ADVAITA.cz

Nirupana 67

Semeno zaseté Guruem vyklíčí. Strom, který vyroste, je stejný jako vesmír. Nakonec se ztratí. Není vám nijak k užitku. Vše, co získáte, bude nakonec zbytečné, protože tu nebude žádná forma, která by z toho měla požitek. Paměť, že ´jste´, nezůstane. Když tu není Vědomí, není tu ani potřeba být šťastný, ani zkušenost strádání. Podobně jak nás opustilo dětství, tak nás opouští naše individualita (ego). Vše, co nejste, zajisté skončí, ať už to máte rádi či nikoliv. Naplnit silnou touhu být a pokračovat v existenci vede k ponižujícím stavům jako např. k potřebě jíst, spát, probudit se, apod. Ve skutečnosti nemá náš život žádné měřítko, žádné omezení. Nemá žádnou barvu. Nikdy nebudete vědět, že jste zemřeli. Jak může být zakoušena smrt, když tu žádná není? Vše, co cítíte o těle, nepotrvá. Když si v meditaci uvědomíte, že tu nic není, kdo o tom ví? Jestliže čas pro poznání skončí, je to smrt?

Je tu mnoho jmen, avšak pravá přirozenost je stejná. Je to Vědomí v lidském bytí. Je intuitivní (transcendentální). Není to světské poznání. Není vtaženo do přicházení či odcházení nebo že by bylo viděno či vnímáno. Jeden z milionu to rozezná. On rozpozná stav, ze kterého se narodil. Život celého světa je stejný jako poznání Já v těle. Obojí probíhá pospolu. Je to životní síla; to je Satguru. Není to výsledek vaší světské zkušenosti.

Všechny bytosti mají potřebu pokračovat ve svém ´Bytí´. Ta je podněcována prostřednictvím pěti smyslů. Uctívání Vědomí je její potravou. To je naše prvotní láska. Je to přirozenost Já. Je třeba, abyste to poznali přímo. Stále potichu opakujte ´Guru, Guru´. Nakonec toto poznání přejde v nás. Můžete ztratit svou Pránu či tělo, ale ne toto poznání.
Hluboký spánek je pokojný, protože tu není Vědomí. Paměť toho, že jste muž či žena, náleží tělesné totožnosti. Jakmile je tělo zapomenuto, není tu potřeba čehokoliv dalšího. Všechna jména jsou dána projevu. Ti, kdo rozpoznají jemné tělo, vědí, že je to forma celého vesmíru. Svět a Brahman nejsou dvě rozdílné věci. Vědomí je poznání. Je to to samé jako chodidla Gurua, které je třeba uctívat.

Když sedíme v meditaci, nejprve si připomeňme Gurua. Osvojit si toto poznání je velmi obtížné. K tomu, abyste ho přijali, buďte sjednoceni s Guruem. To znamená vědět, že ´Já jsem v podstatě Vědomí´. To, že ´Já jsem´ je tu před vším, co vnímám, musí být pevně prokázáno. Existuje tu něco, kde nejsme? S milostí Gurua se stanete přirozeností Gurua a pak tyto promluvy chápete. Uvědomíte si, že jste vůbec nic neučinil a ani nikdy nic neučiníte.

Jakmile se emoce zklidní, zmizí potřeba jít někam. Zákařný intelekt vám nikdy neposkytne sebemenší uspokojení. Rozlišování a víra jsou nutné. Celá existenci světa je uvnitř vás. Stejně jako je pavoučí síť vytvářena z pavoukova slinění, tak je vesmír zformován z vašeho světla. Je spoutaností myslet si, že žijete ve světle světa. Je tomu naopak, tedy že svět existuje z vašeho světla.

Všechny činnosti probíhají díky slovu. On se probudí, je-li zavolán slovem (mantrou), které spočívá v prázdnotě jemného těla. Co je toto jemné tělo a komu náleží? Patří Tomu, jehož paměť je ´Já jsem´.

Není tu žádný jiný Bůh než oddaný. Neeexistuje jediný oddaný, jenž by byl oddělen od Boha. On je Vědomí. Pokládáte ho za tělesnou formu a jste přesvědčeni o tom, že tu jednou nastane smrt. Celý vesmír je spoután jedinečným poznáním vašeho ´Bytí´. Věnujte neustálou pozornost své pravé přirozenosti. Jestliže se cítíte stísněně a jste plni neklidu, opakujte si potichu ´Guru, Guru´. On nemá žádný strach. On nikdy neumírá.

Přeložil Aleš Adámek