॥ दशक आठवा : मायोद्भव अथवा ज्ञानदशक॥ ८॥ || daśaka āṭhavā : māyodbhava athavā jñānadaśaka || 8|| समास पहिला : देवदर्शन samāsa pahilā : devadarśana ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || श्रोतीं व्हावें सावध। विमळ ज्ञान बाळबोध। गुरुशिष्यांचा संवाद। अति सुगम परियेसा॥ १॥ śrotīṁ vhāveṁ sāvadha | vimaḻa jñāna bāḻabodha | guruśiṣyāṁcā saṁvāda | ati sugama pariyesā || 1|| नाना शास्त्रें धांडोळितां। आयुष्य पुरेना सर्वथा। अंतरी संशयाची वेथा। वाढोंचि लागे॥ २॥ nānā śāstreṁ dhāṁḍoḻitāṁ | āyuṣya purenā sarvathā | aṁtarī saṁśayācī vethā | vāḍhoṁci lāge || 2|| नाना तीर्थें थोरथोरें। सृष्टिमध्यें अपारें। सुगमें दुर्गमें दुष्करें। पुण्यदायकें॥ ३॥ nānā tīrtheṁ thorathoreṁ | sṛṣṭimadhyeṁ apāreṁ | sugameṁ durgameṁ duṣkareṁ | puṇyadāyakeṁ || 3|| ऐसीं तीर्थें सर्वहि करी। ऐसा कोण रे संसारी। फिरों जातां जन्मवरी। आयुष्य पुरेना॥ ४॥ aisīṁ tīrtheṁ sarvahi karī | aisā koṇa re saṁsārī | phiroṁ jātāṁ janmavarī | āyuṣya purenā || 4|| नाना तपें नाना दानें। नाना योग नाना साधनें। हें सर्वहि देवाकारणें। करिजेत आहे॥ ५॥ nānā tapeṁ nānā dāneṁ | nānā yoga nānā sādhaneṁ | heṁ sarvahi devākāraṇeṁ | karijeta āhe || 5|| पावावया देवाधिदेवा। बहुविध श्रम करावा। तेणें देव ठाईं पाडावा। हें सर्वमत॥ ६॥ pāvāvayā devādhidevā | bahuvidha śrama karāvā | teṇeṁ deva ṭhāīṁ pāḍāvā | heṁ sarvamata || 6|| पावावया भगवंतातें। नाना पंथ नाना मतें। तया देवाचें स्वरूप तें। कैसे आहें॥ ७॥ pāvāvayā bhagavaṁtāteṁ | nānā paṁtha nānā mateṁ | tayā devāceṁ svarūpa teṁ | kaise āheṁ || 7|| बहुत देव सृष्टीवरी। त्यांची गनना कोण करी। येक देव कोणेपरी। ठाईं पडेना॥ ८॥ bahuta deva sṛṣṭīvarī | tyāṁcī gananā koṇa karī | yeka deva koṇeparī | ṭhāīṁ paḍenā || 8|| बहुविध उपासना। ज्याची जेथें पुरे कामना। तो तेथेंचि राहिला मना। सदृढ करूनि॥ ९॥ bahuvidha upāsanā | jyācī jetheṁ pure kāmanā | to tetheṁci rāhilā manā | sadṛḍha karūni || 9|| बहु देव बहु भक्त। इछ्या जाले आसक्त। बहु ऋषी बहु मत। वेगळालें॥ १०॥ bahu deva bahu bhakta | ichyā jāle āsakta | bahu ṛṣī bahu mata | vegaḻāleṁ || 10|| बहु निवडितां निवडेना। येक निश्चय घडेना। शास्त्रें भांडती पडेना। निश्चय ठाईं॥ ११॥ bahu nivaḍitāṁ nivaḍenā | yeka niścaya ghaḍenā | śāstreṁ bhāṁḍatī paḍenā | niścaya ṭhāīṁ || 11|| बहुत शास्त्रीं बहुत भेद। मतांमतांस विरोध। ऐसा करितां वेवाद। बहुत गेले॥ १२॥ bahuta śāstrīṁ bahuta bheda | matāṁmatāṁsa virodha | aisā karitāṁ vevāda | bahuta gele || 12|| सहस्त्रामधें कोणी येक। पाहे देवाचा विवेक। परी त्या देवाचें कौतुक। ठाईं न पडे॥ १३॥ sahastrāmadheṁ koṇī yeka | pāhe devācā viveka | parī tyā devāceṁ kautuka | ṭhāīṁ na paḍe || 13|| थाईं न पडे कैसें म्हणतां। तेथें लागली अहंता। देव राहिला परता। अहंतागुणें॥ १४॥ thāīṁ na paḍe kaiseṁ mhaṇatāṁ | tetheṁ lāgalī ahaṁtā | deva rāhilā paratā | ahaṁtāguṇeṁ || 14|| आतां असो हें बोलणें। नाना योग ज्याकारणें। तो देव कोण्या गुणें। ठाईं पडे॥ १५॥ ātāṁ aso heṁ bolaṇeṁ | nānā yoga jyākāraṇeṁ | to deva koṇyā guṇeṁ | ṭhāīṁ paḍe || 15|| देव कोणासी म्हणावें। कैसें तयासी जाणावें। तेंचि बोलणें स्वभावें। बोलिजेल॥ १६॥ deva koṇāsī mhaṇāveṁ | kaiseṁ tayāsī jāṇāveṁ | teṁci bolaṇeṁ svabhāveṁ | bolijela || 16|| जेणें केले चराचर। केले सृष्ट्यादि व्यापार। सर्वकर्ता निरंतर। नाम ज्याचें॥ १७॥ jeṇeṁ kele carācara | kele sṛṣṭyādi vyāpāra | sarvakartā niraṁtara | nāma jyāceṁ || 17|| तेणें केल्या मेघमाळा। चंद्रबिंबीं अमृतकळा। तेज दिधलें रविमंडळा। जया देवें॥ १८॥ teṇeṁ kelyā meghamāḻā | caṁdrabiṁbīṁ amṛtakaḻā | teja didhaleṁ ravimaṁḍaḻā | jayā deveṁ || 18|| ज्याची मर्यादा सागरा। जेणें स्थापिलें फणिवरा। जयाचेनि गुणें तारा। अंतरिक्ष॥ १९॥ jyācī maryādā sāgarā | jeṇeṁ sthāpileṁ phaṇivarā | jayāceni guṇeṁ tārā | aṁtarikṣa || 19|| च्यारी खाणी च्यारी वाणी। चौऱ्यासि लक्ष जीवयोनी। जेणें निर्मिले लोक तिनी। तया नाव देव॥ २०॥ cyārī khāṇī cyārī vāṇī | cauyāsi lakṣa jīvayonī | jeṇeṁ nirmile loka tinī | tayā nāva deva || 20|| ब्रह्मा विष्णु आणी हर। हे जयाचे अवतार। तोचि देव हा निर्धार। निश्चयेंसीं॥ २१॥ brahmā viṣṇu āṇī hara | he jayāce avatāra | toci deva hā nirdhāra | niścayeṁsīṁ || 21|| देव्हाराचा उठोनि देव। करूं नेणे सर्व जीव। तयाचेनि ब्रह्मकटाव। निर्मिला न वचे॥ २२॥ devhārācā uṭhoni deva | karūṁ neṇe sarva jīva | tayāceni brahmakaṭāva | nirmilā na vace || 22|| ठाईं ठाईं देव असती। तेहिं केली नाहीं क्षिती। चंद्र सूर्य तारा जीमूती। तयांचेनि नव्हे॥ २३॥ ṭhāīṁ ṭhāīṁ deva asatī | tehiṁ kelī nāhīṁ kṣitī | caṁdra sūrya tārā jīmūtī | tayāṁceni navhe || 23|| सर्वकर्ता तोचि देव। पाहों जातां निरावेव। ज्याची कळा लीळा लाघव। नेणती ब्रह्मादिक॥ २४॥ sarvakartā toci deva | pāhoṁ jātāṁ nirāveva | jyācī kaḻā līḻā lāghava | neṇatī brahmādika || 24|| येथें आशंका उठिली। ते पुढिलीये समासीं फीटली। आतां वृत्ती सावध केली। पाहिजे श्रोतीं॥ २५॥ yetheṁ āśaṁkā uṭhilī | te puḍhilīye samāsīṁ phīṭalī | ātāṁ vṛttī sāvadha kelī | pāhije śrotīṁ || 25|| पैस अवकाश आकाश। कांहींच नाहीं जें भकास। तये निर्मळीं वायोस। जन्म जाला॥ २६॥ paisa avakāśa ākāśa | kāṁhīṁca nāhīṁ jeṁ bhakāsa | taye nirmaḻīṁ vāyosa | janma jālā || 26|| वायोपासून जाला वन्ही। वन्हीपासुनी जालें पाणी। ऐसी जयाची करणी। अघटित घडली॥ २७॥ vāyopāsūna jālā vanhī | vanhīpāsunī jāleṁ pāṇī | aisī jayācī karaṇī | aghaṭita ghaḍalī || 27|| उदकापासून सृष्टि जाली। स्तंभेविण उभारली। ऐसी विचित्र कळा केली। त्या नाव देव॥ २८॥ udakāpāsūna sṛṣṭi jālī | staṁbheviṇa ubhāralī | aisī vicitra kaḻā kelī | tyā nāva deva || 28|| देवें निर्मिली हे क्षिती। तीचे पोटीं पाषाण होती। तयासचि देव म्हणती। विवेकहीन॥ २९॥ deveṁ nirmilī he kṣitī | tīce poṭīṁ pāṣāṇa hotī | tayāsaci deva mhaṇatī | vivekahīna || 29|| जो सृष्टिनिर्माणकर्ता। तो ये सृष्टीपुर्वीं होता। मग हे तयाची सत्ता। निर्माण जाली॥ ३०॥ jo sṛṣṭinirmāṇakartā | to ye sṛṣṭīpurvīṁ hotā | maga he tayācī sattā | nirmāṇa jālī || 30|| कुल्लाळ पात्रापुर्वीं आहे। पात्रें कांहीं कुल्लाळ नव्हे। तैसा देव पूर्वींच आहे। पाषाण नव्हे सर्वथा॥ ३१॥ kullāḻa pātrāpurvīṁ āhe | pātreṁ kāṁhīṁ kullāḻa navhe | taisā deva pūrvīṁca āhe | pāṣāṇa navhe sarvathā || 31|| मृत्तिकेचें शैन्य केलें। कर्ते वेगळे राहिले। कार्यकारण येक केलें। तरी होणार नाहीं॥ ३२॥ mṛttikeceṁ śainya keleṁ | karte vegaḻe rāhile | kāryakāraṇa yeka keleṁ | tarī hoṇāra nāhīṁ || 32|| तथापि होईल पंचभूतिक। निर्गुण नव्हे कांहीं येक। कार्याकारणाचा विवेक। भूतांपरता नाहीं॥ ३३॥ tathāpi hoīla paṁcabhūtika | nirguṇa navhe kāṁhīṁ yeka | kāryākāraṇācā viveka | bhūtāṁparatā nāhīṁ || 33|| अवघी सृष्टि जो कर्ता। तो ते सृष्टीहूनि पर्ता। तेथें संशयाची वार्ता। काढूंचि नये॥ ३४॥ avaghī sṛṣṭi jo kartā | to te sṛṣṭīhūni partā | tetheṁ saṁśayācī vārtā | kāḍhūṁci naye || 34|| खांसूत्रींची बाहुली। जेणें पुरुषें नाचविली। तोचि बाहुली हे बोली। घडे केवी॥ ३५॥ khāṁsūtrīṁcī bāhulī | jeṇeṁ puruṣeṁ nācavilī | toci bāhulī he bolī | ghaḍe kevī || 35|| छायामंडपीची सेना। सृष्टिसारिखीच रचना। सूत्रें चाळी परी तो नाना। वेक्ति नव्हे॥ ३६॥ chāyāmaṁḍapīcī senā | sṛṣṭisārikhīca racanā | sūtreṁ cāḻī parī to nānā | vekti navhe || 36|| तैसा सृष्टिकर्ता देव। परी तो नव्हे सृष्टिभाव। जेणें केले नाना जीव। तो जीव कैसेनी॥ ३७॥ taisā sṛṣṭikartā deva | parī to navhe sṛṣṭibhāva | jeṇeṁ kele nānā jīva | to jīva kaisenī || 37|| जें जें जया करणें पडे। तें तें तो हें कैसें घडे। म्हणोनि वायांचि बापुडे। संदेहीं पडती॥ ३८॥ jeṁ jeṁ jayā karaṇeṁ paḍe | teṁ teṁ to heṁ kaiseṁ ghaḍe | mhaṇoni vāyāṁci bāpuḍe | saṁdehīṁ paḍatī || 38|| सृष्टि ऐसेंचि स्वभावें। गोपुर निर्मिलें बरवें। परी तो गोपुर कर्ता नव्हे। निश्चयेसीं॥ ३९॥ sṛṣṭi aiseṁci svabhāveṁ | gopura nirmileṁ baraveṁ | parī to gopura kartā navhe | niścayesīṁ || 39|| तैसें जग निर्मिलें जेणें। तो वेगळा पूर्णपणें। येक म्हणती मूर्खपणें। जग तोचि जगदीश॥ ४०॥ taiseṁ jaga nirmileṁ jeṇeṁ | to vegaḻā pūrṇapaṇeṁ | yeka mhaṇatī mūrkhapaṇeṁ | jaga toci jagadīśa || 40|| एवं जगदीश तो वेगळा। जग निर्माण त्याची कळा। तो सर्वांमधें परी निराळा। असोन सर्वीं॥ ४१॥ evaṁ jagadīśa to vegaḻā | jaga nirmāṇa tyācī kaḻā | to sarvāṁmadheṁ parī nirāḻā | asona sarvīṁ || 41|| म्हणोनि भूतांचा कर्दमु। यासी अलिप्त आत्मारामु। अविद्यागुणें मायाभ्रमु। सत्यचि वाटे॥ ४२॥ mhaṇoni bhūtāṁcā kardamu | yāsī alipta ātmārāmu | avidyāguṇeṁ māyābhramu | satyaci vāṭe || 42|| मायोपाधी जगडंबर। आहे सर्वहि साचार। ऐसा हा विपरीत विचार। कोठेंचि नाहीं॥ ४३॥ māyopādhī jagaḍaṁbara | āhe sarvahi sācāra | aisā hā viparīta vicāra | koṭheṁci nāhīṁ || 43|| म्हणोनि जग मिथ्या साच आत्मा। सर्वांपर जो परमात्मा। अंतर्बाह्य अंतरात्मा। व्यापूनि असे॥ ४४॥ mhaṇoni jaga mithyā sāca ātmā | sarvāṁpara jo paramātmā | aṁtarbāhya aṁtarātmā | vyāpūni ase || 44|| तयास म्हणावें देव। येर हें अवघेंचि वाव। ऐसा आहे अंतर्भाव। वेदांतीचा॥ ४५॥ tayāsa mhaṇāveṁ deva | yera heṁ avagheṁci vāva | aisā āhe aṁtarbhāva | vedāṁtīcā || 45|| पदार्थवस्तु नासिवंत। हें तों अनुभवास येत। याकारणें भगवंत। पदार्थावेगळा॥ ४६॥ padārthavastu nāsivaṁta | heṁ toṁ anubhavāsa yeta | yākāraṇeṁ bhagavaṁta | padārthāvegaḻā || 46|| देव विमळ आणी अचळ। शास्त्रें बोलती सकळ। तया निश्चळास चंचळ। म्हणों नये सर्वथा॥ ४७॥ deva vimaḻa āṇī acaḻa | śāstreṁ bolatī sakaḻa | tayā niścaḻāsa caṁcaḻa | mhaṇoṁ naye sarvathā || 47|| देव आला देव गेला। देव उपजला देव मेला। ऐसें बोलतां दुरिताला। काय उणें॥ ४८॥ deva ālā deva gelā | deva upajalā deva melā | aiseṁ bolatāṁ duritālā | kāya uṇeṁ || 48|| जन्म मरणाची वार्ता। देवास लागेना सर्वथा। देव अमर ज्याची सत्ता। त्यासी मृत्यु कैसेनी॥ ४९॥ janma maraṇācī vārtā | devāsa lāgenā sarvathā | deva amara jyācī sattā | tyāsī mṛtyu kaisenī || 49|| उपजणें आणी मरणें। येणें जाणें दुःख भोगणें। हें त्या देवाचें करणें। तो कारण वेगळा॥ ५०॥ upajaṇeṁ āṇī maraṇeṁ | yeṇeṁ jāṇeṁ duḥkha bhogaṇeṁ | heṁ tyā devāceṁ karaṇeṁ | to kāraṇa vegaḻā || 50|| अंतःकरण पंचप्राण। बहुतत्वीं पिंडज्ञान। यां सर्वांस आहे चळण। म्हणोनि देव नव्हेती॥ ५१॥ aṁtaḥkaraṇa paṁcaprāṇa | bahutatvīṁ piṁḍajñāna | yāṁ sarvāṁsa āhe caḻaṇa | mhaṇoni deva navhetī || 51|| येवं कल्पनेरहित। तया नाव भगवंत। देवपणाची मात। तेथें नाहीं॥ ५२॥ yevaṁ kalpanerahita | tayā nāva bhagavaṁta | devapaṇācī māta | tetheṁ nāhīṁ || 52|| तव शिष्यें आक्षेपिलें। तरी कैसें ब्रह्मांड केलें। कर्तेपण कारण पडिलें। कार्यामधें॥ ५३॥ tava śiṣyeṁ ākṣepileṁ | tarī kaiseṁ brahmāṁḍa keleṁ | kartepaṇa kāraṇa paḍileṁ | kāryāmadheṁ || 53|| द्रष्टेपणें द्रष्टा दृश्यीं। जैसा पडे अनायांसीं। कर्तेपणे निर्गुणासी। गुण तैसे॥ ५४॥ draṣṭepaṇeṁ draṣṭā dṛśyīṁ | jaisā paḍe anāyāṁsīṁ | kartepaṇe nirguṇāsī | guṇa taise || 54|| ब्रह्मांडकर्ता कवण। कैसी त्याची वोळखण। देव सगुण किं निर्गुण। मह निरोपावा॥ ५५॥ brahmāṁḍakartā kavaṇa | kaisī tyācī voḻakhaṇa | deva saguṇa kiṁ nirguṇa | maha niropāvā || 55|| येक म्हणती त्या ब्रह्मातें। इछ्यामात्रें सृष्टिकर्ते। सृष्टिकर्ते त्यापर्तें। कोण आहे॥ ५६॥ yeka mhaṇatī tyā brahmāteṁ | ichyāmātreṁ sṛṣṭikarte | sṛṣṭikarte tyāparteṁ | koṇa āhe || 56|| आतां असो हे बहु बोली। सकळ माया कोठून जाली। ते हे आतां निरोपिली। पाहिजे स्वामी॥ ५७॥ ātāṁ aso he bahu bolī | sakaḻa māyā koṭhūna jālī | te he ātāṁ niropilī | pāhije svāmī || 57|| ऐसें ऐकोनि वचन। वक्ता म्हणे सावधान। पुढिले समासीं निरूपण। सांगिजेल॥ ५८॥ aiseṁ aikoni vacana | vaktā mhaṇe sāvadhāna | puḍhile samāsīṁ nirūpaṇa | sāṁgijela || 58|| ब्रह्मीं माया कैसे जाली। पुढें असे निरोपिली। श्रोतीं वृत्ति सावध केली। पाहिजे आतां॥ ५९॥ brahmīṁ māyā kaise jālī | puḍheṁ ase niropilī | śrotīṁ vṛtti sāvadha kelī | pāhije ātāṁ || 59|| पुढें हेंचि निरूपण। विशद केलें श्रवण। जेणें होय समाधान। साधकांचें॥ ६०॥ puḍheṁ heṁci nirūpaṇa | viśada keleṁ śravaṇa | jeṇeṁ hoya samādhāna | sādhakāṁceṁ || 60|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे देवदर्शननाम समास पहिला॥ १॥ ८.१ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde devadarśananāma samāsa pahilā || 1|| 8.1 समास दुसरा : सूक्ष्मआशंकानिरूपण samāsa dusarā : sūkṣmaāśaṁkānirūpaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || मागां श्रोतीं आक्षेपिलें। तें पाहिजे निरोपिलें। निरावेवीं कैसें जालें। चराचर॥ १॥ māgāṁ śrotīṁ ākṣepileṁ | teṁ pāhije niropileṁ | nirāvevīṁ kaiseṁ jāleṁ | carācara || 1|| याचें ऐसें प्रतिवचन। ब्रह्म जें कां सनातन। तेथें माया मिथ्याभान। विवर्तरूप भावे॥ २॥ yāceṁ aiseṁ prativacana | brahma jeṁ kāṁ sanātana | tetheṁ māyā mithyābhāna | vivartarūpa bhāve || 2|| आदि येक परब्रह्म। नित्यमुक्त अक्रिय परम। तेथें अव्याकृत सूक्ष्म। जाली मूळमाया॥ ३॥ ādi yeka parabrahma | nityamukta akriya parama | tetheṁ avyākṛta sūkṣma | jālī mūḻamāyā || 3|| श्लोक॥ śloka || आद्यमेकं परब्रह्म नित्यमुक्तमविक्रियम्। तस्य माया समावेशो जीवमव्याकृतात्मकम्॥ ādyamekaṁ parabrahma nityamuktamavikriyam | tasya māyā samāveśo jīvamavyākṛtātmakam || । येक ब्रह्मा निराकार। मुक्त अक्रिये निर्विकार। तेथें माया वोडंबर। कोठून आली॥ ४॥ | yeka brahmā nirākāra | mukta akriye nirvikāra | tetheṁ māyā voḍaṁbara | koṭhūna ālī || 4|| ब्रह्म अखंड निर्गुण। तेथें इछा धरी कोण। निर्गुणीं सगुणेंविण। इछा नाहीं॥ ५॥ brahma akhaṁḍa nirguṇa | tetheṁ ichā dharī koṇa | nirguṇīṁ saguṇeṁviṇa | ichā nāhīṁ || 5|| मुळीं असेचिना सगुण। म्हणौनि नामें निर्गुण। तेथें जालें सगुण। कोणेपरी॥ ६॥ muḻīṁ asecinā saguṇa | mhaṇauni nāmeṁ nirguṇa | tetheṁ jāleṁ saguṇa | koṇeparī || 6|| निर्गुणचि गुणा आलें। ऐसें जरी अनुवादलें। लागों पाहे येणें बोलें। मूर्खपण॥ ७॥ nirguṇaci guṇā āleṁ | aiseṁ jarī anuvādaleṁ | lāgoṁ pāhe yeṇeṁ boleṁ | mūrkhapaṇa || 7|| येक म्हणती निरावेव। करून अकर्ता तो देव। त्याची लीळा बापुडे जीव। काये जाणती॥ ८॥ yeka mhaṇatī nirāveva | karūna akartā to deva | tyācī līḻā bāpuḍe jīva | kāye jāṇatī || 8|| येक म्हणती तो परमात्मा। कोण जाणे त्याचा महिमा। प्राणी बापुडा जीवात्मा। काये जाणे॥ ९॥ yeka mhaṇatī to paramātmā | koṇa jāṇe tyācā mahimā | prāṇī bāpuḍā jīvātmā | kāye jāṇe || 9|| उगाच महिमा सांगती। शास्त्रार्थ अवघा लोपिती। बळेंचि निर्गुणास म्हणती। करूनि अकर्ता॥ १०॥ ugāca mahimā sāṁgatī | śāstrārtha avaghā lopitī | baḻeṁci nirguṇāsa mhaṇatī | karūni akartā || 10|| मुळीं नाहीं कर्तव्यता। कोण करून अकर्ता। कर्ता अकर्ता हे वार्ता। समूळ मिथ्या॥ ११॥ muḻīṁ nāhīṁ kartavyatā | koṇa karūna akartā | kartā akartā he vārtā | samūḻa mithyā || 11|| जें ठाईंचें निर्गुण। तेथें कैचें कर्तेपण। तरी हे इछा धरी कोण। सृष्टिरचाव्याची॥ १२॥ jeṁ ṭhāīṁceṁ nirguṇa | tetheṁ kaiceṁ kartepaṇa | tarī he ichā dharī koṇa | sṛṣṭiracāvyācī || 12|| इछा परमेश्वराची। ऐसी युक्ती बहुतेकांची। परी त्या निर्गुणास इछा कैंची। हें कळेना॥ १३॥ ichā parameśvarācī | aisī yuktī bahutekāṁcī | parī tyā nirguṇāsa ichā kaiṁcī | heṁ kaḻenā || 13|| तरी हे इतुकें कोणें केलें। किंवा आपणचि जालें। देवेंविण उभारलें। कोणेपरी॥ १४॥ tarī he itukeṁ koṇeṁ keleṁ | kiṁvā āpaṇaci jāleṁ | deveṁviṇa ubhāraleṁ | koṇeparī || 14|| देवेंविण जालें सर्व। मग देवास कैंचा ठाव। येथें देवाचा अभाव। दिसोन आला॥ १५॥ deveṁviṇa jāleṁ sarva | maga devāsa kaiṁcā ṭhāva | yetheṁ devācā abhāva | disona ālā || 15|| देव म्हणे सृष्टिकर्ता। तरी येवं पाहे सगुणता। निर्गुणपणाची वार्ता। देवाची बुडाली॥ १६॥ deva mhaṇe sṛṣṭikartā | tarī yevaṁ pāhe saguṇatā | nirguṇapaṇācī vārtā | devācī buḍālī || 16|| देव ठाईंचा निर्गुण। तरी सृष्टिकर्ता कोण। कर्तेपणाचें सगुण। नासिवंत॥ १७॥ deva ṭhāīṁcā nirguṇa | tarī sṛṣṭikartā koṇa | kartepaṇāceṁ saguṇa | nāsivaṁta || 17|| येथें पडिले विचार। कैसें जालें सचराचर। माया म्हणों स्वतंतर तरी हेंहि विपरीत दिसे॥ १८॥ yetheṁ paḍile vicāra | kaiseṁ jāleṁ sacarācara | māyā mhaṇoṁ svataṁtara tarī heṁhi viparīta dise || 18|| माया कोणीं नाहीं केली। हे आपणचि विस्तारली। ऐसें बोलतां बुडाली। देवाची वार्ता॥ १९॥ māyā koṇīṁ nāhīṁ kelī | he āpaṇaci vistāralī | aiseṁ bolatāṁ buḍālī | devācī vārtā || 19|| देव निर्गुण स्वतसिद्ध। त्यासी मायेसि काये समंध। ऐसें बोलतां विरुद्ध। दिसोन आलें॥ २०॥ deva nirguṇa svatasiddha | tyāsī māyesi kāye samaṁdha | aiseṁ bolatāṁ viruddha | disona āleṁ || 20|| सकळ कांहीं कर्तव्यता। आली मायेच्याचि माथां तरी भक्तांस उद्धरिता। देव नाहीं कीं॥ २१॥ sakaḻa kāṁhīṁ kartavyatā | ālī māyecyāci māthāṁ tarī bhaktāṁsa uddharitā | deva nāhīṁ kīṁ || 21|| देवेंविण नुस्ती माया। कोण नेईल विलया। आम्हां भक्तां सांभाळाया। कोणीच नाहीं॥ २२॥ deveṁviṇa nustī māyā | koṇa neīla vilayā | āmhāṁ bhaktāṁ sāṁbhāḻāyā | koṇīca nāhīṁ || 22|| म्हणोनि माया स्वतंतर। ऐसा न घडे कीं विचार। मायेस निर्मिता सर्वेश्वर। तो येकचि आहे॥ २३॥ mhaṇoni māyā svataṁtara | aisā na ghaḍe kīṁ vicāra | māyesa nirmitā sarveśvara | to yekaci āhe || 23|| तरी तो कैसा आहे ईश्वर। मायेचा कैसा विचार। तरी हें आतां सविस्तर। बोलिलें पाहिजे॥ २४॥ tarī to kaisā āhe īśvara | māyecā kaisā vicāra | tarī heṁ ātāṁ savistara | bolileṁ pāhije || 24|| श्रोतां व्हावें सावधान। येकाग्र करूनियां मन। आतां कथानुसंधान। सावध ऐका॥ २५॥ śrotāṁ vhāveṁ sāvadhāna | yekāgra karūniyāṁ mana | ātāṁ kathānusaṁdhāna | sāvadha aikā || 25|| येके आशंकेचा भाव। जनीं वेगळाले अनुभव। तेहि बोलिजेती सर्व। येथानुक्रमें॥ २६॥ yeke āśaṁkecā bhāva | janīṁ vegaḻāle anubhava | tehi bolijetī sarva | yethānukrameṁ || 26|| येक म्हणती देवें केली। म्हणोनि हे विस्तारली। देवास इछ्या नस्ती जाली। तरी हे माया कैंची॥ २७॥ yeka mhaṇatī deveṁ kelī | mhaṇoni he vistāralī | devāsa ichyā nastī jālī | tarī he māyā kaiṁcī || 27|| येक म्हणती देव निर्गुण। तेथें इछा करी कोण। माया मिथ्या हे आपण। जालीच नाही॥ २८॥ yeka mhaṇatī deva nirguṇa | tetheṁ ichā karī koṇa | māyā mithyā he āpaṇa | jālīca nāhī || 28|| येक म्हणती प्रत्यक्ष दिसे। तयेसी नाहीं म्हणतां कैसें। माया हे अनादि असे। शक्ती ईश्वराची॥ २९॥ yeka mhaṇatī pratyakṣa dise | tayesī nāhīṁ mhaṇatāṁ kaiseṁ | māyā he anādi ase | śaktī īśvarācī || 29|| येक म्हणती साच असे। तरी हे ज्ञानें कैसी निरसे। साचासारिखीच दिसे। परी हे मिथ्या॥ ३०॥ yeka mhaṇatī sāca ase | tarī he jñāneṁ kaisī nirase | sācāsārikhīca dise | parī he mithyā || 30|| येक म्हणती मिथ्या स्वभावें। तरी साधन कासया करावें। भक्तिसाधन बोलिलें देवें। मायात्यागाकारणें॥ ३१॥ yeka mhaṇatī mithyā svabhāveṁ | tarī sādhana kāsayā karāveṁ | bhaktisādhana bolileṁ deveṁ | māyātyāgākāraṇeṁ || 31|| येक म्हणती मिथ्या दिसतें। भयें अज्ञानसन्येपातें। साधन औषधही घेईजेतें। परी तें दृश्य मिथ्या॥ ३२॥ yeka mhaṇatī mithyā disateṁ | bhayeṁ ajñānasanyepāteṁ | sādhana auṣadhahī gheījeteṁ | parī teṁ dṛśya mithyā || 32|| अनंत साधनें बोलिलीं। नाना मतें भांबावलीं। तरी माया न वचे त्यागिली। मिथ्या कैसी म्हणावी॥ ३३॥ anaṁta sādhaneṁ bolilīṁ | nānā mateṁ bhāṁbāvalīṁ | tarī māyā na vace tyāgilī | mithyā kaisī mhaṇāvī || 33|| मिथ्या बोले योगवाणी। मिथ्या वेदशास्त्रीं पुराणीं। मिथ्या नाना निरूपणीं। बोलिली माया॥ ३४॥ mithyā bole yogavāṇī | mithyā vedaśāstrīṁ purāṇīṁ | mithyā nānā nirūpaṇīṁ | bolilī māyā || 34|| माया मिथ्या म्हणतां गेली। हे वार्ता नाहीं ऐकिली। मिथ्या म्हणतांच लागली। समागमें॥ ३५॥ māyā mithyā mhaṇatāṁ gelī | he vārtā nāhīṁ aikilī | mithyā mhaṇatāṁca lāgalī | samāgameṁ || 35|| जयाचे अंतरीं ज्ञान। नाहीं वोळखिले सज्जन। तयास मिथ्याभिमान। सत्यचि वाटे॥ ३६॥ jayāce aṁtarīṁ jñāna | nāhīṁ voḻakhile sajjana | tayāsa mithyābhimāna | satyaci vāṭe || 36|| जेणें जैसा निश्चये केला। तयासी तैसाचि फळला। पाहे तोचि दिसे बिंबला। तैसी माया॥ ३७॥ jeṇeṁ jaisā niścaye kelā | tayāsī taisāci phaḻalā | pāhe toci dise biṁbalā | taisī māyā || 37|| येक म्हणती माया कैंची। आहे ते सर्व ब्रह्मचि। थिजल्या विघुरल्या घृताची। ऐक्यता न मोडे॥ ३८॥ yeka mhaṇatī māyā kaiṁcī | āhe te sarva brahmaci | thijalyā vighuralyā ghṛtācī | aikyatā na moḍe || 38|| थिजलें आणी विघुरलें। हें स्वरूपीं नाहीं बोलिलें। साहित्य भंगलें येणें बोलें। म्हणती येक॥ ३९॥ thijaleṁ āṇī vighuraleṁ | heṁ svarūpīṁ nāhīṁ bolileṁ | sāhitya bhaṁgaleṁ yeṇeṁ boleṁ | mhaṇatī yeka || 39|| येक म्हणती सर्व ब्रह्म। हें न कळे जयास वर्म। तयाचें अंतरींचा भ्रम। गेलाच नाहीं॥ ४०॥ yeka mhaṇatī sarva brahma | heṁ na kaḻe jayāsa varma | tayāceṁ aṁtarīṁcā bhrama | gelāca nāhīṁ || 40|| येक म्हणती येकचि देव। तेथें कैंचें आणिलें सर्व। सर्व ब्रह्म हें अपूर्व। आश्चिर्य वाटे॥ ४१॥ yeka mhaṇatī yekaci deva | tetheṁ kaiṁceṁ āṇileṁ sarva | sarva brahma heṁ apūrva | āścirya vāṭe || 41|| येक म्हणती येकचि खरें। आनुहि नाहीं दुसरें। सर्व ब्रह्म येणें प्रकारें। सहजचि जालें॥ ४२॥ yeka mhaṇatī yekaci khareṁ | ānuhi nāhīṁ dusareṁ | sarva brahma yeṇeṁ prakāreṁ | sahajaci jāleṁ || 42|| सर्व मिथ्या येकसरें। उरलें तेंचि ब्रह्म खरें। ऐसीं वाक्यें शास्त्राधारें। बोलती येक॥ ४३॥ sarva mithyā yekasareṁ | uraleṁ teṁci brahma khareṁ | aisīṁ vākyeṁ śāstrādhāreṁ | bolatī yeka || 43|| आळंकार आणी सुवर्ण। तेथें नाहीं भिन्नपण। आटाआटी वेर्थ सीण। म्हणती येक॥ ४४॥ āḻaṁkāra āṇī suvarṇa | tetheṁ nāhīṁ bhinnapaṇa | āṭāāṭī vertha sīṇa | mhaṇatī yeka || 44|| हीन उपमा येकदेसी। कैसी साहेल वस्तूसी। वर्णवेक्ती अव्यक्तासी। साम्यता न घडे॥ ४५॥ hīna upamā yekadesī | kaisī sāhela vastūsī | varṇavektī avyaktāsī | sāmyatā na ghaḍe || 45|| सुवर्णीं दृष्टी घालितां। मुळीच आहे वेक्तता। आळंकार सोनें पाहतां सोनेंचि असे॥ ४६॥ suvarṇīṁ dṛṣṭī ghālitāṁ | muḻīca āhe vektatā | āḻaṁkāra soneṁ pāhatāṁ soneṁci ase || 46|| मुळीं सोनेंचि हें वेक्त। जड येकदेसी पीत। पूर्णास अपूर्णाचा दृष्टांत। केवीं घडे॥ ४७॥ muḻīṁ soneṁci heṁ vekta | jaḍa yekadesī pīta | pūrṇāsa apūrṇācā dṛṣṭāṁta | kevīṁ ghaḍe || 47|| दृष्टांत तितुका येकदेसी। देणें घडे कळायासी। सिंधु आणी लहरीसी। भिन्नत्व कैंचें॥ ४८॥ dṛṣṭāṁta titukā yekadesī | deṇeṁ ghaḍe kaḻāyāsī | siṁdhu āṇī laharīsī | bhinnatva kaiṁceṁ || 48|| उत्तम मधेम कनिष्ठ। येका दृष्टांतें कळे पष्ट। येका दृष्टांतें नष्ट। संदेह वाढे॥ ४९॥ uttama madhema kaniṣṭha | yekā dṛṣṭāṁteṁ kaḻe paṣṭa | yekā dṛṣṭāṁteṁ naṣṭa | saṁdeha vāḍhe || 49|| कैंचा सिंधु कैंची लहरी। अचळास चळाची सरी। साचा ऐसी वोडंबरी। मानूंच नये॥ ५०॥ kaiṁcā siṁdhu kaiṁcī laharī | acaḻāsa caḻācī sarī | sācā aisī voḍaṁbarī | mānūṁca naye || 50|| वोडंबरी हे कल्पना। नाना भास दाखवी जना। येरवी हे जाणा। ब्रह्मचि असे॥ ५१॥ voḍaṁbarī he kalpanā | nānā bhāsa dākhavī janā | yeravī he jāṇā | brahmaci ase || 51|| ऐसा वाद येकमेकां। लागतां राहिली आशंका। तेचि आतां पुढें ऐका। सावध होऊनी॥ ५२॥ aisā vāda yekamekāṁ | lāgatāṁ rāhilī āśaṁkā | teci ātāṁ puḍheṁ aikā | sāvadha hoūnī || 52|| माया मिथ्या कळों आली। परी ते ब्रह्मीं कैसी जाली। म्हणावी ते निर्गुणें केली। तरी ते मुळींच मिथ्या॥ ५३॥ māyā mithyā kaḻoṁ ālī | parī te brahmīṁ kaisī jālī | mhaṇāvī te nirguṇeṁ kelī | tarī te muḻīṁca mithyā || 53|| मिथ्या शब्दीं कांहींच नाहीं। तेथें केलें कोणें काई। करणें निर्गुणाचा ठाईं। हेंहि अघटित॥ ५४॥ mithyā śabdīṁ kāṁhīṁca nāhīṁ | tetheṁ keleṁ koṇeṁ kāī | karaṇeṁ nirguṇācā ṭhāīṁ | heṁhi aghaṭita || 54|| कर्ता ठाईंचा अरूप। केलें तेंहि मिथ्यारूप। तथापी फेडूं आक्षेप। श्रोतयांचा॥ ५५॥ kartā ṭhāīṁcā arūpa | keleṁ teṁhi mithyārūpa | tathāpī pheḍūṁ ākṣepa | śrotayāṁcā || 55|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे सूक्ष्मआशंकानिरूपण समास दुसरा॥ २॥ ८.२ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde sūkṣmaāśaṁkānirūpaṇa samāsa dusarā || 2|| 8.2 समास तिसरा : सूक्ष्मआशंकानिरूपण samāsa tisarā : sūkṣmaāśaṁkānirūpaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || अरे जे जालेंचि नाहीं। त्याची वार्ता पुससी काई। तथापि सांगों जेणें कांहीं। संशय नुरे॥ १॥ are je jāleṁci nāhīṁ | tyācī vārtā pusasī kāī | tathāpi sāṁgoṁ jeṇeṁ kāṁhīṁ | saṁśaya nure || 1|| दोरीकरितां भुजंग। जळाकरितां तरंग। मार्तंडाकरितां चांग। मृगजळ वाहे॥ २॥ dorīkaritāṁ bhujaṁga | jaḻākaritāṁ taraṁga | mārtaṁḍākaritāṁ cāṁga | mṛgajaḻa vāhe || 2|| कल्पेनिकरितां स्वप्न दिसे। सिंपीकरितां रुपें भासे। जळाकरितां गार वसे। निमिष्य येक॥ ३॥ kalpenikaritāṁ svapna dise | siṁpīkaritāṁ rupeṁ bhāse | jaḻākaritāṁ gāra vase | nimiṣya yeka || 3|| मातीकरितां भिंती जाली। सिन्धुकरितां लहरी आली। तिळाकरितां पुतळी। दिसों लागे॥ ४॥ mātīkaritāṁ bhiṁtī jālī | sindhukaritāṁ laharī ālī | tiḻākaritāṁ putaḻī | disoṁ lāge || 4|| सोन्याकरितां अळंकार। तंतुकरितां जालें चीर। कासवाकरितां विस्तार। हातापायांचा॥ ५॥ sonyākaritāṁ aḻaṁkāra | taṁtukaritāṁ jāleṁ cīra | kāsavākaritāṁ vistāra | hātāpāyāṁcā || 5|| तूप होतें तरी थिजलें। तरीकरितां मीठ जालें। बिंबाकरितां बिंबलें। प्रतिबिंब॥ ६॥ tūpa hoteṁ tarī thijaleṁ | tarīkaritāṁ mīṭha jāleṁ | biṁbākaritāṁ biṁbaleṁ | pratibiṁba || 6|| पृथ्वीकरितां जालें झाड। झाडाकरितां छ्याया वाड। धातुकरितां पवाड। उंच नीच वर्णाचा॥ ७॥ pṛthvīkaritāṁ jāleṁ jhāḍa | jhāḍākaritāṁ chyāyā vāḍa | dhātukaritāṁ pavāḍa | uṁca nīca varṇācā || 7|| आतां असो हा दृष्टांत। अद्वैतास कैंचें द्वैत। द्वैतेंविण अद्वैत। बोलतांच न ये॥ ८॥ ātāṁ aso hā dṛṣṭāṁta | advaitāsa kaiṁceṁ dvaita | dvaiteṁviṇa advaita | bolatāṁca na ye || 8|| भासाकरितां भास भासे। दृश्याकरितां अदृश्य दिसे। अदृश्यास उपमा नसे। म्हणोनि निरोपम॥ ९॥ bhāsākaritāṁ bhāsa bhāse | dṛśyākaritāṁ adṛśya dise | adṛśyāsa upamā nase | mhaṇoni niropama || 9|| कल्पेनेविरहित हेत। दृश्यावेगळा दृष्टांत। द्वैतावेगळें द्वैत। कैसें जालें॥ १०॥ kalpenevirahita heta | dṛśyāvegaḻā dṛṣṭāṁta | dvaitāvegaḻeṁ dvaita | kaiseṁ jāleṁ || 10|| विचित्र भगवंताची करणी। वर्णवेना सहस्त्रफणी। तेणें केली उभवणी। अनंत ब्रह्मांडाची॥ ११॥ vicitra bhagavaṁtācī karaṇī | varṇavenā sahastraphaṇī | teṇeṁ kelī ubhavaṇī | anaṁta brahmāṁḍācī || 11|| परमात्मा परमेश्वरु। सर्वकर्ता जो ईश्वरू। तयापासूनि विस्तारु। सकळ जाला॥ १२॥ paramātmā parameśvaru | sarvakartā jo īśvarū | tayāpāsūni vistāru | sakaḻa jālā || 12|| ऐसीं अनंत नामें धरी। अनंत शक्ती निर्माण करी। तोचि जाणावा चतुरीं। मूळपुरुष॥ १३॥ aisīṁ anaṁta nāmeṁ dharī | anaṁta śaktī nirmāṇa karī | toci jāṇāvā caturīṁ | mūḻapuruṣa || 13|| त्या मूळपुरुषाची वोळखण। ते मूळमायाचि आपण। सकळ कांहीं कर्तेपण। तेथेंचि आलें॥ १४॥ tyā mūḻapuruṣācī voḻakhaṇa | te mūḻamāyāci āpaṇa | sakaḻa kāṁhīṁ kartepaṇa | tetheṁci āleṁ || 14|| श्लोक॥ śloka || कार्यकारण कर्तृत्वे हेतुः प्रकृतिरुच्यते॥ kāryakāraṇa kartṛtve hetuḥ prakṛtirucyate || उघड बोलतां न ये। मोडों पाहातो उपाये। येरवीं हें पाहतां काय। साच आहे॥ १५॥ ughaḍa bolatāṁ na ye | moḍoṁ pāhāto upāye | yeravīṁ heṁ pāhatāṁ kāya | sāca āhe || 15|| देवापासून सकळ जालें। हें सर्वांस मानलें। परी त्या देवास वोळखिलें। पाहिजे कीं॥ १६॥ devāpāsūna sakaḻa jāleṁ | heṁ sarvāṁsa mānaleṁ | parī tyā devāsa voḻakhileṁ | pāhije kīṁ || 16|| सिद्धांचे जें निरूपण। जें साधकांस न मने जाण। पक्व नाहीं अंतःकर्ण। म्हणोनियां॥ १७॥ siddhāṁce jeṁ nirūpaṇa | jeṁ sādhakāṁsa na mane jāṇa | pakva nāhīṁ aṁtaḥkarṇa | mhaṇoniyāṁ || 17|| अविद्यागुणें बोलिजे जीव। मायागुणें बोलिजे शिव। मूळमाया गुणें देव। बोलिजेतो॥ १८॥ avidyāguṇeṁ bolije jīva | māyāguṇeṁ bolije śiva | mūḻamāyā guṇeṁ deva | bolijeto || 18|| म्हणौनि कारण मूळमाया। अनंत शक्ती धरावया। तेथीचा अर्थ जाणावया। अनुभवी पाहिजे॥ १९॥ mhaṇauni kāraṇa mūḻamāyā | anaṁta śaktī dharāvayā | tethīcā artha jāṇāvayā | anubhavī pāhije || 19|| मूळमाया तोचि मूळपुरुष। तोचि सर्वांचा ईश। अनंतनामी जगदीश। तयासीचि बोलिजे॥ २०॥ mūḻamāyā toci mūḻapuruṣa | toci sarvāṁcā īśa | anaṁtanāmī jagadīśa | tayāsīci bolije || 20|| अवघी माया विस्तारली। परी हे निशेष नाथिली। ऐसिया वचनाची खोली। विरुळा जाणे॥ २१॥ avaghī māyā vistāralī | parī he niśeṣa nāthilī | aisiyā vacanācī kholī | viruḻā jāṇe || 21|| ऐसें अनुर्वाच्य बोलिजे। परी हें स्वानुभवें जाणिजे। संतसंगेविण नुमजे। कांही केल्यां॥ २२॥ aiseṁ anurvācya bolije | parī heṁ svānubhaveṁ jāṇije | saṁtasaṁgeviṇa numaje | kāṁhī kelyāṁ || 22|| माया तोचि मूळपुरुष। साधकां न मने हें निशेष। परी अनंतनामी जगदीश। कोणास म्हणावें॥ २३॥ māyā toci mūḻapuruṣa | sādhakāṁ na mane heṁ niśeṣa | parī anaṁtanāmī jagadīśa | koṇāsa mhaṇāveṁ || 23|| नामरूप माये लागलें। तरी हें बोलणें नीटचि जालें। येथें श्रोतीं अनुमानिलें। कासयासी॥ २४॥ nāmarūpa māye lāgaleṁ | tarī heṁ bolaṇeṁ nīṭaci jāleṁ | yetheṁ śrotīṁ anumānileṁ | kāsayāsī || 24|| आतां असो हे सकळ बोली। मागील आशंका राहिली। निराकारीं कैसी जाली। मूळमाया॥ २५॥ ātāṁ aso he sakaḻa bolī | māgīla āśaṁkā rāhilī | nirākārīṁ kaisī jālī | mūḻamāyā || 25|| दृष्टीबंधन मिथ्या सकळ। परी तो कैसा जाला खेळ। हेंचि आतां अवघें निवळ। करून दाऊं॥ २६॥ dṛṣṭībaṁdhana mithyā sakaḻa | parī to kaisā jālā kheḻa | heṁci ātāṁ avagheṁ nivaḻa | karūna dāūṁ || 26|| आकाश असतां निश्चळ। मधें वायो जाला चंचळ। तैसी जाणावी केवळ। मूळमाया॥ २७॥ ākāśa asatāṁ niścaḻa | madheṁ vāyo jālā caṁcaḻa | taisī jāṇāvī kevaḻa | mūḻamāyā || 27|| रूप वायोचें जालें। तेणें आकाश भंगलें। ऐसें हें सत्य मानलें। नवचे किं कदा॥ २८॥ rūpa vāyoceṁ jāleṁ | teṇeṁ ākāśa bhaṁgaleṁ | aiseṁ heṁ satya mānaleṁ | navace kiṁ kadā || 28|| तैसी मूळमाया जाली। आणी निर्गुणता संचली। येणें दृष्टांतें तुटली। मागील आशंका॥ २९॥ taisī mūḻamāyā jālī | āṇī nirguṇatā saṁcalī | yeṇeṁ dṛṣṭāṁteṁ tuṭalī | māgīla āśaṁkā || 29|| वायु नव्हता पुरातन। तैसी मूळमाया जाण। साच म्हणतां पुन्हा लीन। होतसे॥ ३०॥ vāyu navhatā purātana | taisī mūḻamāyā jāṇa | sāca mhaṇatāṁ punhā līna | hotase || 30|| वायो रूपें कैसा आहे। तैसी मूळमाया पाहें। भासे परी तें न लाहे। रूप तयेचें॥ ३१॥ vāyo rūpeṁ kaisā āhe | taisī mūḻamāyā pāheṁ | bhāse parī teṁ na lāhe | rūpa tayeceṁ || 31|| वायो सत्य म्हणो जातां। परी तो न ये दाखवितां। तयाकडे पाहों जातां। धुळीच दिसे॥ ३२॥ vāyo satya mhaṇo jātāṁ | parī to na ye dākhavitāṁ | tayākaḍe pāhoṁ jātāṁ | dhuḻīca dise || 32|| तैसी मूळमाया भासे। भासी परी ते न दिसे। पुढें विस्तारली असे। माया अविद्या॥ ३३॥ taisī mūḻamāyā bhāse | bhāsī parī te na dise | puḍheṁ vistāralī ase | māyā avidyā || 33|| जैसें वायोचेनि योगें। दृश्य उडे गगनमार्गें। मूळमायेच्या संयोगें। तैसें जग॥ ३४॥ jaiseṁ vāyoceni yogeṁ | dṛśya uḍe gaganamārgeṁ | mūḻamāyecyā saṁyogeṁ | taiseṁ jaga || 34|| गगनीं आभाळ नाथिलें। अकस्मात उद्भवलें। मायेचेनि गुणें जालें। तैसें जग॥ ३५॥ gaganīṁ ābhāḻa nāthileṁ | akasmāta udbhavaleṁ | māyeceni guṇeṁ jāleṁ | taiseṁ jaga || 35|| नाथिलेंचि गगन नव्हतें। अकस्मात आलें तेथें। तैसें दृश्य जालें येथें। तैसियापरी॥ ३६॥ nāthileṁci gagana navhateṁ | akasmāta āleṁ tetheṁ | taiseṁ dṛśya jāleṁ yetheṁ | taisiyāparī || 36|| परी त्या आभाळाकरितां। गगनाची गेली निश्चळता। वाटे परी ते तत्वता। तैसीच आहे॥ ३७॥ parī tyā ābhāḻākaritāṁ | gaganācī gelī niścaḻatā | vāṭe parī te tatvatā | taisīca āhe || 37|| तैसें मायेकरितां निर्गुण। वाटे जालें सगुण। परी तें पाहतां संपूर्ण। जैसें तैसें॥ ३८॥ taiseṁ māyekaritāṁ nirguṇa | vāṭe jāleṁ saguṇa | parī teṁ pāhatāṁ saṁpūrṇa | jaiseṁ taiseṁ || 38|| आभाळ आले आणि गेलें। तरी गगन तें संचलें। तैसें गुणा नाहीं आलें। निर्गुण ब्रह्म॥ ३९॥ ābhāḻa āle āṇi geleṁ | tarī gagana teṁ saṁcaleṁ | taiseṁ guṇā nāhīṁ āleṁ | nirguṇa brahma || 39|| नभ माथा लागलें दिसे। परी तें जैसें तैसें असे। तैसें जाणावें विश्वासें। निर्गुण ब्रह्म॥ ४०॥ nabha māthā lāgaleṁ dise | parī teṁ jaiseṁ taiseṁ ase | taiseṁ jāṇāveṁ viśvāseṁ | nirguṇa brahma || 40|| ऊर्ध पाहातां आकाश। निळिमा दिसे सावकास। परि तो जाणिजे मिथ्याभास। भासलासे॥ ४१॥ ūrdha pāhātāṁ ākāśa | niḻimā dise sāvakāsa | pari to jāṇije mithyābhāsa | bhāsalāse || 41|| आकाश पालथें घातलें। चहूंकडे आटोपलें। वाटे विश्वास कोंडिले। परी तें मोकळेचि असे॥ ४२॥ ākāśa pālatheṁ ghātaleṁ | cahūṁkaḍe āṭopaleṁ | vāṭe viśvāsa koṁḍile | parī teṁ mokaḻeci ase || 42|| पर्वतीं निळा रंग दिसे। परी तो तया लागला नसे। अलिप्त जाणावे तैसें। निर्गुण ब्रह्म॥ ४३॥ parvatīṁ niḻā raṁga dise | parī to tayā lāgalā nase | alipta jāṇāve taiseṁ | nirguṇa brahma || 43|| रथ धावतां पृथ्वी चंचळ। वाटे परी ते असे निश्चळ। तैसें परब्रह्म केवळ। निर्गुण जाणावें॥ ४४॥ ratha dhāvatāṁ pṛthvī caṁcaḻa | vāṭe parī te ase niścaḻa | taiseṁ parabrahma kevaḻa | nirguṇa jāṇāveṁ || 44|| आभाळाकरितां मयंक। वाटे धावतो निशंक। परी तें अवघें माईक। आभाळ चळे॥ ४५॥ ābhāḻākaritāṁ mayaṁka | vāṭe dhāvato niśaṁka | parī teṁ avagheṁ māīka | ābhāḻa caḻe || 45|| झळे अथवा अग्निज्वाळ। तेणें कंपित दिसे अंत्राळ। वाटे परी तें निश्चळ। जैसें तैसें॥ ४६॥ jhaḻe athavā agnijvāḻa | teṇeṁ kaṁpita dise aṁtrāḻa | vāṭe parī teṁ niścaḻa | jaiseṁ taiseṁ || 46|| तैसें स्वरूप हें संचलें। असतां वाटे गुणा आलें। ऐसें कल्पनेसि गमलें। परी ते मिथ्या॥ ४७॥ taiseṁ svarūpa heṁ saṁcaleṁ | asatāṁ vāṭe guṇā āleṁ | aiseṁ kalpanesi gamaleṁ | parī te mithyā || 47|| दृष्टिबंधनाचा खेळ। तैसी माया हे चंचळ। वस्तु शाश्वत निश्चळ। जैसी तैसी॥ ४८॥ dṛṣṭibaṁdhanācā kheḻa | taisī māyā he caṁcaḻa | vastu śāśvata niścaḻa | jaisī taisī || 48|| ऐसी वस्तु निरावेव। माया दाखवी अवेव। ईचा ऐसा स्वभाव। नाथिलीच हे॥ ४९॥ aisī vastu nirāveva | māyā dākhavī aveva | īcā aisā svabhāva | nāthilīca he || 49|| माया पाहातां मुळीं नसे। परी हे साचा ऐसी भासे। उद्भवे आणि निरसे। आभाळ जैसें॥ ५०॥ māyā pāhātāṁ muḻīṁ nase | parī he sācā aisī bhāse | udbhave āṇi nirase | ābhāḻa jaiseṁ || 50|| ऐसी माया उद्भवली। वस्तु निर्गुण संचली। अहं ऐसी स्फुर्ति जाली। तेचि माया॥ ५१॥ aisī māyā udbhavalī | vastu nirguṇa saṁcalī | ahaṁ aisī sphurti jālī | teci māyā || 51|| गुणमायेचे पवाडे। निर्गुणीं हें कांहींच न घडे। परी हें घडे आणी मोडे। सस्वरूपीं॥ ५२॥ guṇamāyece pavāḍe | nirguṇīṁ heṁ kāṁhīṁca na ghaḍe | parī heṁ ghaḍe āṇī moḍe | sasvarūpīṁ || 52|| जैसी दृष्टी तरळली। तेणें सेनाच भासली। पाहातां आकाशींच जाली। परी ते मिथ्या॥ ५३॥ jaisī dṛṣṭī taraḻalī | teṇeṁ senāca bhāsalī | pāhātāṁ ākāśīṁca jālī | parī te mithyā || 53|| मिथ्या मायेचा खेळ। उद्भव बोलिला सकळ। नानातत्वांचा पाल्हाळ। सांडूनियां॥ ५४॥ mithyā māyecā kheḻa | udbhava bolilā sakaḻa | nānātatvāṁcā pālhāḻa | sāṁḍūniyāṁ || 54|| तत्वें मुळींच आहेती। वोंकार वायोची गती। तेथीचा अर्थ जाणती। दक्ष ज्ञानी॥ ५५॥ tatveṁ muḻīṁca āhetī | voṁkāra vāyocī gatī | tethīcā artha jāṇatī | dakṣa jñānī || 55|| मूळमायेचे चळण। तेंचि वायोचें लक्षण। सूक्ष्म तत्वें तेंचि जाण। जडत्वा पावलीं॥ ५६॥ mūḻamāyece caḻaṇa | teṁci vāyoceṁ lakṣaṇa | sūkṣma tatveṁ teṁci jāṇa | jaḍatvā pāvalīṁ || 56|| ऐसीं पंचमाहांभूतें। पूर्वीं होती अवेक्तें। पुढें जालीं वेक्तें। सृष्टिरचनेसी॥ ५७॥ aisīṁ paṁcamāhāṁbhūteṁ | pūrvīṁ hotī avekteṁ | puḍheṁ jālīṁ vekteṁ | sṛṣṭiracanesī || 57|| मूळमायेचें लक्षण। तेंचि पंचभूतिक जाण। त्याची पाहें वोळखण। सूक्ष्मदृष्टीं॥ ५८॥ mūḻamāyeceṁ lakṣaṇa | teṁci paṁcabhūtika jāṇa | tyācī pāheṁ voḻakhaṇa | sūkṣmadṛṣṭīṁ || 58|| आकाश वायोविण। इछ्याशब्द करी कोण। इछाशक्ती तेचि जाण। तेजस्वरूप॥ ५९॥ ākāśa vāyoviṇa | ichyāśabda karī koṇa | ichāśaktī teci jāṇa | tejasvarūpa || 59|| मृदपण तेचि जळ। जडत्व पृथ्वी केवळ। ऐसी मूळमाया सकळ। पंचभूतिक जाणावी॥ ६०॥ mṛdapaṇa teci jaḻa | jaḍatva pṛthvī kevaḻa | aisī mūḻamāyā sakaḻa | paṁcabhūtika jāṇāvī || 60|| येक येक भूतांपोटीं। पंचभूतांची राहाटी। सर्व कळे सूक्ष्मदृष्टी। घालून पाहातां॥ ६१॥ yeka yeka bhūtāṁpoṭīṁ | paṁcabhūtāṁcī rāhāṭī | sarva kaḻe sūkṣmadṛṣṭī | ghālūna pāhātāṁ || 61|| पुढें जडत्वास आलीं। तरी असतीं कालवलीं। ऐसी माया विस्तारली। पंचभूतिक॥ ६२॥ puḍheṁ jaḍatvāsa ālīṁ | tarī asatīṁ kālavalīṁ | aisī māyā vistāralī | paṁcabhūtika || 62|| मूळमाया पाहातां मुळीं। अथवा अविद्या भूमंडळीं। स्वर्ग्य मृत्य पाताळीं। पांचचि भूतें॥ ६३॥ mūḻamāyā pāhātāṁ muḻīṁ | athavā avidyā bhūmaṁḍaḻīṁ | svargya mṛtya pātāḻīṁ | pāṁcaci bhūteṁ || 63|| श्लोक॥ śloka || स्वर्गे मृत्यौ पाताले वा यत्किंचित्सचराचरं। सर्वपंचभूतकं राम षष्ठें किंचिन्न दृश्यते॥ svarge mṛtyau pātāle vā yatkiṁcitsacarācaraṁ | sarvapaṁcabhūtakaṁ rāma ṣaṣṭheṁ kiṁcinna dṛśyate || स्वरूप आदिअंतीं। मध्यें पंचभूतें वर्तती। पंचभूतिक जाणिजे श्रोतीं। मूळमाया॥ ६४॥ svarūpa ādiaṁtīṁ | madhyeṁ paṁcabhūteṁ vartatī | paṁcabhūtika jāṇije śrotīṁ | mūḻamāyā || 64|| येथें उठिली आशंका। सावध होऊन ऐका। पंचभूतें जालीं येका। तमोगुणापासुनी॥ ६५॥ yetheṁ uṭhilī āśaṁkā | sāvadha hoūna aikā | paṁcabhūteṁ jālīṁ yekā | tamoguṇāpāsunī || 65|| मूळमाया गुणापरती। तेथें भूतें कैंचि होतीं। ऐसी आशंका हे श्रोतीं। घेतली असे॥ ६६॥ mūḻamāyā guṇāparatī | tetheṁ bhūteṁ kaiṁci hotīṁ | aisī āśaṁkā he śrotīṁ | ghetalī ase || 66|| ऐसें श्रोतीं आक्षेपिलें। संशयास उभें केलें। याचें उत्तर दिधलें। पुढिले समासीं॥ ६७॥ aiseṁ śrotīṁ ākṣepileṁ | saṁśayāsa ubheṁ keleṁ | yāceṁ uttara didhaleṁ | puḍhile samāsīṁ || 67|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे सूक्ष्मआशंकानाम समास तिसरा॥ ३॥ ८.३ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde sūkṣmaāśaṁkānāma samāsa tisarā || 3|| 8.3 समास चवथा : सूक्ष्मपंचभूतेंनिरूपण samāsa cavathā : sūkṣmapaṁcabhūteṁnirūpaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || मागील आशंकेचें मूळ। आतां होईल प्रांजळ। वृत्ति करावी निवळ। निमिष्य येक॥ १॥ māgīla āśaṁkeceṁ mūḻa | ātāṁ hoīla prāṁjaḻa | vṛtti karāvī nivaḻa | nimiṣya yeka || 1|| ब्रह्मीं मूळमाया जाली। तिच्या पोटा माया आली। मग ते गुणा प्रसवली। म्हणौनि गुणक्षोभिणी॥ २॥ brahmīṁ mūḻamāyā jālī | ticyā poṭā māyā ālī | maga te guṇā prasavalī | mhaṇauni guṇakṣobhiṇī || 2|| पुढें तिजपासाव कोण। सत्वरजतमोगुण। तमोगुणापासून निर्माण। जाली पंचभूतें॥ ३॥ puḍheṁ tijapāsāva koṇa | satvarajatamoguṇa | tamoguṇāpāsūna nirmāṇa | jālī paṁcabhūteṁ || 3|| ऐसीं भूतें उद्भवलीं। पुढें तत्वें विस्तारलीं। एवं तमोगुणापासून जालीं। पंचमाहांभूतें॥ ४॥ aisīṁ bhūteṁ udbhavalīṁ | puḍheṁ tatveṁ vistāralīṁ | evaṁ tamoguṇāpāsūna jālīṁ | paṁcamāhāṁbhūteṁ || 4|| मूळमाया गुणापरती। तेथें भूतें कैंचीं होतीं। ऐसी आशंका हे श्रोतीं। घेतली मागां॥ ५॥ mūḻamāyā guṇāparatī | tetheṁ bhūteṁ kaiṁcīṁ hotīṁ | aisī āśaṁkā he śrotīṁ | ghetalī māgāṁ || 5|| आणिक येक येके भूतीं। पंचभूतें असती। ते हि आतां कैसी स्थिती। प्रांजळ करूं॥ ६॥ āṇika yeka yeke bhūtīṁ | paṁcabhūteṁ asatī | te hi ātāṁ kaisī sthitī | prāṁjaḻa karūṁ || 6|| सूक्ष्मदृष्टीचें कौतुक। मूळमाया पंचभूतिक। श्रोतीं विमळ विवेक। केला पाहिजे॥ ७॥ sūkṣmadṛṣṭīceṁ kautuka | mūḻamāyā paṁcabhūtika | śrotīṁ vimaḻa viveka | kelā pāhije || 7|| आधीं भूतें तीं जाणावीं। रूपें कैसीं वोळखावी। मग तें शोधून पाहावीं। सूक्ष्मदृष्टीं॥ ८॥ ādhīṁ bhūteṁ tīṁ jāṇāvīṁ | rūpeṁ kaisīṁ voḻakhāvī | maga teṁ śodhūna pāhāvīṁ | sūkṣmadṛṣṭīṁ || 8|| वोळखी नाही अंतरी। ते वोळखावी कोणेपरी। म्हणोनि भूतांची वोळखी चतुरीं। नावेक परिसावी॥ ९॥ voḻakhī nāhī aṁtarī | te voḻakhāvī koṇeparī | mhaṇoni bhūtāṁcī voḻakhī caturīṁ | nāveka parisāvī || 9|| जें जें जड आणी कठिण। तें तें पृथ्वीचें लक्षण। मृद आणी वोलेपण। तितुकें आप॥ १०॥ jeṁ jeṁ jaḍa āṇī kaṭhiṇa | teṁ teṁ pṛthvīceṁ lakṣaṇa | mṛda āṇī volepaṇa | titukeṁ āpa || 10|| जें जें उष्ण आणी सतेज। तें तें जाणावें पैं तेज। आतां वायोहि सहज। निरोपिजेल॥ ११॥ jeṁ jeṁ uṣṇa āṇī sateja | teṁ teṁ jāṇāveṁ paiṁ teja | ātāṁ vāyohi sahaja | niropijela || 11|| चैतन्य आणी चंचळ। तो हा वायोचि केवळ। सून्य आकाश निश्चळ। आकाश जाणावें॥ १२॥ caitanya āṇī caṁcaḻa | to hā vāyoci kevaḻa | sūnya ākāśa niścaḻa | ākāśa jāṇāveṁ || 12|| ऐसीं पंचमाहांभूतें। वोळखी धरावी संकेतें। आतां येकीं पांच भूतें। सावध ऐका॥ १३॥ aisīṁ paṁcamāhāṁbhūteṁ | voḻakhī dharāvī saṁketeṁ | ātāṁ yekīṁ pāṁca bhūteṁ | sāvadha aikā || 13|| जें त्रिगुणाहूनि पर। त्याचा सूक्ष्म विचार। यालागीं अति तत्पर। होऊन ऐका॥ १४॥ jeṁ triguṇāhūni para | tyācā sūkṣma vicāra | yālāgīṁ ati tatpara | hoūna aikā || 14|| सूक्ष्म आकाशीं कैसी पृथ्वी। तेचि आधीं निरोपावी। येथें धारणा धरावी। श्रोतेजनीं॥ १५॥ sūkṣma ākāśīṁ kaisī pṛthvī | teci ādhīṁ niropāvī | yetheṁ dhāraṇā dharāvī | śrotejanīṁ || 15|| आकाश म्हणजे अवकाश सून्य। सून्य म्हणिजे तें अज्ञान। अज्ञान म्हणिजे जडत्व जाण। तेचि पृथ्वी॥ १६॥ ākāśa mhaṇaje avakāśa sūnya | sūnya mhaṇije teṁ ajñāna | ajñāna mhaṇije jaḍatva jāṇa | teci pṛthvī || 16|| आकाश स्वयें आहे मृद। तेंचि आप स्वतसिद्ध। आतां तेज तेंहि विशद। करून दाऊं॥ १७॥ ākāśa svayeṁ āhe mṛda | teṁci āpa svatasiddha | ātāṁ teja teṁhi viśada | karūna dāūṁ || 17|| अज्ञानें भासला भास। तोचि तेजाचा प्रकाश। आतां वायो सावकाश। साकल्य सांगों॥ १८॥ ajñāneṁ bhāsalā bhāsa | toci tejācā prakāśa | ātāṁ vāyo sāvakāśa | sākalya sāṁgoṁ || 18|| वायु आकाश नाहीं भेद। आकाशाइतुका असे स्तब्ध। तथापी आकाशीं जो निरोध। तोचि वायो॥ १९॥ vāyu ākāśa nāhīṁ bheda | ākāśāitukā ase stabdha | tathāpī ākāśīṁ jo nirodha | toci vāyo || 19|| आकाशीं आकाश मिसळलें। हें तों नलगे किं बोलिलें। येणें प्रकारें निरोपिलें। आकाश् पंचभूत॥ २०॥ ākāśīṁ ākāśa misaḻaleṁ | heṁ toṁ nalage kiṁ bolileṁ | yeṇeṁ prakāreṁ niropileṁ | ākāś paṁcabhūta || 20|| वायोमध्यें पंचभूतें। तेंहि ऐका येकचित्तें। बोलिजेती ते समस्तें। येथान्वयें॥ २१॥ vāyomadhyeṁ paṁcabhūteṁ | teṁhi aikā yekacitteṁ | bolijetī te samasteṁ | yethānvayeṁ || 21|| हळु फूल तरी जड। हळु वारा तरी निबिड। वायो लागतां कडाड। मोडती झाडें॥ २२॥ haḻu phūla tarī jaḍa | haḻu vārā tarī nibiḍa | vāyo lāgatāṁ kaḍāḍa | moḍatī jhāḍeṁ || 22|| तोलेंविण झाड मोडे। ऐसें हें कहिंच न घडे। तोल तोचि तये जडे। पृथ्वीचा अंश॥ २३॥ toleṁviṇa jhāḍa moḍe | aiseṁ heṁ kahiṁca na ghaḍe | tola toci taye jaḍe | pṛthvīcā aṁśa || 23|| येथें श्रोते आशंका घेती। तेथें कैचीं झाडें होतीं। झाडें नव्हतीं तरी शक्ती। कठिणरूप आहे॥ २४॥ yetheṁ śrote āśaṁkā ghetī | tetheṁ kaicīṁ jhāḍeṁ hotīṁ | jhāḍeṁ navhatīṁ tarī śaktī | kaṭhiṇarūpa āhe || 24|| वन्हीस्फुलींग लाहान। कांहीं तऱ्ही असे उष्ण। तैसें सुक्ष्मीं जडपण। सूक्ष्मरूपें॥ २५॥ vanhīsphulīṁga lāhāna | kāṁhīṁ tahī ase uṣṇa | taiseṁ sukṣmīṁ jaḍapaṇa | sūkṣmarūpeṁ || 25|| मृदपण तेंचि आप। भास तेजाचें स्वरूप। वायो तेथें चंचळरूप। सहजचि आहे॥ २६॥ mṛdapaṇa teṁci āpa | bhāsa tejāceṁ svarūpa | vāyo tetheṁ caṁcaḻarūpa | sahajaci āhe || 26|| सकळांस मिळोन आकाश। सहजचि आहे अवकाश। पंचभूतांचे अंश। वायोमधें निरोपिले॥ २७॥ sakaḻāṁsa miḻona ākāśa | sahajaci āhe avakāśa | paṁcabhūtāṁce aṁśa | vāyomadheṁ niropile || 27|| आतां तेजाचें लक्षण। भासलेंपण तें कठीण। तेजीं ऐसी वोळखण। पृथ्वीयेची॥ २८॥ ātāṁ tejāceṁ lakṣaṇa | bhāsaleṁpaṇa teṁ kaṭhīṇa | tejīṁ aisī voḻakhaṇa | pṛthvīyecī || 28|| भासला भास वाटे मृद। तेजीं आप तेचि प्रसिद्ध। तेजीं तेज स्वतसिद्ध। सांगणेंचि नलगे॥ २९॥ bhāsalā bhāsa vāṭe mṛda | tejīṁ āpa teci prasiddha | tejīṁ teja svatasiddha | sāṁgaṇeṁci nalage || 29|| तेजीं वायो तो चंचळ। तेजीं आकाश निश्चळ। तेजीं पंचभूतें सकळ। निरोपिलीं॥ ३०॥ tejīṁ vāyo to caṁcaḻa | tejīṁ ākāśa niścaḻa | tejīṁ paṁcabhūteṁ sakaḻa | niropilīṁ || 30|| आतां आपाचें लक्षण। आप तेंचि जें मृदपण। मृदपण तें कठिण। तेचि पृथ्वी॥ ३१॥ ātāṁ āpāceṁ lakṣaṇa | āpa teṁci jeṁ mṛdapaṇa | mṛdapaṇa teṁ kaṭhiṇa | teci pṛthvī || 31|| आपीं आप सहजचि असे। तेज मृदपणें भासे। वायो स्तब्धपणें दिसे। मृदत्वाआंगी॥ ३२॥ āpīṁ āpa sahajaci ase | teja mṛdapaṇeṁ bhāse | vāyo stabdhapaṇeṁ dise | mṛdatvāāṁgī || 32|| आकाश न लगे सांगावें। तें व्यापकचि स्वभावें। आपीं पंचभूतांचीं नांवें। सूक्ष्म निरोपिलीं॥ ३३॥ ākāśa na lage sāṁgāveṁ | teṁ vyāpakaci svabhāveṁ | āpīṁ paṁcabhūtāṁcīṁ nāṁveṁ | sūkṣma niropilīṁ || 33|| आतां पृथ्वीचें लक्षण। कठीण पृथ्वी आपण। कठिणत्वीं मृदपण। तेंचि आप॥ ३४॥ ātāṁ pṛthvīceṁ lakṣaṇa | kaṭhīṇa pṛthvī āpaṇa | kaṭhiṇatvīṁ mṛdapaṇa | teṁci āpa || 34|| कठिणत्वाचा जो भास। तोचि तेजाचा प्रकाश। कठिणत्वीं निरोधांश। तोचि वायो॥ ३५॥ kaṭhiṇatvācā jo bhāsa | toci tejācā prakāśa | kaṭhiṇatvīṁ nirodhāṁśa | toci vāyo || 35|| आकश सकळांस व्यापक। हा तों प्रगटचि विवेक। आकाशींच कांहीं येक। भास भासे॥ ३६॥ ākaśa sakaḻāṁsa vyāpaka | hā toṁ pragaṭaci viveka | ākāśīṁca kāṁhīṁ yeka | bhāsa bhāse || 36|| आकाश तोडितां तुटेना। आकाश फोडितां फुटेना। आकाश परतें होयेना। तिळमात्र॥ ३७॥ ākāśa toḍitāṁ tuṭenā | ākāśa phoḍitāṁ phuṭenā | ākāśa parateṁ hoyenā | tiḻamātra || 37|| असो आतां पृथ्वीअंत। दाविला भूतांचा संकेत। येक भूतीं पंचभूत। तेंहि निरोपिलें॥ ३८॥ aso ātāṁ pṛthvīaṁta | dāvilā bhūtāṁcā saṁketa | yeka bhūtīṁ paṁcabhūta | teṁhi niropileṁ || 38|| परी हें आहाच पाहातां नातुडे। बळेंचि पोटीं संदेह पडे। भ्रांतिरूपें अहंता चढे। अकस्मात॥ ३९॥ parī heṁ āhāca pāhātāṁ nātuḍe | baḻeṁci poṭīṁ saṁdeha paḍe | bhrāṁtirūpeṁ ahaṁtā caḍhe | akasmāta || 39|| सूक्ष्मदृष्टीनें पाहातां। वायोचि वाटे तत्वता। सूक्ष्म वायो शोधूं जातां। पंचभूतें दिसती॥ ४०॥ sūkṣmadṛṣṭīneṁ pāhātāṁ | vāyoci vāṭe tatvatā | sūkṣma vāyo śodhūṁ jātāṁ | paṁcabhūteṁ disatī || 40|| एवं पंचभूतिक पवन। तेचि मूळमाया जाण। माया आणी सूक्ष्म त्रिगुण। तेहि पंचभूतिक॥ ४१॥ evaṁ paṁcabhūtika pavana | teci mūḻamāyā jāṇa | māyā āṇī sūkṣma triguṇa | tehi paṁcabhūtika || 41|| भूतें गुण मेळविजे। त्यासी अष्टधा बोलिजे। पंचभूतिक जाणिजे। अष्टधा प्रकृति॥ ४२॥ bhūteṁ guṇa meḻavije | tyāsī aṣṭadhā bolije | paṁcabhūtika jāṇije | aṣṭadhā prakṛti || 42|| शोधून पाहिल्यावीण। संदेह धरणें मूर्खपण। याची पाहावी वोळखण। सूक्ष्मदृष्टीं॥ ४३॥ śodhūna pāhilyāvīṇa | saṁdeha dharaṇeṁ mūrkhapaṇa | yācī pāhāvī voḻakhaṇa | sūkṣmadṛṣṭīṁ || 43|| गुणापासूनि भूतें। पावलीं पष्ट दशेतें। जडत्वा येऊन समस्तें। तत्वें जालीं॥ ४४॥ guṇāpāsūni bhūteṁ | pāvalīṁ paṣṭa daśeteṁ | jaḍatvā yeūna samasteṁ | tatveṁ jālīṁ || 44|| पुढें तत्वविवंचना। पिंडब्रह्मांड तत्वरचना। बोलिली असे ते जना। प्रगटचि आहे॥ ४५॥ puḍheṁ tatvavivaṁcanā | piṁḍabrahmāṁḍa tatvaracanā | bolilī ase te janā | pragaṭaci āhe || 45|| हा भूतकर्दम बोलिला। सूक्ष्म संकेतें दाविला। ब्रह्मगोळ उभारला। तत्पूर्वीं॥ ४६॥ hā bhūtakardama bolilā | sūkṣma saṁketeṁ dāvilā | brahmagoḻa ubhāralā | tatpūrvīṁ || 46|| या ब्रह्मांडापैलिकडिल गोष्टी। जैं जाली नव्हती सृष्टी। मूळमाया सूक्ष्मदृष्टीं। वोळखावी॥ ४७॥ yā brahmāṁḍāpailikaḍila goṣṭī | jaiṁ jālī navhatī sṛṣṭī | mūḻamāyā sūkṣmadṛṣṭīṁ | voḻakhāvī || 47|| सप्तकंचुक प्रचंड। जालें नव्हतें ब्रह्मांड। मायेअविद्येचें बंड। ऐलिकडे॥ ४८॥ saptakaṁcuka pracaṁḍa | jāleṁ navhateṁ brahmāṁḍa | māyeavidyeceṁ baṁḍa | ailikaḍe || 48|| ब्रह्मा विष्णु महेश्वर। हा ऐलिकडिल विचार। पृथ्वी मेरु सप्त सागर। ऐलिकडे॥ ४९॥ brahmā viṣṇu maheśvara | hā ailikaḍila vicāra | pṛthvī meru sapta sāgara | ailikaḍe || 49|| नाना लोक नाना स्थानें। चन्द्र सूर्य तारांगणें। सप्त द्वीपें चौदा भुवनें। ऐलिकडे॥ ५०॥ nānā loka nānā sthāneṁ | candra sūrya tārāṁgaṇeṁ | sapta dvīpeṁ caudā bhuvaneṁ | ailikaḍe || 50|| शेष कूर्म सप्त पाताळ। येकविस स्वर्गें अष्ट दिग्पाळ। तेतिस कोटि देव सकळ। ऐलिकडे॥ ५१॥ śeṣa kūrma sapta pātāḻa | yekavisa svargeṁ aṣṭa digpāḻa | tetisa koṭi deva sakaḻa | ailikaḍe || 51|| बारा आदित्य। अक्रा रुद्र। नव नाग सप्त ऋषेश्वर। नाना देवांचे अवतार। ऐलिकडे॥ ५२॥ bārā āditya | akrā rudra | nava nāga sapta ṛṣeśvara | nānā devāṁce avatāra | ailikaḍe || 52|| मेघ मनु चक्रवती। नाना जीवांची उत्पति। आतां असो सांगों किती। विस्तार हा॥ ५३॥ megha manu cakravatī | nānā jīvāṁcī utpati | ātāṁ aso sāṁgoṁ kitī | vistāra hā || 53|| सकळ विस्ताराचें मूळ। ते मूळ मायाच केवळ। मागां निरोपिली सकळ। पंचभूतिक॥ ५४॥ sakaḻa vistārāceṁ mūḻa | te mūḻa māyāca kevaḻa | māgāṁ niropilī sakaḻa | paṁcabhūtika || 54|| सूक्ष्मभूतें जे बोलिलीं। तेचि पुढें जडत्वा आलीं। ते सकळहि बोलिलीं। पुढिले समासीं॥ ५५॥ sūkṣmabhūteṁ je bolilīṁ | teci puḍheṁ jaḍatvā ālīṁ | te sakaḻahi bolilīṁ | puḍhile samāsīṁ || 55|| पंचभूतें पृथकाकारें। पुढें निरोपिलीं विस्तारें। वोळखीकारणें अत्यादरें। श्रोतीं श्रवण करावीं॥ ५६॥ paṁcabhūteṁ pṛthakākāreṁ | puḍheṁ niropilīṁ vistāreṁ | voḻakhīkāraṇeṁ atyādareṁ | śrotīṁ śravaṇa karāvīṁ || 56|| पंचभूतिक ब्रह्मगोळ। जेणें कळे हा प्रांजळ। दृश्य सांडून केवळ। वस्तुच पाविजे॥ ५७॥ paṁcabhūtika brahmagoḻa | jeṇeṁ kaḻe hā prāṁjaḻa | dṛśya sāṁḍūna kevaḻa | vastuca pāvije || 57|| माहाद्वार वोलांडावें। मग देवदर्शन घ्यावें। तैसें दृश्य हे। सांडावें। जाणोनियां॥ ५८॥ māhādvāra volāṁḍāveṁ | maga devadarśana ghyāveṁ | taiseṁ dṛśya he | sāṁḍāveṁ | jāṇoniyāṁ || 58|| म्हणोनि दृश्याचा पोटीं। आहे पंचभूतांची दाटी। येकपणें पडिली मिठी। दृश्य पंचभूतां॥ ५९॥ mhaṇoni dṛśyācā poṭīṁ | āhe paṁcabhūtāṁcī dāṭī | yekapaṇeṁ paḍilī miṭhī | dṛśya paṁcabhūtāṁ || 59|| एवं पंचभूतांचेंचि दृश्य। सृष्टी रचली सावकास। श्रोतीं करून अवकाश। श्रवण करावें॥ ६०॥ evaṁ paṁcabhūtāṁceṁci dṛśya | sṛṣṭī racalī sāvakāsa | śrotīṁ karūna avakāśa | śravaṇa karāveṁ || 60|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे सूक्ष्मपंचभूतेंनिरूपणनाम समास चवथा॥ ४॥ ८.४ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde sūkṣmapaṁcabhūteṁnirūpaṇanāma samāsa cavathā || 4|| 8.4 समास पांचवा : स्थूळपंचमहाभूतेंस्वरूपाकाशभेदोनाम samāsa pāṁcavā : sthūḻapaṁcamahābhūteṁsvarūpākāśabhedonāma ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || केवळ मूर्ख तें नेणे। म्हणौन घडलें सांगणे। पंचभूतांचीं लक्षणें। विशद करूनि॥ १॥ kevaḻa mūrkha teṁ neṇe | mhaṇauna ghaḍaleṁ sāṁgaṇe | paṁcabhūtāṁcīṁ lakṣaṇeṁ | viśada karūni || 1|| पंचभूतांचा कर्दम जाला। आतां न वचे वेगळा केला। परंतु कांहीं येक वेगळाला। करून दाऊं॥ २॥ paṁcabhūtāṁcā kardama jālā | ātāṁ na vace vegaḻā kelā | paraṁtu kāṁhīṁ yeka vegaḻālā | karūna dāūṁ || 2|| पर्वत पाषाण शिळा शिखरें। नाना वर्णें लहान थोरें। खडे गुंडे बहुत प्रकारें। जाणिजे पृथ्वी॥ ३॥ parvata pāṣāṇa śiḻā śikhareṁ | nānā varṇeṁ lahāna thoreṁ | khaḍe guṁḍe bahuta prakāreṁ | jāṇije pṛthvī || 3|| नाना रंगांची मृत्तिका। नाना स्थळोस्थळीं जे कां। वाळुकें वाळु अनेका। मिळोन पृथ्वी॥ ४॥ nānā raṁgāṁcī mṛttikā | nānā sthaḻosthaḻīṁ je kāṁ | vāḻukeṁ vāḻu anekā | miḻona pṛthvī || 4|| पुरें पट्टणें मनोहरें। नाना मंदिरें दामोदरें। नाना देवाळयें शिखरें। मिळोन पृथ्वी॥ ५॥ pureṁ paṭṭaṇeṁ manohareṁ | nānā maṁdireṁ dāmodareṁ | nānā devāḻayeṁ śikhareṁ | miḻona pṛthvī || 5|| सप्त द्वीपावती पृथ्वी। काये म्हणोनि सांगावी। नव खंडे मिळोन जाणावी। वसुंधरा॥ ६॥ sapta dvīpāvatī pṛthvī | kāye mhaṇoni sāṁgāvī | nava khaṁḍe miḻona jāṇāvī | vasuṁdharā || 6|| नाना देव नाना नृपती। नाना भाषा नाना रिती। लक्ष चौऱ्यासी उत्पत्ती। मिळोन पृथ्वी॥ ७॥ nānā deva nānā nṛpatī | nānā bhāṣā nānā ritī | lakṣa cauyāsī utpattī | miḻona pṛthvī || 7|| नाना उद्वसें जें वनें। नाना तरुवरांचीं बनें। गिरीकंदरें नाना स्थानें। मिळोन पृथ्वी॥ ८॥ nānā udvaseṁ jeṁ vaneṁ | nānā taruvarāṁcīṁ baneṁ | girīkaṁdareṁ nānā sthāneṁ | miḻona pṛthvī || 8|| नाना रचना केली देवीं। जे जे निर्मिली मानवी। सकळ मिळोन पृथ्वी। जाणिजें श्रोतीं॥ ९॥ nānā racanā kelī devīṁ | je je nirmilī mānavī | sakaḻa miḻona pṛthvī | jāṇijeṁ śrotīṁ || 9|| नाना धातु सुवर्णादिक। नाना रत्नें जे अनेक। नाना काष्ठवृक्षादिक। मिळोन पृथ्वी॥ १०॥ nānā dhātu suvarṇādika | nānā ratneṁ je aneka | nānā kāṣṭhavṛkṣādika | miḻona pṛthvī || 10|| आतां असो हें बहुवस। जडांश आणी कठिणांश। सकळ पृथ्वी हा विश्वास। मानिला पाहिजे॥ ११॥ ātāṁ aso heṁ bahuvasa | jaḍāṁśa āṇī kaṭhiṇāṁśa | sakaḻa pṛthvī hā viśvāsa | mānilā pāhije || 11|| बोलिलें पृथ्वीचे रूप। आतां सांगिजेल आप। श्रोतीं वोळखावें रूप। सावध होऊनी॥ १२॥ bolileṁ pṛthvīce rūpa | ātāṁ sāṁgijela āpa | śrotīṁ voḻakhāveṁ rūpa | sāvadha hoūnī || 12|| वापी कूप सरोवर। नाना सरितांचें जें नीर। मेघ आणी सप्त सागर। मिळोन आप॥ १३॥ vāpī kūpa sarovara | nānā saritāṁceṁ jeṁ nīra | megha āṇī sapta sāgara | miḻona āpa || 13|| ॥ श्लोकार्ध - क्षारक्षीरसुरासर्पिर्दधि इक्षुर्जलं तथा॥ || ślokārdha - kṣārakṣīrasurāsarpirdadhi ikṣurjalaṁ tathā || क्षारसमुद्र दिसताहे। सकळ जन दृष्टीस पाहे। जेथें लवण होताहे। तोचि क्षारसिंधु॥ १४॥ kṣārasamudra disatāhe | sakaḻa jana dṛṣṭīsa pāhe | jetheṁ lavaṇa hotāhe | toci kṣārasiṁdhu || 14|| येक दुधाचा सागर। त्या नाव क्षीरसागर। देवें दिधला निरंतर। उपमन्यासी॥ १५॥ yeka dudhācā sāgara | tyā nāva kṣīrasāgara | deveṁ didhalā niraṁtara | upamanyāsī || 15|| येक समुद्र मद्याचा। येक जाणावा घृताचा। येक निखळ दह्याचा। समुद्र असे॥ १६॥ yeka samudra madyācā | yeka jāṇāvā ghṛtācā | yeka nikhaḻa dahyācā | samudra ase || 16|| येक उसाच्या रसाचा। येक तो शुद्ध जळाचा। ऐसा सातां समुद्राचा। वेढा पृथ्वीयेसी॥ १७॥ yeka usācyā rasācā | yeka to śuddha jaḻācā | aisā sātāṁ samudrācā | veḍhā pṛthvīyesī || 17|| एवं भूमंडळीचें जळ। नाना स्थळींचें सकळ। मिळोन अवघें केवळ। आप जाणावें॥ १८॥ evaṁ bhūmaṁḍaḻīceṁ jaḻa | nānā sthaḻīṁceṁ sakaḻa | miḻona avagheṁ kevaḻa | āpa jāṇāveṁ || 18|| पृथ्वीगर्भीं कितीयेक। पृथ्वीतळीं आवर्णोदक। तिहीं लोकींचें उदक। मिळोन आप॥ १९॥ pṛthvīgarbhīṁ kitīyeka | pṛthvītaḻīṁ āvarṇodaka | tihīṁ lokīṁceṁ udaka | miḻona āpa || 19|| नाना वल्ली बहुवस। नाना तरुवरांचे रस। मधु पारा अमृत विष। मिळोन आप॥ २०॥ nānā vallī bahuvasa | nānā taruvarāṁce rasa | madhu pārā amṛta viṣa | miḻona āpa || 20|| नाना रस स्नेहादिक। याहि वेगळे अनेक। जगावेगळे अवश्यक। आप बोलिजे॥ २१॥ nānā rasa snehādika | yāhi vegaḻe aneka | jagāvegaḻe avaśyaka | āpa bolije || 21|| सारद्र आणी सीतळ। जळासारिखें पातळ। शुक्लीत शोणीत मूत्र लाळ। आप बोलिजे॥ २२॥ sāradra āṇī sītaḻa | jaḻāsārikheṁ pātaḻa | śuklīta śoṇīta mūtra lāḻa | āpa bolije || 22|| आप संकेतें जाणावें। पातळ बोलें वोळखावें। मृद सीतळ स्वभावें। आप बोलिजे॥ २३॥ āpa saṁketeṁ jāṇāveṁ | pātaḻa boleṁ voḻakhāveṁ | mṛda sītaḻa svabhāveṁ | āpa bolije || 23|| जाला आपाचा संकेत। पातळ मृद गुळगुळित। स्वेद श्लेष्मा अश्रु समस्त। आप जाणावें॥ २४॥ jālā āpācā saṁketa | pātaḻa mṛda guḻaguḻita | sveda śleṣmā aśru samasta | āpa jāṇāveṁ || 24|| तेज ऐका सावधपणें। चंद्र सूर्य तारांगणें। दिव्य देह सतेजपणें। तेज बोलिजे॥ २५॥ teja aikā sāvadhapaṇeṁ | caṁdra sūrya tārāṁgaṇeṁ | divya deha satejapaṇeṁ | teja bolije || 25|| वन्ही मेघीं विद्युल्यता। वन्ही सृष्टी संव्हारिता। वन्ही सागरा जाळिता। वडवानळु॥ २६॥ vanhī meghīṁ vidyulyatā | vanhī sṛṣṭī saṁvhāritā | vanhī sāgarā jāḻitā | vaḍavānaḻu || 26|| वन्ही शंकराचे नेत्रींचा। वन्ही काळाचे क्षुधेचा। वन्ही परीघ भूगोळाचा। तेज बोलिजे॥ २७॥ vanhī śaṁkarāce netrīṁcā | vanhī kāḻāce kṣudhecā | vanhī parīgha bhūgoḻācā | teja bolije || 27|| जें जें प्रकाश रूप। तें तें तेजाचें स्वरूप। शोषक उष्णादि आरोप। तेज जाणावे॥ २८॥ jeṁ jeṁ prakāśa rūpa | teṁ teṁ tejāceṁ svarūpa | śoṣaka uṣṇādi āropa | teja jāṇāve || 28|| वायो जाणावा चंचळ। चैतन्य चेतवी केवळ। बोलणें चालणें सकळ। वायुमुळें॥ २९॥ vāyo jāṇāvā caṁcaḻa | caitanya cetavī kevaḻa | bolaṇeṁ cālaṇeṁ sakaḻa | vāyumuḻeṁ || 29|| हाले डोले तितुका पवन। कांहीं न चले पवनेंविण। सृष्टी चाळाया कारण। मूळ तो वायो॥ ३०॥ hāle ḍole titukā pavana | kāṁhīṁ na cale pavaneṁviṇa | sṛṣṭī cāḻāyā kāraṇa | mūḻa to vāyo || 30|| चळण वळण आणी प्रासारण। निरोध आणी अकोचन। सकळ जाणावा पवन चंचळरूपी॥ ३१॥ caḻaṇa vaḻaṇa āṇī prāsāraṇa | nirodha āṇī akocana | sakaḻa jāṇāvā pavana caṁcaḻarūpī || 31|| प्राण अपान आणी व्यान। चौथा उदान आणी समान। नाग कुर्म कर्कश जाण। देवदत्त धनंजये॥ ३२॥ prāṇa apāna āṇī vyāna | cauthā udāna āṇī samāna | nāga kurma karkaśa jāṇa | devadatta dhanaṁjaye || 32|| जितुकें कांहीं होतें चळण। तितुकें वायोचें लक्षण। च्ंद्र सूर्य तारांगण। वायोचि धर्ता॥ ३३॥ jitukeṁ kāṁhīṁ hoteṁ caḻaṇa | titukeṁ vāyoceṁ lakṣaṇa | cṁdra sūrya tārāṁgaṇa | vāyoci dhartā || 33|| आकाश जाणावें पोकळ। निर्मळ आणी निश्चळ। अवकाशरूप सकळ। आकाश जाणावें॥ ३४॥ ākāśa jāṇāveṁ pokaḻa | nirmaḻa āṇī niścaḻa | avakāśarūpa sakaḻa | ākāśa jāṇāveṁ || 34|| आकाश सकळांस व्यापक। आकाश अनेकीं येक। आकाशामध्यें कौतुक। चहूं भूतांचे॥ ३५॥ ākāśa sakaḻāṁsa vyāpaka | ākāśa anekīṁ yeka | ākāśāmadhyeṁ kautuka | cahūṁ bhūtāṁce || 35|| आकाशा ऐसें नाहीं सार। आकाश सकळांहून थोर। पाहातां आकाशाचा विचार। स्वरूपासारिखा॥ ३६॥ ākāśā aiseṁ nāhīṁ sāra | ākāśa sakaḻāṁhūna thora | pāhātāṁ ākāśācā vicāra | svarūpāsārikhā || 36|| तव शिष्यें केला आक्षेप। दोहीचें सारखेंचि रूप। तरी आकाशचि स्वरूप। कां म्हणो नये॥ ३७॥ tava śiṣyeṁ kelā ākṣepa | dohīceṁ sārakheṁci rūpa | tarī ākāśaci svarūpa | kāṁ mhaṇo naye || 37|| आकाश स्वरुपा कोण भेद। पाहातां दिसेती अभेद। आकाश वस्तुच स्वतसिद्ध। कां न म्हणावी॥ ३८॥ ākāśa svarupā koṇa bheda | pāhātāṁ disetī abheda | ākāśa vastuca svatasiddha | kāṁ na mhaṇāvī || 38|| वस्तु अचळ अढळ। वस्तु निर्मळ निश्चळ। तैसेंचि आकाश केवळ। वस्तुसारिखें॥ ३९॥ vastu acaḻa aḍhaḻa | vastu nirmaḻa niścaḻa | taiseṁci ākāśa kevaḻa | vastusārikheṁ || 39|| ऐकोनि वक्ता बोले वचन। वस्तु निर्गुण पुरातन। आकाशाआंगी सप्त गुण। शास्त्रीं निरोपिलें॥ ४०॥ aikoni vaktā bole vacana | vastu nirguṇa purātana | ākāśāāṁgī sapta guṇa | śāstrīṁ niropileṁ || 40|| काम क्रोध शोक मोहो। भय अज्ञान सुन्यत्व पाहो। ऐसा सप्तविध स्वभाव। आकाशाचा॥ ४१॥ kāma krodha śoka moho | bhaya ajñāna sunyatva pāho | aisā saptavidha svabhāva | ākāśācā || 41|| ऐसें शात्राकारें बोलिलें। म्हणोनि आकाश भूत जालें। स्वरूप निर्विकार संचलें। उपमेरहित॥ ४२॥ aiseṁ śātrākāreṁ bolileṁ | mhaṇoni ākāśa bhūta jāleṁ | svarūpa nirvikāra saṁcaleṁ | upamerahita || 42|| काचबंदि आणी जळ। सारिखेंच वाटे सकळ। परी येक काच येक जळ। शाहाणे जाणती॥ ४३॥ kācabaṁdi āṇī jaḻa | sārikheṁca vāṭe sakaḻa | parī yeka kāca yeka jaḻa | śāhāṇe jāṇatī || 43|| रुवामधें स्फटिक पडिला। लोकीं तद्रूप देखिला। तेणें कपाळमोक्ष जाला। कापुस न करी॥ ४४॥ ruvāmadheṁ sphaṭika paḍilā | lokīṁ tadrūpa dekhilā | teṇeṁ kapāḻamokṣa jālā | kāpusa na karī || 44|| तदुलामधें श्वेत खडे। तंदुलासारिखें वांकुडे। चाऊं जाता दांत पडे। तेव्हां कळे॥ ४५॥ tadulāmadheṁ śveta khaḍe | taṁdulāsārikheṁ vāṁkuḍe | cāūṁ jātā dāṁta paḍe | tevhāṁ kaḻe || 45|| त्रिभागामधें खडा असे। त्रिभागासारिखाच भासे। शोधूं जातां वेगळा दिसे। कठिणपणें॥ ४६॥ tribhāgāmadheṁ khaḍā ase | tribhāgāsārikhāca bhāse | śodhūṁ jātāṁ vegaḻā dise | kaṭhiṇapaṇeṁ || 46|| गुळासारिखा गुळदगड। परी तो कठिण निचाड। नागकांडी आणी वेखंड। येक म्हणो नये॥ ४७॥ guḻāsārikhā guḻadagaḍa | parī to kaṭhiṇa nicāḍa | nāgakāṁḍī āṇī vekhaṁḍa | yeka mhaṇo naye || 47|| सोनें आणी सोनपितळ। येकचि वाटती केवळ। परी पितळेंसी मिळतां ज्वाळ। काळिमा चढे॥ ४८॥ soneṁ āṇī sonapitaḻa | yekaci vāṭatī kevaḻa | parī pitaḻeṁsī miḻatāṁ jvāḻa | kāḻimā caḍhe || 48|| असो हे हीन दृष्टांत। आकाश म्हणिजे केवळ भूत। तें भूत आणी अनंत। येक कैसे॥ ४९॥ aso he hīna dṛṣṭāṁta | ākāśa mhaṇije kevaḻa bhūta | teṁ bhūta āṇī anaṁta | yeka kaise || 49|| वस्तुसी वर्णचि नसे। आकाश शामवर्ण असे। दोहींस साम्यता कैसे। करिती विचक्षण॥ ५०॥ vastusī varṇaci nase | ākāśa śāmavarṇa ase | dohīṁsa sāmyatā kaise | karitī vicakṣaṇa || 50|| श्रोते म्हणती कैंचें रूप। आकाश ठांईचे अरूप। आकाश वस्तुच तद्रूप। भेद नाहीं॥ ५१॥ śrote mhaṇatī kaiṁceṁ rūpa | ākāśa ṭhāṁīce arūpa | ākāśa vastuca tadrūpa | bheda nāhīṁ || 51|| चहूं भूतांस नाश आहे। आकाश कैसें नासताहे। आकाशास न साहे। वर्ण वेक्ती विकार॥ ५२॥ cahūṁ bhūtāṁsa nāśa āhe | ākāśa kaiseṁ nāsatāhe | ākāśāsa na sāhe | varṇa vektī vikāra || 52|| आकाश अचळ दिसतें। त्याचें काये नासों पाहातें। पाहातां आमुचेनि मतें। आकाश शाश्वत॥ ५३॥ ākāśa acaḻa disateṁ | tyāceṁ kāye nāsoṁ pāhāteṁ | pāhātāṁ āmuceni mateṁ | ākāśa śāśvata || 53|| ऐसे ऐकोन वचन। वक्ता बोले प्रतिवचन। ऐक आतां लक्षण। आकाशाचें॥ ५४॥ aise aikona vacana | vaktā bole prativacana | aika ātāṁ lakṣaṇa | ākāśāceṁ || 54|| आकाश तमापासून जालें। म्हणोन काम क्रोधें वेष्टिलें। अज्ञान सुन्यत्व बोलिलें। नाम तयाचें॥ ५५॥ ākāśa tamāpāsūna jāleṁ | mhaṇona kāma krodheṁ veṣṭileṁ | ajñāna sunyatva bolileṁ | nāma tayāceṁ || 55|| अज्ञानें कामक्रोधादिक। मोहो भये आणी शोक। हा अज्ञानाचा विवेक। आकाशागुणें॥ ५६॥ ajñāneṁ kāmakrodhādika | moho bhaye āṇī śoka | hā ajñānācā viveka | ākāśāguṇeṁ || 56|| नास्तिक नकारवचन। तें सुन्याचें लक्षण। तयास म्हणती ह्रुदयसुन्य। अज्ञान प्राणी॥ ५७॥ nāstika nakāravacana | teṁ sunyāceṁ lakṣaṇa | tayāsa mhaṇatī hrudayasunya | ajñāna prāṇī || 57|| आकाश स्तब्धपणें सुन्य। सुन्य म्हणिजे तें अज्ञान। अज्ञान म्हणिजे कठिण। रूप तयाचें॥ ५८॥ ākāśa stabdhapaṇeṁ sunya | sunya mhaṇije teṁ ajñāna | ajñāna mhaṇije kaṭhiṇa | rūpa tayāceṁ || 58|| कठिण सुन्य विकारवंत। तयास कैसें म्हणावें संत। मनास वाटे हें तद्वत। आहाच दृष्टीं॥ ५९॥ kaṭhiṇa sunya vikāravaṁta | tayāsa kaiseṁ mhaṇāveṁ saṁta | manāsa vāṭe heṁ tadvata | āhāca dṛṣṭīṁ || 59|| अज्ञान कालवलें आकाशीं। तया कर्दमा ज्ञान नासी। म्हणोनिया आकाशासी। नाश आहे॥ ६०॥ ajñāna kālavaleṁ ākāśīṁ | tayā kardamā jñāna nāsī | mhaṇoniyā ākāśāsī | nāśa āhe || 60|| तैसें आकाश आणी स्वरूप। पाहातां वाटती येकरूप। परी दोहींमधें विक्षेप। सुन्यत्वाचा॥ ६१॥ taiseṁ ākāśa āṇī svarūpa | pāhātāṁ vāṭatī yekarūpa | parī dohīṁmadheṁ vikṣepa | sunyatvācā || 61|| आहाच पाहातां कल्पेनिसी। सारिखेंच वाटे निश्चयेंसीं। परी आकाश स्वरूपासी। भेद नाही॥ ६२॥ āhāca pāhātāṁ kalpenisī | sārikheṁca vāṭe niścayeṁsīṁ | parī ākāśa svarūpāsī | bheda nāhī || 62|| उन्मनी आणी सुषुप्ति अवस्ता। सारिखेच वाटे तत्वता। परी विवंचून पाहों जातां। भेद आहे॥ ६३॥ unmanī āṇī suṣupti avastā | sārikheca vāṭe tatvatā | parī vivaṁcūna pāhoṁ jātāṁ | bheda āhe || 63|| खोटें खऱ्यासारिखें भाविती। परी परीक्षवंत निवडिती। कां कुरंगें देखोन भुलती। मृगजळासी॥ ६४॥ khoṭeṁ khayāsārikheṁ bhāvitī | parī parīkṣavaṁta nivaḍitī | kāṁ kuraṁgeṁ dekhona bhulatī | mṛgajaḻāsī || 64|| आतां असो हा दृष्टांत। बोलिला कळाया संकेत। म्हणौनि भूत आणी अनंत। येक नव्हेती॥ ६५॥ ātāṁ aso hā dṛṣṭāṁta | bolilā kaḻāyā saṁketa | mhaṇauni bhūta āṇī anaṁta | yeka navhetī || 65|| आकाश वेगळेपणें पाहावें। स्वरूपीं स्वरूपचि व्हावें। वस्तुचें पाहाणें स्वभावें। ऐसे असे॥ ६६॥ ākāśa vegaḻepaṇeṁ pāhāveṁ | svarūpīṁ svarūpaci vhāveṁ | vastuceṁ pāhāṇeṁ svabhāveṁ | aise ase || 66|| येथें आशंका फिटली। संदेहवृत्ती मावळली। भिन्नपणें नवचे अनुभवली। स्वरूपस्थिती॥ ६७॥ yetheṁ āśaṁkā phiṭalī | saṁdehavṛttī māvaḻalī | bhinnapaṇeṁ navace anubhavalī | svarūpasthitī || 67|| आकाश अनुभवा येतें। स्वरूप अनुभवापरतें। म्हणोनियां आकाशातें। साम्यता न घडे॥ ६८॥ ākāśa anubhavā yeteṁ | svarūpa anubhavāparateṁ | mhaṇoniyāṁ ākāśāteṁ | sāmyatā na ghaḍe || 68|| दुग्धासारिखा जळांश। निवडुं जाणती राजहंस। तैसें स्वरूप आणी आकाश। संत जाणती॥ ६९॥ dugdhāsārikhā jaḻāṁśa | nivaḍuṁ jāṇatī rājahaṁsa | taiseṁ svarūpa āṇī ākāśa | saṁta jāṇatī || 69|| सकळ माया गथागोवी। संतसंगें हें उगवावी। पाविजे मोक्षाची पदवी। सत्समागमें॥ ७०॥ sakaḻa māyā gathāgovī | saṁtasaṁgeṁ heṁ ugavāvī | pāvije mokṣācī padavī | satsamāgameṁ || 70|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे स्थूळपंचमहाभूतेंस्वरूपाकाशभेदोनाम समास पांचवा॥ ५॥ ८.५ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde sthūḻapaṁcamahābhūteṁsvarūpākāśabhedonāma samāsa pāṁcavā || 5|| 8.5 समास सहावा : दुश्चीतनिरूपण samāsa sahāvā : duścītanirūpaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || श्रोता विनवी वक्तयासी। सत्संगाची महिमा कैसी। मोक्ष लाभे कितां दिवसीं। हें मज निरोपावें॥ १॥ śrotā vinavī vaktayāsī | satsaṁgācī mahimā kaisī | mokṣa lābhe kitāṁ divasīṁ | heṁ maja niropāveṁ || 1|| धरितां साधूची संगती। कितां दिवसां होते मुक्ती। हा निश्चय कृपामुर्ती। मज दिनास करावा॥ २॥ dharitāṁ sādhūcī saṁgatī | kitāṁ divasāṁ hote muktī | hā niścaya kṛpāmurtī | maja dināsa karāvā || 2|| मुक्ती लाभे तत्क्षणीं। विश्वासतां निरूपणीं। दुश्चितपणीं हानी। होतसे॥ ३॥ muktī lābhe tatkṣaṇīṁ | viśvāsatāṁ nirūpaṇīṁ | duścitapaṇīṁ hānī | hotase || 3|| सुचितपणें दुश्चीत। मन होतें अकस्मात। त्यास करावें निवांत। कोणे परीं॥ ४॥ sucitapaṇeṁ duścīta | mana hoteṁ akasmāta | tyāsa karāveṁ nivāṁta | koṇe parīṁ || 4|| मनाच्या तोडून वोढी। श्रवणीं बैसावें आवडीं। सावधपणें घडीनें घडी। काळ सार्थक करावा॥ ५॥ manācyā toḍūna voḍhī | śravaṇīṁ baisāveṁ āvaḍīṁ | sāvadhapaṇeṁ ghaḍīneṁ ghaḍī | kāḻa sārthaka karāvā || 5|| अर्थ प्रमेय ग्रंथांतरीं। शोधून घ्यावें अभ्यांतरीं। दुश्चीतपण आलें तरी। पुन्हां श्रवण करावें॥ ६॥ artha prameya graṁthāṁtarīṁ | śodhūna ghyāveṁ abhyāṁtarīṁ | duścītapaṇa āleṁ tarī | punhāṁ śravaṇa karāveṁ || 6|| अर्थांतर पाहिल्यावीण। उगेंचि करी जो श्रवण। तो श्रोता नव्हे पाषण। मनुष्यवेषें॥ ७॥ arthāṁtara pāhilyāvīṇa | ugeṁci karī jo śravaṇa | to śrotā navhe pāṣaṇa | manuṣyaveṣeṁ || 7|| येथें श्रोते मानितील सीण। आम्हांस केलें पाषाण। तरी पाषाणाचें लक्षण। सावध ऐका॥ ८॥ yetheṁ śrote mānitīla sīṇa | āmhāṁsa keleṁ pāṣāṇa | tarī pāṣāṇāceṁ lakṣaṇa | sāvadha aikā || 8|| वांकुडा तिकडा फोडिला। पाषाण घडून नीट केला। दुसरे वेळेसी पाहिला। तरी तो तैसाचि असे॥ ९॥ vāṁkuḍā tikaḍā phoḍilā | pāṣāṇa ghaḍūna nīṭa kelā | dusare veḻesī pāhilā | tarī to taisāci ase || 9|| टांकीनें खपली फोडिली। ते मागुती नाहीं जडली। मनुष्याची कुबुद्धि झाडिली। तरी ते पुन्हा लागे॥ १०॥ ṭāṁkīneṁ khapalī phoḍilī | te māgutī nāhīṁ jaḍalī | manuṣyācī kubuddhi jhāḍilī | tarī te punhā lāge || 10|| सांगतां अवगुण गेला। पुन्हा मागुतां जडला। याकरणें माहांभला। पाषाणगोटा॥ ११॥ sāṁgatāṁ avaguṇa gelā | punhā māgutāṁ jaḍalā | yākaraṇeṁ māhāṁbhalā | pāṣāṇagoṭā || 11|| ज्याचा अवगुण झडेना। तो पाषाणाहून उणा। पाषाण आगळा जाणा। कोटिगुणें॥ १२॥ jyācā avaguṇa jhaḍenā | to pāṣāṇāhūna uṇā | pāṣāṇa āgaḻā jāṇā | koṭiguṇeṁ || 12|| कोटिगुणें कैसा पाषाण। त्याचेंहि ऐका लक्षण। श्रोतीं करावें श्रवण। सावध होऊनी॥ १३॥ koṭiguṇeṁ kaisā pāṣāṇa | tyāceṁhi aikā lakṣaṇa | śrotīṁ karāveṁ śravaṇa | sāvadha hoūnī || 13|| माणीक मोतीं प्रवाळ। पाचि वैडुर्य वज्रनीळ। गोमेदमणी परिस केवळ। पाषाण बोलिजे॥ १४॥ māṇīka motīṁ pravāḻa | pāci vaiḍurya vajranīḻa | gomedamaṇī parisa kevaḻa | pāṣāṇa bolije || 14|| याहि वेगळे बहुत। सूर्यकांत सोमकांत। नाना मोहरे सप्रचित। औषधाकारणें॥ १५॥ yāhi vegaḻe bahuta | sūryakāṁta somakāṁta | nānā mohare sapracita | auṣadhākāraṇeṁ || 15|| याहि वेगळे पाषाण भले। नाना तीर्थीं जे लागले। वापी कूप सेखीं जाले। हरिहरमुर्ती॥ १६॥ yāhi vegaḻe pāṣāṇa bhale | nānā tīrthīṁ je lāgale | vāpī kūpa sekhīṁ jāle | hariharamurtī || 16|| याचा पाहातं विचार। पाषाणा ऐसें नाहीं सार। मनुष्य तें काये पामर। पाषाणापुढें॥ १७॥ yācā pāhātaṁ vicāra | pāṣāṇā aiseṁ nāhīṁ sāra | manuṣya teṁ kāye pāmara | pāṣāṇāpuḍheṁ || 17|| तरी तो ऐसा नव्हे तो पाषाण। जो अपवित्र निःकारण। तयासातिखा देह जाण। दुश्चीत अभक्तांचा॥ १८॥ tarī to aisā navhe to pāṣāṇa | jo apavitra niḥkāraṇa | tayāsātikhā deha jāṇa | duścīta abhaktāṁcā || 18|| आतां असो हें बोलणें। घात होतो दुश्चीतपणें। दुश्चीतपणाचेनि गुणें। प्रपंच ना परमार्थ॥ १९॥ ātāṁ aso heṁ bolaṇeṁ | ghāta hoto duścītapaṇeṁ | duścītapaṇāceni guṇeṁ | prapaṁca nā paramārtha || 19|| दुश्चीतपणें कार्य नासे। दुश्चीतपणें चिंता वसे। दुश्चीतपणें स्मरण नसे। क्षण येक पाहातां॥ २०॥ duścītapaṇeṁ kārya nāse | duścītapaṇeṁ ciṁtā vase | duścītapaṇeṁ smaraṇa nase | kṣaṇa yeka pāhātāṁ || 20|| दुश्चीतपणें शत्रुजिणें। दुश्चीतपणें जन्ममरणें। दुश्चीतपणाचेनि गुणें। हानी होय॥ २१॥ duścītapaṇeṁ śatrujiṇeṁ | duścītapaṇeṁ janmamaraṇeṁ | duścītapaṇāceni guṇeṁ | hānī hoya || 21|| दुश्चीतपणें नव्हे साधन। दुश्चीतपणें न घडे भजन। दुश्चीतपणें नव्हे ज्ञान। साधकांसी॥ २२॥ duścītapaṇeṁ navhe sādhana | duścītapaṇeṁ na ghaḍe bhajana | duścītapaṇeṁ navhe jñāna | sādhakāṁsī || 22|| दुश्चीतपणें नये निश्चयो। दुश्चीतपणें न घडे जयो। दुश्चीतपणें होये क्षयो। आपुल्या स्वहिताचा॥ २३॥ duścītapaṇeṁ naye niścayo | duścītapaṇeṁ na ghaḍe jayo | duścītapaṇeṁ hoye kṣayo | āpulyā svahitācā || 23|| दुश्चीतपणें न घडे श्रवण। दुश्चीतपणें न घडे विवरण। दुश्चीतपणें निरूपण। हातींचे जाये॥ २४॥ duścītapaṇeṁ na ghaḍe śravaṇa | duścītapaṇeṁ na ghaḍe vivaraṇa | duścītapaṇeṁ nirūpaṇa | hātīṁce jāye || 24|| दुश्चीत बैसलाचि दिसे। परी तो असतचि नसे। चंचळ चक्रीं पडिलें असे। मानस तयाचें॥ २५॥ duścīta baisalāci dise | parī to asataci nase | caṁcaḻa cakrīṁ paḍileṁ ase | mānasa tayāceṁ || 25|| वेडें पिशाच्य निरंतर। अंध मुके आणी बधिर। तैसा जाणावा संसार। दुश्चीत प्राणियांचा॥ २६॥ veḍeṁ piśācya niraṁtara | aṁdha muke āṇī badhira | taisā jāṇāvā saṁsāra | duścīta prāṇiyāṁcā || 26|| सावध असोन उमजेना। श्रवण असोन ऐकेना। ज्ञान असोन कळेना। सारासारविचार॥ २७॥ sāvadha asona umajenā | śravaṇa asona aikenā | jñāna asona kaḻenā | sārāsāravicāra || 27|| ऐसा जो दुश्चीत आळसी। परलोक कैंचा त्यासी। जयाचे जिवीं अहर्निशीं। आळस वसे॥ २८॥ aisā jo duścīta āḻasī | paraloka kaiṁcā tyāsī | jayāce jivīṁ aharniśīṁ | āḻasa vase || 28|| दुश्चीतपणापासुनि सुटला। तरी तो सवेंच आळस आला। आळसाहातीं प्राणीयांला। उसंतचि नाहीं॥ २९॥ duścītapaṇāpāsuni suṭalā | tarī to saveṁca āḻasa ālā | āḻasāhātīṁ prāṇīyāṁlā | usaṁtaci nāhīṁ || 29|| आळसें राहिला विचार। आळसें बुडाला आचार। आळसे नव्हे पाठांतर। कांहीं केल्यां॥ ३०॥ āḻaseṁ rāhilā vicāra | āḻaseṁ buḍālā ācāra | āḻase navhe pāṭhāṁtara | kāṁhīṁ kelyāṁ || 30|| आळसें घडेना श्रवण। आळसें नव्हें निरूपण। आळसें परमार्थाची खूण। मळिण जाली॥ ३१॥ āḻaseṁ ghaḍenā śravaṇa | āḻaseṁ navheṁ nirūpaṇa | āḻaseṁ paramārthācī khūṇa | maḻiṇa jālī || 31|| आळसें नित्यनेम राहिला। आळसें अभ्यास बुडाला। आळसें आळस वाढला। असंभाव्य॥ ३२॥ āḻaseṁ nityanema rāhilā | āḻaseṁ abhyāsa buḍālā | āḻaseṁ āḻasa vāḍhalā | asaṁbhāvya || 32|| आळसें गेली धारणा धृती। आळसें मळिण जाली वृत्ती। आळसें विवेकाची गती। मंद जाली॥ ३३॥ āḻaseṁ gelī dhāraṇā dhṛtī | āḻaseṁ maḻiṇa jālī vṛttī | āḻaseṁ vivekācī gatī | maṁda jālī || 33|| आळसें निद्रा वाढली। आळसें वासना विस्तारली। आळसें सुन्याकार जाली। सद्‍बुद्धि निश्चयाची॥ ३४॥ āḻaseṁ nidrā vāḍhalī | āḻaseṁ vāsanā vistāralī | āḻaseṁ sunyākāra jālī | sadbuddhi niścayācī || 34|| दुश्चीतपणासवें आळस। आळसें निद्राविळास। निद्राविळासें केवळ नास। आयुष्याचा॥ ३५॥ duścītapaṇāsaveṁ āḻasa | āḻaseṁ nidrāviḻāsa | nidrāviḻāseṁ kevaḻa nāsa | āyuṣyācā || 35|| निद्रा आळस दुश्चीतपण। हेंचि मूर्खाचें लक्षण। येणेंकरिता निरूपण। उमजेचिना॥ ३६॥ nidrā āḻasa duścītapaṇa | heṁci mūrkhāceṁ lakṣaṇa | yeṇeṁkaritā nirūpaṇa | umajecinā || 36|| हें तिन्ही लक्षणें जेथें। विवेक कैंचा असेल तेथें। अज्ञानास यापरतें। सुखचि नाहीं॥ ३७॥ heṁ tinhī lakṣaṇeṁ jetheṁ | viveka kaiṁcā asela tetheṁ | ajñānāsa yāparateṁ | sukhaci nāhīṁ || 37|| क्षुधां लागतांच जेविला। जेऊन उठतां आळस आला। आळस येतां निजेला। सावकास॥ ३८॥ kṣudhāṁ lāgatāṁca jevilā | jeūna uṭhatāṁ āḻasa ālā | āḻasa yetāṁ nijelā | sāvakāsa || 38|| निजोन उठतांच दुश्चीत। कदा नाहीं सावचित। तेथें कैचें आत्महित। निरूपणीं॥ ३९॥ nijona uṭhatāṁca duścīta | kadā nāhīṁ sāvacita | tetheṁ kaiceṁ ātmahita | nirūpaṇīṁ || 39|| मर्कटापासीं दिल्हें रत्न। पिशाच्याहातीं निधान। दुश्चीतापुढें निरूपण। तयापरी होये॥ ४०॥ markaṭāpāsīṁ dilheṁ ratna | piśācyāhātīṁ nidhāna | duścītāpuḍheṁ nirūpaṇa | tayāparī hoye || 40|| आतां असो हे उपपत्ती। आशंकेची कोण गती। कितां दिवसां होते मुक्ती। सज्जनाचेनि संगें॥ ४१॥ ātāṁ aso he upapattī | āśaṁkecī koṇa gatī | kitāṁ divasāṁ hote muktī | sajjanāceni saṁgeṁ || 41|| ऐका याचें प्रत्योत्तर। कथेंसि व्हावें निरोत्तर। संतसंगाचा विचार। ऐसा असे॥ ४२॥ aikā yāceṁ pratyottara | katheṁsi vhāveṁ nirottara | saṁtasaṁgācā vicāra | aisā ase || 42|| लोहो परियेसी लागला। थेंबुटा सागरीं मिळाला। गंगे सरिते संगम जाला। तत्क्षणीं॥ ४३॥ loho pariyesī lāgalā | theṁbuṭā sāgarīṁ miḻālā | gaṁge sarite saṁgama jālā | tatkṣaṇīṁ || 43|| सावध साक्षपी आणी दक्ष। तयास तत्काळचि मोक्ष। इतरांस तें अलक्ष। लक्षिलें नवचे॥ ४४॥ sāvadha sākṣapī āṇī dakṣa | tayāsa tatkāḻaci mokṣa | itarāṁsa teṁ alakṣa | lakṣileṁ navace || 44|| येथें शिष्यप्रज्ञाच केवळ। प्रज्ञावंतां नलगे वेळे। अनन्यास तत्काळ। मोक्ष लाभे॥ ४५॥ yetheṁ śiṣyaprajñāca kevaḻa | prajñāvaṁtāṁ nalage veḻe | ananyāsa tatkāḻa | mokṣa lābhe || 45|| प्रज्ञावंत आणी अनन्य। तयास नलगे येक क्षण। अनन्य भावार्थेंविण। प्रज्ञा खोटी॥ ४६॥ prajñāvaṁta āṇī ananya | tayāsa nalage yeka kṣaṇa | ananya bhāvārtheṁviṇa | prajñā khoṭī || 46|| प्रज्ञेविण अर्थ न कळे। विश्वासेंविण वस्तु ना कळे। प्रज्ञाविश्वासें गळे। देहाभिमान॥ ४७॥ prajñeviṇa artha na kaḻe | viśvāseṁviṇa vastu nā kaḻe | prajñāviśvāseṁ gaḻe | dehābhimāna || 47|| देहाभिमानाचे अंतीं। सहजचि वस्तुप्राप्ती। सत्संगें सद्गती। विलंबचि नाही॥ ४८॥ dehābhimānāce aṁtīṁ | sahajaci vastuprāptī | satsaṁgeṁ sadgatī | vilaṁbaci nāhī || 48|| सावध साक्षपी विशेष। प्रज्ञावंत आणी विश्वास। तयास साधनीं सायास। करणेंचि नलगे॥ ४९॥ sāvadha sākṣapī viśeṣa | prajñāvaṁta āṇī viśvāsa | tayāsa sādhanīṁ sāyāsa | karaṇeṁci nalage || 49|| इतर भाविक साबडे। तयांसहि साधनें मोक्ष जोडे। साधुसंगें तत्काळ उडे। विवेकदृष्टी॥ ५०॥ itara bhāvika sābaḍe | tayāṁsahi sādhaneṁ mokṣa joḍe | sādhusaṁgeṁ tatkāḻa uḍe | vivekadṛṣṭī || 50|| परी तें साधन मोडुं नये। निरूपणाचा उपाये। निरूपणें लागे सोय। सर्वत्रांसी॥ ५१॥ parī teṁ sādhana moḍuṁ naye | nirūpaṇācā upāye | nirūpaṇeṁ lāge soya | sarvatrāṁsī || 51|| आतां मोक्ष आहे कैसा। कैसी स्वरूपाची दशा। त्याचे प्राप्तीचा भर्वसा। सत्संगें केवी॥ ५२॥ ātāṁ mokṣa āhe kaisā | kaisī svarūpācī daśā | tyāce prāptīcā bharvasā | satsaṁgeṁ kevī || 52|| ऐसें निरूपण प्रांजळ। पुढें बोलिलें असे सकळ। श्रोतीं होऊनियां निश्चळ। अवधान द्यावें॥ ५३॥ aiseṁ nirūpaṇa prāṁjaḻa | puḍheṁ bolileṁ ase sakaḻa | śrotīṁ hoūniyāṁ niścaḻa | avadhāna dyāveṁ || 53|| अवगुण त्यागावयाकारणें। न्यायनिष्ठुर लागे बोलणें। श्रोतीं कोप न धरणें। ऐसिया वचनाचा॥ ५४॥ avaguṇa tyāgāvayākāraṇeṁ | nyāyaniṣṭhura lāge bolaṇeṁ | śrotīṁ kopa na dharaṇeṁ | aisiyā vacanācā || 54|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे दुश्चीतनिरूपणनाम समास सहावा॥ ६॥ ८.६ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde duścītanirūpaṇanāma samāsa sahāvā || 6|| 8.6 समास सातवा : मोक्षलक्षण samāsa sātavā : mokṣalakṣaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || मागां श्रोतयांचा पक्ष। कितां दिवसां होतो मोक्ष। तेचि कथा श्रोते दक्ष। होऊन ऐका॥ १॥ māgāṁ śrotayāṁcā pakṣa | kitāṁ divasāṁ hoto mokṣa | teci kathā śrote dakṣa | hoūna aikā || 1|| मोक्षास कैसें जाणावें। मोक्ष कोणास म्हणावें। संतसंगें पावावें। मोक्षास कैसें॥ २॥ mokṣāsa kaiseṁ jāṇāveṁ | mokṣa koṇāsa mhaṇāveṁ | saṁtasaṁgeṁ pāvāveṁ | mokṣāsa kaiseṁ || 2|| तरी बद्ध म्हणिजे बांधला। आणि मोक्ष म्हणिजे मोकळा जाला। तो संतसंगें कैसा लाधला। तेंचि ऐका॥ ३॥ tarī baddha mhaṇije bāṁdhalā | āṇi mokṣa mhaṇije mokaḻā jālā | to saṁtasaṁgeṁ kaisā lādhalā | teṁci aikā || 3|| प्राणी संकल्पें बांधला। जीवपणें बद्ध जाला। तो विवेकें मुक्त केला। साधुजनीं॥ ४॥ prāṇī saṁkalpeṁ bāṁdhalā | jīvapaṇeṁ baddha jālā | to vivekeṁ mukta kelā | sādhujanīṁ || 4|| मी जीव ऐसा संकल्प। दृढ धरितां गेले कल्प। तेणें प्राणी जाला अल्प। देहबुद्धीचा॥ ५॥ mī jīva aisā saṁkalpa | dṛḍha dharitāṁ gele kalpa | teṇeṁ prāṇī jālā alpa | dehabuddhīcā || 5|| मी जीव मज बंधन। मज आहे जन्ममरण। केल्या कर्माचें फळ आपण। भोगीन आतां॥ ६॥ mī jīva maja baṁdhana | maja āhe janmamaraṇa | kelyā karmāceṁ phaḻa āpaṇa | bhogīna ātāṁ || 6|| पापाचें फळ तें दुःख। आणी पुण्याचें फळ तें सुख। पापपुण्य अवश्यक। भोगणें लागे॥ ७॥ pāpāceṁ phaḻa teṁ duḥkha | āṇī puṇyāceṁ phaḻa teṁ sukha | pāpapuṇya avaśyaka | bhogaṇeṁ lāge || 7|| पापपुण्य भोग सुटेना। आणी गर्भवासहि तुटेना। ऐसी जयाची कल्पना। दृढ जाली॥ ८॥ pāpapuṇya bhoga suṭenā | āṇī garbhavāsahi tuṭenā | aisī jayācī kalpanā | dṛḍha jālī || 8|| तया नाव बांधला। जीवपणें बद्ध जाला। जैसा स्वयें बांधोन कोसला। मृत्यु पावे॥ ९॥ tayā nāva bāṁdhalā | jīvapaṇeṁ baddha jālā | jaisā svayeṁ bāṁdhona kosalā | mṛtyu pāve || 9|| तैसा प्राणी तो अज्ञान। नेणें भगवंताचें ज्ञान। म्हणे माझें जन्ममरण। सुटेचिना॥ १०॥ taisā prāṇī to ajñāna | neṇeṁ bhagavaṁtāceṁ jñāna | mhaṇe mājheṁ janmamaraṇa | suṭecinā || 10|| आतां कांहीं दान करूं। पुढिलया जन्मास आधारु। तेणें सुखरूप संसारु। होईल माझा॥ ११॥ ātāṁ kāṁhīṁ dāna karūṁ | puḍhilayā janmāsa ādhāru | teṇeṁ sukharūpa saṁsāru | hoīla mājhā || 11|| पूर्वीं दान नाहीं केलें। म्हणोन दरिद्र प्राप्त जालें। आतां तरी कांहीं केलें। पाहिजे कीं॥ १२॥ pūrvīṁ dāna nāhīṁ keleṁ | mhaṇona daridra prāpta jāleṁ | ātāṁ tarī kāṁhīṁ keleṁ | pāhije kīṁ || 12|| म्हणौनी दिलें वस्त्र जुनें। आणी येक तांब्र नाणें। म्हणे आतां कोटिगुणें। पावेन पुढें॥ १३॥ mhaṇaunī dileṁ vastra juneṁ | āṇī yeka tāṁbra nāṇeṁ | mhaṇe ātāṁ koṭiguṇeṁ | pāvena puḍheṁ || 13|| कुशावर्तीं कुरुक्षेत्रीं। महिमा ऐकोन दान करी। आशा धरिली अभ्यांतरीं। कोटिगुणांची॥ १४॥ kuśāvartīṁ kurukṣetrīṁ | mahimā aikona dāna karī | āśā dharilī abhyāṁtarīṁ | koṭiguṇāṁcī || 14|| रुका आडका दान केला। अतितास टुक्डा घातला। म्हणे माझा ढीग जाला। कोटि टुकड्यांचा॥ १५॥ rukā āḍakā dāna kelā | atitāsa ṭukḍā ghātalā | mhaṇe mājhā ḍhīga jālā | koṭi ṭukaḍyāṁcā || 15|| तो मी खाईन पुढिलिये जन्मीं। ऐसें कल्पीं अंतर्यामीं। वासना गुंतली जन्मकर्मीं। प्राणीयांची॥ १६॥ to mī khāīna puḍhiliye janmīṁ | aiseṁ kalpīṁ aṁtaryāmīṁ | vāsanā guṁtalī janmakarmīṁ | prāṇīyāṁcī || 16|| आतां मी जें देईन। तें पुढिले जन्मीं पावेन। ऐसें कल्पी तो अज्ञान। बद्ध जाणावा॥ १७॥ ātāṁ mī jeṁ deīna | teṁ puḍhile janmīṁ pāvena | aiseṁ kalpī to ajñāna | baddha jāṇāvā || 17|| बहुतां जन्माचे अंतीं। होये नरदेहाची प्राप्ती। येथें न होतां ज्ञानें सद्‍गती। गर्भवस चुकेना॥ १८॥ bahutāṁ janmāce aṁtīṁ | hoye naradehācī prāptī | yetheṁ na hotāṁ jñāneṁ sadgatī | garbhavasa cukenā || 18|| गर्भवास नरदेहीं घडे। ऐसें हें सर्वथा न घडे। अकस्मात भोगणें पडे। पुन्हा नीच योनी॥ १९॥ garbhavāsa naradehīṁ ghaḍe | aiseṁ heṁ sarvathā na ghaḍe | akasmāta bhogaṇeṁ paḍe | punhā nīca yonī || 19|| ऐसा निश्चयो शास्त्रांतरीं। बहुतीं केला बहुतांपरीं। नरदेह संसारीं। परम दुल्लभ असे॥ २०॥ aisā niścayo śāstrāṁtarīṁ | bahutīṁ kelā bahutāṁparīṁ | naradeha saṁsārīṁ | parama dullabha ase || 20|| पापपुण्य समता घडे। तरीच नरदेह जोडे। येरवीं हा जन्म न घडे। हें व्यासवचन भागवतीं॥ २१॥ pāpapuṇya samatā ghaḍe | tarīca naradeha joḍe | yeravīṁ hā janma na ghaḍe | heṁ vyāsavacana bhāgavatīṁ || 21|| श्लोक॥ śloka || नरदेहमाद्यं सुलभं सुदुर्लभं। प्लवं सुकल्पं गुरुकर्णधारं। मायानुकुलेन नभस्वतेरितं। पुमान्भवाब्धिं न तरेत्स आत्महा॥ naradehamādyaṁ sulabhaṁ sudurlabhaṁ | plavaṁ sukalpaṁ gurukarṇadhāraṁ | māyānukulena nabhasvateritaṁ | pumānbhavābdhiṁ na taretsa ātmahā || दुल्लभ। अल्प संकल्पाचा लाभ। गुरु कर्णधारी स्वयंभ। सुख पाववी॥ २२॥ dullabha | alpa saṁkalpācā lābha | guru karṇadhārī svayaṁbha | sukha pāvavī || 22|| दैव अनुकुळ नव्हे जया। स्वयें पापी तो प्राणीया। भवब्धी न तरवे तया। आत्महत्यारा बोलिजे॥ २३॥ daiva anukuḻa navhe jayā | svayeṁ pāpī to prāṇīyā | bhavabdhī na tarave tayā | ātmahatyārā bolije || 23|| ज्ञानेंविण प्राणीयांसी। जन्ममृत्य लक्ष चौऱ्यासी। तितुक्या आत्महत्या त्यासी। म्हणोन आत्महत्यारा॥ २४॥ jñāneṁviṇa prāṇīyāṁsī | janmamṛtya lakṣa cauyāsī | titukyā ātmahatyā tyāsī | mhaṇona ātmahatyārā || 24|| नरदेहीं ज्ञानेंविण। कदा न चुके जन्ममरण। भोगणें लागती दारुण। नाना नीच योनी॥ २५॥ naradehīṁ jñāneṁviṇa | kadā na cuke janmamaraṇa | bhogaṇeṁ lāgatī dāruṇa | nānā nīca yonī || 25|| रीस मर्कट श्वान सूकर। अश्व वृषभ म्हैसा खर। काक कुर्कूट जंबुक मार्जर। सरड बेडुक मक्षिका॥ २६॥ rīsa markaṭa śvāna sūkara | aśva vṛṣabha mhaisā khara | kāka kurkūṭa jaṁbuka mārjara | saraḍa beḍuka makṣikā || 26|| इत्यादिक नीच योनी। ज्ञान नस्तां भोगणें जनीं। आशा धरी मुर्ख प्राणी। पुढिलिया जन्माची॥ २७॥ ityādika nīca yonī | jñāna nastāṁ bhogaṇeṁ janīṁ | āśā dharī murkha prāṇī | puḍhiliyā janmācī || 27|| हा नरदेह पडतां। तोंचि पाविजे मागुतां। ऐसा विश्वास धरितां। लाज नाहीं॥ २८॥ hā naradeha paḍatāṁ | toṁci pāvije māgutāṁ | aisā viśvāsa dharitāṁ | lāja nāhīṁ || 28|| कोण पुण्याचा संग्रहो। जे पुन्हा पाविजे नरदेहो। दुराशा धरिली पाहो। पुढिलिया जन्माची॥ २९॥ koṇa puṇyācā saṁgraho | je punhā pāvije naradeho | durāśā dharilī pāho | puḍhiliyā janmācī || 29|| ऐसा मुर्ख अज्ञान जन। केलें संकल्पें बंधन। शत्रु आपणासि आपण। होऊन ठेला॥ ३०॥ aisā murkha ajñāna jana | keleṁ saṁkalpeṁ baṁdhana | śatru āpaṇāsi āpaṇa | hoūna ṭhelā || 30|| श्लोक॥ śloka || आत्मैव ह्यात्मनो बंधुरात्मैव रिपुरात्मनः। संकल्पाचें बंधन। संतसंगे तुटे जाण। ऐक तयाचें लक्षण। सांगिजेल॥ ३१॥ ātmaiva hyātmano baṁdhurātmaiva ripurātmanaḥ | saṁkalpāceṁ baṁdhana | saṁtasaṁge tuṭe jāṇa | aika tayāceṁ lakṣaṇa | sāṁgijela || 31|| पांचा भूतांचें शरीर। निर्माण जालें सचराचर। प्रकृतिस्वभावें जगदाकार। वर्तों लागे॥ ३२॥ pāṁcā bhūtāṁceṁ śarīra | nirmāṇa jāleṁ sacarācara | prakṛtisvabhāveṁ jagadākāra | vartoṁ lāge || 32|| देह अवस्ता अभिमान। स्थानें भोग मात्रा गुण। शक्ती आदिकरुन लक्षण। चौपुटी तत्वांचें॥ ३३॥ deha avastā abhimāna | sthāneṁ bhoga mātrā guṇa | śaktī ādikaruna lakṣaṇa | caupuṭī tatvāṁceṁ || 33|| ऐसी पिंडब्रह्मांड रचना। विस्तारें वाढली कल्पना। निर्धारितां तत्वज्ञाना। मतें भांबावलीं॥ ३४॥ aisī piṁḍabrahmāṁḍa racanā | vistāreṁ vāḍhalī kalpanā | nirdhāritāṁ tatvajñānā | mateṁ bhāṁbāvalīṁ || 34|| नाना मतीं नाना भेद। भेदें वाढती वेवाद। परी तो ऐक्यतेचा संवाद। साधु जाणती॥ ३५॥ nānā matīṁ nānā bheda | bhedeṁ vāḍhatī vevāda | parī to aikyatecā saṁvāda | sādhu jāṇatī || 35|| तया संवादाचे लक्षण। पंचभूतिक देह जाण। त्या देहामधें कारण। आत्मा वोळखावा॥ ३६॥ tayā saṁvādāce lakṣaṇa | paṁcabhūtika deha jāṇa | tyā dehāmadheṁ kāraṇa | ātmā voḻakhāvā || 36|| देह अंती नासोन जाये। त्यास आत्मा म्हणों नये। नाना तत्वांचा समुदाय। देहामधें आला॥ ३७॥ deha aṁtī nāsona jāye | tyāsa ātmā mhaṇoṁ naye | nānā tatvāṁcā samudāya | dehāmadheṁ ālā || 37|| अंतःकर्ण प्राणादिक। विषये इंद्रियें दशक। हा सूक्ष्माच विवेक। बोलिला शास्त्रीं॥ ३८॥ aṁtaḥkarṇa prāṇādika | viṣaye iṁdriyeṁ daśaka | hā sūkṣmāca viveka | bolilā śāstrīṁ || 38|| घेतां सूक्ष्माची शुद्धी। भिन्न अंतःकरण मन बुद्धी। नाना तत्वांचे उपाधी। वेगळा आत्मा॥ ३९॥ ghetāṁ sūkṣmācī śuddhī | bhinna aṁtaḥkaraṇa mana buddhī | nānā tatvāṁce upādhī | vegaḻā ātmā || 39|| स्थूळ सूक्ष्म कारण। माहाकारण विराट हिरण्य। अव्याकृत मूळप्रकृति जाण। ऐसे अष्टदेह॥ ४०॥ sthūḻa sūkṣma kāraṇa | māhākāraṇa virāṭa hiraṇya | avyākṛta mūḻaprakṛti jāṇa | aise aṣṭadeha || 40|| च्यारी पिंडी च्यारी ब्रह्मांडीं। ऐसी अष्टदेहाची प्रौढी। प्रकृती पुरुषांची वाढी। दशदेह बोलिजे॥ ४१॥ cyārī piṁḍī cyārī brahmāṁḍīṁ | aisī aṣṭadehācī prauḍhī | prakṛtī puruṣāṁcī vāḍhī | daśadeha bolije || 41|| ऐसें तत्वांचे लक्षण। आत्मा साक्षी विलक्षण। कार्य कर्ता कारण। दृश्या तयाचें॥ ४२॥ aiseṁ tatvāṁce lakṣaṇa | ātmā sākṣī vilakṣaṇa | kārya kartā kāraṇa | dṛśyā tayāceṁ || 42|| जीवशिव पिंडब्रह्मांड। मायेअविद्येचें बंड। हें सांगता असे उदंड। परी आत्मा तो वेगळा॥ ४३॥ jīvaśiva piṁḍabrahmāṁḍa | māyeavidyeceṁ baṁḍa | heṁ sāṁgatā ase udaṁḍa | parī ātmā to vegaḻā || 43|| पाहों जातां आत्मे च्यारी। त्यांचे लक्षण अवधारीं। हें जाणोनि अभ्यांतरीं। सदृढ धरावें॥ ४४॥ pāhoṁ jātāṁ ātme cyārī | tyāṁce lakṣaṇa avadhārīṁ | heṁ jāṇoni abhyāṁtarīṁ | sadṛḍha dharāveṁ || 44|| एक जीवात्मा दुसरा शिवात्मा। तिसरा परमात्मा जो विश्वात्मा। चौथा जाणिजे निर्मळात्मा। ऐसे च्यारी आत्मे॥ ४५॥ eka jīvātmā dusarā śivātmā | tisarā paramātmā jo viśvātmā | cauthā jāṇije nirmaḻātmā | aise cyārī ātme || 45|| भेद उंच नीच भासती। परी च्यारी एकचि असती। येविषीं दृष्टांत संमती। सावध ऐका॥ ४६॥ bheda uṁca nīca bhāsatī | parī cyārī ekaci asatī | yeviṣīṁ dṛṣṭāṁta saṁmatī | sāvadha aikā || 46|| घटाकाश मठाकाश। महदाकाश चिदाकाश। अवघे मिळोन आकाश। येकचि असे॥ ४७॥ ghaṭākāśa maṭhākāśa | mahadākāśa cidākāśa | avaghe miḻona ākāśa | yekaci ase || 47|| तैसा जीवात्मा आणि शिवात्मा। परमात्मा आणी निर्मळाता। अवघा मिळोन आत्मा। येकचि असे॥ ४८॥ taisā jīvātmā āṇi śivātmā | paramātmā āṇī nirmaḻātā | avaghā miḻona ātmā | yekaci ase || 48|| घटीं व्यापक जें आकाश। तया नाव घटाकाश। पिंडी व्यापक ब्रह्मांश। त्यास जीवात्मा बोलिजे॥ ४९॥ ghaṭīṁ vyāpaka jeṁ ākāśa | tayā nāva ghaṭākāśa | piṁḍī vyāpaka brahmāṁśa | tyāsa jīvātmā bolije || 49|| मठीं व्यापक जें आकाश। तया नाव मठाकाश। तैसा ब्रह्मांडीं जो ब्रह्मांश। त्यास शिवात्मा बोलिजे॥ ५०॥ maṭhīṁ vyāpaka jeṁ ākāśa | tayā nāva maṭhākāśa | taisā brahmāṁḍīṁ jo brahmāṁśa | tyāsa śivātmā bolije || 50|| मठाबाहेरील आकाश। तया नांव महदाकाश। ब्रह्मांडाबाहेरील ब्रह्मांश। त्यास परमात्मा बोलिजे॥ ५१॥ maṭhābāherīla ākāśa | tayā nāṁva mahadākāśa | brahmāṁḍābāherīla brahmāṁśa | tyāsa paramātmā bolije || 51|| उपधीवेगळें आकाश। तया नाव चिदाकाश। तैसा निर्मळात्मा परेश। तो उपधिवेगळा॥ ५२॥ upadhīvegaḻeṁ ākāśa | tayā nāva cidākāśa | taisā nirmaḻātmā pareśa | to upadhivegaḻā || 52|| उपाधियोगें वाटे भिन्न। परी तें आकाश अभिन्न। तैसा अत्मा स्वानंदघन। येकचि असे॥ ५३॥ upādhiyogeṁ vāṭe bhinna | parī teṁ ākāśa abhinna | taisā atmā svānaṁdaghana | yekaci ase || 53|| दृश्या सबाह्य अंतरीं। सूक्ष्मात्मा निरंतरीं। त्याचि वर्णावया थोरी। शेष समर्थ नव्हे॥ ५४॥ dṛśyā sabāhya aṁtarīṁ | sūkṣmātmā niraṁtarīṁ | tyāci varṇāvayā thorī | śeṣa samartha navhe || 54|| ऐसे आत्म्याचें लक्षण। जाणतां नाहीं जीवपण। उपाधी शोधतां अभिन्न। मुळींच आहे॥ ५५॥ aise ātmyāceṁ lakṣaṇa | jāṇatāṁ nāhīṁ jīvapaṇa | upādhī śodhatāṁ abhinna | muḻīṁca āhe || 55|| जीवपणें येकदेसी। अहंकारें जन्म सोसी। विवेक पाहतां प्राणीयांसी। जन्म कैंचा॥ ५६॥ jīvapaṇeṁ yekadesī | ahaṁkāreṁ janma sosī | viveka pāhatāṁ prāṇīyāṁsī | janma kaiṁcā || 56|| जन्ममृत्यापासून सुटला। या नाव जाणिजे मोक्ष जाला। तत्वें शोधितां पावला। तत्वता वस्तु॥ ५७॥ janmamṛtyāpāsūna suṭalā | yā nāva jāṇije mokṣa jālā | tatveṁ śodhitāṁ pāvalā | tatvatā vastu || 57|| तेचि वस्तु ते आपण। हें माहावाक्याचें लक्षण। साधु करीती निरूपण। आपुलेन मुखें॥ ५८॥ teci vastu te āpaṇa | heṁ māhāvākyāceṁ lakṣaṇa | sādhu karītī nirūpaṇa | āpulena mukheṁ || 58|| जेचि क्षणी अनुग्रह केला। तेचि क्षणीं मोक्ष जाला। बंधन कांहीं आत्मयाला। बोलोंचि नये॥ ५९॥ jeci kṣaṇī anugraha kelā | teci kṣaṇīṁ mokṣa jālā | baṁdhana kāṁhīṁ ātmayālā | boloṁci naye || 59|| आतां आशंका फिटली। संदेहवृत्ती मावळली। संतसंगें तत्काळ जाली। मोक्षपदवी॥ ६०॥ ātāṁ āśaṁkā phiṭalī | saṁdehavṛttī māvaḻalī | saṁtasaṁgeṁ tatkāḻa jālī | mokṣapadavī || 60|| स्वप्नामधें जो बांधला। तो जागृतीनें मोकळा केला। ज्ञानविवेकें प्राणीयाला। मोक्षप्राप्ती॥ ६१॥ svapnāmadheṁ jo bāṁdhalā | to jāgṛtīneṁ mokaḻā kelā | jñānavivekeṁ prāṇīyālā | mokṣaprāptī || 61|| अज्ञाननिसीचा अंतीं। संकल्पदुःखें नासती। तेणें गुणें होये प्राप्ती। तत्काळ मोक्षाची॥ ६२॥ ajñānanisīcā aṁtīṁ | saṁkalpaduḥkheṁ nāsatī | teṇeṁ guṇeṁ hoye prāptī | tatkāḻa mokṣācī || 62|| तोडावया स्वप्नबंधन। नलगे आणिक साधन। तयास प्रेत्न जागृतीवीण। बोलोंचि नये॥ ६३॥ toḍāvayā svapnabaṁdhana | nalage āṇika sādhana | tayāsa pretna jāgṛtīvīṇa | boloṁci naye || 63|| तैसा संकल्पें बांधला जीव। त्यास आणिक नाही उपाव। विवेक पाहतां वाव। बंधन होये॥ ६४॥ taisā saṁkalpeṁ bāṁdhalā jīva | tyāsa āṇika nāhī upāva | viveka pāhatāṁ vāva | baṁdhana hoye || 64|| विवेक पाहिल्याविण। जो जो उपाव तो तो सीण। विवेक पाहातां आपण। आत्माच असे॥ ६५॥ viveka pāhilyāviṇa | jo jo upāva to to sīṇa | viveka pāhātāṁ āpaṇa | ātmāca ase || 65|| आत्मयाचा ठांई कांहीं। बद्ध मोक्ष दोनी नाहीं। जन्ममृत्य हें सर्वहि। आत्मत्वीं न घडे॥ ६६॥ ātmayācā ṭhāṁī kāṁhīṁ | baddha mokṣa donī nāhīṁ | janmamṛtya heṁ sarvahi | ātmatvīṁ na ghaḍe || 66|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे मोक्षलक्षणनाम समास सातवा॥ ७॥ ८.७ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde mokṣalakṣaṇanāma samāsa sātavā || 7|| 8.7 समास आठवा : आत्मदर्शन samāsa āṭhavā : ātmadarśana ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || मागां जाले निरूपण। परमात्मा तो तूंचि जाण। तया परमात्मयाचें लक्षण। तें हें ऐसें असे॥ १॥ māgāṁ jāle nirūpaṇa | paramātmā to tūṁci jāṇa | tayā paramātmayāceṁ lakṣaṇa | teṁ heṁ aiseṁ ase || 1|| जन्म नाही मृत्यु नाहीं। येणें नाहीं जाणें नाहीं। बद्ध मोक्ष दोनी नाहीं। परमात्मयासी॥ २॥ janma nāhī mṛtyu nāhīṁ | yeṇeṁ nāhīṁ jāṇeṁ nāhīṁ | baddha mokṣa donī nāhīṁ | paramātmayāsī || 2|| परमात्मा निर्गुण निराकार। परमात्मा अनंत अपार। पर्मात्मा नित्य निरंतर। जैसा तैसा॥ ३॥ paramātmā nirguṇa nirākāra | paramātmā anaṁta apāra | parmātmā nitya niraṁtara | jaisā taisā || 3|| पर्मात्मा सर्वांस व्यापक। परमात्मा अनेकीं येक। परमात्मयाचा विवेक। अतर्क्य आहे॥ ४॥ parmātmā sarvāṁsa vyāpaka | paramātmā anekīṁ yeka | paramātmayācā viveka | atarkya āhe || 4|| ऐसी परमात्मयाची स्थिती। बोलताती वेद श्रुती। परमात्मा पाविजे भक्तीं। येथें संशय नाही॥ ५॥ aisī paramātmayācī sthitī | bolatātī veda śrutī | paramātmā pāvije bhaktīṁ | yetheṁ saṁśaya nāhī || 5|| तये भक्तीचें लक्षण। भक्ती नवविधा भजन। नवविधा भजनें पावन। बहु भक्त जाले॥ ६॥ taye bhaktīceṁ lakṣaṇa | bhaktī navavidhā bhajana | navavidhā bhajaneṁ pāvana | bahu bhakta jāle || 6|| तया नवविधामध्यें सार। आत्मनिवेदन थोर। तयेचा करावा विचार। स्वानुभवें स्वयें॥ ७॥ tayā navavidhāmadhyeṁ sāra | ātmanivedana thora | tayecā karāvā vicāra | svānubhaveṁ svayeṁ || 7|| आपुलिया स्वानुभवें। आपणास निवेदावें। आत्मनिवेदन जाणावें। ऐसें असे॥ ८॥ āpuliyā svānubhaveṁ | āpaṇāsa nivedāveṁ | ātmanivedana jāṇāveṁ | aiseṁ ase || 8|| महत्पूजेचा अंतीं। देवास मस्तक वाहाती। तैसी आहे निकट भक्ती। आत्मनिवेदनाची॥ ९॥ mahatpūjecā aṁtīṁ | devāsa mastaka vāhātī | taisī āhe nikaṭa bhaktī | ātmanivedanācī || 9|| आपणांस निवेदिती। ऐसे भक्त थोडे असती। तयांस परमात्मा मुक्ती। तत्काळ देतो॥ १०॥ āpaṇāṁsa niveditī | aise bhakta thoḍe asatī | tayāṁsa paramātmā muktī | tatkāḻa deto || 10|| आपणांस कैसें निवेदावें। कोठें जाऊन पडावें। किंवा मस्तक तोडावें। देवापुढें॥ ११॥ āpaṇāṁsa kaiseṁ nivedāveṁ | koṭheṁ jāūna paḍāveṁ | kiṁvā mastaka toḍāveṁ | devāpuḍheṁ || 11|| ऐसें ऐकोन बोलणें। वक्ता वदे सर्वज्ञपणें। श्रोतां सावधान होणें। येकाग्र चित्तें॥ १२॥ aiseṁ aikona bolaṇeṁ | vaktā vade sarvajñapaṇeṁ | śrotāṁ sāvadhāna hoṇeṁ | yekāgra citteṁ || 12|| आत्मनिवेदनाचें लक्षण। आधीं पाहावें मी कोण। मग परमात्मा निर्गुण। तो वोळखावा॥ १३॥ ātmanivedanāceṁ lakṣaṇa | ādhīṁ pāhāveṁ mī koṇa | maga paramātmā nirguṇa | to voḻakhāvā || 13|| देवभक्ताचें शोधन। करितां होतें आत्मनिवेदन। देव आहे पुरातन। भक्त पाहे॥ १४॥ devabhaktāceṁ śodhana | karitāṁ hoteṁ ātmanivedana | deva āhe purātana | bhakta pāhe || 14|| देवास वोळखों जातां। तेथें जाली तद्रूपता। देवभक्तविभक्तता। मुळींच नाहीं॥ १५॥ devāsa voḻakhoṁ jātāṁ | tetheṁ jālī tadrūpatā | devabhaktavibhaktatā | muḻīṁca nāhīṁ || 15|| विभक्त नाहीं म्हणोन भक्त। बद्ध नाहीं म्हणोन मुक्त। अयुक्त नाहीं बोलणें युक्त। शास्त्राधारें॥ १६॥ vibhakta nāhīṁ mhaṇona bhakta | baddha nāhīṁ mhaṇona mukta | ayukta nāhīṁ bolaṇeṁ yukta | śāstrādhāreṁ || 16|| देवाभक्ताचें पाहातां मूळ। होये भेदाचें निर्मूळ। येक परमात्मा सकळ। दृश्यावेगळा॥ १७॥ devābhaktāceṁ pāhātāṁ mūḻa | hoye bhedāceṁ nirmūḻa | yeka paramātmā sakaḻa | dṛśyāvegaḻā || 17|| तयासि होतां मिळणी। उरी नाहीं दुजेपणीं। देवभक्त हे कडसणी। निरसोन गेली॥ १८॥ tayāsi hotāṁ miḻaṇī | urī nāhīṁ dujepaṇīṁ | devabhakta he kaḍasaṇī | nirasona gelī || 18|| आत्मनिवेदनाचे अंतीं। जे कां घडली अभेदभक्ती। तये नाव सायोज्यमुक्ती। सत्य जाणावी॥ १९॥ ātmanivedanāce aṁtīṁ | je kāṁ ghaḍalī abhedabhaktī | taye nāva sāyojyamuktī | satya jāṇāvī || 19|| जो संतांस शरण गेला। अद्वैतनिरूपणें बोधला। मग जरी वेगळा केला। तरी होणार नाहीं॥ २०॥ jo saṁtāṁsa śaraṇa gelā | advaitanirūpaṇeṁ bodhalā | maga jarī vegaḻā kelā | tarī hoṇāra nāhīṁ || 20|| नदीं मिळाली सागरीं। ते निवडावी कोणेपरी। लोहो सोनें होतां माघारी। काळिमा न ये॥ २१॥ nadīṁ miḻālī sāgarīṁ | te nivaḍāvī koṇeparī | loho soneṁ hotāṁ māghārī | kāḻimā na ye || 21|| तैसा भगवंतीं मिळाला। तो नवचे वेगळा केला। देव भक्त आपण जाला। विभक्त नव्हे॥ २२॥ taisā bhagavaṁtīṁ miḻālā | to navace vegaḻā kelā | deva bhakta āpaṇa jālā | vibhakta navhe || 22|| देव भक्त दोनी येक। ज्यासी कळला विवेक। साधुजनीं मोक्षदायेक। तोचि जाणावा॥ २३॥ deva bhakta donī yeka | jyāsī kaḻalā viveka | sādhujanīṁ mokṣadāyeka | toci jāṇāvā || 23|| आतां असो हें बोलणें। देव पाहावा भक्तपणें। तेणें त्यांचें ऐश्वर्य बाणे। तत्काळ आंगीं॥ २४॥ ātāṁ aso heṁ bolaṇeṁ | deva pāhāvā bhaktapaṇeṁ | teṇeṁ tyāṁceṁ aiśvarya bāṇe | tatkāḻa āṁgīṁ || 24|| देहचि होऊन राहिजे। तेणें देहदुःख साहिजे। देहातीत होतां पाविजे। परब्रह्म तें॥ २५॥ dehaci hoūna rāhije | teṇeṁ dehaduḥkha sāhije | dehātīta hotāṁ pāvije | parabrahma teṁ || 25|| देहातीत कैसें होणें। कैसें परब्रह्म पावणें। ऐश्वर्याची लक्षणें। कवण सांगिजे॥ २६॥ dehātīta kaiseṁ hoṇeṁ | kaiseṁ parabrahma pāvaṇeṁ | aiśvaryācī lakṣaṇeṁ | kavaṇa sāṁgije || 26|| ऐसें श्रोतां आक्षेपिलें। याचे उत्तर काये बोलिलें। तेंचि आतां निरोपिलें। सावध ऐका॥ २७॥ aiseṁ śrotāṁ ākṣepileṁ | yāce uttara kāye bolileṁ | teṁci ātāṁ niropileṁ | sāvadha aikā || 27|| देहातीत वस्तु आहे। तें तूं परब्रह्म पाहें। देहसंग हा न साहे। तुज विदेहासी॥ २८॥ dehātīta vastu āhe | teṁ tūṁ parabrahma pāheṁ | dehasaṁga hā na sāhe | tuja videhāsī || 28|| ज्याची बुद्धी होये ऐसी। वेद वर्णिती तयासी। शोधितां नाना शास्त्रांसी। न पडे ठाईं॥ २९॥ jyācī buddhī hoye aisī | veda varṇitī tayāsī | śodhitāṁ nānā śāstrāṁsī | na paḍe ṭhāīṁ || 29|| ऐश्वर्य ऐसें तत्वता। बाणें देहबुद्धि सोडितां देह मी ऐसें भावितां। अधोगती॥ ३०॥ aiśvarya aiseṁ tatvatā | bāṇeṁ dehabuddhi soḍitāṁ deha mī aiseṁ bhāvitāṁ | adhogatī || 30|| याकारणें साधुवचन। मानूं नये अप्रमाण। मिथ्या मानितां दूषण। लागों पाहे॥ ३१॥ yākāraṇeṁ sādhuvacana | mānūṁ naye apramāṇa | mithyā mānitāṁ dūṣaṇa | lāgoṁ pāhe || 31|| साधुवचन तें कैसें। काये धरावें विश्वासें। येक वेळ स्वामी ऐसें। मज निरोपावें॥ ३२॥ sādhuvacana teṁ kaiseṁ | kāye dharāveṁ viśvāseṁ | yeka veḻa svāmī aiseṁ | maja niropāveṁ || 32|| सोहं आत्मा स्वानंदघन। अजन्मा तो तूंचि जाण। हेंचि साधूचें वचन। सदृढ धरावें॥ ३३॥ sohaṁ ātmā svānaṁdaghana | ajanmā to tūṁci jāṇa | heṁci sādhūceṁ vacana | sadṛḍha dharāveṁ || 33|| महावाक्याचें अंतर। तुंचि ब्रह्म निरंतर। ऐसिया वचनाचा विसर। पडोंचि नये॥ ३४॥ mahāvākyāceṁ aṁtara | tuṁci brahma niraṁtara | aisiyā vacanācā visara | paḍoṁci naye || 34|| देहासि होईल अंत। मग मी पावेन अनंत। ऐसें बोलणें निभ्रांत। मानूंचि नये॥ ३५॥ dehāsi hoīla aṁta | maga mī pāvena anaṁta | aiseṁ bolaṇeṁ nibhrāṁta | mānūṁci naye || 35|| येक मुर्ख ऐसें म्हणती। माया नासेल कल्पांतीं। मग आम्हांस ब्रह्मप्राप्ती। येरवीं नाहीं॥ ३६॥ yeka murkha aiseṁ mhaṇatī | māyā nāsela kalpāṁtīṁ | maga āmhāṁsa brahmaprāptī | yeravīṁ nāhīṁ || 36|| मायेसी होईल कल्पांत। अथवा देहासी येईल अंत। तेव्हां पावेन निवांत। परब्रह्म मी॥ ३७॥ māyesī hoīla kalpāṁta | athavā dehāsī yeīla aṁta | tevhāṁ pāvena nivāṁta | parabrahma mī || 37|| हें बोलणें अप्रमाण। ऐसें नव्हे समाधान। समाधानाचें लक्षण। वेगळेंचि असे॥ ३८॥ heṁ bolaṇeṁ apramāṇa | aiseṁ navhe samādhāna | samādhānāceṁ lakṣaṇa | vegaḻeṁci ase || 38|| शैन्य अवघेंचि मरावें। मग राज्यपद प्राप्त व्हावें। शैन्य अस्तांचि राज्य करावें। हें कळेना॥ ३९॥ śainya avagheṁci marāveṁ | maga rājyapada prāpta vhāveṁ | śainya astāṁci rājya karāveṁ | heṁ kaḻenā || 39|| माया असोनिच नाहीं। देह असतांच विदेही। ऐसें समाधान कांहीं। वोळखावें॥ ४०॥ māyā asonica nāhīṁ | deha asatāṁca videhī | aiseṁ samādhāna kāṁhīṁ | voḻakhāveṁ || 40|| राज्यपद हातासी आलें। मग परिवारें काय केलें। परिवारा देखतां राज्य गेलें। हें तों घडेना॥ ४१॥ rājyapada hātāsī āleṁ | maga parivāreṁ kāya keleṁ | parivārā dekhatāṁ rājya geleṁ | heṁ toṁ ghaḍenā || 41|| प्राप्त जालियां आत्मज्ञान। तैसें दृश्य देहभान। दृष्टीं पडतां समाधान। जाणार नाही॥ ४२॥ prāpta jāliyāṁ ātmajñāna | taiseṁ dṛśya dehabhāna | dṛṣṭīṁ paḍatāṁ samādhāna | jāṇāra nāhī || 42|| मार्गीं मूळी सर्पाकार। देखतां भये आलें थोर। कळतां तेथील विचार। मग मारणें काये॥ ४३॥ mārgīṁ mūḻī sarpākāra | dekhatāṁ bhaye āleṁ thora | kaḻatāṁ tethīla vicāra | maga māraṇeṁ kāye || 43|| तैसी माया भयानक। विचार पाहातां माईक। मग तयेचा धाक। कायसा धरावा॥ ४४॥ taisī māyā bhayānaka | vicāra pāhātāṁ māīka | maga tayecā dhāka | kāyasā dharāvā || 44|| देखतां मृगजळाचे पूर। म्हणे कैसा पावों पैलपार। कळतां तेथीचा विचार। सांकडें कैंचें॥ ४५॥ dekhatāṁ mṛgajaḻāce pūra | mhaṇe kaisā pāvoṁ pailapāra | kaḻatāṁ tethīcā vicāra | sāṁkaḍeṁ kaiṁceṁ || 45|| देखतां स्वप्न भयानक। स्वप्नीं वाटे परम धाक। जागृती आलीयां साशंक। कासया व्हावें॥ ४६॥ dekhatāṁ svapna bhayānaka | svapnīṁ vāṭe parama dhāka | jāgṛtī ālīyāṁ sāśaṁka | kāsayā vhāveṁ || 46|| तथापी माया कल्पनेसी दिसे। आपण कल्पनेतीत असे। तेथें उद्वेग काईसे। निर्विकल्पासी॥ ४७॥ tathāpī māyā kalpanesī dise | āpaṇa kalpanetīta ase | tetheṁ udvega kāīse | nirvikalpāsī || 47|| अंतीं मतीं तेचि गती। ऐसें सर्वत्र बोलती। तुझा अंतीं तुझी प्राप्ती। सहजचि जाली॥ ४८॥ aṁtīṁ matīṁ teci gatī | aiseṁ sarvatra bolatī | tujhā aṁtīṁ tujhī prāptī | sahajaci jālī || 48|| चौंदेहाचा अंत। आणी जन्म मुळाचा प्रांत। अंतांप्रांतासी अलिप्त। तो तुं आत्मा॥ ४९॥ cauṁdehācā aṁta | āṇī janma muḻācā prāṁta | aṁtāṁprāṁtāsī alipta | to tuṁ ātmā || 49|| जयासी ऐसी आहे मती। तयास ज्ञानें आत्मगती। गती आणी अवगती। वेगळाचि तो॥ ५०॥ jayāsī aisī āhe matī | tayāsa jñāneṁ ātmagatī | gatī āṇī avagatī | vegaḻāci to || 50|| मति खुंटली वेदांची। तेथें गती आणी अवगती कैंची। आत्मशास्त्रगुरुप्रचिती। ऐक्यता आली॥ ५१॥ mati khuṁṭalī vedāṁcī | tetheṁ gatī āṇī avagatī kaiṁcī | ātmaśāstragurupracitī | aikyatā ālī || 51|| जीवपणाची फिटली भ्रांती। वस्तु आली आत्मप्रचिती। प्राणी पावला उत्तमगती। सद्‍गुरुबोधें॥ ५२॥ jīvapaṇācī phiṭalī bhrāṁtī | vastu ālī ātmapracitī | prāṇī pāvalā uttamagatī | sadgurubodheṁ || 52|| सद्‍गुरुबोध जेव्हां जाला। चौंदेहांस अंत आला। तेणें निजध्यास लागला। सस्वरूपीं॥ ५३॥ sadgurubodha jevhāṁ jālā | cauṁdehāṁsa aṁta ālā | teṇeṁ nijadhyāsa lāgalā | sasvarūpīṁ || 53|| तेणें निजध्यासें प्राणी। धेयंचि जाला निर्वाणीं। सायोज्यमुक्तीचा धनी। होऊन बैसला॥ ५४॥ teṇeṁ nijadhyāseṁ prāṇī | dheyaṁci jālā nirvāṇīṁ | sāyojyamuktīcā dhanī | hoūna baisalā || 54|| दृश्य पदार्थ वोसरतां। आवघा आत्माचि तत्वता। नेहटून विचारें पहातां। दृश्य मुळींच नाहीं॥ ५५॥ dṛśya padārtha vosaratāṁ | āvaghā ātmāci tatvatā | nehaṭūna vicāreṁ pahātāṁ | dṛśya muḻīṁca nāhīṁ || 55|| मिथ्या मिथ्यत्वें पाहिलें। मिथ्यापणें अनुभवा आलें। श्रोतीं पाहिजे ऐकिलें। या नाव मोक्ष॥ ५६॥ mithyā mithyatveṁ pāhileṁ | mithyāpaṇeṁ anubhavā āleṁ | śrotīṁ pāhije aikileṁ | yā nāva mokṣa || 56|| सद्‍गुरुवचन हृदईं धरी। तोचि मोक्षाचा अधिकारी। श्रवण मनन केलेंचि करी। अत्यादरें॥ ५७॥ sadguruvacana hṛdaīṁ dharī | toci mokṣācā adhikārī | śravaṇa manana keleṁci karī | atyādareṁ || 57|| जेथें आटती दोन्ही पक्ष। तेथें लक्ष ना अलक्ष। या नाव जाणिजे मोक्ष। नेमस्त आत्मा॥ ५८॥ jetheṁ āṭatī donhī pakṣa | tetheṁ lakṣa nā alakṣa | yā nāva jāṇije mokṣa | nemasta ātmā || 58|| जेथें ध्यान धारणा सरे। कल्पना निर्विकल्पीं मुरे। केवळ ज्ञेप्तिमात्र उरे। सूक्ष्म ब्रह्म॥ ५९॥ jetheṁ dhyāna dhāraṇā sare | kalpanā nirvikalpīṁ mure | kevaḻa jñeptimātra ure | sūkṣma brahma || 59|| भवमृगजळ आटलें। लटिकें बंधन सुटलें। अजन्म्यास मुक्त केलें। जन्मदुःखापासुनी॥ ६०॥ bhavamṛgajaḻa āṭaleṁ | laṭikeṁ baṁdhana suṭaleṁ | ajanmyāsa mukta keleṁ | janmaduḥkhāpāsunī || 60|| निःसंगाची संगव्याधी। विदेहाची देहबुद्धी। विवेकें तोडिली उपाधी। निःप्रपंचाची॥ ६१॥ niḥsaṁgācī saṁgavyādhī | videhācī dehabuddhī | vivekeṁ toḍilī upādhī | niḥprapaṁcācī || 61|| अद्वैताचें तोडिलें द्वैत। येकांतास दिला एकांत। अनंतास दिला अंत। अनंताचा॥ ६२॥ advaitāceṁ toḍileṁ dvaita | yekāṁtāsa dilā ekāṁta | anaṁtāsa dilā aṁta | anaṁtācā || 62|| जागृतीस चेवविलें। चेईऱ्यास सावध केलें। निजबोधास प्रबोधिलें। आत्मज्ञान॥ ६३॥ jāgṛtīsa cevavileṁ | ceīyāsa sāvadha keleṁ | nijabodhāsa prabodhileṁ | ātmajñāna || 63|| अमृतास केलें अमर। मोक्षास मुक्तीचें घर। संयोगास निरंतर। योग केला॥ ६४॥ amṛtāsa keleṁ amara | mokṣāsa muktīceṁ ghara | saṁyogāsa niraṁtara | yoga kelā || 64|| निर्गुणास निर्गुण केलें। सार्थकाचें सार्थक जालें। बहुतां दिवसां भेटलें। आपणासि आपण॥ ६५॥ nirguṇāsa nirguṇa keleṁ | sārthakāceṁ sārthaka jāleṁ | bahutāṁ divasāṁ bheṭaleṁ | āpaṇāsi āpaṇa || 65|| तुटला द्वैताचा पडदा। अभेदें तोडिलें भेदा। भूतपंचकाची बाधा। निरसोन गेली॥ ६६॥ tuṭalā dvaitācā paḍadā | abhedeṁ toḍileṁ bhedā | bhūtapaṁcakācī bādhā | nirasona gelī || 66|| जालें साधनाचें फळ। निश्चळास केलें निश्चळ। निर्मळाचा गेला मळ। विवेकबळें॥ ६७॥ jāleṁ sādhanāceṁ phaḻa | niścaḻāsa keleṁ niścaḻa | nirmaḻācā gelā maḻa | vivekabaḻeṁ || 67|| होतें सन्निध चुकलें। ज्याचें त्यास प्राप्त जालें। आपण देखतां फिटलें। जन्मदुःख॥ ६८॥ hoteṁ sannidha cukaleṁ | jyāceṁ tyāsa prāpta jāleṁ | āpaṇa dekhatāṁ phiṭaleṁ | janmaduḥkha || 68|| दुष्टस्वप्नें जाजावला। ब्रह्मण नीच याती पावला। आपणांसी आपण सांपडला। जागेपणें॥ ६९॥ duṣṭasvapneṁ jājāvalā | brahmaṇa nīca yātī pāvalā | āpaṇāṁsī āpaṇa sāṁpaḍalā | jāgepaṇeṁ || 69|| ऐसें जयास जालें ज्ञान। तया पुरुषाचें लक्षण। पुढिले समासीं निरूपण। बोलिलें असे॥ ७०॥ aiseṁ jayāsa jāleṁ jñāna | tayā puruṣāceṁ lakṣaṇa | puḍhile samāsīṁ nirūpaṇa | bolileṁ ase || 70|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे आत्मदर्शननाम समास आठवा॥ ८॥ ८.८ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde ātmadarśananāma samāsa āṭhavā || 8|| 8.8 समास नववा : सिद्धलक्षण samāsa navavā : siddhalakṣaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || अंतरी गेलीयां अमृत। बाह्या काया लखलखित। अंतरस्थिति बाणतां संत। लक्षणें कैसीं॥ १॥ aṁtarī gelīyāṁ amṛta | bāhyā kāyā lakhalakhita | aṁtarasthiti bāṇatāṁ saṁta | lakṣaṇeṁ kaisīṁ || 1|| जालें आत्मज्ञान बरवें। हे कैसेनि पां जाणावें। म्हणौनि बोलिलीं स्वभावें। साधुलक्षणें॥ २॥ jāleṁ ātmajñāna baraveṁ | he kaiseni pāṁ jāṇāveṁ | mhaṇauni bolilīṁ svabhāveṁ | sādhulakṣaṇeṁ || 2|| ऐक सिद्धांचे लक्षण। सिद्ध म्हणिजे स्वरूप जाण। तेथें पाहातां वेगळेपण। मुळीच नाहीं॥ ३॥ aika siddhāṁce lakṣaṇa | siddha mhaṇije svarūpa jāṇa | tetheṁ pāhātāṁ vegaḻepaṇa | muḻīca nāhīṁ || 3|| स्वरूप होऊन राहिजे। तया नाव सिद्ध बोलिजे। सिद्धस्वरूपींच साजे। सिद्धपण॥ ४॥ svarūpa hoūna rāhije | tayā nāva siddha bolije | siddhasvarūpīṁca sāje | siddhapaṇa || 4|| वेदशास्त्रीं जें प्रसिद्ध। सस्वरूप स्वतसिद्ध। तयासिच बोलिजे सिद्ध। अन्यथा न घडे॥ ५॥ vedaśāstrīṁ jeṁ prasiddha | sasvarūpa svatasiddha | tayāsica bolije siddha | anyathā na ghaḍe || 5|| तथापी बोलों काहीं येक। साधकास कळाया विवेक। सिद्धलक्षणाचें कौतुक। तें हें ऐसें असे॥ ६॥ tathāpī boloṁ kāhīṁ yeka | sādhakāsa kaḻāyā viveka | siddhalakṣaṇāceṁ kautuka | teṁ heṁ aiseṁ ase || 6|| अंतरस्थित स्वरूप जाली। पुढें काया कैसी वर्तली। जैसी स्वप्नीची नाथिली। स्वप्नरचना॥ ७॥ aṁtarasthita svarūpa jālī | puḍheṁ kāyā kaisī vartalī | jaisī svapnīcī nāthilī | svapnaracanā || 7|| तथापि सिद्धांचें लक्षण। कांहीं करूं निरूपण। जेणें बाणे अंतर्खूण। परमार्थाची॥ ८॥ tathāpi siddhāṁceṁ lakṣaṇa | kāṁhīṁ karūṁ nirūpaṇa | jeṇeṁ bāṇe aṁtarkhūṇa | paramārthācī || 8|| सदा स्वरूपानुसंधान। हें मुख्य साधूचें लक्षण। जनीं असोन आपण। जनावेगळा॥ ९॥ sadā svarūpānusaṁdhāna | heṁ mukhya sādhūceṁ lakṣaṇa | janīṁ asona āpaṇa | janāvegaḻā || 9|| स्वरूपीं दृष्टी पडतां। तुटोन गेली संसारचिंता। पुढें लागली ममता। निरूपणाची॥ १०॥ svarūpīṁ dṛṣṭī paḍatāṁ | tuṭona gelī saṁsāraciṁtā | puḍheṁ lāgalī mamatā | nirūpaṇācī || 10|| हें साधकाचें लक्षण। परी सिद्धाआंगीं असे जाण। सिद्धलक्षण साधकेंविण। बोलोंच नये॥ ११॥ heṁ sādhakāceṁ lakṣaṇa | parī siddhāāṁgīṁ ase jāṇa | siddhalakṣaṇa sādhakeṁviṇa | boloṁca naye || 11|| बाह्य साधकाचें परी। आणी स्वरूपाकार अंतरीं। सिद्धलक्षण चतुरीं। जाणिजे ऐसें॥ १२॥ bāhya sādhakāceṁ parī | āṇī svarūpākāra aṁtarīṁ | siddhalakṣaṇa caturīṁ | jāṇije aiseṁ || 12|| संदेहरहीत साधन। तेचि सिद्धांचे लक्षण। अंतर्बाह्य समाधान। चळेना ऐसें॥ १३॥ saṁdeharahīta sādhana | teci siddhāṁce lakṣaṇa | aṁtarbāhya samādhāna | caḻenā aiseṁ || 13|| अचळ जाली अंतरस्थिती। तेथें चळणास कैची गती। स्वरूपीं लागतां वृत्ती। स्वरूपचि जाली॥ १४॥ acaḻa jālī aṁtarasthitī | tetheṁ caḻaṇāsa kaicī gatī | svarūpīṁ lāgatāṁ vṛttī | svarūpaci jālī || 14|| मग तो चळतांच अचळ। चंचळपणें निश्चळ। निश्चळ असोन चंचळ। देह त्याचा॥ १५॥ maga to caḻatāṁca acaḻa | caṁcaḻapaṇeṁ niścaḻa | niścaḻa asona caṁcaḻa | deha tyācā || 15|| स्वरूपीं स्वरूपचि जाला। मग तो पडोनिच राहिला। अथवा उठोनि पळाला। तरी चळेना॥ १६॥ svarūpīṁ svarūpaci jālā | maga to paḍonica rāhilā | athavā uṭhoni paḻālā | tarī caḻenā || 16|| येथें कारण अंतरस्थिती। अंतरींच पाहिजे निवृत्ती। अंतर लागलें भगवंतीं। तोचि साधु॥ १७॥ yetheṁ kāraṇa aṁtarasthitī | aṁtarīṁca pāhije nivṛttī | aṁtara lāgaleṁ bhagavaṁtīṁ | toci sādhu || 17|| बाह्य भलतैसें असावे। परी अंतर स्वरूपीं लागावें। लक्षणे दिसती स्वभावें। साधुआंगीं॥ १८॥ bāhya bhalataiseṁ asāve | parī aṁtara svarūpīṁ lāgāveṁ | lakṣaṇe disatī svabhāveṁ | sādhuāṁgīṁ || 18|| राजीं बैसतां अवलिळा। आंगीं बाणे राजकळा। स्वरूपीं लागतां जिव्हाळा। लक्षणे बाणती॥ १९॥ rājīṁ baisatāṁ avaliḻā | āṁgīṁ bāṇe rājakaḻā | svarūpīṁ lāgatāṁ jivhāḻā | lakṣaṇe bāṇatī || 19|| येरव्ही अभ्यास करितां। हाता न चढती सर्वथा। स्वरूपीं राहावें तत्त्वतां। स्वरूप होउनी॥ २०॥ yeravhī abhyāsa karitāṁ | hātā na caḍhatī sarvathā | svarūpīṁ rāhāveṁ tattvatāṁ | svarūpa hounī || 20|| अभ्यासाचा मुगुटमणी। वृत्ती राहावी निर्गुणीं। संतसंगें निरूपणीं। स्थिती बाणे॥ २१॥ abhyāsācā muguṭamaṇī | vṛttī rāhāvī nirguṇīṁ | saṁtasaṁgeṁ nirūpaṇīṁ | sthitī bāṇe || 21|| ऐसीं लक्षणें बरवीं। स्वरूपाकारें अभ्यासावीं। स्वरूप सोडितां गोसावी। भांबावती॥ २२॥ aisīṁ lakṣaṇeṁ baravīṁ | svarūpākāreṁ abhyāsāvīṁ | svarūpa soḍitāṁ gosāvī | bhāṁbāvatī || 22|| आतां असो हें बोलणें। ऐका साधूची लक्षणें। जेणें समाधान बाणे। साधकाअंगीं॥ २३॥ ātāṁ aso heṁ bolaṇeṁ | aikā sādhūcī lakṣaṇeṁ | jeṇeṁ samādhāna bāṇe | sādhakāaṁgīṁ || 23|| स्वरूपीं भरतां कल्पना। तेथें कैंची उरेल कामना। म्हणौनियां सधुजना। कामचि नाहीं॥ २४॥ svarūpīṁ bharatāṁ kalpanā | tetheṁ kaiṁcī urela kāmanā | mhaṇauniyāṁ sadhujanā | kāmaci nāhīṁ || 24|| कल्पिला विषयो हातींचा जावा। तेणें गुणें क्रोध यावा। साधुजनाचा अक्षै ठेवा। जाणार नाहीं॥ २५॥ kalpilā viṣayo hātīṁcā jāvā | teṇeṁ guṇeṁ krodha yāvā | sādhujanācā akṣai ṭhevā | jāṇāra nāhīṁ || 25|| म्हणोनि ते क्रोधरहित। जाणती स्वरूप संत। नासिवंत हे पदार्थ। सांडुनिया॥ २६॥ mhaṇoni te krodharahita | jāṇatī svarūpa saṁta | nāsivaṁta he padārtha | sāṁḍuniyā || 26|| जेथें नाहीं दुसरी परी। क्रोध यावा कोणावरी। क्रोधरहित चराचरीं। साधुजन वर्तती॥ २७॥ jetheṁ nāhīṁ dusarī parī | krodha yāvā koṇāvarī | krodharahita carācarīṁ | sādhujana vartatī || 27|| आपुला आपण स्वानंद। कोणावरी करावा मद। याकारणें वादवेवाद। तुटोन गेला॥ २८॥ āpulā āpaṇa svānaṁda | koṇāvarī karāvā mada | yākāraṇeṁ vādavevāda | tuṭona gelā || 28|| साधु स्वरूप निर्विकार। तेथें कैंचा तिरस्कार। आपला आपण मत्सर। कोणावरी करावा॥ २९॥ sādhu svarūpa nirvikāra | tetheṁ kaiṁcā tiraskāra | āpalā āpaṇa matsara | koṇāvarī karāvā || 29|| साधु वस्तु अनायासें। याकारणें मत्सर नसे। मदमत्सराचें पिसें। साधुसी नाहीं॥ ३०॥ sādhu vastu anāyāseṁ | yākāraṇeṁ matsara nase | madamatsarāceṁ piseṁ | sādhusī nāhīṁ || 30|| साधु स्वरूप स्वयंभ। तेथें कैंचा असेल दंभ। जेथें द्वैताचा आरंभ जालाच नाही॥ ३१॥ sādhu svarūpa svayaṁbha | tetheṁ kaiṁcā asela daṁbha | jetheṁ dvaitācā āraṁbha jālāca nāhī || 31|| जेणें दृष्य केलें विसंच। तयास कैंचा हो प्रपंच। याकारणें निःप्रपंच। साधु जाणावा॥ ३२॥ jeṇeṁ dṛṣya keleṁ visaṁca | tayāsa kaiṁcā ho prapaṁca | yākāraṇeṁ niḥprapaṁca | sādhu jāṇāvā || 32|| अवघें ब्रह्मांड त्याचे घर। पंचभूतिक हा जोजार। मिथ्या जाणोन सत्वर। त्याग केला॥ ३३॥ avagheṁ brahmāṁḍa tyāce ghara | paṁcabhūtika hā jojāra | mithyā jāṇona satvara | tyāga kelā || 33|| याकारणें लोभ नसे। साधु सदा निर्लोभ असे। जयाची वासना समरसे। शुद्धस्वरूपीं॥ ३४॥ yākāraṇeṁ lobha nase | sādhu sadā nirlobha ase | jayācī vāsanā samarase | śuddhasvarūpīṁ || 34|| आपुला आपण आघवा। स्वार्थ कोणाचा करावा। म्हणोनि साधु तो जाणावा। शोकरहित॥ ३५॥ āpulā āpaṇa āghavā | svārtha koṇācā karāvā | mhaṇoni sādhu to jāṇāvā | śokarahita || 35|| दृष्य सांडुन नासिवंत। स्वरूप सेविलें शाश्वत। याकारणें शोकरहित। साधु जाणावा॥ ३६॥ dṛṣya sāṁḍuna nāsivaṁta | svarūpa sevileṁ śāśvata | yākāraṇeṁ śokarahita | sādhu jāṇāvā || 36|| शोकें दुखवावी वृत्ती। तरी ते जाहली निवृत्ती। म्हणोनि साधु आदिअंतीं। शोकरहीत॥ ३७॥ śokeṁ dukhavāvī vṛttī | tarī te jāhalī nivṛttī | mhaṇoni sādhu ādiaṁtīṁ | śokarahīta || 37|| मोहें झळंबावें मन। तरी तें जाहालें उन्मन। याकारणें साधुजन। मोहातीत॥ ३८॥ moheṁ jhaḻaṁbāveṁ mana | tarī teṁ jāhāleṁ unmana | yākāraṇeṁ sādhujana | mohātīta || 38|| सधु वस्तु अद्वये। तेथें वाटेल भये। परब्रह्म तें निर्भये। तोचि साधु॥ ३९॥ sadhu vastu advaye | tetheṁ vāṭela bhaye | parabrahma teṁ nirbhaye | toci sādhu || 39|| याकारणें भयातीत। साधु निर्भय निवांत। सकळांस मांडेल अंत। साधु अनंतरूपी॥ ४०॥ yākāraṇeṁ bhayātīta | sādhu nirbhaya nivāṁta | sakaḻāṁsa māṁḍela aṁta | sādhu anaṁtarūpī || 40|| सत्यस्वरूपें अमर जाला। भये कैंचें वाटेल त्याला। याकारणें साधुजनाला। भयेचि नाहीं॥ ४१॥ satyasvarūpeṁ amara jālā | bhaye kaiṁceṁ vāṭela tyālā | yākāraṇeṁ sādhujanālā | bhayeci nāhīṁ || 41|| जेथें नाहीं द्वंद्वभेद। आपला आपण अभेद। तेथें कैंचा उठेल खेद। देहबुद्धीचा॥ ४२॥ jetheṁ nāhīṁ dvaṁdvabheda | āpalā āpaṇa abheda | tetheṁ kaiṁcā uṭhela kheda | dehabuddhīcā || 42|| बुद्धिनें नेमिलें निर्गुणा। त्यास कोणीच नेईना। याकारणें साधुजना। खेदचि नाहीं॥ ४३॥ buddhineṁ nemileṁ nirguṇā | tyāsa koṇīca neīnā | yākāraṇeṁ sādhujanā | khedaci nāhīṁ || 43|| आपण एकला ठाईचा। स्वार्थ करावा कोणाचा। दृष्य नसतां स्वार्थाचा। ठावचि नाहीं॥ ४४॥ āpaṇa ekalā ṭhāīcā | svārtha karāvā koṇācā | dṛṣya nasatāṁ svārthācā | ṭhāvaci nāhīṁ || 44|| साधु आपणचि येक। तेथें कैंचा दुःखशोक। दुजेविण अविवेक। येणार नाहीं॥ ४५॥ sādhu āpaṇaci yeka | tetheṁ kaiṁcā duḥkhaśoka | dujeviṇa aviveka | yeṇāra nāhīṁ || 45|| आशा धरितां परमार्थाची। दुराशा तुटली स्वार्थाची। म्हणोनि नैराशता साधूची। वोळखण॥ ४६॥ āśā dharitāṁ paramārthācī | durāśā tuṭalī svārthācī | mhaṇoni nairāśatā sādhūcī | voḻakhaṇa || 46|| मृदपणें जैसे गगन। तैसें साधुचें लक्षण। याकरणें साधुवचन। कठीण नाहीं॥ ४७॥ mṛdapaṇeṁ jaise gagana | taiseṁ sādhuceṁ lakṣaṇa | yākaraṇeṁ sādhuvacana | kaṭhīṇa nāhīṁ || 47|| स्वरूपाचा संयोगीं। स्वरूपचि जाला योगी। याकरणें वीतरागी। निरंतर॥ ४८॥ svarūpācā saṁyogīṁ | svarūpaci jālā yogī | yākaraṇeṁ vītarāgī | niraṁtara || 48|| स्थिती बाणतां स्वरूपाची। चिंता सोडीली देहाची। याकरणें होणाराची। चिंता नसे॥ ४९॥ sthitī bāṇatāṁ svarūpācī | ciṁtā soḍīlī dehācī | yākaraṇeṁ hoṇārācī | ciṁtā nase || 49|| स्वरूपीं लागतां बुद्धी। तुटे अवघी उपाधी। याकारणें निरोपाधी। साधुजन॥ ५०॥ svarūpīṁ lāgatāṁ buddhī | tuṭe avaghī upādhī | yākāraṇeṁ niropādhī | sādhujana || 50|| साधु स्वरूपींच राहे। तेथें संगचि न साहे। म्हणोनि साधु तो न पाहे। मानापमान॥ ५१॥ sādhu svarūpīṁca rāhe | tetheṁ saṁgaci na sāhe | mhaṇoni sādhu to na pāhe | mānāpamāna || 51|| अलक्षास लावी लक्ष। म्हणोनि साधु परम दक्ष। वोढूं जाणती कैपक्ष। परमार्थाचा॥ ५२॥ alakṣāsa lāvī lakṣa | mhaṇoni sādhu parama dakṣa | voḍhūṁ jāṇatī kaipakṣa | paramārthācā || 52|| स्वरूपीं न साहे मळ। म्हणोनि साधु तो निर्मळ। साधु स्वरूपचि केवळ। म्हणोनियां॥ ५३॥ svarūpīṁ na sāhe maḻa | mhaṇoni sādhu to nirmaḻa | sādhu svarūpaci kevaḻa | mhaṇoniyāṁ || 53|| सकळ धर्मामधें धर्म। स्वरूपीं राहाणें हा स्वधर्म। हेंचि जाणें मुख्य वर्म। साधुलक्षणाचें॥ ५४॥ sakaḻa dharmāmadheṁ dharma | svarūpīṁ rāhāṇeṁ hā svadharma | heṁci jāṇeṁ mukhya varma | sādhulakṣaṇāceṁ || 54|| धरीतां साधूची संगती। आपषाच लागे स्वरूपस्थिती। स्वरूपस्थितीनें बाणती। लक्षणें आंगीं॥ ५५॥ dharītāṁ sādhūcī saṁgatī | āpaṣāca lāge svarūpasthitī | svarūpasthitīneṁ bāṇatī | lakṣaṇeṁ āṁgīṁ || 55|| ऐसीं साधूचीं लक्षणें। आंगीं बाणती निरूपणें। परंतु स्वरूपीं राहाणें। निरंतर॥ ५६॥ aisīṁ sādhūcīṁ lakṣaṇeṁ | āṁgīṁ bāṇatī nirūpaṇeṁ | paraṁtu svarūpīṁ rāhāṇeṁ | niraṁtara || 56|| निरंतर स्वरूपीं साहातां। स्वरूपचि होईजे तत्त्वतां। मग लक्षणें आंगीं बाणतां। वेळ नाहीं॥ ५७॥ niraṁtara svarūpīṁ sāhātāṁ | svarūpaci hoīje tattvatāṁ | maga lakṣaṇeṁ āṁgīṁ bāṇatāṁ | veḻa nāhīṁ || 57|| स्वरूपीं राहिल्यां मती। अवगुण अवघेचि साडती। परंतु यासी सत्संगती। निरूपण पाहिजे॥ ५८॥ svarūpīṁ rāhilyāṁ matī | avaguṇa avagheci sāḍatī | paraṁtu yāsī satsaṁgatī | nirūpaṇa pāhije || 58|| सकळ सृष्टीचा ठाईं। अनुभव येकचि नाहीं। तो बोलिजेल सर्वहि। पुढिले समासीं॥ ५९॥ sakaḻa sṛṣṭīcā ṭhāīṁ | anubhava yekaci nāhīṁ | to bolijela sarvahi | puḍhile samāsīṁ || 59|| कोणें स्थितीनें राहाती। कैसा अनुभव पाहाती। रामदास म्हणे श्रोतीं। अवधान देणें॥ ६०॥ koṇeṁ sthitīneṁ rāhātī | kaisā anubhava pāhātī | rāmadāsa mhaṇe śrotīṁ | avadhāna deṇeṁ || 60|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे सिद्धलक्षणनाम समास नववा॥ ९॥ ८.९ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde siddhalakṣaṇanāma samāsa navavā || 9|| 8.9 समास दहावा : शून्यत्वनिरसन samāsa dahāvā : śūnyatvanirasana ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || जनाचे अनुभव पुसतां। कळहो उठिल अवचिता। हा कथाकल्लोळ श्रोतां। कौतुकें ऐकावा॥ १॥ janāce anubhava pusatāṁ | kaḻaho uṭhila avacitā | hā kathākalloḻa śrotāṁ | kautukeṁ aikāvā || 1|| येक म्हणती हा संसारु। करितां पाविजे पैलपारु। आपला नव्हे कीं जोजारु। जीव देवाचे॥ २॥ yeka mhaṇatī hā saṁsāru | karitāṁ pāvije pailapāru | āpalā navhe kīṁ jojāru | jīva devāce || 2|| येक म्हणती हें न घडे। लोभ येऊन आंगीं जडे। पोटस्तें करणें घडे। सेवा कुटुंबाची॥ ३॥ yeka mhaṇatī heṁ na ghaḍe | lobha yeūna āṁgīṁ jaḍe | poṭasteṁ karaṇeṁ ghaḍe | sevā kuṭuṁbācī || 3|| येक म्हणती स्वभावें। संसार करावा सुखें नावें। कांहीं दान पुण्य करावें। सद्‍गतीकारणें॥ ४॥ yeka mhaṇatī svabhāveṁ | saṁsāra karāvā sukheṁ nāveṁ | kāṁhīṁ dāna puṇya karāveṁ | sadgatīkāraṇeṁ || 4|| येक म्हणती संसार खोटा। वैराग्यें घ्यावा देशवटा। येणें स्वर्ग्यलोकींच्या वाटा। मोकळ्या होती॥ ५॥ yeka mhaṇatī saṁsāra khoṭā | vairāgyeṁ ghyāvā deśavaṭā | yeṇeṁ svargyalokīṁcyā vāṭā | mokaḻyā hotī || 5|| येक म्हणती कोठें जावें। वेर्थचि कासया हिंडावें। आपुलें आश्रमी असावें। आश्रमधर्म करूनी॥ ६॥ yeka mhaṇatī koṭheṁ jāveṁ | verthaci kāsayā hiṁḍāveṁ | āpuleṁ āśramī asāveṁ | āśramadharma karūnī || 6|| येक म्हणती कैंचा धर्म। अवघा होतसे अधर्म। ये संसारीं नाना कर्म। करणें लागे॥ ७॥ yeka mhaṇatī kaiṁcā dharma | avaghā hotase adharma | ye saṁsārīṁ nānā karma | karaṇeṁ lāge || 7|| येक म्हणती बहुतांपरी। वासना असावी वरी। येणेंचि तरिजे संसारीं। अनायासें॥ ८॥ yeka mhaṇatī bahutāṁparī | vāsanā asāvī varī | yeṇeṁci tarije saṁsārīṁ | anāyāseṁ || 8|| येक म्हणती कारण भाव। भावेंचि पाविजे देव। येर हें अवघेंचि वाव। गथागोवी॥ ९॥ yeka mhaṇatī kāraṇa bhāva | bhāveṁci pāvije deva | yera heṁ avagheṁci vāva | gathāgovī || 9|| येक म्हणती वडिलें जीवीं। अवघीं देवचि मानावीं। मायेबापें पूजीत जावीं। येकाभावें॥ १०॥ yeka mhaṇatī vaḍileṁ jīvīṁ | avaghīṁ devaci mānāvīṁ | māyebāpeṁ pūjīta jāvīṁ | yekābhāveṁ || 10|| येक म्हणती देवब्राह्मण। त्यांचें करावें पूजन। मायेबाप नारायेण। विश्वजनाचा॥ ११॥ yeka mhaṇatī devabrāhmaṇa | tyāṁceṁ karāveṁ pūjana | māyebāpa nārāyeṇa | viśvajanācā || 11|| येक म्हणती शास्त्र पाहावें। तेथें निरोपिलें देवें। तेणें प्रमाणेंचि जावें। परलोकासी॥ १२॥ yeka mhaṇatī śāstra pāhāveṁ | tetheṁ niropileṁ deveṁ | teṇeṁ pramāṇeṁci jāveṁ | paralokāsī || 12|| येक म्हणती अहो जना। शास्त्र पाहातां पुरवेना। याकारणें साधुजना। शरण जावें॥ १३॥ yeka mhaṇatī aho janā | śāstra pāhātāṁ puravenā | yākāraṇeṁ sādhujanā | śaraṇa jāveṁ || 13|| येक म्हणती सांडा गोठी। वायांचि करिता चाउटी। सर्वांस कारण पोटीं। भूतदया असावी॥ १४॥ yeka mhaṇatī sāṁḍā goṭhī | vāyāṁci karitā cāuṭī | sarvāṁsa kāraṇa poṭīṁ | bhūtadayā asāvī || 14|| येक म्हणती येकचि बरवें। आपुल्या आचारें असावें। अंतकाळीं नाम घ्यावें। सर्वोत्तमाचें॥ १५॥ yeka mhaṇatī yekaci baraveṁ | āpulyā ācāreṁ asāveṁ | aṁtakāḻīṁ nāma ghyāveṁ | sarvottamāceṁ || 15|| येक म्हणती पुण्य असेल। तरीच नाम येईल। नाहीं तरी भुली पडेल। अंतकाळीं॥ १६॥ yeka mhaṇatī puṇya asela | tarīca nāma yeīla | nāhīṁ tarī bhulī paḍela | aṁtakāḻīṁ || 16|| येक म्हणती जीत असावे। तंवचि सार्थक करावें। येक म्हणती फिरावें। तीर्थाटण॥ १७॥ yeka mhaṇatī jīta asāve | taṁvaci sārthaka karāveṁ | yeka mhaṇatī phirāveṁ | tīrthāṭaṇa || 17|| येक म्हणती हे अटाटी। पाणीपाषाणाची भेटी। चुबकळ्या मारितां हिंपुटी। कासाविस व्हावें॥ १८॥ yeka mhaṇatī he aṭāṭī | pāṇīpāṣāṇācī bheṭī | cubakaḻyā māritāṁ hiṁpuṭī | kāsāvisa vhāveṁ || 18|| येक म्हणती सांडी वाचाळी। अगाध महिमा भूमंडळीं। दर्शनमात्रें होय होळी। माहापातकाची॥ १९॥ yeka mhaṇatī sāṁḍī vācāḻī | agādha mahimā bhūmaṁḍaḻīṁ | darśanamātreṁ hoya hoḻī | māhāpātakācī || 19|| येक म्हणती तीर्थ स्वभावें। कारण मन अवरावें। येक म्हणती कीर्तन करावें। सावकास॥ २०॥ yeka mhaṇatī tīrtha svabhāveṁ | kāraṇa mana avarāveṁ | yeka mhaṇatī kīrtana karāveṁ | sāvakāsa || 20|| येक म्हणती योग बरवा। मुख्य तोचि आधीं साधावा। देहो अमरचि करावा। अकस्मात॥ २१॥ yeka mhaṇatī yoga baravā | mukhya toci ādhīṁ sādhāvā | deho amaraci karāvā | akasmāta || 21|| येक म्हणती ऐसें काये। काळवंचना करूं नये। येक म्हणती धरावी सोये। भक्तिमार्गाची॥ २२॥ yeka mhaṇatī aiseṁ kāye | kāḻavaṁcanā karūṁ naye | yeka mhaṇatī dharāvī soye | bhaktimārgācī || 22|| येक म्हणती ज्ञान बरवें। येक म्हणती साधन करावें। येक म्हणती मुक्त असावें। निरंतर॥ २३॥ yeka mhaṇatī jñāna baraveṁ | yeka mhaṇatī sādhana karāveṁ | yeka mhaṇatī mukta asāveṁ | niraṁtara || 23|| येक म्हणती अनर्गळा। धरीं पापाचा कंटाळा। येक म्हणती रे मोकळा। मार्ग आमुचा॥ २४॥ yeka mhaṇatī anargaḻā | dharīṁ pāpācā kaṁṭāḻā | yeka mhaṇatī re mokaḻā | mārga āmucā || 24|| येक म्हणती हें विशेष। करूं नये निंदा द्वेष। येक म्हणती सावकास। दुष्टसंग त्यागावा॥ २५॥ yeka mhaṇatī heṁ viśeṣa | karūṁ naye niṁdā dveṣa | yeka mhaṇatī sāvakāsa | duṣṭasaṁga tyāgāvā || 25|| येक म्हणती ज्याचें खावें। त्या सन्मुखचि मरावें। तेणें तत्काळचि पावावें। मोक्षपद॥ २६॥ yeka mhaṇatī jyāceṁ khāveṁ | tyā sanmukhaci marāveṁ | teṇeṁ tatkāḻaci pāvāveṁ | mokṣapada || 26|| येक म्हणती सांडा गोठी। आधीं पाहिजे ते रोटी। मग करावी चाउटी। सावकास॥ २७॥ yeka mhaṇatī sāṁḍā goṭhī | ādhīṁ pāhije te roṭī | maga karāvī cāuṭī | sāvakāsa || 27|| येक म्हणती पाउस असावा। मग सकळ योग बरवा। कारण दुष्काळ न पडावा। म्हणिजे बरें॥ २८॥ yeka mhaṇatī pāusa asāvā | maga sakaḻa yoga baravā | kāraṇa duṣkāḻa na paḍāvā | mhaṇije bareṁ || 28|| येक म्हणती तपोनिधी। होतां वोळती सकळ सिद्धी। येक म्हणती रे आधीं। इंद्रपद साधावें॥ २९॥ yeka mhaṇatī taponidhī | hotāṁ voḻatī sakaḻa siddhī | yeka mhaṇatī re ādhīṁ | iṁdrapada sādhāveṁ || 29|| येक म्हणती आगम पाहावा। वेताळ प्रसन्न करून घ्यावा। तेणें पाविजे देवा। स्वर्गलोकीं॥ ३०॥ yeka mhaṇatī āgama pāhāvā | vetāḻa prasanna karūna ghyāvā | teṇeṁ pāvije devā | svargalokīṁ || 30|| येक म्हणती अघोरमंत्र। तेणें होईजे स्वतंत्र। श्रीहरी जयेचा कळत्र। तेचि वोळे॥ ३१॥ yeka mhaṇatī aghoramaṁtra | teṇeṁ hoīje svataṁtra | śrīharī jayecā kaḻatra | teci voḻe || 31|| ती लागले सर्व धर्म। तेथें कैंचें क्रियाकर्म। येक म्हणती कुकर्म। तिच्या मदे॥ ३२॥ tī lāgale sarva dharma | tetheṁ kaiṁceṁ kriyākarma | yeka mhaṇatī kukarma | ticyā made || 32|| येक म्हणती येक साक्षप। करावा मृत्यंजयाचा जप। तेणें गुणें सर्व संकल्प। सिद्धीतें पावती॥ ३३॥ yeka mhaṇatī yeka sākṣapa | karāvā mṛtyaṁjayācā japa | teṇeṁ guṇeṁ sarva saṁkalpa | siddhīteṁ pāvatī || 33|| येक म्हणती बटु भैरव। तेणें पाविजे वैभव। येक म्हणती झोटिंग सर्व। पुर्वितसे॥ ३४॥ yeka mhaṇatī baṭu bhairava | teṇeṁ pāvije vaibhava | yeka mhaṇatī jhoṭiṁga sarva | purvitase || 34|| येक म्हणती काळी कंकाळी। येक म्हणती भद्रकाळी। येक म्हणती उचिष्ट चांडाळी। साहें करावी॥ ३५॥ yeka mhaṇatī kāḻī kaṁkāḻī | yeka mhaṇatī bhadrakāḻī | yeka mhaṇatī uciṣṭa cāṁḍāḻī | sāheṁ karāvī || 35|| येक म्हणती विघ्नहर। येक म्हणती भोळा शंकर। येक म्हणती सत्वर। पावे भगवती॥ ३६॥ yeka mhaṇatī vighnahara | yeka mhaṇatī bhoḻā śaṁkara | yeka mhaṇatī satvara | pāve bhagavatī || 36|| येक म्हणती मल्लारी। सत्वरचि सभाग्य करी। येक म्हणती माहा बरी। भक्ति वेंकटेशाची॥ ३७॥ yeka mhaṇatī mallārī | satvaraci sabhāgya karī | yeka mhaṇatī māhā barī | bhakti veṁkaṭeśācī || 37|| येक म्हणती पूर्व ठेवा। येक म्हणती प्रेत्न करावा। येक म्हणती भार घालावा। देवाच वरी॥ ३८॥ yeka mhaṇatī pūrva ṭhevā | yeka mhaṇatī pretna karāvā | yeka mhaṇatī bhāra ghālāvā | devāca varī || 38|| येक म्हणती देव कैंचा। अंतचि पाहातो भल्यांचा। येक म्हणती हा युगाचा। युगधर्म॥ ३९॥ yeka mhaṇatī deva kaiṁcā | aṁtaci pāhāto bhalyāṁcā | yeka mhaṇatī hā yugācā | yugadharma || 39|| येक आश्चीर्य मानिती। येक विस्मयो करिती। येक कंटाळोन म्हणती। काये होईल तें पाहावें॥ ४०॥ yeka āścīrya mānitī | yeka vismayo karitī | yeka kaṁṭāḻona mhaṇatī | kāye hoīla teṁ pāhāveṁ || 40|| ऐसे प्रपंचिक जन। लक्षणें सांगतां गहन। परंतु कांहीं येक चिन्ह। अल्पमात्र बोलिलों॥ ४१॥ aise prapaṁcika jana | lakṣaṇeṁ sāṁgatāṁ gahana | paraṁtu kāṁhīṁ yeka cinha | alpamātra boliloṁ || 41|| आतां असो हा स्वभाव। ज्ञात्यांचा कैसा अनुभव। तोहि सांगिजेल सर्व। सावध ऐका॥ ४२॥ ātāṁ aso hā svabhāva | jñātyāṁcā kaisā anubhava | tohi sāṁgijela sarva | sāvadha aikā || 42|| येक म्हणती करावी भक्ती। श्रीहरी देईल सद्गती। येक म्हणती ब्रह्मप्राप्ती। कर्मेंचि होये॥ ४३॥ yeka mhaṇatī karāvī bhaktī | śrīharī deīla sadgatī | yeka mhaṇatī brahmaprāptī | karmeṁci hoye || 43|| येक म्हणती भोग सुटेना। ज्न्ममरण हें तुटेना। येक म्हणती उर्मी नाना। अज्ञानाच्या॥ ४४॥ yeka mhaṇatī bhoga suṭenā | jnmamaraṇa heṁ tuṭenā | yeka mhaṇatī urmī nānā | ajñānācyā || 44|| येक म्हणती सर्व ब्रह्म। तेथें कैंचें क्रियाकर्म। येक म्हणती हा अधर्म। बोलोंचि नये॥ ४५॥ yeka mhaṇatī sarva brahma | tetheṁ kaiṁceṁ kriyākarma | yeka mhaṇatī hā adharma | boloṁci naye || 45|| येक म्हणती सर्व नासें। उरलें तेंचि ब्रह्म असे। येक म्हणती ऐसें नसे। समाधान॥ ४६॥ yeka mhaṇatī sarva nāseṁ | uraleṁ teṁci brahma ase | yeka mhaṇatī aiseṁ nase | samādhāna || 46|| सर्वब्रह्म केवळ ब्रह्म। दोनी पूर्वपक्षाचे भ्रम। अनुभवाचें वेगळें वर्म। म्हणती येक॥ ४७॥ sarvabrahma kevaḻa brahma | donī pūrvapakṣāce bhrama | anubhavāceṁ vegaḻeṁ varma | mhaṇatī yeka || 47|| येक म्हणती हें न घडे। अनुर्वाच्य वस्तु घडे। जें बोलतां मोन्य पडे। वेदशास्त्रांसी॥ ४८॥ yeka mhaṇatī heṁ na ghaḍe | anurvācya vastu ghaḍe | jeṁ bolatāṁ monya paḍe | vedaśāstrāṁsī || 48|| तव श्रोता अनुवादला। म्हणे निश्चये कोण केला। सिद्धांतमतें अनुभवाला। उरी कैंची॥ ४९॥ tava śrotā anuvādalā | mhaṇe niścaye koṇa kelā | siddhāṁtamateṁ anubhavālā | urī kaiṁcī || 49|| अनुभव देहीं वेगळाले। हें पूर्वीच बोलिलें। आतां कांहीं येक केलें। नवचे कीं॥ ५०॥ anubhava dehīṁ vegaḻāle | heṁ pūrvīca bolileṁ | ātāṁ kāṁhīṁ yeka keleṁ | navace kīṁ || 50|| येक साक्षत्वें वर्तती। साक्षी वेगळाचि म्हणती। आपण दृष्टा ऐसी स्थिती। स्वानुभवाची॥ ५१॥ yeka sākṣatveṁ vartatī | sākṣī vegaḻāci mhaṇatī | āpaṇa dṛṣṭā aisī sthitī | svānubhavācī || 51|| दृश्यापासून द्रष्टा वेगळा। ऐसी अलिप्तपणाची कळा। आपण साक्षत्वें निराळा। स्वानुभवे॥ ५२॥ dṛśyāpāsūna draṣṭā vegaḻā | aisī aliptapaṇācī kaḻā | āpaṇa sākṣatveṁ nirāḻā | svānubhave || 52|| सकळ पदार्थ जाणतां। तो पदार्थाहून पर्ता। देहीं असोनी अलिप्तता। सहजचि जाली॥ ५३॥ sakaḻa padārtha jāṇatāṁ | to padārthāhūna partā | dehīṁ asonī aliptatā | sahajaci jālī || 53|| येक ऐसें स्वानुभवें। म्हणती साक्षत्वें वर्तावें। दृश्य असोनि वेगळें व्हावें। द्रष्टेपणें॥ ५४॥ yeka aiseṁ svānubhaveṁ | mhaṇatī sākṣatveṁ vartāveṁ | dṛśya asoni vegaḻeṁ vhāveṁ | draṣṭepaṇeṁ || 54|| येक म्हणती नाहीं भेद। वस्तु ठाईंची अभेद। तेथें कैंचा मतिमंद द्रष्टा आणिला॥ ५५॥ yeka mhaṇatī nāhīṁ bheda | vastu ṭhāīṁcī abheda | tetheṁ kaiṁcā matimaṁda draṣṭā āṇilā || 55|| अवघी साकरचि स्वभावें। तेथें कडु काय निवडावें। द्रष्टा कैंचा स्वानुभवें। अवघेंचि ब्रह्म॥ ५६॥ avaghī sākaraci svabhāveṁ | tetheṁ kaḍu kāya nivaḍāveṁ | draṣṭā kaiṁcā svānubhaveṁ | avagheṁci brahma || 56|| प्रपंच परब्रह्म अभेद। भेदवादी मानिती भेद। परी हा आत्मा स्वानंद। आकारला॥ ५७॥ prapaṁca parabrahma abheda | bhedavādī mānitī bheda | parī hā ātmā svānaṁda | ākāralā || 57|| विघुरलें तुप थिजलें। तैसें निर्गुणचि गुणा आलें। तेथें काय वेगळें केलें। द्रष्टेपणें॥ ५८॥ vighuraleṁ tupa thijaleṁ | taiseṁ nirguṇaci guṇā āleṁ | tetheṁ kāya vegaḻeṁ keleṁ | draṣṭepaṇeṁ || 58|| म्हणौनि द्रष्टा आणी दृश्य। अवघा येकचि जगदीश। द्रष्टेपणाचे सायास। कासयासी॥ ५९॥ mhaṇauni draṣṭā āṇī dṛśya | avaghā yekaci jagadīśa | draṣṭepaṇāce sāyāsa | kāsayāsī || 59|| ब्रह्मचि आकारलें सर्व। ऐसा येकांचा अनुभव। ऐसे हे दोनी स्वभाव। निरोपिले॥ ६०॥ brahmaci ākāraleṁ sarva | aisā yekāṁcā anubhava | aise he donī svabhāva | niropile || 60|| अवघा आत्मा आकारा। आपण भिन्न कैंचा उरला। दुसरा अनुभव बोलिला। ऐसियापरी॥ ६१॥ avaghā ātmā ākārā | āpaṇa bhinna kaiṁcā uralā | dusarā anubhava bolilā | aisiyāparī || 61|| ऐक तिसरा अनुभव। प्रपंच सारूनियां सर्व। कांहीं नाहीं तोचि देव। ऐसें म्हणती॥ ६२॥ aika tisarā anubhava | prapaṁca sārūniyāṁ sarva | kāṁhīṁ nāhīṁ toci deva | aiseṁ mhaṇatī || 62|| दृश्य अवघें वेगळें केलें। केवळ अदृश्यचि उरलें। तेंचि ब्रह्म अनुभविलें। म्हणती येक॥ ६३॥ dṛśya avagheṁ vegaḻeṁ keleṁ | kevaḻa adṛśyaci uraleṁ | teṁci brahma anubhavileṁ | mhaṇatī yeka || 63|| परी तें ब्रह्म म्हणों नये। उपायासारिखा अपाये। सुन्यत्वास ब्रह्म काये। म्हणों येईल॥ ६४॥ parī teṁ brahma mhaṇoṁ naye | upāyāsārikhā apāye | sunyatvāsa brahma kāye | mhaṇoṁ yeīla || 64|| दृश्य अवघें वोलांडिलें। अदृश्य सुन्यत्वीं पडिलें। ब्रह्म म्हणौनि मुरडलें। तेथुनिच मागे॥ ६५॥ dṛśya avagheṁ volāṁḍileṁ | adṛśya sunyatvīṁ paḍileṁ | brahma mhaṇauni muraḍaleṁ | tethunica māge || 65|| इकडे दृश्य तिकडे देव। मध्यें सुन्यत्वाचा ठाव। तयास मंदबुद्धिस्तव। प्राणी ब्रह्म म्हणे॥ ६६॥ ikaḍe dṛśya tikaḍe deva | madhyeṁ sunyatvācā ṭhāva | tayāsa maṁdabuddhistava | prāṇī brahma mhaṇe || 66|| रायास नाहीं वोळखिलें। सेवकास रावसें कल्पिलें। परी तें अवघें वेर्थ गेलें। राजा देखतां॥ ६७॥ rāyāsa nāhīṁ voḻakhileṁ | sevakāsa rāvaseṁ kalpileṁ | parī teṁ avagheṁ vertha geleṁ | rājā dekhatāṁ || 67|| तैसें सुन्यत्व कल्पिलें ब्रह्म। पुढें देखतां परब्रह्म। सुन्यत्वचा अवघा भ्रम। तुटोन गेला॥ ६८॥ taiseṁ sunyatva kalpileṁ brahma | puḍheṁ dekhatāṁ parabrahma | sunyatvacā avaghā bhrama | tuṭona gelā || 68|| परी हा सूक्ष्म आडताळा। वारी विवेकें वेगळा। जैसें दुग्ध घेऊन जळा। राजहंस सांडी॥ ६९॥ parī hā sūkṣma āḍatāḻā | vārī vivekeṁ vegaḻā | jaiseṁ dugdha gheūna jaḻā | rājahaṁsa sāṁḍī || 69|| आधीं दृश्या सोडिलें। मग सुन्यत्व वोलांडिलें। मूळमायेपरतें देखिलें। परब्रह्म॥ ७०॥ ādhīṁ dṛśyā soḍileṁ | maga sunyatva volāṁḍileṁ | mūḻamāyeparateṁ dekhileṁ | parabrahma || 70|| वेगळेपणें पाहाणें घडे। तेणें वृत्ति सुन्यत्वीं पडे। पोटीं संदेह पवाडे। सुन्यत्वाचा॥ ७१॥ vegaḻepaṇeṁ pāhāṇeṁ ghaḍe | teṇeṁ vṛtti sunyatvīṁ paḍe | poṭīṁ saṁdeha pavāḍe | sunyatvācā || 71|| भिन्नपणें अनुभविलें। तयास सुन्य ऐसें बोलिलें। वस्तु लक्षितां अभिन्न जालें। पाहिजे आधीं॥ ७२॥ bhinnapaṇeṁ anubhavileṁ | tayāsa sunya aiseṁ bolileṁ | vastu lakṣitāṁ abhinna jāleṁ | pāhije ādhīṁ || 72|| वस्तु आपणचि होणें। ऐसें वस्तुचें पाहाणें। निश्चयेंसीं भिन्नपणें। सुन्यत्व लाभे॥ ७३॥ vastu āpaṇaci hoṇeṁ | aiseṁ vastuceṁ pāhāṇeṁ | niścayeṁsīṁ bhinnapaṇeṁ | sunyatva lābhe || 73|| याकारणें सुन्य कांहीं। परब्रह्म होणार नाहीं। वस्तुरूप होऊन पाहीं। स्वानुभवें॥ ७४॥ yākāraṇeṁ sunya kāṁhīṁ | parabrahma hoṇāra nāhīṁ | vasturūpa hoūna pāhīṁ | svānubhaveṁ || 74|| आपण वस्तु सिद्धचि आहे। मन मी ऐसें कल्पूं नये। साधु सांगती उपाये। तूंचि आत्मा॥ ७५॥ āpaṇa vastu siddhaci āhe | mana mī aiseṁ kalpūṁ naye | sādhu sāṁgatī upāye | tūṁci ātmā || 75|| मन मी ऐसें नाथिलें। संतीं नाहीं निरोपिलें। मानावें कोणाच्या बोलें। मन मी ऐसें॥ ७६॥ mana mī aiseṁ nāthileṁ | saṁtīṁ nāhīṁ niropileṁ | mānāveṁ koṇācyā boleṁ | mana mī aiseṁ || 76|| संतवचनीं ठेवितां भावे। तोचि शुद्ध स्वानुभव। मनाचा तैसाच स्वभाव। आपण वस्तु॥ ७७॥ saṁtavacanīṁ ṭhevitāṁ bhāve | toci śuddha svānubhava | manācā taisāca svabhāva | āpaṇa vastu || 77|| जयाचा घ्यावा अनुभव। तोचि आपण निरावेव। आपुला घेती अनुभव। विश्वजन॥ ७८॥ jayācā ghyāvā anubhava | toci āpaṇa nirāveva | āpulā ghetī anubhava | viśvajana || 78|| लोभी धन साधूं गेले। तंव ते लोभी धनचि जाले। मग भाग्यपुरुषीं भोगिलें। सावकास॥ ७९॥ lobhī dhana sādhūṁ gele | taṁva te lobhī dhanaci jāle | maga bhāgyapuruṣīṁ bhogileṁ | sāvakāsa || 79|| तैसें देहबुद्धी सोडितां। साधकास जालें तत्वता। अनुभवाची मुख्य वार्ता। ते हे ऐसी॥ ८०॥ taiseṁ dehabuddhī soḍitāṁ | sādhakāsa jāleṁ tatvatā | anubhavācī mukhya vārtā | te he aisī || 80|| आपण वस्तु मुळीं येक। ऐसा ज्ञानाचा विवेक। येथून हा ज्ञानदशक। संपूर्ण जाला॥ ८१॥ āpaṇa vastu muḻīṁ yeka | aisā jñānācā viveka | yethūna hā jñānadaśaka | saṁpūrṇa jālā || 81|| आत्मज्ञान निरोपिलें। येथामतीनें बोलिलें। न्यूनपर्ण क्ष्मा केलें। पाहिजे श्रोतीं॥ ८२॥ ātmajñāna niropileṁ | yethāmatīneṁ bolileṁ | nyūnaparṇa kṣmā keleṁ | pāhije śrotīṁ || 82|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे सुन्यत्वनिर्शननाम समास दहावा॥ १०॥ ८.१० iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde sunyatvanirśananāma samāsa dahāvā || 10|| 8.10 ॥ दशक आठवा समाप्त॥ || daśaka āṭhavā samāpta ||