Nová kniha:


Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980.  Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


proste_budte_n.jpgJóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.


proste_budte_n.jpgÁtma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI



Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

13.1 Rozlišování (vivéka) mezi Átman a ne-Átman (z knihy Dasboadh)

20. 3. 2023 - advaita

4. Když se tělo „vše“ stane „mnohými“ těly, pak se neomezené a věčné Já dívá skrze tělesné oči. Jak tu potom může být přesvědčení o Átman?
5. Ale v očích je to Átman, které vidí; v uších je to Átman, které slyší; na jazyce je to Átman, které přijímá chuť. Smyslové vjemy jsou tedy ve skutečnosti saguna „zkušeností“ (smyslové vnímání je popravdě zúžením vědění, tj. vaše poznání se stalo specifické a omezené).
6. V nose je to Átman, které přijímá vůni, a je to Átman skrývající se v těle „vše“, které cítí dotek. Ve čtyřech řečech je to Átman, které „mluví“ a zná pouze toto „slovo“.
7. Jedno jediné je bdělé, pohyblivé a velmi činné ve všech směrech. Jedno jediné aktivuje „vše“, a pět smyslových a pět funkčních orgánů jsou Jeho zástupci.
8. Jedno jediné pohybuje chodily a hýbe rukama. Jedno jediné svraští obočí a mrká očima. Jedno jediné „mluví“ touto „řečí“, a tímto způsobem poukazuje na Své pravé Já-nirguna. (tj. Ono není touto "řečí", ale je velmi blízko; zná tuto "řeč").

13. 1 Rozlišování (vivéka) mezi Átman a ne-Átman

//Šrí Rám//

1. Měla by tu být vivéka/rozlišování mezi Átman a ne-Átman a pak by mělo následovat moudré zkoumání Átmanu. V džívovi by tedy mělo probíhat neustálé zkoumání.

2. Co je Átman a co je ne-Átman? A když je Átman nalezeno, je třeba ho pečlivě prozkoumat. Naslouchejte nyní této promluvě velmi pozorně.

3. Když tu jsou čtyři druhy zrození, čtyři úrovně řeči, pak je zde tato hrubá pozornost, která přináší *osmdesát čtyři principů džívy. A veškeré toto počítání se odehrává v stále přítomné „řeči“ pradávného Jednoho jediného (neustále přítomná „řeč“ je mimo všechno počítání a koncepty. A toto věčné Já nemá s tím vším nic společného). *(viz 17.8)

4. Když se tělo „vše“ stane „mnohými“ těly, pak se neomezené a věčné Já dívá skrze tělesné oči. Jak tu potom může být přesvědčení o Átman?

5. Ale v očích je to Átman, které vidí; v uších je to Átman, které slyší; na jazyce je to Átman, které přijímá chuť. Smyslové vjemy jsou tedy ve skutečnosti saguna „zkušeností“ (smyslové vnímání je popravdě zúžením vědění, tj. vaše poznání se stalo specifické a omezené).

6. V nose je to Átman, které přijímá vůni, a je to Átman skrývající se v tomto těle „vše“, které cítí dotek. Ve čtyřech řečech je to Átman, které „mluví“ a zná pouze toto „slovo“.

7. Jedno jediné je bdělé, pohyblivé a velmi činné ve všech směrech. Jedno jediné aktivuje „vše“, a pět smyslových a pět funkčních orgánů jsou Jeho zástupci.

8. Jedno jediné pohybuje chodily a hýbe rukama. Jedno jediné svraští obočí a mrká očima. Jedno jediné „mluví“ touto „řečí“, a tímto způsobem poukazuje na Své pravé Já-nirguna. (tj. Ono není touto „řečí“, ale je velmi blízko; zná tuto „řeč“).

9. Je to Átman, které se stává nebojácné i zahanbené, a je to Átman, které je nuceno se škrábat, kašlat, zvracet a plivat. Je to pouze Átman, které si pochutnává na jídle a pije vodu. A je to Átman, které si užívá blaženost bytí a vědění.

10. Átman nutí hrubé tělo vylučovat moč a stolici, zatímco rovněž udržuje tělo „vše“. Je to Jeho bezmyšlenkovitost, která přetváří světské myšlenky na Něj samotného.

11. Átman naslouchá, pozoruje, cítí a ochutnává; a je to Átman, které rozpoznává cesty „mnohých“. Je to toto Átman, které se objevuje jako spokojenost a strach.

12. Je to Átman, které se objevuje jako blaženost, hra a zábava. Je to Átman, které se jeví jako starost a úzkost, když Jej hrubé tělo zahalí náklonnostmi a připoutaností. Kvůli Svému džívovství pak musí snášet „mnohá“ utrpení.

13. Toto Átman je náklonností k původnímu „objektu“ (tj. když je vše zapomenuto, to, co zůstane, je tento „objekt“ před vámi a zkušenost „já jsem vším“) a v lidech se stává tím *nejlepším díky pochopení a tím nejhorším kvůli nepochopení. Ono ví, jak ochránit Sebe samo (tj. toto „vše“) a dokáže toto „jiné“/“vše“ také porazit a zabít. *(bezmyšlenkovitost)

14. Když je válka, Átman je na obou stranách, putuje a zabíjí a nechává se zabíjet v „mnoha“ tělech. Není tu nic než Átman.

15. Átman přichází a odchází a existuje v těle. Átman se směje, pláče a kaje. Na základě Své všudypřítomnosti může být Mistrem nebo i žebrákem.

16. Átman se stává velmi silné a mocné. Átman se stává moudré a odvážné. Átman je držitelem moudrého úsudku („já jsem Átman“) a arogance („já jsem tělo“).

17. Átman je trpělivostí, štědrostí a lakomstvím. Je bláznivé po objektech světa a inteligentní. Átman je neřízené i trpělivě shovívavé.

18. Átman je pochopením i nepochopením, které přichází Prakrti/Purušovi. A stejně jako Jeho blažená-forma, putuje všude s tímto tělem „vše“.

19. Spí, vstává, nehybně sedí, hýbe se, pronásleduje a je pronásledováno. Kýve se ze strany na stranu a sem a tam. Je to pouze Átman, které ustanovuje vztahy jako bratr, sestra atd.

20. Čte náboženské knihy a zná také jejich vnitřní význam. Drží cimbály a začne zpívat. A je to Átman, které se oddává bezcenným sporům.

21. Pokud není Átman v těle, pak je toto Átman, které se stává mrtvolou, jež je viděna uvnitř tohoto „vše“ (když před sebou vidíte mrtvolu, tak je to popravdě Átman, které se dívá s poznáním. A když je toto poznání/“vše“ pochopeno, pak je každé tělo neživé jako mrtvola a toto poznání/“vše“ je všude živé). Přesto je to díky společnosti těla, že se Átman může stát „konatelem“ této „věci vše“ (tj. díky tělu můžete pochopit, kdo jsem já? Já jsem pozorující Puruša v celém tomto stvořeném světě Prakrti. A je to toto pohybující se Átman, kterému se říká „konatel“).

22. Co je džíva bez Átmanu? Nemůže dělat nic a je celkem bezcenný. Spojení Átmanu s tělem by měl doprovázet lék v podobě „této řeči“ a pak by měla být pochopena bezmyšlenkovitost (jedinou hodnotou těla je poznat myšlenku „já jsem“ a pak s tímto tělem „vše“ realizovat bezmyšlenkovité Átman).

23. Tělo je zničitelné, a Átman je nezničitelné. Toto je vivéka/rozlišování mezi nezničitelným a zničitelným. Prostřednictvím vivéky se všechno stává činností Brahman. Je tu Znalec a Džňánin.

24. Je tu držitel individuálního těla/pinda a nazývá se džíva a je tu držitel univerzálního těla/brahmanda a nazývá se Šiva. Jsou tu čtyři těla Íšvary (tj. Šivy/Puruši). Pak je tu „vše“ a Íšvara je jeho držitel (pak pinda se svými čtyřmi těly nezůstává a nezůstávají ani první dvě těla brahmandy; viz V.29. Toto je „vše“ tohoto poznání).

25. Íšvara je Svědkem za třemi gunami; On je Pán, který je napůl ženou a napůl mužem. Z Brahman „tam“ přišlo toto „vše“ Íšvary (tj. dualita) a pak následovalo rozšíření hrubohmotného světa.

26. Jasným pochopením bezmyšlenkovitosti dojde k tomu, že „Tam“ není muž ani žena a tato pohybující se „věc“ (tj. saguna) „zde“ se stane pochopením nirguna.

27. Od začátku až do konce je tu Jedno jediné. Ono je Brahman atd. a je držitelem těla *mravence. Moudří by proto měli znát vivéku mezi zničitelným a nezničitelným. *(Každá živá bytost je stvořena třemi gunami; každý tvor poznává, má nevědomost a přemýšlí dle své kapacity).

28. Cokoli je inertní, je zničitelné, a cokoli je Brahman, je nezničitelné. Proto je zapotřebí v rámci této „řeči“ dále rozlišovat mezi zničitelným a nezničitelným, a toho se týká následná promluva (tj. není tu nic než Brahman. K tomuto pochopení je však zapotřebí vivéka. Nejprve je třeba ustálit toto pohyblivé „vše“, ve kterém skrytě přebývá nezničitelné Átman, a pak přímo realizovat toto nehybné Paramátman).

29. Vivékou je překonáno hrubé a jemné tělo (pindy) a kauzální a suprakauzální jsou ponechána stranou. Vivékou je rovněž eliminováno hrubé a jemné univerzální tělo (tj. virat, hiranjagarbha tété brahmándy).

30. Pak zbývá univerzální kauzální/avjakkrut a univerzální suprakauzální/múla-prakrti** (tj. „já jsem On“). Toto poznávající-vritti přišlo „Tam“ a usadilo se. Toto vritti by se tudíž mělo stát nivritti/bezmyšlenkovité. Poslechněte si následující promluvu. (Džíva má za to: „Já jsem pravdivý a svět je pravdivý.“ Prostřednictvím vivéky je toto myšlení zpochybněno. Vivéka zpochybňuje autoritu takového myšlení a odhaluje podstatu světa, Já jsem a Pravdy. Nejprve zjišťuje, že „Jáství“ je před světem jmen a forem, ale bylo překryto světem individuality. A tak začne považovat toto „Já jsem“ za Pravdu. Pak zkoumá dál, a zjišťuje, že Pravda je před „Jástvím“, ale byla  tímto falešným „Já jsem“ překryta. Takto je mysl na základě správného myšlení přesvědčena o Pravdě, která leží mimo její meze, a dobrovolně se odevzdá.)

** Šrí Siddharaméšvar Maharadž – Prostor není pátým elementem, ale poznáním. Suprakauzální a kauzální tělo také nejsou těla, ale jsou poznáním. Země, voda, oheň a vítr jsou čtyři elementy a dvě těla jsou hrubé a jemné. Koncept prostoru je relativní vůči ostatním čtyřem elementům a koncept kauzálního a suprakauzálního těla je relativní vůči ostatním dvou tělům. Tyto koncepty slouží pouze k usnadnění pochopení.

31.Tato „řeč“ je vivékou mezi Átman a ne-Átman, a toto pohyblivé Átman přináší ono nehybné pochopení nirguna. V následující kapitole je vysvětlena vivéka mezi bezmyšlenkovitou podstatou a (pohyblivou) ne-podstatou (po vivéce mezi Átman a ne-Átman pořád zůstávají dvě z osmi těl máji - univerzální kauzální/avjakkrut a univerzální suprakauzální/múla-prakrti. Proto je potřeba pochopit bezmyšlenkovitost.)

Tímto končí první kapitola třinácté dášaky knihy Dasbodh s názvem "Rozlišování (vivéka) mezi Átman a ne-Átman“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková

 

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.