Nová kniha:


Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980.  Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


proste_budte_n.jpgJóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.


proste_budte_n.jpgÁtma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI



Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

57. Pokloňme se před Matkou Šruti (z knihy Vše je iluze)

24. 6. 2015 - Aleš

TukárámPouze Satguru nechá zcela odkrytou studnici Védského Poznání, z níž každému volně rozdává sladký nektar této Moudrosti. Satguru přeměňuje mizerný život v život plný radosti. Světec Tukárám složil báseň (abhang) na základě tohoto faktu. Říká zde: „Vyšlo zlaté slunce, jež má nádech nektaru.“Satguru je schopen udělit naprostou svobodu a Absolutno svým žákům. Soucit Satgurua je velký jako samo nekonečné nebe. Satguru je převoz přes oceán života. Je kotvou, kterou upevní své žáky ke Skutečnosti. Satguru je hlídač času, jenž nikoho neušetří, tedy ani tři Bohy, kterými jsou Brahma, Višnu a Šiva. On je oporou v jiném světě, tedy ve Skutečnosti, a je domovem štěstí. Ten, kdo se odevzdá tomuto Satguruovi, ztratí všechny pocity oddělenosti. Měli byste se Mu klanět a být tak za tělesným vědomím. Tento světský život je dlouhý sen, ve kterém se lidé svým způsobem zmítají napříč iluzí.

|| rádžádhirádž Sadgurunáth Šrí Tukarám Mahárádž kí džaj ||

|| rádžádhirádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Mahárádž kí džaj ||

Věda je Matka všech. Stejně jako matka všechny děti chrání, tak matka, zvaná Véda, poskytuje všem útulek. Ten, kdo se k této matce neuchýlil, bude zajisté zarmoucený, ať je jinak třeba dostatečně silný. Každá normální matka dychtivě touží oženit svého syna s nějakou ženou a uvalit na něho úmorný koloběh rodinného života. Jenže tato matka Véda vůbec taková není. Svatba je skutečnou pohromou, jež vrhá člověka do spoutanosti. Ten, kdo se uchýlí k této matce Védě, je osvobozený a stává se prapůvodní Já. Pouze Satguru nechá zcela odkrytou studnici Védského Poznání, z níž každému volně rozdává sladký nektar této Moudrosti. Satguru přeměňuje mizerný život v život plný radosti. Světec Tukárám složil báseň (abhang) na základě tohoto faktu. Říká zde: „Vyšlo zlaté slunce, jež má nádech nektaru.“

Satguru je schopen udělit naprostou svobodu a Absolutno svým žákům. Soucit Satgurua je velký jako samo nekonečné nebe. Satguru je převoz přes oceán života. Je kotvou, kterou upevní své žáky ke Skutečnosti. Satguru je hlídač času, jenž nikoho neušetří, tedy ani tři Bohy, kterými jsou Brahma, Višnu a Šiva. On je oporou v jiném světě, tedy ve Skutečnosti, a je domovem štěstí. Ten, kdo se odevzdá tomuto Satguruovi, ztratí všechny pocity oddělenosti. Měli byste se Mu klanět a být tak za tělesným vědomím. Tento světský život je dlouhý sen, ve kterém se lidé svým způsobem zmítají napříč iluzí. Myslí si: „Stal jsem se ve snu rybou a moje žena se stala jinou rybou“, během toho, co je tato snová ryba ve skutečnosti jen kusem masa, pronášející stále dokola „já“, „já“. Život uvnitř snu pokládají za skutečný. Tento jedinec se stal otcem snové postavy, džívou. Kromě své ženy nikomu jinému neslouží. Hmotně založení lidé si myslí, že světci přinášejí do jejich života jen samé neštěstí. Stačí letmo zahlédnout světce, vyslechnout si ho, a vytratí se přesvědčení o významu aktivního rodinného života a zpřetrhají se pozemské zájmy. Proto ti, kdo jsou tradičně připoutáni k rodinnému životu a jsou otroky iluze, úporně zbrojí proti světcům.

Ve snu plném nevědomosti člověk tvrdí, že vše patří jemu, ale tito lidé, kteří toto prohlašují, jsou skutečně hrůznými monstry. Ti, kdo si prostě užívají smyslových objektů, jsou obyčejnými lidskými bytostmi, zatímco ten, kdo se radikálně všeho zřekl, je jako Všemohoucí Bůh. Mluvit bez dosaženého poznání se nazývá přebytečnou mluvou. Jakmile slunce Poznání zapadne, vesmír se
zaplní temnotou Nevědomosti, a i hvězda zbožnosti přestane být patrná. Potom zmatená mysl nechápe, co vlastně je. Naprosto nic si nepamatuje. Ego, jež je králem na trůnu tělesného vědomí, mělo sen. Ten král zůstal trčet v hustém lese, byl znaven a začal být zcela zarmoucen. Našel zde ženu, se kterou se oženil. Kácel stromy, z nich zpracované dřevo pak prodával a vydělával tím na živobytí. Jedli maso lesní zvěře a žili velmi uboze. Náhle se probudil v důsledku nesmírné bolesti. Podobně i vy zakoušíte podobný sen. Celý tento svět je neskutečný. Tento král zde v lese vládnul 17 let. Sečte-li se pět smyslových orgánů, pět funkčních orgánů, mysl, intelekt a pět životních sil (prán), potom je to dohromady číslo 17. To je těch 17 let. Nevědomá individualita, džíva, musí kvůli nim trpět. Vy spíte, nejste probuzeni. Narodíte se do stavu spánku (nevědomosti) a rovněž v této nevědomosti (spánku) umíráte. Ve spánku bloudíte neomezenou dobu. Místo abyste si uvědomili svou velikost, stáváte se trpitelem. Proto musíte mít Poznání vlastního Já. Toto duchovní Poznání je největší věda. Nazývá se to Adhjatma-Vidja.

Co tu existuje od počátku? Kdo je tu od první chvíle? Od „počátku“, od „první chvíle“ značí předtím, než něco začnete prožívat. Nejprve jsme tu my sami. Vědět, co to je, jak to je a co je jeho přirozeností, znamená „poznat“ neboli mít „Pochopení“. Když se toto „Pochopení“ upevní a stane se konečné, nazve se Duchovním Poznáním čili Adhjatma-Vidja. Pouze posluchač, který naslouchá se všemi smysly obrácenými k Jednomu (Já), je skutečně hoden Duchovního Poznání. Dokáže pochopit deset dílů, zatímco druzí by neměli otevřít ani tento díl, protože nepochopí jeho význam. Pouze ten, kdo říká: „Nechť vše ostatní odejde. Já se o to nestarám. Já si přeji pouze následovat duchovní stezku“, může mít užitek z této duchovní cesty. Pouze on je vskutku duchovní adept. Pán Krišna říká: „Ten, kdo je zcela zaujat Mnou, získá vše, co je Mé s celou Mou Slávou.“ Celý svět, všechny objekty jsou Krišnovou armádou. Oddaní Boha volí pouze Boha. Paramátman získají Jeho oddaní bez rozdílů pohlaví, tedy jak muži, tak ženy. Určitě se setkám s jóginem, který kráčí po Mé stezce k Já. Tento oddaný se stává Zajedno s Nejvyšším Já, Paramátman, a splyne s Absolutnem.

Jakou povinnost má aspirant? Musí se řídit radami Gurua a prováděním duchovní praxe neboli sádhany splyne s Bohem. Pokud zůstáváte věrni svému rodinnému životu, není podstatné, kolik praxe vykonáváte. Víra v Poznání je tím, co je zapotřebí. Je jedno, jaké máte zaměstnání. Pouze ten, kdo má víru v Poznání, může dosáhnout stavu Paramátman. Člověk dostane to, co si opravdu toužebně přeje. Ten, kdo má víru v Poznání, bude ve chvíli, když zaslechne něco o oddanosti, podnícen a natolik inspirován, že začne intenzivně přemýšlet o oddanosti. Jen se zřekne připoutanosti k tělu. Pak mu bude jedno, zda má tělo nebo ho čeká ztráta těla. Krystal soli se stane mořem v okamžiku, kdy se setká s mořem. Ten, kdo má víru v Poznání, může dokonce udělat špatnou věc, přesto je sloučen se Mnou. Jeho činy se ho nedotknou. Když byl vypuzen světec Čokhamela z Pandharpuru, mnoho lidí hned poté onemocnělo, ale jakmile byl přiveden nazpět do chrámu, nemocní se zase uzdravili. Bůh miluje oddanost, na fyzických činech zase tolik nezáleží. Špatné činy mých oddaných jsou pro Mne také dobré činy. V případě mého oddaného je jedno, zda-li jsou činy dobré nebo zlé, vše přechází v Boha. Činy svazují jen toho, kdo je pyšný. Světce žádné činy nespoutávají. Síla slova, svěřená Satguruem do péče jeho oddaného, je tak velká, že může dělat cokoliv, protože Guruovo požehnání je s ním. On je největší ve světě. I Bůh smrti se bojí oddaného Gurua.

Moudrost Brahman je k ničemu tomu, kdo neustále obviňuje Gurua. Takový člověk musí být vyhnán. Dokud zde není oslnivé „Světlo Já“, budou zde špatné a dobré činy. Jakmile zazáří Světlo Já, všechny činy budou v tomto Světle příznivé. Zbožností se rozumí dosažení „Jednoty se Mnou“, Jednoty s Bohem Všemohoucím. Toto je správné jednání. Pokud je zde možnost být sjednocen s Bohem, pak klidně dělejte i to, čím ostatní běžně opovrhují a pokládají to za hřích! Jsou známé příběhy například o Prahladovi, který neuposlechl svého otce, o Vibhíšanovi, který opustil svého bratra, a o Bharatovi, který pohrdal svou matkou. Ti všichni nebyli spojeni s nikým jiným, než s Bohem. Jakmile potkáte universálního Boha, všechny činnosti budou dobré. Když vyjde slunce, temnota zmizí. Můj oddaný dosáhne stavu, kde prostor a čas neexistují. Ten, kdo se zřekne totožnosti s tělem, je velkým jóginem. Nezměrný je ten, kdo je „Zajedno s Já“ a má víru, že je Já.

I kdyby se světskému člověku vlilo spousty Duchovního Poznání, je mu to k ničemu. Pohromy se v životech mého oddaného dějí pouze za tím účelem, aby ho posilnily a osvobodily. Jestliže člověk začne být pyšný na ego a nedbá Mého učení, je nucen padat dolů po stezce úpadku. I přesto, že jste v podstatě nesmrtelní, budete trpět, pokud Mne neuposlechnete. I když jste mimo zrození a smrt, budete muset znova a znova umírat, jste-li připoutáni k tělu. „Ó Ardžuno, dám ti ovoce nesmrtelnosti, budu-li tebou potěšen. Ani zrození, ani smrt neobrátí svou pozornost na tebe.“ Jsou tu dva ptáci, jeden dává zrození a smrt, zatímco druhý dává Osvobození.
                                                                          

 21. 9. 1935

 

 

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

další kapitoly z knihy ´Vše je iluze´ jsou v "Textech na pokračování"

překlad Aleš Adámek

 

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.