ADVAITA.cz

Každá lidská bytost je pacientem v nemocnici zvané svět

10. 6. 2025 - advaita

Každá lidská bytost je pacientem v nemocnici zvané svět

Audionahrávka 35

16. prosince 1979

V knize Eknath Bhagwat je popis Parabrahman, které je plné a dokonalé ve všech ohledech. Když mluvím k vám, neberu v potaz vaši duchovní úroveň ani to, jestli jste vzdělaní a zda jste v nevědomosti či vybaveni poznáním. Na oplátku se od vás očekává, že budete této promluvě naslouchat velmi pozorně. Přestavte si, že jste zaměstnanec a dnes je výplatní den, kdy vám bylo oznámeno, že se váš plat zvýší. Jak budete pozorní! Jsou zde někteří lidé, kteří si přijdou vyslechnout přednášku, a během ní usnou. To se od vás neočekává. Ochutnáváte jídlo a jste si ho vědomi do té doby, dokud neprojde vaším hrdlem. Jakmile ho ale spolknete, zapomenete na něj. I přes vaši neznalost biologie vám jídlo dodává energii. Proto buďte pozorní, jako když vám váš zaměstnavatel sdělí zvýšení platu. A nezajímejte se o výši platu ostatních. Nezáleží na tom, pokud neporozumíte tomu, co zde říkám. Zapamatujte si však, že vás považuji za Já. Nikdy neberu v úvahu to, co si myslíte o sobě nebo za co se považujete. Beru vás jako Já. Já nejsem tělo, a to samé platí pro vás. I když nechápete to, co zde slyšíte, budete tím obdařeni stejně, jako vám dodává jídlo výživu navzdory vaší neznalosti biologie. Kdo je ve vás posluchačem? Jsou to vaše uši? Ne, je to Bůh uvnitř vás. Co je důležité, je váš zájem o promluvu a vaše naprostá pozornost. Nejprve je nutné odstranit nečistoty a chybné prvky a potom je potřeba pečovat o to dobré. Vše, co je dobré, musíte chránit. Nejdříve musíte rozpoznat to dobré a potom se o to starat. Dám vám příklad. Od té doby, co jste poprvé zaznamenali své bytí, o něho pečujete. Když mi nasloucháte, výsledkem je vnitřní pročištění. Musíte tuto čistotu ochraňovat a dbát o ni. Pročištění a jeho udržování fungují společně. Chcete-li vykopat studnu, nejdříve vyhledáte možný zdroj podzemní vody a potom začnete odstraňovat zeminu, kameny a další překážky, abyste se dostali k čisté vodě. Pokud pozorně nasloucháte tomu, co je zde řečeno, pak čiré vědomí vyjádří sebe samo. Když je odstraněna tělesná totožnost a její návyky, ryzí vědomí zazáří, a to je naše Já. Jakmile si takto uvědomíte ryzí vědomí, shledáte sebe sama jako nekonečného a neomezeného. Ryzí vědomí zná prostor, ale prostor nezná Ryzí vědomí, které je před prostorem. Ryzí vědomí se nazývá Parabrahman neboli Paramátman.

Jakým způsobem poznáváte svět a přírodu? Nejprve víte, že jste, a následně poté je poznán svět a příroda. Není-li přítomný váš pocit bytí, není zde svět ani příroda. Vše, co je spatřené, je součástí vašeho vidění. Za nepřítomnosti vašeho pocitu bytí tu nic není. Existence Toho, co je před vším a je věčné (tj. Parabrahman), je fakt. Bez vědomí sebe sama tu nic není. Vše, co je viděno, včetně vesmíru, je součástí vědomí. To, co je spatřeno ve vědomí, není nic než samotné vědomí ve formě vesmíru, přírody. Šrí Krišna říká: „Absolutno je před vším a obsahuje vědomí a vize včetně vesmíru. Nic nelze pochopit, aniž bychom to označili a pojmenovali. Proto to, co je před vším, se nazývá Paramátman. Jména či názvy jsou nutné čistě jen k praktickým účelům. Každému objektu je dán název. Všechna jména a formy, které existují, jsou pomíjivé a nakonec zmizí. Paramátman je však věčné. Je neměnné, neomezené a bezčasé. Nikdy neubude, je vždy plné a kompletní. Jsem to, co je před vesmírem.“ To je to, co Šrí Krišna Paramátman říká. Paramátman je v neduálním stavu, ve kterém není žádné jméno. Jen co se objeví vesmír, Paramátman to ví. Pro vědění o sobě sama je zapotřebí něco druhé. Pokud existuje pouze jedno, kdo pak bude znát koho? Před vyvstáním stvoření tu je nedvojnost. Poté co se objeví, dochází k jeho pozorování, které se děje Paramátmanu. Mahátattva, Hiranjagarbha jsou jména udělená velkolepé Skutečnosti, nejvyššímu Vědomí. Skutečnost je věčná a je Pravdou. Všechna jí daná jména jsou za účelem jejího pochopení. Žádné jméno či forma se jí však nemůže dotknout. Vědomí sebe sama a nic z toho, co se v něm objevuje, není věčné. Vše podléhá procesu vznikání a zanikání, přicházení a odcházení, zjevování a mizení. Všechny jevy jsou dočasné. To, že víte, že jste, je díky vašemu vědomí, které vyjadřuje sebe samo a potom se stane latentní. Nikdy není nepřetržité. Vědomí sebe sama a vše, co se v něm objevuje, podléhá procesu vzniku a zániku. Ale nejzazší Skutečnost, do které se to vše nakonec rozplyne, je věčná. Vše vyvstává z této Skutečnosti, je vědomé pro určitou dobu a poté se vrací zpět a rozpustí se ve zdroji, tj. Skutečnosti.

K čemu se vztahuje tato promluva? K vašemu vědomí. Víte, že jste, říkáme tomu poznání „vy jste“, váš pocit bytí, jehož světlo se objevuje jako svět, příroda. Podzemní voda je čirá, ale k tomu, abyste se k ní dostali, musíte odstranit zeminu, kameny a všechny překážky. Stejně tak čiré je i vaše vědomí, ale špatné dojmy a zvyky ho zdánlivě překrývají. Proto je zapotřebí je odstranit. Vy jste ryzím vědomím. Zůstává ryzí bez jakéhokoliv vašeho přičinění. Pouze je nutné odstranit tělesnou totožnost a své chybné dojmy a návyky. Není zapotřebí očišťovat vědomí. Je neustále ryzí. Vědomí sebe sama a vše, co se v něm objevuje, zanikne, neboť je jen dočasné. To, co je před tím vším, je věčná Skutečnost. Ona vždy přetrvává. Skutečnost je neviditelná, protože nemá žádnou formu. V důsledku vašeho pročištění si to v pravý okamžik uvědomíte. Ego se objevuje s vaší tělesnou totožností a vírou, že máte jméno a formu. Máte za to, že jste konatelem, a vše se děje, protože to děláte vy. To, co je před vědomím sebe sama a to, co toto vědomí obsahuje, nemá žádný pocit bytí. Ono neví, že je. Díky své očistě a její údržbě dozrajete a stanete se způsobilí obdržet Sebepoznání. Skutečnost se otevře a bude vám zřejmá. Jaké pak bude vaše poznání? Budete vědět, co jste byli před objevením vašeho vědomí, a dojde vám také, co jste skutečně právě nyní v tento okamžik. S tímto pravým poznáním svého Já se vskutku stanete schopní žít plnohodnotně. Nic, co se odehraje ve vašem životě, vás nijak neovlivní a nijak se vás nedotkne. S vaším „jástvím“ jste nuceni čelit životním situacím. Vaše Sebepoznání vám dá odměřenost, jako kdybyste byli nezaujati ničím z toho, co se vám v životě stane. To ale neznamená, že nebudete ovlivněni jen těmi negativními situacemi. Zjistíte, že se vás nedotýkají ani ty dobré. Žádné vznikání a zanikání vás nijak nevyruší.

Dovolte mi zopakovat to, co jsem řekl v úvodu této promluvy. Dívám se na vás a mluvím k vám s tím, že vás znám jako své Já, bez ohledu na to, co si o sobě myslíte či za co se považujete. Když k vám hovořím, a znám vás přitom jako Já, vysvětluji vám do detailu, jak je možné, že jste to samé, co jsem já. Třebaže se považujete za odlišného ode mne, musím vás přeměnit, abyste byli ve skutečné jednotě se mnou. Všechny vaše potíže při realizování Pravdy souvisejí s vaší tělesnou totožností, kvůli které se označujete za muže či ženu. Vaše mylná představa způsobuje tento problém. Abych vás probudil, uděluji vám skutečné poznání. Toto hluboké poznání je nezbytné si vyslechnout od někoho, kdo je již probuzen. Nevědomost nastřádaná po několika životech musí zmizet. Když si uvědomíte Pravdu toho, co zde bylo řečeno, budete chápat své zrození jako mýtus. Rovněž tak pochopíte, že jste to, co je nesmrtelné. Svoji promluvu adresuji tomu, co ji může pochopit. Nehovořím k lidské bytosti. Vaše tělo je lidského druhu. Avšak to, co ve skutečnosti jste, nemá žádné tělo. Skutečnost se objevuje tím způsobem, že na sebe bere mnoho podob, ale Ona sama je bezforemná. Vše je jejím vyjádřením, ale Ona je neviditelná. Jak si uchováte nyní to, co jste si vyslechli? Podržte si to ve svém vědomí, kvůli kterému víte, že jste. Všechny vaše činnosti jsou přirozeným děním. Uskutečňují se bez ohledu na to, zda je děláte či nikoli. Jenže vaším zvykem je mít za to, že jste konatelem. Sami pochopíte, že nejste konatelem. A jen poté si uvědomíte, že jste se mnou zajedno. Do té doby bude váš mylný zvyk považovat se za konatele přetrvávat. Přivlastňujete si konatelství i za činy vámi nevykonané. Toto pokračuje stejně tak i ve snu. Ve snu říkáte, že jste někoho uhodili. Ve snu se nikdy nic nestalo, tudíž otázka vykonání čehokoliv nevyvstává. Dokud je vaše tělesná totožnost brána za skutečnou, budete se cítit jako konatel. Jste si zcela jisti, že jste ta a ta osoba. Budete možná překvapeni, když se ode mne dozvíte, že vaše bytí je smyšlené. Vzali jste na sebe své bytí, to je vaše nevědomost o skutečnosti. Jste uvězněni ve svých představách „já“ a „moje“, ve svém nabytém vlastnictví a vztazích. Nemáte sebemenší pochybnost o tom, co jste. Jste si zcela jisti, že smrt vše odnese. Obáváte se svého konce. Vaše smrt je stejně tak falešná jako váš pocit bytí. Avšak jste si jisti smrtí a ztrátou všeho. To, že přijdete o majetek, je možná fakt, ale vaše smrt je čirý výmysl. Žádná živá bytost nikdy nezemřela. Stejně tak falešné je vaše zrození, které se nikdy nestalo. I když jsou zrození a smrt falešné představy, váš intelekt to nedokáže přijmout. Pro váš intelekt jsou nezpochybnitelné. Kvůli vjemům a zvykům nastřádaným po mnoha letech jste si jisti svou totožností, svým jménem a formou. Plně věříte ve skutky konané ve svůj prospěch a pohodlí. To vše jsou pouhé představy. Když kopete studnu, musíte odstranit zeminu a kameny. Stejně tak se musíte zbavit všech svých konceptů a představ, které nejsou nic než nečistoty, a musíte být zajedno se svým Já. Třebaže se zdá, že je obloha zakryta mraky, ve skutečnosti je to vše jen dočasné a neskutečné. Vaše Já vždy zůstává stranou všech vašich falešných konceptů a toho, čemu mylně věříte. Já je věčné a nic ho nemůže překrýt či zasáhnout. Všechny vaše falešné ideje jsou jen dočasné a zákonitě jednou zmizí. To vše je vymyšlená snůška vašich konceptů a představ. Pravé Já zůstává vždy nedotčeno a neporušeno. Musíte meditovat na své vědomí, které je láskou samotnou a nepodléhá žádné smrti. Podobá se světlu. Stejně jako světlo nemůže zůstat nepřetržitě, vaše vědomí je rovněž dočasné. To ale neznamená, že zanikne. Stejně jako světlo nepodléhá smrti, i vaše vědomí je nesmrtelné. Přece zde není důvod k smutku, když odejde nějaký spotřební předmět. Nic špatného se mu nestalo. To, co skončilo, se rozmnoží. Například když se vypaří kapka vody, následně se spojí s oceánem. Toto tvrzení můžete zpochybnit, avšak když vyroste ze sklizeného zrna obilí, obilí se znovu rozmnoží do dalších zrn. U ničeho nedochází k žádné zkáze; věci zmizí, aby se znova objevily. Je zde nepřetržitý tok mizení a objevování.

Musíte provádět rozlišování (vivéku). Kvůli tělesné totožnosti jsme začali věřit ve věci, na které jsme si zvykli. Nejsme schopni přijmout i to zřejmé. Nedokážeme se vzdát svých špatných zvyků. To, co skončí, bereme za navždy zaniklé. Když naše tělo zestárne či onemocní, říkáme, že umíráme. Nedokážete-li se vzdát fenoménu smrti nyní, potom už zde nebude žádná možnost poznat, že jste chybovali. V každém případě všechny vaše koncepty jednou skončí. Rozumnější je poznat pravdu nyní, dokud jste naživu. Učiníte-li tak, budete vědět, že vaše Já je nesmrtelné, úplné a dokonalé. Vaše poznání Věčného a Pravdy předchází všemu. Je i před vyvstáním vašeho vědomí. Protože se družíte s nevědomými lidmi, učíte se a snadno a lehce věříte tomu, že jste tělem a že jste se narodili. A tyto nasbírané dojmy si se sebou nosíte po celý život až do konce tělesného odchodu. Váš jazyk zná chuť jídla jen do doby, než je spolknuto. Poté o něm už neví, ale výživu pak stejně získáte. Podobně když si vyslechnete toto poznání, aniž byste ho chápali, ono vykoná svoji práci. Ať už je vaše nevědomost jakákoliv, nyní víte, že nejste tělo, ale Já. Tuto Pravdu musíte obdržet od Toho, kdo Ji zná a kdo Ji žije. I když Ji zatím nechápete či nežijete, tato Pravda uvnitř vás vykoná svou práci. Posluchač uvnitř vás si vyslechl, čím on je. Posluchač má schopnost zvýšit svou ryzost k tomu, aby realizoval Já. To se stane bez vašeho svolení. Kvalita a schopnost posluchače je taková, že obdrží Sebepoznání, a aniž by to s vámi konzultoval, vše potřebné se dříve či později uskuteční. Spoléháte se na Písma. Ale kdo jsou autoři těchto náboženských textů? Považuji je za ty, co „mlží“. Jejich Písma jsou plná jejich konceptů. To, co autor napíše, závisí na jeho názoru a náladě. Může psát cokoliv, co má v oblibě. A protože jsou texty prastaré, tak se cítíme být zavázáni přijmout je se sepjatýma rukama. Máme za to, že jsou to slova boží. Vše, co jste si vyslechli od ostatních a přečetli z Písma, není nic než poetická představivost. Skutečná pravda o písmech se vám zcela objasní. Možná je pro vás má promluva jen stěží přijatelná a obtížně pochopitelná. Toto tělo naplnilo svých 83 let podle vašeho časového měřítka. Byl jsem nepřetržitě bez jakéhokoliv zakoušení. Pro věčný princip je těchto 83 let prožitkem nemoci, ne-pohody (dis-ease). To je pro mne nová zkušenost. Tato nepohoda se nazývá nemocí samotné existence (těla). Před prvním dnem z těchto 83 let jsem neměl potřebu brát jakékoliv léky či mít nějaké jiné potřeby. Nebylo zapotřebí jíst, pít, chodit ani spát. Nebyla zde potřeba žádného druhu. Byl jsem ve věčném stavu, a náhle, aniž bych věděl, co se stalo, začal fungovat se zvukem Óm tento (ne-pohodlný) stav. To byl počátek Rg védy neboli védy ne-pohody, jak to nazývám. Fyzická existence je véda ne-pohody. Každá lidská bytost je pacientem v obrovské nemocnici zvané svět. Tato nemocnice poskytuje pacientům jídlo, vodu a léky. Během nemoci každý požaduje léky různého druhu. Léky vás mají dostat do pocitu pohodlí, když máte dělat to či ono, včetně poslouchání hudby. A tím vznikla Sámavéda. Výsledkem Sámavédy bylo to, že jste dokázali rozlišovat a vědět, co máte a co nemáte dělat, tj. plánování. Potom vznikla Jadžurvéda, za jejíž vznik je zodpovědná Sámavéda. Abyste poznali význam toho všeho a realizovali Já, musíte recitovat boží jméno či mantru, kterou vám udělil váš Sadguru. Vaše schopnost provádět neustálou a nepřerušovanou recitaci mantry odráží to, jak opravdoví jste. Když opakujete mantru, pochopení jejího plného významu a veškerého tajemství ohledně poznání Já vám bude odkryto. Obdržíte plné poučení zevnitř. Budete vědět, co dělat a čemu se vyhnout. Z bezproblémového stavu jste se náhle dostali do obtížné situace. Avšak díky pomoci vašeho Sadgurua vám bude ukázána cesta ven ze všech problémů. Žák byl správně veden k tomu, aby udělal to či ono a vyhnul se tomu či onomu. Byl dostatečně poučen, jak to převést do praxe. Bylo mu sděleno, jak se vyhnout rušivým faktorům. To byl počátek další védy, jež se nazývá Atharvavéda. V Absolutnu není žádný pocit bytí či chtění. Já chci to či ono nemá konce. To je nemoc, která se objevila. Ztratili jste všechen svůj klid kvůli ní. To, co vám zde povídám, je pouze pro vaši potřebu. Neříkejte to druhým, můžou se na vás naštvat. Díky Guruově milosti jsem došel k poznání toho, co jsem byl a co věčně jsem. To samé pokračuje i během mých 83 let života.

To, co jsem, a to, čím nejsem, je mi jasné, a tudíž nemám problém při odpovídání lidem hledajícím spory, kteří sem přicházejí z celého světa. Kohokoliv, kdo sem přijde, se pouze zeptám: „Jaký je váš věk?“ Nemám potřebu jim dávat jakékoliv další otázky. Znám velmi dobře to, co jsem byl před těmito 83 lety a před dotykem mého bytí. Veškeré mé vědění je bez snahy znát to. Vím také, že celé dění se odehrává v poli pěti elementů, tří kvalit a principů Prakrti a Puruša. Nic z toho nemůže vstoupit do mé věčné existence. Všechny dobré a špatné činy, které se odehrály během mého života, zůstanou zde a nikdy se nedostanou mimo tuto sféru. To je odevzdání všech výsledků činností věčnému Brahman či Krišnovi. Znovu vám připomínám, že k vám hovořím a pokládám vás přitom za Já. Váš postoj je však odlišný. Moje současná existence je jako nemoc, která je odkázána k tomu zmizet. Neprováděl jsem opakování mantry či pokání pro vlastní zisk, když jsem ale potkal svého Sadgurua, oddělil mne od neskutečného během okamžiku.

Z knihy Tat Tvam Asi