Nová kniha:
Jóga Vásištha jako audiokniha. Vynikající dílo Jóga Vásištha je nově k dispozici jako audiokniha. Přesněji řečeno na níže uvedených odkazech se před pár dny začalo se zveřejňováním audionahrávek. Cílem je postupně namluvit celou knihu.
www.samhita.cz --- youtube --- spotify --- podcasts apple
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Ten, kdo byl obdařen poznáním, by si měl být neustále vědom svého stavu bez těla
Dnes - advaita
Siddharaméšvar Maharadž: Pokud dojdete k závěru, že nejste tělem – k čemuž po upřímném uvažování určitě dojdete –, pak takový bude i váš osud. Když se blíží konec, lze smrt, která je na dosah, odvrátit pouhým vyslovením Božího jména? Nikoli. Měli byste mít pevné odhodlání, že nejste tělem, jedině tak budete schopni uniknout koloběhu zrození a smrti, a odvrátit smrt navždy. Odhodlání, je to, co je zapotřebí. Pouhé vyslovení Božího jména vás nikam nedovede! Váš osud je tedy rozhodnut v souladu s tím, co chcete a rozhodnete se na konci. Jeden sanjásin znal dívku, která pocházela z rodiny ševce a bydlela ve stejné vesnici jako on. Jednou se mu v noci zdálo, že je švec. Ve snu si ji vzal za ženu a založili rodinu. Bude po probuzení pokračovat ve vztahu s touto dívkou? Stejně jako je stav sanjásina ve snu jakožto otce rodiny a jeho stav po probuzení jakožto sanjásina od sebe vzdálený, tak je i Já vzdáleno od hrubého těla. Když se probudíte, vše, co vidíte ve snu, na vás již nemá vliv, a stejně tak je i světská existence snem, který přestává existovat po probuzení, poté, co nabydete poznání.
16. června 1929
Jakmile Mistr poukáže na to, že „skutečné vy“ je mimo čtyři těla, okamžitě se ocitnete osvobozeni. Těmito čtyřmi obaly jsou:
Hrubé tělo: je to to, které je viditelné okem.
Jemné tělo: skládá se z pěti prán, pěti smyslových orgánů, pěti orgánů činnosti, mysli, intelektu atd.
Kauzální tělo: je to samotná nevědomost. Odtud vzniká pocit „jsem džíva, pouhý smrtelník“.
Suprakauzální tělo: má formu poznání.
Když je jedinec požádán, aby opustil svůj dům, začne se poohlížet po jiném, zatímco sádhu nepotřebuje nic, ani dům, a proto si nemusí hledat jiný. Je-li Sanjásinovi řečeno: „Vstaň a odejdi“, poslechne bez zaváhání. Je tomu tak proto, že nechová k tomuto hrubému tělu žádnou pýchu, a tudíž nemá žádné ego.
Když byl pan Bhonsale, učitel, požádán, aby vysvětlil rozdíl mezi těmito dvěma postoji, řekl, že jedinec, který tvrdí, že potřebuje dům, se samozřejmě bez domu neobejde, a proto je nucen hledat si jiný. Co by ale s domem dělal sadhu? Nepotřebuje ho. Jde pouze o to, co člověk cítí a potřebuje. Podobně ten, kdo říká „jsem hrubé tělo“, se bez těla neobejde. Ten, kdo se naopak vzdal všech čtyř těl, hrubé tělo nepotřebuje. Ten, kdo po opuštění prvního domu cítí potřebu hledat si jiný, je ten, kdo se rodí z vlastní vůle. Sanjási, který realizoval, že hrubé tělo je nepravdivé a pomíjivé, překročil tělo. Nabyl titul „vidéhi“, ten, kdo je za tělem neboli ten, kdo je bez těla. Nyní stojí osvobozený od koloběhu zrození a smrti. Ten, kdo byl obdařen poznáním, by si měl být neustále vědom svého stavu bez těla – vidéhy. Nebo také:
„Na konci,
jaká je myšlenka,
takový je osud.“
Pokud dojdete k závěru, že nejste tělem – k čemuž po upřímném uvažování určitě dojdete –, pak takový bude i váš osud. Když se blíží konec, lze smrt, která je na dosah, odvrátit pouhým vyslovením Božího jména? Nikoli. Měli byste mít pevné odhodlání, že nejste tělem, jedině tak budete schopni uniknout koloběhu zrození a smrti, a odvrátit smrt navždy. Odhodlání, je to, co je zapotřebí. Pouhé vyslovení Božího jména vás nikam nedovede! Váš osud je tedy rozhodnut v souladu s tím, co chcete a rozhodnete se na konci.
Jeden sanjásin znal dívku, která pocházela z rodiny ševce a bydlela ve stejné vesnici jako on. Jednou se mu v noci zdálo, že je švec. Ve snu si ji vzal za ženu a založili rodinu. Bude po probuzení pokračovat ve vztahu s touto dívkou? Stejně jako je stav sanjásina ve snu jakožto otce rodiny a jeho stav po probuzení jakožto sanjásina od sebe vzdálený, tak je i Já vzdáleno od hrubého těla. Když se probudíte, vše, co vidíte ve snu, na vás již nemá vliv, a stejně tak je i světská existence snem, který přestává existovat po probuzení, poté, co nabydete poznání.
Uveďme další příklad. Je tu jeden brahmín, kterého posedl duch Šentja, který byl maharem. Mahar je osoba náležící do nižší kasty. Byl přivolán exorcista a duch byl vyhnán. Ale bylo by správné zavolat před vyhnáním ducha jeho ženu, tj. ženu mahara? Stejně jako duševní stav manžela, ať už je mahár nebo brahman, nemá žádný vliv na jeho ženu, tak ani Já není ovlivněno, i když dochází ke změně stavu hrubého těla a mysli.
Pan Bhosale, zmíněný učitel, byl zpočátku nevědomý, ale v okamžiku smrti již disponoval poznáním Já. V tu chvíli cítil, že je osvobozen, osvobozen od koloběhu zrození a smrti. Jeho osud byl v souladu s tím, o čem se rozhodl v okamžiku smrti, nikoli tomu, čím byl předtím, než toto poznání dosáhl.
Představme si, že si jdete vyzvednout mzdu a zaměstnavatel vám ji odmítne vyplatit s tím, že si ji nezasloužíte, protože vás jako dítě viděl nahého. Souhlasili byste s tím a byli byste ochotni se mzdy vzdát? To, že vás jako dítě viděl nahého, nemá s výplatou mzdy nic společného. Mzda vám právem náleží. Nevyrostli jste mezitím a neodpracovali si to? To, že jste byli nazí, znamená, že jste byli nevědomí. Jak jste dospěli, naučili jste se rozlišovat, praktikovat a získali jste poznání. Mzda je nyní právem vaše. Nyní jste skutečně osvobozeni. To je váš osud.
Kdy nás přestane ovlivňovat smrt? Když v našich myslích pevně zakoření přesvědčení „Já jsem od tohoto těla oddělen.“ Ve skutečnosti slovo „smrt“ v našem slovníku neexistuje. Nic takového jako smrt neexistuje. Přistupte k umírajícímu člověku a zamyslete se. Zjistěte, co se stane poté, co tato takzvaná událost nastane. Pět elementů se vrací do svého zdroje. Jsou nezničitelné. Pouze zmizí z jednoho místa a projeví se na jiném. Átman také je nezničitelné. Nic, vůbec nic na tomto světě nemůže být nikdy zničeno. Pouze přechází z jedné věci do druhé. Hmota nemůže být zničena, to je univerzální pravda. Proměna a změna jsou zákonem vesmíru. K dosažení takového poznání je nutná pouze praxe. Tou praxí je: „Nejsem tělo, jsem Brahman.“
Sádhu, který takto praktikoval, se jednou vydal na poutní místo, jehož sláva poslední dobou poněkud upadala. Byl na tomto místě poprvé. Přinesl se sebou svěží vlnu myšlenek/poznání, čímž vdechl tomuto místu novou sílu a sláva místa byla nyní opět obnovena. Blednoucí lesk byl oživen. Říká se, že sláva poutního místa, byť jakkoli zářivá, vždy upadne, pokud jej nenavštíví světec či mudrc. Taková je důležitost sádhua. Svatá nebo poutní místa jsou místa, kde osvícení opustili svá těla. Pokud sádhu opustí své smrtelné tělo v autě, stane se toto auto svatým místem.
Obecně se věří, že brány nebeské se otevírají při letním slunovratu a zavírají se při tom zimním. Pokud člověk zemře během letního slunovratu, považuje se to za štěstí. Je to pravda? Zavírá vůbec Bůh někdy tyto brány? Nikdy. Pamatujte, že to vše jsou jen pouhé koncepty. Ten, kdo se přes tyto pojmy přenesl, je skutečně osvobozen. Koncepty dne a noci na něj nemají žádný vliv. A letní či zimní slunovraty tudíž nemají velký význam. Slunce nezná temnotu. Jak jsme tedy my sami ovlivněni temnotou? Jsme to my, kdo jsme si temnotu vymysleli (vykonstruovali). Skutečná temnota je tam, kde je nevědomost.
Světec Kabír říká:
Zapomeň temnou celu, kde není ani světla, ani paprsku,
kdekoli vládne nevědomost, tam sádhu celý den uctívá.
Tma značí nevědomost. Cela zmíněná ve výše uvedeném dvojverší popisuje nevědomého džívu. Jsme velmi silně uvězněni v cele nevědomosti. Světec Kabír nás žádá, abychom na tuto celu zapomněli a usilovali o získání poznání. Kde můžete toto poznání najít? Toto poznání leží hned vedle nevědomosti. Je tomu tak proto, že superkazální tělo ve formě poznání leží hned vedle kauzálního těla, které má podobu nevědomosti. Já je ve formě poznání. Kdekoli není nic, tj. kdekoli je nevědomost, tam je Bůh, Já. Světci Ho uctívají bez ohledu na to, zda Ho nevědomí „zří“ či nikoli.
Okamžitá smrt je jistě pro někoho vítaná, ale zemřít tímto způsobem je nepříjemné, protože se člověku nedostane žádného varování. Varování přichází v podobě nemoci. Okamžitá smrt člověku nepomůže dosáhnout Seberealizace. Proto si ji přeje jen neznalý člověk. Ani krátkodobá nemoc není nápomocná. Když se smrt blíží, člověk si bezpochyby vzpomene na Boha, ale to vůbec nepomůže. Pouze pokud jste nevyléčitelně nemocní a upoutáni na lůžko padesát, dvacet nebo deset let, máte dost času na to, abyste podnikli nějaká pozitivní opatření k tomu, abyste se vyhnuli koloběhu zrození a smrti. Proto není důvod si stěžovat, pokud nemocný člověk ještě chvíli setrvá. Z dlouhodobého hlediska z toho bude mít jistě prospěch. Byl jeden muž, který byl nemocný. Později se seznámil se Šrí Bhausaheb Maharadžem. Před smrtí rád říkal, že se není čeho bát, a že umírá blaženě, bez jakýchkoliv tužeb.
Nezveřejněná přednáška Šrí Siddharaméšvara Maharadže
GA