ADVAITA.cz

1. Vylézt na strom je snadné, ale slézt z něho je obtížné. Stejně tak stát se znalcem neboli dojít k poznání je snadné, ale rozpustit ego poznání čili stát se tím, co je před poznáním (vidžňána), je velmi obtížné. Obřad uctívání prováděný brahmínským knězem začíná tím, že kněz žádá či vzývá Boha, aby vstoupil do idolu, a po obřadu ho žádá idol opustit. Dokud k tomuto opuštění nedojde, obřad není zcela ukončen. Stejným způsobem bez vzdání se poznání a obětování ho tomu, co je před (po) poznáním, tu nenastane kompletní spokojenost.
Jen ten, kdo pobývá ve vězení, má radost z propuštění. Jestlipak má ten, kdo nezná vězení, ponětí o tom, co se myslí tím ´být propuštěn´? To je důvod, proč jsou spoutanost a osvobození spjaté protějšky (dvojčata), jež se společně narodí a spolu i zemřou!
Tam, kde je jednota, tam je i nejednota (rozdílnost); kde je neomezenost (kvalitami), tam jsou kvality; kde je nedvojnost, je i dvojnost; kde je ne-činnost, je i činnost. Připomínání si této síly, díky níž tyto dvojice spoluexistují, dochází k rozpuštění Poznání. Toto připomínání je možné provádět jen na základě ´zapomínání´.

2. Vymyšlená osoba musí být zničena. ´Já jsem´ je pocit. Opusťte tento pocit a potom ať už se nacházíte v čemkoliv, zůstaňte právě jen tam. Neupadejte do pochybností. Takové falešné představy typu: "Oddělil jsem se od svého pravého Já či co?" opusťte. Nejvyšší Já nemůže být nikdy znehodnoceno. Úsilím se Ono nestane nové! Když je vymyšlená osoba pryč, zůstává tu Nejvyšší Já, které tu bylo od počátku.
"Ty jsi" – to je tvá zkušenost. "Ty jsi" – jak by ti mohl někdo další dát tuto jistotu? Proč praktikujete praxi onoho ´ty jsi´, které tu již je tak jako tak přítomné? Jděte a setkejte se s tímto domnělým ´ty jsi´ a oddělenost nastane! Jestliže se to snažíte dosáhnout, vězte, že toho stejně není možné čímkoliv dosáhnout. Jestliže vykonáte úsilí za účelem to ztratit, pak je třeba pochopit, že to stejně nejde ztratit! Ztratit to není možné i přesto, když se snažíte to opustit. Ono to věčně existuje.
"Poznání je Brahman" (Pradžnam Brahman). Takové je ´velké rčení´. Význam je ten, že ´Vědění´ je toto Brahman. Brahman je umístěno v přirozenosti Poznání. "Já" je někdo, kdo je držitel jména a on jediný je falešný. Jakmile toto falešné já zmizí, práce je skončena. Poté, kdy jáství skončí, to co tu zůstává je Nejvyšší Já.
Dživa se stane Brahman jedině pokud je ego zničeno od základu. Avšak protože je přirozeností aspiranta svoje já zvětšovat, ego tímto způsobem není zničeno. Ego lze zničit pomocí služby Sadguruovi s přesvědčením, že tu nic než Sadguru není přítomné. Jen tak pak prožíváme sebe jako Parabrahman. Každopádně ukazatel ega musí být na nulové hodnotě.

3. Pokud aspirant začne říkat během své praxe "Já jsem Brahman", pak "já", které leželo na těle (se ztotožňovalo s tělem), vstane a přilne ke konceptu Brahman. To je vše. Malé ego se stane velkým, obrovským. Takový je rozdíl. Stejně jako kocour poté, co zardousí a sní malá koťátka, zduří neomaleností, tak i džíva polykající koťata ve formě hrubého, jemného a kauzálního těla, a po zřeknutí se ´jáství´ těchto těl, začne říkat supra-kauzálnímu tělu ´Já jsem´. Nejenom že kvůli tomu neskončilo ego, ale začalo vykřikovat "Já jsem Brahman" (Aham Brahmasmi)! Bez zabití tohoto ´já´ nebude ego zlikvidováno. I kdybychom zabili vše ostatní, přesto bez Sadgurua je velmi obtížné splnit úkol ve formě zabití svého vlastního ´já´, které tak nadále zůstává.

4. Díky milosti Sadgurua aspirant opustí všechny čtyři těla. "Já jsem Brahman" – to také opustí, a pak zůstává přirozený stav. Není tu pak vůbec žádný pocit (sebe). Je to mimo jakýkoliv pocit. Říká se: "Bůh prahne po víře". Nicméně tato situace nastává v počáteční fázi. V přirozeném stavu není žádný Bůh, žádný člověk, prostě nic.
Poté, co vám Sadguru vysvětil tajemství, vyvstane u vás potřeba meditovat. Provádějte tuto meditaci přirozeného stavu. Abych vám řekl pravdu, není tu potřeba něčeho dosahovat, něco dělat. Slovo ´dělat´ (´kar´ odvozené od slova ´kahar´) značí způsobit utrpení. V přirozeném stavu nemluvení je chvalořečení a nicnedělání je uctívání!

5. Pýcha (vědomý pocit) nevědomého jedince (džívy) je vnější, zatímco pýcha toho, kdo má poznání, je vnitřní
To obojí je pýcha a oba dva typy jedinců jsou hříšníky kvůli činnosti. Ne-činnost (nivritti) je za (před) těmito činnostmi. Neměl by zde být ani sebemenší dotek pýchy. Potom požehnání světců přineslo ovoce.
Guru řekne aspirantovi: "Nekoukej ani vně a rovněž ani dovnitř. Protože budeš-li se dívat vně, pocit (vritti) bude zajedno s objekty, a díváním se dovnitř pocit (vritti) přemění Já v subjekt (a vidí vše z tohoto postoje). Zatímco se díváte ven, přivádíte objekty na scénu a dívaje se na ně, stáváte se vidoucími. Kdežto díváte-li se dovnitř, vidíte sebe (´já´), a přivádíte sebe na scénu, a to je dualita. Jeden prostý akt vidění vytváří dualitu, takže po zanechání (objektivního či subjektivního) vidění zůstáváme v tom, čím jsme v přirozeném stavu, což je touto ne-dvojností.

6. Gumový pás je roztáhnut pomocí napnutí. Jakmile je však napnutí přerušeno, gumový pás se sám od sebe vrátí do svého původního stavu. K tomu, abyste ho dostali do původního stavu, není zapotřebí nic dělat. Stačí, když ho přestanete napínat. Naopak děláte-li něco, původní stav je změněn. Stejně tak ´stav´ naprosté ne-činnosti je ve své podstatě přirozený (nám vlastní), a proto není nutné něco dělat za účelem dostat se do tohoto ´stavu´. Jestliže se někdo snaží v tomto směru něco dělat, pak dojde k vyvstání myšlenky, a přirozený stav tím je znehodnocen.

7. "Já jsem to" nebo "Já nejsem to" (podobně jako "Já jsem Já" nebo "Já nejsem tělo"). Omezení slov a zkušenosti je platné pouze až do tohoto "jsem" a "nejsem". Když toto "jsem" či "nejsem" přestane fungovat, pak cokoliv, co tu zůstane, není slovy či zkušeností postižitelné.
Význam slova ´zkušenost´ (anubhav) – ´anu´ značí poté či nicotné, a ´bhav´ znamená stát se. Tudíž to značí to, co se již stalo. Vše, co je tu, je tu až poté, kdy se věci staly, takže je to vždy nicotné (bezvýznamné). Chápejte, že zkušenost je tu až po skončení přirozeného dění, tudíž celá zkušenost se stala později, je tedy nicotná. Takže je třeba pochopit, že dokud zde je (držena) zkušenost, dotud se pocit nestal všeprostupujícím (všude přítomným).
Samádhí (naprosté ponoření v Já) značí ´adhi´ (na počátku) a ´sama´ (být to samé); tj. stát se tímtéž, čím jste byli na počátku.

8. ´Já jsem´ – Toto je jasně patrná zkušenost. Vy jste od počátku jedno bez druhého; jste samo-existující. Vy jste nic než samo-existující Šiva (universální vědomí). Vy jste pradávné, prvotní Brahman (Vědomí). Jakou praxi jste tedy povinni vykonávat? Chcete se snad stát Brahman praktikováním! Znovu nepečte již upečený chléb; nevařte již uvařenou rýži.

9. Nevědomost a poznání, spoutanost a osvobození, radost a bolest, všechny tyto dvojice, a kvality džívy (radžas, tamas a satva) a kvalita Šivy neboli universálního vědomí (čirá satva) zde budou jen pokud tu je mysl. Tyto páry je třeba chápat jako protilehlé části neboli jako pravou a levou stranu mysli. Jestliže je mysl odvrácena od Já, potom tu je nevědomost, spoutanost, dživovství (omezenost), 3 kvality (radžas, tamas a satva) a utrpení. To je levá strana mysl. Je-li ta samá mysl obrácena směrem k Já, potom v ní je poznání, osvobození, Šivovství (neomezenost), kvalita čiré satvy a štěstí. To je pravá strana mysli. Místo, kde obě tyto strany nejsou přítomné, je Nejvyšším Příbytkem (Parabrahman).

 rádžádhirádž Sadgurunáth Šrí Siddharáméšvar Mahárádž kí džaj

překlad z angličtiny: Aleš Adámek