ADVAITA.cz

1. Získáním Poznání se realizovaná bytost nestane ´kusem klády´, naopak všechny činnosti jsou prováděny s podporou Brahman. Chtějí se ti, kdo to říkají: "Žádná touha by ve mně neměla vyvstávat", stát neživými kameny či co? Kdo ví? Šrí Hansaradž Swami pevně určil, že: "Dokud tu je mysl, budete mít touhy!"
Světci a realizované bytosti neočekávají, že by touhy neměly vyvstat. Jejich život je naplněn přáním, aby všechny živé bytosti byli šťastné. Z toho důvodu si přejí, aby "touhy nezpůsobovaly jakékoliv utrpení!" Nechť stovky tužeb vyvstávají, neměly by však způsobovat utrpení. Všechny tužby, které vyvstanou, by měly být inspirativního rázu či by se mělo jednat o vyvstávající tendence pravého Já. Pokud je toto pochopeno, pak touhy nezpůsobují utrpení. Vlny na vodě nemohou být něco jiného než voda. Stejně tak vlny myšlenek, které vyvstanou na (v) Poznání, nemohou být jiné podstaty než Poznání samotné.
Slepci nevidí zlato, ale vnímají ho jako obyčejný kus (cihlu). Kdyby se jim ukázaly zlaté ornamenty, zlato by neviděli. Proto by se jim musely ornamenty roztavit do formy zlaté cihly, a poté, kdy by jim bylo vysvětleno, že se jedná o zlatou cihlu, by vnímali zlato. Stejně tak jsou slepci ti, kdo nedokáží rozpoznat bezmyšlenkovitý stav (nivritti) bez toho, aby předtím pozabíjeli všechny myšlenky. Ti, kdo dokáží vidět zlato v ornamentech a bezmyšlenkovitý ´stav´ v myšlenkách, jsou bytosti s božskou vizí, jež nejsou slepí. Osvětlující rozhovor níže uvedený je na toto téma:
Realizovaná bytost: Já jsem v bezmyšlenkovitém ´stavu´ dennodenně po dobu dvaceti čtyř hodin.
Tazatel: (jenž zatvrzele prosazuje samádhí typu být ´jako kus klády´). Je patrné, že jste tu před námi a máte myšlenky. Jak tedy můžete být bez myšlenek?
Realizovaná bytost: Představte si a chápejte zlato místo bezmyšlenkového ´stavu´ a představte a chápejte ornamenty na místě myšlenek. Nyní mi tedy řekněte, po jak dlouhou dobu přebývá zlato v ornamentech jsouc čistě jen zlatem?
Tazatel: Co je na tom obtížného? Zlato zůstává neustále v ornamentech jsouc čistě jen zlatem.
Realizovaná bytost: Takže potom mi řekněte, po jak dlouhou dobu přebývá nečinnost v činnosti a bezmyšlenkovitost v myšlenkách? To byste měl pochopit bez toho, aby vám to někdo řekl.

2. Jednání realizované bytosti je bez pocitu ´jáství´ – Had je skutečně nebezpečný, ale zaklínač hadů ho poté, kdy odstraní jed z jeho zubů, používá jako prostředek k živobytí! Podobně třebaže je tento světský život nositelem bolesti, zbavíte-li ho jedovatých zubů v podobě pocitů ´já´ a ´moje´, pak se ten samý světský život stává radostný, i když jste v něm aktivně zapojeni.
Podnikali jste všelijaké světské aktivity za účelem získání spokojenosti. To vše jste dělali dobrovolně. Nyní říkáte, že činnosti, které jste podnikli, vám působí nesnáze a kazí vaší spokojenost! Měli byste proto nalézt ozdravný prostředek, aby k tomu nedocházelo. Budete-li se držet přesvědčení, že jste jedinec (džíva), pak se tento světský život stane zhoubný, a na základě přesvědčení, že jste Brahman, se tento světský život stane plný radosti. Proto provádějte činnosti bez ega.
"Já jsem jen toto" je umíněnost a "Já toto dělat nebudu" je neústupnost. "Jen toto udělám" či "Toto je nepřijatelné" nebo "Jestliže toto bude takové a takové, pak budu šťastný" či "Jestliže toto není takové a takové, potom budu nešťastný". Jednání s těmito druhy umíněnosti a vyžadování jsou znaky toho, kdo žije ve spoutanosti. Zatímco vzdáte-li se veškeré umíněnosti a neústupnosti, a děláte to, co je dle situace zapotřebí, a zůstáváte ve své přirozenosti, pak je to znak Dokonalé bytosti.

3. Realizovaná bytost funguje s neskutečným egem – Do našeho domu čas od času zavítají hosté a zase odejdou. Není možné, aby se stali vlastníky našeho domu. Abychom jim projevili úctu, srdečně je přivítáme slovy: "Tento dům patří jen vám." Avšak vnitřní pochopení je celkem odlišné. Stejně tak v přirozeném stavu probíhá občas vyvstání a odeznění myšlenek, a třebaže jste v té době v mysli ponořeni (s myšlenkami zajedno), v přirozeném stavu nedojde k přerušení. To je zkušenost těch, kdo jsou vždy osvobozeni.
Herec, který je přestrojen za ženu, si je naprosto jasně vědom toho, že není ženou, a přesto během představení na jevišti hraje ženu; kdyby v tomto dramatu nehrál přesvědčivě svou ženskou roli, pak by drama diváky nezajímalo. Stejným způsobem ten, kdo je realizovanou bytostí, má dokonalé pochopení, že ´on´ není tělo, ale je Já (Atmanram), a to i během jednání s lidmi. Předstírá sice připoutanost k tělu, a kdyby se nechoval tak, jak si daná situace žádá, pak by celkové jednání bylo zmařené!
"Dostat se tam, odkud se nikdo nevrátí – to je můj nejzazší příbytek ." To platí, přesto by z toho neměl někdo vyvozovat, že Realizovaná bytost opětovně nepoužívá mysl (nepřicházejí ji myšlenky). Jakmile se dívka vdá a odstěhuje se do rodiny svého muže, jejím novým domovem se stává dům příbuzných z manželovy strany. Přesto dál navštěvuje dům svých rodičů. Avšak po svatbě má její pobyt v tomto domě odlišný ráz. Místo, kde může spočívat a cítit se jako doma, je nyní jen v domě manželových rodičů. Jde-li s tímto naprostým pochopením dívka navštívit dům svých rodičů, září radostí z nového obydlí, kterým je dům manželových rodičů. Proto její odchod z tohoto domu a příchod do domu svých rodičů není možné chápat jako její návrat domů. Stejným způsobem "Já jsem nezrozené, nesmrtelné Nejzazší Já." Začne-li realizovaná bytost, která má takovéto pochopení, jednat ve světském životě či přijme-li po skonání ´svého´ těla další zrození, přesto každý její čin a také její zrození má známku nesmrtelnosti, a tak díky tomu každý její čin není ve skutečnosti činem a její zrození není nikdy zrozením! Podobně "Já jsem vždy osvobozené Já". Ten, jehož mysl má takovéto absolutní přesvědčení, tato Realizovaná bytost, může v okamžiku smrti v důsledku blouznění z horečky mluvit nesmysly, přesto je svobodná. Ať už bylo její pochopení během života jakékoliv, takové bude také na konci života, a podle toho bude také vypadat její stav. To je jisté. Potom v okamžiku smrti může vyřknout cokoliv.

 rádžádhirádž Sadgurunáth Šrí Siddharáméšvar Mahárádž kí džaj

překlad: Aleš Adámek