॥ दशक दुसरा : मूर्खलक्षणनाम॥ २॥ || daśaka dusarā : mūrkhalakṣaṇanāma || 2|| समास पहिला : मूर्खलक्षण samāsa pahilā : mūrkhalakṣaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || ॐ नमोजि गजानना। येकदंता त्रिनयना। कृपादृष्टि भक्तजना अवलोकावें॥ १॥ om namoji gajānanā | yekadaṁtā trinayanā | kṛpādṛṣṭi bhaktajanā avalokāveṁ || 1|| तुज नमूं वेदमाते। श्रीशारदे ब्रह्मसुते। अंतरी वसे कृपावंते। स्फूर्तिरूपें॥ २॥ tuja namūṁ vedamāte | śrīśārade brahmasute | aṁtarī vase kṛpāvaṁte | sphūrtirūpeṁ || 2|| वंदून सद्‍गुरुचरण। करून रघुनाथस्मरण। त्यागार्थ मूर्खलक्षण। बोलिजेल॥ ३॥ vaṁdūna sadgurucaraṇa | karūna raghunāthasmaraṇa | tyāgārtha mūrkhalakṣaṇa | bolijela || 3|| येक मूर्ख येक पढतमूर्ख। उभय लक्षणीं कौतुक। श्रोतीं सादर विवेक। केला पाहिजे॥ ४॥ yeka mūrkha yeka paḍhatamūrkha | ubhaya lakṣaṇīṁ kautuka | śrotīṁ sādara viveka | kelā pāhije || 4|| पढतमूर्खाचें लक्षण। पुढिले समासीं निरूपण। सावध हो‍ऊनि विचक्षण। परिसोत पुढें॥ ५॥ paḍhatamūrkhāceṁ lakṣaṇa | puḍhile samāsīṁ nirūpaṇa | sāvadha hoūni vicakṣaṇa | parisota puḍheṁ || 5|| आतां प्रस्तुत विचार। लक्षणें सांगतां अपार। परि कांहीं येक तत्पर। हो‍ऊन ऐका॥ ६॥ ātāṁ prastuta vicāra | lakṣaṇeṁ sāṁgatāṁ apāra | pari kāṁhīṁ yeka tatpara | hoūna aikā || 6|| जे प्रपंचिक जन। जयांस नाहीं आत्मज्ञान। जे केवळ अज्ञान। त्यांचीं लक्षणें॥ ७॥ je prapaṁcika jana | jayāṁsa nāhīṁ ātmajñāna | je kevaḻa ajñāna | tyāṁcīṁ lakṣaṇeṁ || 7|| जन्मला जयांचे उदरीं। तयासि जो विरोध करी। सखी मनिली अंतुरी। तो येक मूर्ख॥ ८॥ janmalā jayāṁce udarīṁ | tayāsi jo virodha karī | sakhī manilī aṁturī | to yeka mūrkha || 8|| सांडून सर्वही गोत। स्त्री‍आधेन जीवित। सांगे अंतरींची मात। तो येक मूर्ख॥ ९॥ sāṁḍūna sarvahī gota | strīādhena jīvita | sāṁge aṁtarīṁcī māta | to yeka mūrkha || 9|| परस्त्रीसीं प्रेमा धरी। श्वशुरगृही वास करी। कुळेंविण कन्या वरी। तो येक मूर्ख॥ १०॥ parastrīsīṁ premā dharī | śvaśuragṛhī vāsa karī | kuḻeṁviṇa kanyā varī | to yeka mūrkha || 10|| समर्थावरी अहंता। अंतरीं मानी समता। सामर्थ्येंविण करी सत्ता। तो येक मूर्ख॥ ११॥ samarthāvarī ahaṁtā | aṁtarīṁ mānī samatā | sāmarthyeṁviṇa karī sattā | to yeka mūrkha || 11|| आपली आपण करी स्तुती। स्वदेशीं भोगी विपत्ति। सांगे वडिलांची कीर्ती। तो येक मूर्ख॥ १२॥ āpalī āpaṇa karī stutī | svadeśīṁ bhogī vipatti | sāṁge vaḍilāṁcī kīrtī | to yeka mūrkha || 12|| अकारण हास्य करी। विवेक सांगतां न धरी। जो बहुतांचा वैरी। तो येक मूर्ख॥ १३॥ akāraṇa hāsya karī | viveka sāṁgatāṁ na dharī | jo bahutāṁcā vairī | to yeka mūrkha || 13|| आपुलीं धरूनियां दुरी। पराव्यासीं करी मीत्री। परन्यून बोले रात्रीं। तो येक मूर्ख॥ १४॥ āpulīṁ dharūniyāṁ durī | parāvyāsīṁ karī mītrī | paranyūna bole rātrīṁ | to yeka mūrkha || 14|| बहुत जागते जन। तयांमध्यें करी शयन। परस्थळीं बहु भोजन-। करी तो येक मूर्ख॥ १५॥ bahuta jāgate jana | tayāṁmadhyeṁ karī śayana | parasthaḻīṁ bahu bhojana- | karī to yeka mūrkha || 15|| मान अथवा अपमान। स्वयें करी परिच्छिन्न। सप्त वेसनीं जयाचें मन। तो येक मूर्ख॥ १६॥ māna athavā apamāna | svayeṁ karī paricchinna | sapta vesanīṁ jayāceṁ mana | to yeka mūrkha || 16|| धरून परावी आस। प्रेत्न सांडी सावकास। निसुगाईचा संतोष-। मानी तो येक मूर्ख॥ १७॥ dharūna parāvī āsa | pretna sāṁḍī sāvakāsa | nisugāīcā saṁtoṣa- | mānī to yeka mūrkha || 17|| घरीं विवेक उमजे। आणि सभेमध्यें लाजे। शब्द बोलतां निर्बुजे। तो येक मूर्ख॥ १८॥ gharīṁ viveka umaje | āṇi sabhemadhyeṁ lāje | śabda bolatāṁ nirbuje | to yeka mūrkha || 18|| आपणाहून जो श्रेष्ठ। तयासीं अत्यंत निकट। सिकवेणेचा मानी वीट। तो येक मूर्ख॥ १९॥ āpaṇāhūna jo śreṣṭha | tayāsīṁ atyaṁta nikaṭa | sikaveṇecā mānī vīṭa | to yeka mūrkha || 19|| नायेके त्यांसी सिकवी। वडिलांसी जाणीव दावी। जो आरजास गोवी। तो येक मूर्ख॥ २०॥ nāyeke tyāṁsī sikavī | vaḍilāṁsī jāṇīva dāvī | jo ārajāsa govī | to yeka mūrkha || 20|| येकायेकीं येकसरा। जाला विषईं निलाजिरा। मर्यादा सांडून सैरा-। वर्ते तो येक मूर्ख॥ २१॥ yekāyekīṁ yekasarā | jālā viṣaīṁ nilājirā | maryādā sāṁḍūna sairā- | varte to yeka mūrkha || 21|| औषध न घे असोन वेथा। पथ्य न करी सर्वथा। न मिळे आलिया पदार्था। तो येक मूर्ख॥ २२। संगेंविण विदेश करी। वोळखीविण संग धरी। उडी घाली माहापुरीं। तो येक मूर्ख॥ २३॥ auṣadha na ghe asona vethā | pathya na karī sarvathā | na miḻe āliyā padārthā | to yeka mūrkha || 22| saṁgeṁviṇa videśa karī | voḻakhīviṇa saṁga dharī | uḍī ghālī māhāpurīṁ | to yeka mūrkha || 23|| आपणास जेथें मान। तेथें अखंड करी गमन। रक्षूं नेणे मानाभिमान। तो येक मूर्ख॥ २४॥ āpaṇāsa jetheṁ māna | tetheṁ akhaṁḍa karī gamana | rakṣūṁ neṇe mānābhimāna | to yeka mūrkha || 24|| सेवक जाला लक्ष्मीवंत। तयाचा होय अंकित। सर्वकाळ दुश्चित्त। तो येक मूर्ख॥ २५॥ sevaka jālā lakṣmīvaṁta | tayācā hoya aṁkita | sarvakāḻa duścitta | to yeka mūrkha || 25|| विचार न करितां कारण। दंड करी अपराधेंविण। स्वल्पासाठीं जो कृपण। तो येक मूर्ख॥ २६॥ vicāra na karitāṁ kāraṇa | daṁḍa karī aparādheṁviṇa | svalpāsāṭhīṁ jo kṛpaṇa | to yeka mūrkha || 26|| देवलंड पितृलंड। शक्तिवीण करी तोड। ज्याचे मुखीं भंड‍उभंड। तो येक मूर्ख॥ २७॥ devalaṁḍa pitṛlaṁḍa | śaktivīṇa karī toḍa | jyāce mukhīṁ bhaṁḍaubhaṁḍa | to yeka mūrkha || 27|| घरीच्यावरी खाय दाढा। बाहेरी दीन बापुडा। ऐसा जो कां वेड मूढा। तो येक मूर्ख॥ २८॥ gharīcyāvarī khāya dāḍhā | bāherī dīna bāpuḍā | aisā jo kāṁ veḍa mūḍhā | to yeka mūrkha || 28|| नीच यातीसीं सांगात। परांगनेसीं येकांत। मार्गें जाय खात खात। तो येक मूर्ख॥ २९॥ nīca yātīsīṁ sāṁgāta | parāṁganesīṁ yekāṁta | mārgeṁ jāya khāta khāta | to yeka mūrkha || 29|| स्वयें नेणे परोपकार। उपकाराचा अनोपकार। करी थोडें बोले फार। तो येक मूर्ख॥ ३०॥ svayeṁ neṇe paropakāra | upakārācā anopakāra | karī thoḍeṁ bole phāra | to yeka mūrkha || 30|| तपीळ खादाड आळसी। कुश्चीळ कुटीळ मानसीं। धारीष्ट नाहीं जयापासीं। तो येक मूर्ख॥ ३१॥ tapīḻa khādāḍa āḻasī | kuścīḻa kuṭīḻa mānasīṁ | dhārīṣṭa nāhīṁ jayāpāsīṁ | to yeka mūrkha || 31|| विद्या वैभव ना धन। पुरुषार्थ सामर्थ्य ना मान। कोरडाच वाहे अभिमान। तो येक मूर्ख॥ ३२॥ vidyā vaibhava nā dhana | puruṣārtha sāmarthya nā māna | koraḍāca vāhe abhimāna | to yeka mūrkha || 32|| लंडी लटिका लाबाड। कुकर्मी कुटीळ निचाड। निद्रा जयाची वाड। तो येक मूर्ख॥ ३३॥ laṁḍī laṭikā lābāḍa | kukarmī kuṭīḻa nicāḍa | nidrā jayācī vāḍa | to yeka mūrkha || 33|| उंचीं जाऊन वस्त्र नेसे। चौबारां बाहेरी बैसे। सर्वकाळ नग्न दिसे। तो येक मूर्ख॥ ३४॥ uṁcīṁ jāūna vastra nese | caubārāṁ bāherī baise | sarvakāḻa nagna dise | to yeka mūrkha || 34|| दंत चक्षु आणी घ्राण। पाणी वसन आणी चरण। सर्वकाळ जयाचे मळिण। तो येक मूर्ख॥ ३५॥ daṁta cakṣu āṇī ghrāṇa | pāṇī vasana āṇī caraṇa | sarvakāḻa jayāce maḻiṇa | to yeka mūrkha || 35|| वैधृति आणी वितिपात। नाना कुमुहूर्तें जात। अपशकुनें करी घात। तो येक मूर्ख॥ ३६॥ vaidhṛti āṇī vitipāta | nānā kumuhūrteṁ jāta | apaśakuneṁ karī ghāta | to yeka mūrkha || 36|| क्रोधें अपमानें कुबुद्धि। आपणास आपण वधी। जयास नाहीं दृढ बुद्धि। तो येक मूर्ख॥ ३७॥ krodheṁ apamāneṁ kubuddhi | āpaṇāsa āpaṇa vadhī | jayāsa nāhīṁ dṛḍha buddhi | to yeka mūrkha || 37|| जिवलगांस परम खेदी। सुखाचा शब्द तोहि नेदी। नीच जनास वंदी। तो येक मूर्ख॥ ३८॥ jivalagāṁsa parama khedī | sukhācā śabda tohi nedī | nīca janāsa vaṁdī | to yeka mūrkha || 38|| आपणास राखे परोपरी। शरणागतांस अव्हेरी। लक्ष्मीचा भरवसा धरी। तो येक मूर्ख॥ ३९॥ āpaṇāsa rākhe paroparī | śaraṇāgatāṁsa avherī | lakṣmīcā bharavasā dharī | to yeka mūrkha || 39|| पुत्र कळत्र आणी दारा। इतुकाचि मानुनियां थारा। विसरोन गेला ईश्वरा। तो येक मूर्ख॥ ४०॥ putra kaḻatra āṇī dārā | itukāci mānuniyāṁ thārā | visarona gelā īśvarā | to yeka mūrkha || 40|| जैसें जैसें करावें। तैसें तैसें पावावें। हे जयास नेणवे। तो येक मूर्ख॥ ४१॥ jaiseṁ jaiseṁ karāveṁ | taiseṁ taiseṁ pāvāveṁ | he jayāsa neṇave | to yeka mūrkha || 41|| पुरुषाचेनि अष्टगुणें। स्त्रियांस ईश्वरी देणें। ऐशा केल्या बहुत जेणें। तो येक मूर्ख॥ ४२॥ puruṣāceni aṣṭaguṇeṁ | striyāṁsa īśvarī deṇeṁ | aiśā kelyā bahuta jeṇeṁ | to yeka mūrkha || 42|| दुर्जनाचेनि बोलें। मर्यादा सांडून चाले। दिवसा झांकिले डोळे। तो येक मूर्ख॥ ४३॥ durjanāceni boleṁ | maryādā sāṁḍūna cāle | divasā jhāṁkile ḍoḻe | to yeka mūrkha || 43|| देवद्रोही गुरुद्रोही। मातृद्रोही पितृद्रोही। ब्रह्मद्रोही स्वामीद्रोही। तो येक मूर्ख॥ ४४॥ devadrohī gurudrohī | mātṛdrohī pitṛdrohī | brahmadrohī svāmīdrohī | to yeka mūrkha || 44|| परपीडेचें मानी सुख। पससंतोषाचें मानी दुःख। गेले वस्तूचा करी शोक। तो येक मूर्ख॥ ४५॥ parapīḍeceṁ mānī sukha | pasasaṁtoṣāceṁ mānī duḥkha | gele vastūcā karī śoka | to yeka mūrkha || 45|| आदरेंविण बोलणें। न पुसतां साक्ष देणें। निंद्य वस्तु आंगिकारणें। तो येक मूर्ख॥ ४६॥ ādareṁviṇa bolaṇeṁ | na pusatāṁ sākṣa deṇeṁ | niṁdya vastu āṁgikāraṇeṁ | to yeka mūrkha || 46|| तुक तोडून बोले। मार्ग सांडून चाले। कुकर्मी मित्र केले। तो येक मूर्ख॥ ४७॥ tuka toḍūna bole | mārga sāṁḍūna cāle | kukarmī mitra kele | to yeka mūrkha || 47|| पत्य राखों नेणें कदा। विनोद करी सर्वदा। हासतां खिजे पेटे द्वंदा। तो येक मूर्ख॥ ४८॥ patya rākhoṁ neṇeṁ kadā | vinoda karī sarvadā | hāsatāṁ khije peṭe dvaṁdā | to yeka mūrkha || 48|| होड घाली अवघड। काजेंविण करी बडबड। बोलोंचि नेणे मुखजड। तो येक मूर्ख॥ ४९॥ hoḍa ghālī avaghaḍa | kājeṁviṇa karī baḍabaḍa | boloṁci neṇe mukhajaḍa | to yeka mūrkha || 49|| वस्त्र शास्त्र दोनी नसे। उंचे स्थळीं जाऊन बैसे। जो गोत्रजांस विश्वासे। तो येक मूर्ख॥ ५०॥ vastra śāstra donī nase | uṁce sthaḻīṁ jāūna baise | jo gotrajāṁsa viśvāse | to yeka mūrkha || 50|| तश्करासी वोळखी सांगे। देखिली वस्तु तेचि मागे। आपलें आन्हीत करी रागें। तो येक मूर्ख॥ ५१॥ taśkarāsī voḻakhī sāṁge | dekhilī vastu teci māge | āpaleṁ ānhīta karī rāgeṁ | to yeka mūrkha || 51|| हीन जनासीं बरोबरी। बोल बोले सरोत्तरीं। वामहस्तें प्राशन करी। तो येक मूर्ख॥ ५२॥ hīna janāsīṁ barobarī | bola bole sarottarīṁ | vāmahasteṁ prāśana karī | to yeka mūrkha || 52|| समर्थासीं मत्सर धरी। अलभ्य वस्तूचा हेवा करी। घरीचा घरीं करी चोरी। तो येक मूर्ख॥ ५३॥ samarthāsīṁ matsara dharī | alabhya vastūcā hevā karī | gharīcā gharīṁ karī corī | to yeka mūrkha || 53|| सांडूनियां जगदीशा। मनुष्याचा मानी भर्वसा। सार्थकेंविण वेंची वयसा। तो येक मूर्ख॥ ५४॥ sāṁḍūniyāṁ jagadīśā | manuṣyācā mānī bharvasā | sārthakeṁviṇa veṁcī vayasā | to yeka mūrkha || 54|| संसारदुःखाचेनि गुणें। देवास गाळी देणें। मैत्राचें बोले उणें। तो येक मूर्ख॥ ५५॥ saṁsāraduḥkhāceni guṇeṁ | devāsa gāḻī deṇeṁ | maitrāceṁ bole uṇeṁ | to yeka mūrkha || 55|| अल्प अन्याय क्ष्मा न करी। सर्वकाळ धारकीं धरी। जो विस्वासघात करी। तो येक मूर्ख॥ ५६॥ alpa anyāya kṣmā na karī | sarvakāḻa dhārakīṁ dharī | jo visvāsaghāta karī | to yeka mūrkha || 56|| समर्थाचे मनींचे तुटे। जयाचेनि सभा विटे। क्षणा बरा क्षणा पालटे। तो येक मूर्ख॥ ५७॥ samarthāce manīṁce tuṭe | jayāceni sabhā viṭe | kṣaṇā barā kṣaṇā pālaṭe | to yeka mūrkha || 57|| बहुतां दिवसांचे सेवक। त्यागून ठेवी आणिक। ज्याची सभा निर्नायेक। तो येक मूर्ख॥ ५८॥ bahutāṁ divasāṁce sevaka | tyāgūna ṭhevī āṇika | jyācī sabhā nirnāyeka | to yeka mūrkha || 58|| अनीतीनें द्रव्य जोडी। धर्म नीति न्याय सोडी। संगतीचें मनुष्य तोडी। तो येक मूर्ख॥ ५९॥ anītīneṁ dravya joḍī | dharma nīti nyāya soḍī | saṁgatīceṁ manuṣya toḍī | to yeka mūrkha || 59|| घरीं असोन सुंदरी। जो सदांचा परद्वारी। बहुतांचे उच्छिष्ट अंगीकारी। तो येक मूर्ख॥ ६०॥ gharīṁ asona suṁdarī | jo sadāṁcā paradvārī | bahutāṁce ucchiṣṭa aṁgīkārī | to yeka mūrkha || 60|| आपुलें अर्थ दुसऱ्यापासीं। आणी दुसऱ्याचें अभिळासी। पर्वत करी हीनासी। तो येक मूर्ख॥ ६१॥ āpuleṁ artha dusayāpāsīṁ | āṇī dusayāceṁ abhiḻāsī | parvata karī hīnāsī | to yeka mūrkha || 61|| अतिताचा अंत पाहे। कुग्रामामधें राहे। सर्वकाळ चिंता वाहे। तो येक मूर्ख॥ ६२॥ atitācā aṁta pāhe | kugrāmāmadheṁ rāhe | sarvakāḻa ciṁtā vāhe | to yeka mūrkha || 62|| दोघे बोलत असती जेथें। तिसरा जाऊन बैसे तेथें। डो‍ई खाजवी दोहीं हातें। तो येक मूर्ख॥ ६३॥ doghe bolata asatī jetheṁ | tisarā jāūna baise tetheṁ | ḍoī khājavī dohīṁ hāteṁ | to yeka mūrkha || 63|| उदकामधें सांडी गुरळी। पायें पायें कांडोळी। सेवा करी हीन कुळीं। तो येक मूर्ख॥ ६४॥ udakāmadheṁ sāṁḍī guraḻī | pāyeṁ pāyeṁ kāṁḍoḻī | sevā karī hīna kuḻīṁ | to yeka mūrkha || 64|| स्त्री बाळका सलगी देणें। पिशाच्या सन्निध बैसणें। मर्यादेविण पाळी सुणें। तो येक मूर्ख॥ ६५॥ strī bāḻakā salagī deṇeṁ | piśācyā sannidha baisaṇeṁ | maryādeviṇa pāḻī suṇeṁ | to yeka mūrkha || 65|| परस्त्रीसीं कळह करी। मुकी वस्तु निघातें मारी। मूर्खाची संगती धरी। तो येक मूर्ख॥ ६६॥ parastrīsīṁ kaḻaha karī | mukī vastu nighāteṁ mārī | mūrkhācī saṁgatī dharī | to yeka mūrkha || 66|| कळह पाहात उभा राहे। तोडविना कौतुक पाहे। खरें अस्ता खोटें साहे। तो येक मूर्ख॥ ६७॥ kaḻaha pāhāta ubhā rāhe | toḍavinā kautuka pāhe | khareṁ astā khoṭeṁ sāhe | to yeka mūrkha || 67|| लक्ष्मी आलियावरी। जो मागील वोळखी न धरी। देवीं ब्राह्मणीं सत्ता करी। तो येक मूर्ख॥ ६८॥ lakṣmī āliyāvarī | jo māgīla voḻakhī na dharī | devīṁ brāhmaṇīṁ sattā karī | to yeka mūrkha || 68|| आपलें काज होये तंवरी। बहुसाल नम्रता धरी। पुढीलांचें कार्य न करी। तो येक मूर्ख॥ ६९॥ āpaleṁ kāja hoye taṁvarī | bahusāla namratā dharī | puḍhīlāṁceṁ kārya na karī | to yeka mūrkha || 69|| अक्षरें गाळून वाची। कां तें घाली पदरिचीं। नीघा न करी पुस्तकाची। तो येक मूर्ख॥ ७०॥ akṣareṁ gāḻūna vācī | kāṁ teṁ ghālī padaricīṁ | nīghā na karī pustakācī | to yeka mūrkha || 70|| आपण वाचीना कधीं। कोणास वाचावया नेदी। बांधोन ठेवी बंदीं। तो येक मूर्ख॥ ७१॥ āpaṇa vācīnā kadhīṁ | koṇāsa vācāvayā nedī | bāṁdhona ṭhevī baṁdīṁ | to yeka mūrkha || 71|| ऐसीं हें मूर्खलक्षणें। श्रवणें चातुर्य बाणे। चीत्त दे‍उनियां शहाणे। ऐकती सदा॥ ७२॥ aisīṁ heṁ mūrkhalakṣaṇeṁ | śravaṇeṁ cāturya bāṇe | cītta deuniyāṁ śahāṇe | aikatī sadā || 72|| लक्षणें अपार असती। परी कांहीं येक येथामती। त्यागार्थ बोलिलें श्रोतीं। क्ष्मा केलें पाहिजे॥ ७३॥ lakṣaṇeṁ apāra asatī | parī kāṁhīṁ yeka yethāmatī | tyāgārtha bolileṁ śrotīṁ | kṣmā keleṁ pāhije || 73|| उत्तम लक्षणें घ्यावीं। मूर्खलक्षणें त्यागावीं। पुढिले समासी आघवीं। निरोपिलीं॥ ७४॥ uttama lakṣaṇeṁ ghyāvīṁ | mūrkhalakṣaṇeṁ tyāgāvīṁ | puḍhile samāsī āghavīṁ | niropilīṁ || 74|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे मूर्खलक्षणनाम समास पहिला॥ १॥ २.१ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde mūrkhalakṣaṇanāma samāsa pahilā || 1|| 2.1 समास दुसरा : उत्तम लक्षण samāsa dusarā : uttama lakṣaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || श्रोतां व्हावें सावधान। आतां सांगतों उत्तम गुण। जेणें करितां बाणे खुण। सर्वज्ञपणाची॥ १॥ śrotāṁ vhāveṁ sāvadhāna | ātāṁ sāṁgatoṁ uttama guṇa | jeṇeṁ karitāṁ bāṇe khuṇa | sarvajñapaṇācī || 1|| वाट पुसल्याविण जाऊं नये। फळ वोळखिल्याविण खाऊं नये। पडिली वस्तु घे‍ऊं नये। येकायेकीं॥ २॥ vāṭa pusalyāviṇa jāūṁ naye | phaḻa voḻakhilyāviṇa khāūṁ naye | paḍilī vastu gheūṁ naye | yekāyekīṁ || 2|| अति वाद करूं नये। पोटीं कपट धरूं नये। शोधल्याविण करूं नये। कुळहीन कांता॥ ३॥ ati vāda karūṁ naye | poṭīṁ kapaṭa dharūṁ naye | śodhalyāviṇa karūṁ naye | kuḻahīna kāṁtā || 3|| विचारेंविण बोलों नये। विवंचनेविण चालों नये। मर्यादेविण हालों नये। कांहीं येक॥ ४॥ vicāreṁviṇa boloṁ naye | vivaṁcaneviṇa cāloṁ naye | maryādeviṇa hāloṁ naye | kāṁhīṁ yeka || 4|| प्रीतीविण रुसों नये। चोरास वोळखी पुसों नये। रात्री पंथ क्रमूं नये। येकायेकीं॥ ५॥ prītīviṇa rusoṁ naye | corāsa voḻakhī pusoṁ naye | rātrī paṁtha kramūṁ naye | yekāyekīṁ || 5|| जनीं आर्जव तोडूं नये। पापद्रव्य जोडूं नये। पुण्यमार्ग सोडूं नये। कदाकाळीं॥ ६॥ janīṁ ārjava toḍūṁ naye | pāpadravya joḍūṁ naye | puṇyamārga soḍūṁ naye | kadākāḻīṁ || 6|| निंदा द्वेष करूं नये। असत्संग धरूं नये। द्रव्यदारा हरूं नये। बळात्कारें॥ ७॥ niṁdā dveṣa karūṁ naye | asatsaṁga dharūṁ naye | dravyadārā harūṁ naye | baḻātkāreṁ || 7|| वक्तयास खोदूं नये। ऐक्यतेसी फोडूं नये। विद्याअभ्यास सोडूं नये। कांहीं केल्या॥ ८॥ vaktayāsa khodūṁ naye | aikyatesī phoḍūṁ naye | vidyāabhyāsa soḍūṁ naye | kāṁhīṁ kelyā || 8|| तोंडाळासि भांडों नये। वाचाळासी तंडों नये। संतसंग खंडूं नये। अंतर्यामीं॥ ९॥ toṁḍāḻāsi bhāṁḍoṁ naye | vācāḻāsī taṁḍoṁ naye | saṁtasaṁga khaṁḍūṁ naye | aṁtaryāmīṁ || 9|| अति क्रोध करूं नये। जिवलगांस खेदूं नये। मनीं वीट मानूं नये। सिकवणेचा॥ १०॥ ati krodha karūṁ naye | jivalagāṁsa khedūṁ naye | manīṁ vīṭa mānūṁ naye | sikavaṇecā || 10|| क्षणाक्षणां रुसों नये। लटिका पुरुषार्थ बोलों नये। केल्याविण सांगों नये। आपला पराक्रमु॥ ११॥ kṣaṇākṣaṇāṁ rusoṁ naye | laṭikā puruṣārtha boloṁ naye | kelyāviṇa sāṁgoṁ naye | āpalā parākramu || 11|| बोलिला बोल विसरों नये। प्रसंगी सामर्थ्य चुकों नये। केल्याविण निखंदूं नये। पुढिलांसि कदा॥ १२॥ bolilā bola visaroṁ naye | prasaṁgī sāmarthya cukoṁ naye | kelyāviṇa nikhaṁdūṁ naye | puḍhilāṁsi kadā || 12|| आळसें सुख मानूं नये। चाहाडी मनास आणूं नये। शोधिल्याविण करूं नये। कार्य कांहीं॥ १३॥ āḻaseṁ sukha mānūṁ naye | cāhāḍī manāsa āṇūṁ naye | śodhilyāviṇa karūṁ naye | kārya kāṁhīṁ || 13|| सुखा आंग दे‍ऊं नये। प्रेत्न पुरुषें सांडूं नये। कष्ट करितां त्रासों नये। निरंतर॥ १४॥ sukhā āṁga deūṁ naye | pretna puruṣeṁ sāṁḍūṁ naye | kaṣṭa karitāṁ trāsoṁ naye | niraṁtara || 14|| सभेमध्यें लाजों नये। बाष्कळपणें बोलों नये। पैज होड घालूं नये। काहीं केल्या॥ १५॥ sabhemadhyeṁ lājoṁ naye | bāṣkaḻapaṇeṁ boloṁ naye | paija hoḍa ghālūṁ naye | kāhīṁ kelyā || 15|| बहुत चिंता करूं नये। निसुगपणें राहों नये। परस्त्रीतें पाहों नये। पापबुद्धी॥ १६॥ bahuta ciṁtā karūṁ naye | nisugapaṇeṁ rāhoṁ naye | parastrīteṁ pāhoṁ naye | pāpabuddhī || 16|| कोणाचा उपकार घे‍ऊं नये। घेतला तरी राखों नये। परपीडा करूं नये। विस्वासघात॥ १७॥ koṇācā upakāra gheūṁ naye | ghetalā tarī rākhoṁ naye | parapīḍā karūṁ naye | visvāsaghāta || 17|| शोच्येंविण असों नये। मळिण वस्त्र नेसों नये। जणारास पुसों नये। कोठें जातोस म्हणौनी॥ १८॥ śocyeṁviṇa asoṁ naye | maḻiṇa vastra nesoṁ naye | jaṇārāsa pusoṁ naye | koṭheṁ jātosa mhaṇaunī || 18|| व्यापकपण सांडूं नये। पराधेन हो‍ऊं नये। आपलें वोझें घालूं नये। कोणीयेकासी॥ १९॥ vyāpakapaṇa sāṁḍūṁ naye | parādhena hoūṁ naye | āpaleṁ vojheṁ ghālūṁ naye | koṇīyekāsī || 19|| पत्रेंविण पर्वत करूं नये। हीनाचें रुण घे‍ऊं नये। गोहीविण जाऊं नये। राजद्वारा॥ २०॥ patreṁviṇa parvata karūṁ naye | hīnāceṁ ruṇa gheūṁ naye | gohīviṇa jāūṁ naye | rājadvārā || 20|| लटिकी जाजू घे‍ऊं नये। सभेस लटिकें करूं नये। आदर नस्तां बोलों नये। स्वभाविक॥ २१॥ laṭikī jājū gheūṁ naye | sabhesa laṭikeṁ karūṁ naye | ādara nastāṁ boloṁ naye | svabhāvika || 21|| आदखणेपण करूं नये। अन्यायेंविण गांजूं नये। अवनीतीनें वर्तों नये। आंगबळें॥ २२॥ ādakhaṇepaṇa karūṁ naye | anyāyeṁviṇa gāṁjūṁ naye | avanītīneṁ vartoṁ naye | āṁgabaḻeṁ || 22|| बहुत अन्न खाऊं नये। बहुत निद्रा करूं नये। बहुत दिवस राहूं नये। पिसुणाचेथें॥ २३॥ bahuta anna khāūṁ naye | bahuta nidrā karūṁ naye | bahuta divasa rāhūṁ naye | pisuṇācetheṁ || 23|| आपल्याची गोही दे‍ऊं नये। आपली कीर्ती वर्णूं नये। आपलें आपण हांसों नये। गोष्टी सांगोनी॥ २४॥ āpalyācī gohī deūṁ naye | āpalī kīrtī varṇūṁ naye | āpaleṁ āpaṇa hāṁsoṁ naye | goṣṭī sāṁgonī || 24|| धूम्रपान घे‍ऊं नये। उन्मत्त द्रव्य सेवूं नये। बहुचकासीं करूं नये। मैत्री कदा॥ २५॥ dhūmrapāna gheūṁ naye | unmatta dravya sevūṁ naye | bahucakāsīṁ karūṁ naye | maitrī kadā || 25|| कामेंविण राहों नये। नीच उत्तर साहों नये। आसुदें अन्न से‍ऊं नये। वडिलांचेंहि॥ २६॥ kāmeṁviṇa rāhoṁ naye | nīca uttara sāhoṁ naye | āsudeṁ anna seūṁ naye | vaḍilāṁceṁhi || 26|| तोंडीं सीवी असों नये। दुसऱ्यास देखोन हांसों नये। उणें अंगीं संचारों नये। कुळवंताचे॥ २७॥ toṁḍīṁ sīvī asoṁ naye | dusayāsa dekhona hāṁsoṁ naye | uṇeṁ aṁgīṁ saṁcāroṁ naye | kuḻavaṁtāce || 27|| देखिली वस्तु चोरूं नये। बहुत कृपण हो‍ऊं नये। जिवलगांसी करूं नये। कळह कदा॥ २८॥ dekhilī vastu corūṁ naye | bahuta kṛpaṇa hoūṁ naye | jivalagāṁsī karūṁ naye | kaḻaha kadā || 28|| येकाचा घात करूं नये। लटिकी गोही दे‍ऊं नये। अप्रमाण वर्तों नये। कदाकाळीं॥ २९॥ yekācā ghāta karūṁ naye | laṭikī gohī deūṁ naye | apramāṇa vartoṁ naye | kadākāḻīṁ || 29|| चाहाडी चोरी धरूं नये। परद्वार करूं नये। मागें उणें बोलों नये। कोणीयेकाचें॥ ३०॥ cāhāḍī corī dharūṁ naye | paradvāra karūṁ naye | māgeṁ uṇeṁ boloṁ naye | koṇīyekāceṁ || 30|| समईं यावा चुकों नये। सत्वगुण सांडूं नये। वैरियांस दंडूं नये। शरण आलियां॥ ३१॥ samaīṁ yāvā cukoṁ naye | satvaguṇa sāṁḍūṁ naye | vairiyāṁsa daṁḍūṁ naye | śaraṇa āliyāṁ || 31|| अल्पधनें माजों नये। हरिभक्तीस लाजों नये। मर्यादेविण चालों नये। पवित्र जनीं॥ ३२॥ alpadhaneṁ mājoṁ naye | haribhaktīsa lājoṁ naye | maryādeviṇa cāloṁ naye | pavitra janīṁ || 32|| मूर्खासीं संमंध पडों नये। अंधारीं हात घालूं नये। दुश्चितपणें विसरों नये। वस्तु आपुली॥ ३३॥ mūrkhāsīṁ saṁmaṁdha paḍoṁ naye | aṁdhārīṁ hāta ghālūṁ naye | duścitapaṇeṁ visaroṁ naye | vastu āpulī || 33|| स्नानसंध्या सांडूं नये। कुळाचार खंडूं नये। अनाचार मांडूं नये। चुकुरपणें॥ ३४॥ snānasaṁdhyā sāṁḍūṁ naye | kuḻācāra khaṁḍūṁ naye | anācāra māṁḍūṁ naye | cukurapaṇeṁ || 34|| हरिकथा सांडूं नये। निरूपण तोडूं नये। परमार्थास मोडूं नये। प्रपंचबळें॥ ३५॥ harikathā sāṁḍūṁ naye | nirūpaṇa toḍūṁ naye | paramārthāsa moḍūṁ naye | prapaṁcabaḻeṁ || 35|| देवाचा नवस बुडऊं नये। आपला धर्म उडऊं नये। भलते भरीं भरों नये। विचारेंविण॥ ३६॥ devācā navasa buḍaūṁ naye | āpalā dharma uḍaūṁ naye | bhalate bharīṁ bharoṁ naye | vicāreṁviṇa || 36|| निष्ठुरपण धरूं नये। जीवहत्या करूं नये। पा‍उस देखोन जाऊं नये। अथवा अवकाळीं॥ ३७॥ niṣṭhurapaṇa dharūṁ naye | jīvahatyā karūṁ naye | pāusa dekhona jāūṁ naye | athavā avakāḻīṁ || 37|| सभा देखोन गळों नये। समईं उत्तर टळों नये। धिःकारितां चळों नये। धारिष्ट आपुलें॥ ३८॥ sabhā dekhona gaḻoṁ naye | samaīṁ uttara ṭaḻoṁ naye | dhiḥkāritāṁ caḻoṁ naye | dhāriṣṭa āpuleṁ || 38|| गुरुविरहित असों नये। नीच यातीचा गुरु करूं नये। जिणें शाश्वत मानूं नये। वैभवेंसीं॥ ३९॥ guruvirahita asoṁ naye | nīca yātīcā guru karūṁ naye | jiṇeṁ śāśvata mānūṁ naye | vaibhaveṁsīṁ || 39|| सत्यमार्ग सांडूं नये। असत्य पंथें जाऊं नये। कदा अभिमान घे‍ऊं नये। असत्याचा॥ ४०॥ satyamārga sāṁḍūṁ naye | asatya paṁtheṁ jāūṁ naye | kadā abhimāna gheūṁ naye | asatyācā || 40|| अपकीर्ति ते सांडावी। सद्‍कीर्ति वाढवावी। विवेकें दृढ धरावी। वाट सत्याची॥ ४१॥ apakīrti te sāṁḍāvī | sadkīrti vāḍhavāvī | vivekeṁ dṛḍha dharāvī | vāṭa satyācī || 41|| नेघतां हे उत्तम गुण। तें मनुष्य अवलक्षण। ऐक तयांचे लक्षण। पुढिले समासीं॥ ४२॥ neghatāṁ he uttama guṇa | teṁ manuṣya avalakṣaṇa | aika tayāṁce lakṣaṇa | puḍhile samāsīṁ || 42|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे उत्तामलक्षणनाम समास दुसरा॥ २॥ २.२ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde uttāmalakṣaṇanāma samāsa dusarā || 2|| 2.2 समास तिसरा : कुविद्या लक्षण samāsa tisarā : kuvidyā lakṣaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || ऐका कुविद्येचीं लक्षणें। अति हीनें कुलक्षणें। त्यागार्थ बोलिलीं ते श्रवणें। त्याग घडे॥ १॥ aikā kuvidyecīṁ lakṣaṇeṁ | ati hīneṁ kulakṣaṇeṁ | tyāgārtha bolilīṁ te śravaṇeṁ | tyāga ghaḍe || 1|| ऐका कुविद्येचा प्राणी। जन्मा ये‍ऊन केली हानी। सांगिजेल येहीं लक्षणीं। वोळखावा॥ २॥ aikā kuvidyecā prāṇī | janmā yeūna kelī hānī | sāṁgijela yehīṁ lakṣaṇīṁ | voḻakhāvā || 2|| कुविद्येचा प्राणी असे। तो कठिण निरूपणें त्रासे। अवगुणाची समृद्धि असे। म्हणौनियां॥ ३॥ kuvidyecā prāṇī ase | to kaṭhiṇa nirūpaṇeṁ trāse | avaguṇācī samṛddhi ase | mhaṇauniyāṁ || 3|| ॥ दंभो दर्पोऽभिमानश्च क्रोधः पारुष्यमेव च। अज्ञानं चाभिजातस्य पार्थ संपदमासुरीम्‌॥ || daṁbho darpo'bhimānaśca krodhaḥ pāruṣyameva ca | ajñānaṁ cābhijātasya pārtha saṁpadamāsurīm || क्रोध मद मत्सर। लोभ दंभ तिरस्कार। गर्व ताठा अहंकार। द्वेष विषाद विकल्पी॥ ४॥ krodha mada matsara | lobha daṁbha tiraskāra | garva tāṭhā ahaṁkāra | dveṣa viṣāda vikalpī || 4|| आशा ममता तृष्णा कल्पना। चिंता अहंता कामना भावना। असूय अविज्ञा ईषणा वासना। अतृप्ती लोलंगता॥ ५॥ āśā mamatā tṛṣṇā kalpanā | ciṁtā ahaṁtā kāmanā bhāvanā | asūya avijñā īṣaṇā vāsanā | atṛptī lolaṁgatā || 5|| इछ्या वांछ्या चिकिछ्या निंदा। आनित्य ग्रामणी मस्ती सदा। जाणीव अवज्ञा विपत्ती आपदा। दुर्वृत्ती दुर्वासना॥ ६॥ ichyā vāṁchyā cikichyā niṁdā | ānitya grāmaṇī mastī sadā | jāṇīva avajñā vipattī āpadā | durvṛttī durvāsanā || 6|| स्पर्धा खटपट आणि चटचट। तर्हे झटपट आणी वटवट। सदा खटपट आणी लटपट। परम वेथा कुविद्या॥ ७॥ spardhā khaṭapaṭa āṇi caṭacaṭa | tarhe jhaṭapaṭa āṇī vaṭavaṭa | sadā khaṭapaṭa āṇī laṭapaṭa | parama vethā kuvidyā || 7|| कुरूप आणी कुलक्षण। अशक्त आणी दुर्जन। दरिद्री आणी कृपण। आतिशयेंसीं॥ ८॥ kurūpa āṇī kulakṣaṇa | aśakta āṇī durjana | daridrī āṇī kṛpaṇa | ātiśayeṁsīṁ || 8|| आळसी आणी खादाड। दुर्बळ आणी लाताड। तुटक आणी लाबाड। आतिशयेंसीं॥ ९॥ āḻasī āṇī khādāḍa | durbaḻa āṇī lātāḍa | tuṭaka āṇī lābāḍa | ātiśayeṁsīṁ || 9|| मूर्ख आणी तपीळ। वेडें आणी वाचाळ। लटिकें आणी तोंडाळ। आतिशयेंसीं॥ १०॥ mūrkha āṇī tapīḻa | veḍeṁ āṇī vācāḻa | laṭikeṁ āṇī toṁḍāḻa | ātiśayeṁsīṁ || 10|| नेणे आणी नायके। न ये आणी न सीके। न करी आणी न देखे। अभ्यास दृष्टी॥ ११॥ neṇe āṇī nāyake | na ye āṇī na sīke | na karī āṇī na dekhe | abhyāsa dṛṣṭī || 11|| अज्ञान आणी अविस्वासी। छळवादी आणी दोषी। अभक्त आणी भक्तांसी। देखों सकेना॥ १२॥ ajñāna āṇī avisvāsī | chaḻavādī āṇī doṣī | abhakta āṇī bhaktāṁsī | dekhoṁ sakenā || 12|| पापी आणी निंदक। कष्टी आणी घातक। दुःखी आणी हिंसक। आतिशयेंसीं॥ १३॥ pāpī āṇī niṁdaka | kaṣṭī āṇī ghātaka | duḥkhī āṇī hiṁsaka | ātiśayeṁsīṁ || 13|| हीन आणी कृत्रिमी। रोगी आणी कुकर्मी। आचंगुल आणी अधर्मी। वासना रमे॥ १४॥ hīna āṇī kṛtrimī | rogī āṇī kukarmī | ācaṁgula āṇī adharmī | vāsanā rame || 14|| हीन देह आणी ताठा। अप्रमाण आणी फांटा। बाष्कळ आणी करंटा। विवेक सांगे॥ १५॥ hīna deha āṇī tāṭhā | apramāṇa āṇī phāṁṭā | bāṣkaḻa āṇī karaṁṭā | viveka sāṁge || 15|| लंडी आणी उन्मत्त। निकामी आणी डुल्लत। भ्याड आणी बोलत। पराक्रमु॥ १६॥ laṁḍī āṇī unmatta | nikāmī āṇī ḍullata | bhyāḍa āṇī bolata | parākramu || 16|| कनिष्ठ आणी गर्विष्ठ। नुपरतें आणी नष्ट। द्वेषी आणी भ्रष्ट। आतिशयेंसीं॥ १७॥ kaniṣṭha āṇī garviṣṭha | nuparateṁ āṇī naṣṭa | dveṣī āṇī bhraṣṭa | ātiśayeṁsīṁ || 17|| अभिमानी आणी निसंगळ। वोडगस्त आणी खळ। दंभिक आणी अनर्गळ। आतिशयेंसीं॥ १८॥ abhimānī āṇī nisaṁgaḻa | voḍagasta āṇī khaḻa | daṁbhika āṇī anargaḻa | ātiśayeṁsīṁ || 18|| वोखटे आणी विकारी। खोटे आणी अनोपकारी। अवलक्षण आणी धिःकारी। प्राणिमात्रांसी॥ १९॥ vokhaṭe āṇī vikārī | khoṭe āṇī anopakārī | avalakṣaṇa āṇī dhiḥkārī | prāṇimātrāṁsī || 19|| अल्पमती आणी वादक। दीनरूप आणि भेदक। सूक्ष्म आणी त्रासक। कुशब्दें करूनि॥ २०॥ alpamatī āṇī vādaka | dīnarūpa āṇi bhedaka | sūkṣma āṇī trāsaka | kuśabdeṁ karūni || 20|| कठिणवचनी कर्कशवचनी। कापट्यवचनी संदेहवचनी। दुःखवचनी तीव्रवचनी। क्रूर निष्ठुर दुरात्मा॥ २१॥ kaṭhiṇavacanī karkaśavacanī | kāpaṭyavacanī saṁdehavacanī | duḥkhavacanī tīvravacanī | krūra niṣṭhura durātmā || 21|| न्यूनवचनी पैशून्यवचनी। अशुभवचनी अनित्यवचनी। द्वेषवचनी अनृत्यवचनी। बाष्कळवचनी धिःकारु॥ २२॥ nyūnavacanī paiśūnyavacanī | aśubhavacanī anityavacanī | dveṣavacanī anṛtyavacanī | bāṣkaḻavacanī dhiḥkāru || 22|| कपटी कुटीळ गाठ्याळ। कुर्टें कुचर नट्याळ। कोपी कुधन टवाळ। आतिशयेंसीं॥ २३॥ kapaṭī kuṭīḻa gāṭhyāḻa | kurṭeṁ kucara naṭyāḻa | kopī kudhana ṭavāḻa | ātiśayeṁsīṁ || 23|| तपीळ तामस अविचार। पापी अनर्थी अपस्मार। भूत समंधी संचार। आंगीं वसे॥ २४॥ tapīḻa tāmasa avicāra | pāpī anarthī apasmāra | bhūta samaṁdhī saṁcāra | āṁgīṁ vase || 24|| आत्महत्यारा स्त्रीहत्यारा। गोहत्यारा ब्रह्महत्यारा। मातृहत्यारा पितृहत्यारा। माहापापी पतित॥ २५॥ ātmahatyārā strīhatyārā | gohatyārā brahmahatyārā | mātṛhatyārā pitṛhatyārā | māhāpāpī patita || 25|| उणें कुपात्र कुतर्की। मित्रद्रोही विस्वासघातकी। कृतघ्न तल्पकी नारकी। अतित्याई जल्पक॥ २६॥ uṇeṁ kupātra kutarkī | mitradrohī visvāsaghātakī | kṛtaghna talpakī nārakī | atityāī jalpaka || 26|| किंत भांडण झगडा कळहो। अधर्म अनराहाटी शोकसंग्रहो। चाहाड वेसनी विग्रहो। निग्रहकर्ता॥ २७॥ kiṁta bhāṁḍaṇa jhagaḍā kaḻaho | adharma anarāhāṭī śokasaṁgraho | cāhāḍa vesanī vigraho | nigrahakartā || 27|| द्वाड आपेसी वोंगळ। चाळक चुंबक लच्याळ। स्वार्थी अभिळासी वोढाळ। आद्दत्त झोड आदखणा॥ २८॥ dvāḍa āpesī voṁgaḻa | cāḻaka cuṁbaka lacyāḻa | svārthī abhiḻāsī voḍhāḻa | āddatta jhoḍa ādakhaṇā || 28|| शठ शुंभ कातरु। लंड तर्मुंड सिंतरु। बंड पाषांड तश्करु। अपहारकर्ता॥ २९॥ śaṭha śuṁbha kātaru | laṁḍa tarmuṁḍa siṁtaru | baṁḍa pāṣāṁḍa taśkaru | apahārakartā || 29|| धीट सैराट मोकाट। चाट चावट वाजट। थोट उद्धट लंपट। बटवाल कुबुद्धी॥ ३०॥ dhīṭa sairāṭa mokāṭa | cāṭa cāvaṭa vājaṭa | thoṭa uddhaṭa laṁpaṭa | baṭavāla kubuddhī || 30|| मारेकरी वरपेकरी। दरवडेकरी खाणोरी। मैंद भोंदु परद्वारी। भुररेकरी चेटकी॥ ३१॥ mārekarī varapekarī | daravaḍekarī khāṇorī | maiṁda bhoṁdu paradvārī | bhurarekarī ceṭakī || 31|| निशंक निलाजिरा कळभंट। टौणपा लौंद धट उद्धट। ठस ठोंबस खट नट। जगभांड विकारी॥ ३२॥ niśaṁka nilājirā kaḻabhaṁṭa | ṭauṇapā lauṁda dhaṭa uddhaṭa | ṭhasa ṭhoṁbasa khaṭa naṭa | jagabhāṁḍa vikārī || 32|| अधीर आळिका अनाचारी। अंध पंगु खोकलेंकरी। थोंटा बधिर दमेकरी। तऱ्ही ताठा न संडी॥ ३३॥ adhīra āḻikā anācārī | aṁdha paṁgu khokaleṁkarī | thoṁṭā badhira damekarī | tahī tāṭhā na saṁḍī || 33|| विद्याहीन वैभवहीन। कुळहीन लक्ष्मीहीन। शक्तिहीन सामर्थ्यहीन। अदृष्टहीन भिकारी॥ ३४॥ vidyāhīna vaibhavahīna | kuḻahīna lakṣmīhīna | śaktihīna sāmarthyahīna | adṛṣṭahīna bhikārī || 34|| बळहीन कळाहीन। मुद्राहीन दीक्षाहीन। लक्षणहीन लावण्यहीन। आंगहीन विपारा॥ ३५॥ baḻahīna kaḻāhīna | mudrāhīna dīkṣāhīna | lakṣaṇahīna lāvaṇyahīna | āṁgahīna vipārā || 35|| युक्तिहीन बुद्धिहीन। आचारहीन विचारहीन। क्रियाहीन सत्वहीन। विवेकहीन संशई॥ ३६॥ yuktihīna buddhihīna | ācārahīna vicārahīna | kriyāhīna satvahīna | vivekahīna saṁśaī || 36|| भक्तिहीन भावहीन। ज्ञानहीन वैराग्यहीन। शांतिहीन क्ष्माहीन। सर्वहीन क्षुल्लकु॥ ३७॥ bhaktihīna bhāvahīna | jñānahīna vairāgyahīna | śāṁtihīna kṣmāhīna | sarvahīna kṣullaku || 37|| समयो नेणे प्रसंग नेणे। प्रेत्न नेणे अभ्यास नेणे। आर्जव नेणे मैत्री नेणे। कांहींच नेणे अभागी॥ ३८॥ samayo neṇe prasaṁga neṇe | pretna neṇe abhyāsa neṇe | ārjava neṇe maitrī neṇe | kāṁhīṁca neṇe abhāgī || 38|| असो ऐसे नाना विकार। कुलक्षणाचें कोठार। ऐसा कुविद्येचा नर। श्रोतीं वोळखावा॥ ३९॥ aso aise nānā vikāra | kulakṣaṇāceṁ koṭhāra | aisā kuvidyecā nara | śrotīṁ voḻakhāvā || 39|| ऐसीं कुविद्येचीं लक्षणें। ऐकोनि त्यागची करणें। अभिमानीं तऱ्हें भरणें। हें विहित नव्हें॥ ४०॥ aisīṁ kuvidyecīṁ lakṣaṇeṁ | aikoni tyāgacī karaṇeṁ | abhimānīṁ taheṁ bharaṇeṁ | heṁ vihita navheṁ || 40|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे कुविद्यालक्षणनाम समास तिसरा॥ ३॥ २.३ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde kuvidyālakṣaṇanāma samāsa tisarā || 3|| 2.3 समास चवथा : भक्‍ति निरूपण samāsa cavathā : bhakti nirūpaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || नाना सुकृताचें फळ। तो हा नरदेह केवळ। त्याहिमधें भाग्य सफळ। तरीच सन्मार्ग लागे॥ १॥ nānā sukṛtāceṁ phaḻa | to hā naradeha kevaḻa | tyāhimadheṁ bhāgya saphaḻa | tarīca sanmārga lāge || 1|| नरदेहीं विशेष ब्राह्मण। त्याहीवरी संध्यास्नान। सद्वासना भगवद्‌भजन। घडे पूर्वपुण्यें॥ २॥ naradehīṁ viśeṣa brāhmaṇa | tyāhīvarī saṁdhyāsnāna | sadvāsanā bhagavadbhajana | ghaḍe pūrvapuṇyeṁ || 2|| भगवद्‌भक्ति हे उत्तम। त्याहिवरी सत्समागम। काळ सार्थक हाचि परम। लाभ जाणावा॥ ३॥ bhagavadbhakti he uttama | tyāhivarī satsamāgama | kāḻa sārthaka hāci parama | lābha jāṇāvā || 3|| प्रेमप्रीतीचा सद्‌भाव। आणी भक्तांचा समुदाव। हरिकथा मोहोत्साव। तेणें प्रेमा दुणावे॥ ४॥ premaprītīcā sadbhāva | āṇī bhaktāṁcā samudāva | harikathā mohotsāva | teṇeṁ premā duṇāve || 4|| नरदेहीं आलियां येक। कांही करावें सार्थक। जेणें पाविजे परलोक। परम दुल्लभ जो॥ ५॥ naradehīṁ āliyāṁ yeka | kāṁhī karāveṁ sārthaka | jeṇeṁ pāvije paraloka | parama dullabha jo || 5|| विधियुक्त ब्रह्मकर्म। अथवा दया दान धर्म। अथवा करणें सुगम। भजन भगवंताचें॥ ६॥ vidhiyukta brahmakarma | athavā dayā dāna dharma | athavā karaṇeṁ sugama | bhajana bhagavaṁtāceṁ || 6|| अनुतापें करावा त्याग। अथवा करणें भक्तियोग। नाहीं तरी धरणें संग। साधुजनाचा॥ ७॥ anutāpeṁ karāvā tyāga | athavā karaṇeṁ bhaktiyoga | nāhīṁ tarī dharaṇeṁ saṁga | sādhujanācā || 7|| नाना शास्त्रें धांडोळावीं। अथवा तीर्थे तरी करावीं। अथवा पुरश्चरणें बरवीं। पापक्षयाकारणें॥ ८॥ nānā śāstreṁ dhāṁḍoḻāvīṁ | athavā tīrthe tarī karāvīṁ | athavā puraścaraṇeṁ baravīṁ | pāpakṣayākāraṇeṁ || 8|| अथवा कीजे परोपकार। अथवा ज्ञानाचा विचार। निरूपणीं सारासार। विवेक करणें॥ ९॥ athavā kīje paropakāra | athavā jñānācā vicāra | nirūpaṇīṁ sārāsāra | viveka karaṇeṁ || 9|| पाळावी वेदांची आज्ञा। कर्मकांड उपासना। जेणें हो‍इजे ज्ञाना-। आधिकारपात्र॥ १०॥ pāḻāvī vedāṁcī ājñā | karmakāṁḍa upāsanā | jeṇeṁ hoije jñānā- | ādhikārapātra || 10|| काया वाचा आणी मनें। पत्रें पुष्पें फळें जीवनें। कांहीं तरी येका भजनें। सार्थक करावें॥ ११॥ kāyā vācā āṇī maneṁ | patreṁ puṣpeṁ phaḻeṁ jīvaneṁ | kāṁhīṁ tarī yekā bhajaneṁ | sārthaka karāveṁ || 11|| जन्मा आलियाचें फळ। कांहीं करावें सफळ। ऐसें न करितां निर्फळ। भूमिभार होये॥ १२॥ janmā āliyāceṁ phaḻa | kāṁhīṁ karāveṁ saphaḻa | aiseṁ na karitāṁ nirphaḻa | bhūmibhāra hoye || 12|| नरदेहाचे उचित। कांहीं करावें आत्महित। येथानुशक्‍त्या चित्तवित्त। सर्वोत्तमीं लावावें॥ १३॥ naradehāce ucita | kāṁhīṁ karāveṁ ātmahita | yethānuśaktyā cittavitta | sarvottamīṁ lāvāveṁ || 13|| हें कांहींच न धरी जो मनीं। तो मृत्यप्राय वर्ते जनीं। जन्मा ये‍ऊन तेणें जननी। वायांच कष्टविली॥ १४॥ heṁ kāṁhīṁca na dharī jo manīṁ | to mṛtyaprāya varte janīṁ | janmā yeūna teṇeṁ jananī | vāyāṁca kaṣṭavilī || 14|| नाहीं संध्या नाहीं स्नान। नाहीं भजन देवतार्चन। नाहीं मंत्र जप ध्यान। मानसपूजा॥ १५॥ nāhīṁ saṁdhyā nāhīṁ snāna | nāhīṁ bhajana devatārcana | nāhīṁ maṁtra japa dhyāna | mānasapūjā || 15|| नाहीं भक्ति नाहीं प्रेम। नाहीं निष्ठा नाहीं नेम। नाहीं देव नाहीं धर्म। अतीत अभ्यागत॥ १६॥ nāhīṁ bhakti nāhīṁ prema | nāhīṁ niṣṭhā nāhīṁ nema | nāhīṁ deva nāhīṁ dharma | atīta abhyāgata || 16|| नाहीं सद्‍बुद्धि नाहीं गुण। नाहीं कथा नाहीं श्रवण। नाहीं अध्यात्मनिरूपण। ऐकिलें कदां॥ १७॥ nāhīṁ sadbuddhi nāhīṁ guṇa | nāhīṁ kathā nāhīṁ śravaṇa | nāhīṁ adhyātmanirūpaṇa | aikileṁ kadāṁ || 17|| नाहीं भल्यांची संगती। नाहीं शुद्ध चित्तवृत्ती। नाहीं कैवल्याची प्राप्ती। मिथ्यामदें॥ १८॥ nāhīṁ bhalyāṁcī saṁgatī | nāhīṁ śuddha cittavṛttī | nāhīṁ kaivalyācī prāptī | mithyāmadeṁ || 18|| नाहीं नीति नाहीं न्याये। नाहीं पुण्याचा उपाये। नाहीं परत्रीची सोये। युक्तायुक्त क्रिया॥ १९॥ nāhīṁ nīti nāhīṁ nyāye | nāhīṁ puṇyācā upāye | nāhīṁ paratrīcī soye | yuktāyukta kriyā || 19|| नाहीं विद्या नाहीं वैभव। नाहीं चातुर्याचा भाव। नाहीं कळा नाहीं लाघव। रम्यसरस्वतीचें॥ २०॥ nāhīṁ vidyā nāhīṁ vaibhava | nāhīṁ cāturyācā bhāva | nāhīṁ kaḻā nāhīṁ lāghava | ramyasarasvatīceṁ || 20|| शांती नाहीं क्ष्मा नाहीं। दीक्षा नाहीं मैत्री नाहीं। शुभाशुभ कांहींच नाहीं। साधनादिक॥ २१॥ śāṁtī nāhīṁ kṣmā nāhīṁ | dīkṣā nāhīṁ maitrī nāhīṁ | śubhāśubha kāṁhīṁca nāhīṁ | sādhanādika || 21|| सुचि नाहीं स्वधर्म नाहीं। आचार नाहीं विचार नाहीं। आरत्र नाहीं परत्र नाहीं। मुक्त क्रिया मनाची॥ २२॥ suci nāhīṁ svadharma nāhīṁ | ācāra nāhīṁ vicāra nāhīṁ | āratra nāhīṁ paratra nāhīṁ | mukta kriyā manācī || 22|| कर्म नाहीं उपासना नाहीं। ज्ञान नाहीं वैराग्य नाहीं। योग नाहीं धारिष्ट नाहीं। कांहीच नाहीं पाहातां॥ २३॥ karma nāhīṁ upāsanā nāhīṁ | jñāna nāhīṁ vairāgya nāhīṁ | yoga nāhīṁ dhāriṣṭa nāhīṁ | kāṁhīca nāhīṁ pāhātāṁ || 23|| उपरती नाहीं त्याग नाहीं। समता नाहीं लक्षण नाहीं। आदर नाहीं प्रीति नाहीं। परमेश्वराची॥ २४॥ uparatī nāhīṁ tyāga nāhīṁ | samatā nāhīṁ lakṣaṇa nāhīṁ | ādara nāhīṁ prīti nāhīṁ | parameśvarācī || 24|| परगुणाचा संतोष नाहीं। परोपकारें सुख नाहीं। हरिभक्तीचा लेश नाहीं। अंतर्यामीं॥ २५॥ paraguṇācā saṁtoṣa nāhīṁ | paropakāreṁ sukha nāhīṁ | haribhaktīcā leśa nāhīṁ | aṁtaryāmīṁ || 25|| ऐसे प्रकारीचे पाहातां जन। ते जीतचि प्रेतासमान। त्यांसीं न करावें भाषण। पवित्र जनीं॥ २६॥ aise prakārīce pāhātāṁ jana | te jītaci pretāsamāna | tyāṁsīṁ na karāveṁ bhāṣaṇa | pavitra janīṁ || 26|| पुण्यसामग्री पुरती। तयासीच घडें भगवद्‌भक्ती। जें जें जैसें करिती। ते पावती तैसेंचि॥ २७॥ puṇyasāmagrī puratī | tayāsīca ghaḍeṁ bhagavadbhaktī | jeṁ jeṁ jaiseṁ karitī | te pāvatī taiseṁci || 27|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे भक्तिनिरूपणणनाम समास चवथा॥ ४॥ २.४ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde bhaktinirūpaṇaṇanāma samāsa cavathā || 4|| 2.4 समास पाचवा : रजोगुण लक्षण samāsa pācavā : rajoguṇa lakṣaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || मुळीं देह त्रिगुणाचा। सत्त्वरजतमाचा। त्यामध्यें सत्त्वाचा। उत्तम गुण॥ १॥ muḻīṁ deha triguṇācā | sattvarajatamācā | tyāmadhyeṁ sattvācā | uttama guṇa || 1|| सत्वगुणें भगवद्‍भक्ती। रजोगुणें पुनरावृत्ती। तमोगुणें अधोगती। पावति प्राणी॥ २॥ satvaguṇeṁ bhagavadbhaktī | rajoguṇeṁ punarāvṛttī | tamoguṇeṁ adhogatī | pāvati prāṇī || 2|| श्लोक॥ ऊर्ध्वं गच्छन्ति सत्त्वस्था मध्ये तिष्ठन्ति राजसाः। जघन्यगुणवृत्तिस्था अधो गच्छन्ति तामसाः॥ śloka || ūrdhvaṁ gacchanti sattvasthā madhye tiṣṭhanti rājasāḥ | jaghanyaguṇavṛttisthā adho gacchanti tāmasāḥ || त्यांतहि शुद्ध आणी सबळ। तेहि बोलिजेति सकळ। शुद्ध तेंचि जें निर्मळ। सबळ बाधक जाणावें॥ ३॥ tyāṁtahi śuddha āṇī sabaḻa | tehi bolijeti sakaḻa | śuddha teṁci jeṁ nirmaḻa | sabaḻa bādhaka jāṇāveṁ || 3|| शुद्धसबळाचें लक्षण। सावध परिसा विचक्षण। शुद्ध तो परमार्थी जाण। सबळ तो संसारिक॥ ४॥ śuddhasabaḻāceṁ lakṣaṇa | sāvadha parisā vicakṣaṇa | śuddha to paramārthī jāṇa | sabaḻa to saṁsārika || 4|| तयां संसारिकांची स्थिती। देहीं त्रिगुण वर्तती। येक येतां दोनी जाती। निघोनियां॥ ५॥ tayāṁ saṁsārikāṁcī sthitī | dehīṁ triguṇa vartatī | yeka yetāṁ donī jātī | nighoniyāṁ || 5|| रज तम आणी सत्व। येणेंचि चाले जीवित्व। रजोगुणाचें कर्तृत्व। दाखऊं आता॥ ६॥ raja tama āṇī satva | yeṇeṁci cāle jīvitva | rajoguṇāceṁ kartṛtva | dākhaūṁ ātā || 6|| रजोगुण येतां शरिरीं। वर्तणुक कैसी करी। सावध हो‍ऊनी चतुरीं। परिसावें॥ ७॥ rajoguṇa yetāṁ śarirīṁ | vartaṇuka kaisī karī | sāvadha hoūnī caturīṁ | parisāveṁ || 7|| माझें घर माझा संसार। देव कैंचा आणिला थोर। ऐसा करी जो निर्धार। तो रजोगुण॥ ८॥ mājheṁ ghara mājhā saṁsāra | deva kaiṁcā āṇilā thora | aisā karī jo nirdhāra | to rajoguṇa || 8|| माता पिता आणी कांता। पुत्र सुना आणी दुहिता। इतुकियांची वाहे चिंता। तो रजोगोण॥ ९॥ mātā pitā āṇī kāṁtā | putra sunā āṇī duhitā | itukiyāṁcī vāhe ciṁtā | to rajogoṇa || 9|| बरें खावें बरें जेवावें। बरें ल्यावें बरें नेसावें। दुसर्याचें अभिळाषावें। तो रजोगोण॥ १०॥ bareṁ khāveṁ bareṁ jevāveṁ | bareṁ lyāveṁ bareṁ nesāveṁ | dusaryāceṁ abhiḻāṣāveṁ | to rajogoṇa || 10|| कैंचा धर्म कैंचें दान। कैंचा जप कैंचें ध्यान। विचारीना पापपुण्य। तो रजोगुण॥ ११॥ kaiṁcā dharma kaiṁceṁ dāna | kaiṁcā japa kaiṁceṁ dhyāna | vicārīnā pāpapuṇya | to rajoguṇa || 11|| नेणे तीर्थ नेणे व्रत। नेणे अतीत अभ्यागत। अनाचारीं मनोगत। तो रजोगोण॥ १२॥ neṇe tīrtha neṇe vrata | neṇe atīta abhyāgata | anācārīṁ manogata | to rajogoṇa || 12|| धनधान्याचे संचित। मन होये द्रव्यासक्त। अत्यंत कृपण जीवित्व। तो रजोगोण॥ १३॥ dhanadhānyāce saṁcita | mana hoye dravyāsakta | atyaṁta kṛpaṇa jīvitva | to rajogoṇa || 13|| मी तरुण मी सुंदर। मी बलाढ्य मी चतुर। मी सकळांमध्ये थोर-। म्हणे तो रजोगुण॥ १४॥ mī taruṇa mī suṁdara | mī balāḍhya mī catura | mī sakaḻāṁmadhye thora- | mhaṇe to rajoguṇa || 14|| माझा देश माझा गांव। माझा वाडा माझा ठाव। ऐसी मनीं धरी हांव। तो रजोगोण॥ १५॥ mājhā deśa mājhā gāṁva | mājhā vāḍā mājhā ṭhāva | aisī manīṁ dharī hāṁva | to rajogoṇa || 15|| दुसऱ्याचें सर्व जावें। माझेचेंचि बरें असावें। ऐसें आठवे स्वभावें। तो रजोगोण॥ १६॥ dusayāceṁ sarva jāveṁ | mājheceṁci bareṁ asāveṁ | aiseṁ āṭhave svabhāveṁ | to rajogoṇa || 16|| कपट आणी मत्सर। उठे देहीं तिरस्कार। अथवा कामाचा विकार। तो रजोगोण॥ १७॥ kapaṭa āṇī matsara | uṭhe dehīṁ tiraskāra | athavā kāmācā vikāra | to rajogoṇa || 17|| बाळकावरी ममता। प्रीतीनें आवडे कांता। लोभ वाटे समस्तां। तो रजोगोण॥ १८॥ bāḻakāvarī mamatā | prītīneṁ āvaḍe kāṁtā | lobha vāṭe samastāṁ | to rajogoṇa || 18|| जिवलगांची खंती। जेणें काळें वाटे चित्तीं। तेणें काळें सीघ्रगती। रजोगुण आला॥ १९॥ jivalagāṁcī khaṁtī | jeṇeṁ kāḻeṁ vāṭe cittīṁ | teṇeṁ kāḻeṁ sīghragatī | rajoguṇa ālā || 19|| संसाराचे बहुत कष्ट। कैसा हो‍ईल सेवट। मनास आठवे संकट। तो रजोगोण॥ २०॥ saṁsārāce bahuta kaṣṭa | kaisā hoīla sevaṭa | manāsa āṭhave saṁkaṭa | to rajogoṇa || 20|| कां मागें जें जें भोगिलें। तें तें मनीं आठवलें। दुःख अत्यंत वाटलें। तो रजोगोण॥ २१॥ kāṁ māgeṁ jeṁ jeṁ bhogileṁ | teṁ teṁ manīṁ āṭhavaleṁ | duḥkha atyaṁta vāṭaleṁ | to rajogoṇa || 21|| वैभव देखोनि दृष्टी। आवडी उपजली पोटीं। आशागुणें हिंपुटी-। करी तो रजोगुण॥ २२॥ vaibhava dekhoni dṛṣṭī | āvaḍī upajalī poṭīṁ | āśāguṇeṁ hiṁpuṭī- | karī to rajoguṇa || 22|| जें जें दृष्टी पडिलें। तें तें मनें मागितलें। लभ्य नस्तां दुःख जालें। तो रजोगोण॥ २३॥ jeṁ jeṁ dṛṣṭī paḍileṁ | teṁ teṁ maneṁ māgitaleṁ | labhya nastāṁ duḥkha jāleṁ | to rajogoṇa || 23|| विनोदार्थीं भरे मन। शृंघारिक करी गायेन। राग रंग तान मान। तो रजोगोण॥ २४॥ vinodārthīṁ bhare mana | śṛṁghārika karī gāyena | rāga raṁga tāna māna | to rajogoṇa || 24|| टवाळी ढवाळी निंदा। सांगणें घडे वेवादा। हास्य विनोद करी सर्वदा। तो रजोगोण॥ २५॥ ṭavāḻī ḍhavāḻī niṁdā | sāṁgaṇeṁ ghaḍe vevādā | hāsya vinoda karī sarvadā | to rajogoṇa || 25|| आळस उठे प्रबळ। कर्मणुकेचा नाना खेळ। कां उपभोगाचे गोंधळ। तो रजोगोण॥ २६॥ āḻasa uṭhe prabaḻa | karmaṇukecā nānā kheḻa | kāṁ upabhogāce goṁdhaḻa | to rajogoṇa || 26|| कळावंत बहुरूपी। नटावलोकी साक्षेपी। नाना खेळी दान अर्पी। तो रजोगोण॥ २७॥ kaḻāvaṁta bahurūpī | naṭāvalokī sākṣepī | nānā kheḻī dāna arpī | to rajogoṇa || 27|| उन्मत्त द्रव्यापरी अति प्रीती। ग्रामज्य आठवे चित्तीं। आवडे नीचाची संगती। तो रजोगुण॥ २८॥ unmatta dravyāparī ati prītī | grāmajya āṭhave cittīṁ | āvaḍe nīcācī saṁgatī | to rajoguṇa || 28|| तश्करविद्या जीवीं उठे। परन्यून बोलावें वाटे। नित्यनेमास मन विटे। तो रजोगुण॥ २९॥ taśkaravidyā jīvīṁ uṭhe | paranyūna bolāveṁ vāṭe | nityanemāsa mana viṭe | to rajoguṇa || 29|| देवकारणीं लाजाळु। उदरालागीं कष्टाळु। प्रपंची जो स्नेहाळु। तो रजोगुण॥ ३०॥ devakāraṇīṁ lājāḻu | udarālāgīṁ kaṣṭāḻu | prapaṁcī jo snehāḻu | to rajoguṇa || 30|| गोडग्रासीं आळकेपण। अत्यादरें पिंडपोषण। रजोगुणें उपोषण। केलें न वचे॥ ३१॥ goḍagrāsīṁ āḻakepaṇa | atyādareṁ piṁḍapoṣaṇa | rajoguṇeṁ upoṣaṇa | keleṁ na vace || 31|| शृंगारिक तें आवडे। भक्ती वैराग्य नावडे। कळालाघवीं पवाडे। तो रजोगुण॥ ३२॥ śṛṁgārika teṁ āvaḍe | bhaktī vairāgya nāvaḍe | kaḻālāghavīṁ pavāḍe | to rajoguṇa || 32|| नेणोनियां परमात्मा। सकळ पदार्थी प्रेमा। बळात्कारें घाली जन्मा। तो रजोगुण॥ ३३॥ neṇoniyāṁ paramātmā | sakaḻa padārthī premā | baḻātkāreṁ ghālī janmā | to rajoguṇa || 33|| असो ऐसा रजोगुण। लोभें दावी जन्ममरण। प्रपंची तो सबळ जाण। दारुण दुःख भोगवी॥ ३४॥ aso aisā rajoguṇa | lobheṁ dāvī janmamaraṇa | prapaṁcī to sabaḻa jāṇa | dāruṇa duḥkha bhogavī || 34|| आतां रजोगुण हा सुटेना। संसारिक हें तुटेना। प्रपंचीं गुंतली वासना। यास उपाय कोण॥ ३५॥ ātāṁ rajoguṇa hā suṭenā | saṁsārika heṁ tuṭenā | prapaṁcīṁ guṁtalī vāsanā | yāsa upāya koṇa || 35|| उपाये येक भगवद्‌भक्ती। जरी ठाकेना विरक्ती। तरी येथानुशक्ती। भजन करावें॥ ३६॥ upāye yeka bhagavadbhaktī | jarī ṭhākenā viraktī | tarī yethānuśaktī | bhajana karāveṁ || 36|| काया वाचा आणी मनें। पत्रें पुष्पें फळें जीवनें। ईश्वरीं अर्पूनियां मनें। सार्थक करावें॥ ३७॥ kāyā vācā āṇī maneṁ | patreṁ puṣpeṁ phaḻeṁ jīvaneṁ | īśvarīṁ arpūniyāṁ maneṁ | sārthaka karāveṁ || 37|| येथानुशक्ती दानपुण्य। परी भगवंतीं अनन्य। सुखदुःखें परी चिंतन। देवाचेंचि करावें॥ ३८॥ yethānuśaktī dānapuṇya | parī bhagavaṁtīṁ ananya | sukhaduḥkheṁ parī ciṁtana | devāceṁci karāveṁ || 38|| आदि‍अंती येक देव। मध्येंचि लाविली माव। म्हणोनियां पूर्ण भाव। भगवंतीं असावा॥ ३९॥ ādiaṁtī yeka deva | madhyeṁci lāvilī māva | mhaṇoniyāṁ pūrṇa bhāva | bhagavaṁtīṁ asāvā || 39|| ऐसा सबळ रजोगुण। संक्षेपें केलें कथन। आतां शुद्ध तो तूं जाण। परमार्थिक॥ ४०॥ aisā sabaḻa rajoguṇa | saṁkṣepeṁ keleṁ kathana | ātāṁ śuddha to tūṁ jāṇa | paramārthika || 40|| त्याचे वोळखीचें चिन्ह। सत्वगुणीं असे जाण। तो रजोगुण परिपूर्ण। भजनमूळ॥ ४१॥ tyāce voḻakhīceṁ cinha | satvaguṇīṁ ase jāṇa | to rajoguṇa paripūrṇa | bhajanamūḻa || 41|| ऐसा रजोगुण बोलिला। श्रोतीं मनें अनुमानिला। आतां पुढें परिसिला। पाहिजे तमोगुण॥ ४२॥ aisā rajoguṇa bolilā | śrotīṁ maneṁ anumānilā | ātāṁ puḍheṁ parisilā | pāhije tamoguṇa || 42|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे रजोगुणलक्षणनाम समास पांचवा॥ ५॥ २.५ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde rajoguṇalakṣaṇanāma samāsa pāṁcavā || 5|| 2.5 समास सहावा : तमोगुण लक्षण samāsa sahāvā : tamoguṇa lakṣaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || मागां बोलिला रजोगुण। क्रियेसहित लक्षण। आतां ऐका तमोगुण। तोहि सांगिजेल॥ १॥ māgāṁ bolilā rajoguṇa | kriyesahita lakṣaṇa | ātāṁ aikā tamoguṇa | tohi sāṁgijela || 1|| संसारीं दुःखसंमंध। प्राप्त होतां उठे खेद। कां अद्‌भुत आला क्रोध। तो तमोगुण॥ २॥ saṁsārīṁ duḥkhasaṁmaṁdha | prāpta hotāṁ uṭhe kheda | kāṁ adbhuta ālā krodha | to tamoguṇa || 2|| शेरीरीं क्रोध भरतां। नोळखे माता पिता। बंधु बहिण कांता। ताडी तो तमोगुण॥ ३॥ śerīrīṁ krodha bharatāṁ | noḻakhe mātā pitā | baṁdhu bahiṇa kāṁtā | tāḍī to tamoguṇa || 3|| दुसऱ्याचा प्राण घ्यावा। आपला आपण स्वयें द्यावा। विसरवी जीवभावा। तो तमोगुण॥ ४॥ dusayācā prāṇa ghyāvā | āpalā āpaṇa svayeṁ dyāvā | visaravī jīvabhāvā | to tamoguṇa || 4|| भरलें क्रोधाचें काविरें। पिश्याच्यापरी वावरे। नाना उपायें नावरे। तो तमोगुण॥ ५॥ bharaleṁ krodhāceṁ kāvireṁ | piśyācyāparī vāvare | nānā upāyeṁ nāvare | to tamoguṇa || 5|| आपला आपण शस्त्रपात। पराचा करी घात। ऐसा समय वर्तत। तो तमोगुण॥ ६॥ āpalā āpaṇa śastrapāta | parācā karī ghāta | aisā samaya vartata | to tamoguṇa || 6|| डोळा युध्यचि पाहवें। रण पडिलें तेथें जावें। ऐसें घेतलें जीवें। तो तमोगुण॥ ७॥ ḍoḻā yudhyaci pāhaveṁ | raṇa paḍileṁ tetheṁ jāveṁ | aiseṁ ghetaleṁ jīveṁ | to tamoguṇa || 7|| अखंड भ्रांती पडे। केला निश्चय विघडे। अत्यंत निद्रा आवडे। तो तमोगुण॥ ८॥ akhaṁḍa bhrāṁtī paḍe | kelā niścaya vighaḍe | atyaṁta nidrā āvaḍe | to tamoguṇa || 8|| क्षुधा जयाची वाड। नेणे कडु अथवा गोड। अत्यंत जो कां मूढ। तो तमोगुण॥ ९॥ kṣudhā jayācī vāḍa | neṇe kaḍu athavā goḍa | atyaṁta jo kāṁ mūḍha | to tamoguṇa || 9|| प्रीतिपात्र गेलें मरणें। तयालागीं जीव देणें। स्वयें आत्महत्या करणें। तो तमोगुण॥ १०॥ prītipātra geleṁ maraṇeṁ | tayālāgīṁ jīva deṇeṁ | svayeṁ ātmahatyā karaṇeṁ | to tamoguṇa || 10|| किडा मुंगी आणी स्वापद। यांचा करूं आवडे वध। अत्यंत जो कृपामंद। तो तमोगुण॥ ११॥ kiḍā muṁgī āṇī svāpada | yāṁcā karūṁ āvaḍe vadha | atyaṁta jo kṛpāmaṁda | to tamoguṇa || 11|| स्त्रीहत्या बाळहत्या। द्रव्यालागीं ब्रह्मत्या। करूं आवडे गोहत्या। तो तमोगुण॥ १२॥ strīhatyā bāḻahatyā | dravyālāgīṁ brahmatyā | karūṁ āvaḍe gohatyā | to tamoguṇa || 12|| विसळाचेनि नेटें। वीष घ्यावेंसें वाटे। परवध मनीं उठे। तो तमोगुण॥ १३॥ visaḻāceni neṭeṁ | vīṣa ghyāveṁseṁ vāṭe | paravadha manīṁ uṭhe | to tamoguṇa || 13|| अंतरीं धरूनि कपट। पराचें करी तळपट। सदा मस्त सदा उद्धट। तो तमोगुण॥ १४॥ aṁtarīṁ dharūni kapaṭa | parāceṁ karī taḻapaṭa | sadā masta sadā uddhaṭa | to tamoguṇa || 14|| कळह व्हावा ऐसें वाटे। झोंबी घ्यावी ऐसें उठे। अन्तरी द्वेष प्रगटे। तो तमोगुण॥ १५॥ kaḻaha vhāvā aiseṁ vāṭe | jhoṁbī ghyāvī aiseṁ uṭhe | antarī dveṣa pragaṭe | to tamoguṇa || 15|| युध्य देखावें ऐकावें। स्वयें युध्यचि करावें। मारावें कीं मरावें। तो तमोगुण॥ १६॥ yudhya dekhāveṁ aikāveṁ | svayeṁ yudhyaci karāveṁ | mārāveṁ kīṁ marāveṁ | to tamoguṇa || 16|| मत्सरें भक्ति मोडावी। देवाळयें विघडावीं। फळतीं झाडें तोडावीं। तो तमोगुण॥ १७॥ matsareṁ bhakti moḍāvī | devāḻayeṁ vighaḍāvīṁ | phaḻatīṁ jhāḍeṁ toḍāvīṁ | to tamoguṇa || 17|| सत्कर्में ते नावडती। नाना दोष ते आवडती। पापभय नाहीं चित्ती। तो तमोगुण॥ १८॥ satkarmeṁ te nāvaḍatī | nānā doṣa te āvaḍatī | pāpabhaya nāhīṁ cittī | to tamoguṇa || 18|| ब्रह्मवृत्तीचा उछेद। जीवमात्रास देणें खेद। करूं आवडे अप्रमाद। तो तमोगुण॥ १९॥ brahmavṛttīcā ucheda | jīvamātrāsa deṇeṁ kheda | karūṁ āvaḍe apramāda | to tamoguṇa || 19|| आग्नप्रळये शस्त्रप्रळये। भूतप्रळये वीषप्रळये। मत्सरें करीं जीवक्षये। तो तमोगुण॥ २०॥ āgnapraḻaye śastrapraḻaye | bhūtapraḻaye vīṣapraḻaye | matsareṁ karīṁ jīvakṣaye | to tamoguṇa || 20|| परपीडेचा संतोष। निष्ठुरपणाचा हव्यास। संसाराचा नये त्रास। तो तमोगुण॥ २१॥ parapīḍecā saṁtoṣa | niṣṭhurapaṇācā havyāsa | saṁsārācā naye trāsa | to tamoguṇa || 21|| भांडण लाऊन द्यावें। स्वयें कौतुक पाहावें। कुबुद्धि घेतली जीवें। तो तमोगुण॥ २२॥ bhāṁḍaṇa lāūna dyāveṁ | svayeṁ kautuka pāhāveṁ | kubuddhi ghetalī jīveṁ | to tamoguṇa || 22|| प्राप्त जालियां संपत्ती। जीवांस करी यातायाती। कळवळा नये चित्तीं। तो तमोगुण॥ २३॥ prāpta jāliyāṁ saṁpattī | jīvāṁsa karī yātāyātī | kaḻavaḻā naye cittīṁ | to tamoguṇa || 23|| नावडे भक्ति नावडे भाव। नावडे तीर्थ नावडे देव। वेदशास्त्र नलगे सर्व। तो तमोगुण॥ २४॥ nāvaḍe bhakti nāvaḍe bhāva | nāvaḍe tīrtha nāvaḍe deva | vedaśāstra nalage sarva | to tamoguṇa || 24|| स्नानसंध्या नेम नसे। स्वधर्मीं भ्रष्टला दिसे। अकर्तव्य करीतसे। तो तमोगुण॥ २५॥ snānasaṁdhyā nema nase | svadharmīṁ bhraṣṭalā dise | akartavya karītase | to tamoguṇa || 25|| जेष्ठ बंधु बाप माये। त्यांचीं वचनें न साहे। सीघ्रकोपी निघोन जाये। तो तमोगुण॥ २६॥ jeṣṭha baṁdhu bāpa māye | tyāṁcīṁ vacaneṁ na sāhe | sīghrakopī nighona jāye | to tamoguṇa || 26|| उगेंचि खावें उगेंचि असावें। स्तब्ध हो‍ऊन बैसावें। कांहींच स्मरेना स्वभावें। तो तमोगुण॥ २७॥ ugeṁci khāveṁ ugeṁci asāveṁ | stabdha hoūna baisāveṁ | kāṁhīṁca smarenā svabhāveṁ | to tamoguṇa || 27|| चेटकविद्येचा अभ्यास। शस्त्रविद्येचा हव्यास। मल्लविद्या व्हावी ज्यास। तो तमोगुण॥ २८॥ ceṭakavidyecā abhyāsa | śastravidyecā havyāsa | mallavidyā vhāvī jyāsa | to tamoguṇa || 28|| केले गळाचे नवस। रडिबेडीचे सायास। काष्ठयंत्र छेदी जिव्हेस। तो तमोगुण॥ २९॥ kele gaḻāce navasa | raḍibeḍīce sāyāsa | kāṣṭhayaṁtra chedī jivhesa | to tamoguṇa || 29|| मस्तकीं भदें जाळावें। पोतें आंग हुरपळावें। स्वयें शस्त्र टोचून घ्यावें। तो तमोगुण॥ ३०॥ mastakīṁ bhadeṁ jāḻāveṁ | poteṁ āṁga hurapaḻāveṁ | svayeṁ śastra ṭocūna ghyāveṁ | to tamoguṇa || 30|| देवास सिर वाहावें। कां तें आंग समर्पावें। पडणीवरून घालून घ्यावे। तो तमोगुण॥ ३१॥ devāsa sira vāhāveṁ | kāṁ teṁ āṁga samarpāveṁ | paḍaṇīvarūna ghālūna ghyāve | to tamoguṇa || 31|| निग्रह करून धरणें। कां तें टांगून घेणें। देवद्वारीं जीव देणें। तो तमोगुण॥ ३२॥ nigraha karūna dharaṇeṁ | kāṁ teṁ ṭāṁgūna gheṇeṁ | devadvārīṁ jīva deṇeṁ | to tamoguṇa || 32|| निराहार उपोषण। पंचाग्नी धूम्रपान। आपणास घ्यावें पुरून। तो तमोगुण॥ ३३॥ nirāhāra upoṣaṇa | paṁcāgnī dhūmrapāna | āpaṇāsa ghyāveṁ purūna | to tamoguṇa || 33|| सकाम जें का अनुष्ठान। कां तें वायोनिरोधन। अथवा राहावें पडोन। तो तमोगुण॥ ३४॥ sakāma jeṁ kā anuṣṭhāna | kāṁ teṁ vāyonirodhana | athavā rāhāveṁ paḍona | to tamoguṇa || 34|| नखें केश वाढवावे। हस्तचि वर्ते करावे। अथवा वाग्सुंन्य व्हावें। तो तमोगुण॥ ३५॥ nakheṁ keśa vāḍhavāve | hastaci varte karāve | athavā vāgsuṁnya vhāveṁ | to tamoguṇa || 35|| नाना निग्रहें पिडावें। देहदुःखें चर्फडावें। क्रोधें देवांस फोडावें। तो तमोगुण॥ ३६॥ nānā nigraheṁ piḍāveṁ | dehaduḥkheṁ carphaḍāveṁ | krodheṁ devāṁsa phoḍāveṁ | to tamoguṇa || 36|| देवाची जो निंदा करी। तो आशाबद्धि अघोरी। जो संतसंग न धरी। तो तमोगुण॥ ३७॥ devācī jo niṁdā karī | to āśābaddhi aghorī | jo saṁtasaṁga na dharī | to tamoguṇa || 37|| ऐसा हा तमोगुण। सांगतां जो असाधारण। परी त्यागार्थ निरूपण। कांहीं येक॥ ३८॥ aisā hā tamoguṇa | sāṁgatāṁ jo asādhāraṇa | parī tyāgārtha nirūpaṇa | kāṁhīṁ yeka || 38|| ऐसें वर्ते तो तमोगुण। परी हा पतनास कारण। मोक्षप्राप्तीचें लक्षण। नव्हे येणें॥ ३९॥ aiseṁ varte to tamoguṇa | parī hā patanāsa kāraṇa | mokṣaprāptīceṁ lakṣaṇa | navhe yeṇeṁ || 39|| केल्या कर्माचें फळ। प्राप्त हो‍ईल सकळ। जन्म दुःखाचें मूळ। तुटेना कीं॥ ४०॥ kelyā karmāceṁ phaḻa | prāpta hoīla sakaḻa | janma duḥkhāceṁ mūḻa | tuṭenā kīṁ || 40|| व्हावया जन्माचें खंडण। पाहिजे तो सत्वगुण। तेंचि असे निरुपण। पुढिले समासीं॥ ४१॥ vhāvayā janmāceṁ khaṁḍaṇa | pāhije to satvaguṇa | teṁci ase nirupaṇa | puḍhile samāsīṁ || 41|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे तमोगुणलक्षणनाम समास सहावा॥ ६॥ २.६ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde tamoguṇalakṣaṇanāma samāsa sahāvā || 6|| 2.6 समास सातवा : सत्त्वगुण लक्षण samāsa sātavā : sattvaguṇa lakṣaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || मागां बोलिला तमोगुण। जो दुःखदायक दारुण। आतां ऐका सत्वगुण। परम दुल्लभ॥ १॥ māgāṁ bolilā tamoguṇa | jo duḥkhadāyaka dāruṇa | ātāṁ aikā satvaguṇa | parama dullabha || 1|| जो भजनाचा आधार। जो योगियांची थार। जो निरसी संसार। दुःखमूळ जो॥ २॥ jo bhajanācā ādhāra | jo yogiyāṁcī thāra | jo nirasī saṁsāra | duḥkhamūḻa jo || 2|| जेणें होये उत्तम गती। मार्ग फुटे भगवंतीं। जेणें पाविजे मुक्ती। सायोज्यता ते॥ ३॥ jeṇeṁ hoye uttama gatī | mārga phuṭe bhagavaṁtīṁ | jeṇeṁ pāvije muktī | sāyojyatā te || 3|| जो भक्तांचा कोंवसा। जो भवार्णवींचा भर्वसा। मोक्षलक्ष्मीची दशा। तो सत्वगुण॥ ४॥ jo bhaktāṁcā koṁvasā | jo bhavārṇavīṁcā bharvasā | mokṣalakṣmīcī daśā | to satvaguṇa || 4|| जो परमार्थाचें मंडण। जो महंतांचें भूषण। रजतमाचें निर्शन। तो सत्वगुण॥ ५॥ jo paramārthāceṁ maṁḍaṇa | jo mahaṁtāṁceṁ bhūṣaṇa | rajatamāceṁ nirśana | to satvaguṇa || 5|| जो परमसुखकारी। जो आनंदाची लहरी। दे‍ऊनियां निवारी-। जन्ममृत्य॥ ६॥ jo paramasukhakārī | jo ānaṁdācī laharī | deūniyāṁ nivārī- | janmamṛtya || 6|| जो अज्ञानाचा सेवट। जो पुण्याचें मूळ पीठ। जयाचेनि सांपडे वाट। परलोकाची॥ ७॥ jo ajñānācā sevaṭa | jo puṇyāceṁ mūḻa pīṭha | jayāceni sāṁpaḍe vāṭa | paralokācī || 7|| ऐसा हा सत्वगुण। देहीं उमटतां आपण। तये क्रियेचें लक्षण। ऐसें असे॥ ८॥ aisā hā satvaguṇa | dehīṁ umaṭatāṁ āpaṇa | taye kriyeceṁ lakṣaṇa | aiseṁ ase || 8|| ईश्वरीं प्रेमा अधिक। प्रपंच संपादणे लोकिक। सदा सन्निध विवेक। तो सत्वगुण॥ ९॥ īśvarīṁ premā adhika | prapaṁca saṁpādaṇe lokika | sadā sannidha viveka | to satvaguṇa || 9|| संसारदुःख विसरवी। भक्तिमार्ग विमळ दावी। भजनक्रिया उपजवी। तो सत्वगुण॥ १०॥ saṁsāraduḥkha visaravī | bhaktimārga vimaḻa dāvī | bhajanakriyā upajavī | to satvaguṇa || 10|| परमार्थाची आवडी। उठे भावार्थाची गोडी। परोपकारीं तांतडी। तो सत्वगुण॥ ११॥ paramārthācī āvaḍī | uṭhe bhāvārthācī goḍī | paropakārīṁ tāṁtaḍī | to satvaguṇa || 11|| स्नानसंध्या पुण्यसीळ। अभ्यांतरींचा निर्मळ। शरीर वस्त्रें सोज्वळ। तो सत्वगुण॥ १२॥ snānasaṁdhyā puṇyasīḻa | abhyāṁtarīṁcā nirmaḻa | śarīra vastreṁ sojvaḻa | to satvaguṇa || 12|| येजन आणी याजन। आधेन आणी अध्यापन। स्वयें करी दानपुण्य। तो सत्वगुण॥ १३॥ yejana āṇī yājana | ādhena āṇī adhyāpana | svayeṁ karī dānapuṇya | to satvaguṇa || 13|| निरूपणाची आवडी। जया हरिकथेची गोडी। क्रिया पालटे रोकडी। तो सत्वगुण॥ १४॥ nirūpaṇācī āvaḍī | jayā harikathecī goḍī | kriyā pālaṭe rokaḍī | to satvaguṇa || 14|| अश्वदानें गजदानें। गोदानें भूमिदानें। नाना रत्नांचीं दानें-। करी तो सत्वगुण॥ १५॥ aśvadāneṁ gajadāneṁ | godāneṁ bhūmidāneṁ | nānā ratnāṁcīṁ dāneṁ- | karī to satvaguṇa || 15|| धनदान वस्त्रदान। अन्नदान उदकदान। करी ब्राह्मणसंतर्पण। तो सत्वगुण॥ १६॥ dhanadāna vastradāna | annadāna udakadāna | karī brāhmaṇasaṁtarpaṇa | to satvaguṇa || 16|| कार्तिकस्नानें माघस्नानें। व्रतें उद्यापनें दानें। निःकाम तीर्थें उपोषणे। तो सत्वगुण॥ १७॥ kārtikasnāneṁ māghasnāneṁ | vrateṁ udyāpaneṁ dāneṁ | niḥkāma tīrtheṁ upoṣaṇe | to satvaguṇa || 17|| सहस्रभोजनें लक्षभोजनें। विविध प्रकारींचीं दानें। निःकाम करी सत्वगुणें। कामना रजोगुण॥ १८॥ sahasrabhojaneṁ lakṣabhojaneṁ | vividha prakārīṁcīṁ dāneṁ | niḥkāma karī satvaguṇeṁ | kāmanā rajoguṇa || 18|| तीर्थीं अर्पी जो अग्रारें। बांधे वापी सरोवरें। बांधे देवाळयें सिखरें। तो सत्वगुण॥ १९॥ tīrthīṁ arpī jo agrāreṁ | bāṁdhe vāpī sarovareṁ | bāṁdhe devāḻayeṁ sikhareṁ | to satvaguṇa || 19|| देवद्वारीं पडशाळा। पाईरीया दीपमाळा। वृंदावनें पार पिंपळा-। बांधे तो सत्वगुण॥ २०॥ devadvārīṁ paḍaśāḻā | pāīrīyā dīpamāḻā | vṛṁdāvaneṁ pāra piṁpaḻā- | bāṁdhe to satvaguṇa || 20|| लावीं वनें उपवनें। पुष्पवाटिका जीवनें। निववी तापस्यांचीं मनें। तो सत्वगुण॥ २१॥ lāvīṁ vaneṁ upavaneṁ | puṣpavāṭikā jīvaneṁ | nivavī tāpasyāṁcīṁ maneṁ | to satvaguṇa || 21|| संध्यामठ आणि भुयेरीं। पाईरीया नदीतीरीं। भांडारगृहें देवद्वारीं। बांधें तो सत्वगुण॥ २२। नाना देवांचीं जे स्थानें। तेथें नंदादीप घालणें। वाहे आळंकार भूषणें। तो सत्वगुण॥ २३॥ saṁdhyāmaṭha āṇi bhuyerīṁ | pāīrīyā nadītīrīṁ | bhāṁḍāragṛheṁ devadvārīṁ | bāṁdheṁ to satvaguṇa || 22| nānā devāṁcīṁ je sthāneṁ | tetheṁ naṁdādīpa ghālaṇeṁ | vāhe āḻaṁkāra bhūṣaṇeṁ | to satvaguṇa || 23|| जेंगट मृदांग टाळ। दमामे नगारे काहळ। नाना वाद्यांचे कल्लोळ। सुस्वरादिक॥ २४॥ jeṁgaṭa mṛdāṁga ṭāḻa | damāme nagāre kāhaḻa | nānā vādyāṁce kalloḻa | susvarādika || 24|| नाना समग्री सुंदर। देवाळईं घाली नर। हरिभजनीं जो तत्पर। तो सत्वगुण॥ २५॥ nānā samagrī suṁdara | devāḻaīṁ ghālī nara | haribhajanīṁ jo tatpara | to satvaguṇa || 25|| छेत्रें आणी सुखासनें। दिंड्या पताका निशाणें। वाहे चामरें सूर्यापानें। तो सत्वगुण॥ २६॥ chetreṁ āṇī sukhāsaneṁ | diṁḍyā patākā niśāṇeṁ | vāhe cāmareṁ sūryāpāneṁ | to satvaguṇa || 26|| वृंदावनें तुळसीवने। रंगमाळा संमार्जनें। ऐसी प्रीति घेतली मनें। तो सत्वगुण॥ २७॥ vṛṁdāvaneṁ tuḻasīvane | raṁgamāḻā saṁmārjaneṁ | aisī prīti ghetalī maneṁ | to satvaguṇa || 27|| सुंदरें नाना उपकर्णें। मंडप चांदवे आसनें। देवाळईं समर्पणें। तो सत्वगुण॥ २८॥ suṁdareṁ nānā upakarṇeṁ | maṁḍapa cāṁdave āsaneṁ | devāḻaīṁ samarpaṇeṁ | to satvaguṇa || 28|| देवाकारणें खाद्य। नाना प्रकारीं नैवेद्य। अपूर्व फळें अर्पी सद्य। तो सत्वगुण॥ २९॥ devākāraṇeṁ khādya | nānā prakārīṁ naivedya | apūrva phaḻeṁ arpī sadya | to satvaguṇa || 29|| ऐसी भक्तीची आवडी। नीच दास्यत्वाची गोडी। स्वयें देवद्वार झाडी। तो सत्वगुण॥ ३०॥ aisī bhaktīcī āvaḍī | nīca dāsyatvācī goḍī | svayeṁ devadvāra jhāḍī | to satvaguṇa || 30|| तिथी पर्व मोहोत्साव। तेथें ज्याचा अंतर्भाव। काया वाचा मनें सर्व-। अर्पी तो सत्वगुण॥ ३१॥ tithī parva mohotsāva | tetheṁ jyācā aṁtarbhāva | kāyā vācā maneṁ sarva- | arpī to satvaguṇa || 31|| हरिकथेसी तत्पर। गंधें माळा आणी धुशर। घे‍ऊन उभीं निरंतर। तो सत्वगुण॥ ३२॥ harikathesī tatpara | gaṁdheṁ māḻā āṇī dhuśara | gheūna ubhīṁ niraṁtara | to satvaguṇa || 32|| नर अथवा नारी। येथानुशक्ति सामग्री। घे‍ऊन उभीं देवद्वारीं। तो सत्वगुण॥ ३३॥ nara athavā nārī | yethānuśakti sāmagrī | gheūna ubhīṁ devadvārīṁ | to satvaguṇa || 33|| महत्कृत्य सांडून मागें। देवास ये लागवेगें। भक्ति निकट आंतरंगें। तो सत्वगुण॥ ३४॥ mahatkṛtya sāṁḍūna māgeṁ | devāsa ye lāgavegeṁ | bhakti nikaṭa āṁtaraṁgeṁ | to satvaguṇa || 34|| थोरपण सांडून दुरी। नीच कृत्य आंगीकारी। तिष्ठत उभा देवद्वारीं। तो सत्वगुण॥ ३५॥ thorapaṇa sāṁḍūna durī | nīca kṛtya āṁgīkārī | tiṣṭhata ubhā devadvārīṁ | to satvaguṇa || 35|| देवालागीं उपोषण। वर्जी तांबोल भोजन। नित्य नेम जप ध्यान-। करी तो सत्वगुण॥ ३६॥ devālāgīṁ upoṣaṇa | varjī tāṁbola bhojana | nitya nema japa dhyāna- | karī to satvaguṇa || 36|| शब्द कठीण न बोले। अतिनेमेसी चाले। योगी जेणें तोषविले। तो सत्वगुण॥ ३७॥ śabda kaṭhīṇa na bole | atinemesī cāle | yogī jeṇeṁ toṣavile | to satvaguṇa || 37|| सांडूनिया अभिमान। निःकाम करी कीर्तन। श्वेद रोमांच स्फुराण। तो सत्वगुण॥ ३८॥ sāṁḍūniyā abhimāna | niḥkāma karī kīrtana | śveda romāṁca sphurāṇa | to satvaguṇa || 38|| अंतरीं देवाचें ध्यान। तेणें निडारले नयन। पडे देहाचें विस्मरण। तो सत्वगुण॥ ३९॥ aṁtarīṁ devāceṁ dhyāna | teṇeṁ niḍārale nayana | paḍe dehāceṁ vismaraṇa | to satvaguṇa || 39|| हरिकथेची अति प्रीति। सर्वथा नये विकृती। आदिक प्रेमा आदि‍अंतीं। तो सत्वगुण॥ ४०॥ harikathecī ati prīti | sarvathā naye vikṛtī | ādika premā ādiaṁtīṁ | to satvaguṇa || 40|| मुखीं नाम हातीं टाळी। नाचत बोले ब्रीदावळी। घे‍ऊन लावी पायधुळी। तो सत्वगुण॥ ४१॥ mukhīṁ nāma hātīṁ ṭāḻī | nācata bole brīdāvaḻī | gheūna lāvī pāyadhuḻī | to satvaguṇa || 41|| देहाभिमान गळे। विषईं वैराग्य प्रबळे। मिथ्या माया ऐसें कळे। तो सत्वगुण॥ ४२॥ dehābhimāna gaḻe | viṣaīṁ vairāgya prabaḻe | mithyā māyā aiseṁ kaḻe | to satvaguṇa || 42|| कांहीं करावा उपाये। संसारीं गुंतोन काये। उकलवी ऐसें हृदये। तो सत्वगुण॥ ४३॥ kāṁhīṁ karāvā upāye | saṁsārīṁ guṁtona kāye | ukalavī aiseṁ hṛdaye | to satvaguṇa || 43|| संसारासी त्रासे मन। कांहीं करावें भजन। ऐसें मनीं उठे ज्ञान। तो सत्वगुण॥ ४४॥ saṁsārāsī trāse mana | kāṁhīṁ karāveṁ bhajana | aiseṁ manīṁ uṭhe jñāna | to satvaguṇa || 44|| असतां आपुले आश्रमीं। अत्यादरें नित्यनेमी। सदा प्रीती लागे रामीं। तो सत्वगुण॥ ४५॥ asatāṁ āpule āśramīṁ | atyādareṁ nityanemī | sadā prītī lāge rāmīṁ | to satvaguṇa || 45|| सकळांचा आला वीट। परमार्थीं जो निकट। आघातीं उपजे धारिष्ट। तो सत्वगुण॥ ४६॥ sakaḻāṁcā ālā vīṭa | paramārthīṁ jo nikaṭa | āghātīṁ upaje dhāriṣṭa | to satvaguṇa || 46|| सर्वकाळ उदासीन। नाना भोगीं विटे मन। आठवे भगवद्‌भजन। तो सत्वगुण॥ ४७॥ sarvakāḻa udāsīna | nānā bhogīṁ viṭe mana | āṭhave bhagavadbhajana | to satvaguṇa || 47|| पदार्थीं न बैसे चित्त। मनीं आठवे भगवंत। ऐसा दृढ भावार्थ। तो सत्वगुण॥ ४८॥ padārthīṁ na baise citta | manīṁ āṭhave bhagavaṁta | aisā dṛḍha bhāvārtha | to satvaguṇa || 48|| लोक बोलती विकारी। तरी आदिक प्रेमा धरी। निश्चय बाणे अंतरीं। तो सत्वगुण॥ ४९॥ loka bolatī vikārī | tarī ādika premā dharī | niścaya bāṇe aṁtarīṁ | to satvaguṇa || 49|| अंतरीं स्फूर्ती स्फुरे। सस्वरूपीं तर्क भरे। नष्ट संदेह निवारे। तो सत्वगुण॥ ५०॥ aṁtarīṁ sphūrtī sphure | sasvarūpīṁ tarka bhare | naṣṭa saṁdeha nivāre | to satvaguṇa || 50|| शरीर लावावें कारणीं। साक्षेप उठे अंतःकर्णी। सत्वगुणाची करणी। ऐसी असे॥ ५१॥ śarīra lāvāveṁ kāraṇīṁ | sākṣepa uṭhe aṁtaḥkarṇī | satvaguṇācī karaṇī | aisī ase || 51|| शांति क्ष्मा आणि दया। निश्चय उपजे जया। सत्वगुण जाणावा तया। अंतरीं आला॥ ५२॥ śāṁti kṣmā āṇi dayā | niścaya upaje jayā | satvaguṇa jāṇāvā tayā | aṁtarīṁ ālā || 52|| आले अतीत अभ्यागत। जाऊं नेदी जो भुकिस्त। येथानुशक्ती दान देन। तो सत्वगुण॥ ५३॥ āle atīta abhyāgata | jāūṁ nedī jo bhukista | yethānuśaktī dāna dena | to satvaguṇa || 53|| तडितापडी दैन्यवाणें। आलें आश्रमाचेनि गुणें। तयालागीं स्थळ देणें। तो सत्वगुण॥ ५४॥ taḍitāpaḍī dainyavāṇeṁ | āleṁ āśramāceni guṇeṁ | tayālāgīṁ sthaḻa deṇeṁ | to satvaguṇa || 54|| आश्रमीं अन्नची आपदा। परी विमुख नव्हे कदा। शक्तिनुसार दे सर्वदा। तो सत्वगुण॥ ५५॥ āśramīṁ annacī āpadā | parī vimukha navhe kadā | śaktinusāra de sarvadā | to satvaguṇa || 55|| जेणें जिंकिली रसना। तृप्त जयाची वासना। जयास नाहीं कामना। तो सत्वगुण॥ ५६॥ jeṇeṁ jiṁkilī rasanā | tṛpta jayācī vāsanā | jayāsa nāhīṁ kāmanā | to satvaguṇa || 56|| होणार तैसें होत जात। प्रपंचीं जाला आघात। डळमळिना ज्याचें चित्त। तो सत्वगुण॥ ५७॥ hoṇāra taiseṁ hota jāta | prapaṁcīṁ jālā āghāta | ḍaḻamaḻinā jyāceṁ citta | to satvaguṇa || 57|| येका भगवंताकारणें। सर्व सुख सोडिलें जेणें। केलें देहाचें सांडणें। तो सत्वगुण॥ ५८॥ yekā bhagavaṁtākāraṇeṁ | sarva sukha soḍileṁ jeṇeṁ | keleṁ dehāceṁ sāṁḍaṇeṁ | to satvaguṇa || 58|| विषईं धांवे वासना। परी तो कदा डळमळिना। ज्याचें धारिष्ट चळेना। तो सत्वगुण॥ ५९॥ viṣaīṁ dhāṁve vāsanā | parī to kadā ḍaḻamaḻinā | jyāceṁ dhāriṣṭa caḻenā | to satvaguṇa || 59|| देह आपदेनें पीडला। क्षुधे तृषेनें वोसावला। तरी निश्चयो राहिला। तो सत्वगुण॥ ६०॥ deha āpadeneṁ pīḍalā | kṣudhe tṛṣeneṁ vosāvalā | tarī niścayo rāhilā | to satvaguṇa || 60|| श्रवण आणी मनन। निजध्यासें समाधान। शुद्ध जालें आत्मज्ञान। तो सत्वगुण॥ ६१॥ śravaṇa āṇī manana | nijadhyāseṁ samādhāna | śuddha jāleṁ ātmajñāna | to satvaguṇa || 61|| जयास अहंकार नसे। नैराशता विलसे। जयापासीं कृपा वसे। तो सत्वगुण॥ ६२॥ jayāsa ahaṁkāra nase | nairāśatā vilase | jayāpāsīṁ kṛpā vase | to satvaguṇa || 62|| सकळांसीं नम्र बोले। मर्यादा धरून चाले। सर्व जन तोषविले। तो सत्वगुण॥ ६३॥ sakaḻāṁsīṁ namra bole | maryādā dharūna cāle | sarva jana toṣavile | to satvaguṇa || 63|| सकळ जनासीं आर्जव। नाहीं विरोधास ठाव। परोपकारीं वेची जीव। तो सत्वगुण॥ ६४॥ sakaḻa janāsīṁ ārjava | nāhīṁ virodhāsa ṭhāva | paropakārīṁ vecī jīva | to satvaguṇa || 64|| आपकार्याहून जीवीं। परकार्यसिद्धी करावी। मरोन कीर्ती उरवावी। तो सत्वगुण॥ ६५॥ āpakāryāhūna jīvīṁ | parakāryasiddhī karāvī | marona kīrtī uravāvī | to satvaguṇa || 65|| पराव्याचे दोषगुण। दृष्टीस देखे आपण। समुद्राऐसी साठवण। तो सत्वगुण॥ ६६॥ parāvyāce doṣaguṇa | dṛṣṭīsa dekhe āpaṇa | samudrāaisī sāṭhavaṇa | to satvaguṇa || 66|| नीच उत्तर साहाणें। प्रत्योत्तर न देणें। आला क्रोध सावरणें। तो सत्वगुण॥ ६७॥ nīca uttara sāhāṇeṁ | pratyottara na deṇeṁ | ālā krodha sāvaraṇeṁ | to satvaguṇa || 67|| अन्यायेंवीण गांजिती। नानापरी पीडा करिती। तितुकेंहि साठवी चित्तीं। तो सत्वगुण॥ ६८॥ anyāyeṁvīṇa gāṁjitī | nānāparī pīḍā karitī | titukeṁhi sāṭhavī cittīṁ | to satvaguṇa || 68|| शरीरें घीस साहाणें। दुर्जनासीं मिळोन जाणें। निंदकास उपकार करणें। हा सत्वगुण॥ ६९॥ śarīreṁ ghīsa sāhāṇeṁ | durjanāsīṁ miḻona jāṇeṁ | niṁdakāsa upakāra karaṇeṁ | hā satvaguṇa || 69|| मन भलतीकडे धावें। तें विवेकें आवरावें। इंद्रियें दमन करावें। तो सत्वगुण॥ ७०॥ mana bhalatīkaḍe dhāveṁ | teṁ vivekeṁ āvarāveṁ | iṁdriyeṁ damana karāveṁ | to satvaguṇa || 70|| सत्क्रिया आचरावी। असत्क्रिया त्यागावी। वाट भक्तीची धरावी। तो सत्वगुण॥ ७१॥ satkriyā ācarāvī | asatkriyā tyāgāvī | vāṭa bhaktīcī dharāvī | to satvaguṇa || 71|| जया आवडे प्रातःस्नान। आवडे पुराणश्रवण। नाना मंत्रीं देवतार्चन-। करी तो सत्वगुण॥ ७२॥ jayā āvaḍe prātaḥsnāna | āvaḍe purāṇaśravaṇa | nānā maṁtrīṁ devatārcana- | karī to satvaguṇa || 72|| पर्वकाळीं अतिसादर। वसंतपूजेस तत्पर। जयंत्यांची प्रीती थोर। तो सत्वगुण॥ ७३॥ parvakāḻīṁ atisādara | vasaṁtapūjesa tatpara | jayaṁtyāṁcī prītī thora | to satvaguṇa || 73|| विदेसिं मेलें मरणें। तयास संस्कार देणें। अथवा सादर होणें। तो सत्वगुण॥ ७४॥ videsiṁ meleṁ maraṇeṁ | tayāsa saṁskāra deṇeṁ | athavā sādara hoṇeṁ | to satvaguṇa || 74|| कोणी येकास मारी। तयास जाऊन वारी। जीव बंधनमुक्त करी। तो सत्वगुण॥ ७५॥ koṇī yekāsa mārī | tayāsa jāūna vārī | jīva baṁdhanamukta karī | to satvaguṇa || 75|| लिंगें लाहोलीं अभिशेष। नामस्मरणीं विश्वास। देवदर्शनीं अवकाश। तो सत्वगुण॥ ७६॥ liṁgeṁ lāholīṁ abhiśeṣa | nāmasmaraṇīṁ viśvāsa | devadarśanīṁ avakāśa | to satvaguṇa || 76|| संत देखोनि धावें। परम सुख हेलावे। नमस्कारी सर्वभावें। तो सत्वगुण॥ ७७॥ saṁta dekhoni dhāveṁ | parama sukha helāve | namaskārī sarvabhāveṁ | to satvaguṇa || 77|| संतकृपा होय जयास। तेणें उद्धरिला वंश। तो ईश्वराचा अंश। सत्वगुणें॥ ७८॥ saṁtakṛpā hoya jayāsa | teṇeṁ uddharilā vaṁśa | to īśvarācā aṁśa | satvaguṇeṁ || 78|| सन्मार्ग दाखवी जना। जो लावी हरिभजना। ज्ञान सिकवी अज्ञाना। तो सत्वगुण॥ ७९॥ sanmārga dākhavī janā | jo lāvī haribhajanā | jñāna sikavī ajñānā | to satvaguṇa || 79|| आवडे पुण्य संस्कार। प्रदक्षणा नमस्कार। जया राहे पाठांतर। तो सत्वगुण॥ ८०॥ āvaḍe puṇya saṁskāra | pradakṣaṇā namaskāra | jayā rāhe pāṭhāṁtara | to satvaguṇa || 80|| भक्तीचा हव्यास भारी। ग्रंथसामग्री जो करी। धातुमूर्ति नानापरी। पूजी तो सत्वगुण॥ ८१॥ bhaktīcā havyāsa bhārī | graṁthasāmagrī jo karī | dhātumūrti nānāparī | pūjī to satvaguṇa || 81|| झळफळित उपकर्णें। माळा गवाळी आसनें। पवित्रे सोज्वळें वसनें। तो सत्वगुण॥ ८२॥ jhaḻaphaḻita upakarṇeṁ | māḻā gavāḻī āsaneṁ | pavitre sojvaḻeṁ vasaneṁ | to satvaguṇa || 82|| परपीडेचें वाहे दुःख। परसंतोषाचें सुख। वैराग्य देखोन हरिख-। मानी तो सत्वगुण॥ ८३॥ parapīḍeceṁ vāhe duḥkha | parasaṁtoṣāceṁ sukha | vairāgya dekhona harikha- | mānī to satvaguṇa || 83|| परभूषणें भूषण। परदूषणें दूषण। परदुःखें सिणे जाण। तो सत्वगुण॥ ८४॥ parabhūṣaṇeṁ bhūṣaṇa | paradūṣaṇeṁ dūṣaṇa | paraduḥkheṁ siṇe jāṇa | to satvaguṇa || 84|| आतां असों हें बहुत। देवीं धर्मीं ज्याचें चित्त। भजे कामनारहित। तो सत्वगुण॥ ८५॥ ātāṁ asoṁ heṁ bahuta | devīṁ dharmīṁ jyāceṁ citta | bhaje kāmanārahita | to satvaguṇa || 85|| ऐसा हा सत्वगुण सात्विक। संसारसागरीं तारक। येणें उपजे विवेक। ज्ञानमार्गाचा॥ ८६॥ aisā hā satvaguṇa sātvika | saṁsārasāgarīṁ tāraka | yeṇeṁ upaje viveka | jñānamārgācā || 86|| सत्वगुणें भगवद्‌भक्ती। सत्वगुणें ज्ञानप्राप्ती। सत्वगुणें सायोज्यमुक्ती। पाविजेते॥ ८७॥ satvaguṇeṁ bhagavadbhaktī | satvaguṇeṁ jñānaprāptī | satvaguṇeṁ sāyojyamuktī | pāvijete || 87|| ऐसी सत्वगुणाची स्थिती। स्वल्प बोलिलें येथामती। सावध हो‍ऊन श्रोतीं। पुढें अवधान द्यावें॥ ८८॥ aisī satvaguṇācī sthitī | svalpa bolileṁ yethāmatī | sāvadha hoūna śrotīṁ | puḍheṁ avadhāna dyāveṁ || 88|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे सत्वगुणनाम समास सातवा॥ ७॥ २.७ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde satvaguṇanāma samāsa sātavā || 7|| 2.7 समास आठवा : सद्विद्या निरूपण samāsa āṭhavā : sadvidyā nirūpaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || ऐका सद्विद्येचीं लक्षणें। परम शुद्ध सुलक्षणें। विचार घेतां बळेंचि बाणे। सद्विद्या आंगीं॥ १॥ aikā sadvidyecīṁ lakṣaṇeṁ | parama śuddha sulakṣaṇeṁ | vicāra ghetāṁ baḻeṁci bāṇe | sadvidyā āṁgīṁ || 1|| सद्विद्येचा जो पुरुष। तो उत्तमलक्षणी विशेष। त्याचे गुण ऐकतां संतोष। परम वाटे॥ २॥ sadvidyecā jo puruṣa | to uttamalakṣaṇī viśeṣa | tyāce guṇa aikatāṁ saṁtoṣa | parama vāṭe || 2|| भाविक सात्विक प्रेमळ। शांति क्ष्मा दयासीळ। लीन तत्पर केवळ। अमृतवचनी॥ ३॥ bhāvika sātvika premaḻa | śāṁti kṣmā dayāsīḻa | līna tatpara kevaḻa | amṛtavacanī || 3|| परम सुंदर आणी चतुर। परम सबळ आणी धीर। परम संपन्न आणी उदार। आतिशयेंसीं॥ ४॥ parama suṁdara āṇī catura | parama sabaḻa āṇī dhīra | parama saṁpanna āṇī udāra | ātiśayeṁsīṁ || 4|| परम ज्ञाता आणी भक्त। माहा पंडीत आणी विरक्त। माहा तपस्वी आणी शांत। आतिशयेंसीं॥ ५॥ parama jñātā āṇī bhakta | māhā paṁḍīta āṇī virakta | māhā tapasvī āṇī śāṁta | ātiśayeṁsīṁ || 5|| वक्ता आणी नैराशता। सर्वज्ञ आणी सादरता। श्रेष्ठ आणी नम्रता। सर्वत्रांसी॥ ६॥ vaktā āṇī nairāśatā | sarvajña āṇī sādaratā | śreṣṭha āṇī namratā | sarvatrāṁsī || 6|| राजा आणी धार्मिक। शूर आणी विवेक। तारुण्य आणी नेमक। आतिशयेंसीं॥ ७॥ rājā āṇī dhārmika | śūra āṇī viveka | tāruṇya āṇī nemaka | ātiśayeṁsīṁ || 7|| वृधाचारी कुळाचारी। युक्ताहारी निर्विकारी। धन्वंतरी परोपकारी। पद्महस्ती॥ ८॥ vṛdhācārī kuḻācārī | yuktāhārī nirvikārī | dhanvaṁtarī paropakārī | padmahastī || 8|| कार्यकर्ता निराभिमानी। गायक आणी वैष्णव जनी। वैभव आणी भगवद्‌भजनी। अत्यादरें॥ ९॥ kāryakartā nirābhimānī | gāyaka āṇī vaiṣṇava janī | vaibhava āṇī bhagavadbhajanī | atyādareṁ || 9|| तत्वज्ञ आणी उदासीन। बहुश्रुत आणी सज्जन। मंत्री आणी सगुण। नीतिवंत॥ १०॥ tatvajña āṇī udāsīna | bahuśruta āṇī sajjana | maṁtrī āṇī saguṇa | nītivaṁta || 10|| आधु पवित्र पुण्यसीळ। अंतरशुद्ध धर्मात्मा कृपाळ। कर्मनिष्ठ स्वधर्में निर्मळ। निर्लोभ अनुतापी॥ ११॥ ādhu pavitra puṇyasīḻa | aṁtaraśuddha dharmātmā kṛpāḻa | karmaniṣṭha svadharmeṁ nirmaḻa | nirlobha anutāpī || 11|| गोडी आवडी परमार्थप्रीती। सन्मार्ग सत्क्रिया धारणा धृती। श्रुति स्मृती लीळा युक्ति। स्तुती मती परीक्षा॥ १२॥ goḍī āvaḍī paramārthaprītī | sanmārga satkriyā dhāraṇā dhṛtī | śruti smṛtī līḻā yukti | stutī matī parīkṣā || 12|| दक्ष धूर्त योग्य तार्किक। सत्यसाहित्य नेमक भेदक। कुशळ चपळ चमत्कारिक। नाना प्रकारें॥ १३॥ dakṣa dhūrta yogya tārkika | satyasāhitya nemaka bhedaka | kuśaḻa capaḻa camatkārika | nānā prakāreṁ || 13|| आदर सन्मान तार्तम्य जाणे। प्रयोगसमयो प्रसंग जाणे। कार्याकारण चिन्हें जाणे। विचक्षण बोलिका॥ १४॥ ādara sanmāna tārtamya jāṇe | prayogasamayo prasaṁga jāṇe | kāryākāraṇa cinheṁ jāṇe | vicakṣaṇa bolikā || 14|| सावध साक्षेपी साधक। आगम निगम शोधक। ज्ञानविज्ञान बोधक। निश्चयात्मक॥ १५॥ sāvadha sākṣepī sādhaka | āgama nigama śodhaka | jñānavijñāna bodhaka | niścayātmaka || 15|| पुरश्चरणी तीर्थवासी। धृढव्रती कायाक्लेसी। उपासक निग्रहासी-। करूं जाणे॥ १६॥ puraścaraṇī tīrthavāsī | dhṛḍhavratī kāyāklesī | upāsaka nigrahāsī- | karūṁ jāṇe || 16|| सत्यवचनी शुभवचनी। कोमळवचनी येकवचनी। निश्चयवचनी सौख्यवचनी। सर्वकाळ॥ १७॥ satyavacanī śubhavacanī | komaḻavacanī yekavacanī | niścayavacanī saukhyavacanī | sarvakāḻa || 17|| वासनातृप्त सखोल योगी। भव्य सुप्रसन्न वीतरागी। सौम्य सात्विक शुद्धमार्गी। निःकपट निर्वेसनी॥ १८॥ vāsanātṛpta sakhola yogī | bhavya suprasanna vītarāgī | saumya sātvika śuddhamārgī | niḥkapaṭa nirvesanī || 18|| सुगड संगीत गुणग्राही। अनापेक्षी लोकसंग्रही। आर्जव सख्य सर्वहि। प्राणीमात्रासी॥ १९॥ sugaḍa saṁgīta guṇagrāhī | anāpekṣī lokasaṁgrahī | ārjava sakhya sarvahi | prāṇīmātrāsī || 19|| द्रव्यसुची दारासुची। न्यायसुची अंतरसुची। प्रवृत्तिसुची निवृत्तिसुची। सर्वसुची निःसंगपणें॥ २०॥ dravyasucī dārāsucī | nyāyasucī aṁtarasucī | pravṛttisucī nivṛttisucī | sarvasucī niḥsaṁgapaṇeṁ || 20|| मित्रपणें परहितकारी। वाग्माधुर्य परशोकहारी। सामर्थ्यपणें वेत्रधारी। पुरूषार्थें जगमित्र॥ २१॥ mitrapaṇeṁ parahitakārī | vāgmādhurya paraśokahārī | sāmarthyapaṇeṁ vetradhārī | purūṣārtheṁ jagamitra || 21|| संशयछेदक विशाळ वक्ता। सकळ क्लृप्त असोनी श्रोता। कथानिरूपणीं शब्दार्था। जाऊंच नेदी॥ २२॥ saṁśayachedaka viśāḻa vaktā | sakaḻa klṛpta asonī śrotā | kathānirūpaṇīṁ śabdārthā | jāūṁca nedī || 22|| वेवादरहित संवादी। संगरहित निरोपाधी। दुराशारहित अक्रोधी। निर्दोष निर्मत्सरी॥ २३॥ vevādarahita saṁvādī | saṁgarahita niropādhī | durāśārahita akrodhī | nirdoṣa nirmatsarī || 23|| विमळज्ञानी निश्चयात्मक। समाधानी आणी भजक। सिद्ध असोनी साधक। साधन रक्षी॥ २४॥ vimaḻajñānī niścayātmaka | samādhānī āṇī bhajaka | siddha asonī sādhaka | sādhana rakṣī || 24|| सुखरूप संतोषरूप। आनंदरूप हास्यरूप। ऐक्यरूप आत्मरूप। सर्वत्रांसी॥ २५॥ sukharūpa saṁtoṣarūpa | ānaṁdarūpa hāsyarūpa | aikyarūpa ātmarūpa | sarvatrāṁsī || 25|| भाग्यवंत जयवंत। रूपवंत गुणवंत। आचारवंत क्रियावंत। विचारवंत स्थिती॥ २६॥ bhāgyavaṁta jayavaṁta | rūpavaṁta guṇavaṁta | ācāravaṁta kriyāvaṁta | vicāravaṁta sthitī || 26|| येशवंत किर्तिवंत। शक्तिवंत सामर्थ्यवंत। वीर्यवंत वरदवंत। सत्यवंत सुकृती॥ २७॥ yeśavaṁta kirtivaṁta | śaktivaṁta sāmarthyavaṁta | vīryavaṁta varadavaṁta | satyavaṁta sukṛtī || 27|| विद्यावंत कळावंत। लक्ष्मीवंत लक्ष्णवंत। कुळवंत सुचिष्मंत। बळवंत दयाळु॥ २८॥ vidyāvaṁta kaḻāvaṁta | lakṣmīvaṁta lakṣṇavaṁta | kuḻavaṁta suciṣmaṁta | baḻavaṁta dayāḻu || 28|| युक्तिवंत गुणवंत वरिष्ठ। बुद्धिवंत बहुधारिष्ट। दीक्षावंत सदासंतुष्ट। निस्पृह वीतरागी॥ २९॥ yuktivaṁta guṇavaṁta variṣṭha | buddhivaṁta bahudhāriṣṭa | dīkṣāvaṁta sadāsaṁtuṣṭa | nispṛha vītarāgī || 29|| असो ऐसे उत्तम गुण। हें सद्विद्यचें लक्षण। अभ्यासाया निरूपण। अल्पमात्र बोलिलें॥ ३०॥ aso aise uttama guṇa | heṁ sadvidyaceṁ lakṣaṇa | abhyāsāyā nirūpaṇa | alpamātra bolileṁ || 30|| रूपलावण्य अभ्यासितां न ये। सहजगुणास न चले उपाये। कांहीं तरी धरावी सोये। अगांतुक गुणाची॥ ३१॥ rūpalāvaṇya abhyāsitāṁ na ye | sahajaguṇāsa na cale upāye | kāṁhīṁ tarī dharāvī soye | agāṁtuka guṇācī || 31|| ऐसी सद्विद्या बरवी। सर्वत्रांपासी असावी। परी विरक्तपुरुषें अभ्यासवी। अगत्यरूप॥ ३२॥ aisī sadvidyā baravī | sarvatrāṁpāsī asāvī | parī viraktapuruṣeṁ abhyāsavī | agatyarūpa || 32|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे सद्विद्यानिरूपणनाम समास आठवा॥ ८॥ २.८ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde sadvidyānirūpaṇanāma samāsa āṭhavā || 8|| 2.8 समास नववा : विरक्त लक्षण samāsa navavā : virakta lakṣaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || ऐका विरक्तांची लक्षणें। विरक्तें असावें कोण्या गुणें। जेणें आंगीं सामर्थ्य बाणें। योगियाचें॥ १॥ aikā viraktāṁcī lakṣaṇeṁ | virakteṁ asāveṁ koṇyā guṇeṁ | jeṇeṁ āṁgīṁ sāmarthya bāṇeṁ | yogiyāceṁ || 1|| जेणें सत्कीर्ति वाढे। जेणें सार्थकता घडे। जेणेंकरितां महिमा चढे। विरक्तांसी॥ २॥ jeṇeṁ satkīrti vāḍhe | jeṇeṁ sārthakatā ghaḍe | jeṇeṁkaritāṁ mahimā caḍhe | viraktāṁsī || 2|| जेणें परमार्थ फावे। जेणें आनंद हेलावे। जेणें विरक्ति दुणावे। विवेकेंसहित॥ ३॥ jeṇeṁ paramārtha phāve | jeṇeṁ ānaṁda helāve | jeṇeṁ virakti duṇāve | vivekeṁsahita || 3|| जेणें सुख उचंबळे। जेणें सद्विद्या वोळे। जेणें भाग्यश्री प्रबळे। मोक्षेंसहित॥ ४॥ jeṇeṁ sukha ucaṁbaḻe | jeṇeṁ sadvidyā voḻe | jeṇeṁ bhāgyaśrī prabaḻe | mokṣeṁsahita || 4|| मनोरथ पूर्ण होती। सकळ कामना पुरती। मुखीं राहे सरस्वती। मधुर बोलावया॥ ५॥ manoratha pūrṇa hotī | sakaḻa kāmanā puratī | mukhīṁ rāhe sarasvatī | madhura bolāvayā || 5|| हे लक्षणें श्रवण कीजे। आणी सदृढ जीवीं धरिजे। तरी मग विख्यात हो‍ईजे। भूमंडळीं॥ ६॥ he lakṣaṇeṁ śravaṇa kīje | āṇī sadṛḍha jīvīṁ dharije | tarī maga vikhyāta hoīje | bhūmaṁḍaḻīṁ || 6|| विरक्तें विवेकें असावें। विरक्तें अध्यात्म वाढवावें। विरक्तें धारिष्ट धरावें। दमनविषईं॥ ७॥ virakteṁ vivekeṁ asāveṁ | virakteṁ adhyātma vāḍhavāveṁ | virakteṁ dhāriṣṭa dharāveṁ | damanaviṣaīṁ || 7|| विरक्तें राखावें साधन। विरक्तें लावावें भजन। विरक्तें विशेष ब्रह्मज्ञान। प्रगटवावें॥ ८॥ virakteṁ rākhāveṁ sādhana | virakteṁ lāvāveṁ bhajana | virakteṁ viśeṣa brahmajñāna | pragaṭavāveṁ || 8|| विरक्तें भक्ती वाढवावी। विरक्ते शांती दाखवावी। विरक्तें येत्नें करावी। विरक्ती आपुली॥ ९॥ virakteṁ bhaktī vāḍhavāvī | virakte śāṁtī dākhavāvī | virakteṁ yetneṁ karāvī | viraktī āpulī || 9|| विरक्तें सद्‍क्रिया प्रतिष्ठावी। विरक्तें निवृत्ति विस्तारावी। विरक्तें नैराशता धरावी। सदृढ जिवेंसीं॥ १०॥ virakteṁ sadkriyā pratiṣṭhāvī | virakteṁ nivṛtti vistārāvī | virakteṁ nairāśatā dharāvī | sadṛḍha jiveṁsīṁ || 10|| विरक्तें धर्मस्थापना करावी। विरक्तें नीति आवलंबावी। विरक्तें क्ष्मा सांभाळावी। अत्यादरेंसी॥ ११॥ virakteṁ dharmasthāpanā karāvī | virakteṁ nīti āvalaṁbāvī | virakteṁ kṣmā sāṁbhāḻāvī | atyādareṁsī || 11|| विरक्तें परमार्थ उजळावा। विरक्तें विचार शोधावा। विरक्तें सन्निध ठेवावा। सन्मार्ग सत्वगुण॥ १२॥ virakteṁ paramārtha ujaḻāvā | virakteṁ vicāra śodhāvā | virakteṁ sannidha ṭhevāvā | sanmārga satvaguṇa || 12|| विरक्तें भाविकें सांभाळावीं। विरक्तें प्रेमळें निववावीं। विरक्तें साबडीं नुपेक्षावीं। शरणागतें॥ १३॥ virakteṁ bhāvikeṁ sāṁbhāḻāvīṁ | virakteṁ premaḻeṁ nivavāvīṁ | virakteṁ sābaḍīṁ nupekṣāvīṁ | śaraṇāgateṁ || 13|| विरक्तें असावें परम दक्ष। विरक्तें असावें अंतरसाक्ष। विरक्तें वोढावा कैपक्ष। परमार्थाचा॥ १४॥ virakteṁ asāveṁ parama dakṣa | virakteṁ asāveṁ aṁtarasākṣa | virakteṁ voḍhāvā kaipakṣa | paramārthācā || 14|| विरक्तें अभ्यास करावा। विरक्तें साक्षेप धरावा। विरक्तें वग्‌त्रृत्वें उभारावा। मोडला परमार्थ॥ १५॥ virakteṁ abhyāsa karāvā | virakteṁ sākṣepa dharāvā | virakteṁ vagtrṛtveṁ ubhārāvā | moḍalā paramārtha || 15|| विरक्तें विमळज्ञान बोलावें। विरक्तें वैराग्य स्तवीत जावें। विरक्तें निश्चयाचें करावें। समाधान॥ १६॥ virakteṁ vimaḻajñāna bolāveṁ | virakteṁ vairāgya stavīta jāveṁ | virakteṁ niścayāceṁ karāveṁ | samādhāna || 16|| पर्वें करावीं अचाटें। चालवावी भक्तांची थाटे। नाना वैभवें कचाटें। उपासनामार्ग॥ १७॥ parveṁ karāvīṁ acāṭeṁ | cālavāvī bhaktāṁcī thāṭe | nānā vaibhaveṁ kacāṭeṁ | upāsanāmārga || 17|| हरिकीर्तनें करावीं। निरूपणें माजवावीं। भक्तिमार्गे लाजवावीं। निंदक दुर्जनें॥ १८॥ harikīrtaneṁ karāvīṁ | nirūpaṇeṁ mājavāvīṁ | bhaktimārge lājavāvīṁ | niṁdaka durjaneṁ || 18|| बहुतांस करावे परोपकार। भलेपणाचा जीर्णोद्धार। पुण्यमार्गाचा विस्तार। बळेंचि करावा॥ १९॥ bahutāṁsa karāve paropakāra | bhalepaṇācā jīrṇoddhāra | puṇyamārgācā vistāra | baḻeṁci karāvā || 19|| स्नान संध्या जप ध्यान। तीर्थयात्रा भगवद्‌भजन। नित्यनेम पवित्रपण। अंतरशुद्ध असावें॥ २०॥ snāna saṁdhyā japa dhyāna | tīrthayātrā bhagavadbhajana | nityanema pavitrapaṇa | aṁtaraśuddha asāveṁ || 20|| दृढ निश्चयो धरावा। संसार सुखाचा करावा। विश्वजन उद्धरावा। संसर्गमात्रें॥ २१॥ dṛḍha niścayo dharāvā | saṁsāra sukhācā karāvā | viśvajana uddharāvā | saṁsargamātreṁ || 21|| विरक्तें असावें धीर। विरक्तें असावें उदार। विरक्तें असावें तत्पर। निरूपणविषईं॥ २२॥ virakteṁ asāveṁ dhīra | virakteṁ asāveṁ udāra | virakteṁ asāveṁ tatpara | nirūpaṇaviṣaīṁ || 22|| विरक्तें सावध असावें। विरक्तें शुद्ध मार्गें जावें। विरक्तें झिजोन उरवावें। सद्‍कीर्तीसी॥ २३॥ virakteṁ sāvadha asāveṁ | virakteṁ śuddha mārgeṁ jāveṁ | virakteṁ jhijona uravāveṁ | sadkīrtīsī || 23|| विरक्तें विरक्त धुंडावे। विरक्तें साधु वोळखावे। विरक्तें मित्र करावे। संत योगी सज्जन॥ २४॥ virakteṁ virakta dhuṁḍāve | virakteṁ sādhu voḻakhāve | virakteṁ mitra karāve | saṁta yogī sajjana || 24|| विरक्तें करावीं पुरश्चरणें। विरक्तें फिरावीं तीर्थाटणें। विरक्तें करावीं नानास्थानें। परम रमणीय॥ २५॥ virakteṁ karāvīṁ puraścaraṇeṁ | virakteṁ phirāvīṁ tīrthāṭaṇeṁ | virakteṁ karāvīṁ nānāsthāneṁ | parama ramaṇīya || 25|| विरक्तें उपाधी करावी। आणि उदासवृत्ति न संडावी। दुराशा जडो नेदावी। कोणयेकविषईं॥ २६॥ virakteṁ upādhī karāvī | āṇi udāsavṛtti na saṁḍāvī | durāśā jaḍo nedāvī | koṇayekaviṣaīṁ || 26|| विरक्तें असावें अंतरनिष्ठ। विरक्तें नसावें क्रियाभ्रष्ट। विरक्तें न व्हावें कनिष्ठ। पराधेनपणें॥ २७॥ virakteṁ asāveṁ aṁtaraniṣṭha | virakteṁ nasāveṁ kriyābhraṣṭa | virakteṁ na vhāveṁ kaniṣṭha | parādhenapaṇeṁ || 27|| विरक्तें समय जाणावा। विरक्तें प्रसंग वोळखावा। विरक्त चतुर असावा। सर्वप्रकारें॥ २८॥ virakteṁ samaya jāṇāvā | virakteṁ prasaṁga voḻakhāvā | virakta catura asāvā | sarvaprakāreṁ || 28|| विरक्तें येकदेसी नसावें। विरक्तें सर्व अभ्यासावें। विरक्तें अवघें जाणावें। ज्याचें त्यापरी॥ २९॥ virakteṁ yekadesī nasāveṁ | virakteṁ sarva abhyāsāveṁ | virakteṁ avagheṁ jāṇāveṁ | jyāceṁ tyāparī || 29|| हरिकथा निरूपण। सगुणभजन ब्रह्मज्ञान। पिंडज्ञान तत्वज्ञान। सर्व जाणावें॥ ३०॥ harikathā nirūpaṇa | saguṇabhajana brahmajñāna | piṁḍajñāna tatvajñāna | sarva jāṇāveṁ || 30|| कर्ममार्ग उपासनामार्ग। ज्ञानमार्ग सिद्धांतमार्ग। प्रवृत्तिमार्ग निवृत्तिमार्ग। सकळ जाणावें॥ ३१॥ karmamārga upāsanāmārga | jñānamārga siddhāṁtamārga | pravṛttimārga nivṛttimārga | sakaḻa jāṇāveṁ || 31|| प्रेमळ स्थिती उदास स्थिती। योगस्थिती ध्यानस्थिती। विदेह स्थिती सहज स्थिती। सकळ जाणावें॥ ३२॥ premaḻa sthitī udāsa sthitī | yogasthitī dhyānasthitī | videha sthitī sahaja sthitī | sakaḻa jāṇāveṁ || 32|| ध्वनी लक्ष मुद्रा आसनें। मंत्र यंत्र विधी विधानें। नाना मतांचें देखणें। पाहोन सांडावें॥ ३३॥ dhvanī lakṣa mudrā āsaneṁ | maṁtra yaṁtra vidhī vidhāneṁ | nānā matāṁceṁ dekhaṇeṁ | pāhona sāṁḍāveṁ || 33|| विरक्तें असावें जगमित्र। विरक्तें असावें स्वतंत्र। विरक्तें असावें विचित्र। बहुगुणी॥ ३४॥ virakteṁ asāveṁ jagamitra | virakteṁ asāveṁ svataṁtra | virakteṁ asāveṁ vicitra | bahuguṇī || 34|| विरक्तें असावें विरक्त। विरक्तें असावें हरिभक्त। विरक्तें असावें नित्यमुक्त। अलिप्तपणें॥ ३५॥ virakteṁ asāveṁ virakta | virakteṁ asāveṁ haribhakta | virakteṁ asāveṁ nityamukta | aliptapaṇeṁ || 35|| विरक्तें शास्त्रें धांडोळावीं। विरक्तें मतें विभांडावीं। विरक्तें मुमुक्षें लावावीं। शुद्धमार्गें॥ ३६॥ virakteṁ śāstreṁ dhāṁḍoḻāvīṁ | virakteṁ mateṁ vibhāṁḍāvīṁ | virakteṁ mumukṣeṁ lāvāvīṁ | śuddhamārgeṁ || 36|| विरक्तें शुद्धमार्ग सांगावा। विरक्तें संशय छेदावा। विरक्तें आपला म्हणावा। विश्वजन॥ ३७॥ virakteṁ śuddhamārga sāṁgāvā | virakteṁ saṁśaya chedāvā | virakteṁ āpalā mhaṇāvā | viśvajana || 37|| विरक्तें निंदक वंदावें। विरक्तें साधक बोधावे। विरक्तें बद्ध चेववावे-। मुमुक्षनिरूपणें॥ ३८॥ virakteṁ niṁdaka vaṁdāveṁ | virakteṁ sādhaka bodhāve | virakteṁ baddha cevavāve- | mumukṣanirūpaṇeṁ || 38|| विरक्तें उत्तम गुण घ्यावे। विरक्तें अवगुण त्यागावे। नाना अपाय भंगावे। विवेकबळें॥ ३९॥ virakteṁ uttama guṇa ghyāve | virakteṁ avaguṇa tyāgāve | nānā apāya bhaṁgāve | vivekabaḻeṁ || 39|| ऐसीं हे उत्तम लक्षणें। ऐकावीं येकाग्र मनें। याचा अव्हेर न करणें। विरक्त पुरुषें॥ ४०॥ aisīṁ he uttama lakṣaṇeṁ | aikāvīṁ yekāgra maneṁ | yācā avhera na karaṇeṁ | virakta puruṣeṁ || 40|| इतुकें बोलिलें स्वभावें। त्यांत मानेल तितुकें घ्यावें। श्रोतीं उदास न करावें। बहु बोलिलें म्हणौनी॥ ४१॥ itukeṁ bolileṁ svabhāveṁ | tyāṁta mānela titukeṁ ghyāveṁ | śrotīṁ udāsa na karāveṁ | bahu bolileṁ mhaṇaunī || 41|| परंतु लक्षणें ने घेतां। अवलक्षणें बाष्कळता। तेणें त्यास पढतमूर्खता। येवों पाहे॥ ४२॥ paraṁtu lakṣaṇeṁ ne ghetāṁ | avalakṣaṇeṁ bāṣkaḻatā | teṇeṁ tyāsa paḍhatamūrkhatā | yevoṁ pāhe || 42|| त्या पढतमूर्खाचें लक्षण। पुढिले समासीं निरूपण। बोलिलें असे सावधान-। हो‍ऊन आ‍इका॥ ४३॥ tyā paḍhatamūrkhāceṁ lakṣaṇa | puḍhile samāsīṁ nirūpaṇa | bolileṁ ase sāvadhāna- | hoūna āikā || 43|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे विरक्तलक्षणनाम समास नववा॥ ९॥ २.९ iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde viraktalakṣaṇanāma samāsa navavā || 9|| 2.9 समास दहावा : पढतमुर्ख लक्षण samāsa dahāvā : paḍhatamurkha lakṣaṇa ॥ श्रीराम॥ || śrīrāma || मागां सांगितलीं लक्षणें। मूर्खा‍आंगी चातुर्य बाणे। आतां ऐका शाहाणे-। असोनि मूर्ख॥ १॥ māgāṁ sāṁgitalīṁ lakṣaṇeṁ | mūrkhāāṁgī cāturya bāṇe | ātāṁ aikā śāhāṇe- | asoni mūrkha || 1|| तया नांव पढतमूर्ख। श्रोतीं न मनावें दुःख। अवगुण त्यागितां सुख-। प्राप्त होये॥ २॥ tayā nāṁva paḍhatamūrkha | śrotīṁ na manāveṁ duḥkha | avaguṇa tyāgitāṁ sukha- | prāpta hoye || 2|| बहुश्रुत आणि वित्पन्न। प्रांजळ बोले ब्रह्मज्ञान। दुराशा आणि अभिमान। धरी तो येक पढतमूर्ख॥ ३॥ bahuśruta āṇi vitpanna | prāṁjaḻa bole brahmajñāna | durāśā āṇi abhimāna | dharī to yeka paḍhatamūrkha || 3|| मुक्तक्रिया प्रतिपादी। सगुणभक्ति उछेदी। स्वधर्म आणि साधन निंदी। तो येक पढतमूर्ख॥ ४॥ muktakriyā pratipādī | saguṇabhakti uchedī | svadharma āṇi sādhana niṁdī | to yeka paḍhatamūrkha || 4|| आपलेन ज्ञातेपणें। सकळांस शब्द ठेवणें। प्राणीमात्राचें पाहे उणें। तो येक पढतमूर्ख॥ ५॥ āpalena jñātepaṇeṁ | sakaḻāṁsa śabda ṭhevaṇeṁ | prāṇīmātrāceṁ pāhe uṇeṁ | to yeka paḍhatamūrkha || 5|| शिष्यास अवज्ञा घडे। कां तो संकटीं पडे। जयाचेनि शब्दें मन मोडे। तो येक पढतमूर्ख॥ ६॥ śiṣyāsa avajñā ghaḍe | kāṁ to saṁkaṭīṁ paḍe | jayāceni śabdeṁ mana moḍe | to yeka paḍhatamūrkha || 6|| रजोगुणी तमोगुणी। कपटी कुटिळ अंतःकर्णी। वैभव देखोन वाखाणी। तो येक पढतमूर्ख॥ ७॥ rajoguṇī tamoguṇī | kapaṭī kuṭiḻa aṁtaḥkarṇī | vaibhava dekhona vākhāṇī | to yeka paḍhatamūrkha || 7|| समूळ ग्रंथ पाहिल्याविण। उगाच ठेवी जो दूषण। गुण सांगतां अवगुण-। पाहे तो येक पढतमूर्ख॥ ८॥ samūḻa graṁtha pāhilyāviṇa | ugāca ṭhevī jo dūṣaṇa | guṇa sāṁgatāṁ avaguṇa- | pāhe to yeka paḍhatamūrkha || 8|| लक्षणें ऐकोन मानी वीट। मत्सरें करी खटपट। नीतिन्याय उद्धट। तो येक पढतमूर्ख॥ ९॥ lakṣaṇeṁ aikona mānī vīṭa | matsareṁ karī khaṭapaṭa | nītinyāya uddhaṭa | to yeka paḍhatamūrkha || 9|| जाणपणें भरीं भरे। आला क्रोध नावरे। क्रिया शब्दास अंतरे। तो येक पढतमूर्ख॥ १०॥ jāṇapaṇeṁ bharīṁ bhare | ālā krodha nāvare | kriyā śabdāsa aṁtare | to yeka paḍhatamūrkha || 10|| वक्ता अधिकारेंवीण। वग्‌त्रृत्वाचा करी सीण। वचन जयाचें कठीण। तो येक पढतमूर्ख॥ ११॥ vaktā adhikāreṁvīṇa | vagtrṛtvācā karī sīṇa | vacana jayāceṁ kaṭhīṇa | to yeka paḍhatamūrkha || 11|| श्रोता बहुश्रुतपणें। वक्तयास आणी उणें। वाचाळपणाचेनि गुणें। तो येक पढतमूर्ख॥ १२॥ śrotā bahuśrutapaṇeṁ | vaktayāsa āṇī uṇeṁ | vācāḻapaṇāceni guṇeṁ | to yeka paḍhatamūrkha || 12|| दोष ठेवी पुढिलांसी। तेंचि स्वयें आपणापासीं। ऐसें कळेना जयासी। तो येक पढतमूर्ख॥ १३॥ doṣa ṭhevī puḍhilāṁsī | teṁci svayeṁ āpaṇāpāsīṁ | aiseṁ kaḻenā jayāsī | to yeka paḍhatamūrkha || 13|| अभ्यासाचेनि गुणें। सकळ विद्या जाणे। जनास निवऊं नेणें। तो येक पढतमूर्ख॥ १४॥ abhyāsāceni guṇeṁ | sakaḻa vidyā jāṇe | janāsa nivaūṁ neṇeṁ | to yeka paḍhatamūrkha || 14|| हस्त बांधीजे ऊर्णतंतें। लोभें मृत्य भ्रमरातें। ऐसा जो प्रपंची गुंते। तो येक पढतमूर्ख॥ १५॥ hasta bāṁdhīje ūrṇataṁteṁ | lobheṁ mṛtya bhramarāteṁ | aisā jo prapaṁcī guṁte | to yeka paḍhatamūrkha || 15|| स्त्रियंचा संग धरी। स्त्रियांसी निरूपण करी। निंद्य वस्तु आंगिकारी। तो येक पढतमूर्ख॥ १६॥ striyaṁcā saṁga dharī | striyāṁsī nirūpaṇa karī | niṁdya vastu āṁgikārī | to yeka paḍhatamūrkha || 16|| जेणें उणीव ये आंगासी। तेंचि दृढ धरी मानसीं। देहबुद्धि जयापासीं। तो येक पढतमूर्ख॥ १७॥ jeṇeṁ uṇīva ye āṁgāsī | teṁci dṛḍha dharī mānasīṁ | dehabuddhi jayāpāsīṁ | to yeka paḍhatamūrkha || 17|| सांडूनियां श्रीपती। जो करी नरस्तुती। कां दृष्टी पडिल्यांची कीर्ती-। वर्णी तो येक पढतमूर्ख॥ १८॥ sāṁḍūniyāṁ śrīpatī | jo karī narastutī | kāṁ dṛṣṭī paḍilyāṁcī kīrtī- | varṇī to yeka paḍhatamūrkha || 18|| वर्णी स्त्रियांचे आवेव। नाना नाटकें हावभाव। देवा विसरे जो मानव। तो येक पढतमूर्ख॥ १९॥ varṇī striyāṁce āveva | nānā nāṭakeṁ hāvabhāva | devā visare jo mānava | to yeka paḍhatamūrkha || 19|| भरोन वैभवाचे भरीं। जीवमात्रास तुछ्य करी। पाषांडमत थावरी। तो येक पढतमूर्ख॥ २०॥ bharona vaibhavāce bharīṁ | jīvamātrāsa tuchya karī | pāṣāṁḍamata thāvarī | to yeka paḍhatamūrkha || 20|| वित्पन्न आणी वीतरागी। ब्रह्मज्ञानी माहायोगी। भविष्य सांगों लागे जगीं। तो येक पढतमूर्ख॥ २१॥ vitpanna āṇī vītarāgī | brahmajñānī māhāyogī | bhaviṣya sāṁgoṁ lāge jagīṁ | to yeka paḍhatamūrkha || 21|| श्रवण होतां अभ्यांतरीं। गुणदोषाची चाळणा करी। परभूषणें मत्सरी। तो येक पढतमूर्ख॥ २२॥ śravaṇa hotāṁ abhyāṁtarīṁ | guṇadoṣācī cāḻaṇā karī | parabhūṣaṇeṁ matsarī | to yeka paḍhatamūrkha || 22|| नाहीं भक्तीचें साधन। नाहीं वैराग्य ना भजन। क्रियेविण ब्रह्मज्ञान-। बोले तो येक पढतमूर्ख॥ २३॥ nāhīṁ bhaktīceṁ sādhana | nāhīṁ vairāgya nā bhajana | kriyeviṇa brahmajñāna- | bole to yeka paḍhatamūrkha || 23|| न मनी तीर्थ न मनी क्षेत्र। न मनी वेद न मनी शास्त्र। पवित्रकुळीं जो अपवित्र। तो येक पढतमूर्ख॥ २४॥ na manī tīrtha na manī kṣetra | na manī veda na manī śāstra | pavitrakuḻīṁ jo apavitra | to yeka paḍhatamūrkha || 24|| आदर देखोनि मन धरी। कीर्तीविण स्तुती करी। सवेंचि निंदी अनादरी। तो येक पढतमूर्ख॥ २५॥ ādara dekhoni mana dharī | kīrtīviṇa stutī karī | saveṁci niṁdī anādarī | to yeka paḍhatamūrkha || 25|| मागें येक पुढें येक। ऐसा जयाचा दंडक। बोले येक करी येक। तो येक पढतमूर्ख॥ २६॥ māgeṁ yeka puḍheṁ yeka | aisā jayācā daṁḍaka | bole yeka karī yeka | to yeka paḍhatamūrkha || 26|| प्रपंचविशीं सादर। परमार्थीं ज्याचा अनादर। जाणपणें घे अधार। तो येक पढतमूर्ख॥ २७॥ prapaṁcaviśīṁ sādara | paramārthīṁ jyācā anādara | jāṇapaṇeṁ ghe adhāra | to yeka paḍhatamūrkha || 27|| येथार्थ सांडून वचन। जो रक्षून बोले मन। ज्याचें जिणें पराधेन। तो येक पढतमूर्ख॥ २८॥ yethārtha sāṁḍūna vacana | jo rakṣūna bole mana | jyāceṁ jiṇeṁ parādhena | to yeka paḍhatamūrkha || 28|| सोंग संपाधी वरीवरी। करूं नये तेंचि करी। मार्ग चुकोन भरे भरीं। तो येक पढतमूर्ख॥ २९॥ soṁga saṁpādhī varīvarī | karūṁ naye teṁci karī | mārga cukona bhare bharīṁ | to yeka paḍhatamūrkha || 29|| रात्रंदिवस करी श्रवण। न संडी आपले अवगुण। स्वहित आपलें आपण। नेणे तो येक पढतमूर्ख॥ ३०॥ rātraṁdivasa karī śravaṇa | na saṁḍī āpale avaguṇa | svahita āpaleṁ āpaṇa | neṇe to yeka paḍhatamūrkha || 30|| निरूपणीं भले भले। श्रोते ये‍ऊन बैसले। क्षुद्रें लक्षुनी बोले। तो येक पढतमूर्ख॥ ३१॥ nirūpaṇīṁ bhale bhale | śrote yeūna baisale | kṣudreṁ lakṣunī bole | to yeka paḍhatamūrkha || 31|| शिष्य जाला अनधिकारी। आपली अवज्ञा करी। पुन्हां त्याची आशा धरी। तो येक पढतमूर्ख॥ ३२॥ śiṣya jālā anadhikārī | āpalī avajñā karī | punhāṁ tyācī āśā dharī | to yeka paḍhatamūrkha || 32|| होत असतां श्रवण। देहास आलें उणेपण। क्रोधें करी चिणचिण। तो येक पढतमूर्ख॥ ३३॥ hota asatāṁ śravaṇa | dehāsa āleṁ uṇepaṇa | krodheṁ karī ciṇaciṇa | to yeka paḍhatamūrkha || 33|| भरोन वैभवाचे भरीं। सद्‍गुरूची उपेक्षा करी। गुरुपरंपरा चोरी। तो येक पढतमूर्ख॥ ३४॥ bharona vaibhavāce bharīṁ | sadgurūcī upekṣā karī | guruparaṁparā corī | to yeka paḍhatamūrkha || 34|| ज्ञान बोलोन करी स्वार्थ। कृपणा ऐसा सांची अर्थ। अर्थासाठीं लावी परमार्थ। तो येक पढतमूर्ख॥ ३५॥ jñāna bolona karī svārtha | kṛpaṇā aisā sāṁcī artha | arthāsāṭhīṁ lāvī paramārtha | to yeka paḍhatamūrkha || 35|| वर्तल्यावीण सिकवी। ब्रह्मज्ञान लावणी लावी। पराधेन गोसावी। तो येक पढतमूर्ख॥ ३६॥ vartalyāvīṇa sikavī | brahmajñāna lāvaṇī lāvī | parādhena gosāvī | to yeka paḍhatamūrkha || 36|| भक्तिमार्ग अवघा मोडे। आपणामध्यें उपंढर पडे। ऐसिये कर्मीं पवाडे। तो येक पढतमूर्ख॥ ३७॥ bhaktimārga avaghā moḍe | āpaṇāmadhyeṁ upaṁḍhara paḍe | aisiye karmīṁ pavāḍe | to yeka paḍhatamūrkha || 37|| प्रपंच गेला हातीचा। लेश नाहीं परमार्थाचा। द्वेषी देवां ब्राह्मणाचा। तो येक पढतमूर्ख॥ ३८॥ prapaṁca gelā hātīcā | leśa nāhīṁ paramārthācā | dveṣī devāṁ brāhmaṇācā | to yeka paḍhatamūrkha || 38|| त्यागावया अवगुण। बोलिलें पढतमूर्खाचें लक्षण। विचक्षणें नी‍उन पूर्ण। क्ष्मा केलें पाहिजे॥ ३९॥ tyāgāvayā avaguṇa | bolileṁ paḍhatamūrkhāceṁ lakṣaṇa | vicakṣaṇeṁ nīuna pūrṇa | kṣmā keleṁ pāhije || 39|| परम मूर्खामाजी मूर्ख। जो संसारीं मानी सुख। या संसारदुःखा ऐसें दुःख। आणीक नाहीं॥ ४०॥ parama mūrkhāmājī mūrkha | jo saṁsārīṁ mānī sukha | yā saṁsāraduḥkhā aiseṁ duḥkha | āṇīka nāhīṁ || 40|| तेंचि पुढें निरूपण। जन्मदुःखाचें लक्षण। गर्भवास हा दारुण। पुढें निरोपिला॥ ४१॥ teṁci puḍheṁ nirūpaṇa | janmaduḥkhāceṁ lakṣaṇa | garbhavāsa hā dāruṇa | puḍheṁ niropilā || 41|| इति श्रीदासबोधे गुरुशिष्यसंवादे पढतमूर्खलक्षणनाम समास दहावा॥ १०॥ २.१० iti śrīdāsabodhe guruśiṣyasaṁvāde paḍhatamūrkhalakṣaṇanāma samāsa dahāvā || 10|| 2.10 ॥ दशक दुसरा समाप्त॥ || daśaka dusarā samāpta ||