ADVAITA.cz

Ráno, 4. prosince 1980

Maharadž: Lidé jsou běžně zaujati zevnějškem těla, zapomínají, že to, co se jeví, je pouze vnější skořápka a tím důležitým je to, co uděluje vnější skořápce schopnost vnímat. Jakmile pochopíte, že nejste tělem, ztratíte svou individualitu a splynete s úplným projevem. Není tu žádné já a ti další. Jakmile je toto pochopeno a individualita je ztracena, tak ať se ve světě přihodí cokoliv, je to chápáno jako pouhé fungování a je zde jen pozorování toho. Žádné zapletení se do toho. Nyní, pokud jde o mne, je tu velké utrpení. To, co se děje, je pozorování tohoto utrpení, které se děje, a jsem si plně vědom toho, že to, co trpí, není Mnou. To, co je zjevné a přítomné, zmizí, a to, co je nepřítomné (nepřítomné proto, že to není fenomenálně přítomné) zůstane navždy. Tím, že toto znám, si rovněž uvědomuji, že trpět může jedině to, co je zjevné (projevené) a utrpení může být silné natolik, že nepomůže ani pláč. Dochází k pouhému pozorování. Všechny zkušenosti, veškeré poznání, které je běžně přijímáno jako poznání, trvá jen od chvíle, kdy vědomí vyvstalo, až do okamžiku, kdy zmizí. To, za co já považuji poznání, existuje před příchodem vědomí a trvá i po jeho zmizení. Pochopte, o čem mluvím. V průběhu existence vědomí netrvají pouze světské zkušenosti, ale i ty duchovní, které vyvstávají ve vědomí. Trvají jen během trvání vědomí. Někteří lidé však mají za to, že jsou jejich duchovní prožitky trvalé, což nejsou. Dokonce i tato zkušenost pocitu bytí, tohoto vědomí… mnozí, kteří se považují za Džňániny a rovněž ti, za které je označují ostatní, zůstávají na této úrovni. Vědomí je časově omezené – jen velmi, velmi zřídka toto někdo zváží a přijme. Utrpení je opravdu nesnesitelné, ale je zde naprosté přesvědčení, že to, co trpí, je spjaté s výtažkem neboli podstatou potravinové esence. A tudíž dočasné. Představte si ten úžasný rozdíl. Dříve byla tato potravinová esence a podstata esence mnou. Takové bylo mé dřívější pevné přesvědčení. A nyní je tu pevné přesvědčení o tom, že to tak není. Zkušenost se týká pěti-elementárního výtažku, a ten je tím, co trpí. Může tento princip, který chci, abyste pochopili, trpět? I když se zdá, že mluvím v naprosto pohodlném rozpoložení, není tomu tak. Mluvím z tak bolestného a útrpného stavu, jaký si stěží dokážete představit.
Maharadž: Když zůstává to, co jsem, neposkvrněné, jsem ve skutečném klidu. Je-li to něčím znečištěno, a dokud si toho jsem vědom, je tu stále pocit duality. Jedině když je zde naprostá oddělenost od toho a já jsem ve své pravé přirozenosti, jen tehdy je tu pravý klid. Dokud je zde vědomí sebe a já toto vědomí chci, pořád zůstává fakt, že jsem sjednocen s vědomím a je tu pocit duality. Naprostý klid tu je jedině tehdy, když je zde neuvědomování si uvědomění, což je možné pouze za nepřítomnosti vědomí sebe. Řekněme, že se Višnu objeví v celé své velikosti a stojí nějakou dobu přímo přede mnou. To je fajn, je to velmi hezké, ale brzy řeknu: „Tak už konečně jednou a provždy odejdi. Jsi nepříjemnost, která přede mnou stojí už moc dlouho. Jeden den, maximálně dva. Proto raději jdi!“ Na můj původní stav, v němž jsem si neuvědomoval své uvědomění, přišel tento stav vědomí sebe a dává mi pocit přítomnosti. Je to tato přítomnost, která je zpupná a přemáhá mne. Samotný pocit přítomnosti mne drží ve spoutanosti, takže chci, aby tento pocit přítomnosti odešel, abych mohl být ve svém původním stavu.
Tazatel: Nutíme Maharadže, aby zůstal v tomto vědomí kvůli nám.
Maharadž: I toto se odehrává na úrovni vědomí. To, co chcete jako Maharadže, je ve vašem vědomí. Pochopte pravý stav věci. Je to, co chce Maharadže, skutečné? Není ta entita falešná? Ať se mi přihodí jakákoliv zkušenost, nejsem do ní zapleten. Můj stav je takový, že v něm není přítomno vědění. Tato vědomá přítomnost byla dostupná včera i dnes. A co můžu získat prostřednictvím této zkušenosti? V Absolutnu neexistuje zisk ani ztráta.

Překlad: Gabriela Adámková

Z knihy Prostě buďte!