Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Jóga Vasištha - Kniha III. - O stvoření - III.80
23. 8. 2017 - Lenka
Dokud člověk vidí náramek jako náramek, neuvidí jej jako zlato, ale jakmile nahlédne, že „náramek“ je jen slovo a ne skutečnost, pak je zlato odhaleno. Podobně domníváme-li se, že je svět skutečný, nevidíme Já, ale jakmile tuto domněnku opustíme, poznáme Vědomí. Je vším, proto je skutečné. Nelze jej zakoušet, proto je neskutečné.
III.80
MINISTR odpověděl:
Ó paní, já ti tvé otázky zodpovím. Neboť to, k čemu všechny otázky směřují, je nejvyšší Já.
Toto Já je jemnější než prostor, nemá jméno a nelze ho popsat, mysl ani smysly ho nemohou uchopit ani pochopit. Je to čiré Vědomí. Celý vesmír existuje ve Vědomí, jež je zcela nepatrné, podobně jako je celý strom ukryt v nepatrném semínku, pak ale vesmír existuje jako Vědomí a nemůže existovat jako vesmír. Vědomí existuje, neboť taková je zkušenost všech a Ono samo je Já všeho. A protože existuje Vědomí, existuje i vše ostatní.
Toto Já je prázdné jako prostor, ale není to nicota, je to Vědomí. Ono je, a přece není, neboť je nelze zakoušet myslí a smysly. Jakožto Já všeho není nikým zakoušeno (nemůže být objektem zakoušení). Ač jediné, zdá se mnohým, neboť se odráží v bezpočtu částeček existence. Projevený svět je neskutečný, podobně jako je pojem náramek neskutečným projevem zlata, jež samo je skutečné. Toto Já neskutečné není. Není to prázdno ani nicota, neboť je to Já všeho, a je to Já toho, kdo říká, že Já existuje, i toho, kdo říká nebo si myslí, že Já neexistuje! Nadto lze jeho existenci zakoušet nepřímo, tak jako můžeme kafr poznat podle jeho vůně. Samo o sobě je to Já všeho jakožto Vědomí a je podstatou, která umožňuje projevení světa.
V tomto neomezeném oceánu Vědomí spontánně a přirozeně vzniká víření zvané tři světy, neboť víření je přirozeností proudící vody. Protože je Vědomí mimo dosah mysli a smyslů, zdá se být prázdnem, ale poněvadž je lze pochopit skrze Sebepoznání, prázdno to není. V důsledku nedělitelnosti Vědomí jsem já tebou a ty jsi mnou, ale nerozdělené Vědomí se tebou ani mnou nikdy nestane! Jakmile jsou pryč mylné představy „já“ a „ty“, objeví se uvědomění, že tu já, ty, ani nic jiného není. Ono samo je vším.
Toto neomezené Já se pohybuje, ač je nehybné. Je usazeno v každé částečce existence. Neodchází ani nepřichází, neboť prostor a čas odvozují svůj význam právě od Vědomí. Kam může Já jít, když vše, co je, je v něm? Přeneseme-li hrnec z jednoho místa na druhé, prostor v hrnci se nepřemisťuje, vždyť všechno se provždy a navždy nachází v prostoru.
MINISTR pokračoval:
Já, které má povahu čirého Vědomí, se zdá být nehybné a neschopné vnímání, je-li zdánlivě spojováno s nehybností. V neomezeném prostoru toto neomezené Vědomí způsobilo projevení bezpočtu objektů. Třebaže se zdá, že to vše bylo vytvořeno, je to jen pouhá představa, vytvořeno nebylo nic. Proto je to Vědomí i Nehybnost, ten, kdo koná, i ten, kdo nekoná.
To, co je v ohni skutečné, je Já či Vědomí. A přesto Já nehoří ani není spáleno, neboť je to Skutečnost všeho. Je to věčné světlo, které září ve Slunci, Měsíci i ohni, ale nezávisle na nich. Září, i když Slunce a Měsíc zapadnou. Ozařuje vše z vnitřku všeho. Je to Inteligence, která přebývá i ve stromech a rostlinstvu a udržuje je. Toto Já neboli neomezené Vědomí je z běžného úhlu pohledu Stvořitel, Ochránce a Pán všeho. Avšak z absolutního úhlu pohledu, jakožto Já všeho, takové omezující role nemá.
Neexistuje svět nezávislý na Vědomí, i hory jsou obsaženy v nepatrném Já. V Já vznikají představy okamžiku i epochy. Ty se zdají být skutečnou časovou škálou, podobně jako předměty ve snu se v danou chvíli též zdají skutečné. Mrknutím oka je tu epocha, podobně jako se může v malém zrcadle odrazit celé město. A je-li tomu tak, jak může někdo trvat na skutečnosti ať dvojnosti, nebo nedvojnosti? Toto nepatrné Já čili neomezené Vědomí se zdá být okamžikem i epochou, blízko i daleko, nic není mimo Něj a není v tom žádný rozpor.
Dokud člověk vidí náramek jako náramek, neuvidí jej jako zlato, ale jakmile nahlédne, že „náramek“ je jen slovo a ne skutečnost, pak je zlato odhaleno. Podobně domníváme-li se, že je svět skutečný, nevidíme Já, ale jakmile tuto domněnku opustíme, poznáme Vědomí. Je vším, proto je skutečné. Nelze jej zakoušet, proto je neskutečné.
Co se zdá existovat, je jen žonglérský trik Máji, která ve Vědomí vytvoří rozdělení na subjekt a objekt. Je to stejně skutečné jako město ve snu. Není to ani skutečné, ani neskutečné, je to dlouho trvající klam. Domněnka rozdělení vytváří různost, počínaje Stvořitelem Brahmou a nepatrným hmyzem konče. Tak jako se v malém semínku po celou dobu uchovávají rozličné vlastnosti stromu, tak po celou dobu tato zdánlivá rozličnost existuje i v Já, ale jakožto Vědomí či Inteligence.
překlad Lenka Vinklerová