Bhagaván Šrí Ramana a Muruganar

Muruganar přišel ke Šrí Ramanovi diky svému tchánovi Dandapani Svámímu, jenž mu dal výtisk ,,Pět hymnů na Arunačálu" a ,,Kdo jsem Já?". Oddaný Šiva bhakta jakým Muruganar byl, šel hned po příjezdu do Tiruvannamalai do chrámu Šrí Arunačaléšvara, odkud, poté co se poklonil Pánu, chtěl pokračovat do ašrámu. Bylo září 1923. Pocítil však, že by neměl přijít s prázdnýma rukama, proto usedl v chrámu a složil hymnus o jedenácti verších k Bhagavánově poctě - Desika Patikam.
S básní v ruce konečně dorazil do ašrámu, jenž se v té době skládal pouze z jednoho přístřešku kde žil Bhagaván s ostatními. Šrí Ramana v tu chvíli vyšel ze dveří a zahleděl se na Muruganara. Stal se zázrak. Mistrův pohled zažehl v jeho srdci oheň poezie, který už nikdy neuhasl. "Copak?", zeptal se Mistr. Muruganara, který stál totálně absorbován v pohledu na Mistra, tato otázka přivedla zpět k životu a on začal zpívat své verše :
"Guru Ramano, Šivo, tak jako jsi jednou opustil horu Kailas a společnost Bohů a přišel ke chladivému Perundurai napít se perlivých slov Vačakarových, teď jsi přišel znovu do milého města Aruny chtejíc slyšet dětská slova tohoto člověka."
Slzy zalily jeho oči a nemohl dál pokračovat. "Nemůžeš číst? Dej mi to. Přečtu to sám.", řekl Bhagaván a udělal jak řekl. Muraganar později řekl, že od tohoto dne se stal ničím, že ztratil oddělenou osobnost. Jak jeden oddaný trefně poznamenal, stal se "Bhagavanovým stínem".
V Muruganarovi vidíme zářící příklad vztahu Guru-šišja (Mistr - žák). Nebyl velký, protože napsal tisíce veršů na Šrí Bhagavána, ale protože žil to, co se od Mistra naučil. Žil životem bezvýhradné oddanosti a všem, kteří k němu přicházeli s žádostí o vedení, doporučoval totéž a směroval je k Ramanovi, dokonce i po Ramanově Mahanirváně, říkajíc že Bhagaván Ramana je Mistrem pro všechny. Jeho oddanost Mistrovi byla nejvyšší a jeho porozumění Mistrova učení neporovnatelné.

A tak byl provždy se svým Guru!

Výňatek z článku V. Ganéšana, Mountain Path, říjen 1973


Všepřekračující Blaženost

Tak jako Šiva kdysi Svými lotosovými nohami
korunoval hlavu Manikavačagarovu
Venkato, Ty oceáne milosti,
Vzal jsi na Sebe lidskou formu
přistoupil ke mně a teď mi vládneš.
Toto falešné, nešťastníkovo ego
s černým srdcem neumírá.
Co je to za podvod?

Nikdy, nikdy nemohu mít
jakékoliv bytí od Tebe oddělené.
Stalé uvědomění mi dej
mé totožnosti s Tebou.
Nenech s úzkostlivou obavou
Tě znovu a znovu hledat.
Přikaž, ať jsem provždy v bezpečí
Ve Tvém vlastním domě,
ve svém srdci, jako Ty.

Chválím Tebe, Pane, velkorysý Darujícící,
Chválím Tebe, konečné útočiště drahého života.
Chválím Nohy Tanečníka v prostoru.
Chválím Otce, Matku, Pána a Vládce.
Chválím Venkatu, jenž vytrhl kořen stromu zlých skutků,
jež mne vázal k minulosti.
Chválím Tvou dobrotu slavnou, zářící
den za dnem vzrůstající.



Dekáda Uctívaní

Ramano, jehož bohové ctí
jako svůj klenot korunní v pravdě slavný,
ač nežádán dárče darů z nejvzácnějších,
Vládče, Své služebníky štědře obdarovávající
Svou silou nekonečnou.
Tebe já uctívám, dokud se ramena Tvá
radostí nezachvějí.

Otče s Gangou ve vlasech
Matko, jež si dala mému životu chuť
jako sůl jídlu.
Můj Pane a Mistře
zrození za zrozením,
zářící, jedinečný Ramano,
nesrovnatelný protějšku Umy a vladaři světů.
Tebe já uctívám dokud se ramena Tvá
radostí nezachvějí.



Konečné Osvobození

lehké, lehké je dosažení konečného osvobození
pro ty, co rozjímají o milosti Venkaty,
dokonalého muni, mocného mistra, nejlepšího mukti,
jenž se jen proto zrodil, aby zachránil
ubohé duše uvězněné iluzí nejfalešnější -
světem.



Dekáda prosby

Nech mě pohlédnout na Tvou soucitnou tvář
a dej, ať se má mysl naplní blažeností.
Dej, ať je má hlava korunována Tvými zlatými chodidly
dokud se sama zlatou nestane.
Nech mě radovat se mezi Tvými oddanými,
když hovoříme a nasloucháme o Tvé moci a velikosti.
Velký Venkato, ať mě už potká jakékoliv zrození
toto štěstí mi dej.

Když Tě naléhavě volám,
kéž je Tvou soucitnou odpovědí
"Neboj se".
Nech mě v józe toužit po Tobě
buď se mnou jeden bez druhého.
Nech mou krutou mysl denně rozjímat
pouze o Tvé milosti.
Otče, Matko, Venkato, Pane Dharmy
nech mně šťastně žít ve stínu Tvých nohou.


Dekáda zázraku

Neznajíce sílu a moc jeho nohou
ponořil jsem se do světského života
tohoto řvoucího oceánu utrpení.
Topíc se zakřičel jsem ,,Zachraň mně!"
Mistr - mudrc Venkata to uslyšel a
zachránil tohoto nejhříšnějšího psa
a položil jej mezi své oddané.
Jakého to zázraku jsme to byli svědky?!

Venkata, jenž prodlévá v srdcích asketů
jako jejich jediné útočiště
Jediný. Jedinečný, Neporovnatelný
Matka a Otec všech
mě, hráče užívajícího si ve snách
mě, povolal, ať se připojím
ke kruhu jemu oddaných.
Jakého to zázraku jsme to byli svědky?!


Přeložil Vašek Englický z knihy Homage to the presence of Sri Ramana, Sri Ramana
Sannidhi Murai - A Garland of Adoration, by Sri Muruganar