॥ दशक सतरावा : प्रकृति पुरुष॥ १७॥ || daśaka satarāvā : prakṛti puruṣa || 17|| समास पहिला : प्रकृतिपुरुषनाम samāsa pahilā : prakṛtipuruṣanāma ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || निश्चळ ब्रह्मी चंचळ आत्मा। सकळां पर जो परमात्मा। चैतन्य साक्षी ज्ञानात्मा। शड्गुणैश्वरु॥ १॥ niścaḻa brahmī caṁcaḻa ātmā | sakaḻāṁ para jo paramātmā | caitanya sākṣī jñānātmā | śaḍguṇaiśvaru || 1|| सकळ जगाचा ईश्वरु। म्हणौन नामें जगदेश्वरु। तयापासून विस्तारु। विस्तारला॥ २॥ sakaḻa jagācā īśvaru | mhaṇauna nāmeṁ jagadeśvaru | tayāpāsūna vistāru | vistāralā || 2|| शिवशक्ती जगदेश्वरी। प्रकृतिपुरुष परमेश्वरी। मूळमाया गुणेश्वरी। गुणक्षोभिणी॥ ३॥ śivaśaktī jagadeśvarī | prakṛtipuruṣa parameśvarī | mūḻamāyā guṇeśvarī | guṇakṣobhiṇī || 3|| क्षेत्रज्ञ द्रष्टा कूटस्त साक्षी। अंतरात्मा सर्वसाक्षी। सुद्धसत्व महत्तत्त्व परीक्षी। जाणता साधु॥ ४॥ kṣetrajña draṣṭā kūṭasta sākṣī | aṁtarātmā sarvasākṣī | suddhasatva mahattattva parīkṣī | jāṇatā sādhu || 4|| ब्रह्मा विष्णु महेश्वरु। नाना पिंडी जीवेश्वरु। त्यास भासती प्राणीमात्रु। लहानथोर॥ ५॥ brahmā viṣṇu maheśvaru | nānā piṁḍī jīveśvaru | tyāsa bhāsatī prāṇīmātru | lahānathora || 5|| देहदेउळामधें बैसला। न भजतां मारितो देहाला। म्हणौनि त्याच्या भेणें तयाला। भजती लोक॥ ६॥ dehadeuḻāmadheṁ baisalā | na bhajatāṁ mārito dehālā | mhaṇauni tyācyā bheṇeṁ tayālā | bhajatī loka || 6|| जे वेळेसी भजन चुकले। तें तें तेव्हां पछ्याडिलें। आवडीनें भजों लागले। सकळ लोक॥ ७॥ je veḻesī bhajana cukale | teṁ teṁ tevhāṁ pachyāḍileṁ | āvaḍīneṁ bhajoṁ lāgale | sakaḻa loka || 7|| जें जें जेव्हां आक्षेपिले। तें तें तत्काळचि दिधलें। त्रैलोक्य भजों लागलें। येणें प्रकरें॥ ८॥ jeṁ jeṁ jevhāṁ ākṣepile | teṁ teṁ tatkāḻaci didhaleṁ | trailokya bhajoṁ lāgaleṁ | yeṇeṁ prakareṁ || 8|| पांचा विषयांचा नैव्यद्य। जेव्हां पाहिजे तेव्हां सिद्ध। ऐसें न करितां सद्य। रोग होती॥ ९॥ pāṁcā viṣayāṁcā naivyadya | jevhāṁ pāhije tevhāṁ siddha | aiseṁ na karitāṁ sadya | roga hotī || 9|| जेणें काळें नैव्यद्य पावेना। तेणें काळें देव राहेना। भाग्य वैभव पदार्थ नाना। सांडून जातो॥ १०॥ jeṇeṁ kāḻeṁ naivyadya pāvenā | teṇeṁ kāḻeṁ deva rāhenā | bhāgya vaibhava padārtha nānā | sāṁḍūna jāto || 10|| जातो तों कळो देईना। कोणास ठाउकें होयेना। देवेंविण अनुमानेना। कोणास देव॥ ११॥ jāto toṁ kaḻo deīnā | koṇāsa ṭhāukeṁ hoyenā | deveṁviṇa anumānenā | koṇāsa deva || 11|| देव पाहावयकारणें। देउळें लागती पाहाणें। कोठेंतरी देउळाच्या गुणें। देव प्रगटे॥ १२॥ deva pāhāvayakāraṇeṁ | deuḻeṁ lāgatī pāhāṇeṁ | koṭheṁtarī deuḻācyā guṇeṁ | deva pragaṭe || 12|| देउळें म्हणिजे नाना शरीरें। तेथें राहिजें जीवेश्वेरे। नान शरीरें नाना प्रकारें। अनंत भेदें॥ १३॥ deuḻeṁ mhaṇije nānā śarīreṁ | tetheṁ rāhijeṁ jīveśvere | nāna śarīreṁ nānā prakāreṁ | anaṁta bhedeṁ || 13|| चालतीं बोलतीं देउळें। त्यामधें राहिजें राउळें। जितुकीं देउळें तितुकीं सकळें। कळली पाहिजे॥ १४॥ cālatīṁ bolatīṁ deuḻeṁ | tyāmadheṁ rāhijeṁ rāuḻeṁ | jitukīṁ deuḻeṁ titukīṁ sakaḻeṁ | kaḻalī pāhije || 14|| मछ कूर्म वाराह देउळें। भूगोळ धरिला सर्वकाळें। कराळें विक्राळें निर्मळें। कितियेक॥ १५॥ macha kūrma vārāha deuḻeṁ | bhūgoḻa dharilā sarvakāḻeṁ | karāḻeṁ vikrāḻeṁ nirmaḻeṁ | kitiyeka || 15|| कित्येक देऊळीं सौख्य पाहे। भरतां आवघें सिंध आहे। परी तें सर्वकाळ न राहे। अशाश्वत॥ १६॥ kityeka deūḻīṁ saukhya pāhe | bharatāṁ āvagheṁ siṁdha āhe | parī teṁ sarvakāḻa na rāhe | aśāśvata || 16|| अशाश्वताचा मस्तकमणीं। जयाची येवढी करणी। दिसेना तरी काय जालें धनी। तयासीच म्हणावें॥ १७॥ aśāśvatācā mastakamaṇīṁ | jayācī yevaḍhī karaṇī | disenā tarī kāya jāleṁ dhanī | tayāsīca mhaṇāveṁ || 17|| उद्‍भवोन्मुख होतां अभेद। विमुख होतां उदंड खेद। ऐसा अधोर्ध संवाद। होत जातो॥ १८॥ udbhavonmukha hotāṁ abheda | vimukha hotāṁ udaṁḍa kheda | aisā adhordha saṁvāda | hota jāto || 18|| सकळांचे मूळ दिसेना। भव्य भारी आणी भासेना। निमिष्य येक वसेना। येके ठाइं॥ १९॥ sakaḻāṁce mūḻa disenā | bhavya bhārī āṇī bhāsenā | nimiṣya yeka vasenā | yeke ṭhāiṁ || 19|| ऐसा अगाध परमात्मा। कोण जाणे त्याचा महिमा। तुझी लीळा सर्वोत्तमा। तूंच जाणसी॥ २०॥ aisā agādha paramātmā | koṇa jāṇe tyācā mahimā | tujhī līḻā sarvottamā | tūṁca jāṇasī || 20|| संसारा आलियाचें सार्थक। जेथें नित्यानित्यविवेक। येहलोक आणी परलोक। दोनीं साधिले॥ २१॥ saṁsārā āliyāceṁ sārthaka | jetheṁ nityānityaviveka | yehaloka āṇī paraloka | donīṁ sādhile || 21|| मननसीळ लोकांपासीं। अखंड देव आहिर्निशीं। पाहातां त्यांच्या पूर्वसंचितासी। जोडा नाहीं॥ २२॥ mananasīḻa lokāṁpāsīṁ | akhaṁḍa deva āhirniśīṁ | pāhātāṁ tyāṁcyā pūrvasaṁcitāsī | joḍā nāhīṁ || 22|| अखंड योग म्हणोनि योगी। योग नाहीं तो वियोगी। वियोगी तोहि योगी। योगबळें॥ २३॥ akhaṁḍa yoga mhaṇoni yogī | yoga nāhīṁ to viyogī | viyogī tohi yogī | yogabaḻeṁ || 23|| भल्यांची महिमा ऐसी। जे सन्मार्ग लावी लोकांसी। पोहणार असतां बुडतयासी। बुडों नेदावें॥ २४॥ bhalyāṁcī mahimā aisī | je sanmārga lāvī lokāṁsī | pohaṇāra asatāṁ buḍatayāsī | buḍoṁ nedāveṁ || 24|| स्थूळसूक्ष्मतत्वझाडा। पिंडब्रह्मांडाचा निवाडा। प्रचित पाहे ऐसा थोडा। भूमंडळीं॥ २५॥ sthūḻasūkṣmatatvajhāḍā | piṁḍabrahmāṁḍācā nivāḍā | pracita pāhe aisā thoḍā | bhūmaṁḍaḻīṁ || 25|| वेदांतीचें पंचिकर्ण। अखंड तयाचें विवर्ण। महांवाक्यें अंतःकरण। रहस्य पाहे॥ २६॥ vedāṁtīceṁ paṁcikarṇa | akhaṁḍa tayāceṁ vivarṇa | mahāṁvākyeṁ aṁtaḥkaraṇa | rahasya pāhe || 26|| ये पृथ्वीमधें विवेकी असती। धन्य तयांची संगती। श्रवणमात्रें पावती गती। प्राणीमात्र॥ २७॥ ye pṛthvīmadheṁ vivekī asatī | dhanya tayāṁcī saṁgatī | śravaṇamātreṁ pāvatī gatī | prāṇīmātra || 27|| सत्संग आणी सत्शास्त्रश्रवण। अखंड होतसे विवर्ण। नाना सत्संग आणी उत्तम गुण। परोपकाराचे॥ २८॥ satsaṁga āṇī satśāstraśravaṇa | akhaṁḍa hotase vivarṇa | nānā satsaṁga āṇī uttama guṇa | paropakārāce || 28|| जे सद्‍कीर्तीचे पुरुष। ते परमेश्वराचे अंश। धर्मस्थापनेचा हव्यास। तेथेंचि वसे॥ २९॥ je sadkīrtīce puruṣa | te parameśvarāce aṁśa | dharmasthāpanecā havyāsa | tetheṁci vase || 29|| विशेष सारासार विचार। तेणें होय जग्गोद्धार। संगत्यागें निरंतर। होऊन गेले॥ ३०॥ viśeṣa sārāsāra vicāra | teṇeṁ hoya jaggoddhāra | saṁgatyāgeṁ niraṁtara | hoūna gele || 30|| इति श्रीदासभोधे गुरुशिष्यसंवादे देवबळात्कारनाम समास पहिला॥ १॥ १७.१ iti śrīdāsabhodhe guruśiṣyasaṁvāde devabaḻātkāranāma samāsa pahilā || 1|| 17.1 समास दुसरा : शिवशक्तिनिरूपण samāsa dusarā : śivaśaktinirūpaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || ब्रह्म निर्मळ निश्चळ। जैसें गगन अंतराळ। निराकार केवळ। निर्विकारी॥ १॥ brahma nirmaḻa niścaḻa | jaiseṁ gagana aṁtarāḻa | nirākāra kevaḻa | nirvikārī || 1|| अंतचि नाहीं तें अनंत। शाश्वत आणी सदोदित। असंत नव्हे तें संत। सर्वकाळ॥ २॥ aṁtaci nāhīṁ teṁ anaṁta | śāśvata āṇī sadodita | asaṁta navhe teṁ saṁta | sarvakāḻa || 2|| परब्रह्म तें अविनाश। जैसें आकाश अवकाश। न तुटे न फुटे सावकास। जैसें तैसें॥ ३॥ parabrahma teṁ avināśa | jaiseṁ ākāśa avakāśa | na tuṭe na phuṭe sāvakāsa | jaiseṁ taiseṁ || 3|| तेथें ज्ञान ना अज्ञान। तेथें स्मरण ना विस्मरण। तेथें अखंड निर्गुण। निरावलंबी॥ ४॥ tetheṁ jñāna nā ajñāna | tetheṁ smaraṇa nā vismaraṇa | tetheṁ akhaṁḍa nirguṇa | nirāvalaṁbī || 4|| तेथें चंद्र सूर्य ना पावक। नव्हे काळोखें ना प्रकाशक। उपाधीवेगळें येक। निरोपाधी ब्रह्म॥ ५॥ tetheṁ caṁdra sūrya nā pāvaka | navhe kāḻokheṁ nā prakāśaka | upādhīvegaḻeṁ yeka | niropādhī brahma || 5|| निश्चळीं स्मरण चेतलें। त्यास चैतन्य ऐसें कल्पिलें। गुणासमत्वें जालें। गुणसाम्य ऐसें॥ ६॥ niścaḻīṁ smaraṇa cetaleṁ | tyāsa caitanya aiseṁ kalpileṁ | guṇāsamatveṁ jāleṁ | guṇasāmya aiseṁ || 6|| गगनीं आली अभ्रछ्याया। तैसी जाणिजे मूळमाया। उद्‍भव आणी विलया। वेळ नाहीं॥ ७॥ gaganīṁ ālī abhrachyāyā | taisī jāṇije mūḻamāyā | udbhava āṇī vilayā | veḻa nāhīṁ || 7|| निर्गुणीं गुणविकारु। तोचि शड्गुणैश्वरु। अर्धनारीनटेश्वरु। तयास म्हणिजे॥ ८॥ nirguṇīṁ guṇavikāru | toci śaḍguṇaiśvaru | ardhanārīnaṭeśvaru | tayāsa mhaṇije || 8|| आदिशक्ति शिवशक्ति। मुळीं आहे सर्वशक्ति। तेथून पुढें नाना वेक्ती। निर्माण जाल्या॥ ९॥ ādiśakti śivaśakti | muḻīṁ āhe sarvaśakti | tethūna puḍheṁ nānā vektī | nirmāṇa jālyā || 9|| तेथून पुढें शुद्धसत्व। रजतमाचें गूढत्व। तयासि म्हणिजे महत्तत्त्व। गुणक्षोभिणी॥ १०॥ tethūna puḍheṁ śuddhasatva | rajatamāceṁ gūḍhatva | tayāsi mhaṇije mahattattva | guṇakṣobhiṇī || 10|| मुळीं असेचिना वेक्ती। तेथें कैंची शिवशक्ती। ऐसें म्हणाल तरी चित्तीं। सावधान असावें॥ ११॥ muḻīṁ asecinā vektī | tetheṁ kaiṁcī śivaśaktī | aiseṁ mhaṇāla tarī cittīṁ | sāvadhāna asāveṁ || 11|| ब्रह्मांडावरून पिंड। अथवा पिंडावरून ब्रह्मांड। अधोर्ध पाहातां निवाड। कळों येतो॥ १२॥ brahmāṁḍāvarūna piṁḍa | athavā piṁḍāvarūna brahmāṁḍa | adhordha pāhātāṁ nivāḍa | kaḻoṁ yeto || 12|| बीज फोडून आणिलें मना। तेथें फळ तों दिसेना। वाढत वाढत पुढें नाना। फळें येती॥ १३॥ bīja phoḍūna āṇileṁ manā | tetheṁ phaḻa toṁ disenā | vāḍhata vāḍhata puḍheṁ nānā | phaḻeṁ yetī || 13|| फळ फोडितां बीज दिसे। बीज फोडितां फळ नसे। तैसा विचार असे। पिंडब्रह्मांडीं॥ १४॥ phaḻa phoḍitāṁ bīja dise | bīja phoḍitāṁ phaḻa nase | taisā vicāra ase | piṁḍabrahmāṁḍīṁ || 14|| नर नारी दोनी भेद। पिंडीं दिसती प्रसिद्ध। मुळी नस्तां विशद। होतील कैसीं॥ १५॥ nara nārī donī bheda | piṁḍīṁ disatī prasiddha | muḻī nastāṁ viśada | hotīla kaisīṁ || 15|| नाना बीजरूप कल्पना। तींत काये येक असेना। सूक्ष्म म्हणोनि भासेना। येकायेकीं॥ १६॥ nānā bījarūpa kalpanā | tīṁta kāye yeka asenā | sūkṣma mhaṇoni bhāsenā | yekāyekīṁ || 16|| स्थूळाचें मूळ ते वासना। ते वासना आधीं दिसेना। स्थूळावेगळें अनुमानेना। सकळ कांहीं॥ १७॥ sthūḻāceṁ mūḻa te vāsanā | te vāsanā ādhīṁ disenā | sthūḻāvegaḻeṁ anumānenā | sakaḻa kāṁhīṁ || 17|| कल्पनेची सृष्टी केली। ऐसीं वेदशास्त्रें बोलिलीं। दिसेना म्हणोन मिथ्या केली। न पाहिजेत कीं॥ १८॥ kalpanecī sṛṣṭī kelī | aisīṁ vedaśāstreṁ bolilīṁ | disenā mhaṇona mithyā kelī | na pāhijeta kīṁ || 18|| पडदा येका येका जन्माचा। तेथें विचार कळे कैंचा। परंतु गूढत्व हा नेमाचा। ठाव आहे॥ १९॥ paḍadā yekā yekā janmācā | tetheṁ vicāra kaḻe kaiṁcā | paraṁtu gūḍhatva hā nemācā | ṭhāva āhe || 19|| नाना पुरुषांचे जीव। नाना स्त्रियांचे जीव। येकचि परी देहस्वभाव। वेगळाले॥ २०॥ nānā puruṣāṁce jīva | nānā striyāṁce jīva | yekaci parī dehasvabhāva | vegaḻāle || 20|| नवरीस नवरी नलगे। ऐसा भेद दिसों लागे। पिंडावरून उमगे। ब्रह्मांडबीज॥ २१॥ navarīsa navarī nalage | aisā bheda disoṁ lāge | piṁḍāvarūna umage | brahmāṁḍabīja || 21|| नवरीचें मन नवऱ्यावरी। नवऱ्याचें मन नवरीवरी। ऐसी वासनेची परी। मुळींहून पाहावी॥ २२॥ navarīceṁ mana navayāvarī | navayāceṁ mana navarīvarī | aisī vāsanecī parī | muḻīṁhūna pāhāvī || 22|| वासना मुळींची अभेद। देहसमंधें जाला भेद। तुटतां देहाच समंध। भेद जेला॥ २३॥ vāsanā muḻīṁcī abheda | dehasamaṁdheṁ jālā bheda | tuṭatāṁ dehāca samaṁdha | bheda jelā || 23|| नरनारीचें बीजकारण। शिवशक्तीमधें जाण। देह धरितां प्रमाण। कळों आलें॥ २४॥ naranārīceṁ bījakāraṇa | śivaśaktīmadheṁ jāṇa | deha dharitāṁ pramāṇa | kaḻoṁ āleṁ || 24|| नाना प्रीतीच्या वासना। येकाचें येकास कळेना। तिक्षण दृष्टीनें अनुमाना। कांहींसें येतें॥ २५॥ nānā prītīcyā vāsanā | yekāceṁ yekāsa kaḻenā | tikṣaṇa dṛṣṭīneṁ anumānā | kāṁhīṁseṁ yeteṁ || 25|| बाळकास वाढवी जननी। हें तों नव्हे पुरुषाचेनी। उपाधी वाढे जयेचेनी। ते हे वनिता॥ २६॥ bāḻakāsa vāḍhavī jananī | heṁ toṁ navhe puruṣācenī | upādhī vāḍhe jayecenī | te he vanitā || 26|| वीट नाहीं कंटाळानाहीं। आलस्य नाहीं त्रास नाहीं। इतुकी माया कोठेंचि ना हीं। मातेगेगळी॥ २७॥ vīṭa nāhīṁ kaṁṭāḻānāhīṁ | ālasya nāhīṁ trāsa nāhīṁ | itukī māyā koṭheṁci nā hīṁ | mātegegaḻī || 27|| नाना उपाधी वाढऊं जाणे। नाना मायेनें गोऊं जाणे। नाना प्रीती लाऊं जाणे। नाना प्रपंचाची॥ २८॥ nānā upādhī vāḍhaūṁ jāṇe | nānā māyeneṁ goūṁ jāṇe | nānā prītī lāūṁ jāṇe | nānā prapaṁcācī || 28|| पुरुषास स्त्रीचा विश्वास। स्त्रीस पुरुषाचा संतोष। परस्परें वासनेस। बांधोन टकिलें॥ २९॥ puruṣāsa strīcā viśvāsa | strīsa puruṣācā saṁtoṣa | paraspareṁ vāsanesa | bāṁdhona ṭakileṁ || 29|| ईश्वरें मोठें सूत्र केलें। मनुष्यमात्र गुंतोन राहिलें। लोभाचें गुंडाळें केलें। उगवेना ऐसें॥ ३०॥ īśvareṁ moṭheṁ sūtra keleṁ | manuṣyamātra guṁtona rāhileṁ | lobhāceṁ guṁḍāḻeṁ keleṁ | ugavenā aiseṁ || 30|| ऐसी परस्परें आवडी। स्त्रीपुरुषांची माहां गोडी। हे मुळींहून चालिली रोकडी। विवेकें पाहावी॥ ३१॥ aisī paraspareṁ āvaḍī | strīpuruṣāṁcī māhāṁ goḍī | he muḻīṁhūna cālilī rokaḍī | vivekeṁ pāhāvī || 31|| मुळीं सूक्ष्म निर्माण जालें। पुढें पष्ट दिसोन आलें। उत्पतीचें कार्य चाले। उभयतांकरितां॥ ३२॥ muḻīṁ sūkṣma nirmāṇa jāleṁ | puḍheṁ paṣṭa disona āleṁ | utpatīceṁ kārya cāle | ubhayatāṁkaritāṁ || 32|| मुळीं शिवशक्ती खरें। पुढें जालीं वधुवरें। चौऱ्यासि लक्ष विस्तारें। विस्तारली जे॥ ३३॥ muḻīṁ śivaśaktī khareṁ | puḍheṁ jālīṁ vadhuvareṁ | cauyāsi lakṣa vistāreṁ | vistāralī je || 33|| येथें शिवशक्तीचें रूप केलें। श्रोतीं मनास पाहिजे आणिलें। विवरलियांविण बोलिलें। तें वेर्थ जाणावें॥ ३४॥ yetheṁ śivaśaktīceṁ rūpa keleṁ | śrotīṁ manāsa pāhije āṇileṁ | vivaraliyāṁviṇa bolileṁ | teṁ vertha jāṇāveṁ || 34|| इति श्रीदासभोधे गुरुशिष्यसंवादे शिवशक्तिनिरूपणनाम समास दुसरा॥ २॥ १७.२ iti śrīdāsabhodhe guruśiṣyasaṁvāde śivaśaktinirūpaṇanāma samāsa dusarā || 2|| 17.2 समास तिसरा : श्रवणनिरूपण samāsa tisarā : śravaṇanirūpaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || थांबाथांबा ऐका ऐका। आधींच ग्रंथ सोडूं नका। सांगितलें तें ऐका। सावधपणें॥ १॥ thāṁbāthāṁbā aikā aikā | ādhīṁca graṁtha soḍūṁ nakā | sāṁgitaleṁ teṁ aikā | sāvadhapaṇeṁ || 1|| श्रव्णनामध्यें सार श्रवण। तें हें अध्यात्मनिरूपण। सुचित करून अंतःकर्ण। ग्रन्थामधें विवरावें॥ २॥ śravṇanāmadhyeṁ sāra śravaṇa | teṁ heṁ adhyātmanirūpaṇa | sucita karūna aṁtaḥkarṇa | granthāmadheṁ vivarāveṁ || 2|| श्रवणमननाचा विचार। निजध्यासें साक्षात्कार। रोकडा मोक्षाचा उधार। बोलोंचि नये॥ ३॥ śravaṇamananācā vicāra | nijadhyāseṁ sākṣātkāra | rokaḍā mokṣācā udhāra | boloṁci naye || 3|| नाना रत्‍नें परीक्षितां। अथवा वजनें करितां। उत्तम सोनें पुटीं घालतां। सावधान असावें॥ ४॥ nānā ratneṁ parīkṣitāṁ | athavā vajaneṁ karitāṁ | uttama soneṁ puṭīṁ ghālatāṁ | sāvadhāna asāveṁ || 4|| नाना नाणीं मोजून घेणें। नाना परीक्षा करणें। विवेकी मनुष्यासी बोलणें। सावधपणें॥ ५॥ nānā nāṇīṁ mojūna gheṇeṁ | nānā parīkṣā karaṇeṁ | vivekī manuṣyāsī bolaṇeṁ | sāvadhapaṇeṁ || 5|| जैसें लाखोलीचें धान्य। निवडून वेंचितां होते मान्य। सगट मानितां अमान्य। देव क्षोभे॥ ६॥ jaiseṁ lākholīceṁ dhānya | nivaḍūna veṁcitāṁ hote mānya | sagaṭa mānitāṁ amānya | deva kṣobhe || 6|| येकांतीं नाजुक कारबार। तेथें असावें अति तत्पर। त्याच्या कोटिगुणें विचार। अध्यात्मग्रन्थीं॥ ७॥ yekāṁtīṁ nājuka kārabāra | tetheṁ asāveṁ ati tatpara | tyācyā koṭiguṇeṁ vicāra | adhyātmagranthīṁ || 7|| काहिण्या कथा गोष्टी पवाड। नाना अवतारचरित्रें वाड। त्या समस्तांमध्यें जाड। अध्यात्मविद्या॥ ८॥ kāhiṇyā kathā goṣṭī pavāḍa | nānā avatāracaritreṁ vāḍa | tyā samastāṁmadhyeṁ jāḍa | adhyātmavidyā || 8|| गत गोष्टीस ऐकिलें। तेणें काये हातास आलें। म्हणती पुण्य प्राप्त जालें। परी तें दिसेना कीं॥ ९॥ gata goṣṭīsa aikileṁ | teṇeṁ kāye hātāsa āleṁ | mhaṇatī puṇya prāpta jāleṁ | parī teṁ disenā kīṁ || 9|| तैसें नव्हे अध्यात्मसार। हा प्रचितीचा विचार। कळतां अनुमानाचा संव्हार। होत जातो॥ १०॥ taiseṁ navhe adhyātmasāra | hā pracitīcā vicāra | kaḻatāṁ anumānācā saṁvhāra | hota jāto || 10|| मोठे मोठे येऊन गेले। आत्म्याकरितांच वर्तले। त्या आत्म्याचा महिमा बोले। ऐसा कवणु॥ ११॥ moṭhe moṭhe yeūna gele | ātmyākaritāṁca vartale | tyā ātmyācā mahimā bole | aisā kavaṇu || 11|| युगानयुगें येकटा येक। चालवितो तिनी लोक। त्या आत्म्याचा विवेक। पाहिलाच पाहावा॥ १२॥ yugānayugeṁ yekaṭā yeka | cālavito tinī loka | tyā ātmyācā viveka | pāhilāca pāhāvā || 12|| प्राणी आले येऊन गेले। ते जैसे जैसे वर्तले। ते वर्तणुकेचें कथन केलें। इछेसारिखें॥ १३॥ prāṇī āle yeūna gele | te jaise jaise vartale | te vartaṇukeceṁ kathana keleṁ | ichesārikheṁ || 13|| जेथें आत्मा नाहीं दाट। तेथें अवघें सरसपाट। अत्म्याविण बापुडें काष्ठ। काये जाणे॥ १४॥ jetheṁ ātmā nāhīṁ dāṭa | tetheṁ avagheṁ sarasapāṭa | atmyāviṇa bāpuḍeṁ kāṣṭha | kāye jāṇe || 14|| ऐसें वरिष्ठ आत्मज्ञान। दुसरें नाहीं यासमान। सृष्टीमधें विवेकी सज्जन। तेचि हें जाणती॥ १५॥ aiseṁ variṣṭha ātmajñāna | dusareṁ nāhīṁ yāsamāna | sṛṣṭīmadheṁ vivekī sajjana | teci heṁ jāṇatī || 15|| पृथ्वी आणी आप तेज। याचा पृथिवीमध्यें समज। अंतरात्मा तत्वबीज। तें वेगळेंचि राहिलें॥ १६॥ pṛthvī āṇī āpa teja | yācā pṛthivīmadhyeṁ samaja | aṁtarātmā tatvabīja | teṁ vegaḻeṁci rāhileṁ || 16|| वायोपासून पैलिकडे। जो कोणी विवेकें पवाडे। जवळीच आत्मा सांपडे। त्या पुरुषासी॥ १७॥ vāyopāsūna pailikaḍe | jo koṇī vivekeṁ pavāḍe | javaḻīca ātmā sāṁpaḍe | tyā puruṣāsī || 17|| वायो आकाश गुणमाया। प्रकृतिपुरुष मूळमाया। सूक्ष्मरूपें प्रचित येया। कठीण आहे॥ १८॥ vāyo ākāśa guṇamāyā | prakṛtipuruṣa mūḻamāyā | sūkṣmarūpeṁ pracita yeyā | kaṭhīṇa āhe || 18|| मायादेवीच्या धांदली। सूक्ष्मीं कोण मन घाली। समजला त्यची तुटली। संदेहवृत्ती॥ १९॥ māyādevīcyā dhāṁdalī | sūkṣmīṁ koṇa mana ghālī | samajalā tyacī tuṭalī | saṁdehavṛttī || 19|| मूळमाया चौथा देह। जाला पाहिजे विदेह। देहातीत होऊन राहे। धन्य तो साधु॥ २०॥ mūḻamāyā cauthā deha | jālā pāhije videha | dehātīta hoūna rāhe | dhanya to sādhu || 20|| विचारें ऊर्ध चढती। तयासी च ऊर्धगती। येरां सकळां अधोगती। पदार्थज्ञानें॥ २१॥ vicāreṁ ūrdha caḍhatī | tayāsī ca ūrdhagatī | yerāṁ sakaḻāṁ adhogatī | padārthajñāneṁ || 21|| पदार्थ चांगले दिसती। परी ते सवेंचि नासती। अतो भ्रष्ट ततो भ्रष्ट होती। लोक तेणें॥ २२॥ padārtha cāṁgale disatī | parī te saveṁci nāsatī | ato bhraṣṭa tato bhraṣṭa hotī | loka teṇeṁ || 22|| याकारळें पदार्थज्ञान। नाना जिनसीचा अनुमान। सर्व सांडून निरंजन। धुंडीत जावें॥ २३॥ yākāraḻeṁ padārthajñāna | nānā jinasīcā anumāna | sarva sāṁḍūna niraṁjana | dhuṁḍīta jāveṁ || 23|| अष्टांग योग पिंडदज्ञान। त्याहून थोर तत्वज्ञान। त्याहून थोर आत्मज्ञान। तें पाहिलें पाहिजे॥ २४॥ aṣṭāṁga yoga piṁḍadajñāna | tyāhūna thora tatvajñāna | tyāhūna thora ātmajñāna | teṁ pāhileṁ pāhije || 24|| मूळमायेचे सेवटीं। हरिसंकल्प मुळीं उठी। उपासनायोगें इठी। तेथें घातली पाहिजे॥ २५॥ mūḻamāyece sevaṭīṁ | harisaṁkalpa muḻīṁ uṭhī | upāsanāyogeṁ iṭhī | tetheṁ ghātalī pāhije || 25|| मन त्यापलिकडे जाण। निखळ ब्रह्म निर्गुण। निर्मळ निश्चळ त्याची खूण। गगनासारिखी॥ २६॥ mana tyāpalikaḍe jāṇa | nikhaḻa brahma nirguṇa | nirmaḻa niścaḻa tyācī khūṇa | gaganāsārikhī || 26|| येथून तेथवरी दाटलें। प्राणीमात्रास भेटलें। पदार्थमात्रीं लिगटलें। व्यापून आहे॥ २७॥ yethūna tethavarī dāṭaleṁ | prāṇīmātrāsa bheṭaleṁ | padārthamātrīṁ ligaṭaleṁ | vyāpūna āhe || 27|| त्याऐसें नाहीं थोर। सूक्ष्माहून सूक्ष्म विचार। पिंडब्रह्माचा संव्हार। होतां कळे॥ २८॥ tyāaiseṁ nāhīṁ thora | sūkṣmāhūna sūkṣma vicāra | piṁḍabrahmācā saṁvhāra | hotāṁ kaḻe || 28|| अथवा पिंड ब्रह्मांड असतां। विवेकप्रळये पाहों जातां। शाश्वत कोण हें तत्वता। उमजों लागे॥ २९॥ athavā piṁḍa brahmāṁḍa asatāṁ | vivekapraḻaye pāhoṁ jātāṁ | śāśvata koṇa heṁ tatvatā | umajoṁ lāge || 29|| करून अवघा तत्वझाडा। सारासाराचा निवाडा। सावधपणें ग्रन्थ सोडा। सुखिनावें॥ ३०॥ karūna avaghā tatvajhāḍā | sārāsārācā nivāḍā | sāvadhapaṇeṁ grantha soḍā | sukhināveṁ || 30|| इति श्रीदासभोधे गुरुशिष्यसंवादे श्रवणनिरूपणनाम समास तिसरा॥ ३॥ १७.३ iti śrīdāsabhodhe guruśiṣyasaṁvāde śravaṇanirūpaṇanāma samāsa tisarā || 3|| 17.3 समास चौथा : अनुमाननिरसन samāsa cauthā : anumānanirasana ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || बहुत जनासी उपाये। वक्तयास पुसतां त्रासों नये। बोलतां बोलतां अन्वयें। सांडूं नये॥ १॥ bahuta janāsī upāye | vaktayāsa pusatāṁ trāsoṁ naye | bolatāṁ bolatāṁ anvayeṁ | sāṁḍūṁ naye || 1|| श्रोत्यानें आशंका घेतली। तै तत्काळ पाहिजे फेडिली। स्वगोष्टीनें सगोष्टी पेंचली। ऐसें न व्हावें॥ २॥ śrotyāneṁ āśaṁkā ghetalī | tai tatkāḻa pāhije pheḍilī | svagoṣṭīneṁ sagoṣṭī peṁcalī | aiseṁ na vhāveṁ || 2|| पुढें धरितां मागें पेंचला। मागें धरितां पुढें उडाला। ऐसा सांपडतचि गेला। ठाइं ठाइं॥ ३॥ puḍheṁ dharitāṁ māgeṁ peṁcalā | māgeṁ dharitāṁ puḍheṁ uḍālā | aisā sāṁpaḍataci gelā | ṭhāiṁ ṭhāiṁ || 3|| पोहणारचि गुचक्या खातो। जनास कैसा काढूं पाहातो। आशय लोकांच राहातो। ठाइं ठाइं॥ ३॥ pohaṇāraci gucakyā khāto | janāsa kaisā kāḍhūṁ pāhāto | āśaya lokāṁca rāhāto | ṭhāiṁ ṭhāiṁ || 3|| आपणचि बोलिला संव्हार। आपणचि बोलिजे सर्वसार। दुस्तर मायेचा पार। टाकिला पाहिजे॥ ५॥ āpaṇaci bolilā saṁvhāra | āpaṇaci bolije sarvasāra | dustara māyecā pāra | ṭākilā pāhije || 5|| जें जें सूक्ष्म नाम घ्यावें। त्याचें रूप बिंबऊन द्यावें। तरीच वक्ता म्हणवावें। विचारवंत॥ ६॥ jeṁ jeṁ sūkṣma nāma ghyāveṁ | tyāceṁ rūpa biṁbaūna dyāveṁ | tarīca vaktā mhaṇavāveṁ | vicāravaṁta || 6|| ब्रह्म कैसें मूळमाया कैसी। अष्टधाप्रकृती शिवशक्ती कैसी। शड्गुणेश्वराची स्थिति कैसी। गुणसाम्याची॥ ७॥ brahma kaiseṁ mūḻamāyā kaisī | aṣṭadhāprakṛtī śivaśaktī kaisī | śaḍguṇeśvarācī sthiti kaisī | guṇasāmyācī || 7|| अर्धनारीनटेश्वर। प्रकृतिपुरुषाचा विचार। गुणक्षोभिणी तदनंतर। त्रिगुण कैसे॥ ८॥ ardhanārīnaṭeśvara | prakṛtipuruṣācā vicāra | guṇakṣobhiṇī tadanaṁtara | triguṇa kaise || 8|| पूर्वकक्ष कोठून कोठवरी। वाच्यांशलक्ष्यांशाची परी। सूक्ष्म नाना विचार करी। धन्य तो साधु॥ ९॥ pūrvakakṣa koṭhūna koṭhavarī | vācyāṁśalakṣyāṁśācī parī | sūkṣma nānā vicāra karī | dhanya to sādhu || 9|| नान पाल्हाळीं पडेना। बोलिलेंचि बोलावेना। मौन्यगर्भ अनुमाना। आणून सोडी॥ १०॥ nāna pālhāḻīṁ paḍenā | bolileṁci bolāvenā | maunyagarbha anumānā | āṇūna soḍī || 10|| घडी येक विमळ ब्रह्म। घडी येक सर्व ब्रह्म। द्रष्टा साक्षी सत्ता ब्रह्म। क्षण येक॥ ११॥ ghaḍī yeka vimaḻa brahma | ghaḍī yeka sarva brahma | draṣṭā sākṣī sattā brahma | kṣaṇa yeka || 11|| निश्चळ तेंचि जालें चंचळ। चंचळ तेंचि ब्रह्म केवळ। नाना प्रसंगीं खळखळ। निवाडा नाहीं॥ १२॥ niścaḻa teṁci jāleṁ caṁcaḻa | caṁcaḻa teṁci brahma kevaḻa | nānā prasaṁgīṁ khaḻakhaḻa | nivāḍā nāhīṁ || 12|| चळतें आणी निश्चळ। अवघें चैतन्यचि केवळ। रूपें वेगळालीं प्रांजळ। कदापी बोलवेना॥ १३॥ caḻateṁ āṇī niścaḻa | avagheṁ caitanyaci kevaḻa | rūpeṁ vegaḻālīṁ prāṁjaḻa | kadāpī bolavenā || 13|| उगीच करी गथागोवी। तो लोकांस कैसें उगवी। नाना निश्चयें नाना गोवी। पडत जाते॥ १४॥ ugīca karī gathāgovī | to lokāṁsa kaiseṁ ugavī | nānā niścayeṁ nānā govī | paḍata jāte || 14|| भ्रमास म्हणे परब्रह्म। परब्रह्मास ह्मणे भ्रम। ज्ञातेपणाचा संभ्रम। बोलोन दावी॥ १५॥ bhramāsa mhaṇe parabrahma | parabrahmāsa hmaṇe bhrama | jñātepaṇācā saṁbhrama | bolona dāvī || 15|| घाली शास्त्रांची दडपण। प्रचितिविण निरूपण। पुसों जातां उगाच सीण। अत्यंत मानी॥ १६॥ ghālī śāstrāṁcī daḍapaṇa | pracitiviṇa nirūpaṇa | pusoṁ jātāṁ ugāca sīṇa | atyaṁta mānī || 16|| ज्ञात्यास आणि पदार्थभिडा। तो काय बोलेल बापुडा। सारासाराचा निवाडा। जाला पाहिजे॥ १७॥ jñātyāsa āṇi padārthabhiḍā | to kāya bolela bāpuḍā | sārāsārācā nivāḍā | jālā pāhije || 17|| वैद्य मात्रेची स्तुती करी। मात्रा गुण कांहींच न करी। प्रचितिविण तैसी परी। ज्ञानाची जाली॥ १८॥ vaidya mātrecī stutī karī | mātrā guṇa kāṁhīṁca na karī | pracitiviṇa taisī parī | jñānācī jālī || 18|| तेथें नाहीं सारासार। तेथें अवघा अंधकार। नाना परीक्षेचा विचार। राहिला तेथें॥ १९॥ tetheṁ nāhīṁ sārāsāra | tetheṁ avaghā aṁdhakāra | nānā parīkṣecā vicāra | rāhilā tetheṁ || 19|| पाप पुण्य स्वर्ग नर्क। विवेक आणि अविवेक। सर्वब्रह्मीं काये येक। सांपडलें नाहीं॥ २०॥ pāpa puṇya svarga narka | viveka āṇi aviveka | sarvabrahmīṁ kāye yeka | sāṁpaḍaleṁ nāhīṁ || 20|| पावन आणि तें पतन। दोनीं मानिलीं तत्समान। निश्चये आणि अनुमान। ब्रह्मरूप॥ २१॥ pāvana āṇi teṁ patana | donīṁ mānilīṁ tatsamāna | niścaye āṇi anumāna | brahmarūpa || 21|| ब्रह्मरूप जालें आघवें। तेथें काये निवडावें। आवघी साकरचि टाकावें। काये कोठें॥ २२॥ brahmarūpa jāleṁ āghaveṁ | tetheṁ kāye nivaḍāveṁ | āvaghī sākaraci ṭākāveṁ | kāye koṭheṁ || 22|| तैसें सार आणि असार। अवघा जाला येकंकार। तेथें बळावळा अविचार। विचार कैंचा॥ २३॥ taiseṁ sāra āṇi asāra | avaghā jālā yekaṁkāra | tetheṁ baḻāvaḻā avicāra | vicāra kaiṁcā || 23|| वंद्य निंद्य येक जालें। तेथें काये हाता आलें। उन्मत्त द्रव्यें जें भुललें। तें भलतेंच बोले॥ २४॥ vaṁdya niṁdya yeka jāleṁ | tetheṁ kāye hātā āleṁ | unmatta dravyeṁ jeṁ bhulaleṁ | teṁ bhalateṁca bole || 24|| तैसा अज्ञान भ्रमें भुलला। सर्व ब्रह्म म्हणोन बैसला। माहांपापी आणि भला। येकचि मानी॥ २५॥ taisā ajñāna bhrameṁ bhulalā | sarva brahma mhaṇona baisalā | māhāṁpāpī āṇi bhalā | yekaci mānī || 25|| सर्वसंगपरित्याग। अव्हासवा विषयेभोग। दोघे येकचि मानितां मग। काये उरलें॥ २६॥ sarvasaṁgaparityāga | avhāsavā viṣayebhoga | doghe yekaci mānitāṁ maga | kāye uraleṁ || 26|| भेद ईश्वर करून गेला। त्याच्या वाचेन न वचे मोडिला। मुखामधें घांस घातला। तो अपानीं घालावा॥ २७॥ bheda īśvara karūna gelā | tyācyā vācena na vace moḍilā | mukhāmadheṁ ghāṁsa ghātalā | to apānīṁ ghālāvā || 27|| ज्या इंद्रियास जो भोग। तो तो करी येथासांग। ईश्वराचें केलें जग। मोडितां उरेना॥ २८॥ jyā iṁdriyāsa jo bhoga | to to karī yethāsāṁga | īśvarāceṁ keleṁ jaga | moḍitāṁ urenā || 28|| अवघी भ्रांतीची भुटाटकी। प्रचितिविण गोष्टी लटकी। वेड लागलें जे बटकी। ते भलतेंचि बोले॥ २९॥ avaghī bhrāṁtīcī bhuṭāṭakī | pracitiviṇa goṣṭī laṭakī | veḍa lāgaleṁ je baṭakī | te bhalateṁci bole || 29|| प्रत्ययज्ञाता सावधान। त्याचें ऐकावें निरूपण। आत्मसाक्षात्काराची खूण। तत्काळ बाणें॥ ३०॥ pratyayajñātā sāvadhāna | tyāceṁ aikāveṁ nirūpaṇa | ātmasākṣātkārācī khūṇa | tatkāḻa bāṇeṁ || 30|| वेडें वांकडे जाणावें। आंधळें पाउलीं वोळखावें। बाश्कळ बोलणें सांडावें। वमक जैसें॥ ३१॥ veḍeṁ vāṁkaḍe jāṇāveṁ | āṁdhaḻeṁ pāulīṁ voḻakhāveṁ | bāśkaḻa bolaṇeṁ sāṁḍāveṁ | vamaka jaiseṁ || 31|| इति श्रीदासभोधे गुरुशिष्यसंवादे अनुमाननिर्शननाम समास चौथा॥ ४॥ १७.४ iti śrīdāsabhodhe guruśiṣyasaṁvāde anumānanirśananāma samāsa cauthā || 4|| 17.4 समास पांचवा : अजपानिरूपण samāsa pāṁcavā : ajapānirūpaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || येकवीस सहश्र सासें जपा। नेमून गेली ते अजपा। विचार पाहातां सोपा। सकळ कांहीं॥ १॥ yekavīsa sahaśra sāseṁ japā | nemūna gelī te ajapā | vicāra pāhātāṁ sopā | sakaḻa kāṁhīṁ || 1|| मुखीं नासिकीं असिजे प्राणें। तयास अखंड येणें जाणें। याचा विचार पाहाणें। सूक्ष्मदृष्टीं॥ २॥ mukhīṁ nāsikīṁ asije prāṇeṁ | tayāsa akhaṁḍa yeṇeṁ jāṇeṁ | yācā vicāra pāhāṇeṁ | sūkṣmadṛṣṭīṁ || 2|| मुळीं पाहातां येक स्वर। त्याचा तार मंद्र घोर। त्या घोराहून सूक्ष्म विचार। अजपाचा॥ ३॥ muḻīṁ pāhātāṁ yeka svara | tyācā tāra maṁdra ghora | tyā ghorāhūna sūkṣma vicāra | ajapācā || 3|| सरिगमपदनिस। सरिं मात्रुका सायास। प्रथम स्वरें मात्रुकांस। म्हणोन पाहवें॥ ४॥ sarigamapadanisa | sariṁ mātrukā sāyāsa | prathama svareṁ mātrukāṁsa | mhaṇona pāhaveṁ || 4|| परेवाचेहून आर्तें। आणि पश्यंती खालतें। स्वराचे जन्मस्थान तें। तेथून उठे॥ ५॥ parevācehūna ārteṁ | āṇi paśyaṁtī khālateṁ | svarāce janmasthāna teṁ | tethūna uṭhe || 5|| येकांतीं उगेंच बैसावें। तेथें हें समजोन पाहावें। अखंड घ्यावें सांडावें। प्रभंजनासी॥ ६॥ yekāṁtīṁ ugeṁca baisāveṁ | tetheṁ heṁ samajona pāhāveṁ | akhaṁḍa ghyāveṁ sāṁḍāveṁ | prabhaṁjanāsī || 6|| येकांतीं मौन्य धरून बैसे। सावध पाहातां कैसें भासे। सोहं सोहं ऐसे। शब्द होती॥ ७॥ yekāṁtīṁ maunya dharūna baise | sāvadha pāhātāṁ kaiseṁ bhāse | sohaṁ sohaṁ aise | śabda hotī || 7|| उच्चरेंविण जे शब्द। ते जाणावे सहजशब्द। प्रत्ययायेती परंतु नाद। कांहींच नाहीं॥ ८॥ uccareṁviṇa je śabda | te jāṇāve sahajaśabda | pratyayāyetī paraṁtu nāda | kāṁhīṁca nāhīṁ || 8|| ते शब्द सांडून बैसला। तो मौनी म्हणावा भला। योगाभ्यासाचा गल्बला। याकारणें॥ ९॥ te śabda sāṁḍūna baisalā | to maunī mhaṇāvā bhalā | yogābhyāsācā galbalā | yākāraṇeṁ || 9|| येकांतीं मौन्य धरून बैसला। तेणें कोण शब्द जाला। सोहं ऐसा भासला। अंतर्यामीं॥ १०॥ yekāṁtīṁ maunya dharūna baisalā | teṇeṁ koṇa śabda jālā | sohaṁ aisā bhāsalā | aṁtaryāmīṁ || 10|| धरितां सो सांडितां हं। अखंड चाले सोहं सोहं। याचा विचार पाहातं बहु। विस्तारला॥ ११॥ dharitāṁ so sāṁḍitāṁ haṁ | akhaṁḍa cāle sohaṁ sohaṁ | yācā vicāra pāhātaṁ bahu | vistāralā || 11|| देहधारक तितुका प्राणी। श्वेतजउद्विजादिक खाणी। स्वासोस्वास नस्तां प्राणी। कैसे जिती॥ १२॥ dehadhāraka titukā prāṇī | śvetajaudvijādika khāṇī | svāsosvāsa nastāṁ prāṇī | kaise jitī || 12|| ऐसी हे अजपा सकळासी। परंतु कळे जाणत्यासी। सहज सांडून सायासी। पडोंच नये॥ १३॥ aisī he ajapā sakaḻāsī | paraṁtu kaḻe jāṇatyāsī | sahaja sāṁḍūna sāyāsī | paḍoṁca naye || 13|| सहज देव असतचि असे। सायासें देव फुटे नासे। नासिवंत देवास विश्वासे। ऐसा कवणु॥ १४॥ sahaja deva asataci ase | sāyāseṁ deva phuṭe nāse | nāsivaṁta devāsa viśvāse | aisā kavaṇu || 14|| जगदांतराचें दर्शन। सहज घडे अखंड ध्यान। आत्मइछेनें जन। सकळ वर्तती॥ १५॥ jagadāṁtarāceṁ darśana | sahaja ghaḍe akhaṁḍa dhyāna | ātmaicheneṁ jana | sakaḻa vartatī || 15|| आत्मयाचें समाधान। घडे तैसेंचि आशन। सांडिलें फिटले समर्पण। तयासीच होये॥ १६॥ ātmayāceṁ samādhāna | ghaḍe taiseṁci āśana | sāṁḍileṁ phiṭale samarpaṇa | tayāsīca hoye || 16|| अग्नपुरुष पोटीं वसती। तयास अवदानें सकळ देती। लोक आज्ञेमधें असती। आत्मयांचे॥ १७॥ agnapuruṣa poṭīṁ vasatī | tayāsa avadāneṁ sakaḻa detī | loka ājñemadheṁ asatī | ātmayāṁce || 17|| सहज देवजपध्यानें। सहज चालणें स्तुती स्तवनें। सहज घडे तें भगवान्नें। मान्य कीजे॥ १८॥ sahaja devajapadhyāneṁ | sahaja cālaṇeṁ stutī stavaneṁ | sahaja ghaḍe teṁ bhagavānneṁ | mānya kīje || 18|| सहज समजायाकारणें। नाना हटयोग करणें। परंतु येकायेकीं समजणें। घडत नाहीं॥ १९॥ sahaja samajāyākāraṇeṁ | nānā haṭayoga karaṇeṁ | paraṁtu yekāyekīṁ samajaṇeṁ | ghaḍata nāhīṁ || 19|| द्रव्य चुकतें दरिद्र येतें। तळीं लक्ष्मी वरी वर्ततें। प्राणी काये करील तें। ठाउकें नाहीं॥ २०॥ dravya cukateṁ daridra yeteṁ | taḻīṁ lakṣmī varī vartateṁ | prāṇī kāye karīla teṁ | ṭhāukeṁ nāhīṁ || 20|| तळघरामधें उदंड द्रव्य। भिंतीमधें घातलें द्रव्य। स्तंभीं तुळवटीं द्रव्य। आपण मधें॥ २१॥ taḻagharāmadheṁ udaṁḍa dravya | bhiṁtīmadheṁ ghātaleṁ dravya | staṁbhīṁ tuḻavaṭīṁ dravya | āpaṇa madheṁ || 21|| लक्ष्मीमध्यें करंटा नांदे। त्याचें दरिद्र अधिक सांदे। नवल केलें परमानंदें। परमपुरुष॥ २२॥ lakṣmīmadhyeṁ karaṁṭā nāṁde | tyāceṁ daridra adhika sāṁde | navala keleṁ paramānaṁdeṁ | paramapuruṣa || 22|| येक पाहाती येक खाती। ऐसी विवेकाची गती। प्रवृत्ति अथवा निवृत्ती। येणेंचि ज्ञायें॥ २३॥ yeka pāhātī yeka khātī | aisī vivekācī gatī | pravṛtti athavā nivṛttī | yeṇeṁci jñāyeṁ || 23|| अंतरीं वसतां नारायेणें। लक्ष्मीस काये उणें। ज्याची लक्ष्मी तो आपणें। बळकट धरावा॥ २४॥ aṁtarīṁ vasatāṁ nārāyeṇeṁ | lakṣmīsa kāye uṇeṁ | jyācī lakṣmī to āpaṇeṁ | baḻakaṭa dharāvā || 24|| इति श्रीदासभोधे गुरुशिष्यसंवादे अजपानिरूपणनाम समास पांचवा॥ ५॥ १७.५ iti śrīdāsabhodhe guruśiṣyasaṁvāde ajapānirūpaṇanāma samāsa pāṁcavā || 5|| 17.5 समास सहावा : देहात्मनिरूपण samāsa sahāvā : dehātmanirūpaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || आत्मा देहाध्यें असतो। नाना सुखदुखें भोगितो। सेवटीं शरीर सांडून जातो। येकायेकीं॥ १॥ ātmā dehādhyeṁ asato | nānā sukhadukheṁ bhogito | sevaṭīṁ śarīra sāṁḍūna jāto | yekāyekīṁ || 1|| शरीरीं शक्ति तारुण्यपणीं। नाना सुखें भोगी प्राणी। अशक्त होतां वृद्धपणीं। दुःखें भोगी॥ २॥ śarīrīṁ śakti tāruṇyapaṇīṁ | nānā sukheṁ bhogī prāṇī | aśakta hotāṁ vṛddhapaṇīṁ | duḥkheṁ bhogī || 2|| मरावेना ऐसी आवडी। हातपाये खोडून प्राण सोडी। नाना दुःखें अवघडी। वृद्धपणीं॥ ३॥ marāvenā aisī āvaḍī | hātapāye khoḍūna prāṇa soḍī | nānā duḥkheṁ avaghaḍī | vṛddhapaṇīṁ || 3|| देहआत्मयांची संगती। कांहींयेक सुख भोगिती। चर्फडचर्फडून जाती। देहांतकाळीं॥ ४॥ dehaātmayāṁcī saṁgatī | kāṁhīṁyeka sukha bhogitī | carphaḍacarphaḍūna jātī | dehāṁtakāḻīṁ || 4|| ऐसा आत्मा दुःखदायेक। येकांचे प्राण घेती येक। आणी सेवटीं निरार्थक। कांहींच नाहीं॥ ५॥ aisā ātmā duḥkhadāyeka | yekāṁce prāṇa ghetī yeka | āṇī sevaṭīṁ nirārthaka | kāṁhīṁca nāhīṁ || 5|| ऐसा दों दिसांचा भ्रम। त्यास म्हणती परब्रह्म। नाना दुःखाचा संभ्रम। मानून घेतला॥। ६॥ aisā doṁ disāṁcā bhrama | tyāsa mhaṇatī parabrahma | nānā duḥkhācā saṁbhrama | mānūna ghetalā ||| 6|| दुःखी होऊन चर्फडून गेले। तेथें कोण समाधान जालें। कांहींयेकसुख भोगिलें। तों सवेंचि दुःख॥ ७॥ duḥkhī hoūna carphaḍūna gele | tetheṁ koṇa samādhāna jāleṁ | kāṁhīṁyekasukha bhogileṁ | toṁ saveṁci duḥkha || 7|| जन्म दारभ्य आठवावें। म्हणिजे अवघें पडेल ठावें। नाना दुःख मोजावें। काये म्हणोनी॥ ८॥ janma dārabhya āṭhavāveṁ | mhaṇije avagheṁ paḍela ṭhāveṁ | nānā duḥkha mojāveṁ | kāye mhaṇonī || 8|| ऐसी आत्मयाची संगती। नाना दुःखें प्राप्त होती। दैन्यवाणे होऊन जाती। प्राणीमात्र॥ ९॥ aisī ātmayācī saṁgatī | nānā duḥkheṁ prāpta hotī | dainyavāṇe hoūna jātī | prāṇīmātra || 9|| कांहीं आनंद कांहीं खेद। जन्मवरी पडिला समंध। नाना प्रकरीं विरुद्ध। तडातोडी॥ १०॥ kāṁhīṁ ānaṁda kāṁhīṁ kheda | janmavarī paḍilā samaṁdha | nānā prakarīṁ viruddha | taḍātoḍī || 10|| निद्राकाळीं ढेकुण पिसा। नाना प्रकारीं वळसा। नाना उपायें वळसा। त्यांस होये॥ ११॥ nidrākāḻīṁ ḍhekuṇa pisā | nānā prakārīṁ vaḻasā | nānā upāyeṁ vaḻasā | tyāṁsa hoye || 11|| भोजनकाळी माश्या येती। नाना पदार्थ उंदीर नेती। पुढें त्यांची हि फजिती। मार्जरें करिती॥ १२॥ bhojanakāḻī māśyā yetī | nānā padārtha uṁdīra netī | puḍheṁ tyāṁcī hi phajitī | mārjareṁ karitī || 12|| वा चामवा गोंचिड। गांधेलें कानटें उदंड। येकास येक चर्फड। दोहिकडे॥ १३॥ vā cāmavā goṁciḍa | gāṁdheleṁ kānaṭeṁ udaṁḍa | yekāsa yeka carphaḍa | dohikaḍe || 13|| विंचु सर्प वाग रिसें। सुसरी लांडिगे माणसास माणसें। परस्परें सुखसंतोषें। येकहि नाहीं॥ १४॥ viṁcu sarpa vāga riseṁ | susarī lāṁḍige māṇasāsa māṇaseṁ | paraspareṁ sukhasaṁtoṣeṁ | yekahi nāhīṁ || 14|| चौऱ्यासि लक्ष उत्पत्ती। येकास येक भक्षिती। नाना पीडा दुःखणी किती। म्हणौन सांगावें॥ १५॥ cauyāsi lakṣa utpattī | yekāsa yeka bhakṣitī | nānā pīḍā duḥkhaṇī kitī | mhaṇauna sāṁgāveṁ || 15|| ऐसी अंतरात्म्याची करणी। नाना जीव दाटले धरणीं। परस्परें संव्हारणी। येकयेकांची॥ १६॥ aisī aṁtarātmyācī karaṇī | nānā jīva dāṭale dharaṇīṁ | paraspareṁ saṁvhāraṇī | yekayekāṁcī || 16|| अखंड रडती। चर्फडिती। विवळविवळों प्राण देती। मूर्ख प्राणी त्यास म्हणती। परब्रह्म॥ १७॥ akhaṁḍa raḍatī | carphaḍitī | vivaḻavivaḻoṁ prāṇa detī | mūrkha prāṇī tyāsa mhaṇatī | parabrahma || 17|| परब्रह्म जाणार नाहीं। कोणास दुःख देणार नाहीं। स्तुती निंदा दोनी नाहीं। परब्रह्मीं॥ १८॥ parabrahma jāṇāra nāhīṁ | koṇāsa duḥkha deṇāra nāhīṁ | stutī niṁdā donī nāhīṁ | parabrahmīṁ || 18|| उदंड शिव्या दिधल्या। तितुक्या अंतरात्म्यास लागल्या। विचार पाहतां प्रत्यया आल्या। येथातथ्य॥ १९॥ udaṁḍa śivyā didhalyā | titukyā aṁtarātmyāsa lāgalyā | vicāra pāhatāṁ pratyayā ālyā | yethātathya || 19|| धगडीचा बटकीचा लवंडीचा। गधडीचा कुतरीचा वोंगळीचा। ऐसा हिशेब सिव्यांचा। किती म्हणोनि सांगावा॥ २०॥ dhagaḍīcā baṭakīcā lavaṁḍīcā | gadhaḍīcā kutarīcā voṁgaḻīcā | aisā hiśeba sivyāṁcā | kitī mhaṇoni sāṁgāvā || 20|| इतुकें परब्रह्मीं लागेना। तेथें कल्पनाचि चालेना। तडातोडीचें ज्ञान मानेना। कोणीयेकासी॥ २१॥ itukeṁ parabrahmīṁ lāgenā | tetheṁ kalpanāci cālenā | taḍātoḍīceṁ jñāna mānenā | koṇīyekāsī || 21|| सृष्टीमधें सकळ जीव। सकळांस कैचें वैभव। याकारणें ठायाठाव। निर्मिला देवें॥ २२॥ sṛṣṭīmadheṁ sakaḻa jīva | sakaḻāṁsa kaiceṁ vaibhava | yākāraṇeṁ ṭhāyāṭhāva | nirmilā deveṁ || 22|| उदंड लोक बाजारीचे। जें जें आलें तें तें वेंचे। उत्तम तितुके भाग्याचें। लोक घेती॥ २३॥ udaṁḍa loka bājārīce | jeṁ jeṁ āleṁ teṁ teṁ veṁce | uttama tituke bhāgyāceṁ | loka ghetī || 23|| येणें न्यायें अन्न वसन। येणेंचि न्यायें देवतार्चन। येणेंचि न्यायें ब्रह्मज्ञान। प्राप्तव्यासारिखें॥ २४॥ yeṇeṁ nyāyeṁ anna vasana | yeṇeṁci nyāyeṁ devatārcana | yeṇeṁci nyāyeṁ brahmajñāna | prāptavyāsārikheṁ || 24|| अवघेच लोक सुखी असती। संसार गोड करून नेती। माहाराजे वैभव भोगती। तें करंट्यास कैचें॥ २५॥ avagheca loka sukhī asatī | saṁsāra goḍa karūna netī | māhārāje vaibhava bhogatī | teṁ karaṁṭyāsa kaiceṁ || 25|| परंतु अंतीं नाना दुःखें। तेथें होतें सगट सारिखें। पूर्वीं भोगिलीं नाना सुखें। अंतीं दुःख सोसवेना॥ २६॥ paraṁtu aṁtīṁ nānā duḥkheṁ | tetheṁ hoteṁ sagaṭa sārikheṁ | pūrvīṁ bhogilīṁ nānā sukheṁ | aṁtīṁ duḥkha sosavenā || 26|| कठिण दुःख सोसवेना। प्राण शरीर सोडिना। मृत्यदुःख सगट जना। कासाविस करी॥ २७॥ kaṭhiṇa duḥkha sosavenā | prāṇa śarīra soḍinā | mṛtyaduḥkha sagaṭa janā | kāsāvisa karī || 27|| नाना अवेवहीन जालें। तैसेंचि पाहिजे वर्तलें। प्राणीं अंतकाळीं गेलें। कासाविस होउनी॥ २८॥ nānā avevahīna jāleṁ | taiseṁci pāhije vartaleṁ | prāṇīṁ aṁtakāḻīṁ geleṁ | kāsāvisa hounī || 28|| रूप लावण्य अवघें जातें। शरीरसामर्थ्य अवघें राहातें। कोणी नस्तां मरतें। आपदआपदों॥ २९॥ rūpa lāvaṇya avagheṁ jāteṁ | śarīrasāmarthya avagheṁ rāhāteṁ | koṇī nastāṁ marateṁ | āpadaāpadoṁ || 29|| अंतकाळ दैन्य दीन। सकळिकांस तत्समान। ऐसें चंचळ अवलक्षण। दुःखकारी॥ ३०॥ aṁtakāḻa dainya dīna | sakaḻikāṁsa tatsamāna | aiseṁ caṁcaḻa avalakṣaṇa | duḥkhakārī || 30|| भोगून अभोक्ता म्हणती। हे तों अवघीच फजिती। लोक उगेच बोलती। पाहिल्याविण॥ ३१॥ bhogūna abhoktā mhaṇatī | he toṁ avaghīca phajitī | loka ugeca bolatī | pāhilyāviṇa || 31|| अंतकाळ आहे कठिण। शेरीर सोडिना प्राण। बराड्यासारिखें लक्षण। अंतकाळीं॥ ३२॥ aṁtakāḻa āhe kaṭhiṇa | śerīra soḍinā prāṇa | barāḍyāsārikheṁ lakṣaṇa | aṁtakāḻīṁ || 32|| इति श्रीदासभोधे गुरुशिष्यसंवादे देहात्मनिरूपणनाम समास सहावा॥ ६॥ १७.६ iti śrīdāsabhodhe guruśiṣyasaṁvāde dehātmanirūpaṇanāma samāsa sahāvā || 6|| 17.6 समास सातवा : जगजीवननिरूपण samāsa sātavā : jagajīvananirūpaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || मुळीं उदक निवळ असतें। नाना वल्लिमधें जातें। संगदोषें तैसें होतें। आंब्ल तिक्षण कडवट॥ १॥ muḻīṁ udaka nivaḻa asateṁ | nānā vallimadheṁ jāteṁ | saṁgadoṣeṁ taiseṁ hoteṁ | āṁbla tikṣaṇa kaḍavaṭa || 1|| आत्मा आत्मपणें असतो। देहसंगें विकारतो। साभिमानें भरीं भरतो। भलतिकडे॥ २॥ ātmā ātmapaṇeṁ asato | dehasaṁgeṁ vikārato | sābhimāneṁ bharīṁ bharato | bhalatikaḍe || 2|| बरी संगती सांपडली। जैसी उंसास गोडी आली। विषवल्ली फांपावली। घातकी प्राणी॥ ३॥ barī saṁgatī sāṁpaḍalī | jaisī uṁsāsa goḍī ālī | viṣavallī phāṁpāvalī | ghātakī prāṇī || 3|| अठराभार वनस्पती। गुण सांगावे ते किती। नाना देहाचे संगती। आत्मयास होये॥ ४॥ aṭharābhāra vanaspatī | guṇa sāṁgāve te kitī | nānā dehāce saṁgatī | ātmayāsa hoye || 4|| त्यामधें कोणी भले। ते संतसंगें निघाले। देहाभिमान सांडून गेले। विवेकबळें॥ ५॥ tyāmadheṁ koṇī bhale | te saṁtasaṁgeṁ nighāle | dehābhimāna sāṁḍūna gele | vivekabaḻeṁ || 5|| उदकाचा नाशचि होतो। आत्मा विवेकें निघतो। ऐसा आहे प्रत्यय तो। विवेकें पाहा॥ ६॥ udakācā nāśaci hoto | ātmā vivekeṁ nighato | aisā āhe pratyaya to | vivekeṁ pāhā || 6|| ज्यास स्वहितचि करणें। त्यास किती म्हणौन सांगणें। हें ज्याचें त्यानें समजणें। सकळ कांहीं॥ ७॥ jyāsa svahitaci karaṇeṁ | tyāsa kitī mhaṇauna sāṁgaṇeṁ | heṁ jyāceṁ tyāneṁ samajaṇeṁ | sakaḻa kāṁhīṁ || 7|| आपला आपण करी कुडावा। तो आपला मित्र जाणावा। आपला नाश करी तो समजावा। वैरी ऐसा॥ ८॥ āpalā āpaṇa karī kuḍāvā | to āpalā mitra jāṇāvā | āpalā nāśa karī to samajāvā | vairī aisā || 8|| आपलें आपण अन्हित करावें। त्यास आडवें कोणें निघावें। येकांती जाऊन जीवें। मारी आपणासी॥ ९॥ āpaleṁ āpaṇa anhita karāveṁ | tyāsa āḍaveṁ koṇeṁ nighāveṁ | yekāṁtī jāūna jīveṁ | mārī āpaṇāsī || 9|| जो आपला आपण घातकी। तो आत्महत्यारा पातकी। याकारणें विवेकी। धन्य साधु॥ १०॥ jo āpalā āpaṇa ghātakī | to ātmahatyārā pātakī | yākāraṇeṁ vivekī | dhanya sādhu || 10|| पुण्य्वंतां सत्संगती। पापिष्टां असत्संगती। गति आणि अवगती। संगतीयोगें॥ ११॥ puṇyvaṁtāṁ satsaṁgatī | pāpiṣṭāṁ asatsaṁgatī | gati āṇi avagatī | saṁgatīyogeṁ || 11|| उत्तम संगती धरावी। आपली आपण चिंता करावी। अंतरी बरी विवरावी। बुद्धि जाणत्याची॥ १२॥ uttama saṁgatī dharāvī | āpalī āpaṇa ciṁtā karāvī | aṁtarī barī vivarāvī | buddhi jāṇatyācī || 12|| इहलोक आणि परलोक। जाणता तो सुखदायेक। नेणत्याकरितां अविवेक। प्राप्त होतो॥ १३॥ ihaloka āṇi paraloka | jāṇatā to sukhadāyeka | neṇatyākaritāṁ aviveka | prāpta hoto || 13|| जाणता देवाचा अंश। नेणता म्हणिजे तो राक्षस। यामधें जें विशेष। तें जाणोन घ्यावें॥ १४॥ jāṇatā devācā aṁśa | neṇatā mhaṇije to rākṣasa | yāmadheṁ jeṁ viśeṣa | teṁ jāṇona ghyāveṁ || 14|| जाणतां तो सकळां मान्य। नेणता होतो अमान्य। जेणेंकरितां होईजे धन्य। तेंचि घ्यावें॥ १५॥ jāṇatāṁ to sakaḻāṁ mānya | neṇatā hoto amānya | jeṇeṁkaritāṁ hoīje dhanya | teṁci ghyāveṁ || 15|| साक्षपी शाहाण्याची संगती। तेणें साक्षपी शाहाणे होती। आळसी मूर्खाची संगती। आळसी मूर्ख॥ १६॥ sākṣapī śāhāṇyācī saṁgatī | teṇeṁ sākṣapī śāhāṇe hotī | āḻasī mūrkhācī saṁgatī | āḻasī mūrkha || 16|| उत्तम संगतीचें फळ सुख। अद्धम संगतीचें फळ दुःख। आनंद सांडुनियां शोक। कैसा घावा॥ १७॥ uttama saṁgatīceṁ phaḻa sukha | addhama saṁgatīceṁ phaḻa duḥkha | ānaṁda sāṁḍuniyāṁ śoka | kaisā ghāvā || 17|| ऐसें हें प्रगट दिसे। जनामधें उदंड भासे। प्राणीमात्र वर्ततसे। उभयेयोगें॥ १८॥ aiseṁ heṁ pragaṭa dise | janāmadheṁ udaṁḍa bhāse | prāṇīmātra vartatase | ubhayeyogeṁ || 18|| येका योगें सकळ योग। येका योगें सकळ वियोग। विवेकयोगें सकळ प्रयोग। करीत जवे॥ १९॥ yekā yogeṁ sakaḻa yoga | yekā yogeṁ sakaḻa viyoga | vivekayogeṁ sakaḻa prayoga | karīta jave || 19|| अवचितें सांकडींत पडिलें। तरी तेथून पाहिजे निघालें। निघोन जातां जालें। परम समाधान॥ २०॥ avaciteṁ sāṁkaḍīṁta paḍileṁ | tarī tethūna pāhije nighāleṁ | nighona jātāṁ jāleṁ | parama samādhāna || 20|| नाना दुर्जनांचा संग। क्षणक्षणा मनभंग। याकारणें कांहीं रंग। राखोन जावें॥ २१॥ nānā durjanāṁcā saṁga | kṣaṇakṣaṇā manabhaṁga | yākāraṇeṁ kāṁhīṁ raṁga | rākhona jāveṁ || 21|| शाहाणा येत्‍न त्याच्या गुणें। पाहों जातां काये उणें। सुख संतोष भोगणें। नाना श्लाघ्यता॥ २२॥ śāhāṇā yetna tyācyā guṇeṁ | pāhoṁ jātāṁ kāye uṇeṁ | sukha saṁtoṣa bhogaṇeṁ | nānā ślāghyatā || 22|| अतां लोकीं ऐसें आहे। सृष्टीमधें वर्तताहे। जो कोणी समजोन पाहे। त्यास घडे॥ २३॥ atāṁ lokīṁ aiseṁ āhe | sṛṣṭīmadheṁ vartatāhe | jo koṇī samajona pāhe | tyāsa ghaḍe || 23|| बहुरत्‍न वसुंधरा। जाणजाणों विचार करा। समजल्यां प्रत्ययो अंतरा-। माजीं येतो॥ २४॥ bahuratna vasuṁdharā | jāṇajāṇoṁ vicāra karā | samajalyāṁ pratyayo aṁtarā- | mājīṁ yeto || 24|| दुर्बळ अणि संपन्न। वेडें आणि वित्पन्न। हें अखंड दंडायमान। असतचि असे॥ २५॥ durbaḻa aṇi saṁpanna | veḍeṁ āṇi vitpanna | heṁ akhaṁḍa daṁḍāyamāna | asataci ase || 25|| येक भाग्यपुरुष मोडती। येक नवे भाग्यवंत होती। तैसीच विद्या वित्पती। होत जाते॥ २६॥ yeka bhāgyapuruṣa moḍatī | yeka nave bhāgyavaṁta hotī | taisīca vidyā vitpatī | hota jāte || 26|| येक भरे येक रितें। रितें मागुतें भरतें। भरतेंहि रितें होतें। काळांतरीं॥ २७॥ yeka bhare yeka riteṁ | riteṁ māguteṁ bharateṁ | bharateṁhi riteṁ hoteṁ | kāḻāṁtarīṁ || 27|| ऐसी हे सृष्टीची चाली। संपत्ति दुपारची साउली। वयेसा तरी निघोन गेली। हळुहळु॥ २८॥ aisī he sṛṣṭīcī cālī | saṁpatti dupāracī sāulī | vayesā tarī nighona gelī | haḻuhaḻu || 28|| बाळ तारुण्य आपुलें। वृधाप्य प्रचितीस आलें। ऐसें जाणोन सार्थक केलें। पाहिजे कोणियेकें॥ २९॥ bāḻa tāruṇya āpuleṁ | vṛdhāpya pracitīsa āleṁ | aiseṁ jāṇona sārthaka keleṁ | pāhije koṇiyekeṁ || 29|| देह जैसें केलें तैसें होतें। येत्‍न केल्यां कार्ये साधतें। तरी मग कष्टावें तें। काय निमित्य॥ ३०॥ deha jaiseṁ keleṁ taiseṁ hoteṁ | yetna kelyāṁ kārye sādhateṁ | tarī maga kaṣṭāveṁ teṁ | kāya nimitya || 30|| इति श्रीदासभोधे गुरुशिष्यसंवादे जगजीवननिरूपणनाम समास सातवा॥ ७॥ १७.७ iti śrīdāsabhodhe guruśiṣyasaṁvāde jagajīvananirūpaṇanāma samāsa sātavā || 7|| 17.7 समास आठवा : तत्त्वनिरसन samāsa āṭhavā : tattvanirasana ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || नाभीपासून उन्मेषवृत्ती। तेचि परा जाणिजे श्रोतीं। ध्वनिरूप पश्यंती। हृदईं वसे॥ १॥ nābhīpāsūna unmeṣavṛttī | teci parā jāṇije śrotīṁ | dhvanirūpa paśyaṁtī | hṛdaīṁ vase || 1|| कंठापासून नाद जाला। मध्यमा वाचा बोलिजे त्याला। उच्चर होतां अक्षराला। वैखरी बोलिजे॥ २॥ kaṁṭhāpāsūna nāda jālā | madhyamā vācā bolije tyālā | uccara hotāṁ akṣarālā | vaikharī bolije || 2|| नाभिस्थानीं परा वाचा। तोचि ठाव अंतःकर्णाचा। अंतःकर्णपंचकाचा। निवाडा ऐसा॥ ३॥ nābhisthānīṁ parā vācā | toci ṭhāva aṁtaḥkarṇācā | aṁtaḥkarṇapaṁcakācā | nivāḍā aisā || 3|| निर्विकल्प जें स्फुरण। उगेंच असतां आठवण। तें जाणावें अंतःकर्ण। जाणतीकळा॥ ४॥ nirvikalpa jeṁ sphuraṇa | ugeṁca asatāṁ āṭhavaṇa | teṁ jāṇāveṁ aṁtaḥkarṇa | jāṇatīkaḻā || 4|| अंतःकर्ण आठवलें। पुढें होये नव्हेसें गमलें। करूं न करू ऐसें वाटलें। तेंचि मन॥ ५॥ aṁtaḥkarṇa āṭhavaleṁ | puḍheṁ hoye navheseṁ gamaleṁ | karūṁ na karū aiseṁ vāṭaleṁ | teṁci mana || 5|| संकल्प विकल्प तेंचि मन। जेणें करितां अनुमान। पुढें निश्चयो तो जाण। रूप बुद्धीचें॥ ६॥ saṁkalpa vikalpa teṁci mana | jeṇeṁ karitāṁ anumāna | puḍheṁ niścayo to jāṇa | rūpa buddhīceṁ || 6|| करीनचि अथवा न करी। ऐसा निश्चयोचि करी। तेचि बुद्धि हे अंतरीं। विवेकें जाणावी॥ ७॥ karīnaci athavā na karī | aisā niścayoci karī | teci buddhi he aṁtarīṁ | vivekeṁ jāṇāvī || 7|| जे वस्तुचा निश्चये केला। पुढें तेचि चिंतूं लागला। तें चित्त बोलिल्या बोला। येथार्थ मानावें॥ ८॥ je vastucā niścaye kelā | puḍheṁ teci ciṁtūṁ lāgalā | teṁ citta bolilyā bolā | yethārtha mānāveṁ || 8|| पुढें कार्याचा अभिमान धरणें। हें कार्ये तों अगत्य करणें। ऐस्या कार्यास प्रवर्तणें। तोचि अहंकारु॥ ९॥ puḍheṁ kāryācā abhimāna dharaṇeṁ | heṁ kārye toṁ agatya karaṇeṁ | aisyā kāryāsa pravartaṇeṁ | toci ahaṁkāru || 9|| ऐसें अंतःकर्णपंचक। पंच वृत्ती मिळोन येक। कार्येभागें प्रकारपंचक। वेगळाले॥ १०॥ aiseṁ aṁtaḥkarṇapaṁcaka | paṁca vṛttī miḻona yeka | kāryebhāgeṁ prakārapaṁcaka | vegaḻāle || 10|| जैक्षे पांचहि प्राण। कार्येभागें वेगळाले जाण। नाहीं तरी वायोचें लक्षण। येकचि असे॥ ११॥ jaikṣe pāṁcahi prāṇa | kāryebhāgeṁ vegaḻāle jāṇa | nāhīṁ tarī vāyoceṁ lakṣaṇa | yekaci ase || 11|| सर्वांगीं व्यान नाभी समान। कंठी उदान गुदीं अपान। मुखीं नासिकीं प्राण। नेमस्त जाणावा॥ १२॥ sarvāṁgīṁ vyāna nābhī samāna | kaṁṭhī udāna gudīṁ apāna | mukhīṁ nāsikīṁ prāṇa | nemasta jāṇāvā || 12|| बोलिलें हें प्राणपंचक। आतां ज्ञानइंद्रियेंपंचक। श्रोत्र त्वचा चक्षु जिव्हा नासिक। ऐसीं हें ज्ञानेंद्रियें॥ १३॥ bolileṁ heṁ prāṇapaṁcaka | ātāṁ jñānaiṁdriyeṁpaṁcaka | śrotra tvacā cakṣu jivhā nāsika | aisīṁ heṁ jñāneṁdriyeṁ || 13|| वाचा पाणी पाद शिस्न गुद। हे कर्मइंद्रियें प्रसिद्ध। शब्द स्परुष रूप रस गंध। ऐसें हें विषयपंचक॥ १४॥ vācā pāṇī pāda śisna guda | he karmaiṁdriyeṁ prasiddha | śabda sparuṣa rūpa rasa gaṁdha | aiseṁ heṁ viṣayapaṁcaka || 14|| अंतःकर्ण प्राणपंचक। ज्ञानेंद्रियें कर्मेंद्रिये पंचक। पांचवें विषयपंचक। ऐसीं हे पांच पंचकें॥ १५॥ aṁtaḥkarṇa prāṇapaṁcaka | jñāneṁdriyeṁ karmeṁdriye paṁcaka | pāṁcaveṁ viṣayapaṁcaka | aisīṁ he pāṁca paṁcakeṁ || 15|| ऐसें हे पंचविस गुण। मिळोन सूक्ष्म देह जाण। याच कर्दम बोलिला श्रवण। केलें पाहिजे॥ १६॥ aiseṁ he paṁcavisa guṇa | miḻona sūkṣma deha jāṇa | yāca kardama bolilā śravaṇa | keleṁ pāhije || 16|| अंतःकर्ण व्यान श्रवण वाचा। शब्द विषये आकाशाचा। पुढें विस्तार वायोचा। बोलिला असे॥ १७॥ aṁtaḥkarṇa vyāna śravaṇa vācā | śabda viṣaye ākāśācā | puḍheṁ vistāra vāyocā | bolilā ase || 17|| मन समान त्वचा पाणी। स्पर्श रूप हा पवनीं। ऐसे हे अडाखे साधुनी। कोठा करावा॥ १८॥ mana samāna tvacā pāṇī | sparśa rūpa hā pavanīṁ | aise he aḍākhe sādhunī | koṭhā karāvā || 18|| बुद्धि उदान नयेन चरण। रूपविषयाचें दर्शन। संकेतें बोलिलें मन। घालून पाहिजे॥ १९॥ buddhi udāna nayena caraṇa | rūpaviṣayāceṁ darśana | saṁketeṁ bolileṁ mana | ghālūna pāhije || 19|| चित्त अपान जिव्हा शिस्न। रसविषये आप जाण। पुढें ऐका सावधान। पृथ्वीचें रूप॥ २०॥ citta apāna jivhā śisna | rasaviṣaye āpa jāṇa | puḍheṁ aikā sāvadhāna | pṛthvīceṁ rūpa || 20|| अहंकार प्राण घ्राण। गुद गंधविषये जाण। ऐसे केलें निरूपण। शास्त्रमतें॥ २१॥ ahaṁkāra prāṇa ghrāṇa | guda gaṁdhaviṣaye jāṇa | aise keleṁ nirūpaṇa | śāstramateṁ || 21|| ऐसा हा सूक्ष्म देहे। पाहातां होईजे निसंदेहे। येथें मन घालून पाहे। त्यासीच हें उमजे॥ २२॥ aisā hā sūkṣma dehe | pāhātāṁ hoīje nisaṁdehe | yetheṁ mana ghālūna pāhe | tyāsīca heṁ umaje || 22|| ऐसें सूक्ष्म देहे बोलिलें। पुढें स्थूळ निरोपिलें। आकाश पंचगुणें वर्तलें। कैसें स्थुळीं॥ २३॥ aiseṁ sūkṣma dehe bolileṁ | puḍheṁ sthūḻa niropileṁ | ākāśa paṁcaguṇeṁ vartaleṁ | kaiseṁ sthuḻīṁ || 23|| काम क्रोध शोक मोहो भये। हा पंचविध आकाशाचा अन्वये। पुढें पंचविध वायो। निरोपिला॥ २४॥ kāma krodha śoka moho bhaye | hā paṁcavidha ākāśācā anvaye | puḍheṁ paṁcavidha vāyo | niropilā || 24|| चळण वळण प्रासारण। निरोध आणि आकोचन। हें पंचविध लक्षण। प्रभंजनाचें॥ २५॥ caḻaṇa vaḻaṇa prāsāraṇa | nirodha āṇi ākocana | heṁ paṁcavidha lakṣaṇa | prabhaṁjanāceṁ || 25|| क्षुधा त्रुषा आलस्य निद्रा मैथुन। हे तेजाचे पंचविध गुण। आतां पुढें आपलक्षण। निरोपिलें पाहिजे॥ २६॥ kṣudhā truṣā ālasya nidrā maithuna | he tejāce paṁcavidha guṇa | ātāṁ puḍheṁ āpalakṣaṇa | niropileṁ pāhije || 26|| शुक्लीत श्रोणीत लाळ मूत्र स्वेद। हा पंचविध आपाचा भेद। पुढें पृथ्वी विशद। केली पाहिजे॥ २७॥ śuklīta śroṇīta lāḻa mūtra sveda | hā paṁcavidha āpācā bheda | puḍheṁ pṛthvī viśada | kelī pāhije || 27|| अस्ति मांष त्वचा नाडी रोम। हे पृथ्वीचे पंचविध धर्म। ऐसे स्थूळ देहाचें वर्म। बोलिलें असे॥ २८॥ asti māṁṣa tvacā nāḍī roma | he pṛthvīce paṁcavidha dharma | aise sthūḻa dehāceṁ varma | bolileṁ ase || 28|| पृथ्वी आप तेज वायो आकाश। हे पांचाचे पंचविस। ऐसें मिळोन स्थूळ देहास। बोलिजेतें॥ २९॥ pṛthvī āpa teja vāyo ākāśa | he pāṁcāce paṁcavisa | aiseṁ miḻona sthūḻa dehāsa | bolijeteṁ || 29|| तिसरा देह कारण अज्ञान। चौथा माहांकारण ज्ञान। हे च्यारी देह निर्शितां विज्ञान। परब्रह्म तें॥ ३०॥ tisarā deha kāraṇa ajñāna | cauthā māhāṁkāraṇa jñāna | he cyārī deha nirśitāṁ vijñāna | parabrahma teṁ || 30|| विचारें चौदेहावेगळें केलें। मीपण तत्वासरिसें गेलें। अनन्य आत्मनिवेदन जालें। परब्रह्मीं॥ ३१॥ vicāreṁ caudehāvegaḻeṁ keleṁ | mīpaṇa tatvāsariseṁ geleṁ | ananya ātmanivedana jāleṁ | parabrahmīṁ || 31|| विवेकें चुकला जन्म मृत्य। नरदेहीं साधिलें महत्कृत्य। भक्तियोगें कृत्यकृत्य। सार्थक जालें॥ ३२॥ vivekeṁ cukalā janma mṛtya | naradehīṁ sādhileṁ mahatkṛtya | bhaktiyogeṁ kṛtyakṛtya | sārthaka jāleṁ || 32|| इति श्री पंचीकर्ण। केलेंचि करावें विवर्ण। लोहाचें जालें सुवर्ण। परिसाचेनयोगें॥ ३३॥ iti śrī paṁcīkarṇa | keleṁci karāveṁ vivarṇa | lohāceṁ jāleṁ suvarṇa | parisācenayogeṁ || 33|| हाहि दृष्टांत घडेना। परिसाचेन परीस करवेना। शरण जातां साधुजना। साधुच होइजे॥ ३४॥ hāhi dṛṣṭāṁta ghaḍenā | parisācena parīsa karavenā | śaraṇa jātāṁ sādhujanā | sādhuca hoije || 34|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे तत्वनिरूपणनाम समास आठवा॥ ८॥ १७.८ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde tatvanirūpaṇanāma samāsa āṭhavā || 8|| 17.8 समास नवना : तनुचतुष्टयनिरूपण samāsa navanā : tanucatuṣṭayanirūpaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || स्थूळ सूक्ष्म कारण माहाकारण। ऐसे हे चत्वार देह जाण। जागृति स्वप्न सुषुप्ति पूर्ण। तुर्या जाणावी॥ १॥ sthūḻa sūkṣma kāraṇa māhākāraṇa | aise he catvāra deha jāṇa | jāgṛti svapna suṣupti pūrṇa | turyā jāṇāvī || 1|| विश्व तैजस प्राज्ञ। प्रत्यगात्मा हे अभिमान। नेत्रस्थान कंठस्थान हृदयस्थान। मूर्धनी ते॥ २॥ viśva taijasa prājña | pratyagātmā he abhimāna | netrasthāna kaṁṭhasthāna hṛdayasthāna | mūrdhanī te || 2|| स्थूळभोग प्रविक्तभोग। आनंदभोग आनंदावभासभोग। ऐसे हे चत्वार भोग। चौंदेहाचे॥ ३॥ sthūḻabhoga praviktabhoga | ānaṁdabhoga ānaṁdāvabhāsabhoga | aise he catvāra bhoga | cauṁdehāce || 3|| अकार उकार मकार। अर्धमात्रा तो ईश्वर। ऐस्या मात्रा चत्वार। चौंदेहाच्या॥ ४॥ akāra ukāra makāra | ardhamātrā to īśvara | aisyā mātrā catvāra | cauṁdehācyā || 4|| तमोगुण रजोगुण। सत्वगुण शुद्धसत्वगुण। ऐसे हे चत्वार गुण। चौंदेहाचे॥ ५॥ tamoguṇa rajoguṇa | satvaguṇa śuddhasatvaguṇa | aise he catvāra guṇa | cauṁdehāce || 5|| क्रियाशक्ति द्रव्याशक्ती। इछाशक्ति ज्ञानशक्ती। ऐशा चत्वार शक्ती। चौंदेहाच्या॥ ६॥ kriyāśakti dravyāśaktī | ichāśakti jñānaśaktī | aiśā catvāra śaktī | cauṁdehācyā || 6|| ऐसीं हे बत्तिस तत्वें। दोहींचीं पन्नास तत्वें। अवघीं मिळोन ब्यासि तत्वें। अज्ञान आणी ज्ञान॥ ७॥ aisīṁ he battisa tatveṁ | dohīṁcīṁ pannāsa tatveṁ | avaghīṁ miḻona byāsi tatveṁ | ajñāna āṇī jñāna || 7|| ऐसीं हे तत्वें जाणावीं। जाणोन माइक वोळखावीं। आपण साक्षी निरसावीं। येणें रितीं॥ ८॥ aisīṁ he tatveṁ jāṇāvīṁ | jāṇona māika voḻakhāvīṁ | āpaṇa sākṣī nirasāvīṁ | yeṇeṁ ritīṁ || 8|| साक्षी म्हणिजे ज्ञान। ज्ञानें वोळखावें अज्ञान। ज्ञानाज्ञानाचें निर्शन। देहासरिसें॥ ९॥ sākṣī mhaṇije jñāna | jñāneṁ voḻakhāveṁ ajñāna | jñānājñānāceṁ nirśana | dehāsariseṁ || 9|| ब्रह्मांडीं देह कल्पिले। विराट हिरण्यगर्भ बोलिले। ते हे विवेकें निर्शले। आत्मज्ञानें॥ १०॥ brahmāṁḍīṁ deha kalpile | virāṭa hiraṇyagarbha bolile | te he vivekeṁ nirśale | ātmajñāneṁ || 10|| आत्मानात्माविवेक करितां। सारासारविचार पाहतां। पंचभूतांची माइक वार्ता। प्रचित आली॥ ११॥ ātmānātmāviveka karitāṁ | sārāsāravicāra pāhatāṁ | paṁcabhūtāṁcī māika vārtā | pracita ālī || 11|| अस्ति मांष त्वचा नाडी रोम। हे पांचहि पृथ्वीचे गुणधर्म। प्रत्यक्ष शरीरीं हें वर्म। शोधून पाहावें॥ १२॥ asti māṁṣa tvacā nāḍī roma | he pāṁcahi pṛthvīce guṇadharma | pratyakṣa śarīrīṁ heṁ varma | śodhūna pāhāveṁ || 12|| शुक्लीत श्रोणीत लाळ मूत्र स्वेद। हे आपाचे पंचकभेद। तत्वें समजोन विशद। करून घावीं॥ १३॥ śuklīta śroṇīta lāḻa mūtra sveda | he āpāce paṁcakabheda | tatveṁ samajona viśada | karūna ghāvīṁ || 13|| क्षुधा त्रुषा आलस्य निद्रा मैथुन। हे पांचहि तेजाचे गुण। या तत्वांचें निरूपण। केलेंचि करावें॥ १४॥ kṣudhā truṣā ālasya nidrā maithuna | he pāṁcahi tejāce guṇa | yā tatvāṁceṁ nirūpaṇa | keleṁci karāveṁ || 14|| चळण वळण प्रासारण। निरोध आणि आकोचन। हें पंचहि वायोचे गुण। श्रोतीं जाणावे॥ १५॥ caḻaṇa vaḻaṇa prāsāraṇa | nirodha āṇi ākocana | heṁ paṁcahi vāyoce guṇa | śrotīṁ jāṇāve || 15|| काम क्रोध शोक मोहो भये। हा आकाशाचा परिपाये। हें विवरल्याविण काये। समजों जाणें॥ १६॥ kāma krodha śoka moho bhaye | hā ākāśācā paripāye | heṁ vivaralyāviṇa kāye | samajoṁ jāṇeṁ || 16|| असो ऐसें हें स्थूळ शरीर। पंचविस तत्वांचा विस्तार। आतां सूक्ष्मदेहाचा विचार। बोलिजेल॥ १७॥ aso aiseṁ heṁ sthūḻa śarīra | paṁcavisa tatvāṁcā vistāra | ātāṁ sūkṣmadehācā vicāra | bolijela || 17|| अंतःकर्ण मन बुद्धि चित्त अहंकार। आकाशपंचकाचा विचार। पुढें वायो निरोत्तर। होऊन ऐका॥ १८॥ aṁtaḥkarṇa mana buddhi citta ahaṁkāra | ākāśapaṁcakācā vicāra | puḍheṁ vāyo nirottara | hoūna aikā || 18|| व्यान समान उदान। प्राण आणी अपान। ऐसे हे पांचहि गुण। वायोतत्वाचे॥ १९॥ vyāna samāna udāna | prāṇa āṇī apāna | aise he pāṁcahi guṇa | vāyotatvāce || 19|| श्रोत्र त्वचा चक्षु जिव्हा घ्राण। हें पांचहि तेजाचे गुण। आतां आप सावधान। होऊन ऐका॥ २०॥ śrotra tvacā cakṣu jivhā ghrāṇa | heṁ pāṁcahi tejāce guṇa | ātāṁ āpa sāvadhāna | hoūna aikā || 20|| वाचा पाणी पाद शिस्‍न गुद। हे आपाचे गुण विशद। आतां पृथ्वी विशद। निरोपिली॥ २१॥ vācā pāṇī pāda śisna guda | he āpāce guṇa viśada | ātāṁ pṛthvī viśada | niropilī || 21|| शब्द स्पर्श रूप रस गंध। हे पृथ्वीचे गुण विशद। ऐसे हे पंचवीस तत्वभेद। सूक्ष्म देहाचे॥ २२॥ śabda sparśa rūpa rasa gaṁdha | he pṛthvīce guṇa viśada | aise he paṁcavīsa tatvabheda | sūkṣma dehāce || 22|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे तनुचतुष्टयेनाम समास नववा॥ ९॥ १७.९ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde tanucatuṣṭayenāma samāsa navavā || 9|| 17.9 समास दहावा : टोणपसिद्धलक्षण samāsa dahāvā : ṭoṇapasiddhalakṣaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || आवर्णोदकीं हटकेश्वर। त्यास घडे नमस्कार। महिमा अत्यंतचि थोर। तया पाताळलिंगाचा॥ १॥ āvarṇodakīṁ haṭakeśvara | tyāsa ghaḍe namaskāra | mahimā atyaṁtaci thora | tayā pātāḻaliṁgācā || 1|| परंतु तेथें जाववेना। शरीरें दर्शन घडेना। विवेकें आणावें अनुमाना। तया ईश्वरासी॥ २॥ paraṁtu tetheṁ jāvavenā | śarīreṁ darśana ghaḍenā | vivekeṁ āṇāveṁ anumānā | tayā īśvarāsī || 2|| सातां समुद्रांचे वेडे। उदंड भूमि पैलिकडे। सेवटीं तुटले कडे। भूमंडळाचे॥ ३॥ sātāṁ samudrāṁce veḍe | udaṁḍa bhūmi pailikaḍe | sevaṭīṁ tuṭale kaḍe | bhūmaṁḍaḻāce || 3|| सात समुद्र वोलांडावे। तेथें जाणें कैसें फावे। म्हणोन विवेकी असावे। साधुजन॥ ४॥ sāta samudra volāṁḍāve | tetheṁ jāṇeṁ kaiseṁ phāve | mhaṇona vivekī asāve | sādhujana || 4|| जें आपणास नव्हे ठावें। तें जाणतयास पुसावें। मनोवेगें तनें फिरावें। हें तों घडेना॥ ५॥ jeṁ āpaṇāsa navhe ṭhāveṁ | teṁ jāṇatayāsa pusāveṁ | manovegeṁ taneṁ phirāveṁ | heṁ toṁ ghaḍenā || 5|| जें चर्मदृष्टीस नव्हे ठावें। तें ज्ञानदृष्टीनें पाहावें। ब्रह्मांड विवरोन राहावें। समाधानें॥ ६॥ jeṁ carmadṛṣṭīsa navhe ṭhāveṁ | teṁ jñānadṛṣṭīneṁ pāhāveṁ | brahmāṁḍa vivarona rāhāveṁ | samādhāneṁ || 6|| मध्यें आहे भूमीचें चडळ। म्हणौन आकाश आणि पाताळ। तें चडळ नस्तां अंतराळ। चहुंकडे॥ ७॥ madhyeṁ āhe bhūmīceṁ caḍaḻa | mhaṇauna ākāśa āṇi pātāḻa | teṁ caḍaḻa nastāṁ aṁtarāḻa | cahuṁkaḍe || 7|| तयास परब्रह्म म्हणावें। जें उपाधीवेगळें स्वभावें। जेथें दृश्यमायेच्या नांवें। सुन्याकार॥ ८॥ tayāsa parabrahma mhaṇāveṁ | jeṁ upādhīvegaḻeṁ svabhāveṁ | jetheṁ dṛśyamāyecyā nāṁveṁ | sunyākāra || 8|| दृष्टीचें देखणें दृश्य। मनाचें देखणें भास। मनातीत निराभास। विवेकें जाणावें॥ ९॥ dṛṣṭīceṁ dekhaṇeṁ dṛśya | manāceṁ dekhaṇeṁ bhāsa | manātīta nirābhāsa | vivekeṁ jāṇāveṁ || 9|| दृश्य भास अवघा विघडे। विवेक तेथें पवाडे। भूमंडळीं ज्ञाते थोडे। सूक्ष्मदृष्टीचे॥ १०॥ dṛśya bhāsa avaghā vighaḍe | viveka tetheṁ pavāḍe | bhūmaṁḍaḻīṁ jñāte thoḍe | sūkṣmadṛṣṭīce || 10|| वाच्यांश वाचेनें बोलावा। न बोलतां लक्ष्यांश जाणावा। निर्गुण अनुभवास आणावा। गुणाचेनयोगें॥ ११॥ vācyāṁśa vāceneṁ bolāvā | na bolatāṁ lakṣyāṁśa jāṇāvā | nirguṇa anubhavāsa āṇāvā | guṇācenayogeṁ || 11|| नाना गुणास आहे नाश। निर्गुण तें अविनाश। ढोबळ्याहून विशेष। सूक्ष्म देखणें॥ १२॥ nānā guṇāsa āhe nāśa | nirguṇa teṁ avināśa | ḍhobaḻyāhūna viśeṣa | sūkṣma dekhaṇeṁ || 12|| जें दृष्टीस न पडे ठावें। तें ऐकोन जाणावें। श्रवणमननें पडे ठावें। सकळ कांहीं॥ १३॥ jeṁ dṛṣṭīsa na paḍe ṭhāveṁ | teṁ aikona jāṇāveṁ | śravaṇamananeṁ paḍe ṭhāveṁ | sakaḻa kāṁhīṁ || 13|| अष्टधेचे जिनस नाना। उदंड पाहातां कळेना। अवघें सगट पिटावेना। कोणियेकें॥ १४॥ aṣṭadhece jinasa nānā | udaṁḍa pāhātāṁ kaḻenā | avagheṁ sagaṭa piṭāvenā | koṇiyekeṁ || 14|| सगट सारिखी स्थिती जाली। तेथें परीक्षाच बुडाली। चविनटानें कालविलीं। नाना अन्नें॥ १५॥ sagaṭa sārikhī sthitī jālī | tetheṁ parīkṣāca buḍālī | cavinaṭāneṁ kālavilīṁ | nānā anneṁ || 15|| टोणपा नव्हे गुणग्राहिक। मुर्खास कळेना विवेक। विवेक आणि अविवेक। येकचि म्हणती॥ १६॥ ṭoṇapā navhe guṇagrāhika | murkhāsa kaḻenā viveka | viveka āṇi aviveka | yekaci mhaṇatī || 16|| उंच नीच कळेना ज्याला। तेथें अभासचि बुडाला। नाना अभ्यासें प्राणियाला। सुटिका कैंची॥ १७॥ uṁca nīca kaḻenā jyālā | tetheṁ abhāsaci buḍālā | nānā abhyāseṁ prāṇiyālā | suṭikā kaiṁcī || 17|| वेड लागोन जालें वोंगळ। त्यास सारिखेंच वाटे सकळ। तें जाणावें बाश्कळ। विवेकी नव्हेती॥ १८॥ veḍa lāgona jāleṁ voṁgaḻa | tyāsa sārikheṁca vāṭe sakaḻa | teṁ jāṇāveṁ bāśkaḻa | vivekī navhetī || 18|| ज्यास अखंड होतो नाश। त्यासीच म्हणती अविनाश। बहुचकीच्या लोकांस। काये म्हणावें॥ १९॥ jyāsa akhaṁḍa hoto nāśa | tyāsīca mhaṇatī avināśa | bahucakīcyā lokāṁsa | kāye mhaṇāveṁ || 19|| ईश्वरें नाना भेद केले। भेदें सकळ सृष्टी चाले। आंधळे परीक्षवंत मिळाले। तेथें परीक्षा कैंची॥ २०॥ īśvareṁ nānā bheda kele | bhedeṁ sakaḻa sṛṣṭī cāle | āṁdhaḻe parīkṣavaṁta miḻāle | tetheṁ parīkṣā kaiṁcī || 20|| जेथें परीक्षेचा अभाव। तो टोणपा समुदाव। गुणचि नाहीं गौरव। येईल कैंचें॥ २१॥ jetheṁ parīkṣecā abhāva | to ṭoṇapā samudāva | guṇaci nāhīṁ gaurava | yeīla kaiṁceṁ || 21|| खरें खोटें येकचि जालें। विवेकानें काय केलें। असार सांडून सार घेतलें। साधुजनीं॥ २२॥ khareṁ khoṭeṁ yekaci jāleṁ | vivekāneṁ kāya keleṁ | asāra sāṁḍūna sāra ghetaleṁ | sādhujanīṁ || 22|| उत्तम वस्तूचि परीक्षा। कैसी घडे नतद्रक्षा। दीक्षाहीनापासीं दीक्षा। येईल कैंची॥ २३॥ uttama vastūci parīkṣā | kaisī ghaḍe natadrakṣā | dīkṣāhīnāpāsīṁ dīkṣā | yeīla kaiṁcī || 23|| आपलेन वोंगळपणें। दिशाकरून शौच्य नेणे। वेद शास्त्रें पुराणें। त्यास काये करिती॥ २४॥ āpalena voṁgaḻapaṇeṁ | diśākarūna śaucya neṇe | veda śāstreṁ purāṇeṁ | tyāsa kāye karitī || 24|| आधीं राखावा आचार। मग पाहावा विचार। आचारविचारें पैलपार। पाविजेतो॥ २५॥ ādhīṁ rākhāvā ācāra | maga pāhāvā vicāra | ācāravicāreṁ pailapāra | pāvijeto || 25|| जे नेमकास न कळे। तें बश्कळास केवी कळे। डोळस ठकती आंधळे। कोण्या कामाचे॥ २६॥ je nemakāsa na kaḻe | teṁ baśkaḻāsa kevī kaḻe | ḍoḻasa ṭhakatī āṁdhaḻe | koṇyā kāmāce || 26|| पापपुण्य स्वर्ग नर्क। अवघेंच मानिलें येक। विवेक आणी अविवेक। काये मानावें॥ २७॥ pāpapuṇya svarga narka | avagheṁca mānileṁ yeka | viveka āṇī aviveka | kāye mānāveṁ || 27|| अमृत विष येक म्हणती। परी विष घेतां प्राण जाती। कुकर्में होते फजिती। सत्कर्में कीर्ति वाढे॥ २८॥ amṛta viṣa yeka mhaṇatī | parī viṣa ghetāṁ prāṇa jātī | kukarmeṁ hote phajitī | satkarmeṁ kīrti vāḍhe || 28|| इहलोक आणि परलोक। जेथें नाहीं साकल्प विवेक। तेथें अवघेच निरार्थक। सकळ कांहीं॥ २९॥ ihaloka āṇi paraloka | jetheṁ nāhīṁ sākalpa viveka | tetheṁ avagheca nirārthaka | sakaḻa kāṁhīṁ || 29|| म्हणौन संतसंगेंचि जावें। सत्शास्त्रचि श्रवण करावें। उत्तम गुणास अभासावें। नाना प्रयेत्‍नें॥ ३०॥ mhaṇauna saṁtasaṁgeṁci jāveṁ | satśāstraci śravaṇa karāveṁ | uttama guṇāsa abhāsāveṁ | nānā prayetneṁ || 30|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे टोणपसिद्धलक्षणनाम समास दहावा॥ १०॥ १७.१० iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde ṭoṇapasiddhalakṣaṇanāma samāsa dahāvā || 10|| 17.10 ॥ दशक सतरावा समाप्त॥ || daśaka satarāvā samāpta ||