ADVAITA.cz

Po stopách Tajné stezky Šrí Siddharaméšwara Maharadže aneb Ty jsi On

22. 10. 2014 - Aleš a Gabi

Po stopách Tajné stezky Šrí Siddharaméšwara Maharadže aneb Ty jsi On

V sekci fotoreportáže si prohlédněte fotografie z míst, kde působil Šrí Siddharaméšwar Maharadž. Jsou zde snímky z jeho rodiště Pathri, města Bagewadi, kde učil, a bytu v Bombaji, kde opustil tělo.

Šrí Siddharaméšwar se narodil v srpnu roku 1888 v malé vesničce Pathri v blízkosti města Šolapur v Indii. Již v 16-ti letech začal pracovat jako účetní ve firmě Marwadi v Bidžapuru, kde se také usadil. Zde se setkal se svým Guruem Šrí Bhausahebem Maharadžem, který nechal postavit v malé vesničce Hinčgiri (cca 50 km od Bidžapuru) v roce 1885 klášter. (Fotografie z tohoto kláštera jsou také ve fotogalerii.)

Od roku 1914 Šrí Siddharaméšvar prováděl meditaci, kterou se od Bhausaheba Maharadže naučil. V roce 1918 se zřekl světského života a připojil se ke čtyřem duchovním bratrům. Společně šířili učení svého Mistra. V roce 1920, když byl ještě na cestách, jej napadlo, že by se měl dostat i "za" meditaci, protože meditace je jen počáteční stupeň na cestě k Poznání. Duchovní bratři s ním nesouhlasili, a argumentovali slovy, že toto jim jejich mistr Šrí Bhausaheb Maharadž neříkal. Rozdělili se (viz Linie Navnatha Sampradéja) a šli pod vedením Šrí Amburao Maharadže svou cestou.

Konečné Poznání Šrí Siddharaméšvar získal po nepřetržité devítiměsíční meditaci na vyhlídkové věži v Bidžapuru, zvané Upli Buruž. Toto radikální rozhodnutí v něm probudila touha setkat se ještě naposledy se svým Mistrem (Šrí Bhausahebem). Ten totiž opustil tělo dřív, než za ním stihl Srí Siddharaméšvar přicestovat. Šrí Siddharaméšvar si tehdy uvědomil, že jediná cesta, jak se sejít se svým Mistrem, je realizace Já.

Po své Realizaci se vrátil zpět do rodné vesnice Pathri, kde strávil v malé místnosti cca 4 m2 přibližně dva roky o samotě v klidu, a během této doby se v něm stabilizovalo Konečné Poznání a jeho tělo prošlo změnou v důsledku stabilizace energie. Od té doby trpěl mnoha nemocemi např. cukrovkou, neboť se velice vysílil v drsných podmínkách, které panovaly na vyhlídkové věži Upli Buruž (silné sluneční záření, nedostatek jídla a vody a intenzivní praxe).

Poté začal učit střídavě v roce tři měsíce v Bagewadi, tři měsíce v Pathri, tři měsíce v Šolapuru a tři měsíce v Bombaji.
K Bagewadi se váže např. příběh o Hemabai, žačce Šrí Bhausaheba. Nějaký čas poté, co Bhausaheb Maharadž opustil tělo, se Hemabai nakazila morem a její rodina ji odhodila do džungle, aby tam zemřela. Ona se však modlila a modlila pro pomoc k Bhausahebovi Maharadžovi, přišel k ní a ona se uzdravila. Úpěnlivě ho prosila, aby se s ní vrátil k její rodině, jinak by si mysleli, že je démon. Bhausaheb jí řekl, že to nemůže udělat. Naléhala, až nakonec řekl, že s ní půjde až ke vstupu do města. Vrátila se ke své vyděšené rodině a řekla jim, že Bhausaheb ji vyléčil. Odmítli jí uvěřit. Říkala jim: "On je tady! On je tady!" Ona ho mohla vidět, ale oni ne. Poté každý den chodila do Bhausahebova pokoje v Bagewadi. Koupala ho a připravovala mu jídlo. Někdo z Bagevadi řekl, že to je jen Hemabaina představa. Aby dokázal, že má pravdu, koupil okolo 5kg pražené rýže do obrovské mísy a řekl, že jestliže je Bhausaheb opravdu tam, všechno tohle sní. Dal pokyny Hemabai: "Vem toto do pokoje a dej to Bhausahebovi Maharadžovi." Za chvíli, když vešla do pokoje, mísa byla prázdná. Ten pochybovač řekl: "On snědl všechno? Nenechal žádný prasád!" Hemabai řekla: "Ne, ty jsi mu řekl, ať sní všechno!" Potom k ní přicházelo mnoho vesničanů, aby žádali Bhausaheba o radu. Hemabai šla do jeho pokoje, zeptala se na jejich otázky a vrátila se s odpověďmi. Řekla Siddharaméšvarovi Maharadžovi, že si každý o ní myslí, že je blázen a on řekl: "Ne, Bhausaheb je tady." Siddharaméšvar Maharadž nechal pro Bhausaheba dovézt velikou mosaznou postel z Itálie a tato postel je v tom pokoji dodnes.
V Bagewadi postavil Šrí Siddharaméšvar samádhi svého Mistra Šrí Bhausaheba. I když Bhausaheb toto místo nikdy fyzicky nenavštívil, je přesto naplněné Jeho intenzivní přítomností. Atmosféra v místnosti přímo nabádá k meditaci a prohlubování se ve Vědomí.

V Pathri jsme se od vnuka Šrí Siddharaméšvara Šrí Balwana, který se dnes o toto poutní místo stará spolu se svou manželkou Sarasváti dověděli, že byl v minulosti celý dům zničen v důsledku zemětřesení, ale žáci Šrí Siddharaméšwara nechali domek opět postavit do původní podoby. V době stavby lidé nalezli malý medailonek s obrázkem Šrí Bhausaheba Maharadže. Okamžitě tuto zprávu volali Šrí Randžitovi, který potvrdil, že tento medailonek držíval v ruce jeho Mistr (Šrí Siddharaméšvar) během dlouhých meditací. Toto vše se stalo přesně v den výročí narození Šrí Bhausaheba Maharadže. Přesně oproti domku v Pathri je hala, uvnitř které stojí Siddharaméšwarovo samádhi spolu s jeho mramorovou podobiznou v životní velikosti (murthi), které je totožné s podobiznou v Bagewadi. Žáci se zde během slavností setkávají a zpívají bhadžány a meditují.

Šrí Siddharaméšwar Maharadž žil a přednášel také ve městě Šolapur, odkud pochází jeho významný žák Šrí Datatréja, který složil mnoho bhadžanů k poctě svého Mistra. Všude, kde Šrí Siddharaméšvar působil, měl promluvy o Konečném Poznání. (Mnohé z nich si můžete přečíst v knihách Univerzální Klíč k Sebe-Realizaci, Amrut Layla I a II a Master of Self-Realization.) O jejich intenzitě svědčí i skutečnost, že aniž by je žáci nahrávali či přímo zapisovali, Jeho slova se do nich vštěpovala natolik, že byli schopni zpaměti sepsat celé promluvy i dlouhou dobu poté. Šrí Siddharaméšvar měl přes dvacet realizovaných žáků.

Díky jeho narůstajícímu počtu žáků z nejrůznějších částí Indie začal Šrí Siddharaméšwar cestovat také do Bombaje, kde dával přednášky v chrámu zvaném Madobatemple. V tu dobu zůstával v malém bytečku svého žáka Vaikaria. Zde ho průběžně navštívilo celkem 10 000 žáků. Mezi nimi také Šrí Nisargadatta Maharadž a Šrí Randžit Maharadž, kteří na tomto místě dostali od svého Mistra posvátnou Mantru linie Navnath Sampradaya. Dnes je již tento byt a celý dům zbořený, ale do roku 2012 v tomto bytě bydlela Míta, vnučka pana Vaikaria, která zde udržovala všechny osobní věci, které patřily Šrí Siddharaméšwarovi, včetně jeho oltáře s obrázkem svého Mistra Bhausaheba, svatý popel, jeho deníky a komentáře k Jóga Vašiště, panduka, věci na pudžu, jeho popelník a mnoho dalších věcí. Zde, v Bombaji, za ním chodilo na jeho večerní přednášky také asi čtyřicet prostitutek, což bylo v té době tabu. On na to však nebral zřetel. Měl pro ně speciální jednohodinovou promluvu. Věděly, že bežně přednáši od 18:45, ale ony tou dobu pracovaly. Tak mu řekly: "Nemůžeme za vámi v tu dobu přijít, ale chceme vás slyšet." Pro ně tedy promlouval i od čtyř do pěti odpoledne.
Ve svých 48 letech právě zde Šrí Siddharaméšwar Maharadž opustil své tělo přesně na Svátek světla – Diwali.

Jak shrnout tento příspěvek? Šrí Siddharaméšhvar svým žákům na sklonku svého života sdělil: ´Chcete-li si zapamatovat mé učení, pak nezapomeňte na tyto tři věty. 1) Já nejsem tělo; 2) Já neexistuji; 3) Já jsem On, přičemž na tu druhou větu kladu největší důraz!´

Aleš a Gabi