Nová kniha:


Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980.  Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


proste_budte_n.jpgJóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.


proste_budte_n.jpgÁtma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI



Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

III.4. - Utrpení rodinného života (3) (z knihy Dásbódh)

10. 10. 2014 - Martin

1. Narodila se jim spousta dětí a bohyně Lakšmí opustila jejich dům. Z ubohých členů rodiny se stali žebráci. Neměli co do úst.
2. Některé děti byly ještě batolata. Jedno bylo v děloze. Dům byl plný synů a dcer.
3. Výdaje den ze dne rostly a příjmy se, jak se dalo očekávat, krátily. Dcery byly už na vdávání, ale na svatby nebyly peníze.
4. Jeho rodiče byli bohatí a měli hromady peněz, což vzbuzovalo v lidech respekt.
5. Nicméně, lidé si mysleli, že jsou bohatí stále, i když tomu tak ve skutečnosti nebylo.
6. Jak se rodina rozrůstala, bylo třeba nakrmit stále více hladových krků a onen člověk měl kvůli tomu spoustu starostí.
7. Dcery měly už své roky a bylo třeba je provdat. Synové měli své nevěsty a on měl obavy, jak se mu podaří zařídit dcerám svatby.

8. Kdyby totiž zůstaly neprovdané, všichni by to začali kritizovat a říkali by: "Proč si pořizovali tolik dětí, když musí od dětství vyrůstat v chudobě?
9. Bál se, že z toho bude veřejná ostuda a že dobré jméno jeho dětí bude pošpiněno. Přemýšlel: "Kdo mi půjčí peníze na svatby?"
10. Půjčka, kterou si vzal už dříve, ještě nebyla splacena. A tak strašné neštěstí a neustálý strach nad ním visely jako Damoklův meč.
11. Jíme potravu, ale potrava zase jí nás! Bylo to pro něj velké mentální utrpení.
12. Jeho dobrá pověst byla zcela pryč. Vše, co mělo v jeho domě nějakou hodnotu, bylo vzato do zástavy a on už neměl čím platit.
13. Některé věci se také prodaly. Prodal se i dobytek a ostatní domácí zvířata a nějaké peníze si vypůjčil na vysoký úrok.
14. A tak byl zatížen břemenem dluhů, ale navenek se snažil budit dojem, že čest jeho rodiny zůstala nedotčena.
15. Dluhů však bylo mnoho a jeho věřitelé jej začali upomínat. A tak odešel za hranice.
16. Dva roky se skrýval, sloužil jako čeledín u velice nízko postavených lidí a trpěl mnohými fyzickými útrapami.
17. Ale nakonec si v cizí zemi něco vydělal a velice začal toužit po své rodině. Tak vystoupil ze služby a vrátil se domů.
18. Tam našel svou rodinu velmi nešťastnou. Čekali na něj a říkali si: "Proč se pořád nevrací? Ó, Bože, co máme dělat?
19. Co máme jíst? Máme snad zemřít hlady? Proč jsi nás vůbec přivedl na svět?"
20. A tak se zabývali jen sami sebou a nevěděli nic o tom, jak sám trpí. Tyto události se odehrávaly v době, kdy měl ještě dost sil. Kdyby však byl starý a slabý, nikdo by mu nepomohl.
21. Jak na něj tak čekali, najednou jej uviděli přicházet. Děti mu běžely naproti a volaly: "Tatínku, tatínku! Musíš být unavený. Tak pojď honem dál!"
22. Žena byla ráda, že zas vidí manžela, a řekla: "Teď je naše chudoba pryč." Potom jim předal všechny balíky a zavazadla, které jim přivezl.
23. Všechny děti byly šťastné Říkaly: "Hurá, táta se nám vrátil! Podívej, přivezl mi košili. Přivezl mi čepici!"
24. Pár dní tak byli všichni šťastní, ale pak si začali po straně říkat: "Když otec znovu odejde, budeme na tom zase bídně."
25. "Tak si tu nechme to, co přivezl. Ať zase odejde za hranice, vrátí se s ještě větším množstvím peněz a my tu zatím budeme žít z toho, co tu nechal.
26. To bylo přání všech členů rodiny. Každý se stará jen o své vlastní blaho. I manželka, která by měla být milující partnerkou, byla sobecká.
27. A muž byl přitom v cizí zemi tak unavený a přišel si domů trochu odpočinout, ale než stačil nabrat trochu sil, byl už zase čas odejít.
28. Šel za astrologem, který určil příznivé datum odjezdu, ale jeho připoutanost k rodině byla tak velká, že nemohl snést pomyšlení, že se mají zase rozdělit.
29. Nakonec si ale přece jen sbalil věci, vzal peníze na cestu a naposled se rozloučil se svými drahými dětmi, aby mohl vyrazit.
30. Při pohledu na manželku byl velmi nešťastný, že od ní bude zase odloučen, ale vlákna připoutanosti musela být nakonec přece jen nějak zpřetrhána.
31. Jeho srdce bylo plné zármutku a nedokázal ovládnout pláč. Děti a jejich otec se měli zase rozdělit.
32. Řekl: "Je-li to náš osud, zase se všichni setkáme. Jinak se teď vidíme naposled!
33. Poté vyskočil na koně, ale pořád se za nimi otáčel a nemohl z nich spustit oči. Nedalo se však nic dělat!
34. Nechal svou vesnici v dálce za sebou. Jeho mysl byla kvůli útrapám rodinného života rozjitřená a ustaraná. Všechno tohle soužení bylo způsobeno jeho připoutaností a pýchou.
35. Potom si vzpomněl na svou matku a říkal si: "Jak statečná byla má matka! Jak velké bolesti musela kvůli mně podstoupit, ale já o tom nic nevěděl. To jsem byl ale hlupák!"
36. "Kdyby tu ještě dnes byla, tak by mě nenechala takhle trpět. Skutečná matčina láska se nedá s ničím srovnat. Ta by musela plakat, kdyby mne viděla odcházet."
37. "I když je syn chudý a je to žebrák, přijímá ho matka takového, jaký je, a sama trpí tím, že trpí on."
38. Podíváme-li se na jakýkoli příbuzenský vztah, může být vytvořen znovu, ale matku, která dává člověku zrození, nemůže nahradit nikdo.
39. "Dokonce i když je to pro ostatní špatná matka, je to matka opravdová a nemůže být srovnávána s nikým jiným. K čemu jsou člověku tisíce manželek? Ale já jsem byl oklamán bohem lásky."
40. "Kvůli tomuhle chtíči bojujeme s našimi vlastními lidmi a máme pocit, že to nejsou naši přátelé, ale že to jsou nepřátelé."
41. Dále řekl, že "požehnaní jsou lidé, kteří uctívají své rodiče a nejsou krutí ke svým příbuzným."
42. Společnost ženy a dětí je dočasná, ale rodiče už nám nikdo nenahradí.
43. Dříve jsem tohle slýchal, ale tehdy jsem si to neuvědomoval a má mysl se oddávala vášnivým požitkům.
44. Tihle lidé se jeví jako velmi drazí přátelé, ale přicházejí ve skutečnosti jenom kvůli mým penězům. Je zřejmé, že jsou to mí nepřátelé. Cítil bych se zahanbený, kdybych se měl vrátit bez peněz.
45. Udělám teď cokoliv pro to, abych domů dovezl nějaké peníze, protože kdybych se vrátil s prázdnýma rukama, byla by to hrozná ostuda."
46. Takto o tom dumal a doslova se utápěl v hlubokých vodách starostí a trápení.
47. Říkal: "Takové je naše tělo, i když je ve skutečnosti nezávislé, kvůli podobným touhám se stalo závislým. Otočil jsem se zády k Bohu a byl bych ochoten dělat sebetěžší práci – pro svou rodinu!
48. Kvůli této vášni člověk celý život těžce pracuje, aby nakonec ve stáří zůstal sám.
49. Takto se kál a byl chvíli sklíčený ale pak se znovu chytil do sítě Máji.
50. Znovu si vzpomněl na své syny a dcery a jeho mysl byla opět na nejvyšší míru dojata. Řekl: "Ó Bože! Mé vlastní děti jsou ode mne oddělené!"
51. Vzpomněl si na všechna utrpení, která musel v dětství podstoupit a začal hlasitě plakat.
52. Ale v divočině byl jeho pláč zbytečný. Nebyl tu nikdo, kdo by mu řekl slova útěchy! Tak si pomyslel:
53. "Proč tu teď brečím? Musím čelit tomu, co přijde." A znovu se vzmužil.
54. A tak, zkrátka, velmi nešťastný, opustil svou zemi. Teď, prosím, poslouchejte. Co bylo dál!
Tímto končí, ve třetí Dášace knihy Dasboadh, dialogu mezi Guruem a žákem, čtvrtá kapitola s názvem "Utrpení rodinného života (3)".

Přeložil: Martin Vinkler

Další kapitoly z knihy Dásbódh