požádali Pána Brahmu o praktická doporučení. Pán Brahma pro ně neměl odpověď. Tu jim dal Pán Krišna. Vysvětlil jim, že jedině když oddělí touhy od svých myšlenek, mohou dosáhnout Já neboli Pána Krišnu. A tyto touhy lze vyhnat pouze uctíváním Já. Uctívání pomocí všepohlcujícího, všezahrnujícího, vznešeného uctívání jim vskutku mohlo pomoci dosáhnout poznání Já a vedlo k bezžádostivému stavu.

Brahman je zcela blízko a lze ho snadno pochopit, ale smrtelný džíva si nasadil klapky pýchy a zůstal zcela nevědomý. Smrtelný džíva usiluje o dobytí světa jen proto, že je zaslepen egem, a právě kvůli tomuto egu nikdy nemůže pochopit jedinečnou podstatu Brahman. Uvedu vám příklad, jak vypadá smrtelný džíva.

Pán Poredi, obvykle dochvilný člověk, se jednou zpozdil. Když ho na to vedoucí upozornil, bránil se slovy: „To je poprvé, co jsem se opozdil. Nepřicházím snad vždy s velkým předstihem před ostatními a někdy i před vámi? Poháněn svým egem byl nucen to říci. Takový je úděl nevědomého smrtelníka, a právě toto ego mu brání v zakoušení konečné skutečnosti. Je ironií, že být takříkajíc „poraženým“ je z duchovního hlediska jediná oblast, kde se z „poraženého“ vyklube vítěz. Je skutečným oddaným Pána Hariho. Proč se bránit, proč vysvětlovat, to je práce ega. Vy jste Já. Kdyby se tedy džíva obrátil ke zdroji – tj. tento hliněný hrnec je pouze hlína a jméno je neskutečné –, stal by se Všemohoucím v jednom okamžiku.

Stav „Soham“ nastává teprve tehdy, když ego přestane existovat. Ten, kdo dosáhl Seberealizaci, existuje ve stavu Soham, Já jsem On. K získání tohoto stavu může pomoci pouze velký díl praxe. Proto se říká, že Soham je svět sám o sobě. Člověk se musí usilovně snažit, aby tento svět pochopil. Nezapomínejte, že ho můžete nabývat postupně, část po části. Polovinu světa Soham získáte, když nabydete poznání. Pán, Všemohoucí, není nikdo jiný než toto poznání ve formě vědomí, a přebývá v srdci každé živé bytosti, v jádru každé bytosti. Toto vědomí je patrné v každém a Pán se vyjadřuje každým činem živé bytosti. Různorodé činy, které živá bytost vykonává, pocházejí z tohoto vědomí, jsou díky němu vykonávány, a nakonec spolu se svými důsledky splynou v tomto vědomí. Veškeré různé činy jsou různými módy tohoto vědomého bytí („být si vědom“). Když jíme, spíme, chodíme nejsme nic jiného než toto vědomí. Toto poznání ve formě vědomí je však neúplné. Věčně žízní, věčně usiluje o to, aby si bylo něčeho vědomo, věčně touží po dokončení. Právě z tohoto důvodu Světci popisovali Pána Pánů jako „chromého“.

Druhá polovina světa Soham je překonána, když se toto poznání rozpustí v Já. V tu chvíli dosáhnete Skutečnosti. AUM je úplným vyjádřením neboli představením smrtelného. Jsou to tyto tři slabiky a tečka.

A představuje poznání napadené pýchou a následně egem. Smrtelník nabývá tvaru a nyní stojí zřetelně odděleně od Já. U představuje souhlas, nebo potvrzení, které tvaru dává praxe, a následné vzdálení smrtelníka od Já, protože se mu nedaří rozpustit poznání v Já. Smrtelník je nyní pevně usazen jako oddělená entita, zřetelně oddělená od Já. M představuje nevědomost, protože smrtelník se nyní dostal do stavu nevědomosti. Tuto nevědomost posiluje tečka, která představuje úplné zapomnění toho, kdo je za Átman. Poznání pochází z tohoto zapomnění. Leží hned vedle tohoto zapomnění.

Džňánin je ten, kdo je znalý. Je pravda, že se poznání jeví jako Pravda, ale zde, v esenci Já, se i tato Pravda stává nepravdivou. V podstatě Já nic neexistuje, ani poznání, ani nevědomost, ani pravda, ani nepravda. Proto, abychom dosáhli seberealizace, musí být toto poznání rozpuštěno v Já. Konečný cíl je naším skutečným cílem. Já je to, co zůstává po zanechání všech konceptů, poznání, nevědomosti, pravdy, nepravdy, Brahmy spolu s jeho světem, Višnua spolu s jeho sídlem, Vaikuntou, a Šivy spolu s jeho sídlem, Kailašem. Ten, kdo takto zůstává po opuštění všeho, je Bůh, Všemohoucí.

V této souvislosti by se přirozeně mohla vynořit otázka: „Pokud je třeba zanechat i poznání, proč se o něj vůbec od počátku snažit?“ Je to nutné, protože bez něj by přetrvávala nevědomost. Nevědomost je tímto poznáním odstraněna, stejně jako je třeba použít trn k vytažení jiného trnu. Je-li nevědomost odstraněna, poznání splnilo svůj účel. Již není zapotřebí a je třeba se ho vzdát. Stejně jako je nepravdivá nevědomost, tak je nepravdivé i poznání. Oba tyto koncepty je nutno vykořenit a odhodit. Vidžňána, Absolutní ryzí poznání, přichází po zanechání obou těchto konceptů. Vidžňána je úplné pochopení, přímá zkušenost Já. V tomto bodě již není třeba nic dalšího, protože hledání Pravdy skončilo. Toto je postup krok za krokem k dosažení Seberealizace. Tento proces by měl být důkladně pochopen.

Co se od žáka žádá je důkladné prozkoumání všeho, s čím se setká, a dohledání původu toho. Nyní můžete vidět, že život, který jste vedli před tímto zkoumáním, byl marným, bezcenným honem, honem za materiálními předměty. Tyto objekty se nakonec rozloží na pět základních elementů: oheň, vodu, zemi, vzduch a prostor. To je konečný výsledek všech hmotných věcí. Ačkoli je to osud všech živých bytostí, většina to popírá kvůli svému obrovskému egu. Co je špatného na tom přijmout, že tato zeď není nic než bláto, protože bláto je základní, fundamentální látkou tohoto předmětu? To nejmenší, čeho může toto zkoumání dosáhnout, je to, že se zbavíte touhy vlastnit hmotné věci. Na konci tohoto zkoumání zjistíte, že všechny objekty se redukují na stav pěti elementů, a zbavíte se této majetnické touhy, pocitu „to mi patří“; právě to je zdrojem vašeho utrpení.

Pamatujte, Seberealizace nepřichází ihned po vyslechnutí si promluvy; je zapotřebí rozjímat a soustředit se na Já; musíte se s Pravdou důkladně obeznámit. Toto Pravda, Já, je základním faktem vaší existence a musí být plně vnímána, než dojde k úplnému pochopení. Jedině tato Pravda přetrvává, a žádná jiná. A odměnou za vaše úsilí je přímé vnímání Všemohoucího. Následující příběh vám pomůže pochopit Já a jeho podstatu:

Mudrc Durvasa, který dokázal ovládat své touhy, jednou navštívil město Mathura. Rozhodl se, že tu nějaký čas zůstane. V té době pobýval Pán Krišna ve městě Gokul. Obě města oddělovaly klidné vody řeky Yaminy. V den Guru purnimi, kdy se uctívá Mistr, se několik žáků z Gokulu vypravilo s plnou náručí květin a sladkostí vzdát úctu svému Mistrovi, mudrci Durvasovi. Když dorazili k řece, zjistili, že je velmi divoká a pohltila by vše, co jí stálo v cestě. Ani přívozy nedokázaly přeplout na druhou stranu. Vydali se proto požádat o pomoc Pána Krišnu. Krišna jim řekl, aby se vrátili a pravili: „Ó svatá řeko, poslal nás celibátník Pán Krišna. Modlíme se k tobě, nech nás přeplout na druhou stranu.“ Jakmile tato slova vyslovili, voda v řece se zklidnila a před nimi se objevila úzká cesta na druhou stranu. Stezka byla ohraničena vysokými křišťálovými stěnami z vody, které zadržovala nějaká neviditelná síla. Žáci pak řeku překročili a vzdali úctu svému Mistrovi; nabídli mu dary a poklonili se, a později s ním poobědvali. Celý den strávili v jeho posvátné společnosti. Na cestě domů opět narazili na rozdivočenou řeku. Tentokrát je vedl mudrc Durvasa. Poradil jim, aby řekli: „Prosím tě o odpuštění a modlíme se k tobě, ó posvátná řeko, aby ses uklidnila a nechala nás se vrátit do našich domovů. Náš mistr, velký mudrc Durvasa, který dosud nepožil žádné jídlo, tě žádá, abys nám pomohla.“ Cesta se opět vyjevila a žáci se mohli vrátit domů. Tato událost je zmátla. Jak mohl být Pán Krišna, který vedl polygamii, celibátníkem, a jak mohl mudrc Durvasa, který si s nimi pochutnával na dobrém jídle, nepozřít žádné jídlo? Odpověď pro ty, kdo rozumnějí, je jednoduchá. Bylo to tělo Pána Krišny, které je polygamní a bylo to tělo mudrce Durvasy, které si pochutnalo na veškerém jídle. Nejvyšší Já nejí. Vy sami jste Pán Krišna. V okamžiku, kdy realizujete Já, v jeho nejpřirozenější , spontánní formě, tato řeka světské existence, která vždy bouří tak či onak, vás již nebude trápit. Pochopíte, že tento hmotný svět není skutečný. Je to pouze koncept, a navíc, váš vlastní koncept. Jakmile si uvědomíte, že vše ostatní je nepravdivé, tato neskutečná forma se vytratí. Cestu k cíli dláždí promyšlené rozlišování, a ani celoživotní pokání se s tímto rozlišováním nedá srovnat.

Bylo zmíněno, že hmotný svět je pouhý koncept, a to navíc špatný. Musí zmizet. Jak se lze zbavit špatného konceptu? Držte se těch dobrých a sledujte, jak ty špatné zmizí. Jak by mohl Bůh přebývat v každé z těchto nesčetných živých bytostí? Existuje ve formě poznání. Proto byste měli vždy říkat: „Já jsem Všemohoucí, já jsem Soham.“ I to je koncept, ale ten dobrý. Je to koncept Džňánina. To, že jsem pouhý smrtelník, je také koncept, koncept nevědomého člověka. Jste zahlceni špatnými koncepty. Dobré či špatné, všechno to jsou koncepty. Všemohoucí je nad těmito koncepty. Když je zničen špatný koncept tohoto hmotného světa, zjistíte, že vyniká poznání. V tomto poznání neexistuje ani dualita, ani monismus. Člověk s tímto poznáním se nazývá Džňánin. Ale nakonec musí Džňánin vymazat i tento poslední zbytek poznání.

Ten, kdo přemýšlí a rozlišuje, je lidská bytost; jinak není o nic lepší než zvíře. Pamatujte, že pár dobrých myšlenek dokáže mnoho. Špatné myšlenky se vyskytují u většiny lidí, ale existuje několik čistých duší, které mohou pomoci tyto zákeřné myšlenky rozptýlit. Cílem je stav bezmyšlenkovitosti, ale to vyžaduje čas. Všechny myšlenky, dobré i špatné, by se měly rozpustit v Já. Je naprosto nezbytné činit tak v přítomnosti Světců.

Nezveřejněná přednáška Šrí Siddharaméšvara Maharadže

GA