ADVAITA.cz

Jestliže se budete i nadále ztotožňovat se svým tělem, budete muset zemřít, a to nejen jednou, ale mnohokrát

18. 11. 2025 - advaita

Audionahrávka 8 — Datum neuvedeno

Málokdo prohloubí svou víru vyslechnutím si mého příběhu. Poslouchání nebo hovor se uskutečňuje mezi Bohem a oddaným neboli Guruem a žákem. V duchovnosti je tím důležitým Bůh, Guru. Guru není nic než ztělesněním poznání. Ten, kdo je plný poznání, je Guru. Ve vlastním jádru je pocit bytí, který je nevyžádaný, nechtěný. Pozornost značí pocit bytí, naše poznání „my jsme“. Bůh řekne oddanému, že poznání „ty jsi“ se nalézá v těle. To je moje forma, forma poznání. Přestože poznání přebývá v těle, není jím nijak dotčeno. Bůh potvrzuje, že Guru, jenž je ztělesněním poznání, je formou Boha. Posluchač je poznáním, je to můj největší oddaný, je to má forma. Kdo je Hari (Bůh)? Kde je? A kdo je oddaný Boha? Oddaný Boha je svázán láskou k Bohu. Ale k čemu je vázán v lásce? Je to vaše vědomí, poznání, že „vy jste“. Kdekoliv je pocit bytí, tam je také láska k Já. Chybně se ztotožňujeme s tělem, místo toho, abychom byli ztotožněni s Bohem. Ten, kdo naslouchá příběhu Boha a prohloubí svou víru, tak to, co poslouchá, je formou Boha. Kdo bude poslouchat příběh Boha, není-li poznání „já jsem“ v těle? Za nepřítomnosti poznání „já jsem“ zde není žádné zakoušení světa. Íšvara vám říká, že poznání „vy jste“ je jeho formou. Pro toho, kdo je přesvědčen, že jeho poznání je formou Íšvary, se vše stává snadné a hladké. Ale to, co vidíme, je, že lidé dělají různé dobré činy, navštěvují posvátná místa, a to vše vykonávají, aniž by opustili ztotožnění se svým tělem.

Jen zřídkakdy někdo oddělí svou totožnost od svého těla a uctívá Boha v jednotě. Bůh říká, že ten, kdo jej uctívá neduálně, ho pozná a získá jeho milost. Takto požehnaný adept ví, že poznání „já jsem“ je forma Boha, forma Brahman. Když se poznání „já jsem“ ztotožní s Bohem, rozvine všechny kvality Boha. Naděje, touhy a žádosti náleží tělu nebo se ho týkají, a nikoli pravého Já. Ten, kdo se chová tak, že se připomíná jako tělo, trpí kvůli nadějím, touhám a žádostem. Bůh říká: „Ten, kdo má víru ve Mne, ví, že je vědomí, je Bůh přebývající v těle. A díky vědomí má poznání, že je, a že je tu také svět.“ Ve skutečnosti však žádnou formu nemá. Jméno a forma těla nenáleží jemu. Bůh říká, že takový adept ho pozná a zaslouží si jeho milosti. Když něčemu nasloucháte, něco odmítáte, něco zase přijímáte, ale tou nejhodnotnější věcí k přijetí je poznání „já jsem“. Je třeba považovat poznání „já jsem“ za Gurua, za Bhagavána a nakonec za naše pravé Já. Ten, kdo přijal tuto trojici (Guru, Bůh a své vlastní bytí), přichází k poznání svého pravého Bytí. Dojde k poznání, že vše to, co bylo kvůli tělesné totožnosti nějak cenné, je hodno zamítnout. Ale takové pochopení je velmi ojedinělé.

Běžně lidé praktikují duchovno po celý svůj život s přesvědčením, že jednou zemřou. Dokud počítáte čas pomocí dne a noci a svůj život tímto takto rozhodujete, do té doby věříte tomu, že jste se narodili. Pak zůstáváte v nevědomosti a nemáte žádné Sebepoznání. Ten, kdo má Sebepoznání, nemá žádný strach z času. Jako když neexistuje potřeba života tehdy, když nemáte žádné tělo, podobně On (Sadguru) zůstává nesmrtelný. Zůstává ve své plnosti bez časového ohraničení života. Ten, kdo má touhu po tělesné totožnosti, nakonec umře. Ten, kdo věří konceptu smrti, nemá žádné Sebepoznání. Toho, kdo má Sebepoznání, se myšlenka smrti nedotýká. Každé ráno se v momentu vykonání své tělesné potřeby cítíte dobře. Ve chvíli, kdy tělo skoná, kdy odejde životní dech, se mysl také vytratí a vědomí neboli vědění o sobě se stane ne-věděním. Našemu Já je jasné, že životní dech a mysl odešly a vědění se stalo nevěděním. Kdo zde zůstává? Kdo umírá? Životní dech nezemřel a vědomí také nezemřelo. Toto vědomí je forma projeveného Brahman. Ale jakmile životní dech odešel, toto vědomí sebe se stalo ne-vědomím. Nikam neodešlo. Já je věčné a úplné. Nepřichází, ani neodchází. Ale ten, kdo je důsledný v následování Guruova učení, ví, že není tělem. Jeho formou je světlo, Bůh, vědomí. Takový adept obdrží poznání Já a zjistí, že veškeré jeho naděje, touhy a žádosti jsou naplněny. Takže zde pak není zapotřebí chovat žádné naděje, touhy ani žádosti. Dokud máte naděje a touhy, vězte, že nejste realizovaní, nemáte poznání Já, neboť přirozeností Já je úplnost. Ten, kdo cítí, že byl narozen, a přijímá formu a kvality těla za své, nakonec umře. Ve skutečnosti nikdo nemá žádnou zkušenost smrti. I když je vědomím, Bohem, běžný člověk věří tomu, co lidé říkají o smrti. Takový člověk zakouší bolest, ale ten, kdo si vyslechl příběh Boha a má v to víru, se vždy nachází ve stavu radosti a veselí.

Nespočet světů bylo stvořeno a zaniklo, ale Já zůstalo nedotčené. Já je nedotčené a plné radosti. Já zůstává stále nedotčené jakýmikoli nepříjemnostmi a strachem. Následujete-li Guruovo učení a žijete podle těchto Guruových slov v tom smyslu, že vaše forma je Bůh, pak tato hádanka života bude vyřešena. Jinak můžete dělat cokoliv, ale vaše přesvědčení, že jednoho dne zemřete, tu stále zůstává. Kvůli ztotožňování se s tělem nebude mít vaše cesta zrození a smrti konce. V případě opravdového adepta skutečnost září jasně — Já nejsem tamto, Já Jsem To; nejsem toto, Já Jsem To. V důsledku víry v tělo, kvůli ztotožnění se svým tělem, se však toto jasné rozlišení mezi skutečností a neskutečností neuskuteční ve všech případech. Ten, kdo má víru v tělo, nemá víru v Já. Já je za zrozením a smrtí, za časem, a je všeprostupující. Já není individualita, je projev, je nekonečné a bez omezení. Pokud se budete držet své formy — tedy, že jste poznání, Bůh –, pak se vám toto může přihodit. Jestliže zůstanete ztotožněni se svým tělem, budete muset zemřít, a to ne jednou, ale mnohokrát. Lpíte-li na své formě jakožto vědomí, vaše hodnota se den za dnem zvyšuje a vy realizujete svou pravou totožnost. Pak vaše radost den za dnem roste, ukotvili jste se ve vědomí a zapomněli na ztotožnění s tělem.

Nosíme pantofle a boty různých druhů, ale my jimi nejsme. Každý ví, že není botami. Podobně adept ví, že není tělo pokryté pokožkou. Využívám své tělo, pečuji o něho, ale tělo není moje forma. Stejně jako nejsem svou obuví, nejsem také svým tělem. Naše vědomí, náš pocit bytí je jemnější než prostor. Je jasnější a čistší než prostor a ryzejší. Nechť někdo z vás nebo alespoň jeden z vás dokáže rozlišit mezi trvalým a pomíjivým a je zajedno s Já. Vaše přátelství a totožnost s vlastním tělem zůstane do té doby, dokud se nespřátelíte s Já a nestanete se s ním zajedno. Když přátelství a sjednocení s Já nastane tak, že Já je věčný Bůh, pak se Ho již nic nedotkne. Co je tou bezvýhradní vírou? Je to láska k Já — je to forma všemocného Boha. Světci, kteří toto zakusili, prohlásili, že ten, kdo bude mít takovouto víru, je Bhagaván, je samotný Bůh. Náš pocit bytí, naše poznání „my jsme“ je forma Boha. Neexistuje nic většího než toto. S naším pocitem bytí se objevuje existence všeho dalšího. Když zde není náš pocit bytí, není tu nic. S tímto pochopením přebýváte ve spokojenosti, jste plni radosti. Potěšení vyplývající z jakékoliv činnosti či zakoušení vnějších věcí není tou pravou radostí. Zakoušíte radost při vykonávání všelijakých činností, ale to není skutečná radost. Prožitek vnitřní svobody je tou pravou radostí. Tato pravá radost nezávisí na nějaké činnosti. Člověk se zaměstnává různými aktivitami, a činí tak svůj život snesitelný a myslí si, že to je pravá radost. Bez vykonávání různých činností by se naše existence stala nesnesitelnou.

Naší pravou totožností je Já a přirozeností Já je naprostá spokojenost a radost. Ten, kdo má plnou víru, se těší z této radosti. Nečiní nic dalšího. Tato radost je radost náležící Já. Tato radost není tělesným potěšením. Tělo potřebuje věnovat pozornost objektům či provádět činnost pro potěšení, ale To, jehož formou je samotná Radost, nic takového nepotřebuje. Musíte v sobě rozvinout bezvýhradní víru a zůstat v uvědomění neboli zření Já. Musíte vykonávat jógu poznání, jógu Já. Pomocí těchto jóg získáte právě v tomto těle a v tomto životě věčný „stav“ Parabrahman. Vy však nemáte čas na to, abyste se spřátelili s Já. Většinu svého času věnujete svým zálibám, známým a příbuzným. Jestliže se spřátelíte s Já, budete schopni vytrvat ve své pravé totožnosti, se svým pravým Já, což je ryzí „stav“ Parabrahman. K tomu je zapotřebí rozvinout bezvýhradní víru v Já a pokračovat v tom.

Z knihy Tat Tvam Asi