ADVAITA.cz

Parabrahman není ani poznání ani nevědomost, je za obojím

27. 5. 2025 - advaita

„Vše, co je viditelné, nakonec dojde k zániku. Avšak Já je vždy věčné.“ (Dasboadh, oddíl 9, kapitola 2, verš 1)

Vše, co lze vidět či jinak vnímat, bude nakonec zničeno. Vše se jeví a objevuje proto, že si vytváříme ideje a představujeme všelijaké věci. Přesto tu neexistuje nic než paměť. V noci, když hluboce spíme, je paměť nečinná, a tudíž veškerý projev je vymazán. Doby či dny nejsou absolutní. V noci ve chvíli, co na sebe zapomeneme a usneme, vše zmizí. Spánek je stav, kde je svět zapomenut. Jestliže se někdo něčím v noci trápí, pak trpí nespavostí. Ale naše Já nikdy nezmizí. Vše, co se prostřednictvím zapomnění vytrácí, a připomenutím se znovu objeví, je neskutečné. Koncept značí vzpomínku (připomenutí si něčeho). Skutečné Já existuje bez ohledu na existenci konceptů. Já je esence. Já je věčné, pravé a skutečné. Není zde žádný rozdíl mezi tebou a Já. Božská přirozenost je vlastní Bytí. Já má mnoho jmen jen proto, aby došlo k jeho snadnému pochopení. Ve skutečnosti však žádné jméno nemá. Je přítomné jak uvnitř, tak vně. Ten, kdo se nechává strhávat světskými událostmi a objekty, to nepochopí. My To již jsme, přesto to nechápeme. Písma tvrdí: ´Bůh je uvnitř každého z nás.´ Lidé se proto pokoušejí nalézt Boha uvnitř sebe. Potom však pocítí temnotu všude okolo sebe, neboť v našem nitru žádná sluneční záře není. Písma dále říkají, že vše, co je viditelné, je pomíjivé. Jenže naše vlastní Já vidět ani nijak vnímat nelze. Ten, kdo nemá realizovaného Mistra, vidí pouze to, co je očividné. Proto je nutné, abyste prostřednictvím učení od realizovaného Mistra získali správné poznání svého Já. Vše je pak pochopeno, spočíváte-li ve svém pravém Já a vše je vnímáno pouze na základě Já.

Vaše forma je jako prostor. Je všeprostupující. Nelze ji nijak uchopit. Pouze ego se množí a snaží se vytvářet rozdílnosti v Jednotě božského Já, které je ve skutečnosti zcela nedělitelné. Ego vytváří všechny mylné představy a deformace jako např. ´Já jsem muž, já jsem žena, já jsem bohatý, já jsem chudý, já jsem šťastný, já jsem nešťastný.´ Sám pocit ´já jsem´ má svůj zdroj ve vašem Já. Ale díky iluzi se nám zdá, jako bychom byli tělem. Iluze má svůj počátek právě zde. Jestliže nazvu sebe ryzím (univerzálním) ´Já´, pak v tom není obsažena žádná iluze. Proto platí: ´Jsem, který Jsem´ či ´Já jsem To´. Iluze je falešná představa, že jsme ztotožněni s tělem. Ve skutečnosti jste zdrojem zvuku ´Óm´, který označuje Brahman. Maruti značí mysl. Ten, kdo funguje za hranicemi mysli, je Ráma neboli Já. Nyní vám vyložím znaky ega. Tvrdit, že jste tělem, je zajetí. Říkat, že nejste tělem, je osvobození. ´Já´ a ´moje´ značí spoutanost. Naproti tomu ´říkat to není moje a já nejsem´ je osvobození (sadačara). Ego je Hari, sídlící uvnitř čtyř těl. Ve stavu bdělosti vše, co je viděno skrze ´hrubé tělo´, zmizí ve chvíli, když se vytratí ´hrubé tělo´. Jakmile se hrubé tělo vytratí, On přestane cokoliv zakoušet. ´Hrubé´ a ´Virata´ jsou jedno a to samé. V hinduistických písmech se píše o čtyřech tělech, navršených na Skutečnosti. Jsou čtyři těla individuální bytosti a čtyři těla vesmíru. První tělo lidské bytosti se nazývá ´hrubé tělo´. Druhé je ´jemné tělo´ (jemné značí mysl, intelekt, smysly atd.), třetí je ´kauzální tělo´ a ´super-kauzální´ je čtvrté, nejjemnější tělo. A čtyři těla vesmíru se nazývají Virata – obrovské, zlaté lůno (Hiranjagarbha), nevědomost (Avjakruta), a Poznání (Mula Prakrti). V textu Dípa Ratnakara je vzpomenut rozhovor žáka s mistrem. Žák prosí mistra: „Sděl mi prosím takové poznání, kterým se z člověka stává Parabrahman (Nejzazší Skutečnost).“ Mistr mu odpověděl: „Jestliže mě budeš následovat, učiním tě Parabrahman. (Dostanu tě do tohoto bodu poznání). Stoupáte na čtyři hory (čtyři těla), které se také nazývají sedm nebes. Hrubé tělo je bdělý stav. Odhodíte toto tělo a jemu náležící stav, neboť nejste hrubé tělo. Jestliže se považujete za tělo, jste spoutáni. Tělo je smrtelné. Jestliže nazýváte tělo – mé vlastní tělo, pak zjistěte, koho je to tělo a kdo jste. Poznejte své Já. V hrubém těle má každý orgán svůj vlastní název. Nic z toho nejste. Intelekt je Brahmadéva (Bůh). Řekne-li se, že tělo je stvořené Brahmadévou, pak to znamená, že je stvořené intelektem. Takže Brahmadéva je stvořitel. Tudíž nechť intelekt zůstane s Brahmou. Nyní přichází na řadu jemné tělo. Vědomí, mysl, intelekt, oči, uši atd. – to vše nejste, ale je to vaše. Snaha přivlastnit si něco je pocit, že vše náleží mně. Říká-li se, že z přivlastnění si toho máte výčitky svědomí, pak to znamená, že vše patří Višnuovi. Tudíž to nenáleží vám, ale bohu Višnuovi. Proto vše vraťte zpět bohu Višnuovi. Jemný stav je stav snění. Uchvácení světskými objekty vám přináší zkázu. Jestliže opustíte povrchní světskost, ocitnete se v prázdnotě. Přesto však v prázdnu něco zůstává. Je to nicota, nevědomost neboli kauzální tělo. Spánek je stav, který náleží kauzálnímu tělu. Vše je zde zlikvidováno. Bohem kauzálního stavu je Rudra. Panuje zde všude tma. Třebaže je Šiva ztělesněním poznání, Rudra je aspektem nevědomosti (poznání a nevědomost neboli Šiva a Rudra nejsou oddělená božstva, nýbrž žijí naproti sobě protilehle jako protiklady). Rudra se stane Šivou ve chvíli, kdy zemi zaplaví noc. Abyste rozehnali Rudru, musíte se probudit a odstranit nevědomost. Tato nevědomost ve smyslu ´Tady nic není´ se vrací k Rudrovi. To byl třetí obrovský krok hlubokého spánku, který byl nyní ponechán vzadu. Nyní zde zůstala prázdnota. Je zde přítomné pouze To, co překročilo všechna tři předešlá těla. Jedná se o Uvědomění neboli ryzí Vědomí. Jinými slovy, dalo by se to vyjádřit jako pocit ´já´, jenž tu zůstává. Proto za sebou zanechte rovněž tento pocit ´já´. Avšak skutečného ´Já´ se vzdát nelze. To je stále přítomné. Přetrvává ve všech třech výše popsaných stavech. ´Já´ je základ samotné existence, vědomí a blaha. V bdělém stavu je jak štěstí, tak neštěstí, jelikož tento stav je stavem dvojnosti. Avšak ve stavu hlubokého spánku je pociťována pouze čirá radost. Toto blaho hlubokého spánku je přítomné pouze v kauzálním těle. Supra-kauzální tělo se nazývá Šiva. Je rovněž známé jako Brahman. Co to znamená, když končí Šivaratri (noc Šivy) a přichází Šivadini (den Šivy)? Je to moment, kdy adept odhalí své pravé Já. V supra-kauzálním těle si uvědomíte fakt, že jste Šiva, neboli Bůh poznání. Džíva, nevědomá individualita, je přítomná v prvních třech tělech; proto bytosti známé jako džňáninové, říkají ´Já jsem ztělesněné poznání.´ Potom platí ´Ajamatma Brahman´ čili ´Já jsem On´ nebo ´Já jsem To´ a Já jsem Ten, kdo aktivuje všechna tři těla. Adept, který žije v duchu prohlášení Aham Brahmasmi (Já jsem Brahman), prožívá neustále tento zážitek. Naopak je-li někdo přesvědčen o tom, že je tělem, pak má připoutanost a touhu k tělu i v okamžiku umírání. Proto musí podstoupit opětovně zrození. Mysl je příčinou jak zajetí, tak osvobození. Adept, jehož touha po novém ztělesnění není patrná, nepodstupuje nové vtělení. Touha musí být velmi silná. Jemné tělo, utvořené z Radža guny, je obrácené k Bohu (Skutečnosti) na jedné straně a k démonu (nevědomosti) na straně druhé. Řekněte si ´já neexistuji´ (´Na Aham´) alespoň jednou. Potom budete osvobozeni. To, že neexistujete, bývá špatně pochopeno. Vykládá se to jako ´chválení jména (Naam)´ či ´zpívání Ráma´, což je špatně. Kéšava je ten, kdo je přítomen v tomto (neexistujícím) mrtvém těle (´šava´). Právě pocit ´já jsem´ je tím čtvrtým tělem. Dostaňte se taktéž za toto tělo. Toto velejemné ego neboli pocit ´já jsem´, které je stejné jako Bůh, je také odkázané k zániku. A za pocitem ´já jsem´ se již nachází Parabrahman, ve kterém není ani spoutanost, ani osvobození. Sadašiva (Nejzazší Skutečnost) v sobě nemá zahrnuto ani zajetí ani osvobození. Když překročíte čtyři obrovské stupně (čtyři těla), jste Parabrahman. Říci: ´Jsem esencí poznání´ je taktéž stav mysli. Existujete, aniž byste museli cokoliv říkat či na něco si vzpomenout. Dostali jste radu říkat si v duchu stanovisko ´Já jsem ztělesněné poznání´ k tomu, abyste správně pochopili své Já. Říkat ´Já jsem Brahman´ je také konec konců egoistické. Proto se toho taktéž vzdejte. ´Já jsem džíva´, ´já jsem Brahman´, ´já jsem džňánin´- to vše je klamná představa. Parabrahman není ani poznání ani nevědomost, je za obojím. Řeknu vám něco dalšího, abyste si ještě více uvědomili své ego. Noc, která postihla Šivu, je ego. Myšlenka ´já´ čili ego byla vytvořena z nevědomosti. (Měli byste se proto probudit jak z poznání, tak z nevědomosti). Říkat ´já jsem podstatou poznání či já jsem vědomí´, - to vše je egoismus. ´Já jsem Brahman´ je také egoismus. Praví aspiranti chápou princip ega. Není zapotřebí prohlašovat ´já jsem Brahman´. Ve chvíli, kdy to řeknete, oddělíte se od Já, neboť jste vytvořili dualitu. Místo slovního prohlášení ´Já jsem Brahman´ nasajte význam tohoto prohlášení. Potom spočinete v Parabrahman. Když spočíváte v Já bez dvojnosti, nazývá se to ´vlastní zkušeností´. Všechny činy a rituály jsou bezvýznamné do té doby, dokud nedosáhnete Sebepoznání. Poznání ´Já jsem To´ je Seberealizace. Jméno a forma objektu není samotným objektem. Vezměte si například zeď, která je ve své podstatě složená z cihel a hlíny, přesto se nazývá zdí. Všechny další objekty, které nejsou naše Já, nejsou skutečné. Jsou to pouhá slova. Zkušenost značí prožívat ´Já jsem To´ a ´To je Brahman´. Když to chápeme či si ´To´ uvědomujeme, je to vlastní zkušenost. Poté, co se zbavíte všech tužeb a překonáte žádostivost, jediné, co zůstává, je Já. Potom zde není potřeba říkat ´Já jsem Brahman´, ne? Například oči vidí jen za toho předpokladu, že tu je něco k vidění. Jestliže zde není nic viditelné, oči stále existují. Podobně Brahman existuje, i když není viděn. Pravé Já je vždy existující, bez připoutanosti, zbavené jak poznání, tak nevědomosti. Toto nejhlubší poznání musí každý sám v sobě zakusit. Zanechte všech řečí a pokuste se získat tuto zkušenost. Védánta znamená přímý důkaz, to znamená fakta, která opravdu existují. Védántu je nutné poznávat či číst pouze s přímou zkušeností. Musíte ´To´ zakusit Sami na Sobě. Vědět, co je ve Védántě ukazováno znamená znát to prostřednictvím vlastní zkušenosti. ´Ukazováno´ znamená zříci se potřeby vyjadřovat to slovy. Zakuste Já podle instrukcí, které vám Mistr sdělil, přičemž rozjímejte nad čtyřmi zásadami: ´Já jsem Brahman´ (Aham Brahmasmi), ´Ty jsi Brahman´ (Tat Twam Asi), ´Vše toto je vskutku Brahman´ (Sarvam Khalu Idam Brahman), a ´Nejvyšší Poznání je Brahman´ (Pradjanam Brahman). Mistr vysvětluje tyto principy žákovi proto, aby pomocí nich došel k nejzazšímu pochopení. Pečlivé zvážení výše uvedených principů s sebou nese hluboké rozjímání o podstatě hrubého a jemného těla a jejich odložení. Měli byste používat správné metody, to znamená čiré pochopení vhodné k uvědomění si Brahman. Adept, který se vydá hledat Boha, se nakonec sám stává Bohem. Nikdo se nedostane do Nebe pomocí hrubého těla. Ryzí Já leží za všemi čtyřmi těly a všemi třemi Gunami. Proveďte rozbor toho všeho a nemějte potřebu mluvit. Udržujte ticho. To, o čem písma nemohou nic říci, pochopte a následně spočiňte v klidu. Všechna slova zmizí a všichni ztichnou z úcty před Já. Jaké je poznání? Je tím, co ´není´. Jaká je nevědomost? Je taková, která neexistuje. Není to však duch. Není to nějaký démon. Všechna slova jsou popřením (Toho). Brahman je To, co je ve skutečnosti ´ničím´ (existuje pouze v představivosti). To, co zůstává, bez myšlenek, je Parabrahman. Když se písma vzdají prohlášením ´ne toto, ne tamto´ (neti, neti), pak to je Parabrahman. Jestliže se někdo i po ´vlastní zkušenosti´ snaží Parabrahman nějak vyvodit, je stále zatvrzelý.

Přednáška z knihy Amrut laja 1

Překlad: Aleš Adámek