ADVAITA.cz

Cesta zpět k Já

25. 1. 2024 - advaita

Cesta zpět k Já

Vaše mysl a intelekt nejdříve musí pochopit ryzí „já jsem“. Pak je nutné zapomenout a transcendovat i to. Nejprve by mělo dojít k poznání tohoto „vše“ (ryzí „já jsem“) a poté by mělo být poznání vstřebáno v Já. Poznání je jemná nevědomost. Objevila se, jakmile jste zapomněli své bezmyšlenkovité Já. V této bezmyšlenkovité Swarúpě ale není přítomen intelekt, který by vytvořil pocit vědění či bytí, a proto se nazývá ryzím poznáním.

Ve skutečnosti jste Sakši neboli Svědek „vše“. Nazývá se Átma, které zří „očima“ poznání. Je však také Átma, které zakouší bdělý stav a přijímá existenci ega ve světě a říká se mu Átma stvořeného světa. A je tímtéž Átma, které zakouší sen a je nazýváno Átma plné záře (vědění). (Ve snu je pouze vědění a během snu považujete všechno za skutečné.) Je Átma, které zná rovněž hluboký spánek a říká se mu Átma plné nevědomosti. Vy jste však přesto ve čtvrtém těle neboli turíja jakožto Átma – svědek bdění, snění, spánku. Ve čtvrtém těle byly stvořeny objekty tohoto světa a zde je vaším objektem poznání „já jsem“. V tomto stavu je vaší přirozeností vědět/poznávat, ale přesto není toto poznání ryzím poznáním, je to ryzí poznání, které na sebe bere formu.

Každé ráno se po probuzení uvědomíte. Toto vědění je vám přirozené, ale jen co začne poznávat objekty světa, stává se omezené. Nicméně vědění o sobě je pro vás mnohem důležitější než všechny ty objekty, protože je tím původním „vy“, které se objevilo z Nejvyššího Já (Paramátma).

Tento bezusilovný stav vědění/poznání se nazývá satčitánanda – poznání, bytí a blaženost jsou zde vašimi přirozenými vlastnostmi. A pokud se Átma, které se přestalo ztotožňovat s hrubým tělem a „nyní“ se ztotožňuje s tělem „vše“ (ryzí „já jsem“), vzdá i tohoto ztotožnění, splynete opět s bezmyšlenkovitým Parabrahman (Ono Jedno Jediné za/před pozorujícím Brahman).

Vše, co je viděno a vnímáno prostřednictvím smyslů, je zdánlivý jev a veškeré toto zdání v sobě ukrývá bolest, jelikož je odsouzeno k zániku. Všechno, co je vnímáno pomocí deseti smyslů a mysli/mana a intelektu/budhi atd. je od vás zcela odděleno, neboť vy jste stavem turíja (svědek). Proto se stabilizujte v přesvědčení „Jsem Vidoucí a Svědek tohoto všeho.“ Přesto v tomto stavu pořád existuje dualita. Znalec zde poznává poznávané. Toto Znalcovo poznání je rovněž pocitem, a proto nemůže být stav turíja bezmyšlenkovitým, tj. ryzím poznáním. Ryzí poznání je to, kdy se tato dvojice stane Jedním. Vědění je poznání něčeho, ale Átma je prosto jakéhokoliv vědění/poznání.

V ryzím Parabrahman se objevil jemný neslyšitelný zvuk. To je pocit „já jsem“ a poznání, které má, není ryzím poznáním. Poté toto Abhimanjuovo* ego sestoupí do těla a „já jsem“ přijme zrození v podobě představy „jsem tělo“. Přesto i v tomto nečistém a pomíjivém těle skrytě přebývá ryzí Já/On. V každém hlučném a pošetilém člověku je On zcela klidný. V Něm Slunce poznání nikdy nezapadá, ale abyste Ho poznali, musí vaše ego nejprve umřít.

*V eposu Mahabharáta byl Abhimanju synem Adžuny. Je „dobrým“ egem = „jsem odhodlán uniknout z této Máje“. V bitvě proti Kauravům, tj. smyslovým objektům, byl však zabit, protože se na rozdíl od svého otce nenaučil, jak uniknout dobře zorganizovanému útoku ze strany iluze objektivního světa. Kauravové ho prý zabili právě ve chvíli, kdy zapadlo slunce; tj. naše ego, které má touhu poznat Já se snaží zničit myšlenky a je silné, když svítí slunce poznání. Ale jakmile přijde temnota nevědomosti, zapomene na sebe a snaží se poznávat jeden objekt za druhým.

Ardžuna, Abhimanjuův otec, je elementem ohně. Bhíma je elementem větru a Judišthira je elementem prostoru a nejstarším z Pandavů. Ardžuna má velkou touhu neboli oheň po Sebepoznání a hledající poznání potřebuje tutéž touhu. Hluboce se proto zamyslete nad velkým prohlášením „Já jsem Brahman/Aham Brahmasmi“. Zeptejte se sami sebe, jak může být „já“ Brahman a pak pátrejte uvnitř a získejte toto velké štěstí prostřednictvím realizace Já. Ryzí poznání se dostaví jen když zapomenete na sebe sama. Jakmile se však v nehybném Já objeví pohyb, opět se vynoří mysl v podobě „já jsem“. Vy jste Slunce ryzího poznání. Co vůbec potřebujete z tohoto světla poznání? Jak by mohlo „já jsem“, které je počátkem každého živého tvora, existovat tam, kde je pouze Jedno jediné? Přesto je ale třeba nejdříve „já jsem“ úplně pochopit, jinak nemůže vyvstat ryzí poznání.

Krišna řekl: „Přebývat ve svém přirozeném stavu je to nejlepší; rozjímání nad tímto stavem následuje poté; uctívání modly je nejnižší a dlouhé a vyčerpávající poutě jsou nejnižší z nejnižšího.“ Přirozený stav ryzího poznání získáte, když překročíte element prostoru. Element prostoru představuje Znalce poznávajícího poznané, a když se dostanete za to, překročíte kořen všech stvořených věcí. Tam se setkáte Sami se Sebou. Ten, kdo skutečně pochopí, že každá živá i neživá věc byla stvořena z poznání, pochopí Své Átma, a To jste vy. „Bůh odvozuje svou Božskost ode mě (Já). Sluneční svit, deště v období dešťů atd. mají svůj původ ve Mně.“ Chápejte tímto způsobem! Vy jste Átma a díky vám se objevuje toto všechno. Noha se pohybuje díky pohybující se čajtanji (neboli živému principu „já jsem“) vašeho Nejvyššího Átma.

Já je Bůh Bohů. Vidí každý čin. Záleží na Něm, zda ho považuje za pravdivý nebo nepravdivý. Když Jeho zření spatří svět, pak se objeví svět. Nebo jinak řečeno, když vidí svět a považuje ho za skutečný, pak se jeví jako svět, a když vidí všechno jako Sebe, pak je Bohem. Jak ale varuje Světec Džňánadéva: „Ve chvíli, kdy vyvstane poznání, zapomenete, že Bůh sídlí v těle každého tvora jakéhokoli druhu.“

Bůh žije v nejhlubším nitru každého. Je skrytý hlouběji než „vše“, On je Znalcem „vše“. Uctívání kamenných idolů v chrámu je nejnižším druhem uctívání. Dobrý oddaný by proto měl hledat „vše“ pomocí poznání a meditovat na ně. Nejlepší oddaný však získává své vlastní Já a zakouší vlastní a přirozenou Blaženost.

Poutě jsou nejnižším druhem uctívání. Lidé utrhnou list živé rostliny tulsi a položí ho jako oběť na hlavu neživé modly. Mohou sice říkat, že dělají púdžu zvanou satja narajána, ve skutečnosti však dělají a-satja/nepravou narajána púdžu. Prováděním takovéto púdži dělají z pravého narajány nepravého/a-satja. Přesto i toto „vše“ je a-satjou, protože je počátkem „času“ a „prostoru“ a zdání, které dříve či později zmizí. Přesto je třeba tento počátek sebe sama hledat a nalézt. Jen tak se poznání „já jsem“ ponoří do ryzího poznání neboli poznání Brahman.

Prováděním různých druhů púdži a rituálů lidé berou tuto sladkou, věčně tekoucí vodu poznání a mísí ji s hořkou vodou světského oceánu či života. Berou své původní místo a házejí ho do špinavých vod smyslnosti, jen aby uspokojili své nejnižší touhy. Výsledkem je zmatek a frustrace. Chcete-li poznat, kdo skutečně jste, pak pochopte „vše“, které až dosud sloužilo neexistujícímu světu. Vezměte tyto bezcenné snahy a zanechte je u chodidel pravého Boha, jinak nikdy nemůžete poznat sami sebe.

Hluboce se nad těmito slovy zamyslete a prostřednictvím moudrého rozlišování/vivéky pochopte toto „vše“. Nehleďte již ven a přestaňte si vytvářet neexistující minulost, přítomnost a budoucnost. Ačkoli byl Sahadéva (v Mahabharátě) z pěti Pandavů (elementů) nejmladší, svými bratry byl považován za toho, kdo měl k Bohu nejblíže. Byl pro ně neustálou oporou a vůdčím světlem, a proto ho často vyhledávali o radu. I vy v sobě máte toto vůdčí světlo, které je blízko Bohu. Avšak vy, kteří jste sami tímto pozorujícím Bohem, jste obrátili pozornost ven a vytvořili si vábní, matoucí svět objektů. Proto „nyní“ vnější svět opusťte a vydejte se po stopách zpět na své původní místo prostřednictvím vedení „ohně poznání“, který ve vás září. Abyste se však mohli dál vydat po cestě zpět k Já, budete muset vyhledat vedení Sadgurua.

V jednom z příběhů bylo pět Pandavů pozváno svými bratranci Kauravy, aby strávili příjemné chvíle v paláci, který pro ně postavili. Během pobytu však zjistí, že palác byl postaven z vosku a že Kauravové májí ďábelský plán upálit je v něm zaživa. Plán byl však zmařen. Když se v noci rozhořel oheň, Bhíma (element větru), syn Boha větru, dovedl své čtyři bratry do bezpečí tajným tunelem.

Chápete, že tento příběh byl napsán pro vás? Chcete-li uniknout objektům tohoto světa a setkat se sami se sebou, musíte zaměstnat vítr bezusilovného poznání/vědění. Když ve svém nitru projdete tímto tajným prostorem, narazíte na Znalce „vše“. On je mimo tři časy – minulost, přítomnost a budoucnost. Zde se vzniky a zániky a udržování neustále měnícího světa stávají neměnným poznáním „já jsem“ a poznáním tohoto „vše“. To je vaše původní tělo, ale přesto to není vaše pravá forma/swarúpa. Poznání „já jsem“ však bude prostředkem k dosažení bezmyšlenkovitého Stavu bez stavu, kde z „vás“ nezůstane vůbec nic. Tam je pouze On a vaše bytí nemá absolutně žádnou existenci.*

*V každém z nás neustále probíhá boj mezi Pandavami/elementy a Kauravy/smyslovými objekty. Kauravové nás chtějí udržet v tomto voskovém těle a upálit nás v něm. Podle Mahabharáty se Pandavové zaprodali Kauravům v hazardní hře, ale protože chtěli získat zpět to, co jim právem náleží, byla válka proti nim nevyhnutelná. Na konci tohoto epického příběhu, když byla bitva vyhraná, se pět Pandavů vydává na pouť do Himaláje. Cestou každý z bratrů umírá, kromě Judhišthiry, elementu prostoru, který byl vynesen do nebe, tj. prostor splynul s prostorem a zůstala jen a jen Skutečnost.

Toto je skrytý význam tradice obcházení lingamu pána Šivy. Čeho byste ale dosáhli, kdybyste lingam obešli jen do poloviny? Vaše jemné ego by pořád zůstalo a vy byste se dříve či později nakonec vrátili do světa smyslů. Pouze pokračováním a dokončením pradakšíny lingamu bude vaše ego zničeno. To znamená, že pouze zanecháním poznání „vše“ bude vaše práce dokončena a dojde k proniknutí do pravého poznání Já. Pokud tento úkon nedokončíte, pak se vám požehnání od Boha bohů nedostane.

Povězte mi, kde je ranní, odpolední a večerní čas pro Slunce? To vy jste na něj uvalili tyto pojmy, které vůbec neexistují. A jste to opět vy, kdo uvalil „já jsem“ a svět mnoha jmen a forem na Já. Brahman je bezmyšlenkovité; Ono je Jedním jediným a v Něm neexistují žádné stavy. Je menší než nejmenší a větší než největší, neboť je úplné a dokonalé. Je věčné. Říká: „Džíva, který patří do světa elementů, je mou věčnou součástí.“ Říká také: „Jelikož je v mé blízkosti, je mi blízký, a tak je má síla jeho sílou.“ Pochopte to takto! Vy jste tímto Átma. Z Jeho síly se rodí „vše“, džíva i sladkost manga. Až zakusíte, že jste Já, pak všechny pocity, které pocházejí z pocitu, že jste (individuální) „já“, a z pocitu „já jsem“ (tj. „vše“), zmizí. Vaše Átma se však ponořilo do světa smyslů a stalo se džívou. Abyste Ho probudili z Jeho dřímoty, Sadguru vám nejprve udělí náma mantru. (Naam znamená na/ne a aham/“já“, tj. „já neexistuji“.) To je začátek vaší duchovní cesty zpět k vašemu Já.

Podle naší tradice nejprve nabídneme svou oddanost Šrí Ganéšovi, pak Sarasvatí a nakonec Šrí Guruovi. Jaký je skrytý význam toho? Šří Ganéš je pozorující Átma, Sarasvatí je tím pozorovaným a Sadguru je Jedno jediné Já. Abyste však dosáhli Jeho stavu, musíte nejprve nabýt stav pozorování. Tento stav je skutečným uctíváním/púdžou Boha; k čemu pak bude uctívání mnoha bohů? Po dosažení stavu pozorování musíte provádět púdžu sami sobě.*

*Púdža znamená uctívání, ale značí též úplné zničení. Nejprve opustíme svět jmen a forem a dosáhneme stavu „já jsem“, pak je třeba tento stav smazat, abychom splynuli s Jedním jediným.

Než však začnete, musíte nabídnout svou oddanost Sarasvatí. Je to Bohyně poznání a jejím darem je moudrost. Dle indické tradice, když chce někdo získat poznání jakéhokoliv předmětu, nejprve si na pomoc přivolá Sarasvatí tím, že ji vykoná púdžu. S květinami a dary se lidé vydají do chrámu, pokloní se její soše a modlí se za její požehnání. Řekněte mi však, dává jim tento druh uctívání moudrost? Pouze žák, který ji uctívá nasloucháním jejímu jemnému šepotu Óm, jí vzdává náležitou úctu. Tímto uctíváním je hrubé tělo žáka pohlceno do těla „vše“ Sarasvatí. Dosažení těla „vše“ je počátkem moudrosti. Védy se zrodily z její moudrosti.

Když jste „nyní“ dosáhli svého ryzího „já jsem“, musíte velmi pozorně naslouchat tomu, co vám říká váš Sadguru. Z Jeho úst vychází veškerá moudrost Sarasvatí. To je klanění se Sadguruovi, a teprve když budete naslouchat a jednat podle toho, co řekl, dosáhnete poznání Já. Pak bude vaše uctívání Sadgurua úplné.

Stejně jako o vás i o Sadguruovi lze říci, že má čtyři těla. Prvním tělem je vnější tělo, které vidíte. Jeho druhé tělo je toto „vše“ a je to ovoce získané nasloucháním náma mantře. Jeho třetím tělem je původní nevědomost, která udržuje Já skryté. Když je toto překročeno a jemná pozornost bezusilovného poznání pominula, pak existuje pouze Sadguru. To je Jeho čtvrté tělo neboli Skutečnost. Je Jediný bez druhého a v okamžiku, kdy vaše poznání pomine, dává vám Sebe sama a Své místo. Na tomto místě zanikl jak světský, tak duchovní život. Proto musíte položit svou hlavu k chodidlům svého Sadgurua. Jeho chodila znamenají pochopení, které dává prostřednictvím mantry a svého učení.

Ve světě „vše“ jsou Guru a žák Jedním jediným jevícím se jako dva. Žák se zde stal Guruovým tělem „vše“. Toto tělo má autoritu vašeho Gurua a náleží žákovi, který naslouchá a následuje pokyny Gurua. Přebývání na tomto místě je skutečnou meditací a „nyní“ zde ve společnosti Gurua zůstaňte. Pak naslouchejte mým neduálním promluvám a setkejte se s Jedním jediným Átma. Přikročí-li žák k chodidlům Gurua tímto způsobem, bude on, džíva, nejprve osvobozen od svého těla a poté, prostřednictvím poznání, pozvednut do Stavu bez stavu Sadgurua.

Pouhým prohlašováním „já jsem tělo“ vytváří v Sobě bezmyšlenkovité Já oddělenost. Měli byste proto pochopit: „Já jsem On a On přebývá v tomto těle.“ Písmo Dasboadh a promluvy, které vedu, mají pozvednout Toho, kdo říká: „já jsem tělo“ z tohoto světa a vrátit ho na Jeho právoplatné místo. Ale přestože jste Átma, prohlašujete: „Jsem džíva“ a lenošíte v tomto padlém stavu. Proto vám neustále říkám: „Nejste tělo, intelekt atd.“ Mějte ohled na své vlastní Já a důvěřujte učení, které vám dávám. Hluboce rozjímejte nad tím, co je napsáno v tomto písmu, nechte v sobě tato slova dozrát a začnete poznávat, kdo skutečně jste.

V Dasboadhu se říká, že ve vás existují čtyři druhy řeči. První je para, což je stále přítomný pocit „já jsem“, který se prý nachází v pupku. Z něj vychází řeč pašjanti, počátek myšlení, a ta se prý nachází v oblasti srdce. Ta pak stoupá vzhůru do oblasti hrdla, kde nabývá určité podoby a nazývá se madhjama. A nakonec je tu vaikhari, kdy tuto myšlenku vyslovíte nahlas.

Pravý oddaný, který splynul s Bohem, však čtyři řeči utišil, stal se s Bohem zajedno. V Něm „já“ a „ty“ a dokonce i toto „vše“ oněmí. Pokud ale do Jeho chrámu znovu vstoupíte „vy“ a vyslovíte myšlenku, náhle se vám před očima objeví předmět.

Když však potkáte někoho, jako jsem já, kdo vám dokáže ukázat falešnost smyslových objektů, pak vám začne být tato pozemská existence odporná. A až pocítíte, že všechno, od jediného stébla trávy po Pána Brahmu (intelekt), a dokonce i toto „vše“, je pro vás urážkou, pak nabydete pravé zřeknutí se. Pro vás se Jedno jediné Átma muselo stát dvojicí Puruša a Prakrti. Pamatujte si ale, že Prakrti je Jeho tělo a nikoli On, a proto by měl pravý oddaný uctívat pouze Átma a na Jeho tělo se už nikdy ani nepodívat. Jiní se mohou nazývat oddanými, ale jejich uctívání je zcela opačné. Uctívají totiž s pocitem „Jak můžeme my, ubozí džívové, být tímto velkým Brahman?“ Kdyby však co nejpečlivěji naslouchali/šravana a dělali mananu/rozjímali, pak by se nijadhjasana neboli zkušenost „já jsem Brahman“ určitě dostavila.

Sadguru činí nemožné možným. Nejprve vás vyvede ze světa a promění vás do stavu „vše“. Poté, co vás transformuje v Šivu, vás přenese do Stavu bez stavu. Zapomněli jste, kdo jste, a přinutili jste své Já žít v tomto těle. A zde na Něj dolehly dvě strašné nemoci.

Tou první je pojem nemožného. Druhou je zvláštní pocit, že jste někým, kým nejste. Ale nezoufejte, neboť na tyto dvě nemoci „Jak mohu být On“ a „Jak nemohu být tělo?“ Sadguru aplikuje balzám pochopení, který vás ponoří do hlubokých vod čiré Blaženosti.

Nejdříve vás však musí přesvědčit, že jste ryzím poznáním. Teprve potom mohou být prostředky k odstranění těchto dvou omezujících pocitů k něčemu užitečné. Pak vám udělí šravanu a mananu, aby vás zbavil nesprávného myšlení. Dále vám udělí nijadhjasanu. To je přirozená meditace a zkušenost „já jsem „vše“, co existuje“. Nakonec, když pochopíte, že toto poznání je záře Znalce, nebudete již poznání potřebovat a dosáhnete bezmyšlenkovitost Já. Kvůli utvrzování se v představě „Nemohu být Bohem, nemohu být Bohem“, vám představa, že jste tělo, připadá tak přirozená. Pokud si tedy řeknete: „Nemohu být tělem, nemohu být tělem“, pak k vám tato přirozená meditace zajisté přijde. Poté zapomeňte i na to a rozpusťte pocit, že jste vůbec něčím, ve vodách bezmyšlenkovité Blaženosti. To je sakšatkar a přímá zkušenost vašeho Já. Kvůli vaší nevědomosti o Já pro vás pět elementů vytvářelo svět, a kvůli nevědomosti jste se domnívali, že všechny objekty jsou skutečné. Proto „nyní“ elementy odhoďte a přebývejte ve „světě mimo“ hmotný svět. Pochopte, že to vaše Já se stalo nevědomé. „Nyní“ musí Já prohlásit: „Nejsem toto tělo“ a nasát pocit, že je tímto „vše“, co je. Ale i toto sladké jádro „vše“, skryté v plodu hrubého těla, v sobě ukrývá jemné ego, které má tělo, a to je nutné zapomenout. Dokud si však uchováváte ego i obdivuhodnou pýchu „já jsem“, vaše pozornost se odvrací od Já. Stále totiž existuje mysl, která chce vědět a touží být, a toto „já“, které není, je třeba bez okolků odmítnout! Kdo a kde tedy budete „vy“?

„Zkušenost“ „já jsem“ je vaše Já, které se vybaví v mysli a na základě tohoto „prožitku“ se pak Já stává zakoušejícím. Zde se vaše čita odvrátila od světa forem a vy jste se stali džívan-muktou (osvobozeným od džívovství). Vaše práce však neskončila, neboť mysl pořád existuje a je třeba ji rozpustit v „ne-mysli“ tím, že ji odvrátíte od poznání a jejího objektu „vše“. Když se jemná čita obrátí k ryzímu Já, sama se smyje od všech nečistot. To je pravé zřeknutí se a přichází, když je meditace na „vše“ zanechána a je obrácena k Átma. Pak zůstaňte v Blaženosti Átma, kde nikdy nemohou existovat potěšení a bolest.

Vaše Átma je Ráma, ryzí a bezmyšlenkovitý, ale zároveň má myšlenku „já jsem“. To je místo zrodu vaší mysli, a když se z této myšlenky zrodí „mnoho“ myšlenek, vznikne mysl džívy. Pokud však původní myšlenka nevyvstane, existuje pouze Ono Jedno jediné ryzí Átma.

V Ramajáně se o Rámovi říká, že se narodil z lůna matky Kaushalji, ale tento příběh má mnohem hlubší význam. Kaushalja znamená také dovednost, a pokud ve své mysli rozjímáte o tom, co si zde vyslechnete, praktikujete a stáváte se v těchto dovednostech odborníky, pak se ve vás zrodí Ráma. Átma však kvůli nevědomosti cítí, že potěšení získá z vnějších předmětů.

Nejprve Ráma zapomněl na vlastní swarúpu a spadl do tohoto „vše“. Pak se Jeho touha po vědění a touha být umístily do těla a On začal věřit, že najde štěstí v předmětech mimo sebe. Myšlenka „já jsem“ je v něm nepatrným pohnutím. Na tomto pohybu se pak objevil další pohyb a pak další, a tak v Něm vyvstal nekonečný řetězec myšlenek.

A když se za nimi váš Ráma rozběhne, stane se Ravanou. Ravana je vaše ego, démon s deseti hlavami. Jeho hlavami je vašich deset smyslových orgánů – pět smyslů vědění a pět smyslových orgánů činnosti – a v Ramajáně nakonec Ráma těchto deset smyslových orgánů zničí a vrátí se do Svého stavu „vše“.

Z vaší síly bezusilovného vědění/poznání se objevilo deset Ravanových smyslů. Přesto právě na druhé straně tohoto vědění „vše“ je Ten, kdo touto mocí vládne. Je to původní Bůh neboli Átman.

Jedno z Jeho mnoha jmen je Átmarám. Od Něho pochází síla vědění spolu s jemnou myšlenkou „já jsem“ a díky tomu se objevuje svět mnoha forem, kterému říkáte bdělý stav. V bdělém stavu si Ráma připomíná Sebe sama ve svém vlastním zapamatovaném obrazu („já jsem“), a zde Jeho jemná myšlenka „já jsem“ oživuje jeho deset smyslů, prány atd. a jeho mysl říká: „já jsem tělo“. Jestliže tedy On sám stvořil tento hrubý svět, je tím jediným, kdo jej může zničit.

V Mahabharátě i Ramajáně vystupuje mudrc Nárada. Ačkoli je velmi vzdělaný a zbožný, není to pravý mudrc. Nárada totiž znamená mysl, které chybí skutečné přesvědčení a schopnost rozlišování/vivéka. Někdy, když je jeho oddanost Višnuovi upřímná, je jeho mysl jako jemná vlnka „já jsem“, která se vynořuje na oceánu ryzí blaženosti. Jindy však, když se jeho oči obracejí ke smyslovým objektům, je jeho mysl jednou vlnou za druhou, které se vynořují na této původní vlně, a pak je pyšný, zlomyslný a rád se hádá.

Ve skutečnosti jste ryzí a tiché Átma a tato mysl „já jsem“ je pro vás vyrušením. Je to Lakšman, Rámův oddaný bratr. Je to mysl/mana, v jejíž pozornosti/lakša se objevila forma „vše“ a jméno „já jsem“. Přesto se toto vyrušení neliší od modly, kterou lidé uctívají, protože ačkoli má krásný vnější vzhled, když se podíváte velmi pozorně, uvnitř je prázdná.

Jste věčným, nerušeným, pozorujícím Bohem, ale jak můžete být ve svém přirozeném stavu, když se na vás objevuje toto zničitelné „já jsem“? Proto zůstaňte tací, jací jste, ve svém samádhi (naší pravé bezforemné formě). Pán Krišna řekl: „Zanechte všech ostatních povinností/dharmy a hledejte útočiště pouze ve mně.“ Chtěl tím říct, že máte věnovat pozornost mému místu. „Tam“ setrvejte sami a v klidu a nechte své povinnosti plnit tímto „vše“.

Toto pochopení vám bude uděleno, jakmile sami poznáte, kdo je to Átma. Světci vám mohou dát Své ujištění, ale přesto musíte splnit svou povinnost a učinit toto pochopení svým vlastním. Proto „nyní“ rozvíjejte zálibu pro šravanu (na všechno zapomeňte), mananu atd. a získejte toto poznání neduálního Brahman. Takovéto pochopení však přichází teprve tehdy, když je podpořeno třemi různými zdroji.

Prvním zdrojem jsou Písma, která na konci uvádějí: „Existuje pouze Jedno jediné ryzí Brahman“. Protože se ale nejedná o vaši zkušenost, vedou vás krok za krokem a cestou pomalu odhazují vše, co není věčné. Nejprve vás požádají, abyste rozjímali nad prohlášením „Džíva je Brahman“ a obeznámí vás s rozlišováním/vivéka mezi Átma a ne-Átma. Díky tomu se naučíte odhazovat vše, co je v džívovi ne-Átma, tj. hrubé tělo a jeho části, myšlenky, emoce atd. a vybrat si „vše“.

Pak řeknou: „„Vše“ je skutečně Ono Jedno jediné Brahman“ a požádají vás, abyste začali používat rozlišování/vivéku mezi podstatou a ne-podstatou. Tímto způsobem je všechno, co je ne-podstatou „vše“, a tedy neesenciální, zavrženo, a odhalí se to, co je věčné, a tedy esenciální. Toto esenciální je nehybné Brahman. To neesenciální je Jeho hybným aspektem, a tím je „vše“. Takže „nyní“, pokud jste zcela pohlceni tímto úsilím, se všechno, co vám bylo řečeno, stane vaší přímou zkušeností a vy Sami budete Brahman.

Proto je nejprve nutné pečlivě studovat Písma. Bez řádného seznámení se s vaší pravou podstatou bude veškeré vaše úsilí zbytečné. Přesto však musíte vyhledat společnost světců, protože oni jsou Pravdou a jedině oni vám mohou ukázat cestu k Pravdě. Naslouchání a důkladné pochopení Védských textů se nazývá potvrzení Písmy. Pokyny, které obdržíte od Gurua, se nazývají potvrzením Guruem. A když se dokonale řídíte těmito pokyny, nabydete jediné nejdůležitější potvrzení, a tím je vlastní přímé pochopení Brahman. Teprve když se tato tři potvrzení shodují, bude vaše práce u konce.

Myšlenka „já jsem tělo“ je vašim jediným hříchem. Posvátná Písma a toto „vše“ se na tom zcela shodují. Zbořte tuto představu a pak zničte i koncept, že jste „vše“, neboť je to také omezující představa, která na vás byla uvalena. Tato drobná porucha ve vašem Já je původcem duality, která vás vede k přesvědčení, že existuje něco dalšího kromě vás. A poté se právě toto omezení spojí s omezujícími koncepty tohoto rozervaného a opotřebovaného těla plného bolestí a rozrušení.

Příliš dlouho jste zapomínali na své Já. Napravte to ještě dnes. Odhoďte myšlenky na objekty pomocí správného a rázného rozlišování a odvraťte svou pozornost od objektivního světa tím, že se budete pevně držet sattva guny poznání. To je nejlepší a nejchvályhodnější pozornost, která se stává pozorností realizovaného světce. Nejprve je třeba provádět šravanu, pak mananu, a to vede k nijadhyasaně. To je upírání pozornosti na Jedno jediné, na které upoutat pozornost nelze.

Ačkoli Ho pozornost nemůže poznat, zprostředkovává Ho. Chápe: „Jsem dokonce i za gunou; jsem bezforemná.“ Pak je zapotřebí rozlišovat mezi podstatou a ne-podstatou, a to je to, co přináší pochopení Jednoho Jediného/sakšatkar. Pochopte, že „já jsem“ je vyslovováno Jím, a protože pochází z Něho, může mluvit pouze o Něm. Proto se ponořte do Jeho „řeči“, ale řekněte si: „Mysl a intelekt tohoto „já jsem“ je také překážkou na cestě k setkání s mým Já.“ Místo Átma je mimo hranice i této jemné mysli a intelektu.

Džňánadéva řekl: „Všechna svatá místa tohoto světa se nacházejí u chodidel Átmarámy, který je přítomen v každém úderu vašeho srdce. Poutníci, kteří Ho nechávají stranou, se však vydávají na mnohá další místa a zcela se ztrácejí.“ Átmarám je ve vás, lidé si však dávají tolik práce s tím, aby se vydali na poutní místa, kde se jim žádné požehnání Já nedostává.

V tomto světě je „řeč“ „já jsem“ jedinou pravdou a v této pravdě je skryta věčná Pravda. Rodiče svým dětem stále říkají, že mají mluvit pravdu, ale nechápou, že jediná pravdivá řeč, kterou lze mluvit, je „já jsem“. A tuto „řeč“ pronáší On.

Svatá Písma sice nazývají ryzí „já jsem“ pravdou, ale je to pravda relativní, která může hovořit pouze o Něm. Tato „řeč“ je vaše mysl rozšířená do nejzazších mezí, a i když se jí říká pravda, Pravda je jen druhá strana toto. Tato pravda „řeči“ dává mnoha smyslovým objektům složeným z pěti elementů zdání, že jsou pravdivé. Přesto je nakonec i tato „řeč“ a „vše“, co vytváří, velkou lží.

„Nyní“, s tímto lidským tělem, s tímto ryzím přáním poznat sebe sama a svého Sadgurua, se stanete Pánem tří světů – bdění, snu a spánku. Dosažení tohoto přání být (neboli „já jsem“) je prvním krokem k Já a ten vám Guru vkládá do srdce, aby utišil vaši mysl. Přebývat v „já jsem“ je popravdě tím, co Písma myslí odchodem do nebe.

V Jóga sútrách se píše: „Jóga je ovládání výkyvů mysli/joga čita vritti nirodha. Co však říkají někteří jogíni, když to slyší? Praví: „Ano, ale nejprve je třeba přísnými technikami a askezí uzavřít devět otvorů těla.“ Tak mluví jejich mysl, ale takovéto představy vznikly proto, že jejich Átma bylo překryto nevědomostí. Jejich myšlenky jsou jen drobná rozrušení objevující se na myšlence „já jsem“, a tato původní myšlenka je jako vlna převalující se přes oceán Átma. Avšak stejně jako ten, kdo pozoruje vlnu, nevidí moře, tak ani vy, když věnujete pozornost myšlence „já jsem“, nemůžete pochopit své Átma. Tato jemná mysl je částí Átma, takže kdyby se mysl přestala dívat ven, opět by se ponořila do bezbřehých vod Átma a znova se stala Átma.

Stručně řečeno, ovládat výkyvy své mysli znamená nenechat tuto malou vlnu narušit váš klid. Ti, kdo se snaží své myšlenky potlačit praktikováním různých jóg, zjišťují, že se myšlenky posléze vracejí s ještě větší silou, než měly předtím. Skutečně, mysl klame i ty nejlepší, ale pokud svou mysl nabídnete Sadguruovi, stane se vašim služebníkem. Jakmile začnou vaše myšlenky sloužit klidné mysli „já jsem“, pak lze tuto mysl nabídnout vašemu Átma, a „já jsem“ přestane vyvstávat. Ale pozor: jakmile Já vyhledává zkušenost, bude si muset na Sebe vzpomenout, a to přivede vaši mysl opět zpět.

Dosud nepublikovaná přednáška Šrí Siddharaméšvara Maharadže na Dasboadh, 29. listopadu1928

(do angličtiny přeložil John Norwel)

Překlad: Gabriela Adámková