ADVAITA.cz

||ŠRÍ RÁM||

(1) Mnoho lidí, konajících zlo a majících spoustu špatných vlastností, je otráveno tímto světem. I když se na takového člověka pouze díváme, znečišťuje to naši mysl.


(2) Když je člověk připoutaný ke světskému životu, postupně se stává velice smutným a hodně trpí, a to vše je důsledkem jeho nekontrolovatelného chování.


(3) Snáší utrpení pozemského života a při poslechu duchovních rozprav ve svém srdci lituje svých činů, jako kdyby byl zdeptanýtřemi druhy utrpení popsanými dříve.


(4) Tehdy jeho zájem o rodinný život mizí, jeho mysl je znuděná objekty smyslového vnímání, a sám sobě říká: "A nyní už dost té nenasytnosti světského života!"


(5) "Tento rodinný život jednou skončí, veškeré úsilí bude zbytečné! Nyní bych měl využít svůj čas k vykonávání něčeho smysluplného."


(6) Opakovaně sám sebe takto trýzní, v srdci má bolest a říká: "Celý svůj život jsem naprosto promarnil."


(7) Vzpomíná na veškeré hříchy, kterých se dopustil v minulosti. Všechny mu vyvstávají před očima jeho mysli.


(8) Vzpomíná na tresty, které snášel z rukou Yamy, Krále Smrti, a bojí se, protože jeho hříchy jsou nespočetné.


(9) Říká: "Nikdy jsem nemyslel na to, jak konat dobro a mé hříchy jsou veliké jako hory. Jak mohu překročit tento neprůchodný oceán světského života?


(10) Skrýval jsem své hříchy a bezdůvodně kritizoval dobré lidi! Můj Bože! Zbytečně jsem obviňoval svaté, mudrce a vznešené lidi.


(11) Není většího hříchu než kritizování ostatních, a to je právě to, co jsem dělal. Mých neřestí je tolik, že celé nebe by mohlo být v nich utopené.


(12) Neuznával jsem svaté, neuctíval jsem Boha, nevítal jsem hosty s potřebnou laskavostí.


(13) Mé staré hříchy nyní dávají své plody. Neudělal jsem nic hodnotného a moje mysl byla vždy roztěkaná.


(14) Neměl jsem žádné fyzické potíže, nikomu jsem nebyl zavázán a oslepený touhami jsem nerespektoval pravidla dobrého chování.


(15) Potopil jsem oddanost, mou vlastní matku. Hloupě jsem narušoval klid a tichost mé mysli a ničil v sobě laskavost a dobročinné tužby.


(16) Jak teď může být můj život užitečný? Zbytečně jsem se dopustil mnoha chyb. Mému chování zcela chyběla rozvážnost.


(17) Co teď mohu udělat? Jak můžu být šťastným v nastávajícím životě? Jakou ctností mohu dosáhnout Boha všech bohů?


(18) V mé mysli nebyla ani jediná dobrá myšlenka. Dělal jsem vše egoisticky a pro svou slávu. Všeho jsem dosáhl pomocí pokrytectví a lživých záminek.


(19) Vykonával jsem Keertany (duchovní rozpravy) jenom pro naplnění žaludku. Prodal jsem Boha na tržišti! O Bože! Mé myšlenky jsou lživé! Teď jsem si toho vědom!


(20) Navenek jsem mluvil o altruistickém konání, ale uvnitř jsem cítil pýchu. Seděl jsem v meditaci v určitých pózách, ale očekával jsem jenom peníze!


(21) Předváděním svých etymologických znalostí, jsem klamal lidi. Obviňoval jsem svaté jen pro peníze. Je ve mně tolik neřestí!


(22) Snažil jsem se vykořenit pravdu a šířit lež. Udělal jsem tolik věcí, abych měl co jíst."


(23) Člověk se takto pokál a po vyslechnutí si učení, které mu otevřelo oči, změnil svůj život k lepšímu. Takový člověk je ve všech knihách nazýván "Aspirantem", tím, kdo se snaží dosáhnout svobody.


(24) Tehdy se rozhodne vstoupit na dobrou cestu, a otrávený světským životem, touží po společnosti světců a vyhledává jej.


(25) Říká sobě: "I mocní císaři odešli! Jak bezvýznamné je moje jmění v porovnání s jejich! Teď se raději odeberu ke světcům!" Toto je znakem Aspiranta.


(26) Uvědomuje se svých špatných vlastností a proto, že je od nich mentálně odpoután, bolestivě se obviňuje. Toto je znamením Aspiranta.


(27) Viní sebe sama a říká: "Jak moc jsem sobecký! Nikomu nepomáhám! Jaký jsem pokrytec! Jaký jsem darebák!" Takový člověk se nazývá Aspirantem.


(28) Říká: "Jsem hříšný a zlý! Jsem bídák a lump! Jsem úplný hříšník!" Takovýto člověk je Aspirantem.


(29) Říká: "Nejsem oddaný. Jsem nevěřící, zlý člověk. Jsem níž, než jsou nejnižší. Jsem jako šutr, natvrdlý." Tento člověk je Aspirantem.


(30) Říká: "Mám marnou pýchu. Vždy jsem se zlobil a měl jsem hodně zlozvyků." Takovýto člověk je Aspirant.


(31) Říká: "Jsem líný, vyhýbám se práci. Jsem mazaný a jsem srab. Jsem nemyslící hlupák." Tento člověk je Aspirantem.


(32) Říká: "Jsem zbytečný, užvaněný člověk. Jsem kacíř, který se pořád hádá. Mé myšlenky jsou nekalé a zlé." Tento člověk je Aspirantem.


(33) Říká: "Nevím nic. Mám víc nedostatků, než ostatní." Popisuje své nedostatky. Tento člověk je Aspirant.


(34) Říká: "Jsem ubohý a špinavý. Jsem krutý a mravně zkažený." Tento člověk je Aspirantem.


(35) Vyčítá si: "Jak moc jsem sobecký! Jak škodlivý jsem! Nejsem vůbec duchovně hledajícím!" Tento člověk je Aspirant.


(36) Říká o sobě: "Jsem hromadou hříchů. Nepoužitelný od narození. Jsem této Zemi na obtíž." Tento člověk je Aspirant.


(37) Dlouho sebe kritizuje. Pozemský život ho nudí, a vroucně hledá společnost světců. Tento člověk je Aspirantem.


(38) Říká: "Hledal jsem na spoustě poutních míst, pěstoval sebekontrolu a vnitřní klid. Hledal jsem v mnoha svatých knihách.


(39) "To vše mi nepřineslo uspokojení. To vše vypadá jako pouhé domněnky. Jak odevzdám sebe sama světcům?" Takovýto člověk je Aspirant.


(40) Ten, kdo zanechá svou pýchu, která pochází z těla, rodinného dědictví, peněz a dalších věcí, a shovívavě jde k světcům, ten člověk je Aspirantem.


(41) Po odložení svého egoismu spatřuje své hříchy a touží po osvobození z otroctví světského života. Tento člověk je Aspirant.


(42) Ten, kdo ztratil pocit vlastní velikosti, plně důvěřuje chodidlům světců a pilně pracuje na přijetí cesty svatosti, takový člověk je Aspirantem.


(43) Ten, kdo zanechal světskou pýchu a vroucně hledá svatý život, a říká: "Chci být sluhou Světců!", ten člověk je Aspirantem.


(44) Podle těchto znamení poznáte Aspiranta. Nyní věnujte pozornost znakům Hledajícího.


Tímto končí, v páté Dášace knihy Dásbódh, dialogu mezi Guruem a žákem, osmá kapitola s názvem "Znaky Aspiranta".

Překlad: Angelina