ADVAITA.cz

Nirupana 64

Uvědomovat si své ´Bytí´ je meditace. Měli bychom si držet ve svém uvědomění, co ve skutečnosti jsme. Porozumí-li tomu intelekt, srdce to přijme. Neustále si uvědomujte, že nejste tělo a že nemáte žádný tvar. Víte, jaký jste byl předtím, než vás překrylo tělo? Toto poznání je vám sdělováno za účelem odstranění tělesného vědomí. Tělo není formou Já. Myslet si, že tělo je moje forma, je ego. Ten, kdo to chápe, se stává Brahman.
Mantra od Gurua by měla být neustále opakována během doby bdění. Budete-li dostatečně vytrénovaní, můžete strávit jed a nic se vám nestane. Snažte se vytvořit si zvyk sedět pravidelně v meditaci. Tuto dobu sezení zvyšujte každým dnem o další chvilku. Pokud na něčem ve světě trváte, pak toho lze dosáhnout. Pro vitální sílu Já není nic nemožné. Rituály pokračují tak dlouho, dokud nevíte, kdo jste. Je snadné stát se někým jiným, ale být přirozeností Paramátmanu je velmi obtížné.

Myslet si, že jste lidská bytost, podléhající karmickým zákonům, je nevědomost. Vědění Bytí (Vědomí) je překryto tělem. Nepovažujte tělo za sebe sama. To, díky čemuž vím, že´jsem´ a to, co zná ´Já jsem´, je pravé poznání. Vzhledem k tomu, že nejste forma těla, je klamné si myslet, že umřete. Mnoho činností nastane po nabytí světského poznání. Nicméně, toto světské poznání není přímé poznání vaší vlastní přirozenosti. Ten, kdo chápe vědění (´Já jsem´), je neměnný. To, co známe prostřednictvím našeho vědění, se mění. To, co je poznáno bez vědění, se nikdy nemění. To, co je pravé, je věčné. Vědění (´Já jsem´) je časově omezené, není věčné.

Poznání ´Já jsem´ je samo o sobě Bohem. A přesto je to dočasná zkušenost, spolu se světem. Prohlášení, že Bůh je forma vesmíru apod., je pravdivé. Avšak Bůh (On) existuje v čase. Prosím rozlište mezi tímto: zda umřeme či zda se jedná pouze o ukončení životní síly. Někdo může žít po několik věků; přesto je stále závislý na čase. Vše, co je viditelné, jednou jistě zanikne. Vy nemůžete zaniknout (zemřít). Váš pravý stav je věčný. Nemá žádnou smrt, a ani není nikdy zapomenut.

Poznání, ztotožňující se s tělem, je prostá nevědomost. Vědomí je podstatou času, proto má sklony ke změně. Ten, kdo zná toto Vědomí, je věčný a není omezen dočasnou dobou života. Nepotřebuje důkaz. Nelze ho pozorovat. On je nedvojný. On je Absolutno.

Jaký bude váš postoj poté, kdy si toto vše vyslechnete? Měli byste pokládat své Já za to, co nemá žádnou zkušenost vědomí (sebe sama) či spánku. ´Vy jste´ je zrozeno z času. Ten, kdo je za tím (před tím) je věčný. Kvalita Sattvy, ´vy jste´, je Bůh. Dokud to nepoznáte, nepochopíte své Já. Nejprve ze všeho si uvědomte, že vaše ´Jáství´ není tělem. Fáze tohoto vědění je vlastně objektivním poznáním.

Ten, kdo je pročištěn, je Bůh. Džíva je výtažek potravy. Uvědomění (realizace), že nejsem tělo, je ukončení objektivního poznání neboli tvrzení, že ´Já jsem jako toto či tamto´, apod. To, co je nadmíru důležité, je umět rozlišit mezi věčným a dočasným. Nežente se za koncepty. Nedělete ze sebe někoho jiného (dalšího). Tím se jen znova zapletete a necháte svázat. Neposuzujte se. Vaše činnosti a vaše výsledky nejsou ani skutečného ani věčného rázu. Jen stěží někdo, jenž není oklamán tělesnou formou, toto pochopí.

Nebuďte sklíčení (skleslí). Seberte odvahu. To vše rozpoznejte a jděte dál. Toto odhodlání vás dovede k pochopení, že neštěstí v životě je jako hořká medicína. Každá bytost vše vidí nejprve s mikroskopickým věděním ´Já jsem´. To je však časově omezené. Ten, kdo dostane toto vědění (nežádaně), je věčný. Vše, co vyjde, také zajde. Toto vědění poklidně zkončí a vše je v míru. Vy jste znalec toho, co překračuje čas.

Mysl a intelekt jsou za smysly. Jsou vytvořeny předtím, než řeknete ´Já jsem´. Jsou nazvány jako Brahman či Bůh. Toto zrození Brahman – stvoření, je velmi mučivé. Způsobí vám to, že ztratíte pohled Satgurua. Proto se držte Guruova učení. Trvejte na to, že jste Bůh. Skrze Něho se dostaňte za (před) Něho. To vše je objektivní poznání. ´Já nejsem objekt´ by mělo být napevno přilepeno do vaší mysli. Ten, kdo Je, nemá žádná omezení či vjem času. On překračuje Vědomí, kvalitu a čas. Není ani malý ani velký. Nemá ani barvu či formu. Ten, kdo toto chápe, se vzdává všech idejí hodnot (zásluch) a stává se nejmenším ze všeho malého. Tělesné vědomí je mizérie (utrpení). Ten, kdo chová pochybnost o Guruovi, nenalezne nikde klid.

Přeložil Aleš Adámek