॥ दशक तिसरा : स्वगुणपरीक्षानाम॥ ३॥ || daśaka tisarā : svaguṇaparīkṣānāma || 3|| समास पहिला : जन्मदुःख निरूपण samāsa pahilā : janmaduḥkha nirūpaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || जन्म दुःखाचा अंकुर। जन्म शोकाचा सागर। जन्म भयाचा डोंगर। चळेना ऐसा॥ १॥ janma duḥkhācā aṁkura | janma śokācā sāgara | janma bhayācā ḍoṁgara | caḻenā aisā || 1|| जन्म कर्माची आटणी। जन्म पातकाची खाणी। जन्म काळाची जाचणी। निच नवी॥ २॥ janma karmācī āṭaṇī | janma pātakācī khāṇī | janma kāḻācī jācaṇī | nica navī || 2|| जन्म कुविद्येचें फळ। जन्म लोभाचें कमळ। जन्म भ्रांतीचें पडळ। ज्ञानहीन॥ ३॥ janma kuvidyeceṁ phaḻa | janma lobhāceṁ kamaḻa | janma bhrāṁtīceṁ paḍaḻa | jñānahīna || 3|| जन्म जिवासी बंधन। जन्म मृत्यासी कारण। जन्म हेंचि अकारण। गथागोवी॥ ४॥ janma jivāsī baṁdhana | janma mṛtyāsī kāraṇa | janma heṁci akāraṇa | gathāgovī || 4|| जन्म सुखाचा विसर। जन्म चिंतेचा आगर। जन्म वासनाविस्तार। विस्तारला॥ ५॥ janma sukhācā visara | janma ciṁtecā āgara | janma vāsanāvistāra | vistāralā || 5|| जन्म जीवाची आवदसा। जन्म कल्पनेचा ठसा। जन्म लांवेचा वळसा। ममतारूप॥ ६॥ janma jīvācī āvadasā | janma kalpanecā ṭhasā | janma lāṁvecā vaḻasā | mamatārūpa || 6|| जन्म मायेचे मैंदावें। जन्म क्रोधाचें विरावें। जन्म मोक्षास आडवें। विघ्न आहे॥ ७॥ janma māyece maiṁdāveṁ | janma krodhāceṁ virāveṁ | janma mokṣāsa āḍaveṁ | vighna āhe || 7|| जन्म जिवाचें मीपण। जन्म अहंतेचा गुण। जन्म हेंचि विस्मरण। ईश्वराचें॥ ८॥ janma jivāceṁ mīpaṇa | janma ahaṁtecā guṇa | janma heṁci vismaraṇa | īśvarāceṁ || 8|| जन्म विषयांची आवडी। जन्म दुराशेची बेडी। जन्म काळाची कांकडी। भक्षिताहे॥ ९॥ janma viṣayāṁcī āvaḍī | janma durāśecī beḍī | janma kāḻācī kāṁkaḍī | bhakṣitāhe || 9|| जन्म हाचि विषमकाळ। जन्म हेंचि वोखटी वेळ। जन्म हा अति कुश्चीळ। नर्कपतन॥ १०॥ janma hāci viṣamakāḻa | janma heṁci vokhaṭī veḻa | janma hā ati kuścīḻa | narkapatana || 10|| पाहातां शरीराचें मूळ। या ऐसें नाहीं अमंगळ। रजस्वलेचा जो विटाळ। त्यामध्यें जन्म यासी॥ ११॥ pāhātāṁ śarīrāceṁ mūḻa | yā aiseṁ nāhīṁ amaṁgaḻa | rajasvalecā jo viṭāḻa | tyāmadhyeṁ janma yāsī || 11|| अत्यंत दोष ज्या विटाळा। त्या विटाळाचाचि पुतळा। तेथें निर्मळपणाचा सोहळा। केवी घडे॥ १२॥ atyaṁta doṣa jyā viṭāḻā | tyā viṭāḻācāci putaḻā | tetheṁ nirmaḻapaṇācā sohaḻā | kevī ghaḍe || 12|| रजस्वलेचा जो विटाळ। त्याचा आळोन जाला गाळ। त्या गळाचेंच केवळ। शरीर हें॥ १३॥ rajasvalecā jo viṭāḻa | tyācā āḻona jālā gāḻa | tyā gaḻāceṁca kevaḻa | śarīra heṁ || 13|| वरी वरी दिसे वैभवाचें। अंतरीं पोतडें नर्काचें। जैसें झांकणें चर्मकुंडाचें। उघडितांच नये॥ १४॥ varī varī dise vaibhavāceṁ | aṁtarīṁ potaḍeṁ narkāceṁ | jaiseṁ jhāṁkaṇeṁ carmakuṁḍāceṁ | ughaḍitāṁca naye || 14|| कुंड धुतां शुद्ध होतें। यास प्रत्यईं धु‍ईजेतें। तरी दुर्गंधी देहातें। शुद्धता न ये॥ १५॥ kuṁḍa dhutāṁ śuddha hoteṁ | yāsa pratyaīṁ dhuījeteṁ | tarī durgaṁdhī dehāteṁ | śuddhatā na ye || 15|| अस्तीपंजर उभविला। सीरानाडीं गुंडाळिला। मेदमांसें सरसाविला। सांदोसांदीं भरूनी॥ १६॥ astīpaṁjara ubhavilā | sīrānāḍīṁ guṁḍāḻilā | medamāṁseṁ sarasāvilā | sāṁdosāṁdīṁ bharūnī || 16|| अशुद्ध शब्दें शुद्ध नाहीं। तेंहि भरलें असे देहीं। नाना व्याधी दुःखें तेंहि। अभ्यांतरी वसती॥ १७॥ aśuddha śabdeṁ śuddha nāhīṁ | teṁhi bharaleṁ ase dehīṁ | nānā vyādhī duḥkheṁ teṁhi | abhyāṁtarī vasatī || 17|| नर्काचें कोठार भरलें। आंतबाहेरी लिडीबिडिलें। मूत्रपोतडें जमलें। दुर्गंधीचें॥ १८॥ narkāceṁ koṭhāra bharaleṁ | āṁtabāherī liḍībiḍileṁ | mūtrapotaḍeṁ jamaleṁ | durgaṁdhīceṁ || 18|| जंत किडे आणी आंतडी। नाना दुर्गंधीची पोतडी। अमुप लवथविती कातडी। कांटाळवाणी॥ १९॥ jaṁta kiḍe āṇī āṁtaḍī | nānā durgaṁdhīcī potaḍī | amupa lavathavitī kātaḍī | kāṁṭāḻavāṇī || 19|| सर्वांगास सिर प्रमाण। तेथें बळसें वाहे घ्राण। उठे घाणी फुटतां श्रवण। ते दुर्गंधी नेघवे॥ २०॥ sarvāṁgāsa sira pramāṇa | tetheṁ baḻaseṁ vāhe ghrāṇa | uṭhe ghāṇī phuṭatāṁ śravaṇa | te durgaṁdhī neghave || 20|| डोळां निघती चिपडें। नाकीं दाटतीं मेकडें। प्रातःकाळीं घाणी पडे। मुखीं मळासारिखी॥ २१॥ ḍoḻāṁ nighatī cipaḍeṁ | nākīṁ dāṭatīṁ mekaḍeṁ | prātaḥkāḻīṁ ghāṇī paḍe | mukhīṁ maḻāsārikhī || 21|| लाळ थुंका आणी मळ। पीत श्लेष्मा प्रबळ। तयास म्हणती मुखकमळ। चंद्रासारिखें॥ २२॥ lāḻa thuṁkā āṇī maḻa | pīta śleṣmā prabaḻa | tayāsa mhaṇatī mukhakamaḻa | caṁdrāsārikheṁ || 22|| मुख ऐसें कुश्चीळ दिसे। पोटीं विष्ठा भरली असे। प्रत्यक्षास प्रमाण नसे। भूमंडळीं॥ २३॥ mukha aiseṁ kuścīḻa dise | poṭīṁ viṣṭhā bharalī ase | pratyakṣāsa pramāṇa nase | bhūmaṁḍaḻīṁ || 23|| पोटीं घालितां दिव्यान्न। कांहीं विष्ठा कांहीं वमन। भागीरथीचें घेतां जीवन। त्याची कोये लघुशंका॥ २४॥ poṭīṁ ghālitāṁ divyānna | kāṁhīṁ viṣṭhā kāṁhīṁ vamana | bhāgīrathīceṁ ghetāṁ jīvana | tyācī koye laghuśaṁkā || 24|| एवं मळ मूत्र आणी वमन। हेंचि देहाचें जीवन। येणेंचि देह वाढे जाण। यदर्थीं संशय नाहीं॥ २५॥ evaṁ maḻa mūtra āṇī vamana | heṁci dehāceṁ jīvana | yeṇeṁci deha vāḍhe jāṇa | yadarthīṁ saṁśaya nāhīṁ || 25|| पोटीं नस्तां मळ मूत्र वोक। मरोन जाती सकळ लोक। जाला राव अथवा रंक। पोटीं विष्ठा चुकेना॥ २६॥ poṭīṁ nastāṁ maḻa mūtra voka | marona jātī sakaḻa loka | jālā rāva athavā raṁka | poṭīṁ viṣṭhā cukenā || 26|| निर्मळपणें काढूं जातां। तरी देह पडेल तत्वतां। एवं देहाची वेवस्था। ऐसी असे॥ २७॥ nirmaḻapaṇeṁ kāḍhūṁ jātāṁ | tarī deha paḍela tatvatāṁ | evaṁ dehācī vevasthā | aisī ase || 27|| ऐसा हा धड असतां। येथाभूत पाहों जातां। मग ते दुर्दशा सांगतां। शंका बाधी॥ २८॥ aisā hā dhaḍa asatāṁ | yethābhūta pāhoṁ jātāṁ | maga te durdaśā sāṁgatāṁ | śaṁkā bādhī || 28|| ऐसिये कारागृहीं वस्ती। नवमास बहु विपत्ती। नवहि द्वारें निरोधती। वायो कैंचा तेथें॥ २९॥ aisiye kārāgṛhīṁ vastī | navamāsa bahu vipattī | navahi dvāreṁ nirodhatī | vāyo kaiṁcā tetheṁ || 29|| वोका नरकाचे रस झिरपती। ते जठराग्नीस्तव तापती। तेणें सर्वहि उकडती। अस्तिमांस॥ ३०॥ vokā narakāce rasa jhirapatī | te jaṭharāgnīstava tāpatī | teṇeṁ sarvahi ukaḍatī | astimāṁsa || 30|| त्वचेविण गर्भ खोळे। तंव मातेसी होती डोहळे। कटवतिक्षणें सर्वांग पोळे। तया बाळकाचें॥ ३१॥ tvaceviṇa garbha khoḻe | taṁva mātesī hotī ḍohaḻe | kaṭavatikṣaṇeṁ sarvāṁga poḻe | tayā bāḻakāceṁ || 31|| बांधलें चर्माचें मोटाळें। तेथें विष्ठेचें पेटाळें। रसउपाय वंकनाळें। होत असे॥ ३२॥ bāṁdhaleṁ carmāceṁ moṭāḻeṁ | tetheṁ viṣṭheceṁ peṭāḻeṁ | rasaupāya vaṁkanāḻeṁ | hota ase || 32|| विष्ठा मूत्र वांती पीत। नाकीं तोंडीं निघती जंत। तेणें निर्बुजलें चित्त। आतिशयेंसीं॥ ३३॥ viṣṭhā mūtra vāṁtī pīta | nākīṁ toṁḍīṁ nighatī jaṁta | teṇeṁ nirbujaleṁ citta | ātiśayeṁsīṁ || 33|| ऐसिये कारागृहीं प्राणी। पडिला अत्यंत दाटणीं। कळवळोन म्हणे चक्रपाणी। सोडवीं येथून आतां॥ ३४॥ aisiye kārāgṛhīṁ prāṇī | paḍilā atyaṁta dāṭaṇīṁ | kaḻavaḻona mhaṇe cakrapāṇī | soḍavīṁ yethūna ātāṁ || 34|| देवा सोडविसी येथून। तरी मी स्वहित करीन। गर्भवास हा चुकवीन। पुन्हां न ये येथें॥ ३५॥ devā soḍavisī yethūna | tarī mī svahita karīna | garbhavāsa hā cukavīna | punhāṁ na ye yetheṁ || 35|| ऐसी दुखवोन प्रतिज्ञा केली। तंव जन्मवेळ पुढें आली। माता आक्रंदों लागली। प्रसूतकाळीं॥ ३६॥ aisī dukhavona pratijñā kelī | taṁva janmaveḻa puḍheṁ ālī | mātā ākraṁdoṁ lāgalī | prasūtakāḻīṁ || 36|| नाकीं तोंडीं बैसलें मांस। मस्तकद्वारें सांडी स्वास। तेंहि बुजलें निशेष। जन्मकाळीं॥ ३७॥ nākīṁ toṁḍīṁ baisaleṁ māṁsa | mastakadvāreṁ sāṁḍī svāsa | teṁhi bujaleṁ niśeṣa | janmakāḻīṁ || 37|| मस्तकद्वार तें बुजलें। तेणें चित्त निर्बुजलें। प्राणी तळमळूं लागलें। चहूंकडे॥ ३८॥ mastakadvāra teṁ bujaleṁ | teṇeṁ citta nirbujaleṁ | prāṇī taḻamaḻūṁ lāgaleṁ | cahūṁkaḍe || 38|| स्वास उस्वास कोंडला। तेणें प्राणी जाजावला। मार्ग दिसेनासा जाला। कासावीस॥ ३९॥ svāsa usvāsa koṁḍalā | teṇeṁ prāṇī jājāvalā | mārga disenāsā jālā | kāsāvīsa || 39|| चित्त बहु निर्बुजलें। तेणें आडभरीं भरलें। लोक म्हणती आडवें आलें। खांडून काढा॥ ४०॥ citta bahu nirbujaleṁ | teṇeṁ āḍabharīṁ bharaleṁ | loka mhaṇatī āḍaveṁ āleṁ | khāṁḍūna kāḍhā || 40|| मग ते खांडून काढिती। हस्तपाद छेदून घेती। हातां पडिलें तेंचि कापिती। मुख नासिक उदर॥ ४१॥ maga te khāṁḍūna kāḍhitī | hastapāda chedūna ghetī | hātāṁ paḍileṁ teṁci kāpitī | mukha nāsika udara || 41|| ऐसे टवके तोडिले। बाळकें प्राण सोडिले। मातेनेंहि सांडिलें। कळिवर॥ ४२॥ aise ṭavake toḍile | bāḻakeṁ prāṇa soḍile | māteneṁhi sāṁḍileṁ | kaḻivara || 42|| मृत्य पावला आपण। मतेचा घेतला प्राण। दुःख भोगिलें दारुण। गर्भवासीं॥ ४३॥ mṛtya pāvalā āpaṇa | matecā ghetalā prāṇa | duḥkha bhogileṁ dāruṇa | garbhavāsīṁ || 43|| तथापी सुकृतेंकरूनी। मार्ग सांपडला योनी। तऱ्हीं आडकला जाउनी। कंठस्कंदीं मागुता॥ ४४॥ tathāpī sukṛteṁkarūnī | mārga sāṁpaḍalā yonī | tahīṁ āḍakalā jāunī | kaṁṭhaskaṁdīṁ māgutā || 44|| तये संकोचित पंथीं। बळेंचि वोढून काढिती। तेणें गुणें प्राण जाती। बाळकाचे॥ ४५॥ taye saṁkocita paṁthīṁ | baḻeṁci voḍhūna kāḍhitī | teṇeṁ guṇeṁ prāṇa jātī | bāḻakāce || 45|| बाळकाचे जातां प्राण। अंतीं होये विस्मरण। तेणें पूर्वील स्मरण। विसरोन गेला॥ ४६॥ bāḻakāce jātāṁ prāṇa | aṁtīṁ hoye vismaraṇa | teṇeṁ pūrvīla smaraṇa | visarona gelā || 46|| गर्भीं म्हणे सोहं सोहं। बाहेरी पडतां म्हणे कोहं। ऐसा कष्टी जाला बहु। गर्भवासीं॥ ४७॥ garbhīṁ mhaṇe sohaṁ sohaṁ | bāherī paḍatāṁ mhaṇe kohaṁ | aisā kaṣṭī jālā bahu | garbhavāsīṁ || 47|| दुःखा वरपडा होता जाला। थोरा कष्टीं बाहेरी आला। सवेंच कष्ट विसरला। गर्भवासाचे॥ ४८॥ duḥkhā varapaḍā hotā jālā | thorā kaṣṭīṁ bāherī ālā | saveṁca kaṣṭa visaralā | garbhavāsāce || 48|| सुंन्याकार जाली वृत्ती। कांहीं आठवेना चित्तीं। अज्ञानें पडिली भ्रांती। तेणें सुखचि मानिलें॥ ४९॥ suṁnyākāra jālī vṛttī | kāṁhīṁ āṭhavenā cittīṁ | ajñāneṁ paḍilī bhrāṁtī | teṇeṁ sukhaci mānileṁ || 49|| देह विकार पावलें। सुखदुःखें झळंबळे। असो ऐसें गुंडाळलें। मायाजाळीं॥ ५०॥ deha vikāra pāvaleṁ | sukhaduḥkheṁ jhaḻaṁbaḻe | aso aiseṁ guṁḍāḻaleṁ | māyājāḻīṁ || 50|| ऐसें दुःख गर्भवासीं। होतें प्राणीमात्रांसीं। म्हणोनियां भगवंतासी। शरण जावें॥ ५१॥ aiseṁ duḥkha garbhavāsīṁ | hoteṁ prāṇīmātrāṁsīṁ | mhaṇoniyāṁ bhagavaṁtāsī | śaraṇa jāveṁ || 51|| जो भगवंताचा भक्त। तो जन्मापासून मुक्त। ज्ञानबळें बिरक्त। सर्वकाळ॥ ५२॥ jo bhagavaṁtācā bhakta | to janmāpāsūna mukta | jñānabaḻeṁ birakta | sarvakāḻa || 52|| ऐशा गर्भवासीं विपत्ती। निरोपिल्या येथामती। सावध हो‍ऊन श्रोतीं। पुढें अवधान द्यावें॥ ५३॥ aiśā garbhavāsīṁ vipattī | niropilyā yethāmatī | sāvadha hoūna śrotīṁ | puḍheṁ avadhāna dyāveṁ || 53|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे जन्मदुःखनिरूपणनाम समास पहिला॥ १॥ ३.१ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde janmaduḥkhanirūpaṇanāma samāsa pahilā || 1|| 3.1 समास दुसरा : स्वगुणपरीक्षा samāsa dusarā : svaguṇaparīkṣā ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || संसार हाचि दुःखमूळ। लागती दुःखाचे इंगळ। मागां बोलिली तळमळ। गर्भवासाची॥ १॥ saṁsāra hāci duḥkhamūḻa | lāgatī duḥkhāce iṁgaḻa | māgāṁ bolilī taḻamaḻa | garbhavāsācī || 1|| गर्भवासीं दुःख जालें। तें बाळक विसरलें। पुढें वाढों लागलें। दिवसेंदिवस॥ २॥ garbhavāsīṁ duḥkha jāleṁ | teṁ bāḻaka visaraleṁ | puḍheṁ vāḍhoṁ lāgaleṁ | divaseṁdivasa || 2|| बाळपणीं त्वचा कोंवळी। दुःख होतांचि तळमळी। वाचा नाहीं तये काळीं। सुखदुःख सांगावया॥ ३॥ bāḻapaṇīṁ tvacā koṁvaḻī | duḥkha hotāṁci taḻamaḻī | vācā nāhīṁ taye kāḻīṁ | sukhaduḥkha sāṁgāvayā || 3|| देहास कांहीं दुःख जालें। अथवा क्षुधेनें पीडलें। तरी तें परम आक्रंदलें। परी अंतर नेणवे॥ ४॥ dehāsa kāṁhīṁ duḥkha jāleṁ | athavā kṣudheneṁ pīḍaleṁ | tarī teṁ parama ākraṁdaleṁ | parī aṁtara neṇave || 4|| माता कुरवाळी वरी। परी जे पीडा जाली अंतरीं। ते मायेसी न कळे अभ्यांतरीं। दुःख होये बाळकासीं॥ ५॥ mātā kuravāḻī varī | parī je pīḍā jālī aṁtarīṁ | te māyesī na kaḻe abhyāṁtarīṁ | duḥkha hoye bāḻakāsīṁ || 5|| मागुतें मागुतें फुंजे रडे। माता बुझावी घे‍ऊन कडे। वेथा नेणती बापुडें। तळमळी जीवीं॥ ६॥ māguteṁ māguteṁ phuṁje raḍe | mātā bujhāvī gheūna kaḍe | vethā neṇatī bāpuḍeṁ | taḻamaḻī jīvīṁ || 6|| नानाव्याधीचे उमाळे। तेणें दुःखें आंदोळे। रडे पडे कां पोळे। अग्निसंगें॥ ७॥ nānāvyādhīce umāḻe | teṇeṁ duḥkheṁ āṁdoḻe | raḍe paḍe kāṁ poḻe | agnisaṁgeṁ || 7|| शरीर रक्षितां नये। घडती नाना अपाये। खोडी अधांतरीं होये। आवेवहीन बाळक॥ ८॥ śarīra rakṣitāṁ naye | ghaḍatī nānā apāye | khoḍī adhāṁtarīṁ hoye | āvevahīna bāḻaka || 8|| अथवा अपाय चुकले। पूर्णपुण्य पुढें ठाकलें। मातेस ओळखों लागलें। दिवसेंदिवस॥ ९॥ athavā apāya cukale | pūrṇapuṇya puḍheṁ ṭhākaleṁ | mātesa oḻakhoṁ lāgaleṁ | divaseṁdivasa || 9|| क्षणभरी मातेस न देखे। तरी आक्रंदें रुदन करी दुःखें। ते समईं मातेसारिखें। आणीक कांहिंच नाहीं॥ १०॥ kṣaṇabharī mātesa na dekhe | tarī ākraṁdeṁ rudana karī duḥkheṁ | te samaīṁ mātesārikheṁ | āṇīka kāṁhiṁca nāhīṁ || 10|| आस करून वास पाहे। मातेविण कदा न राहे। वियोग पळमात्र न साहे। स्मरण जालियां नंतरें॥ ११॥ āsa karūna vāsa pāhe | māteviṇa kadā na rāhe | viyoga paḻamātra na sāhe | smaraṇa jāliyāṁ naṁtareṁ || 11|| जरी ब्रह्मादिक देव आले। अथवा लक्ष्मीने अवलोकिलें। तरी न वचे बुझाविलें। आपले मातेवांचुनी॥ १२॥ jarī brahmādika deva āle | athavā lakṣmīne avalokileṁ | tarī na vace bujhāvileṁ | āpale mātevāṁcunī || 12|| कुरूप अथवा कुलक्षण। सकळांहूनि करंटेपण। तरी नाहीं तीसमान। भूमंडळीं कोणी॥ १३॥ kurūpa athavā kulakṣaṇa | sakaḻāṁhūni karaṁṭepaṇa | tarī nāhīṁ tīsamāna | bhūmaṁḍaḻīṁ koṇī || 13|| ऐसें तें केविलवाणें। मातेविण दिसे उणें। रागें परतें केलें तिनें। तरी आक्रंदोनी मिठी घाली॥ १४॥ aiseṁ teṁ kevilavāṇeṁ | māteviṇa dise uṇeṁ | rāgeṁ parateṁ keleṁ tineṁ | tarī ākraṁdonī miṭhī ghālī || 14|| सुख पावे मातेजवळी। दुरी करितांचि तळमळी। अतिप्रीति तयेकाळीं। मातेवरी लागली॥ १५॥ sukha pāve mātejavaḻī | durī karitāṁci taḻamaḻī | atiprīti tayekāḻīṁ | mātevarī lāgalī || 15|| तंव ते मातेस मरण आलें। प्राणी पोरटें जालें। दुःखें झुर्णीं लागलें। आई आई म्हणोनी॥ १६॥ taṁva te mātesa maraṇa āleṁ | prāṇī poraṭeṁ jāleṁ | duḥkheṁ jhurṇīṁ lāgaleṁ | āī āī mhaṇonī || 16|| आई पाहातां दिसेना। दीनरूप पाहे जना। आस लागलिसे मना। आई ये‍ईल म्हणोनी॥ १७॥ āī pāhātāṁ disenā | dīnarūpa pāhe janā | āsa lāgalise manā | āī yeīla mhaṇonī || 17|| माता म्हणौन मुख पाहे। तंव ते आपुली माता नव्हे। मग हिंवासलें राहे। दैन्यवाणें॥ १८॥ mātā mhaṇauna mukha pāhe | taṁva te āpulī mātā navhe | maga hiṁvāsaleṁ rāhe | dainyavāṇeṁ || 18|| मातावियोगें कष्टलें। तेणें मानसीं दुःख जालें। देहहि क्षीणत्व पावलें। आतिशयेंसीं॥ १९॥ mātāviyogeṁ kaṣṭaleṁ | teṇeṁ mānasīṁ duḥkha jāleṁ | dehahi kṣīṇatva pāvaleṁ | ātiśayeṁsīṁ || 19|| अथवा माताहि वांचली। मायलेंकुरा भेटी जाली। बाळदशा ते राहिली। देवसेंदिवस॥ २०॥ athavā mātāhi vāṁcalī | māyaleṁkurā bheṭī jālī | bāḻadaśā te rāhilī | devaseṁdivasa || 20|| बाळपण जालें उणें। दिवसेंदिवस होये शाहाणें। मग ते मायेचें अत्यंत पेरूणें। होतें तें राहिलें॥ २१॥ bāḻapaṇa jāleṁ uṇeṁ | divaseṁdivasa hoye śāhāṇeṁ | maga te māyeceṁ atyaṁta perūṇeṁ | hoteṁ teṁ rāhileṁ || 21|| पुढें लो लागला खेळाचा। कळप मेळविला पोरांचा। आल्यगेल्या डायाचा। आनंद शोक वाहे॥ २२॥ puḍheṁ lo lāgalā kheḻācā | kaḻapa meḻavilā porāṁcā | ālyagelyā ḍāyācā | ānaṁda śoka vāhe || 22|| मायेबापें सिकविती पोटें। तयाचें परम दुःख वाटे। चट लागली न सुटे। संगती लेंकुरांची॥ २३॥ māyebāpeṁ sikavitī poṭeṁ | tayāceṁ parama duḥkha vāṭe | caṭa lāgalī na suṭe | saṁgatī leṁkurāṁcī || 23|| लेंकुरांमध्यें खेळतां। नाठवे माता पिता। तंव तेंथेहि अवचिता। दुःख पावला॥ २४॥ leṁkurāṁmadhyeṁ kheḻatāṁ | nāṭhave mātā pitā | taṁva teṁthehi avacitā | duḥkha pāvalā || 24|| पडिले दांत फुटला डोळा। मोडले पाय जाला खुळा। गेला माज अवकळा-। ठाकून आली॥ २५॥ paḍile dāṁta phuṭalā ḍoḻā | moḍale pāya jālā khuḻā | gelā māja avakaḻā- | ṭhākūna ālī || 25|| निघाल्या देवी आणी गोवर। उठलें कपाळ लागला ज्वर। पोटसुळीं निरंतर। वायगोळा॥ २६॥ nighālyā devī āṇī govara | uṭhaleṁ kapāḻa lāgalā jvara | poṭasuḻīṁ niraṁtara | vāyagoḻā || 26|| लागलीं भूतें जाली झडपणी। जळीच्या मेसको मायेराणी। मुंज्या झोटिंग करणी। म्हैसोबाची॥ २७॥ lāgalīṁ bhūteṁ jālī jhaḍapaṇī | jaḻīcyā mesako māyerāṇī | muṁjyā jhoṭiṁga karaṇī | mhaisobācī || 27|| वेताळ खंकाळ लागला। ब्रह्मगिऱ्हो संचरला। नेणों चेडा वोलांडिला। कांहीं कळेना॥ २८॥ vetāḻa khaṁkāḻa lāgalā | brahmagiho saṁcaralā | neṇoṁ ceḍā volāṁḍilā | kāṁhīṁ kaḻenā || 28|| येक म्हणती बीरे देव। येक म्हणती खंडेराव। येक म्हणती सकळ वाव। हा ब्राह्मणसमंध॥ २९॥ yeka mhaṇatī bīre deva | yeka mhaṇatī khaṁḍerāva | yeka mhaṇatī sakaḻa vāva | hā brāhmaṇasamaṁdha || 29|| येक म्हणती कोणें केलें। आंगीं देवत घातले। येक म्हणती चुकलें। सटवाईचें॥ ३०॥ yeka mhaṇatī koṇeṁ keleṁ | āṁgīṁ devata ghātale | yeka mhaṇatī cukaleṁ | saṭavāīceṁ || 30|| येक म्हणती कर्मभोग। आंगीं जडले नाना रोग। वैद्य पंचाक्षरी चांग। बोलाऊन आणिले॥ ३१॥ yeka mhaṇatī karmabhoga | āṁgīṁ jaḍale nānā roga | vaidya paṁcākṣarī cāṁga | bolāūna āṇile || 31|| येक म्हणती हा वांचेना। येक म्हणती हा मरेना। भोग भोगितो यातना। पापास्तव॥ ३२॥ yeka mhaṇatī hā vāṁcenā | yeka mhaṇatī hā marenā | bhoga bhogito yātanā | pāpāstava || 32|| गर्भदुःख विसरला। तो त्रिविधतापें पोळला। प्राणी बहुत कष्टी जाला। संसारदुःखें॥ ३३॥ garbhaduḥkha visaralā | to trividhatāpeṁ poḻalā | prāṇī bahuta kaṣṭī jālā | saṁsāraduḥkheṁ || 33|| इतुकेंहि चुकोन वांचला। तरी मारमारूं शाहाणा केला। लोकिकीं नेटका जाला। नांव राखे ऐसा॥ ३४॥ itukeṁhi cukona vāṁcalā | tarī māramārūṁ śāhāṇā kelā | lokikīṁ neṭakā jālā | nāṁva rākhe aisā || 34|| पुढें मायबापीं लोभास्तव। संभ्रमें मांडिला विव्हाव। दाऊनियां सकळ वैभव। नोवरी पाहिली॥ ३५॥ puḍheṁ māyabāpīṁ lobhāstava | saṁbhrameṁ māṁḍilā vivhāva | dāūniyāṁ sakaḻa vaibhava | novarī pāhilī || 35|| वऱ्हाडीवैभव दाटलें। देखोन परमसुख वाटले। मन हें रंगोन गेलें। सासुरवाडीकडे॥ ३६॥ vahāḍīvaibhava dāṭaleṁ | dekhona paramasukha vāṭale | mana heṁ raṁgona geleṁ | sāsuravāḍīkaḍe || 36|| मायबापीं भलतैसें असावें। परी सासुरवाडीस नेटकें जावें। द्रव्य नसेल तरी घ्यावें। रुण कळांतरें॥ ३७॥ māyabāpīṁ bhalataiseṁ asāveṁ | parī sāsuravāḍīsa neṭakeṁ jāveṁ | dravya nasela tarī ghyāveṁ | ruṇa kaḻāṁtareṁ || 37|| आंतर्भाव ते सासुरवाडीं। मायेबापें राहिलीं बापुडीं। होताती सर्वस्वें कुडकुडीं। तितुकेंच कार्य त्यांचें॥ ३८॥ āṁtarbhāva te sāsuravāḍīṁ | māyebāpeṁ rāhilīṁ bāpuḍīṁ | hotātī sarvasveṁ kuḍakuḍīṁ | titukeṁca kārya tyāṁceṁ || 38|| नोवरी आलियां घरा। अती हव्यास वाटे वरा। म्हणे मजसारिखा दुसरा। कोणीच नाहीं॥ ३९॥ novarī āliyāṁ gharā | atī havyāsa vāṭe varā | mhaṇe majasārikhā dusarā | koṇīca nāhīṁ || 39|| मायबाप बंधु बहिणी। नोवरी न दिसतां वाटे काणी। अत्यंत लोधला पापिणीं। अविद्येनें भुलविला॥ ४०॥ māyabāpa baṁdhu bahiṇī | novarī na disatāṁ vāṭe kāṇī | atyaṁta lodhalā pāpiṇīṁ | avidyeneṁ bhulavilā || 40|| संभोग नस्तां इतुका प्रेमा। योग्य जालिया उलंघी सीमा। प्रीती वाढविती कामा-। करितां प्राणी गुंतला॥ ४१॥ saṁbhoga nastāṁ itukā premā | yogya jāliyā ulaṁghī sīmā | prītī vāḍhavitī kāmā- | karitāṁ prāṇī guṁtalā || 41|| जरी न देखे क्षण येक डोळां। तरी जीव होय उताविळा। प्रीतीपात्र अंतर्कळा। घे‍ऊन गेली॥ ४२॥ jarī na dekhe kṣaṇa yeka ḍoḻāṁ | tarī jīva hoya utāviḻā | prītīpātra aṁtarkaḻā | gheūna gelī || 42|| कोवळे कोवळे शब्द मंजुळ। मर्यादा लज्या मुखकमळ। वक्त्रलोकनें केवळ। ग्रामज्याचे मैंदावें॥ ४३॥ kovaḻe kovaḻe śabda maṁjuḻa | maryādā lajyā mukhakamaḻa | vaktralokaneṁ kevaḻa | grāmajyāce maiṁdāveṁ || 43|| कळवळा येतां सांवरेना। शरीर विकळ आवरेना। अनेत्र वेवसाईं क्रमेना। हुरहुर वाटे॥ ४४॥ kaḻavaḻā yetāṁ sāṁvarenā | śarīra vikaḻa āvarenā | anetra vevasāīṁ kramenā | hurahura vāṭe || 44|| वेवसाय करितां बाहेरी। मन लागलेंसे घरीं। क्षणाक्षणां अभ्यांतरीं। स्मरण होये कामिनीचें॥ ४५॥ vevasāya karitāṁ bāherī | mana lāgaleṁse gharīṁ | kṣaṇākṣaṇāṁ abhyāṁtarīṁ | smaraṇa hoye kāminīceṁ || 45|| तुम्हीं माझिया जिवांतील जीव। म्हणौनी अत्यंत लाघव। दाऊनियां चित्त सर्व। हिरोन घेतलें॥ ४६॥ tumhīṁ mājhiyā jivāṁtīla jīva | mhaṇaunī atyaṁta lāghava | dāūniyāṁ citta sarva | hirona ghetaleṁ || 46|| मैद सो‍इरीक काढिती। फांसे घालून प्राण घेती। तैसें आयुष्य गेलियां अंतीं। प्राणीयांस होये॥ ४७॥ maida soirīka kāḍhitī | phāṁse ghālūna prāṇa ghetī | taiseṁ āyuṣya geliyāṁ aṁtīṁ | prāṇīyāṁsa hoye || 47|| प्रीति कामिनीसीं लागली। जरी तयेसी कोणी रागेजली। तरी परम क्षिती वाटली। मानसीं गुप्तरूपें॥ ४८॥ prīti kāminīsīṁ lāgalī | jarī tayesī koṇī rāgejalī | tarī parama kṣitī vāṭalī | mānasīṁ guptarūpeṁ || 48|| तये भार्येचेनि कैवारें। मायेबापासीं नीच उत्तरें। बोलोनियां तिरस्कारें। वेगळा निघे॥ ४९॥ taye bhāryeceni kaivāreṁ | māyebāpāsīṁ nīca uttareṁ | boloniyāṁ tiraskāreṁ | vegaḻā nighe || 49|| स्त्रीकारणें लाज सांडिली। स्त्रीकारणें सखीं सोडिलीं। स्त्रीकारणें विघडिलीं। सकळहि जिवलगें॥ ५०॥ strīkāraṇeṁ lāja sāṁḍilī | strīkāraṇeṁ sakhīṁ soḍilīṁ | strīkāraṇeṁ vighaḍilīṁ | sakaḻahi jivalageṁ || 50|| स्त्रीकारणें देह विकिला। स्त्रीकारणें सेवक जाला। स्त्रीकारणें सांडविला। विवेकासी॥ ५१॥ strīkāraṇeṁ deha vikilā | strīkāraṇeṁ sevaka jālā | strīkāraṇeṁ sāṁḍavilā | vivekāsī || 51|| स्त्रीकारणें लोलंगता। स्त्रीकारणें अतिनम्रता। स्त्रीकारणें पराधेनता। अंगिकारिली॥ ५२॥ strīkāraṇeṁ lolaṁgatā | strīkāraṇeṁ atinamratā | strīkāraṇeṁ parādhenatā | aṁgikārilī || 52|| स्त्रीकारणें लोभी जाला। स्त्रीकारणें धर्म सांडिला। स्त्रीकारणें अंतरला। तीर्थयात्रा स्वधर्म॥ ५३॥ strīkāraṇeṁ lobhī jālā | strīkāraṇeṁ dharma sāṁḍilā | strīkāraṇeṁ aṁtaralā | tīrthayātrā svadharma || 53|| स्त्रीकारणें सर्वथा कांहीं। शुभाशुभ विचारिलें नाहीं। तनु मनु धनु सर्वही। अनन्यभावें अर्पिलें॥ ५४॥ strīkāraṇeṁ sarvathā kāṁhīṁ | śubhāśubha vicārileṁ nāhīṁ | tanu manu dhanu sarvahī | ananyabhāveṁ arpileṁ || 54|| स्त्रीकारणें परमार्थ बुडविला। प्राणी स्वहितास नाडला। ईश्वरीं कानकोंडा जाला। स्त्रीकारणें कामबुद्धी॥ ५५॥ strīkāraṇeṁ paramārtha buḍavilā | prāṇī svahitāsa nāḍalā | īśvarīṁ kānakoṁḍā jālā | strīkāraṇeṁ kāmabuddhī || 55|| स्त्रीकारणें सोडिली भक्ती। स्त्रीकारणें सोडिली विरक्ती। स्त्रीकारणें सायोज्यमुक्ती। तेहि तुछ्य मानिली॥ ५६॥ strīkāraṇeṁ soḍilī bhaktī | strīkāraṇeṁ soḍilī viraktī | strīkāraṇeṁ sāyojyamuktī | tehi tuchya mānilī || 56|| येके स्त्रियेचेनि गुणें। ब्रह्मांड मानिलें ठेंगणें। जिवलगें तीं पिसुणें। ऐसीं वाटलीं॥ ५७॥ yeke striyeceni guṇeṁ | brahmāṁḍa mānileṁ ṭheṁgaṇeṁ | jivalageṁ tīṁ pisuṇeṁ | aisīṁ vāṭalīṁ || 57|| ऐसी अंतरप्रीति जडली। सार्वस्वाची सांडी केली। तंव ते मरोन गेली। अकस्मात॥ ५८॥ aisī aṁtaraprīti jaḍalī | sārvasvācī sāṁḍī kelī | taṁva te marona gelī | akasmāta || 58|| तेणें मनीं शोक वाढला। म्हणे थोर घात जाला। आतां कैंचा बुडाला। संसार माझा॥ ५९॥ teṇeṁ manīṁ śoka vāḍhalā | mhaṇe thora ghāta jālā | ātāṁ kaiṁcā buḍālā | saṁsāra mājhā || 59|| जिवलगांचा सोडिला संग। अवचिता जाला घरभंग। आतां करूं मायात्याग। म्हणे दुःखें॥ ६०॥ jivalagāṁcā soḍilā saṁga | avacitā jālā gharabhaṁga | ātāṁ karūṁ māyātyāga | mhaṇe duḥkheṁ || 60|| स्त्री घे‍ऊन आडवी। ऊर बडवी पोट बडवी। लाज सांडून गौरवी। लोकां देखतां॥ ६१॥ strī gheūna āḍavī | ūra baḍavī poṭa baḍavī | lāja sāṁḍūna gauravī | lokāṁ dekhatāṁ || 61|| म्हणे माझें बुडालें घर। आतां न करी हा संसार। दुःखें आक्रंदला थोर। घोर घोषें॥ ६२॥ mhaṇe mājheṁ buḍāleṁ ghara | ātāṁ na karī hā saṁsāra | duḥkheṁ ākraṁdalā thora | ghora ghoṣeṁ || 62|| तेणें जीव वारयावेघला। सर्वस्वाचा उबग आला। तेणें दुःखें जाला। जोगी कां महात्मा॥ ६३॥ teṇeṁ jīva vārayāveghalā | sarvasvācā ubaga ālā | teṇeṁ duḥkheṁ jālā | jogī kāṁ mahātmā || 63|| कां तें निघोन जाणें चुकलें। पुन्हां मागुतें लग्न केलें। तेणें अत्यंतचि मग्न जालें। मन द्वितीय संमंधीं॥ ६४॥ kāṁ teṁ nighona jāṇeṁ cukaleṁ | punhāṁ māguteṁ lagna keleṁ | teṇeṁ atyaṁtaci magna jāleṁ | mana dvitīya saṁmaṁdhīṁ || 64|| जाला द्वितीय संमंध। सवेंचि मांडिला आनंद। श्रोतीं व्हावें सावध। पुढिले समासीं॥ ६५॥ jālā dvitīya saṁmaṁdha | saveṁci māṁḍilā ānaṁda | śrotīṁ vhāveṁ sāvadha | puḍhile samāsīṁ || 65|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे स्वगुणपरीक्षानाम समास दुसरा॥ २॥ ३.२ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde svaguṇaparīkṣānāma samāsa dusarā || 2|| 3.2 समास तिसरा : स्वगुणपरीक्षा samāsa tisarā : svaguṇaparīkṣā ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || द्वितीय संमंध जाला। दुःख मागील विसरला। सुख मानून राहिला। संसाराचें॥ १॥ dvitīya saṁmaṁdha jālā | duḥkha māgīla visaralā | sukha mānūna rāhilā | saṁsārāceṁ || 1|| जाला अत्यंत कृपण। पोटें न खाय अन्न। रुक्याकारणें सांडी प्राण। येकसरा॥ २॥ jālā atyaṁta kṛpaṇa | poṭeṁ na khāya anna | rukyākāraṇeṁ sāṁḍī prāṇa | yekasarā || 2|| कदा कल्पांतीं न वेची। सांचिलेंचि पुन्हा सांची। अंतरीं असेल कैंची। सद्वासना॥ ३॥ kadā kalpāṁtīṁ na vecī | sāṁcileṁci punhā sāṁcī | aṁtarīṁ asela kaiṁcī | sadvāsanā || 3|| स्वयें धर्म न करी। धर्मकर्त्यासहि वारी। सर्वकाळ निंदा करी। साधुजनाची॥ ४॥ svayeṁ dharma na karī | dharmakartyāsahi vārī | sarvakāḻa niṁdā karī | sādhujanācī || 4|| नेणे तीर्थ नेणे व्रत। नेणे अतित अभ्यागत। मुंगीमुखींचें जें सीत। तेंही वेंचून सांची॥ ५॥ neṇe tīrtha neṇe vrata | neṇe atita abhyāgata | muṁgīmukhīṁceṁ jeṁ sīta | teṁhī veṁcūna sāṁcī || 5|| स्वयें पुण्य करवेना। केलें तरी देखवेना। उपहास्य करी मना-। नये म्हणौनी॥ ६॥ svayeṁ puṇya karavenā | keleṁ tarī dekhavenā | upahāsya karī manā- | naye mhaṇaunī || 6|| देवां भक्तांस उछेदी। आंगबळें सकळांस खेदी। निष्ठुर शब्दें अंतर भेदी। प्राणीमात्रांचें॥ ७॥ devāṁ bhaktāṁsa uchedī | āṁgabaḻeṁ sakaḻāṁsa khedī | niṣṭhura śabdeṁ aṁtara bhedī | prāṇīmātrāṁceṁ || 7|| नीति सांडून मागें। अनीतीनें वर्तों लागे। गर्व धरून फुगे। सर्वकाळ॥ ८॥ nīti sāṁḍūna māgeṁ | anītīneṁ vartoṁ lāge | garva dharūna phuge | sarvakāḻa || 8|| पूर्वजांस सिंतरिलें। पक्षश्राद्धहि नाहीं केलें। कुळदैवत ठकिलें। कोणेपरी॥ ९॥ pūrvajāṁsa siṁtarileṁ | pakṣaśrāddhahi nāhīṁ keleṁ | kuḻadaivata ṭhakileṁ | koṇeparī || 9|| आक्षत भरिली भाणा। दुजा ब्राह्मण मेहुणा। आला होता पाहुणा। स्त्रियेस मूळ॥ १०॥ ākṣata bharilī bhāṇā | dujā brāhmaṇa mehuṇā | ālā hotā pāhuṇā | striyesa mūḻa || 10|| कदा नावडे हरिकथा। देव नलगे सर्वथा। स्नानसंध्या म्हणे वृथा। कासया करावी॥ ११॥ kadā nāvaḍe harikathā | deva nalage sarvathā | snānasaṁdhyā mhaṇe vṛthā | kāsayā karāvī || 11|| अभिळाषें सांची वित्त। स्वयें करी विस्वासघात। मदें मातला उन्मत्त। तारुण्यपणें॥ १२॥ abhiḻāṣeṁ sāṁcī vitta | svayeṁ karī visvāsaghāta | madeṁ mātalā unmatta | tāruṇyapaṇeṁ || 12|| तारुण्य आंगीं भरलें। धारिष्ट न वचे धरिलें। करूं नयें तेंचि केलें। माहापाप॥ १३॥ tāruṇya āṁgīṁ bharaleṁ | dhāriṣṭa na vace dharileṁ | karūṁ nayeṁ teṁci keleṁ | māhāpāpa || 13|| स्त्री केली परी धाकुटी। धीर न धरवेचि पोटीं। विषयलोभें सेवटीं। वोळखी सांडिली॥ १४॥ strī kelī parī dhākuṭī | dhīra na dharaveci poṭīṁ | viṣayalobheṁ sevaṭīṁ | voḻakhī sāṁḍilī || 14|| माये बहिण न विचारी। जाला पापी परद्वारी। दंड पावला राजद्वारीं। तऱ्हीं पालटेना॥ १५॥ māye bahiṇa na vicārī | jālā pāpī paradvārī | daṁḍa pāvalā rājadvārīṁ | tahīṁ pālaṭenā || 15|| परस्त्री देखोनि दृष्टीं। अभिळाष उठे पोटीं। अकर्तव्यें हिंपुटी। पुन्हां होये॥ १६॥ parastrī dekhoni dṛṣṭīṁ | abhiḻāṣa uṭhe poṭīṁ | akartavyeṁ hiṁpuṭī | punhāṁ hoye || 16|| ऐसें पाप उदंड केलें। शुभाशुभ नाहीं उरलें। तेणें दोषें दुःख भरलें। अकस्मात आंगीं॥ १७॥ aiseṁ pāpa udaṁḍa keleṁ | śubhāśubha nāhīṁ uraleṁ | teṇeṁ doṣeṁ duḥkha bharaleṁ | akasmāta āṁgīṁ || 17|| व्याधी भरली सर्वांगीं। प्राणी जाला क्षयरोगी। केले दोष आपुले भोगी। सीघ्र काळें॥ १८॥ vyādhī bharalī sarvāṁgīṁ | prāṇī jālā kṣayarogī | kele doṣa āpule bhogī | sīghra kāḻeṁ || 18|| दुःखें सर्वांग फुटलें। नासिक अवघेंचि बैसलें। लक्षण जाऊन जालें। कुलक्षण॥ १९॥ duḥkheṁ sarvāṁga phuṭaleṁ | nāsika avagheṁci baisaleṁ | lakṣaṇa jāūna jāleṁ | kulakṣaṇa || 19|| देहास क्षीणता आली। नाना वेथा उद्भवली। तारुण्यशक्ती राहिली। खंगला प्राणी॥ २०॥ dehāsa kṣīṇatā ālī | nānā vethā udbhavalī | tāruṇyaśaktī rāhilī | khaṁgalā prāṇī || 20|| सर्वांगीं लागल्या कळा। देहास आली अवकळा। प्राणी कांपे चळचळां। शक्ति नाहीं॥ २१॥ sarvāṁgīṁ lāgalyā kaḻā | dehāsa ālī avakaḻā | prāṇī kāṁpe caḻacaḻāṁ | śakti nāhīṁ || 21|| हस्तपादादिक झडले। सर्वांगीं किडे पडिले। देखोन थुंकों लागले। लाहानथोर॥ २२॥ hastapādādika jhaḍale | sarvāṁgīṁ kiḍe paḍile | dekhona thuṁkoṁ lāgale | lāhānathora || 22|| जाली विष्टेची सारणी। भोवती उठली वर्ढाणी। अत्यंत खंगला प्राणी। जीव न वचे॥ २३॥ jālī viṣṭecī sāraṇī | bhovatī uṭhalī varḍhāṇī | atyaṁta khaṁgalā prāṇī | jīva na vace || 23|| आतां मरण दे गा देवा। बहुत कष्ट जाले जीवा। जाला नाहीं नेणों ठेवा। पातकाचा॥ २४॥ ātāṁ maraṇa de gā devā | bahuta kaṣṭa jāle jīvā | jālā nāhīṁ neṇoṁ ṭhevā | pātakācā || 24|| दुःखें घळघळां रडे। जों जों पाहे आंगाकडे। तों तों दैन्यवाणें बापुडें। तळमळी जीवीं॥ २५॥ duḥkheṁ ghaḻaghaḻāṁ raḍe | joṁ joṁ pāhe āṁgākaḍe | toṁ toṁ dainyavāṇeṁ bāpuḍeṁ | taḻamaḻī jīvīṁ || 25|| ऐसे कष्ट जाले बहुत। सकळ जालें वाताहात। दरवडा घालून वित्त। चोरटीं नेलें॥ २६॥ aise kaṣṭa jāle bahuta | sakaḻa jāleṁ vātāhāta | daravaḍā ghālūna vitta | coraṭīṁ neleṁ || 26|| जालें आरत्र ना परत्र। प्रारब्ध ठाकलें विचित्र। आपला आपण मळमूत्र। सेविला दुःखें॥ २७॥ jāleṁ āratra nā paratra | prārabdha ṭhākaleṁ vicitra | āpalā āpaṇa maḻamūtra | sevilā duḥkheṁ || 27|| पापसामग्री सरली। देवसेंदिवस वेथा हरली। वैद्यें औषधें दिधलीं। उपचार जाला॥ २८॥ pāpasāmagrī saralī | devaseṁdivasa vethā haralī | vaidyeṁ auṣadheṁ didhalīṁ | upacāra jālā || 28|| मरत मरत वांचला। यास पुन्हां जन्म जाला। लोक म्हणती पडिला। माणसांमध्यें॥ २९॥ marata marata vāṁcalā | yāsa punhāṁ janma jālā | loka mhaṇatī paḍilā | māṇasāṁmadhyeṁ || 29|| येरें स्त्री आणिली। बरवी घरवात मांडिली। अति स्वार्थबुद्धी धरिली। पुन्हां मागुती॥ ३०॥ yereṁ strī āṇilī | baravī gharavāta māṁḍilī | ati svārthabuddhī dharilī | punhāṁ māgutī || 30|| कांहीं वैभव मेळविलें। पुन्हां सर्वही संचिलें। परंतु गृह बुडालें। संतान नाहीं॥ ३१॥ kāṁhīṁ vaibhava meḻavileṁ | punhāṁ sarvahī saṁcileṁ | paraṁtu gṛha buḍāleṁ | saṁtāna nāhīṁ || 31|| पुत्र संतान नस्तां दुःखी। वांज नांव पडिलें लोकिकीं। तें न फिटे म्हणोनी लेंकी। तरी हो आतां॥ ३२॥ putra saṁtāna nastāṁ duḥkhī | vāṁja nāṁva paḍileṁ lokikīṁ | teṁ na phiṭe mhaṇonī leṁkī | tarī ho ātāṁ || 32|| म्हणोन नाना सायास। बहुत देवास केले नवस। तीर्थें व्रतें उपवास। धरणें पारणें मांडिलें॥ ३३॥ mhaṇona nānā sāyāsa | bahuta devāsa kele navasa | tīrtheṁ vrateṁ upavāsa | dharaṇeṁ pāraṇeṁ māṁḍileṁ || 33|| विषयसुख तें राहिले। वांजपणें दुःखी केलें। तंव तें कुळदैवत पावलें। जाली वृद्धी॥ ३४॥ viṣayasukha teṁ rāhile | vāṁjapaṇeṁ duḥkhī keleṁ | taṁva teṁ kuḻadaivata pāvaleṁ | jālī vṛddhī || 34|| त्या लेंकुरावरी अतिप्रीति। दोघेहि क्षण येक न विशंभती। कांहीं जाल्या आक्रंदती। दीर्घस्वरें॥ ३५॥ tyā leṁkurāvarī atiprīti | doghehi kṣaṇa yeka na viśaṁbhatī | kāṁhīṁ jālyā ākraṁdatī | dīrghasvareṁ || 35|| ऐसी ते दुःखिस्ते। पूजीत होती नाना दैवतें। तंव तेंहि मेलें अवचितें। पूर्व पापेंकरूनी॥ ३६॥ aisī te duḥkhiste | pūjīta hotī nānā daivateṁ | taṁva teṁhi meleṁ avaciteṁ | pūrva pāpeṁkarūnī || 36|| तेणें बहुत दुःख जालें। घरीं आरंधें पडिलें। म्हणती आम्हांस कां ठेविलें। देवें वांज करूनी॥ ३७॥ teṇeṁ bahuta duḥkha jāleṁ | gharīṁ āraṁdheṁ paḍileṁ | mhaṇatī āmhāṁsa kāṁ ṭhevileṁ | deveṁ vāṁja karūnī || 37|| आम्हांस द्रव्य काये करावें। तें जावें परी अपत्य व्हावें। अपत्यालागी त्यजावें। लागेल सर्व॥ ३८॥ āmhāṁsa dravya kāye karāveṁ | teṁ jāveṁ parī apatya vhāveṁ | apatyālāgī tyajāveṁ | lāgela sarva || 38|| वांजपण संदिसें गेलें। तों मरतवांज नांव पडिलें। तें न फिटे कांहीं केलें। तेणें दुःखें आक्रंदती॥ ३९॥ vāṁjapaṇa saṁdiseṁ geleṁ | toṁ maratavāṁja nāṁva paḍileṁ | teṁ na phiṭe kāṁhīṁ keleṁ | teṇeṁ duḥkheṁ ākraṁdatī || 39|| आमुची वेली कां खुंटिली। हा हा देवा वृत्ती बुडाली। कुळस्वामीण कां क्षोभली। विझाला कुळदीप॥ ४०॥ āmucī velī kāṁ khuṁṭilī | hā hā devā vṛttī buḍālī | kuḻasvāmīṇa kāṁ kṣobhalī | vijhālā kuḻadīpa || 40|| आतां लेंकुराचें मुख देखेन। तरी आनंदें राडी चालेन। आणी गळही टोंचीन। कुळस्वामिणीपासीं॥ ४१॥ ātāṁ leṁkurāceṁ mukha dekhena | tarī ānaṁdeṁ rāḍī cālena | āṇī gaḻahī ṭoṁcīna | kuḻasvāmiṇīpāsīṁ || 41|| आई भुता करीन तुझा। नांव ठेवीन केरपुंजा। वेसणी घालीन माझा-। मनोरथ पुरवी॥ ४२॥ āī bhutā karīna tujhā | nāṁva ṭhevīna kerapuṁjā | vesaṇī ghālīna mājhā- | manoratha puravī || 42|| बहुत देवांस नवस केले। बहुत गोसावी धुंडिले। गटगटां गिळिले। सगळे विंचू॥ ४३॥ bahuta devāṁsa navasa kele | bahuta gosāvī dhuṁḍile | gaṭagaṭāṁ giḻile | sagaḻe viṁcū || 43|| केले समंधास सायास। राहाणे घातलें बहुवस। केळें नारिकेळें ब्राह्मणास। अंब्रदानें दिधलीं॥ ४४॥ kele samaṁdhāsa sāyāsa | rāhāṇe ghātaleṁ bahuvasa | keḻeṁ nārikeḻeṁ brāhmaṇāsa | aṁbradāneṁ didhalīṁ || 44|| केलीं नाना कवटालें। पुत्रलोभें केलीं ढालें। तरी अदृष्ट फिरलें। पुत्र नाहीं॥ ४५ वृक्षाखालें जाऊन नाहाती। फळतीं झाडें करपती। ऐसे नाना दोष करिती। पुत्रलोभाकारणें॥ ४६॥ kelīṁ nānā kavaṭāleṁ | putralobheṁ kelīṁ ḍhāleṁ | tarī adṛṣṭa phiraleṁ | putra nāhīṁ || 45 vṛkṣākhāleṁ jāūna nāhātī | phaḻatīṁ jhāḍeṁ karapatī | aise nānā doṣa karitī | putralobhākāraṇeṁ || 46|| सोडून सकळ वैभव। त्यांचा वारयावेधला जीव। तंव तो पावला खंडेराव। आणी कुळस्वामिणी॥ ४७॥ soḍūna sakaḻa vaibhava | tyāṁcā vārayāvedhalā jīva | taṁva to pāvalā khaṁḍerāva | āṇī kuḻasvāmiṇī || 47|| आतां मनोरथ पुरती। स्त्रीपुरुषें आनंदती। सावध हो‍ऊन श्रोतीं। पुढें अवधान द्यावें॥ ४८॥ ātāṁ manoratha puratī | strīpuruṣeṁ ānaṁdatī | sāvadha hoūna śrotīṁ | puḍheṁ avadhāna dyāveṁ || 48|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे स्वगुणपरीक्षानाम समास तिसरा॥ ३॥ ३.३ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde svaguṇaparīkṣānāma samāsa tisarā || 3|| 3.3 समास चवथा : स्वगुणपरीक्षा samāsa cavathā : svaguṇaparīkṣā ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || लेंकुरें उदंड जालीं। तों ते लक्ष्मी निघोन गेली। बापडीं भिकेसी लागलीं। कांहीं खाया मिळेना॥ १॥ leṁkureṁ udaṁḍa jālīṁ | toṁ te lakṣmī nighona gelī | bāpaḍīṁ bhikesī lāgalīṁ | kāṁhīṁ khāyā miḻenā || 1|| लेंकुरें खेळती धाकुटीं। येकें रांगती येकें पोटीं। ऐसी घरभरी जाली दाटी। कन्या आणी पुत्रांची॥ २॥ leṁkureṁ kheḻatī dhākuṭīṁ | yekeṁ rāṁgatī yekeṁ poṭīṁ | aisī gharabharī jālī dāṭī | kanyā āṇī putrāṁcī || 2|| देवसेंदिवसा खर्च वाढला। यावा होता तो खुंटोन गेला। कन्या उपवरी जाल्या त्यांला-। उजवावया द्रव्य नाहीं॥ ३॥ devaseṁdivasā kharca vāḍhalā | yāvā hotā to khuṁṭona gelā | kanyā upavarī jālyā tyāṁlā- | ujavāvayā dravya nāhīṁ || 3|| मायेबापें होतीं संपन्न। त्यांचें उदंड होतें धन। तेणें करितां प्रतिष्ठा मान। जनीं जाला होता॥ ४॥ māyebāpeṁ hotīṁ saṁpanna | tyāṁceṁ udaṁḍa hoteṁ dhana | teṇeṁ karitāṁ pratiṣṭhā māna | janīṁ jālā hotā || 4|| भरम आहे लोकाचारीं। पहिली नांदणूक नाहीं घरीं। देवसेंदिवस अभ्यांतरीं। दरिद्र आलें॥ ५॥ bharama āhe lokācārīṁ | pahilī nāṁdaṇūka nāhīṁ gharīṁ | devaseṁdivasa abhyāṁtarīṁ | daridra āleṁ || 5|| ऐसी घरवात वाढली। खातीं तोंडें मिळालीं। तेणें प्राणीयांस लागली। काळजी उद्वेगाची॥ ६॥ aisī gharavāta vāḍhalī | khātīṁ toṁḍeṁ miḻālīṁ | teṇeṁ prāṇīyāṁsa lāgalī | kāḻajī udvegācī || 6|| कन्या उपवरी जाल्या। पुत्रास नोवऱ्या आल्या। आतां उजवणा केल्या। पहिजेत कीं॥ ७॥ kanyā upavarī jālyā | putrāsa novayā ālyā | ātāṁ ujavaṇā kelyā | pahijeta kīṁ || 7|| जरी मुलें तैसींच राहिलीं। तरी पुन्हां लोकलाज जाली। म्हणती कासया व्यालीं। जन्मदारिद्र्यें॥ ८॥ jarī muleṁ taisīṁca rāhilīṁ | tarī punhāṁ lokalāja jālī | mhaṇatī kāsayā vyālīṁ | janmadāridryeṁ || 8|| ऐसी लोकलाज हो‍ईल। वडिलांचें नांव जाईल। आतां रुण कोण दे‍ईल। लग्नापुरतें॥ ९॥ aisī lokalāja hoīla | vaḍilāṁceṁ nāṁva jāīla | ātāṁ ruṇa koṇa deīla | lagnāpurateṁ || 9|| मागें रुण ज्याचें घेतलें। त्याचें परतोन नाहीं दिल्हें। ऐसें आभाळ कोंसळलें। उद्वेगाचें॥ १०॥ māgeṁ ruṇa jyāceṁ ghetaleṁ | tyāceṁ paratona nāhīṁ dilheṁ | aiseṁ ābhāḻa koṁsaḻaleṁ | udvegāceṁ || 10|| आपण खातों अन्नासी। अन्न खातें आपणासीं। सर्वकाळ मानसीं। चिंतातुर॥ ११॥ āpaṇa khātoṁ annāsī | anna khāteṁ āpaṇāsīṁ | sarvakāḻa mānasīṁ | ciṁtātura || 11|| पती अवघीच मोडली। वस्तभाव गाहाण पडिली। अहा देवा वेळ आली। आतां डिवाळ्याची॥ १२॥ patī avaghīca moḍalī | vastabhāva gāhāṇa paḍilī | ahā devā veḻa ālī | ātāṁ ḍivāḻyācī || 12|| कांहीं केला ताडामोडा। विकिला घरींचा पाडारेडा। कांहीं पैका रोकडा। कळांतरें काढिला॥ १३॥ kāṁhīṁ kelā tāḍāmoḍā | vikilā gharīṁcā pāḍāreḍā | kāṁhīṁ paikā rokaḍā | kaḻāṁtareṁ kāḍhilā || 13|| ऐसें रुण घेतलें। लोकिकीं दंभ केलें। सकळ म्हणती नांव राखिलें। वडिलांचें॥ १४॥ aiseṁ ruṇa ghetaleṁ | lokikīṁ daṁbha keleṁ | sakaḻa mhaṇatī nāṁva rākhileṁ | vaḍilāṁceṁ || 14|| ऐसें रुण उदंड जालें। रिणाइतीं वेढून घेतलें। मग प्रयाण आरंभिलें। विदेशाप्रती॥ १५॥ aiseṁ ruṇa udaṁḍa jāleṁ | riṇāitīṁ veḍhūna ghetaleṁ | maga prayāṇa āraṁbhileṁ | videśāpratī || 15|| दोनी वरुषें बुडी मारिली। नीच सेवा अंगीकारिली। शरीरें आपदा भोगिली। आतिशयेंसीं॥ १६॥ donī varuṣeṁ buḍī mārilī | nīca sevā aṁgīkārilī | śarīreṁ āpadā bhogilī | ātiśayeṁsīṁ || 16|| कांहीं मेळविलें विदेशीं। जीव लागला मनुष्यांपासीं। मग पुसोनियां स्वामीसी। मुरडता जाला॥ १७॥ kāṁhīṁ meḻavileṁ videśīṁ | jīva lāgalā manuṣyāṁpāsīṁ | maga pusoniyāṁ svāmīsī | muraḍatā jālā || 17|| तंव तें अत्यंत पीडावलीं। वाट पाहात बैसलीं। म्हणती दिवसगती कां लागली। काये कारणें देवा॥ १८॥ taṁva teṁ atyaṁta pīḍāvalīṁ | vāṭa pāhāta baisalīṁ | mhaṇatī divasagatī kāṁ lāgalī | kāye kāraṇeṁ devā || 18|| आतां आम्ही काये खावें। किती उपवासीं मरावें। ऐसियाचे संगतीस देवें। कां पां घातलें आम्हांसी॥ १९॥ ātāṁ āmhī kāye khāveṁ | kitī upavāsīṁ marāveṁ | aisiyāce saṁgatīsa deveṁ | kāṁ pāṁ ghātaleṁ āmhāṁsī || 19|| ऐसें आपुलें सुख पाहाती। परी त्याचें दुःख नेणती। आणी शक्ती गेलियां अंतीं। कोणीच कामा न येती॥ २०॥ aiseṁ āpuleṁ sukha pāhātī | parī tyāceṁ duḥkha neṇatī | āṇī śaktī geliyāṁ aṁtīṁ | koṇīca kāmā na yetī || 20|| असो ऐसी वाट पाहतां। दृष्टीं देखिला अवचिता। मुलें धावती ताता। भागलास म्हणौनी॥ २१॥ aso aisī vāṭa pāhatāṁ | dṛṣṭīṁ dekhilā avacitā | muleṁ dhāvatī tātā | bhāgalāsa mhaṇaunī || 21|| स्त्री देखोन आनंदली। म्हणे आमुची दैन्यें फिटली। तंव येरें दिधली। गांठोडी हातीं॥ २२॥ strī dekhona ānaṁdalī | mhaṇe āmucī dainyeṁ phiṭalī | taṁva yereṁ didhalī | gāṁṭhoḍī hātīṁ || 22|| सकळांस आनंद जाला। म्हणती आमुचा वडील आला। तेणें तरी आम्हांला। आंग्या टोप्या आणिल्या॥ २३॥ sakaḻāṁsa ānaṁda jālā | mhaṇatī āmucā vaḍīla ālā | teṇeṁ tarī āmhāṁlā | āṁgyā ṭopyā āṇilyā || 23|| ऐसा आनंद च्यारी देवस। सवेंच मांडिली कुसमुस। म्हणती हें गेलियां आम्हांस। पुन्हां आपदा लागती॥ २४॥ aisā ānaṁda cyārī devasa | saveṁca māṁḍilī kusamusa | mhaṇatī heṁ geliyāṁ āmhāṁsa | punhāṁ āpadā lāgatī || 24|| म्हणौनी आणिलें तें असावें। येणें मागुतें विदेशास जावें। आम्ही हें खाऊं न तों यावें। द्रव्य मेळऊन॥ २५॥ mhaṇaunī āṇileṁ teṁ asāveṁ | yeṇeṁ māguteṁ videśāsa jāveṁ | āmhī heṁ khāūṁ na toṁ yāveṁ | dravya meḻaūna || 25|| ऐसी वासना सकळांची। अवघीं सो‍ईरीं सुखाचीं। स्त्री अत्यंत प्रीतीची। तेहि सुखाच लागली॥ २६॥ aisī vāsanā sakaḻāṁcī | avaghīṁ soīrīṁ sukhācīṁ | strī atyaṁta prītīcī | tehi sukhāca lāgalī || 26|| विदेसीं बहु दगदला। विश्रांती घ्यावया आला। स्वासहि नाहीं टाकिला। तों जाणें वोढवलें॥ २७॥ videsīṁ bahu dagadalā | viśrāṁtī ghyāvayā ālā | svāsahi nāhīṁ ṭākilā | toṁ jāṇeṁ voḍhavaleṁ || 27|| पुढें अपेक्षा जोसियांची। केली विवंचना मुहूर्ताची। वृत्ति गुंतली तयाची। जातां प्रशस्त न वटे॥ २८॥ puḍheṁ apekṣā josiyāṁcī | kelī vivaṁcanā muhūrtācī | vṛtti guṁtalī tayācī | jātāṁ praśasta na vaṭe || 28|| माया मात्रा सिद्ध केली। कांहीं सामग्री बांधली। लेंकुरें दृष्टीस पाहिलीं। मार्गस्त जाला॥ २९॥ māyā mātrā siddha kelī | kāṁhīṁ sāmagrī bāṁdhalī | leṁkureṁ dṛṣṭīsa pāhilīṁ | mārgasta jālā || 29|| स्त्रियेस अवलोकिलें। वियोगें दुःख बहुत वाटलें। प्रारब्धसूत्र तुकलें। रुणानबंधाचें॥ ३०॥ striyesa avalokileṁ | viyogeṁ duḥkha bahuta vāṭaleṁ | prārabdhasūtra tukaleṁ | ruṇānabaṁdhāceṁ || 30|| कंठ सद्‌गदित जाला। न संवरेच गहिवरला। लेंकुरा आणी पित्याला। तडातोडी जाली॥ ३१॥ kaṁṭha sadgadita jālā | na saṁvareca gahivaralā | leṁkurā āṇī pityālā | taḍātoḍī jālī || 31|| जरी रुणानुबंध असेल। तरी मागुती भेटी हो‍ईल। नाहीं तरी संगती पुरेल। येचि भेटीनें तुमची॥ ३२॥ jarī ruṇānubaṁdha asela | tarī māgutī bheṭī hoīla | nāhīṁ tarī saṁgatī purela | yeci bheṭīneṁ tumacī || 32|| ऐसें बोलोन स्वार होये। मागुता फीरफिरों पाहे। वियोगदुःख न साहे। परंतु कांहीं न चले॥ ३३॥ aiseṁ bolona svāra hoye | māgutā phīraphiroṁ pāhe | viyogaduḥkha na sāhe | paraṁtu kāṁhīṁ na cale || 33|| आपुला गांव राहिला मागें। चित्त भ्रमलें संसारउद्वेगें। दुःखवला प्रपंचसंगें। अभिमानास्तव॥ ३४॥ āpulā gāṁva rāhilā māgeṁ | citta bhramaleṁ saṁsāraudvegeṁ | duḥkhavalā prapaṁcasaṁgeṁ | abhimānāstava || 34|| ते समईं माता आठवली। म्हणे म्हणे धन्य ते माउली। मजकारणें बहुत कष्टली। परी मी नेणेंचि मूर्ख॥ ३५॥ te samaīṁ mātā āṭhavalī | mhaṇe mhaṇe dhanya te māulī | majakāraṇeṁ bahuta kaṣṭalī | parī mī neṇeṁci mūrkha || 35|| आजी जरी ते असती। तरी मजला कदा न विशंभती। वियोग होतां आक्रंदती। ते पोटागि वेगळीच॥ ३६॥ ājī jarī te asatī | tarī majalā kadā na viśaṁbhatī | viyoga hotāṁ ākraṁdatī | te poṭāgi vegaḻīca || 36|| पुत्र वैभवहीन भिकारी। माता तैसाचि अंगिकारी। दगदला देखोन अंतरीं। त्याच्या दुःखें दुःखवे॥ ३७॥ putra vaibhavahīna bhikārī | mātā taisāci aṁgikārī | dagadalā dekhona aṁtarīṁ | tyācyā duḥkheṁ duḥkhave || 37|| प्रपंच विचारें पाहातां। हें सकळ जोडे न जोडे माता। हें शरीर जये करितां। निर्माण जालें॥ ३८॥ prapaṁca vicāreṁ pāhātāṁ | heṁ sakaḻa joḍe na joḍe mātā | heṁ śarīra jaye karitāṁ | nirmāṇa jāleṁ || 38|| लांव तरी ते माया। काय कराविया सहश्र जाया। परी भुलोन गेलों वायां। मकरध्वजाचेनी॥ ३९॥ lāṁva tarī te māyā | kāya karāviyā sahaśra jāyā | parī bhulona geloṁ vāyāṁ | makaradhvajācenī || 39|| या येका कामाकारणें। जिवलगांसिं द्वंद घेणें। सखीं तींच पिसुणें। ऐसीं वाटतीं॥ ४०॥ yā yekā kāmākāraṇeṁ | jivalagāṁsiṁ dvaṁda gheṇeṁ | sakhīṁ tīṁca pisuṇeṁ | aisīṁ vāṭatīṁ || 40|| म्हणौन धन्य धन्य ते प्रपंची जन। जे मायेबापाचें भजन। करिती न करिती मन-। निष्ठुर जिवलगांसीं॥ ४१॥ mhaṇauna dhanya dhanya te prapaṁcī jana | je māyebāpāceṁ bhajana | karitī na karitī mana- | niṣṭhura jivalagāṁsīṁ || 41|| संगती स्त्रीबाळकाची। आहे साठी जन्माची। परी मायेबापें कैंचीं। मिळतील पुढें॥ ४२॥ saṁgatī strībāḻakācī | āhe sāṭhī janmācī | parī māyebāpeṁ kaiṁcīṁ | miḻatīla puḍheṁ || 42|| ऐसें पूर्वीं होतें ऐकिलें। परी ते समईं नाहीं कळलें। मन हें बुडोन गेलें। रतिसुखाचा डोहीं॥ ४३॥ aiseṁ pūrvīṁ hoteṁ aikileṁ | parī te samaīṁ nāhīṁ kaḻaleṁ | mana heṁ buḍona geleṁ | ratisukhācā ḍohīṁ || 43|| हे सखीं वाटती परी पिसुणें। मिळाली वैभवाकारणें। रितें जातां लाजिरवाणें। अत्यंत वाटे॥ ४४॥ he sakhīṁ vāṭatī parī pisuṇeṁ | miḻālī vaibhavākāraṇeṁ | riteṁ jātāṁ lājiravāṇeṁ | atyaṁta vāṭe || 44|| आता भलतैसें करावें। परि द्रव्य मेळऊन न्यावें। रितें जातां स्वभावें। दुःख आहे॥ ४५॥ ātā bhalataiseṁ karāveṁ | pari dravya meḻaūna nyāveṁ | riteṁ jātāṁ svabhāveṁ | duḥkha āhe || 45|| ऐसी वेवर्धना करी। दुःख वाटलें अंतरीं। चिंतेचिये माहापुरीं। बुडोन गेला॥ ४६॥ aisī vevardhanā karī | duḥkha vāṭaleṁ aṁtarīṁ | ciṁteciye māhāpurīṁ | buḍona gelā || 46|| ऐसा हा देह आपुला। असतांच पराधेन केला। ईश्वरीं कानकोंडा जाला। कुटुंबकाबाडी॥ ४७॥ aisā hā deha āpulā | asatāṁca parādhena kelā | īśvarīṁ kānakoṁḍā jālā | kuṭuṁbakābāḍī || 47|| या येका कामासाठीं। जन्म गेला आटाटी। वय वेचल्यां सेवटीं। येकलेंचि जावें॥ ४८॥ yā yekā kāmāsāṭhīṁ | janma gelā āṭāṭī | vaya vecalyāṁ sevaṭīṁ | yekaleṁci jāveṁ || 48|| ऐसा मनीं प्रस्तावला। क्षण येक उदास जाला। सवेंचि प्राणी झळंबला। मायाजाळें॥ ४९॥ aisā manīṁ prastāvalā | kṣaṇa yeka udāsa jālā | saveṁci prāṇī jhaḻaṁbalā | māyājāḻeṁ || 49|| कन्यापुत्रें आठवलीं। मनींहुनि क्षिती वाटली। म्हणे लेंकुरें अंतरलीं। माझीं मज॥ ५०॥ kanyāputreṁ āṭhavalīṁ | manīṁhuni kṣitī vāṭalī | mhaṇe leṁkureṁ aṁtaralīṁ | mājhīṁ maja || 50|| मागील दुःख आठवलें। जें जें होतें प्राप्त जालें। मग रुदन आरंभिलें। दीर्घ स्वरें॥ ५१॥ māgīla duḥkha āṭhavaleṁ | jeṁ jeṁ hoteṁ prāpta jāleṁ | maga rudana āraṁbhileṁ | dīrgha svareṁ || 51|| आरुण्यरुदन करितां। कोणी नाहीं बुझाविता। मग होये विचारिता। आपुले मनीं॥ ५२॥ āruṇyarudana karitāṁ | koṇī nāhīṁ bujhāvitā | maga hoye vicāritā | āpule manīṁ || 52|| आतां कासया रडावें। प्राप्त होतें तें भोगावें। ऐसे बोलोनिया जीवें। धारिष्ट केलें॥ ५३॥ ātāṁ kāsayā raḍāveṁ | prāpta hoteṁ teṁ bhogāveṁ | aise boloniyā jīveṁ | dhāriṣṭa keleṁ || 53|| ऐसा दुःखें दगदला। मग विदेशाप्रती गेला। पुढे प्रसंग वर्तला। तो सावध ऐका॥ ५४॥ aisā duḥkheṁ dagadalā | maga videśāpratī gelā | puḍhe prasaṁga vartalā | to sāvadha aikā || 54|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे स्वगुणपरीक्षानाम समास चवथा॥ ४॥ ३.४ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde svaguṇaparīkṣānāma samāsa cavathā || 4|| 3.4 समास पाचवा : स्वगुणपरीक्षा samāsa pācavā : svaguṇaparīkṣā ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || पुढें गेला विदेशासी। प्राणी लागला व्यासंगासी। आपल्या जिवेसीं सोसी। नाना श्रम॥ १॥ puḍheṁ gelā videśāsī | prāṇī lāgalā vyāsaṁgāsī | āpalyā jivesīṁ sosī | nānā śrama || 1|| ऐसा दुस्तर संसार। करितां कष्टला थोर। पुढें दोनी च्यारी संवत्सर। द्रव्य मेळविलें॥ २॥ aisā dustara saṁsāra | karitāṁ kaṣṭalā thora | puḍheṁ donī cyārī saṁvatsara | dravya meḻavileṁ || 2|| सवेंचि आला देशासी। तों आवर्षण पडिलें देसीं। तेणें गुणें मनुष्यांसी। बहुत कष्ट जाले॥ ३॥ saveṁci ālā deśāsī | toṁ āvarṣaṇa paḍileṁ desīṁ | teṇeṁ guṇeṁ manuṣyāṁsī | bahuta kaṣṭa jāle || 3|| येकांच्या बैसल्या अमृतकळा। येकांस चंद्री लागली डोळां। येकें कांपती चळचळा। दैन्यवाणीं॥ ४॥ yekāṁcyā baisalyā amṛtakaḻā | yekāṁsa caṁdrī lāgalī ḍoḻāṁ | yekeṁ kāṁpatī caḻacaḻā | dainyavāṇīṁ || 4|| येकें दीनरूप बैसलीं। येकें सुजलीं येकें मेलीं। ऐसीं कन्यापुत्रें देखिलीं। अकस्मात डोळां॥ ५॥ yekeṁ dīnarūpa baisalīṁ | yekeṁ sujalīṁ yekeṁ melīṁ | aisīṁ kanyāputreṁ dekhilīṁ | akasmāta ḍoḻāṁ || 5|| तेणें बहुत दुःखी जाला। देखोनिया उभड आला। प्राणी आक्रंदों लागला। दैन्यवाणा॥ ६॥ teṇeṁ bahuta duḥkhī jālā | dekhoniyā ubhaḍa ālā | prāṇī ākraṁdoṁ lāgalā | dainyavāṇā || 6|| तंव तीं अवघीं सावध जालीं। म्हणती बाबा बाबा जेऊं घाली। अन्नालागीं मिडकलीं। झडा घालिती॥ ७॥ taṁva tīṁ avaghīṁ sāvadha jālīṁ | mhaṇatī bābā bābā jeūṁ ghālī | annālāgīṁ miḍakalīṁ | jhaḍā ghālitī || 7|| गांठोडें सोडून पाहाती। हातां पडिलें तेंचि खाती। कांहीं तोंडीं कांहीं हातीं। प्राण जाती निघोनी॥ ८॥ gāṁṭhoḍeṁ soḍūna pāhātī | hātāṁ paḍileṁ teṁci khātī | kāṁhīṁ toṁḍīṁ kāṁhīṁ hātīṁ | prāṇa jātī nighonī || 8|| तांतडी तांतडी जे‍ऊं घाली। तों तें जेवितां जेवितां कांहीं मेलीं। कांहीं होतीं धादावलीं। तेंहि मेलीं अजीर्णें॥ ९॥ tāṁtaḍī tāṁtaḍī jeūṁ ghālī | toṁ teṁ jevitāṁ jevitāṁ kāṁhīṁ melīṁ | kāṁhīṁ hotīṁ dhādāvalīṁ | teṁhi melīṁ ajīrṇeṁ || 9|| ऐसीं बहुतेकें मेलीं। येक दोनीं मुलें उरलीं। तेंहि दैन्यवाणीं जालीं। आपलें मातेवांचुनी॥ १०॥ aisīṁ bahutekeṁ melīṁ | yeka donīṁ muleṁ uralīṁ | teṁhi dainyavāṇīṁ jālīṁ | āpaleṁ mātevāṁcunī || 10|| ऐसे आवर्षण आलें। तेणें घरचि बुडालें। पुढें देसीं सुभिक्ष जालें। आतिशयेंसी॥ ११॥ aise āvarṣaṇa āleṁ | teṇeṁ gharaci buḍāleṁ | puḍheṁ desīṁ subhikṣa jāleṁ | ātiśayeṁsī || 11|| लेकुरां नाहीं वाढवितें। अन्न करावें लागे आपुलेन हातें। बहु त्रास घेतला चित्तें। स्वयंपाकाचा॥ १२॥ lekurāṁ nāhīṁ vāḍhaviteṁ | anna karāveṁ lāge āpulena hāteṁ | bahu trāsa ghetalā citteṁ | svayaṁpākācā || 12|| लोकीं भरीस घातलें। पुन्हां मागुतें लग्न केलें। द्रव्य होतें तें वेचलें। लग्नाकारणें॥ १३॥ lokīṁ bharīsa ghātaleṁ | punhāṁ māguteṁ lagna keleṁ | dravya hoteṁ teṁ vecaleṁ | lagnākāraṇeṁ || 13|| पुन्हां विदेशासी गेला। द्रव्य मेळऊन आला। तव घरीं कळहो लागला। सावत्र पुत्रांसी॥ १४॥ punhāṁ videśāsī gelā | dravya meḻaūna ālā | tava gharīṁ kaḻaho lāgalā | sāvatra putrāṁsī || 14|| स्त्री जाली न्हातीधुती। पुत्र देखों न सकती। भ्रताराची गेली शक्ती। वृद्ध जाला॥ १५॥ strī jālī nhātīdhutī | putra dekhoṁ na sakatī | bhratārācī gelī śaktī | vṛddha jālā || 15|| सदा भांडण पुत्रांचें। कोणी नायकती कोणाचें। वनिता अति प्रीतीचें। प्रीतिपात्र॥ १६॥ sadā bhāṁḍaṇa putrāṁceṁ | koṇī nāyakatī koṇāceṁ | vanitā ati prītīceṁ | prītipātra || 16|| किंत बैसला मनां। येके ठाई पडेना। म्हणोनियां पांचा जणा। मेळविलें॥ १७॥ kiṁta baisalā manāṁ | yeke ṭhāī paḍenā | mhaṇoniyāṁ pāṁcā jaṇā | meḻavileṁ || 17|| पांच जण वांटे करिती। तों ते पुत्र नायेकती। निवाडा नव्हेचि अंतीं-। भांडण लागलें॥ १८॥ pāṁca jaṇa vāṁṭe karitī | toṁ te putra nāyekatī | nivāḍā navheci aṁtīṁ- | bhāṁḍaṇa lāgaleṁ || 18|| बापलेकां भांडण जालें। लेंकीं बापास मारिलें। तंव ते मातेनें घेतलें। शंखतीर्थ॥ १९॥ bāpalekāṁ bhāṁḍaṇa jāleṁ | leṁkīṁ bāpāsa mārileṁ | taṁva te māteneṁ ghetaleṁ | śaṁkhatīrtha || 19|| ऐकोनि मेळले लोक। उभे पाहाती कौतुक। म्हणती बापास लेक। कामा आले॥ २०॥ aikoni meḻale loka | ubhe pāhātī kautuka | mhaṇatī bāpāsa leka | kāmā āle || 20|| ज्या कारणें केले नवस। ज्या कारणें केले सायास। ते पुत्र पितीयास। मारिती पहा॥ २१॥ jyā kāraṇeṁ kele navasa | jyā kāraṇeṁ kele sāyāsa | te putra pitīyāsa | māritī pahā || 21|| ऐसी आली पापकळी। आश्चिर्य मानिलें सकळीं। उभे तोडिती कळी। नगरलोक॥ २२॥ aisī ālī pāpakaḻī | āścirya mānileṁ sakaḻīṁ | ubhe toḍitī kaḻī | nagaraloka || 22|| पुढें बैसोन पांच जण। वांटे केले तत्समान। बापलेंकांचें भांडण। तोडिलें तेहीं॥ २३॥ puḍheṁ baisona pāṁca jaṇa | vāṁṭe kele tatsamāna | bāpaleṁkāṁceṁ bhāṁḍaṇa | toḍileṁ tehīṁ || 23|| बापास वेगळें घातलें। कोंपट बांधोन दिधलें। मन कांतेचें लागलें। स्वार्थबुद्धी॥ २४॥ bāpāsa vegaḻeṁ ghātaleṁ | koṁpaṭa bāṁdhona didhaleṁ | mana kāṁteceṁ lāgaleṁ | svārthabuddhī || 24|| कांता तरुण पुरुष वृद्ध। दोघांस पडिला संमंध। खेद सांडून आनंद। मानिला तेहीं॥ २५॥ kāṁtā taruṇa puruṣa vṛddha | doghāṁsa paḍilā saṁmaṁdha | kheda sāṁḍūna ānaṁda | mānilā tehīṁ || 25|| स्त्री सांपडली सुंदर। गुणवंत आणी चतुर। म्हणे माझें भाग्य थोर। वृद्धपणीं॥ २६॥ strī sāṁpaḍalī suṁdara | guṇavaṁta āṇī catura | mhaṇe mājheṁ bhāgya thora | vṛddhapaṇīṁ || 26|| ऐसा आनंद मानिला। दुःख सर्वही विसरला। तंव तो गल्बला जाला। परचक्र आलें॥ २७॥ aisā ānaṁda mānilā | duḥkha sarvahī visaralā | taṁva to galbalā jālā | paracakra āleṁ || 27|| अकस्मात धाडी आली। कांता बंदीं धरून नेली। वस्तभावही गेली। प्राणीयाची॥ २८॥ akasmāta dhāḍī ālī | kāṁtā baṁdīṁ dharūna nelī | vastabhāvahī gelī | prāṇīyācī || 28|| तेणें दुःख जालें भारीं। दीर्घ स्वरें रुदन करी। मनीं आठवे सुंदरी। गुणवंत॥ २९॥ teṇeṁ duḥkha jāleṁ bhārīṁ | dīrgha svareṁ rudana karī | manīṁ āṭhave suṁdarī | guṇavaṁta || 29|| तंव तिची वार्ता आली। तुमची कांता भ्रष्टली। ऐकोनियां आंग घाली। पृथ्वीवरी॥ ३०॥ taṁva ticī vārtā ālī | tumacī kāṁtā bhraṣṭalī | aikoniyāṁ āṁga ghālī | pṛthvīvarī || 30|| सव्य अपसव्य लोळे। जळें पाझरती डोळे। आठवितां चित्त पोळे। दुःखानळें॥ ३१॥ savya apasavya loḻe | jaḻeṁ pājharatī ḍoḻe | āṭhavitāṁ citta poḻe | duḥkhānaḻeṁ || 31|| द्रव्य होतें मेळविलें। तेंही लग्नास वेचलें। कांतेसिही धरून नेलें। दुराचारी॥ ३२॥ dravya hoteṁ meḻavileṁ | teṁhī lagnāsa vecaleṁ | kāṁtesihī dharūna neleṁ | durācārī || 32|| मजही वृद्धाप्य आलें। लेंकीं वेगळें घातलें। अहा देवा वोढवलें। अदृष्ट माझें॥ ३३॥ majahī vṛddhāpya āleṁ | leṁkīṁ vegaḻeṁ ghātaleṁ | ahā devā voḍhavaleṁ | adṛṣṭa mājheṁ || 33|| द्रव्य नाहीं कांता नाहीं। ठाव नाहीं शक्ति नाहीं। देवा मज कोणीच नाहीं। तुजवेगळें॥ ३४॥ dravya nāhīṁ kāṁtā nāhīṁ | ṭhāva nāhīṁ śakti nāhīṁ | devā maja koṇīca nāhīṁ | tujavegaḻeṁ || 34|| पूर्वीं देव नाहीं पुजिला। वैभव देखोन भुलला। सेखीं प्राणी प्रस्तावला। वृद्धपणीं॥ ३५॥ pūrvīṁ deva nāhīṁ pujilā | vaibhava dekhona bhulalā | sekhīṁ prāṇī prastāvalā | vṛddhapaṇīṁ || 35|| देह अत्यंत खंगलें। सर्वांग वाळोन गेलें। वातपीत उसळलें। कंठ दाटला कफें॥ ३६॥ deha atyaṁta khaṁgaleṁ | sarvāṁga vāḻona geleṁ | vātapīta usaḻaleṁ | kaṁṭha dāṭalā kapheṁ || 36|| वळे जिव्हेची बोबडी। कफें कंठ घडघडी। दुर्गंधी सुटली तोंडीं। नाकीं स्लेष्मा वाहे॥ ३७॥ vaḻe jivhecī bobaḍī | kapheṁ kaṁṭha ghaḍaghaḍī | durgaṁdhī suṭalī toṁḍīṁ | nākīṁ sleṣmā vāhe || 37|| मान कांपे चळचळां। डोळे गळती भळभळां। वृद्धपणीं अवकळा। ठाकून आली॥ ३८॥ māna kāṁpe caḻacaḻāṁ | ḍoḻe gaḻatī bhaḻabhaḻāṁ | vṛddhapaṇīṁ avakaḻā | ṭhākūna ālī || 38|| दंतपाटी उखळली। तेणें बोचरखिंडी पडिली। मुखीं लाळ गळों लागली। दुर्गंधीची॥ ३९॥ daṁtapāṭī ukhaḻalī | teṇeṁ bocarakhiṁḍī paḍilī | mukhīṁ lāḻa gaḻoṁ lāgalī | durgaṁdhīcī || 39|| डोळां पाहातां दिसेना। कानीं शब्द ऐकेना। दीर्घ स्वरें बोलवेना। दमा दाटे॥ ४०॥ ḍoḻāṁ pāhātāṁ disenā | kānīṁ śabda aikenā | dīrgha svareṁ bolavenā | damā dāṭe || 40|| शक्ती पायांची राहिली। बैसवेना मुरुकुंडी घाली। बृहती वाजों लागली। तोंडाच ऐसी॥ ४१॥ śaktī pāyāṁcī rāhilī | baisavenā murukuṁḍī ghālī | bṛhatī vājoṁ lāgalī | toṁḍāca aisī || 41|| क्षुधा लागतां आवरेना। अन्न समईं मिळेना। मिळालें तरी चावेना। दांत गेले॥ ४२॥ kṣudhā lāgatāṁ āvarenā | anna samaīṁ miḻenā | miḻāleṁ tarī cāvenā | dāṁta gele || 42|| पित्तें जिरेना अन्न। भक्षीतांच होये वमन। तैशेंचि जाये निघोन। अपानद्वारें॥ ४३॥ pitteṁ jirenā anna | bhakṣītāṁca hoye vamana | taiśeṁci jāye nighona | apānadvāreṁ || 43|| विष्टा मूत्र आणि बळस। भोवता वमनें केला नास। दुरून जातां कोंडे स्वास। विश्वजनाचा॥ ४४॥ viṣṭā mūtra āṇi baḻasa | bhovatā vamaneṁ kelā nāsa | durūna jātāṁ koṁḍe svāsa | viśvajanācā || 44|| नाना दुःखें नाना व्याधी। वृद्धपणीं चळे बुद्धी। तऱ्हीं पुरेना आवधी। आयुष्याची॥ ४५॥ nānā duḥkheṁ nānā vyādhī | vṛddhapaṇīṁ caḻe buddhī | tahīṁ purenā āvadhī | āyuṣyācī || 45|| पापण्या भवयाचे केंश। पिकोन झडले निःशेष। सर्वांगीं लोंबलें मांस। चिरकुटासारिखें॥ ४६॥ pāpaṇyā bhavayāce keṁśa | pikona jhaḍale niḥśeṣa | sarvāṁgīṁ loṁbaleṁ māṁsa | cirakuṭāsārikheṁ || 46|| देह सर्व पारिखें जालें। सवंगडे निःशेष राहिले। सकळ प्राणीमात्र बोले। मरेना कां॥ ४७॥ deha sarva pārikheṁ jāleṁ | savaṁgaḍe niḥśeṣa rāhile | sakaḻa prāṇīmātra bole | marenā kāṁ || 47|| जें जन्मून पोसलीं। तेंचि फिरोन पडिलीं। अंतीं विषम वेळ आली। प्राणीयासी॥ ४८॥ jeṁ janmūna posalīṁ | teṁci phirona paḍilīṁ | aṁtīṁ viṣama veḻa ālī | prāṇīyāsī || 48|| गेलें तारुण्य गेलें बळ। गेलें संसारीचें सळ। वाताहात जालें सकळ। शरीर आणी संपत्ती॥ ४९॥ geleṁ tāruṇya geleṁ baḻa | geleṁ saṁsārīceṁ saḻa | vātāhāta jāleṁ sakaḻa | śarīra āṇī saṁpattī || 49|| जन्मवरी स्वार्थ केला। तितुकाहि वेर्थ गेला। कैसा विषम काळ आला। अंतकाळीं॥ ५०॥ janmavarī svārtha kelā | titukāhi vertha gelā | kaisā viṣama kāḻa ālā | aṁtakāḻīṁ || 50|| सुखाकारणें झुरला। सेखीं दुःखें कष्टी जाला। पुढें मागुता धोका आला। येमयातनेचा॥ ५१॥ sukhākāraṇeṁ jhuralā | sekhīṁ duḥkheṁ kaṣṭī jālā | puḍheṁ māgutā dhokā ālā | yemayātanecā || 51|| जन्म अवघा दुःखमूळ। लागती दुःखाचे इंगळ। म्हणोनियां तत्काळ। स्वहित करावें॥ ५२॥ janma avaghā duḥkhamūḻa | lāgatī duḥkhāce iṁgaḻa | mhaṇoniyāṁ tatkāḻa | svahita karāveṁ || 52|| असो ऐसें वृद्धपण। सकळांस आहे दारुण। म्हणोनियां शरण। भगवंतास जावें॥ ५३॥ aso aiseṁ vṛddhapaṇa | sakaḻāṁsa āhe dāruṇa | mhaṇoniyāṁ śaraṇa | bhagavaṁtāsa jāveṁ || 53|| पुढें वृद्धीस तत्वतां। गर्भीं प्रस्तावा होता। तोचि आला मागुता। अंतकाळीं॥ ५४॥ puḍheṁ vṛddhīsa tatvatāṁ | garbhīṁ prastāvā hotā | toci ālā māgutā | aṁtakāḻīṁ || 54|| म्हणौनि मागुतें जन्मांतर। प्राप्त मातेचें उदर। संसार हा अति दुस्तर। तोचि ठाकून आला॥ ५५॥ mhaṇauni māguteṁ janmāṁtara | prāpta māteceṁ udara | saṁsāra hā ati dustara | toci ṭhākūna ālā || 55|| भगवद्‍भजनावांचुनी। चुकेना हे जन्मयोनि। तापत्रयांची जाचणी। सांगिजेल पुढे॥ ५६॥ bhagavadbhajanāvāṁcunī | cukenā he janmayoni | tāpatrayāṁcī jācaṇī | sāṁgijela puḍhe || 56|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे स्वगुणपरीक्षानाम समास पाचवा॥ ५॥ ३.५ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde svaguṇaparīkṣānāma samāsa pācavā || 5|| 3.5 समास सहावा : आध्यात्मिक ताप samāsa sahāvā : ādhyātmika tāpa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || तापत्रयाचें लक्षण। आतां सांगिजेल निरूपण। श्रोतीं करावें श्रवण। यकाग्र हो‍ऊनी॥ १॥ tāpatrayāceṁ lakṣaṇa | ātāṁ sāṁgijela nirūpaṇa | śrotīṁ karāveṁ śravaṇa | yakāgra hoūnī || 1|| जो तापत्रैं पोळला। तो संतसंगें निवाला। आर्तभूत तोषला। पदार्थ जेवी॥ २॥ jo tāpatraiṁ poḻalā | to saṁtasaṁgeṁ nivālā | ārtabhūta toṣalā | padārtha jevī || 2|| क्षुधाक्रांतास मिळे अन्न। तृषाक्रांतास जीवन। बंदीं पडिल्याचें बंधन-। तोडिनां सुख॥ ३॥ kṣudhākrāṁtāsa miḻe anna | tṛṣākrāṁtāsa jīvana | baṁdīṁ paḍilyāceṁ baṁdhana- | toḍināṁ sukha || 3|| माहापुरें जाजावला। तो पैलतीरास नेला। कां तो स्वप्नींचा चे‍इला। स्वप्नदुःखी॥ ४॥ māhāpureṁ jājāvalā | to pailatīrāsa nelā | kāṁ to svapnīṁcā ceilā | svapnaduḥkhī || 4|| कोणी येकासी मरण-। येतां दिलें जीवदान। संकटास निवारण। तोडितां सुख॥ ५॥ koṇī yekāsī maraṇa- | yetāṁ dileṁ jīvadāna | saṁkaṭāsa nivāraṇa | toḍitāṁ sukha || 5|| रोगियास औषध। सप्रचित आणी शुद्ध। तयासी होये आनंद। आरोग्य होतां॥ ६॥ rogiyāsa auṣadha | sapracita āṇī śuddha | tayāsī hoye ānaṁda | ārogya hotāṁ || 6|| तैसा संसारें दुःखवला। त्रिविधतापें पोळला। तोचि येक अधिकारी जाला। परमार्थासी॥ ७॥ taisā saṁsāreṁ duḥkhavalā | trividhatāpeṁ poḻalā | toci yeka adhikārī jālā | paramārthāsī || 7|| ते त्रिविध ताप ते कैसे। आतां बोलिजेत तैसे। येविषईं येक असे। वाक्याधार॥ ८॥ te trividha tāpa te kaise | ātāṁ bolijeta taise | yeviṣaīṁ yeka ase | vākyādhāra || 8|| श्लोक। देहेंद्रियप्राणेन सुखं दुःखं च प्राप्यते। इममाध्यात्मिकं तापं जायते दुःक देहिनाम्॥ १॥ śloka | deheṁdriyaprāṇena sukhaṁ duḥkhaṁ ca prāpyate | imamādhyātmikaṁ tāpaṁ jāyate duḥka dehinām || 1|| सर्वभूतेन संयोगात्‌ सुखं दुःखं च जायते। द्वितीयतापसंतापः सत्यं चैवाधिभौतिकः॥ २॥ sarvabhūtena saṁyogāt sukhaṁ duḥkhaṁ ca jāyate | dvitīyatāpasaṁtāpaḥ satyaṁ caivādhibhautikaḥ || 2|| शुभाशुभेन कर्मणा देहांते यमयातना। स्वर्गनरकादिं भोक्तव्यमिदं चैवाधिदैविकम्॥ ३॥ śubhāśubhena karmaṇā dehāṁte yamayātanā | svarganarakādiṁ bhoktavyamidaṁ caivādhidaivikam || 3|| येक ताप आध्यात्मिक। दुजा तो आदिभूतिक। तिसरा आदिदैविक। ताप जाणावा॥ ९॥ yeka tāpa ādhyātmika | dujā to ādibhūtika | tisarā ādidaivika | tāpa jāṇāvā || 9|| आध्यात्मिक तो कोण। कैसी त्याची वोळखण। आदिभूतिकांचें लक्षण। जाणिजे कैसें॥ १०॥ ādhyātmika to koṇa | kaisī tyācī voḻakhaṇa | ādibhūtikāṁceṁ lakṣaṇa | jāṇije kaiseṁ || 10|| आदिदैविक तो कैसा। कवण तयाची दशा। हेंहि विशद कळे ऐसा। विस्तार कीजे॥ ११॥ ādidaivika to kaisā | kavaṇa tayācī daśā | heṁhi viśada kaḻe aisā | vistāra kīje || 11|| हां जी म्हणोनि वक्ता। जाला कथा विस्तारिता। आध्यात्मिक ताप आतां। सावध ऐका॥ १२॥ hāṁ jī mhaṇoni vaktā | jālā kathā vistāritā | ādhyātmika tāpa ātāṁ | sāvadha aikā || 12|| देह इंद्रिय आणी प्राण। यांचेनि योगें आपण। सुखदुःखें सिणे जाण। या नांव आध्यात्मिक॥ १३॥ deha iṁdriya āṇī prāṇa | yāṁceni yogeṁ āpaṇa | sukhaduḥkheṁ siṇe jāṇa | yā nāṁva ādhyātmika || 13|| देहामधून जें आलें। इंद्रियें प्राणें दुःख जालें। तें आध्यात्मिक बोलिलें। तापत्रईं॥ १४॥ dehāmadhūna jeṁ āleṁ | iṁdriyeṁ prāṇeṁ duḥkha jāleṁ | teṁ ādhyātmika bolileṁ | tāpatraīṁ || 14|| देहामधून काये आलें। प्राणें कोण दुःख जालें। आतां हें विशद केलें। पाहिजे कीं॥ १५॥ dehāmadhūna kāye āleṁ | prāṇeṁ koṇa duḥkha jāleṁ | ātāṁ heṁ viśada keleṁ | pāhije kīṁ || 15|| खरुज खवडे पुळिया नारु। नखरुडें मांजऱ्या देवि गोवरु। देहामधील विकारु। या नांव आध्यात्मिक॥ १६॥ kharuja khavaḍe puḻiyā nāru | nakharuḍeṁ māṁjayā devi govaru | dehāmadhīla vikāru | yā nāṁva ādhyātmika || 16|| काखमांजरी केशतोड। वोखटें वर्ण काळफोड। व्याधी मूळव्याधी माहाजड। या नांव आध्यात्मिक॥ १७॥ kākhamāṁjarī keśatoḍa | vokhaṭeṁ varṇa kāḻaphoḍa | vyādhī mūḻavyādhī māhājaḍa | yā nāṁva ādhyātmika || 17|| अंगुळवेडे गालफुगी। कंड लागे वाउगी। हिरडी सुजे भरे बलंगी। या नांव आध्यात्मिक॥ १८॥ aṁguḻaveḍe gālaphugī | kaṁḍa lāge vāugī | hiraḍī suje bhare balaṁgī | yā nāṁva ādhyātmika || 18|| वाउगे फोड उठती। कां ते सुजे आंगकांती। वात आणी तिडका लागती। या नांव आध्यात्मिक॥ १९॥ vāuge phoḍa uṭhatī | kāṁ te suje āṁgakāṁtī | vāta āṇī tiḍakā lāgatī | yā nāṁva ādhyātmika || 19|| नाइटे अंदु गजकर्ण। पेहाचे पोट विस्तीर्ण। बैसलें टाळें फुटती कर्ण। या नांव आध्यात्मिक॥ २०॥ nāiṭe aṁdu gajakarṇa | pehāce poṭa vistīrṇa | baisaleṁ ṭāḻeṁ phuṭatī karṇa | yā nāṁva ādhyātmika || 20|| कुष्ट आणि वोला कुष्ट। पंड्यारोग अतिश्रेष्ठ। क्षयरोगाचे कष्ट। या नांव आध्यात्मिक॥ २१॥ kuṣṭa āṇi volā kuṣṭa | paṁḍyāroga atiśreṣṭha | kṣayarogāce kaṣṭa | yā nāṁva ādhyātmika || 21|| वाटी वटक वायेगोळा। हातीं पाईं लागती कळा। भोवंडी लागे वेळोवेळां। या नांव आध्यात्मिक॥ २२॥ vāṭī vaṭaka vāyegoḻā | hātīṁ pāīṁ lāgatī kaḻā | bhovaṁḍī lāge veḻoveḻāṁ | yā nāṁva ādhyātmika || 22|| वोलांडा आणी वळ। पोटसुळाची तळमळ। आर्धशिसी उठे कपाळ। या नांव आध्यात्मिक॥ २३॥ volāṁḍā āṇī vaḻa | poṭasuḻācī taḻamaḻa | ārdhaśisī uṭhe kapāḻa | yā nāṁva ādhyātmika || 23|| दुःखे माज आणि मान। पुष्ठी ग्रीवा आणि वदन। अस्तिसांदे दुःखती जाण। या नांव आध्यात्मिक॥ २४॥ duḥkhe māja āṇi māna | puṣṭhī grīvā āṇi vadana | astisāṁde duḥkhatī jāṇa | yā nāṁva ādhyātmika || 24|| कुळिक तरळ कामिणी। मुरमा सुंठरें माळिणी। विदेसीं लागलें पाणी। या नांव आध्यात्मिक॥ २५॥ kuḻika taraḻa kāmiṇī | muramā suṁṭhareṁ māḻiṇī | videsīṁ lāgaleṁ pāṇī | yā nāṁva ādhyātmika || 25|| जळसोस आणी हिवारें। गिरीविरी आणी अंधारें। ज्वर पाचाव आणी शारें। या नांव आध्यात्मिक॥ २६॥ jaḻasosa āṇī hivāreṁ | girīvirī āṇī aṁdhāreṁ | jvara pācāva āṇī śāreṁ | yā nāṁva ādhyātmika || 26|| शैत्य उष्ण आणी तृषा। क्षुधा निद्रा आणी दिशा। विषयतृष्णेची दुर्दशा। या नांव आध्यात्मिक॥ २७॥ śaitya uṣṇa āṇī tṛṣā | kṣudhā nidrā āṇī diśā | viṣayatṛṣṇecī durdaśā | yā nāṁva ādhyātmika || 27|| आळसी मूर्ख आणी अपेसी। भय उद्भवे मानसीं। विसराळु दुश्चित्त आहिर्निशी। या नांव आध्यात्मिक॥ २८॥ āḻasī mūrkha āṇī apesī | bhaya udbhave mānasīṁ | visarāḻu duścitta āhirniśī | yā nāṁva ādhyātmika || 28|| मूत्रकोड आणी परमें। रक्तपिती रक्तपरमें। खडाचढाचेनि श्रमे। या नांव आध्यात्मिक॥ २९॥ mūtrakoḍa āṇī parameṁ | raktapitī raktaparameṁ | khaḍācaḍhāceni śrame | yā nāṁva ādhyātmika || 29|| मुरडा हागवण उन्हाळे। दिशा कोंडतां आंदोळे। येक वेथा असोन न कळे। या नांव आध्यात्मिक॥ ३०॥ muraḍā hāgavaṇa unhāḻe | diśā koṁḍatāṁ āṁdoḻe | yeka vethā asona na kaḻe | yā nāṁva ādhyātmika || 30|| गांठी ढळली जाले जंत। पडे आंव आणी रक्त। अन्न तैसेचि पडत। या नांव आध्यात्मिक॥ ३१॥ gāṁṭhī ḍhaḻalī jāle jaṁta | paḍe āṁva āṇī rakta | anna taiseci paḍata | yā nāṁva ādhyātmika || 31|| पोटफुगी आणी तडस। भरला हिर लागला घांस। फोडी लागतां कासावीस। या नांव आध्यात्मिक॥ ३२॥ poṭaphugī āṇī taḍasa | bharalā hira lāgalā ghāṁsa | phoḍī lāgatāṁ kāsāvīsa | yā nāṁva ādhyātmika || 32|| उचकी लागली उसित गेला। पीत उसळलें उलाट झाला। खरे पडसा आणी खोंकला। या नांव आध्यात्मिक॥ ३३॥ ucakī lāgalī usita gelā | pīta usaḻaleṁ ulāṭa jhālā | khare paḍasā āṇī khoṁkalā | yā nāṁva ādhyātmika || 33|| उसळला दमा आणी धाप। पडजिभ ढासि आणी कफ। मोवाज्वर आणी संताप। या नांव आध्यात्मिक॥ ३४॥ usaḻalā damā āṇī dhāpa | paḍajibha ḍhāsi āṇī kapha | movājvara āṇī saṁtāpa | yā nāṁva ādhyātmika || 34|| कोणी सेंदूर घातला। तेणें प्राणी निर्बुजला। घशामध्ये फोड जाला। या नांव आध्यात्मिक॥ ३५॥ koṇī seṁdūra ghātalā | teṇeṁ prāṇī nirbujalā | ghaśāmadhye phoḍa jālā | yā nāṁva ādhyātmika || 35|| गळसोट्या आणी जीभ झडे। सदा मुखीं दुर्गंधी पडे। दंतहीन लागती किडे। या नांव आध्यात्मिक॥ ३६॥ gaḻasoṭyā āṇī jībha jhaḍe | sadā mukhīṁ durgaṁdhī paḍe | daṁtahīna lāgatī kiḍe | yā nāṁva ādhyātmika || 36|| जरंडी घोलाणा गंडमाळा। अवचिता स्वयें फुटे डोळा। आपणचि कापी अंगुळा। या नांव आध्यात्मिक॥ ३७॥ jaraṁḍī gholāṇā gaṁḍamāḻā | avacitā svayeṁ phuṭe ḍoḻā | āpaṇaci kāpī aṁguḻā | yā nāṁva ādhyātmika || 37|| कळा तिडकी लागती। कां ते दंत उन्मळती। अधर जिव्हा रगडती। या नांव आध्यात्मिक॥ ३८॥ kaḻā tiḍakī lāgatī | kāṁ te daṁta unmaḻatī | adhara jivhā ragaḍatī | yā nāṁva ādhyātmika || 38|| कर्णदुःख नेत्र दुःख। नाना दुःखें घडे शोक। गर्भांध आणी नपुश्यक। या नांव आध्यात्मिक॥ ३९॥ karṇaduḥkha netra duḥkha | nānā duḥkheṁ ghaḍe śoka | garbhāṁdha āṇī napuśyaka | yā nāṁva ādhyātmika || 39|| फुलें वडस आणी पडळें। कीड गर्ता रातांधळें। दुश्चित्त भ्रमिष्ट आणी खुळें। या नांव आध्यात्मिक॥ ४०॥ phuleṁ vaḍasa āṇī paḍaḻeṁ | kīḍa gartā rātāṁdhaḻeṁ | duścitta bhramiṣṭa āṇī khuḻeṁ | yā nāṁva ādhyātmika || 40|| मुकें बधीर राखोंडें। थोटें चळलें आणी वेडें। पांगुळ कुर्हें आणी पावडे। या नांव आध्यात्मिक॥ ४१॥ mukeṁ badhīra rākhoṁḍeṁ | thoṭeṁ caḻaleṁ āṇī veḍeṁ | pāṁguḻa kurheṁ āṇī pāvaḍe | yā nāṁva ādhyātmika || 41|| तारसें घुलें काणें कैरें। गारोळें जामुन टाफरें। शडांगुळें गेंगाणें विदरें। या नांव आध्यात्मिक॥ ४२॥ tāraseṁ ghuleṁ kāṇeṁ kaireṁ | gāroḻeṁ jāmuna ṭāphareṁ | śaḍāṁguḻeṁ geṁgāṇeṁ vidareṁ | yā nāṁva ādhyātmika || 42|| दांतिरें बोचिरें घानाळ। घ्राणहीन श्रोत्रहीन बरळ। अति कृश अति स्थूळ। या नांव आध्यात्मिक॥ ४३॥ dāṁtireṁ bocireṁ ghānāḻa | ghrāṇahīna śrotrahīna baraḻa | ati kṛśa ati sthūḻa | yā nāṁva ādhyātmika || 43|| तोंतरें बोंबडें निर्बळ। रोगी कुरूप कुटीळ। मत्सरी खादाड तपीळ। या नांव आध्यात्मिक॥ ४४॥ toṁtareṁ boṁbaḍeṁ nirbaḻa | rogī kurūpa kuṭīḻa | matsarī khādāḍa tapīḻa | yā nāṁva ādhyātmika || 44|| संतापी अनुतापी मत्सरी। कामिक हेवा तिरस्कारी। पापी अवगुणी विकारी। या नांव आध्यात्मिक॥ ४५॥ saṁtāpī anutāpī matsarī | kāmika hevā tiraskārī | pāpī avaguṇī vikārī | yā nāṁva ādhyātmika || 45|| उठवणें ताठा करक। आवटळे आणी लचक। सुजी आणी चालक। या नांव आध्यात्मिक॥ ४६॥ uṭhavaṇeṁ tāṭhā karaka | āvaṭaḻe āṇī lacaka | sujī āṇī cālaka | yā nāṁva ādhyātmika || 46|| सल आडवें गर्भपात। स्तनगुंते सनपात। संसारकोंडे आपमृत्य। या नांव आध्यात्मिक॥ ४७॥ sala āḍaveṁ garbhapāta | stanaguṁte sanapāta | saṁsārakoṁḍe āpamṛtya | yā nāṁva ādhyātmika || 47|| नखविख आणी हिंगुर्डें। बाष्ट आणी वावडें। उगीच दांतखीळ पडे। या नांव आध्यात्मिक॥ ४८॥ nakhavikha āṇī hiṁgurḍeṁ | bāṣṭa āṇī vāvaḍeṁ | ugīca dāṁtakhīḻa paḍe | yā nāṁva ādhyātmika || 48|| झडती पातीं सुजती भवया। नेत्रीं होती राझणवडीया। चाळसी लागे प्राणियां। या नांव आध्यात्मिक॥ ४९॥ jhaḍatī pātīṁ sujatī bhavayā | netrīṁ hotī rājhaṇavaḍīyā | cāḻasī lāge prāṇiyāṁ | yā nāṁva ādhyātmika || 49|| वांग तिळ सुरमें लांसें। चामखिळ गलंडे मसें। चुकुर हो‍इजे मानसें। या नांव आध्यात्मिक॥ ५०॥ vāṁga tiḻa surameṁ lāṁseṁ | cāmakhiḻa galaṁḍe maseṁ | cukura hoije mānaseṁ | yā nāṁva ādhyātmika || 50|| नाना फुग आणी आवाळें। आंगीं दुर्गंधी प्रबळे। चाईचाटी लाळ गळे। या नांव आध्यात्मिक॥ ५१॥ nānā phuga āṇī āvāḻeṁ | āṁgīṁ durgaṁdhī prabaḻe | cāīcāṭī lāḻa gaḻe | yā nāṁva ādhyātmika || 51|| नाना चिंतेची काजळी। नाना दुःखें चित्त पोळी। व्याधीवांचून तळमळी। या नांव आध्यात्मिक॥ ५२॥ nānā ciṁtecī kājaḻī | nānā duḥkheṁ citta poḻī | vyādhīvāṁcūna taḻamaḻī | yā nāṁva ādhyātmika || 52|| वृद्धपणीच्या आपदा। नाना रोग होती सदा। देह क्षीण सर्वदा। या नांव आध्यात्मिक॥ ५३॥ vṛddhapaṇīcyā āpadā | nānā roga hotī sadā | deha kṣīṇa sarvadā | yā nāṁva ādhyātmika || 53|| नाना व्याधी नाना दुःखें। नाना भोग नाना खांडकें। प्राणी तळमळी शोकें। या नांव आध्यात्मिक॥ ५४॥ nānā vyādhī nānā duḥkheṁ | nānā bhoga nānā khāṁḍakeṁ | prāṇī taḻamaḻī śokeṁ | yā nāṁva ādhyātmika || 54|| ऐसा आध्यात्मिक ताप। पूर्वपापाचा संताप। सांगतां सरेना अमूप। दुःखसागर॥ ५५॥ aisā ādhyātmika tāpa | pūrvapāpācā saṁtāpa | sāṁgatāṁ sarenā amūpa | duḥkhasāgara || 55|| बहुत काय बोलावें। श्रोतीं संकेतें जाणावें। पुढें बोलिजे स्वभावें। आदिभूतिक॥ ५६॥ bahuta kāya bolāveṁ | śrotīṁ saṁketeṁ jāṇāveṁ | puḍheṁ bolije svabhāveṁ | ādibhūtika || 56|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे आध्यात्मिकतापनिरूपणनाम समास सहावा॥ ६॥ ३.६ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde ādhyātmikatāpanirūpaṇanāma samāsa sahāvā || 6|| 3.6 समास सातवा : आधिभौतिक ताप samāsa sātavā : ādhibhautika tāpa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || मागां जालें निरूपण। आध्यात्मिकाचें लक्षण। आतां आदिभूतिक तो कोण। सांगिजेल॥ १॥ māgāṁ jāleṁ nirūpaṇa | ādhyātmikāceṁ lakṣaṇa | ātāṁ ādibhūtika to koṇa | sāṁgijela || 1|| श्लोक॥ सर्वभूतेन संयोगात्‌ सुखं दुःखं च जायते। द्वितीयतापसंतापः सत्यं चैवाधिभौतिकः॥ śloka || sarvabhūtena saṁyogāt sukhaṁ duḥkhaṁ ca jāyate | dvitīyatāpasaṁtāpaḥ satyaṁ caivādhibhautikaḥ || सर्व भूतांचेनि संयोगें। सुखदुःख उपजों लागे। ताप होतां मन भंगे। या नांव आदिभूतिक॥ २॥ sarva bhūtāṁceni saṁyogeṁ | sukhaduḥkha upajoṁ lāge | tāpa hotāṁ mana bhaṁge | yā nāṁva ādibhūtika || 2|| तरी या आदिभूतिकाचें लक्षण। प्रांजळ करूं निरूपण। जेणें अनुभवास ये पूर्ण। वोळखी तापत्रयाची॥ ३॥ tarī yā ādibhūtikāceṁ lakṣaṇa | prāṁjaḻa karūṁ nirūpaṇa | jeṇeṁ anubhavāsa ye pūrṇa | voḻakhī tāpatrayācī || 3|| ठेंचा लागती मोडती कांटे। विझती शस्त्रांचे धायटे। सला सिलका आणी सरांटे। या नांव आदिभूतिक॥ ४॥ ṭheṁcā lāgatī moḍatī kāṁṭe | vijhatī śastrāṁce dhāyaṭe | salā silakā āṇī sarāṁṭe | yā nāṁva ādibhūtika || 4|| अंग्या आणी काचकुहिरी। आवचटा लागे शरीरीं। गांधील ये‍ऊन दंश करी। या नांव आदिभूतिक॥ ५॥ aṁgyā āṇī kācakuhirī | āvacaṭā lāge śarīrīṁ | gāṁdhīla yeūna daṁśa karī | yā nāṁva ādibhūtika || 5|| मासी गोमासी मोहळमासी। मुंगी तेलमुंगी डांस दसी। सोट जळू लागे यासी। आदिभूतिक बोलिजे॥ ६॥ māsī gomāsī mohaḻamāsī | muṁgī telamuṁgī ḍāṁsa dasī | soṭa jaḻū lāge yāsī | ādibhūtika bolije || 6|| पिसा पिसोळे चांचण। कुसळें मुंगळे ढेंकुण। विसीफ भोवर गोंचिड जाण। या नांव आदिभूतिक॥ ७॥ pisā pisoḻe cāṁcaṇa | kusaḻeṁ muṁgaḻe ḍheṁkuṇa | visīpha bhovara goṁciḍa jāṇa | yā nāṁva ādibhūtika || 7|| गोंबी विंचु आणी विखार। व्याघ्र लांडिगे आणी शूकर। गौसायळ सामर। या नांव आदिभूतिक॥ ८॥ goṁbī viṁcu āṇī vikhāra | vyāghra lāṁḍige āṇī śūkara | gausāyaḻa sāmara | yā nāṁva ādibhūtika || 8|| रानगाई रानम्हैसे। रानशकट्ट आणी रीसें। रानहाती लांवपिसें। या नांव आदिभूतिक॥ ९॥ rānagāī rānamhaise | rānaśakaṭṭa āṇī rīseṁ | rānahātī lāṁvapiseṁ | yā nāṁva ādibhūtika || 9|| सुसरीनें वोढून नेलें। कां तें आवचितें बुडालें। आथवा खळाळीं पडिलें। या नांव आदिभूतिक॥ १०॥ susarīneṁ voḍhūna neleṁ | kāṁ teṁ āvaciteṁ buḍāleṁ | āthavā khaḻāḻīṁ paḍileṁ | yā nāṁva ādibhūtika || 10|| नाना विखारें आजगर। नाना मगरें जळचर। नाना वनचरें अपार। या नांव आदिभूतिक॥ ११॥ nānā vikhāreṁ ājagara | nānā magareṁ jaḻacara | nānā vanacareṁ apāra | yā nāṁva ādibhūtika || 11|| अश्व वृषभ आणी खर। स्वान शूकर जंबुक मार्जर। ऐसीं बहुविध क्रूर। या नांव आदिभूतिक॥ १२॥ aśva vṛṣabha āṇī khara | svāna śūkara jaṁbuka mārjara | aisīṁ bahuvidha krūra | yā nāṁva ādibhūtika || 12|| ऐसीं कर्कशें भयानकें। बहुविध दुःखदायकें। दुःखें दारुणें अनेकें। या नांव आदिभूतिक॥ १३॥ aisīṁ karkaśeṁ bhayānakeṁ | bahuvidha duḥkhadāyakeṁ | duḥkheṁ dāruṇeṁ anekeṁ | yā nāṁva ādibhūtika || 13|| भिंती माळवंदे पडती। कडे भुयेरीं कोंसळती। वृक्ष आंगावरी मोडती। या नांव आदिभूतिक॥ १४॥ bhiṁtī māḻavaṁde paḍatī | kaḍe bhuyerīṁ koṁsaḻatī | vṛkṣa āṁgāvarī moḍatī | yā nāṁva ādibhūtika || 14|| कोणी येकाचा श्राप जडे। कोणी येकें केले चेडे। आधांतरी होती वेडे। या नांव आदिभूतिक॥ १५॥ koṇī yekācā śrāpa jaḍe | koṇī yekeṁ kele ceḍe | ādhāṁtarī hotī veḍe | yā nāṁva ādibhūtika || 15|| कोणी येकें चाळविलें। कोणी येकें भ्रष्टविले। कोणी येकें धरून नेलें। या नांव आदिभूतिक॥ १६॥ koṇī yekeṁ cāḻavileṁ | koṇī yekeṁ bhraṣṭavile | koṇī yekeṁ dharūna neleṁ | yā nāṁva ādibhūtika || 16|| कोणी येकें दिलें वीष। कोणी येकें लाविले दोष। कोणी येकें घातलें पाश। या नांव आदिभूतिक॥ १७॥ koṇī yekeṁ dileṁ vīṣa | koṇī yekeṁ lāvile doṣa | koṇī yekeṁ ghātaleṁ pāśa | yā nāṁva ādibhūtika || 17|| अवचिता सेर लागला। नेणो बिबवा चिडला। प्राणी धुरें जाजावला। या नांव आदिभूतिक॥ १८॥ avacitā sera lāgalā | neṇo bibavā ciḍalā | prāṇī dhureṁ jājāvalā | yā nāṁva ādibhūtika || 18|| इंगळावरी पाय पडे। शिळेखालें हात सांपडे। धावतां आडखुळे पडे। या नांव आदिभूतिक॥ १९॥ iṁgaḻāvarī pāya paḍe | śiḻekhāleṁ hāta sāṁpaḍe | dhāvatāṁ āḍakhuḻe paḍe | yā nāṁva ādibhūtika || 19|| वापी कूप सरोवर। गर्ता कडा नदीतीर। आवचितें पडे शरीर। या नांव आदिभूतिक॥ २०॥ vāpī kūpa sarovara | gartā kaḍā nadītīra | āvaciteṁ paḍe śarīra | yā nāṁva ādibhūtika || 20|| दुर्गाखालें कोंसळती। झाडावरून पडती। तेणें दुह्खें आक्रंदती। या नांव आदिभूतिक॥ २१॥ durgākhāleṁ koṁsaḻatī | jhāḍāvarūna paḍatī | teṇeṁ duhkheṁ ākraṁdatī | yā nāṁva ādibhūtika || 21|| सीतें वोठ तरकती। हात पाव टांका फुटती। चिखल्या जिव्हाळ्या लागती। या नांव आदिभूतिक॥ २२॥ sīteṁ voṭha tarakatī | hāta pāva ṭāṁkā phuṭatī | cikhalyā jivhāḻyā lāgatī | yā nāṁva ādibhūtika || 22|| अशनपानाचिये वेळे। उष्ण रसें जिव्हा पोळे। दांत कस्करे आणी हरळे। या नांव आदिभूतिक॥ २३॥ aśanapānāciye veḻe | uṣṇa raseṁ jivhā poḻe | dāṁta kaskare āṇī haraḻe | yā nāṁva ādibhūtika || 23|| पराधेन बाळपणीं। कुशब्दमारजाचणी। अन्नवस्त्रेंवीण आळणी। या नांव आदिभूतिक॥ २४॥ parādhena bāḻapaṇīṁ | kuśabdamārajācaṇī | annavastreṁvīṇa āḻaṇī | yā nāṁva ādibhūtika || 24|| सासुरवास गालोरे। ठुणके लासणें चिमोरे। आलें रुदन न धरे। या नांव आदिभूतिक॥ २५॥ sāsuravāsa gālore | ṭhuṇake lāsaṇeṁ cimore | āleṁ rudana na dhare | yā nāṁva ādibhūtika || 25|| चुकतां कान पिळिती। कां तो डोळा हिंग घालिती। सर्वकाळ धारकीं धरिती। या नांव आदिभूतिक॥ २६॥ cukatāṁ kāna piḻitī | kāṁ to ḍoḻā hiṁga ghālitī | sarvakāḻa dhārakīṁ dharitī | yā nāṁva ādibhūtika || 26|| नाना प्रकारीचे मार। दुर्जन मारिती अपार। दुरी अंतरे माहेर। या नांव आदिभूतिक॥ २७॥ nānā prakārīce māra | durjana māritī apāra | durī aṁtare māhera | yā nāṁva ādibhūtika || 27|| कर्णनासिक विंधिलें। बळेंचि धरून गोंधिलें। खोडी जालिया पोळविलें। या नांव आदिभूतिक॥ २८॥ karṇanāsika viṁdhileṁ | baḻeṁci dharūna goṁdhileṁ | khoḍī jāliyā poḻavileṁ | yā nāṁva ādibhūtika || 28|| परचक्रीं धरून नेलें। नीच यातीस दिधलें। दुर्दशा हो‍ऊन मेलें। या नांव आदिभूतिक॥ २९॥ paracakrīṁ dharūna neleṁ | nīca yātīsa didhaleṁ | durdaśā hoūna meleṁ | yā nāṁva ādibhūtika || 29|| नाना रोग उद्भवले। जे आध्यात्मिकीं बोलिले। वैद्य पंचाक्षरी आणिले। या नांव आदिभूतिक॥ ३०॥ nānā roga udbhavale | je ādhyātmikīṁ bolile | vaidya paṁcākṣarī āṇile | yā nāṁva ādibhūtika || 30|| नाना वेथेचें निर्शन। व्हावया औषध दारुण। बळात्कारें देती जाण। या नांव आदिभूतिक॥ ३१॥ nānā vetheceṁ nirśana | vhāvayā auṣadha dāruṇa | baḻātkāreṁ detī jāṇa | yā nāṁva ādibhūtika || 31|| नाना वल्लीचे रस। काडे गर्गोड कर्कश। घेतां होये कासावीस। या नांव आदिभूतिक॥ ३२॥ nānā vallīce rasa | kāḍe gargoḍa karkaśa | ghetāṁ hoye kāsāvīsa | yā nāṁva ādibhūtika || 32|| ढाळ आणी उखाळ देती। पथ्य कठीण सांगती। अनुपान चुकतां विपत्ती। या नांव आदिभूतिक॥ ३३॥ ḍhāḻa āṇī ukhāḻa detī | pathya kaṭhīṇa sāṁgatī | anupāna cukatāṁ vipattī | yā nāṁva ādibhūtika || 33|| फाड रक्त फांसणी। गुल्लडागांची जाचणी। तेणें दुःखें दुःखवे प्राणी। या नांव आदिभूतिक॥ ३४॥ phāḍa rakta phāṁsaṇī | gullaḍāgāṁcī jācaṇī | teṇeṁ duḥkheṁ duḥkhave prāṇī | yā nāṁva ādibhūtika || 34|| रुचिक बिबवे घालिती। नाना दुःखें दडपे देती। सिरा तोडिती जळा लाविती। या नांव आदिभूतिक॥ ३५॥ rucika bibave ghālitī | nānā duḥkheṁ daḍape detī | sirā toḍitī jaḻā lāvitī | yā nāṁva ādibhūtika || 35|| बहु रोग बहु औषधें। सांगतां अपारें अगाधें। प्राणी दुखवे तेणें खेदें। या नांव आदिभूतिक॥ ३६॥ bahu roga bahu auṣadheṁ | sāṁgatāṁ apāreṁ agādheṁ | prāṇī dukhave teṇeṁ khedeṁ | yā nāṁva ādibhūtika || 36|| बोलाविला पंचाक्षरी। धूरमार पीडा करी। नाना यातना चतुरीं। आदिभूतिक जाणिजे॥ ३७॥ bolāvilā paṁcākṣarī | dhūramāra pīḍā karī | nānā yātanā caturīṁ | ādibhūtika jāṇije || 37|| दरवडे घालूनियां जना। तश्कर करिती यातना। तेणें दुःख होये मना। या नांव आदिभूतिक॥ ३८॥ daravaḍe ghālūniyāṁ janā | taśkara karitī yātanā | teṇeṁ duḥkha hoye manā | yā nāṁva ādibhūtika || 38|| अग्नीचेनि ज्वाळें पोळे। तेणें दुःखें प्राणी हरंबळे। हानी जालियां विवळे। या नांव आदिभूतिक॥ ३९॥ agnīceni jvāḻeṁ poḻe | teṇeṁ duḥkheṁ prāṇī haraṁbaḻe | hānī jāliyāṁ vivaḻe | yā nāṁva ādibhūtika || 39|| नाना मंदिरें सुंदरें। नाना रत्नांचीं भांडारें। दिव्यांबरें मनोहरें। दग्ध होती॥ ४०॥ nānā maṁdireṁ suṁdareṁ | nānā ratnāṁcīṁ bhāṁḍāreṁ | divyāṁbareṁ manohareṁ | dagdha hotī || 40|| नाना धान्यें नाना पदार्थ। नाना पशु नाना स्वार्थ। नाना पात्रें नाना अर्थ। मनुष्यें भस्म होती॥ ४१॥ nānā dhānyeṁ nānā padārtha | nānā paśu nānā svārtha | nānā pātreṁ nānā artha | manuṣyeṁ bhasma hotī || 41|| आग्न लागला सेती। धान्यें बणव्या आणी खडकुती। युक्षदंड जळोन जाती। अकस्मात॥ ४२॥ āgna lāgalā setī | dhānyeṁ baṇavyā āṇī khaḍakutī | yukṣadaṁḍa jaḻona jātī | akasmāta || 42|| ऐसा आग्न लागला। अथवा कोणी लाविला। हानी जाली कां पोळला। या नांव आदिभूतिक॥ ४३॥ aisā āgna lāgalā | athavā koṇī lāvilā | hānī jālī kāṁ poḻalā | yā nāṁva ādibhūtika || 43|| ऐसें सांगतां बहुत। होती वन्हीचे आघात। तेणे दुःखें दुःखवे चित्त। या नांव आदिभूतिक॥ ४४॥ aiseṁ sāṁgatāṁ bahuta | hotī vanhīce āghāta | teṇe duḥkheṁ duḥkhave citta | yā nāṁva ādibhūtika || 44|| हारपे विसरे आणी सांडे। नासे गाहाळ फुटे पडे। असाध्य होये कोणीकडे। या नांव आदिभूतिक॥ ४५॥ hārape visare āṇī sāṁḍe | nāse gāhāḻa phuṭe paḍe | asādhya hoye koṇīkaḍe | yā nāṁva ādibhūtika || 45|| प्राणी स्थानभ्रष्ट जालें। नाना पशूतें चुकलें। कन्यापुत्र गाहाळले। या नांव आदिभूतिक॥ ४६॥ prāṇī sthānabhraṣṭa jāleṁ | nānā paśūteṁ cukaleṁ | kanyāputra gāhāḻale | yā nāṁva ādibhūtika || 46|| तश्कर अथवा दावेदार। आवचितां करिती संव्हार। लुटिती घरें नेती खिल्लार। या नांव आदिभूतिक॥ ४७॥ taśkara athavā dāvedāra | āvacitāṁ karitī saṁvhāra | luṭitī ghareṁ netī khillāra | yā nāṁva ādibhūtika || 47|| नाना धान्यें केळी कापिती। पानमळां मीठ घालिती। ऐसे नाना आघात करिती। या नांव आदिभूतिक॥ ४८॥ nānā dhānyeṁ keḻī kāpitī | pānamaḻāṁ mīṭha ghālitī | aise nānā āghāta karitī | yā nāṁva ādibhūtika || 48|| मैंद उचले खाणोरी। सुवर्णपंथी भुररेकरी। ठकु सिंतरु वरपेकरी। वरपा घालिती॥ ४९॥ maiṁda ucale khāṇorī | suvarṇapaṁthī bhurarekarī | ṭhaku siṁtaru varapekarī | varapā ghālitī || 49|| गठीछोडे द्रव्य सोडिती। नाना आळंकार काढिती। नाना वस्तु मूषक नेती। या नांव आदिभूतिक॥ ५०॥ gaṭhīchoḍe dravya soḍitī | nānā āḻaṁkāra kāḍhitī | nānā vastu mūṣaka netī | yā nāṁva ādibhūtika || 50|| वीज पडे हिंव पडे। प्राणी प्रजंनी सांपडे। कां तो माहापुरीं बुडे। या नांव आदिभूतिक॥ ५१॥ vīja paḍe hiṁva paḍe | prāṇī prajaṁnī sāṁpaḍe | kāṁ to māhāpurīṁ buḍe | yā nāṁva ādibhūtika || 51|| भोवरें वळणें आणी धार। वोसाणें लाटा अपार। वृश्चिक गोंबी आजगर। वाहोन जाती॥ ५२॥ bhovareṁ vaḻaṇeṁ āṇī dhāra | vosāṇeṁ lāṭā apāra | vṛścika goṁbī ājagara | vāhona jātī || 52|| तयामधें प्राणी सांपडला। खडकी बेटीं आडकला। बुडत बुडत वांचला। या नांव आदिभूतिक॥ ५३॥ tayāmadheṁ prāṇī sāṁpaḍalā | khaḍakī beṭīṁ āḍakalā | buḍata buḍata vāṁcalā | yā nāṁva ādibhūtika || 53|| मनासारिखा नसे संसार। कुरूप कर्कश स्त्री क्रूर। विधवा कन्या मूर्ख पुत्र। या नांव आदिभूतिक॥ ५४॥ manāsārikhā nase saṁsāra | kurūpa karkaśa strī krūra | vidhavā kanyā mūrkha putra | yā nāṁva ādibhūtika || 54|| भूत पिशाच्च लागलें। आंगावरून वारें गेलें। अबद्धमंत्रे प्राणी चळलें। या नांव आदिभूतिक॥ ५५॥ bhūta piśācca lāgaleṁ | āṁgāvarūna vāreṁ geleṁ | abaddhamaṁtre prāṇī caḻaleṁ | yā nāṁva ādibhūtika || 55|| ब्राह्मणसमंध शरीरीं। बहुसाल पीडा करी। शनेश्वराचा धोका धरी। या नांव आदिभूतिक॥ ५६॥ brāhmaṇasamaṁdha śarīrīṁ | bahusāla pīḍā karī | śaneśvarācā dhokā dharī | yā nāṁva ādibhūtika || 56|| नाना ग्रहे काळवार। काळतिथी घातचंद्र। काळवेळ घातनक्षत्र। या नांव आदिभूतिक॥ ५७॥ nānā grahe kāḻavāra | kāḻatithī ghātacaṁdra | kāḻaveḻa ghātanakṣatra | yā nāṁva ādibhūtika || 57|| सिंक पिंगळा आणी पाली। वोखटें होला काक कलाली। चिंता काजळी लागली। या नांव आदिभूतिक॥ ५८॥ siṁka piṁgaḻā āṇī pālī | vokhaṭeṁ holā kāka kalālī | ciṁtā kājaḻī lāgalī | yā nāṁva ādibhūtika || 58|| दिवटा सरवदा भाकून गेला। अंतरीं धोका लागला। दुःस्वप्नें जाजावला। या नांव आदिभूतिक॥ ५९॥ divaṭā saravadā bhākūna gelā | aṁtarīṁ dhokā lāgalā | duḥsvapneṁ jājāvalā | yā nāṁva ādibhūtika || 59|| भालु भुंके स्वान रडे। पाली अंगावरी पडे। नाना चिन्हें चिंता पवाडे। या नांव आदिभूतिक॥ ६०॥ bhālu bhuṁke svāna raḍe | pālī aṁgāvarī paḍe | nānā cinheṁ ciṁtā pavāḍe | yā nāṁva ādibhūtika || 60|| बाहेरी निघतां अपशकून। नाना प्रकारें विछिन्न। तेणें गुणें भंगे मन। या नांव आदिभूतिक॥ ६१॥ bāherī nighatāṁ apaśakūna | nānā prakāreṁ vichinna | teṇeṁ guṇeṁ bhaṁge mana | yā nāṁva ādibhūtika || 61|| प्राणी बंदी सांपडला। यातने वरपडा जाला। नाना दुःखें दुःखवला। या नांव आदिभूतिक॥ ६२॥ prāṇī baṁdī sāṁpaḍalā | yātane varapaḍā jālā | nānā duḥkheṁ duḥkhavalā | yā nāṁva ādibhūtika || 62|| प्राणी राजदंड पावत। जेरबंद चाबुक वेत। दरेमार तळवेमार होत। या नांव आदिभूतिक॥ ६३॥ prāṇī rājadaṁḍa pāvata | jerabaṁda cābuka veta | daremāra taḻavemāra hota | yā nāṁva ādibhūtika || 63|| कोरडे पारंब्या फोक। बहुप्रकारें अनेक। बहुताडिती आदिभूतिक। या नांव बोलिजे॥ ६४॥ koraḍe pāraṁbyā phoka | bahuprakāreṁ aneka | bahutāḍitī ādibhūtika | yā nāṁva bolije || 64|| मोघरीमार बुधलेमार। चौखुरून डंगारणेमार। बुक्या गचांड्या गुढघेमार। या नांव आदिभूतिक॥ ६५॥ mogharīmāra budhalemāra | caukhurūna ḍaṁgāraṇemāra | bukyā gacāṁḍyā guḍhaghemāra | yā nāṁva ādibhūtika || 65|| लाता तपराखा सेणमार। कानखडे दगडमार। नाना प्रकारींचे मार। या नांव आदिभूतिक॥ ६६॥ lātā taparākhā seṇamāra | kānakhaḍe dagaḍamāra | nānā prakārīṁce māra | yā nāṁva ādibhūtika || 66|| टांगणें टिपऱ्या पिछोडे। बेडी बुधनाल कोलदंडे। रक्षणनिग्रह चहूंकडे। या नांव आदिभूतिक॥ ६७॥ ṭāṁgaṇeṁ ṭipayā pichoḍe | beḍī budhanāla koladaṁḍe | rakṣaṇanigraha cahūṁkaḍe | yā nāṁva ādibhūtika || 67|| नाकवणी चुनवणी। मीठवणी रायवणी। गुळवण्याची जाचणी। या नांव आदिभूतिक॥ ६८॥ nākavaṇī cunavaṇī | mīṭhavaṇī rāyavaṇī | guḻavaṇyācī jācaṇī | yā nāṁva ādibhūtika || 68|| जळामध्यें बुचकळिती। हस्तीपुढें बांधोन टाकिती। हाकिती छळिती यातायाती। या नांव आदिभूतिक॥ ६९॥ jaḻāmadhyeṁ bucakaḻitī | hastīpuḍheṁ bāṁdhona ṭākitī | hākitī chaḻitī yātāyātī | yā nāṁva ādibhūtika || 69|| कर्णछेद घ्राणछेद। हस्तछेद पादछेद। जिव्हाछेद अधरछेद। या नांव आदिभूतिक॥ ७०॥ karṇacheda ghrāṇacheda | hastacheda pādacheda | jivhācheda adharacheda | yā nāṁva ādibhūtika || 70|| तीरमार सुळीं देती। नेत्र वृषण काढिती। नखोनखीं सुया मारिती। या नांव आदिभूतिक॥ ७१ पारड्यामध्यें घालणें। कां कडेलोट करणें। कां भांड्यामुखें उडवणें। या नांव आदिभूतिक॥ ७२॥ tīramāra suḻīṁ detī | netra vṛṣaṇa kāḍhitī | nakhonakhīṁ suyā māritī | yā nāṁva ādibhūtika || 71 pāraḍyāmadhyeṁ ghālaṇeṁ | kāṁ kaḍeloṭa karaṇeṁ | kāṁ bhāṁḍyāmukheṁ uḍavaṇeṁ | yā nāṁva ādibhūtika || 72|| कानीं खुंटा आदळिती। अपानीं मेखा मारिती। खाल काढून टाकिती। या नांव आदिभूतिक॥ ७३॥ kānīṁ khuṁṭā ādaḻitī | apānīṁ mekhā māritī | khāla kāḍhūna ṭākitī | yā nāṁva ādibhūtika || 73|| भोत आणी बोटबोटी। अथवा गळ घालणें कंठीं। सांडस लावून आटाटी। या नांव आदिभूतिक॥ ७४॥ bhota āṇī boṭaboṭī | athavā gaḻa ghālaṇeṁ kaṁṭhīṁ | sāṁḍasa lāvūna āṭāṭī | yā nāṁva ādibhūtika || 74|| सिसें पाजणें वीष देणें। अथवा सिरछेद करणें। कां पायातळीं घालणें। या नांव आदिभूतिक॥ ७५॥ siseṁ pājaṇeṁ vīṣa deṇeṁ | athavā siracheda karaṇeṁ | kāṁ pāyātaḻīṁ ghālaṇeṁ | yā nāṁva ādibhūtika || 75|| सरड मांजरें भरिती। अथवा फांसीं ने‍ऊन देती। नानापरी पीडा करिती। या नांव आदिभूतिक॥ ७६॥ saraḍa māṁjareṁ bharitī | athavā phāṁsīṁ neūna detī | nānāparī pīḍā karitī | yā nāṁva ādibhūtika || 76|| स्वानप्रळये व्याघ्रप्रळये। भूतप्रळये सुसरीप्रळये। शस्त्रप्रळये विझप्रळये। या नांव आदिभूतिक॥ ७७॥ svānapraḻaye vyāghrapraḻaye | bhūtapraḻaye susarīpraḻaye | śastrapraḻaye vijhapraḻaye | yā nāṁva ādibhūtika || 77|| सीरा वोढून घेती। टेंभें ला‍उन भाजिती। ऐशा नाना विपत्ती। या नांव आदिभूतिक॥ ७८॥ sīrā voḍhūna ghetī | ṭeṁbheṁ lāuna bhājitī | aiśā nānā vipattī | yā nāṁva ādibhūtika || 78|| मनुष्यहानी वित्तहानी। वैभवहानी महत्वहानी। पशुहानी पदार्थहानी। या नांव आदिभूतिक॥ ७९॥ manuṣyahānī vittahānī | vaibhavahānī mahatvahānī | paśuhānī padārthahānī | yā nāṁva ādibhūtika || 79|| बाळपणीं मरे माता। तारुण्यपणीं मरे कांता। वृद्धपणीं मृत्य सुता। या नांव आदिभूतिक॥ ८०॥ bāḻapaṇīṁ mare mātā | tāruṇyapaṇīṁ mare kāṁtā | vṛddhapaṇīṁ mṛtya sutā | yā nāṁva ādibhūtika || 80|| दुःख दारिद्र आणी रुण। विदेशपळणी नागवण। आपदा अनुपत्ति कदान्न। या नांव आदिभूतिक॥ ८१॥ duḥkha dāridra āṇī ruṇa | videśapaḻaṇī nāgavaṇa | āpadā anupatti kadānna | yā nāṁva ādibhūtika || 81|| आकांत वाखाप्रळये। युद्ध्य होतां पराजये। जिवलगांचा होये क्षये। या नांव आदिभूतिक॥ ८२॥ ākāṁta vākhāpraḻaye | yuddhya hotāṁ parājaye | jivalagāṁcā hoye kṣaye | yā nāṁva ādibhūtika || 82|| कठीण काळ आणी दुष्काळ। साशंक आणी वोखटी वेळ। उद्वेग चिंतेचे हळाळ। या नांव आदिभूतिक॥ ८३॥ kaṭhīṇa kāḻa āṇī duṣkāḻa | sāśaṁka āṇī vokhaṭī veḻa | udvega ciṁtece haḻāḻa | yā nāṁva ādibhūtika || 83|| घाणा चरखीं सिरकला। चाकाखालें सांपडला। नाना वन्हींत पडिला। या नांव आदिभूतिक॥ ८४॥ ghāṇā carakhīṁ sirakalā | cākākhāleṁ sāṁpaḍalā | nānā vanhīṁta paḍilā | yā nāṁva ādibhūtika || 84|| नाना शस्त्रें भेदिला। नाना स्वापदीं भक्षिला। नाना बंदीं पडिला। या नांव आदिभूतिक॥ ८५॥ nānā śastreṁ bhedilā | nānā svāpadīṁ bhakṣilā | nānā baṁdīṁ paḍilā | yā nāṁva ādibhūtika || 85|| नाना कुवासें निर्बुजे। नाना अपमानें लाजे। नाना शोकें प्राणी झिजे। या नांव आदिभूतिक॥ ८६॥ nānā kuvāseṁ nirbuje | nānā apamāneṁ lāje | nānā śokeṁ prāṇī jhije | yā nāṁva ādibhūtika || 86|| ऐसें सांगतां अपार। आहेत दुःखाचे डोंगर। श्रोतीं जाणावा विचार। आदिभूतिकाचा॥ ८७॥ aiseṁ sāṁgatāṁ apāra | āheta duḥkhāce ḍoṁgara | śrotīṁ jāṇāvā vicāra | ādibhūtikācā || 87|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे आदिभौतिकतापनिरूपणनाम समास सातवा॥ ७॥ ३.७ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde ādibhautikatāpanirūpaṇanāma samāsa sātavā || 7|| 3.7 समास आठवा : आधिदैविक ताप samāsa āṭhavā : ādhidaivika tāpa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || मागां बोलिला आध्यात्मिक। त्याउपरीं आदिभूतिक। आतां बोलिजेल आदिदैविक। तो सावध ऐका॥ १॥ māgāṁ bolilā ādhyātmika | tyāuparīṁ ādibhūtika | ātāṁ bolijela ādidaivika | to sāvadha aikā || 1|| श्लोक शुभाशुभेन कर्मणा देहांते यमयातना। स्वर्गनरकादिभोक्तव्यमिदं चैवाधिदैविकम्‌॥ śloka śubhāśubhena karmaṇā dehāṁte yamayātanā | svarganarakādibhoktavyamidaṁ caivādhidaivikam || शुभाशुभ कर्मानें जना। देहांतीं येमयातना। स्वर्ग नर्क भोग नाना। या नांव आधिदैविक॥ २॥ śubhāśubha karmāneṁ janā | dehāṁtīṁ yemayātanā | svarga narka bhoga nānā | yā nāṁva ādhidaivika || 2|| नाना दोष नाना पातकें। मदांधपणें अविवेकें। केलीं परी तें दुःखदायकें। येमयातना भोगविती॥ ३॥ nānā doṣa nānā pātakeṁ | madāṁdhapaṇeṁ avivekeṁ | kelīṁ parī teṁ duḥkhadāyakeṁ | yemayātanā bhogavitī || 3|| आंगबळें द्रव्यबळें। मनुष्यबळें राजबळें। नाना सामर्थ्याचेनि बळें। अकृत्य करिती॥ ४॥ āṁgabaḻeṁ dravyabaḻeṁ | manuṣyabaḻeṁ rājabaḻeṁ | nānā sāmarthyāceni baḻeṁ | akṛtya karitī || 4|| नीती सांडूनियां तत्वतां। करूं नये तेंचि करितां। येमयातना भोगितां। जीव जाये॥ ५॥ nītī sāṁḍūniyāṁ tatvatāṁ | karūṁ naye teṁci karitāṁ | yemayātanā bhogitāṁ | jīva jāye || 5|| डोळे झांकून स्वार्थबुद्धीं। नाना अभिळाश कुबुद्धीं। वृत्ति भूमिसिमा सांधी। द्रव्य दारा पदार्थ॥ ६॥ ḍoḻe jhāṁkūna svārthabuddhīṁ | nānā abhiḻāśa kubuddhīṁ | vṛtti bhūmisimā sāṁdhī | dravya dārā padārtha || 6|| मातलेपणें उन्मत्त। जीवघात कुटुंबघात। अप्रमाण क्रिया करीत। म्हणौन येमयातना॥ ७॥ mātalepaṇeṁ unmatta | jīvaghāta kuṭuṁbaghāta | apramāṇa kriyā karīta | mhaṇauna yemayātanā || 7|| मर्यादा सांडूनि चालती। ग्रामा दंडी ग्रामाधिपती। देशा दंडी देशाधिपती। नीतिन्याय सांडितां॥ ८॥ maryādā sāṁḍūni cālatī | grāmā daṁḍī grāmādhipatī | deśā daṁḍī deśādhipatī | nītinyāya sāṁḍitāṁ || 8|| देशाधिपतीस दंडिता रावो। रायास दंडिता देवो। राजा न करितां नीतिन्यावो। म्हणौन यमयातना॥ ९॥ deśādhipatīsa daṁḍitā rāvo | rāyāsa daṁḍitā devo | rājā na karitāṁ nītinyāvo | mhaṇauna yamayātanā || 9|| अनीतीनें स्वार्थ पाहे। राजा पापी हो‍ऊन राहे। राज्याअंतीं नर्क आहे। म्हणौनियां॥ १०॥ anītīneṁ svārtha pāhe | rājā pāpī hoūna rāhe | rājyāaṁtīṁ narka āhe | mhaṇauniyāṁ || 10|| राजा सांडितां राजनीति। तयास येम गांजिती। येम नीति सांडितां धावती। देवगण॥ ११॥ rājā sāṁḍitāṁ rājanīti | tayāsa yema gāṁjitī | yema nīti sāṁḍitāṁ dhāvatī | devagaṇa || 11|| ऐसी मर्यादा लाविली देवें। म्हणौनि नीतीनें वर्तावें। नीति न्याय सांडितां भोगावें। येमयातनेसी॥ १२॥ aisī maryādā lāvilī deveṁ | mhaṇauni nītīneṁ vartāveṁ | nīti nyāya sāṁḍitāṁ bhogāveṁ | yemayātanesī || 12|| देवें प्रेरिले येम। म्हणौनि आदिदैविक नाम। तृतीय ताप दुर्गम। येमयातनेचा॥ १३॥ deveṁ prerile yema | mhaṇauni ādidaivika nāma | tṛtīya tāpa durgama | yemayātanecā || 13|| येमदंड येमयातना। शास्त्रीं बोलिले प्रकार नाना। तो भोग कदापि चुकेना। या नांव आदिदैविक॥ १४॥ yemadaṁḍa yemayātanā | śāstrīṁ bolile prakāra nānā | to bhoga kadāpi cukenā | yā nāṁva ādidaivika || 14|| येमयातनेचे खेद। शास्त्रीं बोलिले विशद। शेरीरीं घालून अप्रमाद-। नाना प्रकारें॥ १५॥ yemayātanece kheda | śāstrīṁ bolile viśada | śerīrīṁ ghālūna apramāda- | nānā prakāreṁ || 15|| पापपुण्याचीं शरीरे। स्वर्गीं असती कळिवरें। त्यांत घालून नाना प्रकारें। पापपुण्य भोगविती॥ १६॥ pāpapuṇyācīṁ śarīre | svargīṁ asatī kaḻivareṁ | tyāṁta ghālūna nānā prakāreṁ | pāpapuṇya bhogavitī || 16|| नाना पुण्यें विळास। नाना दोषें यातना कर्कश। शास्त्रीं बोलिलें अविश्वास-। मानूंच नये॥ १७॥ nānā puṇyeṁ viḻāsa | nānā doṣeṁ yātanā karkaśa | śāstrīṁ bolileṁ aviśvāsa- | mānūṁca naye || 17|| वेदाज्ञेनें न चालती। हरिभक्ती न करिती। त्यास येमयातना करिती। या नांव आदिदैविक॥ १८॥ vedājñeneṁ na cālatī | haribhaktī na karitī | tyāsa yemayātanā karitī | yā nāṁva ādidaivika || 18|| अक्षोभ नर्कीं उदंड जीव। जुनाट किडे करिती रवरव। बांधोन टाकिती हातपाव। या नांव आदिदैविक॥ १९॥ akṣobha narkīṁ udaṁḍa jīva | junāṭa kiḍe karitī ravarava | bāṁdhona ṭākitī hātapāva | yā nāṁva ādidaivika || 19|| उदंड पैस लाहान मुख। कुंभाकार कुंड येक। दुर्गंधी उकाडा कुंभपाक। या नांव आदिदैविक॥ २०॥ udaṁḍa paisa lāhāna mukha | kuṁbhākāra kuṁḍa yeka | durgaṁdhī ukāḍā kuṁbhapāka | yā nāṁva ādidaivika || 20|| तप्तभूमिका ताविती। जळत स्थंभ पोटाळविती। नाना सांडस लाविती। या नांव आदिदैविक॥ २१॥ taptabhūmikā tāvitī | jaḻata sthaṁbha poṭāḻavitī | nānā sāṁḍasa lāvitī | yā nāṁva ādidaivika || 21|| येमदंडाचे उदंड मार। यातनेची सामग्री अपार। भोग भोगिती पापी नर। या नांव आदिदैविक॥ २२॥ yemadaṁḍāce udaṁḍa māra | yātanecī sāmagrī apāra | bhoga bhogitī pāpī nara | yā nāṁva ādidaivika || 22|| पृथ्वीमध्यें मार नाना। त्याहून कठीण येमयातना। मरितां उसंतचि असेना। या नांव आदिदैविक॥ २३॥ pṛthvīmadhyeṁ māra nānā | tyāhūna kaṭhīṇa yemayātanā | maritāṁ usaṁtaci asenā | yā nāṁva ādidaivika || 23|| चौघे चौंकडे वोढिती। येक ते झोंकून पाडिती। ताणिती मारिती वोढूनि नेती। या नांव आदिदैविक॥ २४॥ caughe cauṁkaḍe voḍhitī | yeka te jhoṁkūna pāḍitī | tāṇitī māritī voḍhūni netī | yā nāṁva ādidaivika || 24|| उठवेना बसवेना। रडवेना पडवेना। यातनेवरी यातना। या नांव आदिदैविक॥ २५॥ uṭhavenā basavenā | raḍavenā paḍavenā | yātanevarī yātanā | yā nāṁva ādidaivika || 25|| आक्रंदे रडे आणि फुंजे। धकाधकीनें निर्बुजे। झुर्झरों पंजर हो‍ऊन झिजे। या नांव आदिदैविक॥ २६॥ ākraṁde raḍe āṇi phuṁje | dhakādhakīneṁ nirbuje | jhurjharoṁ paṁjara hoūna jhije | yā nāṁva ādidaivika || 26|| कर्कश वचनें कर्कश मार। यातनेचे नाना प्रकार। त्रास पावती दोषी नर। या नांव आदिदैविक॥ २७॥ karkaśa vacaneṁ karkaśa māra | yātanece nānā prakāra | trāsa pāvatī doṣī nara | yā nāṁva ādidaivika || 27|| मागां बोलिलां राजदंड। त्याहून येमदंड उदंड। तेथील यातना प्रचंड। भीमरूप दारुण॥ २८॥ māgāṁ bolilāṁ rājadaṁḍa | tyāhūna yemadaṁḍa udaṁḍa | tethīla yātanā pracaṁḍa | bhīmarūpa dāruṇa || 28|| आध्यात्मिक आदिभूतिक। त्याहूनि विशेष आदिदैविक। अल्प संकेतें कांहींयेक। कळावया बोलिलें॥ २९॥ ādhyātmika ādibhūtika | tyāhūni viśeṣa ādidaivika | alpa saṁketeṁ kāṁhīṁyeka | kaḻāvayā bolileṁ || 29|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे आधिदैविकतापनिरूपणनाम समास आठवा॥ ८॥ ३.८ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde ādhidaivikatāpanirūpaṇanāma samāsa āṭhavā || 8|| 3.8 समास नववा : मृत्युनिरूपण samāsa navavā : mṛtyunirūpaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || संसार म्हणिजे सवेंच स्वार। नाहीं मरणास उधार। मापीं लागलें शरीर। घडीनें घडी॥ १॥ saṁsāra mhaṇije saveṁca svāra | nāhīṁ maraṇāsa udhāra | māpīṁ lāgaleṁ śarīra | ghaḍīneṁ ghaḍī || 1|| नित्य काळाची संगती। न कळे होणाराची गती। कर्मासारिखे प्राणी पडती। नाना देसीं विदेसीं॥ २॥ nitya kāḻācī saṁgatī | na kaḻe hoṇārācī gatī | karmāsārikhe prāṇī paḍatī | nānā desīṁ videsīṁ || 2|| सरतां संचिताचें शेष। नाहीं क्षणाचा अवकाश। भरतां न भरतां निमिष्य। जाणें लागे॥ ३॥ saratāṁ saṁcitāceṁ śeṣa | nāhīṁ kṣaṇācā avakāśa | bharatāṁ na bharatāṁ nimiṣya | jāṇeṁ lāge || 3|| अवचितें काळाचे म्हणियारे। मारित सुटती येकसरें। ने‍ऊन घालिती पुढारें। मृत्युपंथे॥ ४॥ avaciteṁ kāḻāce mhaṇiyāre | mārita suṭatī yekasareṁ | neūna ghālitī puḍhāreṁ | mṛtyupaṁthe || 4|| होतां मृत्याची आटाटी। कोणी घालूं न सकती पाठीं। सर्वत्रांस कुटाकुटी। मागेंपुढें होतसे॥ ५॥ hotāṁ mṛtyācī āṭāṭī | koṇī ghālūṁ na sakatī pāṭhīṁ | sarvatrāṁsa kuṭākuṭī | māgeṁpuḍheṁ hotase || 5|| मृत्युकाळ काठी निकी। बैसे बळियाचे मस्तकीं। माहाराजे बळिये लोकीं। राहों न सकती॥ ६॥ mṛtyukāḻa kāṭhī nikī | baise baḻiyāce mastakīṁ | māhārāje baḻiye lokīṁ | rāhoṁ na sakatī || 6|| मृत्य न म्हणे किं हा क्रूर। मृत्य न म्हणे हा जुंझार। मृत्य न म्हणे संग्रामशूर। समरांगणीं॥ ७॥ mṛtya na mhaṇe kiṁ hā krūra | mṛtya na mhaṇe hā juṁjhāra | mṛtya na mhaṇe saṁgrāmaśūra | samarāṁgaṇīṁ || 7|| मृत्य न म्हणे किं हा कोपी। मृत्य न म्हणे हा प्रतापी। मृत्य न म्हणे उग्ररूपी। माहांखळ॥ ८॥ mṛtya na mhaṇe kiṁ hā kopī | mṛtya na mhaṇe hā pratāpī | mṛtya na mhaṇe ugrarūpī | māhāṁkhaḻa || 8|| मृत्य न म्हणे बलाढ्य। मृत्य न म्हणे धनाढ्य। मृत्य न म्हणे आढ्य। सर्व गुणें॥ ९॥ mṛtya na mhaṇe balāḍhya | mṛtya na mhaṇe dhanāḍhya | mṛtya na mhaṇe āḍhya | sarva guṇeṁ || 9|| मृत्य न म्हणे हा विख्यात। मृत्य न म्हणे हा श्रीमंत। मृत्य न म्हणे हा अद्भुत। पराक्रमी॥ १०॥ mṛtya na mhaṇe hā vikhyāta | mṛtya na mhaṇe hā śrīmaṁta | mṛtya na mhaṇe hā adbhuta | parākramī || 10|| मृत्य न म्हणे हा भूपती। मृत्य न म्हणे हा चक्रवती। मृत्य न म्हणे हा करामती। कैवाड जाणे॥ ११॥ mṛtya na mhaṇe hā bhūpatī | mṛtya na mhaṇe hā cakravatī | mṛtya na mhaṇe hā karāmatī | kaivāḍa jāṇe || 11|| मृत्य न म्हणे हा हयपती। मृत्य न म्हणे गजपती। मृत्य न म्हणे नरपती। विख्यात राजा॥ १२॥ mṛtya na mhaṇe hā hayapatī | mṛtya na mhaṇe gajapatī | mṛtya na mhaṇe narapatī | vikhyāta rājā || 12|| मृत्य न म्हणे वरिष्ठ जनीं। मृत्य न म्हणे राजकारणी। मृत्य न म्हणे वेतनी। वेतनधर्ता॥ १३॥ mṛtya na mhaṇe variṣṭha janīṁ | mṛtya na mhaṇe rājakāraṇī | mṛtya na mhaṇe vetanī | vetanadhartā || 13|| मृत्य न म्हणे देसाई। मृत्य न म्हणे वेवसाई। मृत्य न म्हणे ठाई ठाई। पुंड राजे॥ १४॥ mṛtya na mhaṇe desāī | mṛtya na mhaṇe vevasāī | mṛtya na mhaṇe ṭhāī ṭhāī | puṁḍa rāje || 14|| मृत्य न म्हणे मुद्राधारी। मृत्य न म्हणे व्यापारी। मृत्य न म्हणे परनारी। राजकन्या॥ १५॥ mṛtya na mhaṇe mudrādhārī | mṛtya na mhaṇe vyāpārī | mṛtya na mhaṇe paranārī | rājakanyā || 15|| मृत्य न म्हणे कार्याकारण। मृत्य न म्हणे वर्णावर्ण। मृत्य न म्हणे हा ब्राह्मण। कर्मनिष्ठ॥ १६॥ mṛtya na mhaṇe kāryākāraṇa | mṛtya na mhaṇe varṇāvarṇa | mṛtya na mhaṇe hā brāhmaṇa | karmaniṣṭha || 16|| मृत्य न म्हणे वित्पन्न। मृत्य न म्हणे संपन्न। मृत्य न म्हणे विद्वज्जन। समुदाई॥ १७॥ mṛtya na mhaṇe vitpanna | mṛtya na mhaṇe saṁpanna | mṛtya na mhaṇe vidvajjana | samudāī || 17|| मृत्य न म्हणे हा धूर्त। मृत्य न म्हणे बहुश्रुत। मृत्य न म्हणे हा पंडित। माहाभला॥ १८॥ mṛtya na mhaṇe hā dhūrta | mṛtya na mhaṇe bahuśruta | mṛtya na mhaṇe hā paṁḍita | māhābhalā || 18|| मृत्य न म्हणे पुराणिक। मृत्य न म्हणे हा वैदिक। मृत्य न म्हणे हा याज्ञिक। अथवा जोसी॥ १९॥ mṛtya na mhaṇe purāṇika | mṛtya na mhaṇe hā vaidika | mṛtya na mhaṇe hā yājñika | athavā josī || 19|| मृत्य न म्हणे अग्निहोत्री। मृत्य न म्हणे हा श्रोत्री। मृत्य न म्हणे मंत्रयंत्री। पूर्णागमी॥ २०॥ mṛtya na mhaṇe agnihotrī | mṛtya na mhaṇe hā śrotrī | mṛtya na mhaṇe maṁtrayaṁtrī | pūrṇāgamī || 20|| मृत्य न म्हणे शास्त्रज्ञ। मृत्य न म्हणे वेदज्ञ। मृत्य न म्हणे सर्वज्ञ। सर्व जाणे॥ २१॥ mṛtya na mhaṇe śāstrajña | mṛtya na mhaṇe vedajña | mṛtya na mhaṇe sarvajña | sarva jāṇe || 21|| मृत्य न म्हणे ब्रह्मत्या। मृत्य न म्हणे गोहत्या। मृत्य न म्हणे नाना हत्या। स्त्रीबाळकादिक॥ २२॥ mṛtya na mhaṇe brahmatyā | mṛtya na mhaṇe gohatyā | mṛtya na mhaṇe nānā hatyā | strībāḻakādika || 22|| मृत्य न म्हणे रागज्ञानी। मृत्य न म्हणे ताळज्ञानी। मृत्य न म्हणे तत्वज्ञानी। तत्ववेत्ता॥ २३॥ mṛtya na mhaṇe rāgajñānī | mṛtya na mhaṇe tāḻajñānī | mṛtya na mhaṇe tatvajñānī | tatvavettā || 23|| मृत्य न म्हणे योग्याभ्यासी। मृत्य न म्हणे संन्यासी। मृत्य न म्हणे काळासी। वंचूं जाणे॥ २४॥ mṛtya na mhaṇe yogyābhyāsī | mṛtya na mhaṇe saṁnyāsī | mṛtya na mhaṇe kāḻāsī | vaṁcūṁ jāṇe || 24|| मृत्य न म्हणे हा सावध। मृत्य न म्हणे हा सिद्ध। मृत्य न म्हणे वैद्य प्रसिद्ध। पंचाक्षरी॥ २५॥ mṛtya na mhaṇe hā sāvadha | mṛtya na mhaṇe hā siddha | mṛtya na mhaṇe vaidya prasiddha | paṁcākṣarī || 25|| मृत्य न म्हणे हा गोसावी। मृत्य न म्हणे हा तपस्वी। मृत्य न म्हणे हा मनस्वी। उदासीन॥ २६॥ mṛtya na mhaṇe hā gosāvī | mṛtya na mhaṇe hā tapasvī | mṛtya na mhaṇe hā manasvī | udāsīna || 26|| मृत्य न म्हणे ऋषेश्वर। मृत्य न म्हणे कवेश्वर। मृत्य न म्हणे दिगंबर। समाधिस्थ॥ २७॥ mṛtya na mhaṇe ṛṣeśvara | mṛtya na mhaṇe kaveśvara | mṛtya na mhaṇe digaṁbara | samādhistha || 27|| मृत्य न म्हणे हठयोगी। मृत्य न म्हणे राजयोगी। मृत्य न म्हणे वीतरागी। निरंतर॥ २८॥ mṛtya na mhaṇe haṭhayogī | mṛtya na mhaṇe rājayogī | mṛtya na mhaṇe vītarāgī | niraṁtara || 28|| मृत्य न म्हणे ब्रह्मच्यारी। मृत्य न म्हणे जटाधारी। मृत्य न म्हणे निराहारी। योगेश्वर॥ २९॥ mṛtya na mhaṇe brahmacyārī | mṛtya na mhaṇe jaṭādhārī | mṛtya na mhaṇe nirāhārī | yogeśvara || 29|| मृत्य न म्हणे हा संत। मृत्य न म्हणे हा महंत। मृत्य न म्हणे हा गुप्त। होत असे॥ ३०॥ mṛtya na mhaṇe hā saṁta | mṛtya na mhaṇe hā mahaṁta | mṛtya na mhaṇe hā gupta | hota ase || 30|| मृत्य न म्हणे हा स्वाधेन। मृत्य न म्हणे हा पराधेन। सकळ जीवांस प्राशन। मृत्युचि करी॥ ३१॥ mṛtya na mhaṇe hā svādhena | mṛtya na mhaṇe hā parādhena | sakaḻa jīvāṁsa prāśana | mṛtyuci karī || 31|| येक मृत्युमार्गी लागले। येकीं आर्धपंथ क्रमिले। येक ते सेवटास गेले। वृद्धपणीं॥ ३२॥ yeka mṛtyumārgī lāgale | yekīṁ ārdhapaṁtha kramile | yeka te sevaṭāsa gele | vṛddhapaṇīṁ || 32|| मृत्य न म्हणे बाळ तारुण्य। मृत्य न म्हणे सुलक्षण। मृत्य न म्हणे विचक्षण। बहु बोलिका॥ ३३॥ mṛtya na mhaṇe bāḻa tāruṇya | mṛtya na mhaṇe sulakṣaṇa | mṛtya na mhaṇe vicakṣaṇa | bahu bolikā || 33|| मृत्य न म्हणे हा आधारु। मृत्य न म्हणे उदार। मृत्य न म्हणे हा सुंदर। चतुरांग जाणे॥ ३४॥ mṛtya na mhaṇe hā ādhāru | mṛtya na mhaṇe udāra | mṛtya na mhaṇe hā suṁdara | caturāṁga jāṇe || 34|| मृत्य न म्हणे पुण्यपुरुष। मृत्य न म्हणे हरिदास। मृत्य न म्हणे विशेष। सुकृती नर॥ ३५॥ mṛtya na mhaṇe puṇyapuruṣa | mṛtya na mhaṇe haridāsa | mṛtya na mhaṇe viśeṣa | sukṛtī nara || 35|| आतां असो हें बोलणें। मृत्यापासून सुटिजे कोणें। मागेंपुढें विश्वास जाणें। मृत्युपंथें॥ ३६॥ ātāṁ aso heṁ bolaṇeṁ | mṛtyāpāsūna suṭije koṇeṁ | māgeṁpuḍheṁ viśvāsa jāṇeṁ | mṛtyupaṁtheṁ || 36|| च्यारी खाणी च्यारी वाणी। चौऱ्यासी लक्ष जीवयोनी। जन्मा आले तितुके प्राणी। मृत्य पावती॥ ३७॥ cyārī khāṇī cyārī vāṇī | cauyāsī lakṣa jīvayonī | janmā āle tituke prāṇī | mṛtya pāvatī || 37|| मृत्याभेणें पळों जातां। तरी मृत्य सोडिना सर्वथा। मृत्यास न ये चुकवितां। कांहीं केल्या॥ ३८॥ mṛtyābheṇeṁ paḻoṁ jātāṁ | tarī mṛtya soḍinā sarvathā | mṛtyāsa na ye cukavitāṁ | kāṁhīṁ kelyā || 38|| मृत्य न म्हणे हा स्वदेसी। मृत्य न म्हणे हा विदेसी। मृत्य न म्हणे हा उपवासी। निरंतर॥ ३९॥ mṛtya na mhaṇe hā svadesī | mṛtya na mhaṇe hā videsī | mṛtya na mhaṇe hā upavāsī | niraṁtara || 39|| मृत्य न म्हणे थोर थोर। मृत्य न म्हणे हरिहर। मृत्य न म्हणे अवतार। भगवंताचे॥ ४०॥ mṛtya na mhaṇe thora thora | mṛtya na mhaṇe harihara | mṛtya na mhaṇe avatāra | bhagavaṁtāce || 40|| श्रोतीं कोप न करावा। हा मृत्यलोक सकळांस ठावा। उपजला प्राणी जाईल बरवा। मृत्यपंथें॥ ४१॥ śrotīṁ kopa na karāvā | hā mṛtyaloka sakaḻāṁsa ṭhāvā | upajalā prāṇī jāīla baravā | mṛtyapaṁtheṁ || 41|| येथें न मनावा किंत। हा मृत्यलोक विख्यात। प्रगट जाणती समस्त। लहान थोर॥ ४२॥ yetheṁ na manāvā kiṁta | hā mṛtyaloka vikhyāta | pragaṭa jāṇatī samasta | lahāna thora || 42|| तथापी किंत मानिजेल। तरी हा मृत्यलोक नव्हेल। याकारणें नासेल। उपजला प्राणी॥ ४३॥ tathāpī kiṁta mānijela | tarī hā mṛtyaloka navhela | yākāraṇeṁ nāsela | upajalā prāṇī || 43|| ऐसें जाणोनियां जीवें। याचें सार्थकचि करावें। जनीं मरोन उरवावें। कीर्तिरूपें॥ ४४॥ aiseṁ jāṇoniyāṁ jīveṁ | yāceṁ sārthakaci karāveṁ | janīṁ marona uravāveṁ | kīrtirūpeṁ || 44|| येरवीं प्राणी लहान थोर। मृत्य पावती हा निर्धार। बोलिलें हें अन्यथा उत्तर। मानूंची नये॥ ४५॥ yeravīṁ prāṇī lahāna thora | mṛtya pāvatī hā nirdhāra | bolileṁ heṁ anyathā uttara | mānūṁcī naye || 45|| गेले वहुत वैभवाचे। गेले बहुत आयुष्याचे। गेले अगाध महिमेचे। मृत्यपंथें॥ ४६॥ gele vahuta vaibhavāce | gele bahuta āyuṣyāce | gele agādha mahimece | mṛtyapaṁtheṁ || 46|| गेले बहुत पराक्रमी। गेले बहुत कपटकर्मी। गेले बहुत संग्रामी। संग्रामसौरे॥ ४७॥ gele bahuta parākramī | gele bahuta kapaṭakarmī | gele bahuta saṁgrāmī | saṁgrāmasaure || 47|| गेले बहुतां बळांचे। गेले बहुतां काळांचे। गेले बहुतां कुळांचे। कुळवंत राजे॥ ४८॥ gele bahutāṁ baḻāṁce | gele bahutāṁ kāḻāṁce | gele bahutāṁ kuḻāṁce | kuḻavaṁta rāje || 48|| गेले बहुतांचे पाळक। गेले बुद्धीचे चाळक। गेले युक्तीचे तार्किक। तर्कवादी॥ ४९॥ gele bahutāṁce pāḻaka | gele buddhīce cāḻaka | gele yuktīce tārkika | tarkavādī || 49|| गेले विद्येचे सागर। गेले बळाचे डोंग़र। गेले धनाचे कुबेर। मृत्यपंथे॥ ५०॥ gele vidyece sāgara | gele baḻāce ḍoṁġara | gele dhanāce kubera | mṛtyapaṁthe || 50|| गेले बहुत पुरुषार्थाचे। गेले बहुत विक्रमाचे। गेले बहुत आटोपाचे। कार्यकर्ते॥ ५१॥ gele bahuta puruṣārthāce | gele bahuta vikramāce | gele bahuta āṭopāce | kāryakarte || 51|| गेले बहुत शस्त्रधारी। गेले बहुत परोपकारी। गेले बहुत नानापरी। धर्मरक्षक॥ ५२॥ gele bahuta śastradhārī | gele bahuta paropakārī | gele bahuta nānāparī | dharmarakṣaka || 52|| गेले बहुत प्रतापाचे। गेले बहुत सत्कीर्तीचे। गेले बहुत नीतीचे। नीतिवंत राजे॥ ५३॥ gele bahuta pratāpāce | gele bahuta satkīrtīce | gele bahuta nītīce | nītivaṁta rāje || 53|| गेले बहुत मतवादी। गेले बहुत कार्यवादी। गेले बहुत वेवादी। बहुतांपरीचे॥ ५४॥ gele bahuta matavādī | gele bahuta kāryavādī | gele bahuta vevādī | bahutāṁparīce || 54|| गेलीं पंडितांची थाटें। गेलीं शब्दांचीं कचाटें। गेलीं वादकें अचाटें। नाना मतें॥ ५५॥ gelīṁ paṁḍitāṁcī thāṭeṁ | gelīṁ śabdāṁcīṁ kacāṭeṁ | gelīṁ vādakeṁ acāṭeṁ | nānā mateṁ || 55|| गेले तापषांचे भार। गेले संन्यासी अपार। गेले विचारकर्ते सार। मृत्यपंथे॥ ५६॥ gele tāpaṣāṁce bhāra | gele saṁnyāsī apāra | gele vicārakarte sāra | mṛtyapaṁthe || 56|| गेले बहुत संसारी। गेले बहुत वेषधारी। गेले बहुत नानापरी। नाना छंद करूनी॥ ५७॥ gele bahuta saṁsārī | gele bahuta veṣadhārī | gele bahuta nānāparī | nānā chaṁda karūnī || 57|| गेले ब्राह्मणसमुदाये। गेले बहुत आच्यार्य। गेले बहुत सांगों काये। किती म्हणौनि॥ ५८॥ gele brāhmaṇasamudāye | gele bahuta ācyārya | gele bahuta sāṁgoṁ kāye | kitī mhaṇauni || 58|| असो ऐसे सकळहि गेले। परंतु येकचि राहिले। जे स्वरुपाकार जाले। आत्मज्ञानी॥ ५९॥ aso aise sakaḻahi gele | paraṁtu yekaci rāhile | je svarupākāra jāle | ātmajñānī || 59|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे मृत्यनिरूपणनाम समास नववा॥ ९॥ ३.९ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde mṛtyanirūpaṇanāma samāsa navavā || 9|| 3.9 समास दहावा : वैराग्य निरूपण samāsa dahāvā : vairāgya nirūpaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || संसार म्हणिजे माहापूर। माजीं जळचरें अपार। डंखूं धावती विखार। काळसर्प॥ १॥ saṁsāra mhaṇije māhāpūra | mājīṁ jaḻacareṁ apāra | ḍaṁkhūṁ dhāvatī vikhāra | kāḻasarpa || 1|| आशा ममता देहीं बेडी। सुसरी करिताती तडातोडी। ने‍ऊन दुःखाचे सांकडी-। माजीं घालिती॥ २॥ āśā mamatā dehīṁ beḍī | susarī karitātī taḍātoḍī | neūna duḥkhāce sāṁkaḍī- | mājīṁ ghālitī || 2|| अहंकारनक्रें उडविलें। ने‍ऊनि पाताळीं बुडविलें। तेथुनियां सोडविलें। न वचे प्राणी॥ ३॥ ahaṁkāranakreṁ uḍavileṁ | neūni pātāḻīṁ buḍavileṁ | tethuniyāṁ soḍavileṁ | na vace prāṇī || 3|| काम मगरमिठी सुटेना। तिरस्कार लागला तुटेना। मद मत्सर वोहटेना। भूलि पडिली॥ ४॥ kāma magaramiṭhī suṭenā | tiraskāra lāgalā tuṭenā | mada matsara vohaṭenā | bhūli paḍilī || 4|| वासनाधामिणी पडिली गळां। घालून वेंटाळें वमी गरळा। जिव्हा लाळी वेळोवेळां। भयानक॥ ५॥ vāsanādhāmiṇī paḍilī gaḻāṁ | ghālūna veṁṭāḻeṁ vamī garaḻā | jivhā lāḻī veḻoveḻāṁ | bhayānaka || 5|| माथां प्रपंचाचें वोझें। घे‍ऊन म्हणे माझें माझें। बुडतांही न सोडी फुंजे। कुळाभिमानें॥ ६॥ māthāṁ prapaṁcāceṁ vojheṁ | gheūna mhaṇe mājheṁ mājheṁ | buḍatāṁhī na soḍī phuṁje | kuḻābhimāneṁ || 6|| पडिलें भ्रांतीचें अंधारें। नागविलें अभिमानचोरें। आलें अहंतेचें काविरें। भूतबाधा॥ ७॥ paḍileṁ bhrāṁtīceṁ aṁdhāreṁ | nāgavileṁ abhimānacoreṁ | āleṁ ahaṁteceṁ kāvireṁ | bhūtabādhā || 7|| बहुतेक आवर्तीं पडिले। प्राणी वाहातचि गेले। जेंहिं भगवंतासी बोभाईलें। भावार्थबळें॥ ८॥ bahuteka āvartīṁ paḍile | prāṇī vāhātaci gele | jeṁhiṁ bhagavaṁtāsī bobhāīleṁ | bhāvārthabaḻeṁ || 8|| देव आपण घालूनि उडी। तयांसी नेलें पैलथडी। येर तें अभाविकें बापुडीं। वाहातचि गेलीं॥ ९॥ deva āpaṇa ghālūni uḍī | tayāṁsī neleṁ pailathaḍī | yera teṁ abhāvikeṁ bāpuḍīṁ | vāhātaci gelīṁ || 9|| भगवंत भावाचा भुकेला। भावार्थ देखोन भुलला। संकटीं पावे भाविकाला। रक्षितसे॥ १०॥ bhagavaṁta bhāvācā bhukelā | bhāvārtha dekhona bhulalā | saṁkaṭīṁ pāve bhāvikālā | rakṣitase || 10|| जयास भगवंत आवडे। तयाचें देवासीं सांकडें। संसारदुःख सकळ उडे। निजदासाचें॥ ११॥ jayāsa bhagavaṁta āvaḍe | tayāceṁ devāsīṁ sāṁkaḍeṁ | saṁsāraduḥkha sakaḻa uḍe | nijadāsāceṁ || 11|| जे अंकित ईश्वराचे। तयांस सोहळे निजसुखाचे। धन्य तेचि दैवाचे। भाविक जन॥ १२॥ je aṁkita īśvarāce | tayāṁsa sohaḻe nijasukhāce | dhanya teci daivāce | bhāvika jana || 12|| जैसा भाव जयापासीं। तैसा दैव तयासी। जाणे भाव अंतरसाक्षी। प्राणीमात्रांचा॥ १३॥ jaisā bhāva jayāpāsīṁ | taisā daiva tayāsī | jāṇe bhāva aṁtarasākṣī | prāṇīmātrāṁcā || 13|| जरी भाव असिला माईक। तरी देव होये माहा ठक। नवल तयाचें कौतुक। जैशास तैसा॥ १४॥ jarī bhāva asilā māīka | tarī deva hoye māhā ṭhaka | navala tayāceṁ kautuka | jaiśāsa taisā || 14|| जैसें जयाचें भजन। तैसेंची दे समाधान। भाव होतां किंचित न्यून। आपणहि दुरावे॥ १५॥ jaiseṁ jayāceṁ bhajana | taiseṁcī de samādhāna | bhāva hotāṁ kiṁcita nyūna | āpaṇahi durāve || 15|| दर्पणीं प्रतिबिंब दिसे। जैस्यास तैसें भासे। तयाचें सूत्र असे। आपणाच पासीं॥ १६॥ darpaṇīṁ pratibiṁba dise | jaisyāsa taiseṁ bhāse | tayāceṁ sūtra ase | āpaṇāca pāsīṁ || 16|| जैसें आपण करावें। तैसेंचि तेणें व्हावें। जरी डोळे पसरूनि पाहावें। तरी तेंही टवकारे॥ १७॥ jaiseṁ āpaṇa karāveṁ | taiseṁci teṇeṁ vhāveṁ | jarī ḍoḻe pasarūni pāhāveṁ | tarī teṁhī ṭavakāre || 17|| भृकुटीस घालून मिठी। पाहातां क्रोधें तेंहि उठी। आपण हास्य करितां पोटीं। तेंहि आनंदे॥ १८॥ bhṛkuṭīsa ghālūna miṭhī | pāhātāṁ krodheṁ teṁhi uṭhī | āpaṇa hāsya karitāṁ poṭīṁ | teṁhi ānaṁde || 18|| जैसा भाव प्रतिबिंबला। तयाचाचि देव जाला। जो जैसें भजे त्याला। तैसाचि वोळे॥ १९॥ jaisā bhāva pratibiṁbalā | tayācāci deva jālā | jo jaiseṁ bhaje tyālā | taisāci voḻe || 19|| भावें परामार्थाचिया वाटा। वाहाती भक्तीचिया पेंठा। भरला मोक्षाचा चोहाटा। सज्जनसंगें॥ २०॥ bhāveṁ parāmārthāciyā vāṭā | vāhātī bhaktīciyā peṁṭhā | bharalā mokṣācā cohāṭā | sajjanasaṁgeṁ || 20|| भावें भजनीं जे लागले। ते ईश्वरी पावन जाले। भावार्थबळें उद्धरिले। पूर्वज तेहीं॥ २१॥ bhāveṁ bhajanīṁ je lāgale | te īśvarī pāvana jāle | bhāvārthabaḻeṁ uddharile | pūrvaja tehīṁ || 21|| आपण स्वयें तरले। जनासहि उपेगा आले। कीर्तिश्रवणें जाले। अभक्त भावार्थी॥ २२॥ āpaṇa svayeṁ tarale | janāsahi upegā āle | kīrtiśravaṇeṁ jāle | abhakta bhāvārthī || 22|| धन्य तयांची जननी। जे लागले हरिभजनीं। तेहिंच येक जन्म जनीं। सार्थक केला॥ २३॥ dhanya tayāṁcī jananī | je lāgale haribhajanīṁ | tehiṁca yeka janma janīṁ | sārthaka kelā || 23|| तयांची वर्णूं काय थोरी। जयांचा भगवंत कैवारी। कासे लाऊन उतरी। पार दुःखाचा॥ २४॥ tayāṁcī varṇūṁ kāya thorī | jayāṁcā bhagavaṁta kaivārī | kāse lāūna utarī | pāra duḥkhācā || 24|| बहुतां जन्मांचे सेवटीं। जेणें चुके अटाटी। तो हा नरदेह भेटी। करी भगवंतीं॥ २५॥ bahutāṁ janmāṁce sevaṭīṁ | jeṇeṁ cuke aṭāṭī | to hā naradeha bheṭī | karī bhagavaṁtīṁ || 25|| म्हणौन धन्य ते भाविक जन। जेंहिं जोडिलें हरिनिधान। अनंत जन्मांतरींचें पुण्य। फळासि आलें॥ २६॥ mhaṇauna dhanya te bhāvika jana | jeṁhiṁ joḍileṁ harinidhāna | anaṁta janmāṁtarīṁceṁ puṇya | phaḻāsi āleṁ || 26|| आयुष्य हेचि रत्नपेटी। माजीं भजनरत्नें गोमटीं। ईश्वरीं अर्पूनिया लुटी। आनंदाची करावी॥ २७॥ āyuṣya heci ratnapeṭī | mājīṁ bhajanaratneṁ gomaṭīṁ | īśvarīṁ arpūniyā luṭī | ānaṁdācī karāvī || 27|| हरिभक्त वैभवें कनिष्ठ। परी तो ब्रह्मादिकां वरिष्ठ। सदा सर्वदा संतुष्ट। नैराशबोधें॥ २८॥ haribhakta vaibhaveṁ kaniṣṭha | parī to brahmādikāṁ variṣṭha | sadā sarvadā saṁtuṣṭa | nairāśabodheṁ || 28|| धरून ईश्वराची कास। केली संसाराची नैराश। तयां भाविकां जगदीश। सबाह्य सांभाळी॥ २९॥ dharūna īśvarācī kāsa | kelī saṁsārācī nairāśa | tayāṁ bhāvikāṁ jagadīśa | sabāhya sāṁbhāḻī || 29|| जया संसाराचें दुःख। विवेकें वाटे परमसुख। संसारसुखाचेनि पढतमूर्ख। लोधोन पडती॥ ३०॥ jayā saṁsārāceṁ duḥkha | vivekeṁ vāṭe paramasukha | saṁsārasukhāceni paḍhatamūrkha | lodhona paḍatī || 30|| जयांचा ईश्वरीं जिव्हाळा। ते भोगिती स्वानंदसोहळा। जयांचा जनावेगळा। ठेवा आक्षै॥ ३१॥ jayāṁcā īśvarīṁ jivhāḻā | te bhogitī svānaṁdasohaḻā | jayāṁcā janāvegaḻā | ṭhevā ākṣai || 31|| ते आक्षै सुखें सुखावले। संसारदुःखें विसरले। विषयेरंगी वोरंगले। श्रीरंगरंगीं॥ ३२॥ te ākṣai sukheṁ sukhāvale | saṁsāraduḥkheṁ visarale | viṣayeraṁgī voraṁgale | śrīraṁgaraṁgīṁ || 32|| तयांस फावली नरदेह पेटी। केली ईश्वरेंसिं साटी। येरें अभाविकें करंटीं। नरदेह गेला॥ ३३॥ tayāṁsa phāvalī naradeha peṭī | kelī īśvareṁsiṁ sāṭī | yereṁ abhāvikeṁ karaṁṭīṁ | naradeha gelā || 33|| आवचटें निधान जोडलें। तें कवडिच्या बदल नेलें। तैसें आयुष्य निघोनि गेलें। अभाविकाचें॥ ३४॥ āvacaṭeṁ nidhāna joḍaleṁ | teṁ kavaḍicyā badala neleṁ | taiseṁ āyuṣya nighoni geleṁ | abhāvikāceṁ || 34|| बहुता तपाचा सांठा। तेणें लाधला परीस गोटा। परी तो ठा‍ईंचा करंटा। भोगूंच नेणे॥ ३५॥ bahutā tapācā sāṁṭhā | teṇeṁ lādhalā parīsa goṭā | parī to ṭhāīṁcā karaṁṭā | bhogūṁca neṇe || 35|| तैसा संसारास आला। मायाजाळीं गुंडाळला। अंतीं येकलाचि गेला। हात झाडुनी॥ ३६॥ taisā saṁsārāsa ālā | māyājāḻīṁ guṁḍāḻalā | aṁtīṁ yekalāci gelā | hāta jhāḍunī || 36|| या नरदेहाचेनि संगतीं। बहुत पावले उत्तम गती। येकें बापुडी यातायाती। वरपडी जालीं॥ ३७॥ yā naradehāceni saṁgatīṁ | bahuta pāvale uttama gatī | yekeṁ bāpuḍī yātāyātī | varapaḍī jālīṁ || 37|| या नरदेहाचेनि लागवेगें। सार्थक करावे संतसंगें। नीचयोनीं दुःख मागें। बहुत भोगिलें॥ ३८॥ yā naradehāceni lāgavegeṁ | sārthaka karāve saṁtasaṁgeṁ | nīcayonīṁ duḥkha māgeṁ | bahuta bhogileṁ || 38|| कोण समयो ये‍ईल कैसा। याचा न कळे किं भर्वसा। जैसे पक्षी दाही दिशा। उडोन जाती॥ ३९॥ koṇa samayo yeīla kaisā | yācā na kaḻe kiṁ bharvasā | jaise pakṣī dāhī diśā | uḍona jātī || 39|| तैसें वैभव हें सकळ। कोण जाणे कैसी वेळ। पुत्रकळत्रादि सकळ। विघडोन जाती॥ ४०॥ taiseṁ vaibhava heṁ sakaḻa | koṇa jāṇe kaisī veḻa | putrakaḻatrādi sakaḻa | vighaḍona jātī || 40|| पाहिली घडी नव्हे आपुली। वयसा तरी निघोन गेली। देह पडतांच ठेविली-। आहे नींच योनी॥ ४१॥ pāhilī ghaḍī navhe āpulī | vayasā tarī nighona gelī | deha paḍatāṁca ṭhevilī- | āhe nīṁca yonī || 41|| स्वान शुकरादिक नीच याती। भोगणें घडे विपत्ती। तेथे कांहीं उत्तम गती। पाविजेत नाहीं॥ ४२॥ svāna śukarādika nīca yātī | bhogaṇeṁ ghaḍe vipattī | tethe kāṁhīṁ uttama gatī | pāvijeta nāhīṁ || 42|| मागा गर्भवासीं आटाटी। भोगितां जालासि रे हिंपुटी। तेथुनियां थोरा कष्टीं। सुटलासि दैवें॥ ४३॥ māgā garbhavāsīṁ āṭāṭī | bhogitāṁ jālāsi re hiṁpuṭī | tethuniyāṁ thorā kaṣṭīṁ | suṭalāsi daiveṁ || 43|| दुःख भोगिलें आपुल्या जीवें। तेथें कैचिं होतीं सर्वें। तैचेंचि पुढें येकलें जावें। लागेल बापा॥ ४४॥ duḥkha bhogileṁ āpulyā jīveṁ | tetheṁ kaiciṁ hotīṁ sarveṁ | taiceṁci puḍheṁ yekaleṁ jāveṁ | lāgela bāpā || 44|| कैंचि माता कैंचा पिता। कैंचि बहिण कैंचा भ्राता। कैंचीं सुहृदें कैंची वनिता। पुत्रकळत्रादिक॥ ४५॥ kaiṁci mātā kaiṁcā pitā | kaiṁci bahiṇa kaiṁcā bhrātā | kaiṁcīṁ suhṛdeṁ kaiṁcī vanitā | putrakaḻatrādika || 45|| हे तूं जाण मावेचीं। आवघीं सो‍इरीं सुखाचीं। हे तुझ्या सुखदुःखाचीं। सांगाती नव्हेती॥ ४६॥ he tūṁ jāṇa māvecīṁ | āvaghīṁ soirīṁ sukhācīṁ | he tujhyā sukhaduḥkhācīṁ | sāṁgātī navhetī || 46|| कैंचा प्रपंच कैंचे कुळ। कासया होतोसी व्याकुळ। धन कण लक्ष्मी सकळ। जाइजणें॥ ४७॥ kaiṁcā prapaṁca kaiṁce kuḻa | kāsayā hotosī vyākuḻa | dhana kaṇa lakṣmī sakaḻa | jāijaṇeṁ || 47|| कैंचें घर कैंचा संसार। कासया करिसी जोजार। जन्मवरी वाहोन भार। सेखीं सांडून जासी॥ ४८॥ kaiṁceṁ ghara kaiṁcā saṁsāra | kāsayā karisī jojāra | janmavarī vāhona bhāra | sekhīṁ sāṁḍūna jāsī || 48|| कैंचें तारुण्य कैंचे वैभव। कैंचें सोहळे हावभाव। हें सकळहि जाण माव। माईक माया॥ ४९॥ kaiṁceṁ tāruṇya kaiṁce vaibhava | kaiṁceṁ sohaḻe hāvabhāva | heṁ sakaḻahi jāṇa māva | māīka māyā || 49|| येच क्षणीं मरोन जासी। तरी रघुनाथीं अंतरलासी। माझें माझें म्हणतोसी। म्हणौनियां॥ ५०॥ yeca kṣaṇīṁ marona jāsī | tarī raghunāthīṁ aṁtaralāsī | mājheṁ mājheṁ mhaṇatosī | mhaṇauniyāṁ || 50|| तुवां भोगिल्या पुनरावृत्ती। ऐसीं मायबापें किती। स्त्री कन्या पुत्र होती। लक्षानलक्ष॥ ५१॥ tuvāṁ bhogilyā punarāvṛttī | aisīṁ māyabāpeṁ kitī | strī kanyā putra hotī | lakṣānalakṣa || 51|| कर्मयोगें सकळ मिळालीं। येके स्थळीं जन्मास आलीं। तें तुवां आपुलीं मानिलीं। कैसीं रे पढतमूर्खा॥ ५२॥ karmayogeṁ sakaḻa miḻālīṁ | yeke sthaḻīṁ janmāsa ālīṁ | teṁ tuvāṁ āpulīṁ mānilīṁ | kaisīṁ re paḍhatamūrkhā || 52|| तुझें तुज नव्हे शरीर। तेथें इतरांचा कोण विचार। आतां येक भगवंत साचार। धरीं भावार्थबळें॥ ५३॥ tujheṁ tuja navhe śarīra | tetheṁ itarāṁcā koṇa vicāra | ātāṁ yeka bhagavaṁta sācāra | dharīṁ bhāvārthabaḻeṁ || 53|| येका दुर्भराकारणें। नाना नीचांची सेवा करणें। नाना स्तुती आणी स्तवनें। मर्यादा धरावी॥ ५४॥ yekā durbharākāraṇeṁ | nānā nīcāṁcī sevā karaṇeṁ | nānā stutī āṇī stavaneṁ | maryādā dharāvī || 54|| जो अन्न देतो उदरासी। शेरीर विकावें लागे त्यासी। मां जेणें घातलें जन्मासी। त्यासी कैसें विसरावें॥ ५५॥ jo anna deto udarāsī | śerīra vikāveṁ lāge tyāsī | māṁ jeṇeṁ ghātaleṁ janmāsī | tyāsī kaiseṁ visarāveṁ || 55|| अहिर्निशीं ज्या भगवंता। सकळ जिवांची लागली चिंता। मेघ वरुषे जयाची सत्ता। सिंधु मर्यादा धरी॥ ५६॥ ahirniśīṁ jyā bhagavaṁtā | sakaḻa jivāṁcī lāgalī ciṁtā | megha varuṣe jayācī sattā | siṁdhu maryādā dharī || 56|| भूमि धरिली धराधरें। प्रगट हो‍ईजे दिनकरें। ऐसी सृष्टी सत्तामात्रें। चालवी जो कां॥ ५७॥ bhūmi dharilī dharādhareṁ | pragaṭa hoīje dinakareṁ | aisī sṛṣṭī sattāmātreṁ | cālavī jo kāṁ || 57|| ऐसा कृपाळु देवाधिदेव। नेणवे जयाचें लाघव। जो सांभाळी सकळ जीव। कृपाळुपणें॥ ५८॥ aisā kṛpāḻu devādhideva | neṇave jayāceṁ lāghava | jo sāṁbhāḻī sakaḻa jīva | kṛpāḻupaṇeṁ || 58|| ऐसा सर्वात्मा श्रीराम-। सांडून धरिती विषयकाम। ते प्राणी दुरात्मे अद्धम। केलें पावती॥ ५९॥ aisā sarvātmā śrīrāma- | sāṁḍūna dharitī viṣayakāma | te prāṇī durātme addhama | keleṁ pāvatī || 59|| रामेविण जे जे आस। तितुकी जाणावी नैराश। माझें माझें सावकाश। सीणचि उरे॥ ६०॥ rāmeviṇa je je āsa | titukī jāṇāvī nairāśa | mājheṁ mājheṁ sāvakāśa | sīṇaci ure || 60|| जयास वाटे सीण व्हावा। तेणें विषयो चिंतीत जावा। विषयो न मिळतां जीवा। तगबग सुटे॥ ६१॥ jayāsa vāṭe sīṇa vhāvā | teṇeṁ viṣayo ciṁtīta jāvā | viṣayo na miḻatāṁ jīvā | tagabaga suṭe || 61|| सांडून राम आनंदघन। ज्याचे मनीं विषयचिंतन। त्यासी कैंचें समाधान। लोलंगतासी॥ ६२॥ sāṁḍūna rāma ānaṁdaghana | jyāce manīṁ viṣayaciṁtana | tyāsī kaiṁceṁ samādhāna | lolaṁgatāsī || 62|| जयास वाटे सुखचि असावें। तेणें रघुनाथभजनीं लागावें। स्वजन सकळही त्यागावे। दुःखमूळ जे॥ ६३॥ jayāsa vāṭe sukhaci asāveṁ | teṇeṁ raghunāthabhajanīṁ lāgāveṁ | svajana sakaḻahī tyāgāve | duḥkhamūḻa je || 63|| जेथें वासना झोंबोन पडे। तेणेंचि अपायें दुःख जडे। म्हणौनि विषयवासना मोडे। तो येक सुखी॥ ६४॥ jetheṁ vāsanā jhoṁbona paḍe | teṇeṁci apāyeṁ duḥkha jaḍe | mhaṇauni viṣayavāsanā moḍe | to yeka sukhī || 64|| विषयजनित जें जें सुख। तेथेंचि होतें परम दुःख। पूर्वीं गोड अंतीं शोक। नेमस्त आहे॥ ६५॥ viṣayajanita jeṁ jeṁ sukha | tetheṁci hoteṁ parama duḥkha | pūrvīṁ goḍa aṁtīṁ śoka | nemasta āhe || 65|| गळ गिळितां सुख वाटे। वोढून घेतां घसा फाटे। कां तें बापुडें मृग आपटे। चारा घे‍ऊन पळतां॥ ६६॥ gaḻa giḻitāṁ sukha vāṭe | voḍhūna ghetāṁ ghasā phāṭe | kāṁ teṁ bāpuḍeṁ mṛga āpaṭe | cārā gheūna paḻatāṁ || 66|| तैसी विषयसुखाची गोडी। गोड वाटे परी ते कुडी। म्हणौनियां आवडी। रघुनाथीं धरावी॥ ६७॥ taisī viṣayasukhācī goḍī | goḍa vāṭe parī te kuḍī | mhaṇauniyāṁ āvaḍī | raghunāthīṁ dharāvī || 67|| ऐकोनि बोले भाविक। कैसेनि घडे जी सार्थक। सांगा स्वामी येमलोक। चुके जेणें॥ ६८॥ aikoni bole bhāvika | kaiseni ghaḍe jī sārthaka | sāṁgā svāmī yemaloka | cuke jeṇeṁ || 68|| देवासी वास्तव्य कोठें। तो मज कैसेंनि भेटे। दुःखमूळ संसार तुटे। कोणेपरी स्वामी॥ ६९॥ devāsī vāstavya koṭheṁ | to maja kaiseṁni bheṭe | duḥkhamūḻa saṁsāra tuṭe | koṇeparī svāmī || 69|| धडपुडी भगवत्प्राप्ती-। हो‍ऊन चुके अधिगती। ऐसा उपाये कृपामूर्ती। मज दीनास करावा॥ ७०॥ dhaḍapuḍī bhagavatprāptī- | hoūna cuke adhigatī | aisā upāye kṛpāmūrtī | maja dīnāsa karāvā || 70|| वक्ता म्हणे हो येकभावें। भगवद्भजन करावें। तेणें हो‍ईल स्वभावें। समाधान॥ ७१॥ vaktā mhaṇe ho yekabhāveṁ | bhagavadbhajana karāveṁ | teṇeṁ hoīla svabhāveṁ | samādhāna || 71|| कैसें करावें भगवद्भजन। कोठें ठेवावें हें मन। भगवद्भजनाचें लक्षण। मज निरोपावें॥ ७२॥ kaiseṁ karāveṁ bhagavadbhajana | koṭheṁ ṭhevāveṁ heṁ mana | bhagavadbhajanāceṁ lakṣaṇa | maja niropāveṁ || 72|| ऐसा म्लानवदनें बोले। धरिले सदृढ पाऊलें। कंठ सद्‍गदित गळाले। अश्रुपात दुःखें॥ ७३॥ aisā mlānavadaneṁ bole | dharile sadṛḍha pāūleṁ | kaṁṭha sadgadita gaḻāle | aśrupāta duḥkheṁ || 73|| देखोन शिष्याची अनन्यता। भावें वोळला सद्‍गुरु दाता। स्वानंद तुंबळेल आतां। पुढिले समासीं॥ ७४॥ dekhona śiṣyācī ananyatā | bhāveṁ voḻalā sadguru dātā | svānaṁda tuṁbaḻela ātāṁ | puḍhile samāsīṁ || 74|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे वैराग्यनिरूपणनाम समास दहावा॥ १०॥ ३.१० iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde vairāgyanirūpaṇanāma samāsa dahāvā || 10|| 3.10 ॥ दशक तिसरा समाप्त॥ || daśaka tisarā samāpta ||