Nová kniha:


Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980.  Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


proste_budte_n.jpgJóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.


proste_budte_n.jpgÁtma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI



Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

86. Nepoznané je domovem skutečného (z knihy Já Jsem To)

3. 1. 2016 - Martin

Tazatel: Kdo je Guru a kdo je nejvyšší Guru?
Maharádž: Vše, co se děje ve vašem vědomí, je váš Guru. A čiré uvědomění za vaším vědomím je nejvyšší Guru.
T: Můj Guru je Šrí Babádží. Jaký na něj máte názor?
M: Co je to za otázku! Prostoru v Bombaji se ptají, jaký je jeho názor na prostor v Púně. Jména jsou odlišná, ale prostor je jeden. Slovo „Babádží“ je jenom adresa. Kdo žije na této adrese? Když máte problémy, kladete otázky. Zkoumejte, kdo působí problémy a komu.

T: Chápu, že úkolem každého člověka je, aby dosáhl realizace. Je to jeho povinnost, nebo osud?
M: Realizace znamená pochopení, že nejste jedinec. Proto to nemůže být povinnost jedince, jehož osudem je zmizet. Zmizení jedince je povinností pro toho, kdo si představuje, že je jedincem. Zjistěte, kdo to je, a tento imaginární jedinec se rozplyne. Svoboda je osvobozením od něčeho. Od čeho se máte osvobodit? Je zřejmé, že se máte osvobodit od jedince, za kterého se považujete, protože to, co vás svazuje, je představa, kterou o sobě máte.
T: Jak lze odstranit jedince?
M: Pomocí vašeho pevného rozhodnutí. Pochopte, že musí odejít a přejte si, aby odešel – odejde, pokud to budete myslet opravdově. Někdo, kdokoli, vám sdělí, že jste čiré vědomí, nikoliv tělo a mysl. Přijměte to jako pracovní teorii a začněte ji poctivě zkoumat. Možná zjistíte, že opravdu nejste jedinec omezený prostorem a časem. Jen si pomyslete, jakou změnu by to vyvolalo!
T: Nejsem-li jedinec, co potom jsem?
M: Mokré šaty vypadají, působí a voní úplně jinak, než když uschnou. Když jsou suché, jsou to zase normální šaty. Voda se vypařila a nikdo nepozná, že byly mokré. Vaše pravá podstata je odlišná od toho, čím se zdáte být. Vzdejte se představy, že jste jedinec, to je vše. Nemusíte se stávat něčím, čím už tak jako tak jste. Je tu vaše skutečná totožnost a je tu také jedinec, který ji překrývá. Vy znáte jenom jedince, ale svou totožnost – což není jedinec – neznáte, protože jste o tom nikdy neuvažoval, nikdy jste si nepoložil zásadní otázku – „Kdo jsem já?“. Tato totožnost je pozorovatelem jedince a sádhana je založena na tom, že přesunete svou pozornost od povrchního a proměnlivého jedince k nehybnému a věčnému pozorovateli.
T: Proč mne tak málo přitahuje otázka „kdo jsem já“? Raději trávím svůj čas v úžasné společnosti světců.
M: Setrvávání ve vašem vlastním bytí je také svatá společnost. Pokud nemáte problém s utrpením a hledáním cesty, jak se ho zbavit, nebudete mít dost energie a odhodlání, které jsou potřeba pro sebezkoumání. Krizi si nemůžete vyrobit uměle. Krize musí být opravdová.
T: Jak k opravdové krizi dochází?
M: Dochází k ní v každém okamžiku, ale vy nejste dost pozorný. Stín na tváři vašeho souseda, nesmírné a všeprostupující utrpení existence, to jsou konstantní faktory vašeho života, ale vy si jich odmítáte všímat. Trpíte vy, trpí i ostatní, ale vy na to nereagujete.
T: To, co říkáte, je pravda, ale co s tím můžu dělat? Taková je prostě situace. Má bezmocnost a tupost jsou jen její součástí.
M: To naprosto stačí. Neustále se pozorujte – to stačí. Dveře, které vás zamkly uvnitř, jsou také dveřmi, které vás pustí ven. Těmito dveřmi je „já jsem“. Stůjte u nich, dokud se neotevřou. Ony vlastně už otevřené jsou, jenomže vy u nich nestojíte. Čekáte u neexistujících dveří, které jsou jen namalovány na zdi a nikdy se neotevřou.
T: Mnoho z nás bralo v určitém období ve větší či menší míře nějaké drogy. Říkali nám, ať bereme drogy, abychom se dostali do vyšších úrovní vědomí. Někdo zase k tomuto účelu doporučoval vydatný sex. Jaký na to máte názor vy?
M: Je nepochybné, že droga, která může ovlivnit váš mozek, může také zapůsobit na vaši mysl a poskytnout vám všechny ty slibované mimořádné zážitky. Ale co znamenají všechny drogy ve srovnání s drogou, která vám dala tento velice neobvyklý zážitek zrození a života v utrpení a ve strachu, života zasvěceného hledání štěstí, které nepřichází, anebo není trvalé. Měl byste prozkoumat podstatu této drogy a nalézt k ní protijed. Zrození, život a smrt – to vše je jedno a totéž. Zjistěte, co je jejich příčinou. Pod vlivem této drogy jste byl už před zrozením. Co to bylo za drogu? Můžete se vyléčit ze všech možných neduhů, ale pokud jste stále pod vlivem této prvotní drogy, k čemu jsou vám povrchní léky?
T: Není touto drogou karma, která způsobuje znovuzrozování?
M: Můžete jí dávat různá jména, ale na samotném faktu to nic nemění. Co je tou drogou, které říkáte karma nebo osud? To ona vás přiměla, abyste si myslel, že jste něčím, čím ve skutečnosti nejste. Co je zač? Můžete se od ní osvobodit? Než půjdete dál, musíte přijmout, aspoň jako pracovní teorii, že nejste tím, čím se zdáte být, a že jste jakoby pod vlivem drogy. Teprve potom budete mít touhu a trpělivost prozkoumat symptomy své závislosti a hledat jejich společnou příčinu. Jediné, co vám může Guru říci, je toto: „Milý pane, vidíte sám sebe úplně špatně. Nejste tím jedincem, za kterého se považujete.“ Nevěřte nikomu, dokonce ani sobě. Hledejte, nacházejte, odstraňujte a odmítejte všechny domněnky, dokud nedospějete k živoucím vodám, které omývají skálu pravdy. Dokud se od té drogy neosvobodíte, nebudou vám všechna ta vaše náboženství a vědy, modlitby a Jógy k ničemu, protože jsou založeny na omylu, který jen dál prohlubují. Ale pokud se budete držet myšlenky, že nejste tělo ani mysl, že nejste dokonce ani jejich svědek, ale něco, co je zcela za tím vším, vaše mysl se začne projasňovat, vaše touhy pročišťovat, vaše činy přestanou být sobecké a tato vnitřní destilace vás přivede do jiného světa, světa pravdy a lásky, která nezná strach. Vzdorujte svým starým způsobům cítění a myšlení. Nepřestávejte si říkat: „Ne, tak to není, tak to nemůže být; nejsem takový, nepotřebuji to, nechci to.“ Jednou musí přijít den, kdy se celá ta struktura omylu a beznaděje zhroutí a vznikne volný prostor pro nový život. Musíte si koneckonců uvědomit, že veškeré vaše zaujetí sebou samým se uplatňuje jen během vašeho bdění a částečně ve vašich snech. Ale v hlubokém spánku jde vše stranou a je zapomenuto. Na tom je vidět, jak málo významný je pro vás bdělý život, když k jeho ukončení si stačí lehnout a zavřít oči. Pokaždé, když jdete spát, děláte to bez sebemenší jistoty, že se zase probudíte, a přesto toto riziko přijímáte.
T: Když spíte, jste vědomý nebo nevědomý?
M: Zůstávám vědomý, ale není to vědomé bytí konkrétního jedince.
T: Můžete nám dát ochutnat jen kousíček ze zážitku stavu realizace?
M: Proč jen kousíček? Můžete si vzít celou realizaci – stačí o ni požádat. Ale vy nežádáte. A i když žádáte, tak si nic nevezmete. Zjistěte, co vám v tom brání.
T: Já vím, co mi brání – mé ego.
M: Tak se zabývejte svým egem a mne nechte na pokoji. Dokud jste uzamčen ve své mysli, můj stav je mimo váš dosah.
T: Zjišťuji, že už nemám žádné otázky.
M: Kdybyste opravdu bojoval se svým egem, kladl byste spoustu otázek. Nemáte otázky proto, že nemáte skutečný zájem. V současnosti jste poháněn principem radosti a bolesti – egem. Vy s egem nebojujete, ale jste s ním zadobře. Ani si neuvědomujete, jak nesmírně jste ovládán svými osobními ohledy. Člověk by se měl neustále bouřit sám proti sobě, protože ego je jako křivé zrcadlo, které zužuje a deformuje. Je to ten nejhorší tyran, který vás absolutně ovládá.
T: Není-li tu žádné „já“, kdo se potom osvobodí?
M: Svět se osvobodí od pořádného otravy. To je samo o sobě dobré.
T: Dobré pro koho?
M: Pro každého. Je to jako provaz natažený přes ulici, který brání dopravě. Když ho smotáte, je tam jako pouhá identita, připravená k použití. Osvobození od ega je ovocem sebezkoumání.
T: Bývaly časy, kdy jsem byl sám se sebou strašně nespokojený. Teď jsem potkal svého Gurua a jsem v klidu, protože jsem se mu zcela odevzdal.
M: Když budete pozorovat svůj každodenní život, uvidíte, že jste ne­ ode­vzdal nic. Vy jste jenom přidal slovo „odevzdání“ do svého slovníku a udělal jste si z Gurua věšák, na který můžete pověsit své problémy. Skutečné odevzdání znamená nedělat nic, dokud vás k tomu nevyzve Guru. Vy při tom stojíte jakoby stranou a necháváte Gurua žít váš život. A vy se jen díváte a divíte se, jak jednoduše řeší problémy, které se vám zdály neřešitelné.
T: Když tu tak sedím, vidím místnost, lidi, vidím také vás. Jak to vypadá z vašeho pohledu? Co vidíte vy?
M: Nic. Dívám se, ale nevidím nic tím způsobem, že bych vytvářel obrazy oděné do nějakých soudů. Nepopisuji ani nehodnotím. Dívám se. Vidím vás, ale můj pohled není zastíněn žádným postojem ani názorem. A když odvrátím oči, mysl nedovolí vzpomínce, aby zůstala. Mysl je okamžitě volná a svěží pro následující dojem.
T: Když jsem tady a dívám se na vás, tak nedokážu umístit tuto událost v čase a prostoru. Na přenosu moudrosti, který se tu odehrává, je něco věčného a univerzálního. Deset tisíc let sem nebo tam nehraje roli – samotná tato událost je věčná.
M: Člověk se v průběhu staletí moc nemění. Lidské problémy zůstávají stále stejné a volají po stejných odpovědích. To, že si uvědomujete něco, čemu říkáte přenos moudrosti, ukazuje, že k vám moudrost ještě přenesena nebyla. Jakmile ji totiž máte, už si ji neuvědomujete. Toho, co je opravdu vaše, si vědom nejste. To, co si uvědomujete, nejste ani vy, ani to není vaše. Vaše je schopnost vnímání, ale vnímané vaše není. Je chybou si myslet, že člověka lze redukovat jen na vědomou složku. V člověku je nevědomá, vědomá i nadvědomá složka, ale vy člověkem nejste. Vaše je plátno, stejně jako světlo a schopnost vidět, ale vy nejste tím obrazem.
T: Musím hledat Gurua, nebo bych měl zůstat s kýmkoli, koho ­potkám?
M: Vaše otázka je důkazem toho, že jste ještě nikoho nenašel. Dokud nebudete realizovaný, budete chodit od Gurua ke Guruovi, ale jakmile najdete sám sebe, hledání je u konce. Guru je milník. Když jste na cestě, míjíte spoustu milníků. Pro dosažení cíle je ale rozhodující ten poslední. Ve skutečnosti byly ve své době rozhodující všechny, a teď už není důležitý žádný z nich.
T: Zdá se, že nepokládáte Gurua za nijak zvlášť důležitého. Setkání s Guruem je jen jedna z mnoha událostí, které nás mohou potkat.
M: Všechna setkání mají svůj význam, ale žádné z nich není rozhodující. Každý krok vaší cesty vám pomáhá dosáhnout cíle, takže každý z nich je stejně důležitý jako kterýkoli jiný, protože vy musíte udělat všechny kroky – žádný nemůžete přeskočit. Kdybyste to udělal, tak uvíznete!
T: Každý na Gurua pěje ódy, ale vy jej přirovnáváte k pouhému milníku. Copak Gurua nepotřebujeme?
M: A nepotřebujeme snad milník? Ano a ne. Ano, pokud nemáme jistotu. Ne, pokud známe svou cestu. Jakmile jsme si jisti sami sebou, Guru už není významný, pomineme-li jeho význam v technickém slova smyslu. Vaše mysl je ostatně nástroj a vy byste měl vědět, jak jej použít. Tak jako se učíte používat své tělo, tak byste se měl učit používat i svou mysl.
T: Co získám tím, když se budu učit používat svou mysl?
M: Osvobodíte se od touhy a strachu, které jsou zcela způsobeny chybným použitím mysli. Pouhé intelektuální poznání nestačí. Žít v poznaném znamená omezení, žít v nepoznaném znamená osvobození.
T: Pochopil jsem, že veškerá duchovní praxe směřuje k odstranění osobního já. Taková praxe vyžaduje železné odhodlání a vytrvalou soustře­ děnost. Kde má člověk najít takovou nasazenost a energii?
M: Najdete ji ve společnosti moudrých.
T: Jak poznám, kdo je moudrý a kdo je jen chytrý?
M: Jsou-li vaše pohnutky čisté, hledáte-li pravdu a nic jiného, najdete ty správné lidi. Není obtížné je najít, ale je těžké jim uvěřit a vytěžit maximum z jejich rad a poučení.
T: Je pro duchovní praxi důležitější bdělý stav než spánek?
M: Člověk všeobecně přikládá větší důležitost bdělému stavu. Ale beze spánku by bdělý stav nebyl možný. Beze spánku člověk zešílí nebo zemře. Proč přikládat tolik důležitosti bdělému vědomí, které je evidentně závislé na tom, co je nevědomé? Člověk by se měl ve své duchovní praxi starat nejen o to, co je vědomé, ale i o to, co je nevědomé.
T: Jak se člověk může setkat s tím, co je nevědomé?
M: Zaměřte své uvědomění na „já jsem“, pamatujte na to, že jste, neúnavně se pozorujte a nevědomé přirozeně vpluje do vědomého, aniž byste o to nějak zvlášť usiloval. Chybné touhy a strach, falešné představy a společenské zábrany blokují a brání souhře nevědomého s vědomým. Jakmile je to možné, vědomé se smísí s nevědomým a tato jednota se stane vším. Jedinec splyne se svědkem, svědek se stane uvědoměním, uvědomění čirým bytím, ale totožnost se neztratí – zmizí jen všechna její omezení. Totožnost se promění a stane se skutečným Já, sadguruem, věčným přítelem a rádcem. Nemůžete toho dosáhnout pomocí uctívání. Žádná vnější aktivita vás nemůže dovést k vnitřnímu já; uctívání a modlitby jdou jen po povrchu. Abyste se dostal do hloubky, musíte meditovat, musíte toužit překročit stavy bdění, snění a hlubokého spánku. Zpočátku jsou vaše pokusy nepravidelné, potom se objevují stále častěji, začnou být pravidelné, potom neustálé a intenzivní, dokud nejsou všechny překážky zdolány.
T: Překážky k čemu?
M: Překážky k sebe-zapomnění.
T: Jsou-li uctívání a modlitby jen intelektuální, proč potom denně provádíte púdžu, zpíváte bhadžany a uctíváte obrázek svého Gurua?
M: Ti, kdo to chtějí, to dělají. Nevím, proč bych měl do toho zasahovat.
T: Ale vy se toho účastníte.
M: Ano, možná se to tak jeví. Ale proč se tolik staráte o mě? Věnujte raději svou pozornost otázce: „Co je tím, co mne dělá vědomým?“, dokud se vaše mysl totálně neztotožní s touto otázkou a nebude schopná myslet na nic jiného.
T: Všichni mi říkají, abych meditoval. Meditace mne nijak neláká, ale zajímá mne spousta jiných věcí; po některých z nich velice toužím a má mysl je na ně zaměřena. Mé pokusy o meditaci jsou tak polovičaté – co mám dělat?
M: Ptejte se sám sebe: „Komu se to děje?“ Použijte vše jako příležitost k tomu, abyste šel dovnitř. Posviťte si na cestu ohněm překážek, které budou hořet silou vašeho uvědomění. Pocítíte-li touhu nebo strach, pama­tujte si, že tím, co je špatné a musí odejít, není touha a strach, ale jedinec, který touží a má strach. Nemá smysl bojovat proti touhám a strachu, které mohou být naprosto přirozené a oprávněné. Je to jedinec, který se jimi nechá ovládnout, kdo je příčinou všech chyb, minulých i budoucích. Tohoto jedince musíte pečlivě prozkoumat a odhalit jeho falešnou podstatu. Potom ztratí všechnu svou moc, kterou nad vámi má. Jedinec ostatně zmizí pokaždé, když jdete spát. V hlubokém spánku nejste jedincem, který by si byl sám sebe vědom, a přesto žijete. Když jste živý a vědomý, ale neuvědomujete si sebe sama, nejste už jedincem. V bdělém stavu jste jakoby na jevišti a hrajete svou roli, co jste však poté, co hra skončí? Jste to, co jste; to, co jste byl před začátkem hry, jste i nyní, kdy hra skončila. Dívejte se na sebe jako na pouhého herce na jevišti života. Představení může být skvělé či těžkopádné, ale vás se to netýká, vy všechno jenom pozorujete, se zájmem a sympatiemi, proč ne, ale celou dobu máte na paměti, že jenom pozorujete, zatímco hra – život – běží dál.
T: Vy stále kladete důraz na aspekt poznání skutečnosti, ale asi nikdy nemluvíte o lásce a vůli.
M: Pojmy jako vůle, láska, blaženost, touha a radost jsou tak hluboce poskvrněny tím, co je osobní, že jim nelze důvěřovat. Pročištění a vyjasnění, které je nutné na začátku cesty, může poskytnout jenom uvědomění. Láska a vůle přijdou nakonec také ke slovu, ale nejprve je pro ně potřeba připravit půdu. Nejprve musí vyjít slunce uvědomění – vše ostatní bude následovat.


překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.